1 VSOL 430/2018-A-93
č . j. KSBR 28 INS 9643/2017 1 VSOL 430/2018-A-93
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci
dlužníka: Realitní a.s., IČO 25121235, sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno,
o insolvenčním návrhu věřitele: A-Trading, a.s., IČO 48289540, sídlem Politických vězňů 911/8, Nové Město, 110 00 Praha 1, zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Somolem, vykonávajícím advokacii jako společník společnosti Čalfa, Bartošík a partneři s.r.o., IČO 28221770, sídlem Karlovo náměstí 24, 110 00 Praha,
v řízení do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Brně, sídlem Mozartova 3, 602 00 Brno,
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2018, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-65, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 6. 2018, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-71 takto:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.
Odůvodnění:
1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné zjistil úpadek dlužníka podle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen I.Z. ) se kterým spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle ustanovení § 148 odst. 1 I.Z. (výrok I a II.) a podle ustanovení § 27 odst. 2 I.Z. insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29144873 (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že dlužník je isir.justi ce.cz
v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, takže je v platební neschopnosti. Insolvenční navrhovatel A-Trading, a.s., IČO 48289540 (dále jen insolvenční navrhovatel ) osvědčil, že má za dlužníkem pohledávku splatnou od 19.9.2013, jak byla přihlášena přihláškou č. P1 v celkové výši 869.421,72 Kč, sestávající z jistiny ve výši 500.000 Kč, sjednaných smluvních úroků ve výši 10 % ročně ve výši 226.947,75 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 142.473,97 Kč. Soud považuje za prokázanou pohledávku dalšího věřitele označeného v insolvenčním návrhu, a to společnosti CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED, ve výši 880.587 Kč splatnou k 19. 9. 2013, když postoupení pohledávky bylo dlužníkovi prokázáno stejně jako v případě insolvenčního navrhovatele, tedy v rámci příloh k insolvenčnímu návrhu, se kterými se dlužník seznámil nejpozději 9. 6. 2017. Stejně jako u insolvenčního navrhovatele soud nepovažuje za osvědčenou pohledávku z titulu smluvní pokuty. Existence dalších věřitelů vyplývá ze samotných tvrzení dlužníka, který v seznamu závazků uvedl závazek vůči věřiteli SIDIA, akciová společnost ve výši 1.923.050 Kč, splatný 31. 12. 2014, vůči JUDr. Petru Kuncovi ve výši 36.054 Kč splatný 31. 10. 2014, vůči M.B.A. Finance s.r.o. ve výši 17.623 Kč splatný 17. 10. 2016, vůči Jitce Zubákové ve výši 9.250 Kč splatný 29. 6. 2016, vůči TAURUS- PROXIMA spol. s r.o. splatný 15. 7. 2014 a vůči LEVAPLECK Ltd ve výši 204.449.908,93 Kč splatný 31. 12. 2017, který je ke dni rozhodnutí soudu (19. 3. 2018) již více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Ke dni rozhodnutí o úpadku byli do insolvenčního řízení přihlášeni další věřitelé, a to věřitel č. 3 Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. jako insolvenční správce dlužníka HELIOS Tech., a.s. s pohledávkou ve výši 12.011.514 Kč splatnou 16. 1. 2015 a věřitel č. 4 Charlton, a.s. s pohledávkami ve výši celkem 10.454 Kč splatnými v období od 30. 4. 2013 do 31. 10. 2013. Dlužník v seznamu majetku sice uvedl, že vlastní pozemky v katastrálním území Čermná u Libouchce zapsané na LV č. 416, které ovšem jsou (dle tvrzení samotného dlužníka) předmětem sporu o prodeji zástavy a o existenci zástavního práva, navíc není zřejmé, jaká je hodnota těchto nemovitostí, takže se nejeví reálným, že by jejich cena postačovala k úhradě všech splatných závazků dlužníka. Dále dlužník v seznamu majetku označil pohledávky v celkové výši 596.928.147,28 Kč, ovšem neprokázal využitelnost těchto svých pohledávek k úhradě závazků, jak je blíže rozvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 80/2011. Pohotový majetek dlužníka představuje (dle sdělení insolvenčního správce) hotovost ve výši 2.985.560,71 Kč, která by mohla být k úhradě závazků využita, ale porovnáním s celkovou výší splatných závazků, je nutné uzavřít, že by tato částka postačovala k úhradě jen pouze malé části z nich. Na základě těchto skutečností soud uzavřel, že dlužník je v platební neschopnosti. S rozhodnutím o úpadku soud spojil rozhodnutí o konkursu, neboť jiný způsob řešení úpadku, tedy reorganizace nebo oddlužení, není přípustný, když dlužník dle vlastního prohlášení nemá žádné zaměstnance a ani není zřejmé, že by vykonával jakoukoliv činnost, ze které by měl mít nějaký obrat (natož ve výši 50 mil. Kč.). Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že k těmto závěrům dospěl na základě toho, že dlužník netvrdil, či nedoložil rozhodné skutečnosti, přičemž poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. se sám zbavil tím, že se nedostavil k jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
2. Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výrokům I., II. a III. podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, a to ze stejných důvodů, jako ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 9. 6. 2017, takže touto námitkou se odvolací soud zabýval již v usnesení ze dne 31. 10. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017, 1 VSOL 970/2017-A-38, na jehož odůvodnění nyní pro stručnost jen odkazuje. Dále dlužník namítal, že insolvenční navrhovatel není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť mu nebylo oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele CPD Group s.r.o. na insolvenčního navrhovatele a totéž namítal ve vztahu k věřiteli CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED s tím, pohledávky obou těchto věřitelů zanikly jednostranným zápočtem ze strany dlužníka adresovaným původnímu věřiteli, když postoupení těchto pohledávky z původního věřitele CPD Group s.r.o. mu nebylo oznámeno. Dále dlužník namítal, že i kdyby bylo rozhodnutí soudu o zjištění úpadku správné, neměl soud rozhodovat o prohlášení konkursu současně s vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť k tomu nebyl dán zákonný podklad. Dlužník v rámci vedeného insolvenčního řízení opakovaně deklaroval svůj zájem o konsensuální řešení své majetkové a dluhové situace, přičemž soudu přesvědčivě doložil řadu úspěšně uzavřených dohod s věřiteli, které vedly k celkovému ozdravení závodu dlužníka. Dlužník považuje za zásah do svých účastnických práv, když mu bylo rozhodnutím soudu fakticky znemožněno pokusit se (soudem tvrzenou) úpadkovou situaci řešit sanačně. Zájem na případně reorganizaci, jako způsobu řešení tvrzeného úpadku dlužníka, byl dlužníkem během řízení mnohokrát jasně deklarován. Skutečnost, že nalézací insolvenční soud spojil rozhodnutí o zjištění úpadku s prohlášením konkursu, znemožnila dlužníka i jeho věřitelům zvážit a případně učinit návrh na povolení reorganizace, a to přesto, že z jednání řady přihlášených věřitelů muselo být insolvenčnímu soudu zcela zřejmé, že na případné reorganizaci závodu dlužníka existuje mezi přihlášenými věřiteli dlužníka zájem. Odvolání proti výroku III., kterým byl insolvenčním správcem ustanoven Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., zůstalo neodůvodněno. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
3. Navrhující věřitel ve vyjádření k podanému odvolání navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. K námitce nezákonného soudce upozornil, že v této věci je tato vyřešena již v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, č. j. 1 VSOL 970/2017-A-38 a odkázal též na další rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve kterých byla otázka koncernu s tím související otázka přidělení věcí do senátu 28 INS již řešena. K námitce nedostatku aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele pro úplnost uvedl, že jeho pohledávka nebyla insolvenčním správcem popřena.
4. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se k podanému odvolání vyjádřilo do protokolu o jednání před odvolacím soudem a navrhovalo, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
5. Insolvenční správce dlužníka se k podanému odvolání vyjádřil do protokolu o jednání před odvolacím soudem a navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
6. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je v nedůvodné.
7. Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
8. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017.
9. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
10. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 12. 2017 (dále jen IZ).
11. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno na návrh věřitele č. 1 A- Trading, a.s. doručený soudu dne 9. 5. 2017, který v návrhu tvrdil splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 1.515.921,72 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19. 9. 2012, splatnou 19. 9. 2013, která na něho byla původním věřitel CPD Group s.r.o. postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2016, a označil dalšího věřitele CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED s pohledávkou ve výši 500.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19. 9. 2012 splatnou 19. 9. 2013 s tím, že původní věřitel CPD Group s.r.o. část pohledávky ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2016 na věřitele CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED (zbývající část pohledávky ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2016 na insolvenčního navrhovatele). Dlužník ve vyjádření k návrhu namítal, že pohledávka insolvenčního navrhovatele, jakož i dalšího označeného věřitele zanikla započtením, a to na základě oznámení o jednostranném započtení pohledávek ze dne 18. 5. 2017, které dlužník doručil původnímu věřiteli CPD Group s.r.o., neboť mu postoupení pohledávek nebylo oznámeno. Na výzvu soudu dlužník připojil seznam závazků opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
ve kterém označil závazky vůči šesti věřitelům ve výši celkem 206.438.119,33 Kč, z nichž tři se staly splatnými již v roce 2014 (15. 7. 2014, 31. 10. 2014, 31. 12. 2014), další dva v roce 2016 (29. 6. 2016, 17. 10. 2016) a jeden 31. 12. 2017. V seznamu zaměstnanců uvedl, že nemá žádné zaměstnance a v seznamu majetku uvedl pozemky v kat. území Čermná u Libouchce a pohledávky v celkové výši 596.928.147,28 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně 29. 8. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-22 byl dlužníkovi podle ustanovení § 82 odst. 1, 2 písm. a) I.Z. ustanoven předběžný správce Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., IČO 29414873. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém mimo jiné namítal, že pohledávka insolvenčního navrhovatele a společnosti CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED zanikla jednostranným zápočtem ze dne 18. 5. 2017, takže insolvenční navrhovatel není osobou aktivně legitimovanou k podání insolvenčního návrhu a ve vztahu k ustanovenému insolvenčnímu správci namítal, že není nepodjatý, neboť je zde dán střed mezi zájmy dlužníka a zájmy věřitele HELIOS Tech., a.s., který přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 12.011.514 Kč. Toto rozhodnutí o nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017, 1 VSOL 970/2017-A-38, ve kterém se odvolací soud vypořádal s námitkou nezákonného soudce, kterou dlužník uplatnil již ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu, jakož i s námitkou podjatosti insolvenčního správce a na tyto své závěry pro stručnost odkazuje, neboť dlužník v předmětném odvolání žádné nové skutečnosti k námitce nezákonného soudce netvrdil, přičemž odvolání proti ustanovení Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., insolvenčním správcem ani neodůvodnil.
12. Odvolací soud doplnil dokazování přihláškami pohledávek č. 1 až 20 a zjistil, že ke dni rozhodnutí o úpadku (19. 3. 2018) byli do insolvenčního řízení přihlášeni čtyři věřitelé s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a to věřitel č. 1 A-Trading, a.s., věřitel č. CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED, věřitel č. 3 Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., jako insolvenční správce HELIOS Tech., a.s. a věřitel č. 4 Charlton, a.s. Po rozhodnutí o úpadku se do insolvenčního řízení přihlásilo ještě dalších 16 věřitelů s pohledávkami splatnými převážně před rozhodnutím o úpadku.
13. Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně byl takový, že do insolvenčního řízení dlužníka byl přihlášen insolvenční navrhovatel jako věřitel č. 1 a věřitel č. 2 CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED, jejichž pohledávky považoval soud prvního stupně pro účely rozhodnutí o úpadku dlužníka za osvědčené (následně u přezkumného jednání byly pohledávky těchto věřitelů zjištěny), přičemž na mnohost věřitelů soud prvního stupně usoudil též ze samotného tvrzení dlužníka, který v seznamu závazků uvedl splatný závazek vůči věřiteli SIDIA, akciová společnost, JUDr. Petru Kuncovi, M.B.A. Finance s.r.o., Jitce Zubálové, TAURUS-PROXIMA spol. s r.o. a LEVAPLECK Ltd. Na podporu závěru soudu prvního stupně, že o postoupení pohledávky na insolvenčního navrhovatele se dlužník dozvěděl z příloh k přihlášce pohledávky, když ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 9. 6. 2017 potvrdil, že se s těmito listinami seznámil, odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
23 Cdo 2704/2012, dostupné na www.nsoud.cz, které vyznívá na podporu tohoto závěru soud prvního stupně.
14. Podle ustanovení § 3 I.Z. dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost") (odstavec 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odstavec 2).
15. Výkladem ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí např. v usnesení ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 124/2015, ve kterém shrnul následující závěry:
1/nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z domněnek uvedených v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, je tím ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky, nikoliv však existence více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona ani existence peněžitých závazků těchto věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněné pod číslem 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, R 45/2014). 2/To, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 83/2012 ), R 45/2014]. 3/ Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 80/2011 ), R 45/2014]. Takto formulovaný závěr má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 43/2012 ), R 83/2012, R 45/2014].
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
4/ Věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ustanovení § 1 písm. a/ insolvenčního zákona) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (R 83/2012, R 45/2014). 5/ Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli (R 45/2014). 6/ Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (R 80/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 36/2009, R 43/2012 a R 45/2014).
16. Podle ustanovení § 131 I.Z. skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny (odstavec 1). Při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem se k výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity pro účely § 3 odst. 3 přihlíží pouze, předloží-li dlužník oba dokumenty insolvenčnímu soudu nejpozději do 14 dní od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Tuto lhůtu může insolvenční soud na žádost dlužníka z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně prodloužit (odstavec 2).
17. Podle ustanovení § 136 odst. 1 I.Z. insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.
18. Podle ustanovení § 148 odst. 1 I.Z. insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.
19. Podle ustanovení § 141 odst. 1 I.Z. proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
20. Podle ustanovení § 141 odst. 2 I.Z. je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.
21. Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužník v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku již může namítat pouze to, že se objektivně ve stavu úpadku nenachází. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení tedy na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo též usnesení ze dne 26. 10. 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009 ze dne 26. 10. 2010, 29 NSČR 24/2009 nebo též ze dne 16. 11. 2017, sen. zn. 29 NSČR 181/2017, vše dostupné na www.nsoud.cz, ve kterých ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníku splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (§ 141 odst. 2 I.Z.). Dále v této věci srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sen. zn. 29 NSČR 9/2012, ze dne 27. 6. 2013, sen. zn. 29 NSČR 31/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19.6.2014, sp. zn. I.ÚS 2687/2013), ze dne 22. 1. 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II.ÚS 1217/2014), a ze dne 26. 2. 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2015 (usnesení 29 NSČR 97/2018 ze dne 27. 6. 2018).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
22. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 NSČR 8/2013, které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz, konstatoval, že pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později, přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky, nebo proto, že jejich pohledávku uhradila jiná osoba).
23. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že pro účely osvědčení mnohosti věřitelů nutno přihlédnout i k těm pohledávkám, které ke dni rozhodování o úpadku nepochybně existovaly, a to k pohledávkám, které dlužník uvedl do seznamu svých závazků s tím, že je nepopírá, tj. k pohledávkám věřitelů-SIDIA, akciová společnost, JUDr. Petr Kunc, M.B.A. Finance s.r.o., Jitka Zubálová, TAURUS- PROXIMA spol. s r.o. a LEVAPLECK Ltd. Přičemž z doplněného dokazování vyplývá, že nepochybně existovaly též další splatné závazky dlužníka, např. vykonatelná pohledávka věřitele č. 5 Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.
24. Pokud dlužník v odvolání namítal, že soud prvního stupně nemohl spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu, odkazuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 96/2011, v němž je formulován a odůvodněn závěr, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena dle § 316 odst. 3 I.Z., avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 I.Z., je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení s včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 I.Z. reorganizační plán, který je přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 I.Z. marně uplyne ještě před konáním první schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
25. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ust. § 316 odst. 3 I.Z., avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 I.Z., a protože lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem dle ust. § 316 odst. 5 I.Z. marně uplynula ještě před konáním první schůze věřitelů a o její prodloužení podle ust. § 316 odst. 6 I.Z. si nepožádal, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebránilo v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka, neboť bylo zjištěno, že dlužník je osoba, u které je již definitivně vyloučeno řešení úpadku reorganizací. Odvolací soud uzavírá, že v posuzované věci bylo důvodné spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle ust. § 148 odst. 1 I.Z., neboť u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ust. § 316 odst. 3 I.Z., avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 I.Z., přičemž dlužník
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
nejpozději do rozhodnutí o úpadku nepředložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý dle požadavků stanovených v ust. § 316 odst. 5 I.Z., a ani v souladu s ust. § 316 odst. 6 I.Z. nepožádal o prodloužení lhůty k jeho předložení, takže lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem marně uplynula a reorganizace dlužníka se tak stala definitivně nepřípustnou.
26. K odvolání dlužníka proti výroku III., o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. insolvenčním správcem dlužníka, odvolací soud konstatuje, že opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2017 byla podle ust. § 25 odst. 4 a § 27 I.Z. určena předběžným insolvenčním správcem společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-22, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017, 1 VSOL 970/2017-A-38, byla společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. ustanovena předběžným správcem dlužníka.
27. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. KSOS 22 INS 8097/2014, 29 NSČR 130/2014, dostupném na www.nsoud.cz a v insolvenčním rejstříku, formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správcem dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). Zde též Nejvyšší soud ČR shrnul, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.
28. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník v odvolání proti výroku III., o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
insolvenčním správcem dlužníka, nepoužili způsobilé odvolací důvody vyjmenované v níže citovaném ustanovení § 26 IZ, neboť nenamítal, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, přičemž opatření předsedy soudu o určení osoby správce podle níže citovaného ustanovení § 25 odst. 4 IZ v tomto řízení přezkoumávat nelze. Podle níže citovaného ustanovení § 27 odst. 2 IZ nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, což v posuzované věci nestanovil, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností.
29. Podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu (odstavec 4).
30. Podle ustanovení § 27 IZ insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (odstavec 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odstavec 3).
31. Podle ustanovení § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
32. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení:
Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
Olomouc 25. července 2018
JUDr. Karla Trávníčková, v.r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
č . j. KSBR 28 INS 9643/2017 1 VSOL 430/2018-A-93
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci
dlužníka: Realitní a.s., IČO 25121235, sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno,
o insolvenčním návrhu věřitele: A-Trading, a.s., IČO 48289540, sídlem Politických vězňů 911/8, Nové Město, 110 00 Praha 1, zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Somolem, vykonávajícím advokacii jako společník společnosti Čalfa, Bartošík a partneři s.r.o., IČO 28221770, sídlem Karlovo náměstí 24, 110 00 Praha,
v řízení do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Brně, sídlem Mozartova 3, 602 00 Brno,
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2018, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-65, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 6. 2018, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-71 takto:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.
Odůvodnění:
1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné zjistil úpadek dlužníka podle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen I.Z. ) se kterým spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle ustanovení § 148 odst. 1 I.Z. (výrok I a II.) a podle ustanovení § 27 odst. 2 I.Z. insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29144873 (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že dlužník je isir.justi ce.cz
v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, takže je v platební neschopnosti. Insolvenční navrhovatel A-Trading, a.s., IČO 48289540 (dále jen insolvenční navrhovatel ) osvědčil, že má za dlužníkem pohledávku splatnou od 19.9.2013, jak byla přihlášena přihláškou č. P1 v celkové výši 869.421,72 Kč, sestávající z jistiny ve výši 500.000 Kč, sjednaných smluvních úroků ve výši 10 % ročně ve výši 226.947,75 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 142.473,97 Kč. Soud považuje za prokázanou pohledávku dalšího věřitele označeného v insolvenčním návrhu, a to společnosti CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED, ve výši 880.587 Kč splatnou k 19. 9. 2013, když postoupení pohledávky bylo dlužníkovi prokázáno stejně jako v případě insolvenčního navrhovatele, tedy v rámci příloh k insolvenčnímu návrhu, se kterými se dlužník seznámil nejpozději 9. 6. 2017. Stejně jako u insolvenčního navrhovatele soud nepovažuje za osvědčenou pohledávku z titulu smluvní pokuty. Existence dalších věřitelů vyplývá ze samotných tvrzení dlužníka, který v seznamu závazků uvedl závazek vůči věřiteli SIDIA, akciová společnost ve výši 1.923.050 Kč, splatný 31. 12. 2014, vůči JUDr. Petru Kuncovi ve výši 36.054 Kč splatný 31. 10. 2014, vůči M.B.A. Finance s.r.o. ve výši 17.623 Kč splatný 17. 10. 2016, vůči Jitce Zubákové ve výši 9.250 Kč splatný 29. 6. 2016, vůči TAURUS- PROXIMA spol. s r.o. splatný 15. 7. 2014 a vůči LEVAPLECK Ltd ve výši 204.449.908,93 Kč splatný 31. 12. 2017, který je ke dni rozhodnutí soudu (19. 3. 2018) již více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Ke dni rozhodnutí o úpadku byli do insolvenčního řízení přihlášeni další věřitelé, a to věřitel č. 3 Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. jako insolvenční správce dlužníka HELIOS Tech., a.s. s pohledávkou ve výši 12.011.514 Kč splatnou 16. 1. 2015 a věřitel č. 4 Charlton, a.s. s pohledávkami ve výši celkem 10.454 Kč splatnými v období od 30. 4. 2013 do 31. 10. 2013. Dlužník v seznamu majetku sice uvedl, že vlastní pozemky v katastrálním území Čermná u Libouchce zapsané na LV č. 416, které ovšem jsou (dle tvrzení samotného dlužníka) předmětem sporu o prodeji zástavy a o existenci zástavního práva, navíc není zřejmé, jaká je hodnota těchto nemovitostí, takže se nejeví reálným, že by jejich cena postačovala k úhradě všech splatných závazků dlužníka. Dále dlužník v seznamu majetku označil pohledávky v celkové výši 596.928.147,28 Kč, ovšem neprokázal využitelnost těchto svých pohledávek k úhradě závazků, jak je blíže rozvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 80/2011. Pohotový majetek dlužníka představuje (dle sdělení insolvenčního správce) hotovost ve výši 2.985.560,71 Kč, která by mohla být k úhradě závazků využita, ale porovnáním s celkovou výší splatných závazků, je nutné uzavřít, že by tato částka postačovala k úhradě jen pouze malé části z nich. Na základě těchto skutečností soud uzavřel, že dlužník je v platební neschopnosti. S rozhodnutím o úpadku soud spojil rozhodnutí o konkursu, neboť jiný způsob řešení úpadku, tedy reorganizace nebo oddlužení, není přípustný, když dlužník dle vlastního prohlášení nemá žádné zaměstnance a ani není zřejmé, že by vykonával jakoukoliv činnost, ze které by měl mít nějaký obrat (natož ve výši 50 mil. Kč.). Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že k těmto závěrům dospěl na základě toho, že dlužník netvrdil, či nedoložil rozhodné skutečnosti, přičemž poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. se sám zbavil tím, že se nedostavil k jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
2. Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výrokům I., II. a III. podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, a to ze stejných důvodů, jako ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 9. 6. 2017, takže touto námitkou se odvolací soud zabýval již v usnesení ze dne 31. 10. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017, 1 VSOL 970/2017-A-38, na jehož odůvodnění nyní pro stručnost jen odkazuje. Dále dlužník namítal, že insolvenční navrhovatel není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť mu nebylo oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele CPD Group s.r.o. na insolvenčního navrhovatele a totéž namítal ve vztahu k věřiteli CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED s tím, pohledávky obou těchto věřitelů zanikly jednostranným zápočtem ze strany dlužníka adresovaným původnímu věřiteli, když postoupení těchto pohledávky z původního věřitele CPD Group s.r.o. mu nebylo oznámeno. Dále dlužník namítal, že i kdyby bylo rozhodnutí soudu o zjištění úpadku správné, neměl soud rozhodovat o prohlášení konkursu současně s vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť k tomu nebyl dán zákonný podklad. Dlužník v rámci vedeného insolvenčního řízení opakovaně deklaroval svůj zájem o konsensuální řešení své majetkové a dluhové situace, přičemž soudu přesvědčivě doložil řadu úspěšně uzavřených dohod s věřiteli, které vedly k celkovému ozdravení závodu dlužníka. Dlužník považuje za zásah do svých účastnických práv, když mu bylo rozhodnutím soudu fakticky znemožněno pokusit se (soudem tvrzenou) úpadkovou situaci řešit sanačně. Zájem na případně reorganizaci, jako způsobu řešení tvrzeného úpadku dlužníka, byl dlužníkem během řízení mnohokrát jasně deklarován. Skutečnost, že nalézací insolvenční soud spojil rozhodnutí o zjištění úpadku s prohlášením konkursu, znemožnila dlužníka i jeho věřitelům zvážit a případně učinit návrh na povolení reorganizace, a to přesto, že z jednání řady přihlášených věřitelů muselo být insolvenčnímu soudu zcela zřejmé, že na případné reorganizaci závodu dlužníka existuje mezi přihlášenými věřiteli dlužníka zájem. Odvolání proti výroku III., kterým byl insolvenčním správcem ustanoven Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., zůstalo neodůvodněno. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
3. Navrhující věřitel ve vyjádření k podanému odvolání navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. K námitce nezákonného soudce upozornil, že v této věci je tato vyřešena již v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, č. j. 1 VSOL 970/2017-A-38 a odkázal též na další rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve kterých byla otázka koncernu s tím související otázka přidělení věcí do senátu 28 INS již řešena. K námitce nedostatku aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele pro úplnost uvedl, že jeho pohledávka nebyla insolvenčním správcem popřena.
4. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se k podanému odvolání vyjádřilo do protokolu o jednání před odvolacím soudem a navrhovalo, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
5. Insolvenční správce dlužníka se k podanému odvolání vyjádřil do protokolu o jednání před odvolacím soudem a navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
6. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je v nedůvodné.
7. Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
8. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017.
9. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
10. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 12. 2017 (dále jen IZ).
11. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno na návrh věřitele č. 1 A- Trading, a.s. doručený soudu dne 9. 5. 2017, který v návrhu tvrdil splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 1.515.921,72 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19. 9. 2012, splatnou 19. 9. 2013, která na něho byla původním věřitel CPD Group s.r.o. postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2016, a označil dalšího věřitele CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED s pohledávkou ve výši 500.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19. 9. 2012 splatnou 19. 9. 2013 s tím, že původní věřitel CPD Group s.r.o. část pohledávky ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2016 na věřitele CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED (zbývající část pohledávky ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2016 na insolvenčního navrhovatele). Dlužník ve vyjádření k návrhu namítal, že pohledávka insolvenčního navrhovatele, jakož i dalšího označeného věřitele zanikla započtením, a to na základě oznámení o jednostranném započtení pohledávek ze dne 18. 5. 2017, které dlužník doručil původnímu věřiteli CPD Group s.r.o., neboť mu postoupení pohledávek nebylo oznámeno. Na výzvu soudu dlužník připojil seznam závazků opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
ve kterém označil závazky vůči šesti věřitelům ve výši celkem 206.438.119,33 Kč, z nichž tři se staly splatnými již v roce 2014 (15. 7. 2014, 31. 10. 2014, 31. 12. 2014), další dva v roce 2016 (29. 6. 2016, 17. 10. 2016) a jeden 31. 12. 2017. V seznamu zaměstnanců uvedl, že nemá žádné zaměstnance a v seznamu majetku uvedl pozemky v kat. území Čermná u Libouchce a pohledávky v celkové výši 596.928.147,28 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně 29. 8. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-22 byl dlužníkovi podle ustanovení § 82 odst. 1, 2 písm. a) I.Z. ustanoven předběžný správce Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., IČO 29414873. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém mimo jiné namítal, že pohledávka insolvenčního navrhovatele a společnosti CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED zanikla jednostranným zápočtem ze dne 18. 5. 2017, takže insolvenční navrhovatel není osobou aktivně legitimovanou k podání insolvenčního návrhu a ve vztahu k ustanovenému insolvenčnímu správci namítal, že není nepodjatý, neboť je zde dán střed mezi zájmy dlužníka a zájmy věřitele HELIOS Tech., a.s., který přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 12.011.514 Kč. Toto rozhodnutí o nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017, 1 VSOL 970/2017-A-38, ve kterém se odvolací soud vypořádal s námitkou nezákonného soudce, kterou dlužník uplatnil již ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu, jakož i s námitkou podjatosti insolvenčního správce a na tyto své závěry pro stručnost odkazuje, neboť dlužník v předmětném odvolání žádné nové skutečnosti k námitce nezákonného soudce netvrdil, přičemž odvolání proti ustanovení Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., insolvenčním správcem ani neodůvodnil.
12. Odvolací soud doplnil dokazování přihláškami pohledávek č. 1 až 20 a zjistil, že ke dni rozhodnutí o úpadku (19. 3. 2018) byli do insolvenčního řízení přihlášeni čtyři věřitelé s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a to věřitel č. 1 A-Trading, a.s., věřitel č. CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED, věřitel č. 3 Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., jako insolvenční správce HELIOS Tech., a.s. a věřitel č. 4 Charlton, a.s. Po rozhodnutí o úpadku se do insolvenčního řízení přihlásilo ještě dalších 16 věřitelů s pohledávkami splatnými převážně před rozhodnutím o úpadku.
13. Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně byl takový, že do insolvenčního řízení dlužníka byl přihlášen insolvenční navrhovatel jako věřitel č. 1 a věřitel č. 2 CHRISOBAY HOLDINGS LIMITED, jejichž pohledávky považoval soud prvního stupně pro účely rozhodnutí o úpadku dlužníka za osvědčené (následně u přezkumného jednání byly pohledávky těchto věřitelů zjištěny), přičemž na mnohost věřitelů soud prvního stupně usoudil též ze samotného tvrzení dlužníka, který v seznamu závazků uvedl splatný závazek vůči věřiteli SIDIA, akciová společnost, JUDr. Petru Kuncovi, M.B.A. Finance s.r.o., Jitce Zubálové, TAURUS-PROXIMA spol. s r.o. a LEVAPLECK Ltd. Na podporu závěru soudu prvního stupně, že o postoupení pohledávky na insolvenčního navrhovatele se dlužník dozvěděl z příloh k přihlášce pohledávky, když ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 9. 6. 2017 potvrdil, že se s těmito listinami seznámil, odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
23 Cdo 2704/2012, dostupné na www.nsoud.cz, které vyznívá na podporu tohoto závěru soud prvního stupně.
14. Podle ustanovení § 3 I.Z. dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost") (odstavec 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odstavec 2).
15. Výkladem ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí např. v usnesení ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 124/2015, ve kterém shrnul následující závěry:
1/nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z domněnek uvedených v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, je tím ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky, nikoliv však existence více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona ani existence peněžitých závazků těchto věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněné pod číslem 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, R 45/2014). 2/To, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 83/2012 ), R 45/2014]. 3/ Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 80/2011 ), R 45/2014]. Takto formulovaný závěr má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 43/2012 ), R 83/2012, R 45/2014].
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
4/ Věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ustanovení § 1 písm. a/ insolvenčního zákona) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (R 83/2012, R 45/2014). 5/ Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli (R 45/2014). 6/ Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (R 80/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 36/2009, R 43/2012 a R 45/2014).
16. Podle ustanovení § 131 I.Z. skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny (odstavec 1). Při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem se k výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity pro účely § 3 odst. 3 přihlíží pouze, předloží-li dlužník oba dokumenty insolvenčnímu soudu nejpozději do 14 dní od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Tuto lhůtu může insolvenční soud na žádost dlužníka z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně prodloužit (odstavec 2).
17. Podle ustanovení § 136 odst. 1 I.Z. insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.
18. Podle ustanovení § 148 odst. 1 I.Z. insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.
19. Podle ustanovení § 141 odst. 1 I.Z. proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
20. Podle ustanovení § 141 odst. 2 I.Z. je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.
21. Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužník v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku již může namítat pouze to, že se objektivně ve stavu úpadku nenachází. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení tedy na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo též usnesení ze dne 26. 10. 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009 ze dne 26. 10. 2010, 29 NSČR 24/2009 nebo též ze dne 16. 11. 2017, sen. zn. 29 NSČR 181/2017, vše dostupné na www.nsoud.cz, ve kterých ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníku splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (§ 141 odst. 2 I.Z.). Dále v této věci srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sen. zn. 29 NSČR 9/2012, ze dne 27. 6. 2013, sen. zn. 29 NSČR 31/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19.6.2014, sp. zn. I.ÚS 2687/2013), ze dne 22. 1. 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II.ÚS 1217/2014), a ze dne 26. 2. 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2015 (usnesení 29 NSČR 97/2018 ze dne 27. 6. 2018).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
22. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 NSČR 8/2013, které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz, konstatoval, že pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později, přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky, nebo proto, že jejich pohledávku uhradila jiná osoba).
23. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že pro účely osvědčení mnohosti věřitelů nutno přihlédnout i k těm pohledávkám, které ke dni rozhodování o úpadku nepochybně existovaly, a to k pohledávkám, které dlužník uvedl do seznamu svých závazků s tím, že je nepopírá, tj. k pohledávkám věřitelů-SIDIA, akciová společnost, JUDr. Petr Kunc, M.B.A. Finance s.r.o., Jitka Zubálová, TAURUS- PROXIMA spol. s r.o. a LEVAPLECK Ltd. Přičemž z doplněného dokazování vyplývá, že nepochybně existovaly též další splatné závazky dlužníka, např. vykonatelná pohledávka věřitele č. 5 Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.
24. Pokud dlužník v odvolání namítal, že soud prvního stupně nemohl spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu, odkazuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 96/2011, v němž je formulován a odůvodněn závěr, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena dle § 316 odst. 3 I.Z., avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 I.Z., je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení s včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 I.Z. reorganizační plán, který je přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 I.Z. marně uplyne ještě před konáním první schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
25. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ust. § 316 odst. 3 I.Z., avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 I.Z., a protože lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem dle ust. § 316 odst. 5 I.Z. marně uplynula ještě před konáním první schůze věřitelů a o její prodloužení podle ust. § 316 odst. 6 I.Z. si nepožádal, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebránilo v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka, neboť bylo zjištěno, že dlužník je osoba, u které je již definitivně vyloučeno řešení úpadku reorganizací. Odvolací soud uzavírá, že v posuzované věci bylo důvodné spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle ust. § 148 odst. 1 I.Z., neboť u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ust. § 316 odst. 3 I.Z., avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 I.Z., přičemž dlužník
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
nejpozději do rozhodnutí o úpadku nepředložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý dle požadavků stanovených v ust. § 316 odst. 5 I.Z., a ani v souladu s ust. § 316 odst. 6 I.Z. nepožádal o prodloužení lhůty k jeho předložení, takže lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem marně uplynula a reorganizace dlužníka se tak stala definitivně nepřípustnou.
26. K odvolání dlužníka proti výroku III., o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. insolvenčním správcem dlužníka, odvolací soud konstatuje, že opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2017 byla podle ust. § 25 odst. 4 a § 27 I.Z. určena předběžným insolvenčním správcem společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017-A-22, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, č. j. KSBR 28 INS 9643/2017, 1 VSOL 970/2017-A-38, byla společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. ustanovena předběžným správcem dlužníka.
27. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. KSOS 22 INS 8097/2014, 29 NSČR 130/2014, dostupném na www.nsoud.cz a v insolvenčním rejstříku, formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správcem dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). Zde též Nejvyšší soud ČR shrnul, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.
28. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník v odvolání proti výroku III., o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
insolvenčním správcem dlužníka, nepoužili způsobilé odvolací důvody vyjmenované v níže citovaném ustanovení § 26 IZ, neboť nenamítal, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, přičemž opatření předsedy soudu o určení osoby správce podle níže citovaného ustanovení § 25 odst. 4 IZ v tomto řízení přezkoumávat nelze. Podle níže citovaného ustanovení § 27 odst. 2 IZ nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, což v posuzované věci nestanovil, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností.
29. Podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu (odstavec 4).
30. Podle ustanovení § 27 IZ insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (odstavec 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odstavec 3).
31. Podle ustanovení § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
32. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení:
Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
Olomouc 25. července 2018
JUDr. Karla Trávníčková, v.r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová