1 VSOL 321/2016-A-18
KSOS 14 INS 11564/2015 1 VSOL 321/2016-A-18
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Radniční 1148, PSČ 738 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2016, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-10
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2016, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-10 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), zastavil insolvenční řízení z důvodu, že dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém nezpochybňoval zjištění soudu, že uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, ale pouze zdůvodňoval, proč zanedbal předchozí výzvu soudu ze dne
24.9.2014 a včas nereagoval na usnesení ze dne 8.12.2015. V této souvislosti uvedl, že je řidičem nákladního automobilu přepravce TIR, jeho cesty vedou na Balkán a doba jejich trvání je většinou 14 až 16 dnů, návraty jsou většinou v pátek nebo v sobotu a v pondělí opět vyráží na další pracovní cestu. Dále sděloval, že v současné době již má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, kterou předkládá a má příjem v průměru 11.733 Kč čistého měsíčně, který rovněž dokládá. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.
S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.12.2015, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-8, které nabylo právní moci dne 6.1.2016, bylo dlužníkovi uloženo, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.
Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.
Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že zde nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí, a proto dále jen prověřil, zda lze považovat uhrazení zálohy za nadbytečné.
Soud prvního stupně rozhodl o povinnosti zaplatit zálohu, neboť dospěl k závěru, že dosavadní výsledky řízení dokládají nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, a proto bude jeho návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ zamítnut. Nedbalý přístup dlužníka spatřoval v tom, že nesplnil povinnosti uložené podle ustanovení § 393 odst.1,2 IZ v usnesení ze dne 24.9.2015, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-6, zejména nedoložil listiny prokazující jeho očekávaný příjem v příštích 5 letech, tj. mzdový výměr a výplatní lístky (předložil pouze pracovní smlouvu na dobu určitou do 31.12.2015), takže soud není schopen učinit závěr o tom, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé bude představovat minimálně 30% jejich pohledávek. Tento závěr soudu prvního stupně by ovšem bylo možno přezkoumat pouze na základě odvolání dlužníka, které ovšem proti tomuto rozhodnutí nepodal.
Teprve až dodatečně v projednávaném odvolání, tj. odvolání proti rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, dlužník přiznává, že povinnost podle ustanovení § 393 odst.1,2 IZ, tj. doložit příjmy nesplnil, což omlouvá dlouhodobými pracovními cestami mimo území ČR, a dodatečně dokládá požadované listiny prokazující jeho příjmy, včetně pracovní smlouvy na dobu určitou a smlouvy o mzdových podmínkách.
Podle ustanovení § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).
Odvolací soud zdůrazňuje, že 7 denní lhůta podle shora citovaného ustanovení § 393 odst. 1, 2 IZ je lhůtou zákonnou a nelze ji prodlužovat, takže k listinám předloženým v tomto odvolacím řízení již nelze přihlížet. Nevyhovění výzvě k opravě má totiž za následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.
Odvolací soud proto v intencích shora citovaných judikatorních závěrů konstatuje, že bez uhrazení zálohy není možné v řízení pokračovat, neboť úpadek dlužníka bude řešen konkursem a při tomto způsobu řešení úpadku-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou, a proto trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné.
S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění
v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 7.dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
KSOS 14 INS 11564/2015 1 VSOL 321/2016-A-18
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Radniční 1148, PSČ 738 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2016, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-10
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2016, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-10 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), zastavil insolvenční řízení z důvodu, že dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém nezpochybňoval zjištění soudu, že uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, ale pouze zdůvodňoval, proč zanedbal předchozí výzvu soudu ze dne
24.9.2014 a včas nereagoval na usnesení ze dne 8.12.2015. V této souvislosti uvedl, že je řidičem nákladního automobilu přepravce TIR, jeho cesty vedou na Balkán a doba jejich trvání je většinou 14 až 16 dnů, návraty jsou většinou v pátek nebo v sobotu a v pondělí opět vyráží na další pracovní cestu. Dále sděloval, že v současné době již má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, kterou předkládá a má příjem v průměru 11.733 Kč čistého měsíčně, který rovněž dokládá. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.
S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.12.2015, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-8, které nabylo právní moci dne 6.1.2016, bylo dlužníkovi uloženo, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.
Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.
Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že zde nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí, a proto dále jen prověřil, zda lze považovat uhrazení zálohy za nadbytečné.
Soud prvního stupně rozhodl o povinnosti zaplatit zálohu, neboť dospěl k závěru, že dosavadní výsledky řízení dokládají nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, a proto bude jeho návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ zamítnut. Nedbalý přístup dlužníka spatřoval v tom, že nesplnil povinnosti uložené podle ustanovení § 393 odst.1,2 IZ v usnesení ze dne 24.9.2015, č.j. KSOS 14 INS 11564/2015-A-6, zejména nedoložil listiny prokazující jeho očekávaný příjem v příštích 5 letech, tj. mzdový výměr a výplatní lístky (předložil pouze pracovní smlouvu na dobu určitou do 31.12.2015), takže soud není schopen učinit závěr o tom, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé bude představovat minimálně 30% jejich pohledávek. Tento závěr soudu prvního stupně by ovšem bylo možno přezkoumat pouze na základě odvolání dlužníka, které ovšem proti tomuto rozhodnutí nepodal.
Teprve až dodatečně v projednávaném odvolání, tj. odvolání proti rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, dlužník přiznává, že povinnost podle ustanovení § 393 odst.1,2 IZ, tj. doložit příjmy nesplnil, což omlouvá dlouhodobými pracovními cestami mimo území ČR, a dodatečně dokládá požadované listiny prokazující jeho příjmy, včetně pracovní smlouvy na dobu určitou a smlouvy o mzdových podmínkách.
Podle ustanovení § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).
Odvolací soud zdůrazňuje, že 7 denní lhůta podle shora citovaného ustanovení § 393 odst. 1, 2 IZ je lhůtou zákonnou a nelze ji prodlužovat, takže k listinám předloženým v tomto odvolacím řízení již nelze přihlížet. Nevyhovění výzvě k opravě má totiž za následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.
Odvolací soud proto v intencích shora citovaných judikatorních závěrů konstatuje, že bez uhrazení zálohy není možné v řízení pokračovat, neboť úpadek dlužníka bude řešen konkursem a při tomto způsobu řešení úpadku-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou, a proto trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné.
S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění
v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 7.dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu