1 VSOL 310/2017-A-21
KSBR 52 INS 17919/2016 1 VSOL 310/2017-A-21
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano , bytem v Ivančicích, Kratochvilka 50, PSČ 664 91, identifikační číslo osoby: 63399105, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 17919/2016, o insolvenčním návrhu dlužnice, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.2.2017, č.j. KSBR 52 INS 17919/2016-A-15,
t a k t o:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť dospěl k závěru, že dlužnice návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, když opakovaně zvýhodňuje některé své věřitele na úkor ostatních věřitelů.
Při tomto svém závěru vycházel z toho, že: isir.justi ce.cz
-insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice dne 1.8.2016, spojeném s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž uvedla, že má sedm věřitelů a závazky v celkové výši 591.185 Kč, věřitelé by byli dle dlužnice uspokojeni v rozsahu 35,67 % svých nezajištěných pohledávek.
-V návrhu dlužnice uvedla datum poslední úhrady splátky věřiteli č. 1 Česká spořitelna, a.s. dne 16.2.2016, věřiteli č. 2 Komerční banka, a.s. dne 11.7.2016, věřiteli č. 3 Moneta Money Bank, a.s. dne 18.2.2016, věřiteli č. 4 CETELEM, a.s. dne 18.1.2016, věřiteli č. 5 Global Collect, s.r.o., dne 16.2.2016, věřiteli č. 6 Všeobecná zdravotní pojišťovna dne 16.3.2016 a věřiteli č. 7 Vodafone Czech Republic, a.s. dne 14.3.2016.
-Dne 18.2.2016 dlužnice uzavřela kupní smlouvu, kterou převedla byt č. 47/31 v domě č.p. 47 na pozemku p.č. 70 včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 904/3616 na společných částech domu a pozemku parc. č. 70, 71/1, 71/2 a č. 71/3 zapsaných na LV č. 211 pro katastrální území Milonice u Lipůvky, Katastrální pracoviště Blansko u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj na kupující. Kupní cena byla uzavřena dohodou o narovnání vzájemných závazků a pohledávek. Tímto jednáním dlužnice prodala jediný hodnotný majetek a uspokojila pouze jediného ze svých věřitelů (navíc svého bývalého příbuzného). Kupní smlouvou ze dne 24.11.2016 měla dlužnice navíc v úmyslu převést i rozestavěnou garáž, kterou neuvedla v původní smlouvě, ačkoliv je vůči ní vedeno insolvenční řízení od 1.8.2016.
Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice postupovala při prodeji garáže v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 IZ, což má za následek neúčinnost právního úkonu dle ustanovení § 111 odst. 3 IZ, neboť k uzavření kupní smlouvy nebyl dán předem souhlas insolvenčního soudu. Dlužnice se tedy nesnaží poctivě vypořádat se všemi svými věřiteli, ale opakovaně zvýhodňuje jednoho věřitele, resp. kupujícího na úkor ostatních věřitelů. Vzhledem k těmto okolnostem by insolvenční soud musel návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnout dle § 395 IZ a současně rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku konkursem dle § 396 IZ. Za situace, kdy ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky, považoval soud za nezbytné uložit dlužnici zálohu ve výši 50.000 Kč k úhradě budoucích nákladů insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že byt i s garáží, které převedla, se nacházel na vesnici asi 30 km od Brna, což uvedla v samotném návrhu. Tímto převodem uhradila své nejstarší dluhy a nemohlo proto dojít k upřednostnění žádného věřitele. Zdůraznila, že převod tohoto majetku se týkal dle znaleckého posudku bytu, včetně garáže. Bohužel při sepisu smlouvy došlo k chybě, která se zjistila až po zahájení insolvenčního řízení, a to že rozestavěná garáž byla uvedena na samostatném listu vlastnictví. Právník, který kupní smlouvu sepisoval, přepsal pozemek, neboť se domníval, že spolu s ním přepisuje i rozestavěnou garáž a opomněl tuto rozestavěnou stavbu do kupní smlouvy zahrnout. Garáž patří k bytu a byla zahrnuta do odhadní ceny i do dohody o vyrovnání, kterou byla uhrazena kupní cena. Prodejem vyrovnávala své závazky a naplnila slibované dohody. Celá situace v rodině už pro ni byla psychicky neudržitelná, kdy rodina dlužnici pomáhala dlouho a nikdo už nevěřil v jakýkoliv finanční úspěch dlužnice. Pokud v insolvenčním návrhu uvedla, že poslední splátka na úhradu dluhu Komerční banky, a.s. byla provedena v červenci 2016, pak je to proto, že peníze z výplaty chodí dlužnici na účet u Komerční banky, a.s., a tato si své splátky z účtu přímo strhává. Poté, co převedla bytovou jednotku, se od dlužnice odstěhoval přítel, který ji finančně podporoval. To pro ni znamená likvidační snížení finančních prostředků a není schopna žádné další splátky svým věřitelů hradit. První insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který podávala již v květnu 2016, byl zamítnut. V té době měla dluh z podnikání u finančního úřadu přibližně ve výši 90.000 Kč a finanční úřad neudělil dlužnici souhlas s oddlužením. Děti dlužnice se tehdy složily na dluh dlužnice a po zamítnutí návrhu dluh u finančního úřadu za dlužnici uhradily. Tuto pohledávku proto rovněž neuvedla v nynějším insolvenčním návrhu. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení z dále uvedených důvodů.
Z obsahu spisu vyplývá, že:
-insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužnice uvedla, že měla platné živnostenské oprávnění od 11.12.2013 do 16.3.2016, které má přerušeno do 31.12.2026, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, neboť zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti s tím, že se jedná o sedm závazků u sedmi věřitelů v celkové výši 591.185 Kč, všechny jsou nezajištěné a nevykonatelné a tyto své věřitele označila tak, jak je uvedl ve skutkových zjištěních soud prvního stupně, včetně dat posledních splátek, které těmto věřitelům dlužnice uhradila. Dále dlužnice uvedla, že v důsledku nejstarších dluhů vzniklých z druhého manželství, musela prodat byt bývalé rodině z prvního manželství, která ji finančně vypomáhala, a to po celou dobu neúspěšného druhého manželství, které skončilo rozvodem v roce 2002, a tato rodina jí pomáhala i další roky po rozvodu. Prodaný byt v osobním vlastnictví, nacházel se v obci Milonice, byl oceněn znaleckým posudkem č. 274-13/2015 ze dne 16.2.2015 částkou 640.000 Kč. Prodejem bytu vyřešila nejstarší závazky, a také zástavní smlouvu, která vázla na bytě. Od 1.10.2008 je zaměstnaná u společnosti Globus ČR s průměrnou čistou mzdou 12.943 Kč. Za dobu pěti let by byla schopna uhradit 35 % všech svých závazků. Navrhovala oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jako závazek č. 6 v kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla závazek ze zdravotního pojištění vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 3.663 Kč.
-V seznamu závazků dlužnice opět uvedla sedm závazků vůči sedmi věřitelům, včetně závazku vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně, který označila jako závazek z podnikání ve výši 3.663 Kč a k návrhu připojila vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 27.7.2016, která udělila souhlas s řešením tohoto závazku formou oddlužení.
-V seznamu majetku dlužnice uvedla movitý majetek-vybavení domácnosti a automobil Ford Escort v zůstatkové ceně 800 Kč, dále penzijní pojištění, kdy hodnotu smlouvy ocenila ve výši 10.047 Kč a domácí a zahraniční fondy v hodnotě 2.227 Kč. Celkový zůstatek na třech účtech činí 6 Kč.
-Součástí insolvenčního návrhu dlužnice je žádost o převedení příloh z předcházejícího insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 24 INS 10389/2016 k novému návrhu. Takto byla do spisu založena rovněž kupní smlouva o převodu nemovitostí ze dne 18.2.2016, včetně zástavní smlouvy ze dne 1.10.2013.
-Kupní smlouvu o převodu nemovitostí ze dne 18.2.2016 dlužnice uzavřela jako prodávající s Vlastimilem Sehnalem a Janou anonymizovano jako kupujícími, kterým prodala byt č. 47/31 v domě č. p. 47 na pozemku p. č. 70 včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 904/3616 na společných částech domu a pozemku p. č. 70, č. 71/1, č. 71/2 a č. 71/3, dosud zapsaných na LV č. 211 pro katastrální území Milonice u Lipůvky, obec Milonice, okres Blansko, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Blansko. Tyto nemovitosti prodala za vzájemně dojednanou kupní cenu v celkové výši 640.000 Kč, která vychází ze znaleckého posudku č. 274-13/2015 ze dne 22.12.2016, zpracovaného soudním znalcem Ing. Karlem Hrabcem. Prodávající a kupující výslovně prohlásili, že výše uvedená kupní cena byla již ze strany kupujících uhrazena k rukám prodávající, a to tím způsobem, že byla sjednána ústní dohoda o narovnání vzájemných závazků a pohledávek.
-Dlužnice rovněž připojila zástavní smlouvu uzavřenou dne 1.10.2013 s Michalem Špeldou, jako zástavním věřitelem, k zajištění pohledávky tohoto věřitele ve výši 600.000 Kč, vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 1.10.2013.
-Dne 6.9.2016 č.d. A-11 soud vyzval dlužnici, aby za účelem posouzení možného nepoctivého záměru sdělila, co mínila tvrzením o vyřešení nejstarších závazků a zástavní smlouvy, dále, aby doložila smlouvu o půjčce ze dne 1.10.2013 a ke sdělení kolik činila dlužná částka k datu uzavření kupní smlouvy, dále v čem spočívala ústní dohoda o narovnání vzájemných vztahů a pohledávek.
-Dlužnice reagovala podáním ze dne 19.9.2016 č.d. A-12, v němž uvedla, že nejstarší závazky vyřešila splněním ústní dohody, a to převodem majetku a předložila seznam půjček od roku 2000, ohledně nichž uzavřela v prosinci 2013 ústní dohodu o narovnání. Poslední dvě splátky 15.000 Kč a 25.000 Kč převedla ve prospěch Michala Špeldy, a tím zaniklo zástavní právo na jejím majetku, které vzniklo na zajištění smlouvy o půjčce ze dne 1.10.2013. Obě částky byly uhrazeny krátce po své splatnosti a obdržela je v rámci vyrovnání převodem nemovitostí, aby na převáděné nemovitosti nic nevázlo. Současně doložila doklad o úhradě částky 15.000 Kč a 25.080 Kč. Dále uvedla, že ústní dohoda o tom, že pokud nebude schopna splatit své závazky, pak ručí kompletně svým majetkem, a to bytovou jednotkou, byla sjednána v prosinci 2013, splatnost byla prodloužena do 31.8.2015. V té době podnikala a domnívala se, že zvládne všechny své závazky. V září 2015 věřitel dlužnici vyzval ke splnění závazku s tím, že již není ochoten déle čekat a půjčovat peníze. Závazky byly postupně splatné od roku 2003 a splatnost byla postupně ústně prodlužována. Za převod bytu žádné peníze v hotovosti neobdržela, pouze jí zanikly veškeré závazky, které za dobu od roku 2000 činily 693.000 Kč na jistině. Rozestavěnou budovu, stojící na pozemku parcela č. 71/2 v návrhu neuvedla, ani v seznamu majetku, neboť netušila, že ji i nadále vlastní. Právníkovi, který sepisoval kupní smlouvu, předala všechny listy vlastnictví, jak byly uvedeny ve znaleckém posudku. Parcela byla převedena, ovšem nedostavěná, nezkolaudovaná garáž, převedena nebyla. Proto bude toto pochybení napraveno další smlouvou, neboť garáž již novému majiteli předala a ten rovněž netušil, že převod této stavby neproběhl.
-K tomuto podání dlužnice doložila listinu, v níž svým podpisem stvrdila, že si zapůjčila od Vlastimila Sehnala a Jany anonymizovano dne 10.5.2000 částku 250.000 Kč, 4.10.2000 částku 150.000 Kč, 24.1.2001 částku 50.000 Kč, dále 20.7.2001 a 7.12.2001 celkem 70.000 Kč, 9.4.2002 a 18.12.2002 celkem 60.000 Kč, 9.11.2004 částku 20.000 Kč, 22.2.2005-17.9.2005 postupně částku 35.000 Kč, 4.12.2006-17.5.2006 postupně 40.000 Kč, 20.9.2015 částku 25.000 Kč a dne 9.11.2015 částku 15.000 Kč (celkem si za uvedené období měla půjčit od shora jmenovaných 715.000 Kč), z toho (jak dále v listině potvrdila) bylo na tento dluh vráceno 26.4.2001 částka 5.000 Kč, dne 28.9.2001 částka 10.000 Kč, dne 10.4.2003 částka 5.000 Kč a dne 12.8.2003 částka 2.000 Kč (celkem vráceno 22.000 Kč); dlužnici měl zůstat dluh ve výši 693.000 Kč.
-Dále dlužnice doložila pokladní doklady České spořitelny, a.s., o vkladu hotovosti na účet Michala Špeldy, číslo účtu: 1205820103/0800, ve výši 15.000 Kč dne 10.11.2015 a 25.080 Kč dne 21.9.2015. Současně přiložila smlouvu o půjčce uzavřenou s Michalem Špeldou dne 1.10.2013, na základě níž věřitel Michal Špelda půjčil dlužnici částku 600.000 Kč bezúročně, která byla uložena do advokátní úschovy a dlužnici měla být poskytnuta do tří dnů ode dne předložení notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti, vztahující se ke smlouvě o půjčce. Dlužnice se zavázala věřiteli splatit půjčku nejpozději do 19.10.2015 formou pravidelných měsíčních splátek po 25.000 Kč.
-Dne 5.12.2016 č.d. A-13 dlužnice doručila vyjádření JUDr. Radomíra Linkensedera, advokáta se sídlem v Blansku, že sepsal kupní smlouvu uzavřenou mezi dlužnicí a Vlastimilem Sehnalem a Janou anonymizovano , kterou před ním vlastnoručně podepsali. Současně dlužnice prohlásila, že v právním postavení prodávajícího zcela neúmyslně neuvedla do kupní smlouvy o prodeji nemovitosti, a to bytu a spoluvlastnického podílu k nemovitostem dříve zapsaným na LV č. 211 pro k.ú. Milonice u Lipůvky, obec Milonice, okres Blansko, uzavřené s manžely anonymizovano v právním postavení kupujících, rozestavěnou nemovitost na parcele č. 71/2, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 18,mzapsané na LV č. 185, kterou měla rovněž v úmyslu převést. Tato skutečnost bude dodatečně legalizována podpisem nové kupní smlouvy.
Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně odvoláním napadené rozhodnutí.
Dlužno uvést, že předchozí insolvenční návrh dlužnice, soud prvního stupně odmítl, usnesením ze dne 26.5.2016, č.j. KSBR 24 INS 10389/2016-A-11, pro absenci uvedení splatnosti závazku dlužnice (v právní moci dne 15.6.2016).
Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice ze dne 1.8.2016, je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku. Dlužnice k tomuto návrhu a k návrhu na povolení oddlužení připojila jak řádný seznam závazků, tak seznam svého majetku a také vyjádření věřitele, vůči němuž má závazek z podnikání, že s řešením úpadku dlužnice formou oddlužení souhlasí. Tím, že soud prvního stupně na žádost dlužnice do daného spisu převedl též přílohy založené ve spise z předcházejícího insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSBR 24 INS 10389/2016, se součástí tohoto spisu stala, mimo jiné i kupní smlouva, kterou dlužnice uzavřela dne 18.2.2016 s manžely anonymizovano , rovněž tak zástavní smlouva, kterou dlužnice uzavřela dne 1.10.2013 s Michalem Špeldou. Dlužnice na výzvu soudu prvního stupně dále doložila požadovanou listinu k půjčce, dle které jí manželé Vlastimil a Jana anonymizovano poskytli postupně od roku 2000-2006 celkovou částku 653.000 Kč, z níž jim dlužnice vrátila postupně roku 2001-2003 toliko 22.000 Kč; z této listiny rovněž vyplývá, že jmenovaní poskytli dlužnici další dvě půjčky, a to dne 20.9.2015 ve výši 25.000 Kč a dne 9.11.2015 ve výši 15.000 Kč a že jim dlužnice zůstala dlužna celkem 693.000 Kč. Pravdivost tvrzení dlužnice, včetně pravosti a správnosti této doložené listiny (svědčící o dluhu dlužnice ve výši 693.000 Kč vůči manželům anonymizovano ) nebyla v předmětném insolvenčním řízení dosud ničím zpochybněna a navíc dlužnice rovněž doložila, že prostřednictvím posledních dvou půjček v roce 2015 (od anonymizovano ), uhradila zbývající dluh vůči svému tehdejšímu věřiteli Michalu Špeldovi (viz shora uvedené pokladní doklady), čímž došlo k zániku zástavního práva, které vázlo na nemovitém majetku dlužnice a zajišťovalo pohledávku tohoto věřitele. Dlužnice rovněž vysvětlila, jak zanikl její předcházející závazek z podnikání vůči finančnímu úřadu .
Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) IZ] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.
S přihlédnutím k závěrům v uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu a zejména při zjištění, že dlužnice se dle obsahu spisu od počátku snažila řádně a poctivě popsat (a doložit), mimo své aktuální závazky, též situaci a jednání, které předcházelo podání jejího návrhu na povolení oddlužení, dospěl odvolací soud oproti soudu prvního stupně k závěru, že toliko v jednání dlužnice, které spočívalo v převodu nemovitého majetku (kupní smlouvou ze dne 18.2.2016) na manžele anonymizovano (jehož hodnotu doložila) a k zániku závazků dlužnice vůči těmto věřitelům, nelze bez dalšího spatřovat nepoctivý záměr dlužnice. Dosud totiž nebylo zpochybněno, natož vyvráceno tvrzení dlužnice, že její závazky vůči manželům anonymizovano , byly jejími závazky nejstaršími. Nepoctivost v záměru dlužnice nelze dle názoru odvolacího soudu spatřovat dále ani v tom, že dlužnice v seznamu majetku neuvedla rozestavěnou garáž, stojící na pozemku p. č. 71/2, a že hodlala garáž dodatečně na manžele anonymizovano rovněž převést, neboť logickým způsobem vysvětlila pochybení (omyl), ke kterému při sepisu kupní smlouvy ze dne 18.2.2016 došlo a že úmyslem obou smluvních stran, byl od počátku i převod této garáže, nezapsané v katastru nemovitostí.
Je ovšem dále skutečností, že kupní smlouva byla uzavřena dne 18.2.2016 a že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení dále uvedla, že poslední splátku uhradila vůči svým ostatním věřitelům, a to vůči věřiteli České spořitelně, a.s. dne 16.2.2016, vůči věřiteli Komerční bance, a.s. dne 11.7.2016, vůči věřiteli Moneta Money Bank, a.s. dne 18.2.2016, vůči věřiteli CETELEM, a.s. dne 18.1.2016, vůči věřiteli Global Collect, s.r.o., dne 16.2.2016, vůči věřiteli Všeobecné zdravotní pojišťovně dne 16.3.2016 a vůči věřiteli č. 7 Vodafone Czech Republic, a.s. dne 14.3.2016. Z uvedeného pak soud prvního stupně dovodil, že již ke dni 18.2.2016 dlužnice nebyla schopna hradit své závazky vůči ostatním věřitelům. Nicméně dlužnice současně v návrhu (i v odvolání) rovněž tvrdila, že teprve následně, tedy až po prodeji bytu, kdy ji opustil tehdejší přítel, s jehož pomocí do té doby své ostatní závazky splácela, nastala situace, kdy neměla dostatek finančních prostředků a teprve tehdy musela zastavit platby svých závazků vůči zbývajícím věřitelům. K posouzení pravdivosti tohoto tvrzení, se však ve spise doposud nenachází dostatek pokladů.
Jinými slovy, aby bylo možno se s touto obranou dlužnice náležitě vypořádat a učinit závěr, že již v době uzavření kupní smlouvy dne 18.2.2016 měla dlužnice další splatné závazky vůči ostatním svým věřitelům, které již v tuto dobu dlužnice nehradila a tudíž, že je nebyla schopna hradit a že uvedenou kupní smlouvou manžele anonymizovano oproti těmto dalším věřitelům zvýhodnila, a zda podaným návrhem na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr, bude nezbytné již v této fázi řízení dotazem na uvedené věřitele prověřit, zda ke dni 18.2.2016 měli vůči dlužnici splatné pohledávky a v jaké výši, dále pokud se nejednalo o pohledávky v celém rozsahu splatné, zda a v jaké výši byly sjednány s dlužnicí splátky, jaká byla jejich frekvence (měsíční, týdenní apod.), a zda byla dlužnice s jednotlivými splátkami, a od kdy, v prodlení a kdy jim uhradila poslední splátku.
Z uvedených důvodů je proto závěr soudu prvního stupně, který učinil v napadeném usnesení, předčasný.
Proto postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pokud na základě dalšího šetření (které je naznačeno shora) dospěje soud prvního stupně k závěru, že se ze strany dlužnice o nepoctivý záměr nejednalo, bude se dále zabývat tím, zda je u dlužnice splněn předpoklad pro povolení jejího oddlužení z pohledu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 11. dubna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
KSBR 52 INS 17919/2016 1 VSOL 310/2017-A-21
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano , bytem v Ivančicích, Kratochvilka 50, PSČ 664 91, identifikační číslo osoby: 63399105, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 17919/2016, o insolvenčním návrhu dlužnice, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.2.2017, č.j. KSBR 52 INS 17919/2016-A-15,
t a k t o:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť dospěl k závěru, že dlužnice návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, když opakovaně zvýhodňuje některé své věřitele na úkor ostatních věřitelů.
Při tomto svém závěru vycházel z toho, že: isir.justi ce.cz
-insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice dne 1.8.2016, spojeném s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž uvedla, že má sedm věřitelů a závazky v celkové výši 591.185 Kč, věřitelé by byli dle dlužnice uspokojeni v rozsahu 35,67 % svých nezajištěných pohledávek.
-V návrhu dlužnice uvedla datum poslední úhrady splátky věřiteli č. 1 Česká spořitelna, a.s. dne 16.2.2016, věřiteli č. 2 Komerční banka, a.s. dne 11.7.2016, věřiteli č. 3 Moneta Money Bank, a.s. dne 18.2.2016, věřiteli č. 4 CETELEM, a.s. dne 18.1.2016, věřiteli č. 5 Global Collect, s.r.o., dne 16.2.2016, věřiteli č. 6 Všeobecná zdravotní pojišťovna dne 16.3.2016 a věřiteli č. 7 Vodafone Czech Republic, a.s. dne 14.3.2016.
-Dne 18.2.2016 dlužnice uzavřela kupní smlouvu, kterou převedla byt č. 47/31 v domě č.p. 47 na pozemku p.č. 70 včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 904/3616 na společných částech domu a pozemku parc. č. 70, 71/1, 71/2 a č. 71/3 zapsaných na LV č. 211 pro katastrální území Milonice u Lipůvky, Katastrální pracoviště Blansko u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj na kupující. Kupní cena byla uzavřena dohodou o narovnání vzájemných závazků a pohledávek. Tímto jednáním dlužnice prodala jediný hodnotný majetek a uspokojila pouze jediného ze svých věřitelů (navíc svého bývalého příbuzného). Kupní smlouvou ze dne 24.11.2016 měla dlužnice navíc v úmyslu převést i rozestavěnou garáž, kterou neuvedla v původní smlouvě, ačkoliv je vůči ní vedeno insolvenční řízení od 1.8.2016.
Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice postupovala při prodeji garáže v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 IZ, což má za následek neúčinnost právního úkonu dle ustanovení § 111 odst. 3 IZ, neboť k uzavření kupní smlouvy nebyl dán předem souhlas insolvenčního soudu. Dlužnice se tedy nesnaží poctivě vypořádat se všemi svými věřiteli, ale opakovaně zvýhodňuje jednoho věřitele, resp. kupujícího na úkor ostatních věřitelů. Vzhledem k těmto okolnostem by insolvenční soud musel návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnout dle § 395 IZ a současně rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku konkursem dle § 396 IZ. Za situace, kdy ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky, považoval soud za nezbytné uložit dlužnici zálohu ve výši 50.000 Kč k úhradě budoucích nákladů insolvenčního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že byt i s garáží, které převedla, se nacházel na vesnici asi 30 km od Brna, což uvedla v samotném návrhu. Tímto převodem uhradila své nejstarší dluhy a nemohlo proto dojít k upřednostnění žádného věřitele. Zdůraznila, že převod tohoto majetku se týkal dle znaleckého posudku bytu, včetně garáže. Bohužel při sepisu smlouvy došlo k chybě, která se zjistila až po zahájení insolvenčního řízení, a to že rozestavěná garáž byla uvedena na samostatném listu vlastnictví. Právník, který kupní smlouvu sepisoval, přepsal pozemek, neboť se domníval, že spolu s ním přepisuje i rozestavěnou garáž a opomněl tuto rozestavěnou stavbu do kupní smlouvy zahrnout. Garáž patří k bytu a byla zahrnuta do odhadní ceny i do dohody o vyrovnání, kterou byla uhrazena kupní cena. Prodejem vyrovnávala své závazky a naplnila slibované dohody. Celá situace v rodině už pro ni byla psychicky neudržitelná, kdy rodina dlužnici pomáhala dlouho a nikdo už nevěřil v jakýkoliv finanční úspěch dlužnice. Pokud v insolvenčním návrhu uvedla, že poslední splátka na úhradu dluhu Komerční banky, a.s. byla provedena v červenci 2016, pak je to proto, že peníze z výplaty chodí dlužnici na účet u Komerční banky, a.s., a tato si své splátky z účtu přímo strhává. Poté, co převedla bytovou jednotku, se od dlužnice odstěhoval přítel, který ji finančně podporoval. To pro ni znamená likvidační snížení finančních prostředků a není schopna žádné další splátky svým věřitelů hradit. První insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který podávala již v květnu 2016, byl zamítnut. V té době měla dluh z podnikání u finančního úřadu přibližně ve výši 90.000 Kč a finanční úřad neudělil dlužnici souhlas s oddlužením. Děti dlužnice se tehdy složily na dluh dlužnice a po zamítnutí návrhu dluh u finančního úřadu za dlužnici uhradily. Tuto pohledávku proto rovněž neuvedla v nynějším insolvenčním návrhu. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení z dále uvedených důvodů.
Z obsahu spisu vyplývá, že:
-insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužnice uvedla, že měla platné živnostenské oprávnění od 11.12.2013 do 16.3.2016, které má přerušeno do 31.12.2026, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, neboť zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti s tím, že se jedná o sedm závazků u sedmi věřitelů v celkové výši 591.185 Kč, všechny jsou nezajištěné a nevykonatelné a tyto své věřitele označila tak, jak je uvedl ve skutkových zjištěních soud prvního stupně, včetně dat posledních splátek, které těmto věřitelům dlužnice uhradila. Dále dlužnice uvedla, že v důsledku nejstarších dluhů vzniklých z druhého manželství, musela prodat byt bývalé rodině z prvního manželství, která ji finančně vypomáhala, a to po celou dobu neúspěšného druhého manželství, které skončilo rozvodem v roce 2002, a tato rodina jí pomáhala i další roky po rozvodu. Prodaný byt v osobním vlastnictví, nacházel se v obci Milonice, byl oceněn znaleckým posudkem č. 274-13/2015 ze dne 16.2.2015 částkou 640.000 Kč. Prodejem bytu vyřešila nejstarší závazky, a také zástavní smlouvu, která vázla na bytě. Od 1.10.2008 je zaměstnaná u společnosti Globus ČR s průměrnou čistou mzdou 12.943 Kč. Za dobu pěti let by byla schopna uhradit 35 % všech svých závazků. Navrhovala oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jako závazek č. 6 v kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla závazek ze zdravotního pojištění vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 3.663 Kč.
-V seznamu závazků dlužnice opět uvedla sedm závazků vůči sedmi věřitelům, včetně závazku vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně, který označila jako závazek z podnikání ve výši 3.663 Kč a k návrhu připojila vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 27.7.2016, která udělila souhlas s řešením tohoto závazku formou oddlužení.
-V seznamu majetku dlužnice uvedla movitý majetek-vybavení domácnosti a automobil Ford Escort v zůstatkové ceně 800 Kč, dále penzijní pojištění, kdy hodnotu smlouvy ocenila ve výši 10.047 Kč a domácí a zahraniční fondy v hodnotě 2.227 Kč. Celkový zůstatek na třech účtech činí 6 Kč.
-Součástí insolvenčního návrhu dlužnice je žádost o převedení příloh z předcházejícího insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 24 INS 10389/2016 k novému návrhu. Takto byla do spisu založena rovněž kupní smlouva o převodu nemovitostí ze dne 18.2.2016, včetně zástavní smlouvy ze dne 1.10.2013.
-Kupní smlouvu o převodu nemovitostí ze dne 18.2.2016 dlužnice uzavřela jako prodávající s Vlastimilem Sehnalem a Janou anonymizovano jako kupujícími, kterým prodala byt č. 47/31 v domě č. p. 47 na pozemku p. č. 70 včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 904/3616 na společných částech domu a pozemku p. č. 70, č. 71/1, č. 71/2 a č. 71/3, dosud zapsaných na LV č. 211 pro katastrální území Milonice u Lipůvky, obec Milonice, okres Blansko, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Blansko. Tyto nemovitosti prodala za vzájemně dojednanou kupní cenu v celkové výši 640.000 Kč, která vychází ze znaleckého posudku č. 274-13/2015 ze dne 22.12.2016, zpracovaného soudním znalcem Ing. Karlem Hrabcem. Prodávající a kupující výslovně prohlásili, že výše uvedená kupní cena byla již ze strany kupujících uhrazena k rukám prodávající, a to tím způsobem, že byla sjednána ústní dohoda o narovnání vzájemných závazků a pohledávek.
-Dlužnice rovněž připojila zástavní smlouvu uzavřenou dne 1.10.2013 s Michalem Špeldou, jako zástavním věřitelem, k zajištění pohledávky tohoto věřitele ve výši 600.000 Kč, vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 1.10.2013.
-Dne 6.9.2016 č.d. A-11 soud vyzval dlužnici, aby za účelem posouzení možného nepoctivého záměru sdělila, co mínila tvrzením o vyřešení nejstarších závazků a zástavní smlouvy, dále, aby doložila smlouvu o půjčce ze dne 1.10.2013 a ke sdělení kolik činila dlužná částka k datu uzavření kupní smlouvy, dále v čem spočívala ústní dohoda o narovnání vzájemných vztahů a pohledávek.
-Dlužnice reagovala podáním ze dne 19.9.2016 č.d. A-12, v němž uvedla, že nejstarší závazky vyřešila splněním ústní dohody, a to převodem majetku a předložila seznam půjček od roku 2000, ohledně nichž uzavřela v prosinci 2013 ústní dohodu o narovnání. Poslední dvě splátky 15.000 Kč a 25.000 Kč převedla ve prospěch Michala Špeldy, a tím zaniklo zástavní právo na jejím majetku, které vzniklo na zajištění smlouvy o půjčce ze dne 1.10.2013. Obě částky byly uhrazeny krátce po své splatnosti a obdržela je v rámci vyrovnání převodem nemovitostí, aby na převáděné nemovitosti nic nevázlo. Současně doložila doklad o úhradě částky 15.000 Kč a 25.080 Kč. Dále uvedla, že ústní dohoda o tom, že pokud nebude schopna splatit své závazky, pak ručí kompletně svým majetkem, a to bytovou jednotkou, byla sjednána v prosinci 2013, splatnost byla prodloužena do 31.8.2015. V té době podnikala a domnívala se, že zvládne všechny své závazky. V září 2015 věřitel dlužnici vyzval ke splnění závazku s tím, že již není ochoten déle čekat a půjčovat peníze. Závazky byly postupně splatné od roku 2003 a splatnost byla postupně ústně prodlužována. Za převod bytu žádné peníze v hotovosti neobdržela, pouze jí zanikly veškeré závazky, které za dobu od roku 2000 činily 693.000 Kč na jistině. Rozestavěnou budovu, stojící na pozemku parcela č. 71/2 v návrhu neuvedla, ani v seznamu majetku, neboť netušila, že ji i nadále vlastní. Právníkovi, který sepisoval kupní smlouvu, předala všechny listy vlastnictví, jak byly uvedeny ve znaleckém posudku. Parcela byla převedena, ovšem nedostavěná, nezkolaudovaná garáž, převedena nebyla. Proto bude toto pochybení napraveno další smlouvou, neboť garáž již novému majiteli předala a ten rovněž netušil, že převod této stavby neproběhl.
-K tomuto podání dlužnice doložila listinu, v níž svým podpisem stvrdila, že si zapůjčila od Vlastimila Sehnala a Jany anonymizovano dne 10.5.2000 částku 250.000 Kč, 4.10.2000 částku 150.000 Kč, 24.1.2001 částku 50.000 Kč, dále 20.7.2001 a 7.12.2001 celkem 70.000 Kč, 9.4.2002 a 18.12.2002 celkem 60.000 Kč, 9.11.2004 částku 20.000 Kč, 22.2.2005-17.9.2005 postupně částku 35.000 Kč, 4.12.2006-17.5.2006 postupně 40.000 Kč, 20.9.2015 částku 25.000 Kč a dne 9.11.2015 částku 15.000 Kč (celkem si za uvedené období měla půjčit od shora jmenovaných 715.000 Kč), z toho (jak dále v listině potvrdila) bylo na tento dluh vráceno 26.4.2001 částka 5.000 Kč, dne 28.9.2001 částka 10.000 Kč, dne 10.4.2003 částka 5.000 Kč a dne 12.8.2003 částka 2.000 Kč (celkem vráceno 22.000 Kč); dlužnici měl zůstat dluh ve výši 693.000 Kč.
-Dále dlužnice doložila pokladní doklady České spořitelny, a.s., o vkladu hotovosti na účet Michala Špeldy, číslo účtu: 1205820103/0800, ve výši 15.000 Kč dne 10.11.2015 a 25.080 Kč dne 21.9.2015. Současně přiložila smlouvu o půjčce uzavřenou s Michalem Špeldou dne 1.10.2013, na základě níž věřitel Michal Špelda půjčil dlužnici částku 600.000 Kč bezúročně, která byla uložena do advokátní úschovy a dlužnici měla být poskytnuta do tří dnů ode dne předložení notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti, vztahující se ke smlouvě o půjčce. Dlužnice se zavázala věřiteli splatit půjčku nejpozději do 19.10.2015 formou pravidelných měsíčních splátek po 25.000 Kč.
-Dne 5.12.2016 č.d. A-13 dlužnice doručila vyjádření JUDr. Radomíra Linkensedera, advokáta se sídlem v Blansku, že sepsal kupní smlouvu uzavřenou mezi dlužnicí a Vlastimilem Sehnalem a Janou anonymizovano , kterou před ním vlastnoručně podepsali. Současně dlužnice prohlásila, že v právním postavení prodávajícího zcela neúmyslně neuvedla do kupní smlouvy o prodeji nemovitosti, a to bytu a spoluvlastnického podílu k nemovitostem dříve zapsaným na LV č. 211 pro k.ú. Milonice u Lipůvky, obec Milonice, okres Blansko, uzavřené s manžely anonymizovano v právním postavení kupujících, rozestavěnou nemovitost na parcele č. 71/2, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 18,mzapsané na LV č. 185, kterou měla rovněž v úmyslu převést. Tato skutečnost bude dodatečně legalizována podpisem nové kupní smlouvy.
Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně odvoláním napadené rozhodnutí.
Dlužno uvést, že předchozí insolvenční návrh dlužnice, soud prvního stupně odmítl, usnesením ze dne 26.5.2016, č.j. KSBR 24 INS 10389/2016-A-11, pro absenci uvedení splatnosti závazku dlužnice (v právní moci dne 15.6.2016).
Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice ze dne 1.8.2016, je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku. Dlužnice k tomuto návrhu a k návrhu na povolení oddlužení připojila jak řádný seznam závazků, tak seznam svého majetku a také vyjádření věřitele, vůči němuž má závazek z podnikání, že s řešením úpadku dlužnice formou oddlužení souhlasí. Tím, že soud prvního stupně na žádost dlužnice do daného spisu převedl též přílohy založené ve spise z předcházejícího insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSBR 24 INS 10389/2016, se součástí tohoto spisu stala, mimo jiné i kupní smlouva, kterou dlužnice uzavřela dne 18.2.2016 s manžely anonymizovano , rovněž tak zástavní smlouva, kterou dlužnice uzavřela dne 1.10.2013 s Michalem Špeldou. Dlužnice na výzvu soudu prvního stupně dále doložila požadovanou listinu k půjčce, dle které jí manželé Vlastimil a Jana anonymizovano poskytli postupně od roku 2000-2006 celkovou částku 653.000 Kč, z níž jim dlužnice vrátila postupně roku 2001-2003 toliko 22.000 Kč; z této listiny rovněž vyplývá, že jmenovaní poskytli dlužnici další dvě půjčky, a to dne 20.9.2015 ve výši 25.000 Kč a dne 9.11.2015 ve výši 15.000 Kč a že jim dlužnice zůstala dlužna celkem 693.000 Kč. Pravdivost tvrzení dlužnice, včetně pravosti a správnosti této doložené listiny (svědčící o dluhu dlužnice ve výši 693.000 Kč vůči manželům anonymizovano ) nebyla v předmětném insolvenčním řízení dosud ničím zpochybněna a navíc dlužnice rovněž doložila, že prostřednictvím posledních dvou půjček v roce 2015 (od anonymizovano ), uhradila zbývající dluh vůči svému tehdejšímu věřiteli Michalu Špeldovi (viz shora uvedené pokladní doklady), čímž došlo k zániku zástavního práva, které vázlo na nemovitém majetku dlužnice a zajišťovalo pohledávku tohoto věřitele. Dlužnice rovněž vysvětlila, jak zanikl její předcházející závazek z podnikání vůči finančnímu úřadu .
Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) IZ] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.
S přihlédnutím k závěrům v uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu a zejména při zjištění, že dlužnice se dle obsahu spisu od počátku snažila řádně a poctivě popsat (a doložit), mimo své aktuální závazky, též situaci a jednání, které předcházelo podání jejího návrhu na povolení oddlužení, dospěl odvolací soud oproti soudu prvního stupně k závěru, že toliko v jednání dlužnice, které spočívalo v převodu nemovitého majetku (kupní smlouvou ze dne 18.2.2016) na manžele anonymizovano (jehož hodnotu doložila) a k zániku závazků dlužnice vůči těmto věřitelům, nelze bez dalšího spatřovat nepoctivý záměr dlužnice. Dosud totiž nebylo zpochybněno, natož vyvráceno tvrzení dlužnice, že její závazky vůči manželům anonymizovano , byly jejími závazky nejstaršími. Nepoctivost v záměru dlužnice nelze dle názoru odvolacího soudu spatřovat dále ani v tom, že dlužnice v seznamu majetku neuvedla rozestavěnou garáž, stojící na pozemku p. č. 71/2, a že hodlala garáž dodatečně na manžele anonymizovano rovněž převést, neboť logickým způsobem vysvětlila pochybení (omyl), ke kterému při sepisu kupní smlouvy ze dne 18.2.2016 došlo a že úmyslem obou smluvních stran, byl od počátku i převod této garáže, nezapsané v katastru nemovitostí.
Je ovšem dále skutečností, že kupní smlouva byla uzavřena dne 18.2.2016 a že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení dále uvedla, že poslední splátku uhradila vůči svým ostatním věřitelům, a to vůči věřiteli České spořitelně, a.s. dne 16.2.2016, vůči věřiteli Komerční bance, a.s. dne 11.7.2016, vůči věřiteli Moneta Money Bank, a.s. dne 18.2.2016, vůči věřiteli CETELEM, a.s. dne 18.1.2016, vůči věřiteli Global Collect, s.r.o., dne 16.2.2016, vůči věřiteli Všeobecné zdravotní pojišťovně dne 16.3.2016 a vůči věřiteli č. 7 Vodafone Czech Republic, a.s. dne 14.3.2016. Z uvedeného pak soud prvního stupně dovodil, že již ke dni 18.2.2016 dlužnice nebyla schopna hradit své závazky vůči ostatním věřitelům. Nicméně dlužnice současně v návrhu (i v odvolání) rovněž tvrdila, že teprve následně, tedy až po prodeji bytu, kdy ji opustil tehdejší přítel, s jehož pomocí do té doby své ostatní závazky splácela, nastala situace, kdy neměla dostatek finančních prostředků a teprve tehdy musela zastavit platby svých závazků vůči zbývajícím věřitelům. K posouzení pravdivosti tohoto tvrzení, se však ve spise doposud nenachází dostatek pokladů.
Jinými slovy, aby bylo možno se s touto obranou dlužnice náležitě vypořádat a učinit závěr, že již v době uzavření kupní smlouvy dne 18.2.2016 měla dlužnice další splatné závazky vůči ostatním svým věřitelům, které již v tuto dobu dlužnice nehradila a tudíž, že je nebyla schopna hradit a že uvedenou kupní smlouvou manžele anonymizovano oproti těmto dalším věřitelům zvýhodnila, a zda podaným návrhem na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr, bude nezbytné již v této fázi řízení dotazem na uvedené věřitele prověřit, zda ke dni 18.2.2016 měli vůči dlužnici splatné pohledávky a v jaké výši, dále pokud se nejednalo o pohledávky v celém rozsahu splatné, zda a v jaké výši byly sjednány s dlužnicí splátky, jaká byla jejich frekvence (měsíční, týdenní apod.), a zda byla dlužnice s jednotlivými splátkami, a od kdy, v prodlení a kdy jim uhradila poslední splátku.
Z uvedených důvodů je proto závěr soudu prvního stupně, který učinil v napadeném usnesení, předčasný.
Proto postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pokud na základě dalšího šetření (které je naznačeno shora) dospěje soud prvního stupně k závěru, že se ze strany dlužnice o nepoctivý záměr nejednalo, bude se dále zabývat tím, zda je u dlužnice splněn předpoklad pro povolení jejího oddlužení z pohledu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 11. dubna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu