1 VSOL 451/2016-A-12
KSOS 14 INS 3169/2016 1 VSOL 451/2016-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Ostrava-Slezská Ostrava, Fišerova 407/7, PSČ 710 00, IČ: 65872649, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2016, č.j. KSOS 14 INS 3169/2016-A-5
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.
V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že návrh dlužníka neobsahuje náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ, neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, přičemž se jedná o vadu, která brání pokračování v řízení. Z návrhu dlužníka nelze zjistit, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků a nelze dovodit úpadek dlužníka.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že v návrhu uvedl, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, závazky po splatnosti více než 30 dnů, které není schopen plnit a označil věřitele a výši jednotlivých závazků, jakož i výši svého čistého příjmu. Návrh podává opakovaně, a proto nepředložil přílohy, jež jsou součástí předchozích spisů a soud si je měl připojit. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 11.2.2016 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že se domnívá, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a závazky není schopen plnit. Všechny závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 16.000 Kč. V návrhu označil 7 věřitelů bez uvedení úplné obchodní firmy (jména a příjmení), u žádného věřitele neuvedl sídlo (místo bydliště) ani identifikační číslo a závazky označil pouze jejich výší. Seznam závazků k návrhu nepřipojil. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1).
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Po vyhodnocení obsahu podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje úplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.
Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud České republiky formuloval ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).
Z insolvenčního návrhu dlužníka lze sice dovodit mnohost věřitelů dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), dlužník však žádného z věřitelů neoznačil řádně v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ celou obchodní firmou (jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm) a u žádného věřitele neuvedl identifikační číslo. Z insolvenčního návrhu sice vyplývá mnohost peněžitých závazků dlužníka, dlužník však u žádného závazku neuvedl jeho splatnost ani jiný údaj, z něhož by bylo možné dovodit, že závazky dlužníka jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ). Obecné tvrzení dlužníka, že závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti , je nedostatečné. Ze skutkových tvrzení dlužníka v insolvenčním návrhu nelze dovodit ani jeho platební neschopnost, tj. že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, případně, že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči němu výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 písm. c) odst. 2 IZ). Seznam závazků, z něhož by bylo možné zjistit chybějící údaje, dlužník k návrhu nepřipojil. Seznam závazků je přitom dlužník povinen připojit k insolvenčnímu návrhu vždy (§ 104 odst. 1 IZ) a tuto povinnost nelze nahradit odkazem na seznam závazků připojený k předchozímu insolvenčnímu návrhu. Zjišťovat chybějící údaje z obsahu jiných insolvenčním spisů nelze.
Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).
Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 22. dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu
KSOS 14 INS 3169/2016 1 VSOL 451/2016-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Ostrava-Slezská Ostrava, Fišerova 407/7, PSČ 710 00, IČ: 65872649, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2016, č.j. KSOS 14 INS 3169/2016-A-5
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.
V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že návrh dlužníka neobsahuje náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ, neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, přičemž se jedná o vadu, která brání pokračování v řízení. Z návrhu dlužníka nelze zjistit, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků a nelze dovodit úpadek dlužníka.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že v návrhu uvedl, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, závazky po splatnosti více než 30 dnů, které není schopen plnit a označil věřitele a výši jednotlivých závazků, jakož i výši svého čistého příjmu. Návrh podává opakovaně, a proto nepředložil přílohy, jež jsou součástí předchozích spisů a soud si je měl připojit. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 11.2.2016 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že se domnívá, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a závazky není schopen plnit. Všechny závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 16.000 Kč. V návrhu označil 7 věřitelů bez uvedení úplné obchodní firmy (jména a příjmení), u žádného věřitele neuvedl sídlo (místo bydliště) ani identifikační číslo a závazky označil pouze jejich výší. Seznam závazků k návrhu nepřipojil. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1).
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Po vyhodnocení obsahu podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje úplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.
Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud České republiky formuloval ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).
Z insolvenčního návrhu dlužníka lze sice dovodit mnohost věřitelů dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), dlužník však žádného z věřitelů neoznačil řádně v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ celou obchodní firmou (jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm) a u žádného věřitele neuvedl identifikační číslo. Z insolvenčního návrhu sice vyplývá mnohost peněžitých závazků dlužníka, dlužník však u žádného závazku neuvedl jeho splatnost ani jiný údaj, z něhož by bylo možné dovodit, že závazky dlužníka jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ). Obecné tvrzení dlužníka, že závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti , je nedostatečné. Ze skutkových tvrzení dlužníka v insolvenčním návrhu nelze dovodit ani jeho platební neschopnost, tj. že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, případně, že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči němu výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 písm. c) odst. 2 IZ). Seznam závazků, z něhož by bylo možné zjistit chybějící údaje, dlužník k návrhu nepřipojil. Seznam závazků je přitom dlužník povinen připojit k insolvenčnímu návrhu vždy (§ 104 odst. 1 IZ) a tuto povinnost nelze nahradit odkazem na seznam závazků připojený k předchozímu insolvenčnímu návrhu. Zjišťovat chybějící údaje z obsahu jiných insolvenčním spisů nelze.
Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).
Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 22. dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu