1 VSOL 556/2012-A-10
KSOS 22 INS 12215/2012 1 VSOL 556/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Božkova 413/47, Karviná-Ráj, PSČ 734 01, IČ: 47177080, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 12215/2012-A-5 ze dne 5.6.2012
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 12215/2012-A-5 ze dne 5.6.2012 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh soud zjistil, že celková výše závazků dlužníka činí 1.350.588 Kč, jeho majetek tvoří pohledávky v souhrnné výši 2.082.310 Kč. Z toho plyne, že v majetkové podstatě se nenachází tzv. pohotový majetek v dostatečné výši, který by mohl sloužit ke krytí nákladů insolvenčního řízení ihned po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že je třeba zajistit prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto dlužníkovi uložil v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a v rámci probíhajícího konkursu lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce). Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od počátku insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že má pohledávky za svými dlužníky v souhrnné výši 2.082.310 Kč, jak vyplývá z doloženého seznamu jeho majetku. Domnívá se, že pokud insolvenční správce bude postupovat svědomitě při vymáhání těchto pohledávek, nepochybně získá částku několikanásobně převyšující minimálně odměnu insolvenčního správce. Náklady konkursu tak tedy bude možné bez problémů hradit z vymožených pohledávek, a proto není dán důvod, aby mu byla ukládána povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dále namítl, že žádnou hotovostí nedisponuje, a pokud by soud na svém požadavku setrval, znemožnil by mu tím řešení jeho úpadku konkursem, což by dle jeho přesvědčení představovalo porušení práva na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 21.5.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění svého úpadku a současně řešení úpadku konkursem. V návrhu uvedl, že v důsledku druhotné platební neschopnosti se bez vlastního zavinění ocitl v situaci, kdy má více věřitelů a není schopen po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti plnit své závazky. Uvedl,
že má 17 věřitelů, kteří mají vůči němu pohledávky více než 3 měsíce po splatnosti a k tomu odkázal na přiložený seznam závazků. Ohledně svého majetku uvedl, že vyjma pohledávek ve výši 2.082.310 Kč nemá žádný majetek. V seznamu závazků uvedl 19 závazků vůči 17 věřitelům v celkové výši 1.350.588 Kč, včetně výše jednotlivých závazků a jejich splatnosti v období od 30.1.2007 do 14.10.2011. Seznam majetku označil jako seznam pohledávek a uvedl v něm své pohledávky vůči 14 dlužníkům v celkové výši 2.082.310 Kč, z toho většinu z nich označil jako nedobytné, případně vůči dlužníkům nacházejícím se v likvidaci, jako dobytné označil toliko pohledávky v celkové výši přibližně 85.000 Kč.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, § 2 písm. b) IZ). Dále je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Jediným majetkem dlužníka jsou pohledávky v celkové výši 2.082.310 Kč, které jsou z větší části (dle tvrzení dlužníka) nedobytné, přičemž lze předpokládat, že insolvenčnímu správci s vymáháním pohledávek dlužníka, včetně pohledávek, které dlužník označil jako dobytné, budou vznikat náklady, a proto k takovému majetku pro účely zálohy na náklady insolvenčního řízení nelze přihlédnout.
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v dané věci je odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ. Jak správně uvedl soud prvního stupně, záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku, neboť k tomu není v majetkové podstatě dlužníka dostatek pohotových finančních prostředků. V případě, že by nebyl získán dostatečný majetek ze zpeněžení majetkové podstaty, musel by tyto náklady dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ hradit stát, čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možné odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .
Soud prvního stupně rovněž správně stanovil výši zálohy na náklady řízení částkou 50.000 Kč, neboť dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou dále hotové výdaje. Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela odpovídající.
Odvolací soud současně poukazuje na povinnost dlužníka vyplývající z ustanovení § 98 odst. 1 IZ, dle kterého je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, povinen insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se to dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník proto měl podat insolvenční návrh době, kdy měl dostatečný majetek (a mohl s tímto majetkem disponovat) alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení.
Na základě shora uvedeného odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 a o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. srpna 2012
Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
KSOS 22 INS 12215/2012 1 VSOL 556/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Božkova 413/47, Karviná-Ráj, PSČ 734 01, IČ: 47177080, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 12215/2012-A-5 ze dne 5.6.2012
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 12215/2012-A-5 ze dne 5.6.2012 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh soud zjistil, že celková výše závazků dlužníka činí 1.350.588 Kč, jeho majetek tvoří pohledávky v souhrnné výši 2.082.310 Kč. Z toho plyne, že v majetkové podstatě se nenachází tzv. pohotový majetek v dostatečné výši, který by mohl sloužit ke krytí nákladů insolvenčního řízení ihned po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že je třeba zajistit prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto dlužníkovi uložil v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a v rámci probíhajícího konkursu lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce). Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od počátku insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že má pohledávky za svými dlužníky v souhrnné výši 2.082.310 Kč, jak vyplývá z doloženého seznamu jeho majetku. Domnívá se, že pokud insolvenční správce bude postupovat svědomitě při vymáhání těchto pohledávek, nepochybně získá částku několikanásobně převyšující minimálně odměnu insolvenčního správce. Náklady konkursu tak tedy bude možné bez problémů hradit z vymožených pohledávek, a proto není dán důvod, aby mu byla ukládána povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dále namítl, že žádnou hotovostí nedisponuje, a pokud by soud na svém požadavku setrval, znemožnil by mu tím řešení jeho úpadku konkursem, což by dle jeho přesvědčení představovalo porušení práva na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 21.5.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění svého úpadku a současně řešení úpadku konkursem. V návrhu uvedl, že v důsledku druhotné platební neschopnosti se bez vlastního zavinění ocitl v situaci, kdy má více věřitelů a není schopen po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti plnit své závazky. Uvedl,
že má 17 věřitelů, kteří mají vůči němu pohledávky více než 3 měsíce po splatnosti a k tomu odkázal na přiložený seznam závazků. Ohledně svého majetku uvedl, že vyjma pohledávek ve výši 2.082.310 Kč nemá žádný majetek. V seznamu závazků uvedl 19 závazků vůči 17 věřitelům v celkové výši 1.350.588 Kč, včetně výše jednotlivých závazků a jejich splatnosti v období od 30.1.2007 do 14.10.2011. Seznam majetku označil jako seznam pohledávek a uvedl v něm své pohledávky vůči 14 dlužníkům v celkové výši 2.082.310 Kč, z toho většinu z nich označil jako nedobytné, případně vůči dlužníkům nacházejícím se v likvidaci, jako dobytné označil toliko pohledávky v celkové výši přibližně 85.000 Kč.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, § 2 písm. b) IZ). Dále je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Jediným majetkem dlužníka jsou pohledávky v celkové výši 2.082.310 Kč, které jsou z větší části (dle tvrzení dlužníka) nedobytné, přičemž lze předpokládat, že insolvenčnímu správci s vymáháním pohledávek dlužníka, včetně pohledávek, které dlužník označil jako dobytné, budou vznikat náklady, a proto k takovému majetku pro účely zálohy na náklady insolvenčního řízení nelze přihlédnout.
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v dané věci je odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ. Jak správně uvedl soud prvního stupně, záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku, neboť k tomu není v majetkové podstatě dlužníka dostatek pohotových finančních prostředků. V případě, že by nebyl získán dostatečný majetek ze zpeněžení majetkové podstaty, musel by tyto náklady dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ hradit stát, čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možné odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .
Soud prvního stupně rovněž správně stanovil výši zálohy na náklady řízení částkou 50.000 Kč, neboť dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou dále hotové výdaje. Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela odpovídající.
Odvolací soud současně poukazuje na povinnost dlužníka vyplývající z ustanovení § 98 odst. 1 IZ, dle kterého je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, povinen insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se to dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník proto měl podat insolvenční návrh době, kdy měl dostatečný majetek (a mohl s tímto majetkem disponovat) alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení.
Na základě shora uvedeného odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 a o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. srpna 2012
Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu