1 VSOL 13/2014-B-19
KSBR 26 INS 3432/2012 1 VSOL 13/2014-B-19
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Jarušky anonymizovano , anonymizovano , bytem Ivanovice na Hané, Malinovského 766/37, PSČ 683 23, zastoupené JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Chropyně, Masarykova 12, PSČ 768 11, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 3432/2012, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 27.12.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2013, č.j. KSBR 26 INS 3432/2012-B-11,
t a k t o:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2013, č.j. KSBR 26 INS 3432/2012-B-11 se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.
O d ů v o d n ě n í:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a § 405 odst. 1, § 314 odst. 1 a § 315 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), neschválil oddlužení dlužnice Jarušky anonymizovano (výrok I.), prohlásil na její majetek konkurs (výrok II.) a dále rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok III.).
V důvodech soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 28.6.2013 (A-22) povolil společné oddlužení dlužnice a jejího manžela, insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Monika Fabrinská, přezkumné jednání a první schůze věřitelů se konaly dne 6.11.2013. Do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo 7 věřitelů, s celkovou výší nezajištěných pohledávek 850.288,12 Kč. Věřitel PSV Invest s.r.o. přihlásil mimo jiné pohledávku ve výši 250.815 Kč a jako důvod vzniku uvedl, že dne 10.7.2009 byla mezi ním a dlužnicí uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, dle níž byla dlužnice věřitelem pověřena uzavíráním smluv o půjčce, předáváním vypůjčené hotovosti klientům a vybíráním splátek. Od roku 2009 však dlužnice uzavřela několik fiktivních smluv o půjčce a při vyúčtování si neoprávněně ponechávala různé finanční částky, čímž věřiteli způsobila škodu. Věřitel podal trestní oznámení, věc byla řešena Policií ČR a poté Okresním soudem ve Vyškově, kdy dlužnice byla dosud nepravomocným rozsudkem ze dne 4.3.2012, č.j. 2 T 16/2012-639 (který byl insolvenčnímu soudu doložen) uznána vinnou pro přečin podvodu (§ 209 odst. 1, 3 tr. zák.), byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody a současně jí byla uložena povinnost uhradit věřiteli škodu ve výši 250.815 Kč; proti tomuto rozsudku podala dlužnice odvolání. Tato pohledávka byla na přezkumném jednání popřena správkyní i dlužnicí co do pravosti, neboť rozsudek není pravomocný. Tentýž věřitel přihlásil do insolvenčního řízení další pohledávku ve výši 163.050,91 Kč z titulu náhrady škody, vzniklou na základě stejné smlouvy o obchodním zastoupení, tato pohledávka byla rovněž popřena správcem i dlužnicí co do pravosti, z důvodu její neexistence. Z obou přihlášek je zřejmé, že pohledávky vznikly při výkonu podnikatelské činnosti dlužnice. Nicméně dlužnice tyto dva závazky v seznamu závazků neuvedla, přestože jej podepsala a prohlásila, že je správný a úplný a dále prohlásila, že žádné její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Při jednání na schůzi věřitelů dlužnice namítala, že o těchto závazcích nevěděla. To však vyvrátil přítomný věřitel tvrzením, že mezi ním a dlužníky (včetně manžela dlužnice) probíhala dávno před podáním insolvenčního návrhu řada jednání, dlužníci byli vyzýváni k úhradě závazků, výsledkem bylo trestní oznámení podané dne 17.9.2010, které věřitel soudu doložil, včetně dokladů zaslaných Policii ČR v prosinci roku 2010. Proto soud dlužnici její tvrzení, že o těchto závazcích nevěděla, neuvěřil, i když pohledávka vůči dlužnici byla věřiteli přiznána dosud nepravomocným rozhodnutím soudu v trestním řízení, navíc jde o pohledávky vzniklé z podnikatelské činnosti dlužnice, představují celkem 413.865,91 Kč, což je cca 48,67 % jejích celkových závazků. Ze zprávy podané insolvenční správkyní na schůzi věřitelů dále vyplynulo, že dlužnice a její manžel bydlí v družstevním bytě, ve vlastnictví bytového družstva DOMOV, stavební bytové družstvo, se sídlem Vyškov, Sochorova 399/3, jejich členská práva správkyně odhadla na cca 700.000 Kč, členský vklad obou manželů činí 23.625 Kč. Družstvo za dlužníky evidovalo dlužné nájemné ve výši 11.388 Kč a z toho důvodu jim byla vypovězena nájemní smlouva k 31.1.2013. Bytové družstvo poté správkyni 5.11.2013 sdělilo, že rozhodlo o obnovení nájemní smlouvy, čímž byla obnovena i možnost disponovat s členskými právy. Dále správkyně zjistila, že dlužnice je evidována jako vlastník motorového vozidla Fiat Cinquecento, dlužnice však tvrdila, že vozidlo již bylo zlikvidováno, nakonec přiznala, že existuje a nachází se u příbuzné do doby, než jí dlužnice uhradí dluh, odmítla však sdělit, kde se vozidlo nachází. Toto vozidlo dlužnice v seznamu majetku rovněž, stejně jako společná členská práva k družstevnímu bytu, neuvedla. Na základě všech těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužnice podáním insolvenčního návrhu sledovala nepoctivý záměr, když jednak zatajila své závazky z podnikatelské činnosti vůči věřiteli PSV Invest s.r.o., přičemž tyto závazky vznikly v důsledku její trestné činnosti, za kterou byla, byť dosud nepravomocně odsouzena. Dále dlužnice v seznamu majetku neuvedla veškerý svůj majetek, když neuvedla členská práva k družstevnímu bytu a motorové vozidlo, přesto žádala o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ze všech těchto důvodu soud prvního stupně vyloučil řízení ve věci dlužnice k samostatnému řízení, oddlužení dlužnice neschválil, neboť zde jsou skutečnosti, které odůvodňují již zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a tedy i schválení oddlužení a v souladu s ust. § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že dle ust. § 314 odst. 1 IZ bude projednáván jako konkurs nepatrný, to je s odchylkami ve smyslu ust. § 315 odst. 1 IZ.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, přičemž dle jeho obsahu napadla výroky I. a II. Především namítla, že soud prvního stupně pochybil, když její věc vyloučil k samostatnému řízení, o závazku vůči věřiteli PSV Invest s.r.o. v době podání insolvenčního návrhu nevěděla, neboť ač bylo podáno trestní oznámení, jednalo se pouze o fázi vyšetřování, nikoliv o zahájení trestního stíhání. Vůči bytovému družstvu DOMOV má uhrazeny veškeré závazky, což potvrdila insolvenční správkyně u přezkumného jednání. Podle dlužnice se soud prvního stupně dopustil i řady procesních pochybení. Především přezkumné jednání nebylo nařízeno v dvouměsíční lhůtě počítané od konce lhůty k přihlášení pohledávek, to je nejpozději do 27.8.2013, nýbrž až na den 4.9.2013, to je po uplynutí zákonné lhůty (§ 137 odst. 2 IZ). Soud rovněž porušil ust. § 134 IZ, neboť přestože byl insolvenční návrh podán již dne 14.2.2012, rozhodnutí o úpadku spojené s povolením oddlužení vydal až dne 28.6.2013, to je po roce a půl, v důsledku toho byla dlužnice zkrácena na svých právech, protože za tuto dobu věřitelům narostly úroky a smluvní pokuty a došlo k vysokému nárůstu pohledávek. Dále namítala, že věřitelé na schůzi hlasovali pro povolení oddlužení prodejem majetkové podstaty, soud však, ač to ust. § 54 IZ neumožňuje, rozhodl v rozporu s jejich hlasováním a tím rozhodl v rozporu se zákonem. V neposlední řadě dlužnice namítala, že soud svým rozhodnutím porušil Listinu základních práv a svobod v čl. 40 odst. 2, a to zásadu presumpce nevinny, neboť vůči dlužnici nebyl dosud vydán pravomocný odsuzující trestní rozsudek, přesto soud prvního stupně hovoří o jejích závazcích z trestné činnosti, navíc pohledávka zmiňovaného věřitele byla popřena jak správkyní, tak dlužnicí. Ze všech těchto důvodů dlužnice navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k novému projednání.
Předně je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. II. přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní
účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, to je ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
V přezkoumávané věci se ze spisu soudu prvního stupně podává, že dlužnice se svým insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným u soudu dne 14.2.2012, domáhala zjištění jejího úpadku a jeho řešení oddlužením, formou splátkového kalendáře. Společně s dlužnicí podal insolvenční návrh i její manžel Evžen Vybíral, který rovněž tento návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení, a žádali o spojení obou řízení. V insolvenčním návrhu uvedli, že jsou v úpadku, že dlužník Evžen Vybíral pracuje u firmy ZOD Haná, družstvo, dlužnice je ve starobním důchodu. V bodě 06 insolvenčního návrhu v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice uvedla, že má 7 věřitelů, vůči nim 8 závazků v celkové výši 253.643,62 Kč, označila své věřitele, včetně výše jejich pohledávek a právního důvodu vzniku pohledávek s tím, že minimálně u dvou závazků je v prodlení více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, své závazky není schopna platit, neboť její příjem činí 7.794 Kč, pravidelné měsíční splátky jsou více jak 4.000 Kč. Ke svému návrhu dlužnice předložila mimo jiné seznam závazků a seznam majetku (jež nejsou opatřeny podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti), přičemž v seznamu závazků označila opět 7 věřitelů s 8 závazky (u závazků pod č. 7 a 8 uvedla, že popírá jejich výši a uvedla k tomu důvody), v seznamu majetku označila 4 movité věci (lednice, mrazák, pračka, mobilní telefon), doložila výši svého starobního důchodu. Na základě výzvy soudu ze dne 17.2.2012 (č.d. A-5) dlužnice doložila nové (totožné) seznamy majetku a závazků, které opatřila podpisem a prohlášením, že jde o seznamy správné a úplné a že tyto závazky vznikly za trvání manželství. Na další výzvu soudu ze dne 5.3.2012 (č.d. A-7) dlužnice uvedla, že žádný její závazek nepochází z podnikatelské činnosti, neboť tuto neprovozuje. Usnesením ze dne 2.4.2012 (č.d. 9) soud spojil ke společnému řízení insolvenční řízení ve věci dlužnice a jejího manžela Evžena Vybírala pod sp. zn. KSBR 26 INS 3429/2012. Podáním ze dne 18.4.2012 (č.d. A-11) věřitel PSV Invest s.r.o. upozornil soud, že proti oběma dlužníkům je vedeno trestní řízení pro přečiny podle ustanovení § 209 odst. 1 a 3 tr. zák. a dále podáním ze dne 26.6.2013 sdělil, že vůči oběma dlužníkům má pohledávku z titulu náhrady škody, s tím že v současné době jsou v obou trestních věcech vyneseny rozsudky, které dosud nejsou pravomocné. Usnesením ze dne 28.6.2013, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-A-22 soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku obou dlužníků (manželů), povolil oběma oddlužení, insolvenční správkyní ustanovil Ing. Moniku Fabrinskou, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, učinil další výzvy podle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 4.9.2013. V důvodech uvedeného rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že s ohledem na výsledky dosavadních zjištění, kdy trestní řízení obou dlužníků dosud nebylo skončeno, se bude otázkou nepoctivého záměru dlužníků zabývat opětovně před vydáním rozhodnutí o schválení oddlužení.
V mezidobí, dne 15.7.2013 podal věřitel PSV Invest s.r.o. přihlášku pohledávky mimo jiné i vůči dlužnici Jarušce anonymizovano z titulu náhrady škody, přiznané věřiteli na základě nepravomocného rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ve výši 250.815 Kč a dne 29.7.2013 podal další přihlášku pohledávky ve výši 163.050,91 Kč rovněž z titulu další způsobené škody. Ve svých přihláškách věřitel podrobně uvedl důvody, jak jsou uvedeny v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení, proto odvolací soud v zájmu stručnosti tohoto rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Ve zprávě ze dne 29.8.2013 (č.d. B-3) insolvenční správkyně sdělila, že do insolvenčního řízení obou dlužníků se přihlásilo celkem sedm věřitelů s pohledávkami ve výši 2.372.855,63 Kč, z toho celková výše nezajištěných závazků obou dlužníků činí 1.976,722,73 Kč. Současně sdělila, že dle výpisu z živnostenského rejstříku mají oba dlužníci platná živnostenská oprávnění, nicméně nezjistila, že by dlužníci fakticky podnikali. Nad rámec seznamů věřitelů (předložených dlužníky) se přihlásili další dva věřitelé, a to Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a PSV Invest s.r.o. Ve vztahu k dlužnici věřitel PSV Invest s.r.o. přihlásil pohledávky v úhrnné výši 413.865,91 Kč z titulu náhrady škody, která tomuto věřiteli vznikla v důsledku fiktivně uzavíraných smluv s tím, že je vedeno u Okresního soudu ve Vyškově trestní řízení ve věci dlužnice Jarušky anonymizovano pod sp.zn. 2T 16/2012, přičemž tato věc není pravomocně rozhodnuta. Dále správkyně uvedla, že dlužníci bydlí v družstevním bytě o velikosti 3+1, ve vlastnictví DOMOV, stavební bytové družstvo se sídlem ve Výškově, vlastní členský podíl v tomto družstvu, přičemž v době podání insolvenčního návrhu bylo možno ocenit členská práva dlužníků k družstevnímu bytu odhadem na částku 700.000 Kč. Dle zjištění správkyně eviduje družstvo za dlužníky pohledávky ve výši 11.388 Kč a z tohoto důvodu byla dlužníkům vypovězena nájemní smlouva a nájem tak zanikl ke dni 31.1.2013. Členský vklad manželů anonymizovano je ve výši 23.625 Kč. Dále správkyně uvedla aktuální výši příjmů obou dlužníků (Evžen Vybíral 12.443 Kč, Jaruška anonymizovano 7.904 Kč) a v případě dlužnice Jarušky anonymizovano dále sdělila, že při prověřování majetku zjistila, že dlužnice je evidována jako vlastník osobního automobilu Fiat Cinquecento, RZ 2B3 2289. Dlužnice jí nejprve sdělila, že vozidlo nevlastní, že bylo zlikvidováno a protože správkyně oponovala existencí pojištění na jméno dlužnice, přiznala, že vozidlo stále existuje, nachází se u příbuzné, která jej má v držení do doby, než jí dlužnice uhradí dluh; kde se vozidlo nachází, však dlužnice odmítla sdělit, proto správkyně neměla možnost vozidlo prohlédnout a ověřit jeho stav. V neposlední řadě správkyně sdělila, že s ohledem na příjmy dlužníků a výši přihlášených nezajištěných věřitelů (1.976.722,73 Kč), jsou dlužníci schopni dle předběžné kalkulace v rámci splátkového kalendáře uspokojit nezajištěné věřitele za dobu 5 let částkou 141.900 Kč, to je v rozsahu 7,18%. V rámci zpeněžení majetku obou dlužníků, kdy správkyně nezapočítala do majetkové podstaty tržní hodnotu družstevního bytu, neboť bez platně uzavřené nájemní smlouvy nelze disponovat s členskými právy k předmětnému bytu, by dlužníci dle předběžného propočtu případných nákladů na správu a zpeněžení tohoto majetku, včetně odměny správkyně a po odpočtu výtěžku určeného pro zajištěného věřitele, uhradili dle správkyně cca 25% pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále ze zápisu o přezkumném jednání ze dne 6.11.2013 a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že vůči dlužnici přihlásilo své pohledávky 5 věřitelů v rozsahu 850.298,13 Kč, zjištěny byly v rozsahu 384.249,21 Kč. Oproti seznamu závazků předložených dlužnicí k insolvenčnímu návrhu (v němž prohlásila, že jde o seznam správný a úplný) přihlásili vůči dlužnici své pohledávky též věřitelé PSV Invest s.r.o. (přihláška č. P 1 a 6-celkem 413.865,91 Kč-pohledávka byla popřena z důvodů uvedených shora), KRUK S.A. (ve výši 39.740,51 Kč, původně věřitel CCB Finance s.r.o.-pohledávka nebyla popřena ani správkyní ani dlužnicí), SMART Capital, a.s. (v celkové výši 294.455 Kč-z toho bylo zjištěno 242.271 Kč). Ze zápisu ze schůze věřitelů, která navazovala na přezkumné jednání, dále plyne, že správkyně zde přednesla zprávu o své dosavadní činnosti, odkázala na vyhotovený soupis majetkové podstaty, sdělila, že dlužníci již doplatili dlužné nájemné, proto může být obnovena nájemní smlouva. Na návrh správkyně přítomný jediný věřitel (PSV Invest s.r.o.) hlasoval pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Poté k dotazu soudu dlužníci uvedli, že závazky vůči PSV Invest s.r.o. neuvedli do seznamu závazků, poněvadž o nich nevěděli. Na tvrzení dlužníků reagoval věřitel PSV Invest s.r.o. tvrzením, že mezi ním a dlužníky probíhala již před podáním insolvenčního návrhu řada jednání, při nich byli dlužníci věřitelem vyzýváni k úhradě závazků, a že výsledkem bylo trestní oznámení dne 17.9.2010. Na tomto základě soud prvního stupně usnesením ze dne 25.11.2013 (č.d. B-10) vyloučil insolvenční věc dlužnice Jarušky anonymizovano k samostatnému řízení, a následně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.
Podle ust. § 405 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.
Podle ust. § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z výše citovaných zákonných ustanovení plyne, že i v případě, kdy insolvenční soud rozhodne (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu) o povolení oddlužení, může následně, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ), rozhodnout o neschválení oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem.
V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že dlužnice svým návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, když v seznamu závazků neuvedla všechny své věřitele, nesdělila, že jeden její závazek pochází z podnikatelské činnosti a v seznamu majetku neoznačila všechen svůj majetek a žádala o oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Je třeba zdůraznit, že ust. § 395 IZ odst. 1 písm. a) IZ, jež zakotvuje podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolnosti. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat z různých jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012). Vzorovým příkladem toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr, je pak také to, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.4.2013 sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 86/2013).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v jednání dlužnice, která v seznamu majetku neuvedla veškerý svůj majetek a v seznamu závazků zatajila nejméně 1 dalšího věřitele PSV Invest s.r.o., nutno spatřovat nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ.
Především je třeba poukázat, že dlužnice i přes výzvu a poučení insolvenčního soudu (v usnesení ze dne 17.2.2012, č.d. A-5, dále v usnesení ze dne 5.3.2012, č.d. A-7) ani v nově předloženém seznamu majetku ze dne 27.2.2012 neuvedla výčet veškerého svého majetku, když zatajila, že spolu s manželem vlastní členský podíl ve stavebním bytovém družstvu DOMOV se sídlem ve Vyškově, přičemž členská práva činila odhadem částku 700.000 Kč, dále, že je vlastnicí osobního motorového vozidla. V této souvislosti nelze rovněž akceptovat, že dlužnice existenci uvedeného vozidla (bez ohledu na jeho hodnotu) správkyni nejprve výslovně popřela, na základě argumentů a důkazů (ohledně pojištění) přiznala, že vozidlo nebylo zlikvidováno, ale je u příbuzné, do doby než jí dlužnice uhradí svůj dluh (tento závazek ani věřitelku dlužnice v seznamu závazků rovněž neuvedla) a je zcela nepřijatelné, když dlužnice odmítla správkyni sdělit, kde konkrétně se vozidlo nachází. Již tyto skutečnosti, jež vyšly najevo po povolení oddlužení dlužnice (a jejího manžela) a které dlužnice ani v rámci svého odvolání ničím nezpochybnila, svědčí o nepoctivém záměru dlužnice ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení a označené judikatury Nejvyššího soudu.
Nepoctivý záměr dlužnice při oddlužení lze usuzovat i z toho, že v seznamu závazků, opatřeném podepsaným prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, dlužnice zamlčela další své závazky, zejména vůči věřiteli PSV Invest s.r.o. z titulu náhrady škody. Z doložených listin a sdělení tohoto věřitele nemá ani odvolací soud pochyb o tom, že dlužnice o tomto věřiteli a jeho pohledávce, přinejmenším při podání návrhu na oddlužení, již věděla (trestní oznámení bylo podáno již v roce 2010, dále viz reakce dlužnice v odvolání, když uvedla, že v době podání návrhu bylo sice podáno trestní oznámení, ale jednalo se o fázi vyšetřování, nikoli zahájení trestního stíhání ). Pokud dlužnice s touto pohledávkou vůči ní, případně jeho výší nesouhlasila, bylo její povinností (hodlala-li jednat poctivě) tohoto věřitele do seznamu závazků uvést a sdělit své výhrady, pro které uvedený závazek či jeho výši neuznává (§ 104 odst. 3 IZ ve znění účinném do 31.12.2013).
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že požadavek dlužníkova poctivého záměru (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) je zcela základní podmínkou oddlužení. Absentuje-li již tato podmínka-což je případ dlužnice, je to důvodem pro postup podle ust. § 405 odst. 1 IZ. Z tohoto hlediska jsou právně nevýznamné námitky dlužnice, že soud prvního stupně včas nenařídil přezkumné jednání a že o insolvenčním návrhu nerozhodl ve lhůtě dané ust. § 134 IZ, nehledě k tomu, že se jedná o námitky nedůvodné. Ze spisu se totiž podává, že povinné přílohy-seznamy závazků a majetku, které dlužnice k návrhu předložila, nebyly řádné a soud prvního stupně byl povinen k odstranění těchto vad dlužnici vyzvat. Dále soud prvního stupně před rozhodnutím o úpadku prováděl dotazy ohledně trestního stíhání obou dlužníků, neboť mu bylo avizováno, že jde o probíhající řízení pro údajné majetkové delikty. Jelikož však bylo zjištěno, že trestní řízení nejsou dosud pravomocně ukončena, rozhodl soud prvního stupně o úpadku dlužníků a povolil jejich oddlužení s tím, že otázku, týkající se poctivosti záměru obou dlužníků, bude dále zkoumat v souvislosti s vydáním rozhodnutí o schválení (či neschválení) oddlužení. Z tohoto hlediska nelze proto soudu prvního stupně žádná procesní pochybení vytýkat.
K námitce odvolatelky, že soud prvního stupně rozhodl o neschválení oddlužení v rozporu s výsledky hlasování na schůzi věřitelů (ač mu to ustanovení § 54 IZ nedovoluje) nutno uvést, že v daném případě se nejednalo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka (§ 150, § 151 IZ). V této věci insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, přičemž vydání takového rozhodnutí není podmíněno včasnými námitkami ze strany nezajištěných věřitelů (§ 403 IZ); insolvenční soud je oprávněn vydat takové rozhodnutí i v případě, že námitky ze strany věřitelů či insolvenčního správce nebyly vzneseny a insolvenční soud se o existenci důvodů podle ustanovení § 395 IZ dozvěděl např. z úřední činnosti.
Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud podle ust. § 405 odst. 1 IZ oddlužení dlužnice neschválil a správně podle ust. § 405 odst. 2 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výrocích I. a II., jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici insolvenční správkyni a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 30. dubna 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
KSBR 26 INS 3432/2012 1 VSOL 13/2014-B-19
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Jarušky anonymizovano , anonymizovano , bytem Ivanovice na Hané, Malinovského 766/37, PSČ 683 23, zastoupené JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Chropyně, Masarykova 12, PSČ 768 11, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 3432/2012, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 27.12.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2013, č.j. KSBR 26 INS 3432/2012-B-11,
t a k t o:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2013, č.j. KSBR 26 INS 3432/2012-B-11 se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.
O d ů v o d n ě n í:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a § 405 odst. 1, § 314 odst. 1 a § 315 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), neschválil oddlužení dlužnice Jarušky anonymizovano (výrok I.), prohlásil na její majetek konkurs (výrok II.) a dále rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok III.).
V důvodech soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 28.6.2013 (A-22) povolil společné oddlužení dlužnice a jejího manžela, insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Monika Fabrinská, přezkumné jednání a první schůze věřitelů se konaly dne 6.11.2013. Do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo 7 věřitelů, s celkovou výší nezajištěných pohledávek 850.288,12 Kč. Věřitel PSV Invest s.r.o. přihlásil mimo jiné pohledávku ve výši 250.815 Kč a jako důvod vzniku uvedl, že dne 10.7.2009 byla mezi ním a dlužnicí uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, dle níž byla dlužnice věřitelem pověřena uzavíráním smluv o půjčce, předáváním vypůjčené hotovosti klientům a vybíráním splátek. Od roku 2009 však dlužnice uzavřela několik fiktivních smluv o půjčce a při vyúčtování si neoprávněně ponechávala různé finanční částky, čímž věřiteli způsobila škodu. Věřitel podal trestní oznámení, věc byla řešena Policií ČR a poté Okresním soudem ve Vyškově, kdy dlužnice byla dosud nepravomocným rozsudkem ze dne 4.3.2012, č.j. 2 T 16/2012-639 (který byl insolvenčnímu soudu doložen) uznána vinnou pro přečin podvodu (§ 209 odst. 1, 3 tr. zák.), byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody a současně jí byla uložena povinnost uhradit věřiteli škodu ve výši 250.815 Kč; proti tomuto rozsudku podala dlužnice odvolání. Tato pohledávka byla na přezkumném jednání popřena správkyní i dlužnicí co do pravosti, neboť rozsudek není pravomocný. Tentýž věřitel přihlásil do insolvenčního řízení další pohledávku ve výši 163.050,91 Kč z titulu náhrady škody, vzniklou na základě stejné smlouvy o obchodním zastoupení, tato pohledávka byla rovněž popřena správcem i dlužnicí co do pravosti, z důvodu její neexistence. Z obou přihlášek je zřejmé, že pohledávky vznikly při výkonu podnikatelské činnosti dlužnice. Nicméně dlužnice tyto dva závazky v seznamu závazků neuvedla, přestože jej podepsala a prohlásila, že je správný a úplný a dále prohlásila, že žádné její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Při jednání na schůzi věřitelů dlužnice namítala, že o těchto závazcích nevěděla. To však vyvrátil přítomný věřitel tvrzením, že mezi ním a dlužníky (včetně manžela dlužnice) probíhala dávno před podáním insolvenčního návrhu řada jednání, dlužníci byli vyzýváni k úhradě závazků, výsledkem bylo trestní oznámení podané dne 17.9.2010, které věřitel soudu doložil, včetně dokladů zaslaných Policii ČR v prosinci roku 2010. Proto soud dlužnici její tvrzení, že o těchto závazcích nevěděla, neuvěřil, i když pohledávka vůči dlužnici byla věřiteli přiznána dosud nepravomocným rozhodnutím soudu v trestním řízení, navíc jde o pohledávky vzniklé z podnikatelské činnosti dlužnice, představují celkem 413.865,91 Kč, což je cca 48,67 % jejích celkových závazků. Ze zprávy podané insolvenční správkyní na schůzi věřitelů dále vyplynulo, že dlužnice a její manžel bydlí v družstevním bytě, ve vlastnictví bytového družstva DOMOV, stavební bytové družstvo, se sídlem Vyškov, Sochorova 399/3, jejich členská práva správkyně odhadla na cca 700.000 Kč, členský vklad obou manželů činí 23.625 Kč. Družstvo za dlužníky evidovalo dlužné nájemné ve výši 11.388 Kč a z toho důvodu jim byla vypovězena nájemní smlouva k 31.1.2013. Bytové družstvo poté správkyni 5.11.2013 sdělilo, že rozhodlo o obnovení nájemní smlouvy, čímž byla obnovena i možnost disponovat s členskými právy. Dále správkyně zjistila, že dlužnice je evidována jako vlastník motorového vozidla Fiat Cinquecento, dlužnice však tvrdila, že vozidlo již bylo zlikvidováno, nakonec přiznala, že existuje a nachází se u příbuzné do doby, než jí dlužnice uhradí dluh, odmítla však sdělit, kde se vozidlo nachází. Toto vozidlo dlužnice v seznamu majetku rovněž, stejně jako společná členská práva k družstevnímu bytu, neuvedla. Na základě všech těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužnice podáním insolvenčního návrhu sledovala nepoctivý záměr, když jednak zatajila své závazky z podnikatelské činnosti vůči věřiteli PSV Invest s.r.o., přičemž tyto závazky vznikly v důsledku její trestné činnosti, za kterou byla, byť dosud nepravomocně odsouzena. Dále dlužnice v seznamu majetku neuvedla veškerý svůj majetek, když neuvedla členská práva k družstevnímu bytu a motorové vozidlo, přesto žádala o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ze všech těchto důvodu soud prvního stupně vyloučil řízení ve věci dlužnice k samostatnému řízení, oddlužení dlužnice neschválil, neboť zde jsou skutečnosti, které odůvodňují již zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a tedy i schválení oddlužení a v souladu s ust. § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že dle ust. § 314 odst. 1 IZ bude projednáván jako konkurs nepatrný, to je s odchylkami ve smyslu ust. § 315 odst. 1 IZ.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, přičemž dle jeho obsahu napadla výroky I. a II. Především namítla, že soud prvního stupně pochybil, když její věc vyloučil k samostatnému řízení, o závazku vůči věřiteli PSV Invest s.r.o. v době podání insolvenčního návrhu nevěděla, neboť ač bylo podáno trestní oznámení, jednalo se pouze o fázi vyšetřování, nikoliv o zahájení trestního stíhání. Vůči bytovému družstvu DOMOV má uhrazeny veškeré závazky, což potvrdila insolvenční správkyně u přezkumného jednání. Podle dlužnice se soud prvního stupně dopustil i řady procesních pochybení. Především přezkumné jednání nebylo nařízeno v dvouměsíční lhůtě počítané od konce lhůty k přihlášení pohledávek, to je nejpozději do 27.8.2013, nýbrž až na den 4.9.2013, to je po uplynutí zákonné lhůty (§ 137 odst. 2 IZ). Soud rovněž porušil ust. § 134 IZ, neboť přestože byl insolvenční návrh podán již dne 14.2.2012, rozhodnutí o úpadku spojené s povolením oddlužení vydal až dne 28.6.2013, to je po roce a půl, v důsledku toho byla dlužnice zkrácena na svých právech, protože za tuto dobu věřitelům narostly úroky a smluvní pokuty a došlo k vysokému nárůstu pohledávek. Dále namítala, že věřitelé na schůzi hlasovali pro povolení oddlužení prodejem majetkové podstaty, soud však, ač to ust. § 54 IZ neumožňuje, rozhodl v rozporu s jejich hlasováním a tím rozhodl v rozporu se zákonem. V neposlední řadě dlužnice namítala, že soud svým rozhodnutím porušil Listinu základních práv a svobod v čl. 40 odst. 2, a to zásadu presumpce nevinny, neboť vůči dlužnici nebyl dosud vydán pravomocný odsuzující trestní rozsudek, přesto soud prvního stupně hovoří o jejích závazcích z trestné činnosti, navíc pohledávka zmiňovaného věřitele byla popřena jak správkyní, tak dlužnicí. Ze všech těchto důvodů dlužnice navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k novému projednání.
Předně je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. II. přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní
účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, to je ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
V přezkoumávané věci se ze spisu soudu prvního stupně podává, že dlužnice se svým insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným u soudu dne 14.2.2012, domáhala zjištění jejího úpadku a jeho řešení oddlužením, formou splátkového kalendáře. Společně s dlužnicí podal insolvenční návrh i její manžel Evžen Vybíral, který rovněž tento návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení, a žádali o spojení obou řízení. V insolvenčním návrhu uvedli, že jsou v úpadku, že dlužník Evžen Vybíral pracuje u firmy ZOD Haná, družstvo, dlužnice je ve starobním důchodu. V bodě 06 insolvenčního návrhu v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice uvedla, že má 7 věřitelů, vůči nim 8 závazků v celkové výši 253.643,62 Kč, označila své věřitele, včetně výše jejich pohledávek a právního důvodu vzniku pohledávek s tím, že minimálně u dvou závazků je v prodlení více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, své závazky není schopna platit, neboť její příjem činí 7.794 Kč, pravidelné měsíční splátky jsou více jak 4.000 Kč. Ke svému návrhu dlužnice předložila mimo jiné seznam závazků a seznam majetku (jež nejsou opatřeny podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti), přičemž v seznamu závazků označila opět 7 věřitelů s 8 závazky (u závazků pod č. 7 a 8 uvedla, že popírá jejich výši a uvedla k tomu důvody), v seznamu majetku označila 4 movité věci (lednice, mrazák, pračka, mobilní telefon), doložila výši svého starobního důchodu. Na základě výzvy soudu ze dne 17.2.2012 (č.d. A-5) dlužnice doložila nové (totožné) seznamy majetku a závazků, které opatřila podpisem a prohlášením, že jde o seznamy správné a úplné a že tyto závazky vznikly za trvání manželství. Na další výzvu soudu ze dne 5.3.2012 (č.d. A-7) dlužnice uvedla, že žádný její závazek nepochází z podnikatelské činnosti, neboť tuto neprovozuje. Usnesením ze dne 2.4.2012 (č.d. 9) soud spojil ke společnému řízení insolvenční řízení ve věci dlužnice a jejího manžela Evžena Vybírala pod sp. zn. KSBR 26 INS 3429/2012. Podáním ze dne 18.4.2012 (č.d. A-11) věřitel PSV Invest s.r.o. upozornil soud, že proti oběma dlužníkům je vedeno trestní řízení pro přečiny podle ustanovení § 209 odst. 1 a 3 tr. zák. a dále podáním ze dne 26.6.2013 sdělil, že vůči oběma dlužníkům má pohledávku z titulu náhrady škody, s tím že v současné době jsou v obou trestních věcech vyneseny rozsudky, které dosud nejsou pravomocné. Usnesením ze dne 28.6.2013, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-A-22 soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku obou dlužníků (manželů), povolil oběma oddlužení, insolvenční správkyní ustanovil Ing. Moniku Fabrinskou, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, učinil další výzvy podle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 4.9.2013. V důvodech uvedeného rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že s ohledem na výsledky dosavadních zjištění, kdy trestní řízení obou dlužníků dosud nebylo skončeno, se bude otázkou nepoctivého záměru dlužníků zabývat opětovně před vydáním rozhodnutí o schválení oddlužení.
V mezidobí, dne 15.7.2013 podal věřitel PSV Invest s.r.o. přihlášku pohledávky mimo jiné i vůči dlužnici Jarušce anonymizovano z titulu náhrady škody, přiznané věřiteli na základě nepravomocného rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ve výši 250.815 Kč a dne 29.7.2013 podal další přihlášku pohledávky ve výši 163.050,91 Kč rovněž z titulu další způsobené škody. Ve svých přihláškách věřitel podrobně uvedl důvody, jak jsou uvedeny v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení, proto odvolací soud v zájmu stručnosti tohoto rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Ve zprávě ze dne 29.8.2013 (č.d. B-3) insolvenční správkyně sdělila, že do insolvenčního řízení obou dlužníků se přihlásilo celkem sedm věřitelů s pohledávkami ve výši 2.372.855,63 Kč, z toho celková výše nezajištěných závazků obou dlužníků činí 1.976,722,73 Kč. Současně sdělila, že dle výpisu z živnostenského rejstříku mají oba dlužníci platná živnostenská oprávnění, nicméně nezjistila, že by dlužníci fakticky podnikali. Nad rámec seznamů věřitelů (předložených dlužníky) se přihlásili další dva věřitelé, a to Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a PSV Invest s.r.o. Ve vztahu k dlužnici věřitel PSV Invest s.r.o. přihlásil pohledávky v úhrnné výši 413.865,91 Kč z titulu náhrady škody, která tomuto věřiteli vznikla v důsledku fiktivně uzavíraných smluv s tím, že je vedeno u Okresního soudu ve Vyškově trestní řízení ve věci dlužnice Jarušky anonymizovano pod sp.zn. 2T 16/2012, přičemž tato věc není pravomocně rozhodnuta. Dále správkyně uvedla, že dlužníci bydlí v družstevním bytě o velikosti 3+1, ve vlastnictví DOMOV, stavební bytové družstvo se sídlem ve Výškově, vlastní členský podíl v tomto družstvu, přičemž v době podání insolvenčního návrhu bylo možno ocenit členská práva dlužníků k družstevnímu bytu odhadem na částku 700.000 Kč. Dle zjištění správkyně eviduje družstvo za dlužníky pohledávky ve výši 11.388 Kč a z tohoto důvodu byla dlužníkům vypovězena nájemní smlouva a nájem tak zanikl ke dni 31.1.2013. Členský vklad manželů anonymizovano je ve výši 23.625 Kč. Dále správkyně uvedla aktuální výši příjmů obou dlužníků (Evžen Vybíral 12.443 Kč, Jaruška anonymizovano 7.904 Kč) a v případě dlužnice Jarušky anonymizovano dále sdělila, že při prověřování majetku zjistila, že dlužnice je evidována jako vlastník osobního automobilu Fiat Cinquecento, RZ 2B3 2289. Dlužnice jí nejprve sdělila, že vozidlo nevlastní, že bylo zlikvidováno a protože správkyně oponovala existencí pojištění na jméno dlužnice, přiznala, že vozidlo stále existuje, nachází se u příbuzné, která jej má v držení do doby, než jí dlužnice uhradí dluh; kde se vozidlo nachází, však dlužnice odmítla sdělit, proto správkyně neměla možnost vozidlo prohlédnout a ověřit jeho stav. V neposlední řadě správkyně sdělila, že s ohledem na příjmy dlužníků a výši přihlášených nezajištěných věřitelů (1.976.722,73 Kč), jsou dlužníci schopni dle předběžné kalkulace v rámci splátkového kalendáře uspokojit nezajištěné věřitele za dobu 5 let částkou 141.900 Kč, to je v rozsahu 7,18%. V rámci zpeněžení majetku obou dlužníků, kdy správkyně nezapočítala do majetkové podstaty tržní hodnotu družstevního bytu, neboť bez platně uzavřené nájemní smlouvy nelze disponovat s členskými právy k předmětnému bytu, by dlužníci dle předběžného propočtu případných nákladů na správu a zpeněžení tohoto majetku, včetně odměny správkyně a po odpočtu výtěžku určeného pro zajištěného věřitele, uhradili dle správkyně cca 25% pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále ze zápisu o přezkumném jednání ze dne 6.11.2013 a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že vůči dlužnici přihlásilo své pohledávky 5 věřitelů v rozsahu 850.298,13 Kč, zjištěny byly v rozsahu 384.249,21 Kč. Oproti seznamu závazků předložených dlužnicí k insolvenčnímu návrhu (v němž prohlásila, že jde o seznam správný a úplný) přihlásili vůči dlužnici své pohledávky též věřitelé PSV Invest s.r.o. (přihláška č. P 1 a 6-celkem 413.865,91 Kč-pohledávka byla popřena z důvodů uvedených shora), KRUK S.A. (ve výši 39.740,51 Kč, původně věřitel CCB Finance s.r.o.-pohledávka nebyla popřena ani správkyní ani dlužnicí), SMART Capital, a.s. (v celkové výši 294.455 Kč-z toho bylo zjištěno 242.271 Kč). Ze zápisu ze schůze věřitelů, která navazovala na přezkumné jednání, dále plyne, že správkyně zde přednesla zprávu o své dosavadní činnosti, odkázala na vyhotovený soupis majetkové podstaty, sdělila, že dlužníci již doplatili dlužné nájemné, proto může být obnovena nájemní smlouva. Na návrh správkyně přítomný jediný věřitel (PSV Invest s.r.o.) hlasoval pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Poté k dotazu soudu dlužníci uvedli, že závazky vůči PSV Invest s.r.o. neuvedli do seznamu závazků, poněvadž o nich nevěděli. Na tvrzení dlužníků reagoval věřitel PSV Invest s.r.o. tvrzením, že mezi ním a dlužníky probíhala již před podáním insolvenčního návrhu řada jednání, při nich byli dlužníci věřitelem vyzýváni k úhradě závazků, a že výsledkem bylo trestní oznámení dne 17.9.2010. Na tomto základě soud prvního stupně usnesením ze dne 25.11.2013 (č.d. B-10) vyloučil insolvenční věc dlužnice Jarušky anonymizovano k samostatnému řízení, a následně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.
Podle ust. § 405 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.
Podle ust. § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z výše citovaných zákonných ustanovení plyne, že i v případě, kdy insolvenční soud rozhodne (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu) o povolení oddlužení, může následně, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ), rozhodnout o neschválení oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem.
V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že dlužnice svým návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, když v seznamu závazků neuvedla všechny své věřitele, nesdělila, že jeden její závazek pochází z podnikatelské činnosti a v seznamu majetku neoznačila všechen svůj majetek a žádala o oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Je třeba zdůraznit, že ust. § 395 IZ odst. 1 písm. a) IZ, jež zakotvuje podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolnosti. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat z různých jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012). Vzorovým příkladem toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr, je pak také to, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.4.2013 sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 86/2013).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v jednání dlužnice, která v seznamu majetku neuvedla veškerý svůj majetek a v seznamu závazků zatajila nejméně 1 dalšího věřitele PSV Invest s.r.o., nutno spatřovat nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ.
Především je třeba poukázat, že dlužnice i přes výzvu a poučení insolvenčního soudu (v usnesení ze dne 17.2.2012, č.d. A-5, dále v usnesení ze dne 5.3.2012, č.d. A-7) ani v nově předloženém seznamu majetku ze dne 27.2.2012 neuvedla výčet veškerého svého majetku, když zatajila, že spolu s manželem vlastní členský podíl ve stavebním bytovém družstvu DOMOV se sídlem ve Vyškově, přičemž členská práva činila odhadem částku 700.000 Kč, dále, že je vlastnicí osobního motorového vozidla. V této souvislosti nelze rovněž akceptovat, že dlužnice existenci uvedeného vozidla (bez ohledu na jeho hodnotu) správkyni nejprve výslovně popřela, na základě argumentů a důkazů (ohledně pojištění) přiznala, že vozidlo nebylo zlikvidováno, ale je u příbuzné, do doby než jí dlužnice uhradí svůj dluh (tento závazek ani věřitelku dlužnice v seznamu závazků rovněž neuvedla) a je zcela nepřijatelné, když dlužnice odmítla správkyni sdělit, kde konkrétně se vozidlo nachází. Již tyto skutečnosti, jež vyšly najevo po povolení oddlužení dlužnice (a jejího manžela) a které dlužnice ani v rámci svého odvolání ničím nezpochybnila, svědčí o nepoctivém záměru dlužnice ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení a označené judikatury Nejvyššího soudu.
Nepoctivý záměr dlužnice při oddlužení lze usuzovat i z toho, že v seznamu závazků, opatřeném podepsaným prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, dlužnice zamlčela další své závazky, zejména vůči věřiteli PSV Invest s.r.o. z titulu náhrady škody. Z doložených listin a sdělení tohoto věřitele nemá ani odvolací soud pochyb o tom, že dlužnice o tomto věřiteli a jeho pohledávce, přinejmenším při podání návrhu na oddlužení, již věděla (trestní oznámení bylo podáno již v roce 2010, dále viz reakce dlužnice v odvolání, když uvedla, že v době podání návrhu bylo sice podáno trestní oznámení, ale jednalo se o fázi vyšetřování, nikoli zahájení trestního stíhání ). Pokud dlužnice s touto pohledávkou vůči ní, případně jeho výší nesouhlasila, bylo její povinností (hodlala-li jednat poctivě) tohoto věřitele do seznamu závazků uvést a sdělit své výhrady, pro které uvedený závazek či jeho výši neuznává (§ 104 odst. 3 IZ ve znění účinném do 31.12.2013).
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že požadavek dlužníkova poctivého záměru (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) je zcela základní podmínkou oddlužení. Absentuje-li již tato podmínka-což je případ dlužnice, je to důvodem pro postup podle ust. § 405 odst. 1 IZ. Z tohoto hlediska jsou právně nevýznamné námitky dlužnice, že soud prvního stupně včas nenařídil přezkumné jednání a že o insolvenčním návrhu nerozhodl ve lhůtě dané ust. § 134 IZ, nehledě k tomu, že se jedná o námitky nedůvodné. Ze spisu se totiž podává, že povinné přílohy-seznamy závazků a majetku, které dlužnice k návrhu předložila, nebyly řádné a soud prvního stupně byl povinen k odstranění těchto vad dlužnici vyzvat. Dále soud prvního stupně před rozhodnutím o úpadku prováděl dotazy ohledně trestního stíhání obou dlužníků, neboť mu bylo avizováno, že jde o probíhající řízení pro údajné majetkové delikty. Jelikož však bylo zjištěno, že trestní řízení nejsou dosud pravomocně ukončena, rozhodl soud prvního stupně o úpadku dlužníků a povolil jejich oddlužení s tím, že otázku, týkající se poctivosti záměru obou dlužníků, bude dále zkoumat v souvislosti s vydáním rozhodnutí o schválení (či neschválení) oddlužení. Z tohoto hlediska nelze proto soudu prvního stupně žádná procesní pochybení vytýkat.
K námitce odvolatelky, že soud prvního stupně rozhodl o neschválení oddlužení v rozporu s výsledky hlasování na schůzi věřitelů (ač mu to ustanovení § 54 IZ nedovoluje) nutno uvést, že v daném případě se nejednalo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka (§ 150, § 151 IZ). V této věci insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, přičemž vydání takového rozhodnutí není podmíněno včasnými námitkami ze strany nezajištěných věřitelů (§ 403 IZ); insolvenční soud je oprávněn vydat takové rozhodnutí i v případě, že námitky ze strany věřitelů či insolvenčního správce nebyly vzneseny a insolvenční soud se o existenci důvodů podle ustanovení § 395 IZ dozvěděl např. z úřední činnosti.
Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud podle ust. § 405 odst. 1 IZ oddlužení dlužnice neschválil a správně podle ust. § 405 odst. 2 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výrocích I. a II., jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici insolvenční správkyni a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 30. dubna 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu