19 Co 419/2016
Datum rozhodnutí: 20.01.2017
Dotčené předpisy: Nařízení (ES) č. 44/2001
U s n e s e n í
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň JUDr. Ivany Kotrčové a JUDr. Miluše Farské ve věci oprávněného: A . C., bytem r. T., 687 90 M., Francie, zastoupeného Mgr. Silvií Koubíkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Hořejší nábřeží 786/21, proti povinné : K. O´ R ., bytem P-5, Š., zastoupené Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem Praha 1, Voršilská 10, o prohlášení vykonatelnosti cizozemských rozhodnutí , k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2016, č.j. 36 Nc 10002/2016-16, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 30.9.2016 č.j. 36 Nc 10002/2016-19,
t a k t o :
I. Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e . II . Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na nákladech odvolacího řízení 1.800,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám Mgr. Silvie Koubíkové.
O d ů v o d n ě n í :
Shora uvedeným usnesením ze dne 8.9.2016 soud I. stupně prohlásil vykonatelným na území České republiky rozsudek Soudu první instance v Mulhouse, Francie, ze dne 19.12.2014, č.j. RG 11.14.1639 minute n° 3107/2014 a usnesení Soudu první instance v Mulhouse, Francie, ze dne 13.10.2015 č.j. RG 11-15-1979 minute 2414/15. Doplňujícím usnesením ze dne 30.9.2016 uložil povinné, aby oprávněnému zaplatila na nákladech řízení 6.100,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám jeho právní zástupkyně.
Shledal, že oprávněný předložil rozsudek ze dne 19.12.2014, usnesení ze dne 13.10.2015 a potvrzení o vykonatelnosti těchto titulů ze dne 1.6.2015 a ze dne 24.2.2016, že podmínky pro prohlášení vykonatelnosti uvedených rozhodnutí, stanovené v čl. 41, 53 a 66 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( Brusel I) byly splněny. Rovněž uvedl, že věc je nutno posoudit dle Nařízení Brusel I, neboť uznávaná řízení byla zahájena před 10.1.2015. Neúspěšné povinné uložil povinnost zaplatit náklady řízení úspěšnému oprávněnému podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich výši specifikoval tak, že náklady sestávají z odměny za dva úkony právní služby ( převzetí věci a podání návrhu) dle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. ( dále také jen vyhláška) po 1.500,- Kč, ze dvou režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky a z hotových výdajů ve výši 2.500,- Kč, které oprávněný vynaložil na ověření a překlad uznávaných rozhodnutí z francouzského do českého jazyka.
Usnesení napadla povinná včasným odvoláním. Namítala, že pohledávky oprávněného vůči ní plynoucí z rozhodnutí Soudu první instance v Mulhouse již zanikly, a to započtením pohledávek povinné vůči oprávněnému, že požádala svého francouzského právního zástupce o zaslání podkladů, které neprodleně předloží odvolacímu soudu. Dovozovala, že není možné rozhodnout o vykonatelnosti pohledávky, která již zanikla splněním. Brojila proti povinnosti hradit náklady řízení, návrh oprávněného měla za nadbytečný a šikanózní, rovněž tvrdila, že výše odměny za úkon právní služby neměla být stanovena dle ust. § 11 odst. 1, 3 advokátního tarifu, ale vzhledem k tomu, že toto řízení má blízko k řízení exekučnímu, dle ust. § 11 odst. 2, 3 advokátního tarifu, že odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1.500,- Kč by měla být krácena na polovinu.
Oprávněný naopak trval na potvrzení napadeného usnesení pro jeho věcnou správnost. Popíral, že by předmětné pohledávky zanikly započtením, tvrdil, že v tomto řízení povinné námitka započtení nepřísluší, neboť v řízení o prohlášení vykonatelnosti se posuzuje pouze to, zda formální náležitosti cizího rozhodnutí byly splněny, hmotně právní základ věci nelze přezkoumávat. Také výši odměny za právní zastoupení měl za správně stanovenou, odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2015 sp. zn. 26 Cdo 3078/2015.
Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Soud I. stupně věc správně posoudil dle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( Brusel I), neboť dle čl. 66 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) se Brusel I použije i nadále na rozhodnutí vydaná v zahájených řízeních přede dnem 10. ledna 2015. V této věci se jedná o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí ze dne 19.12.2014, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněnému náklady řízení ve výši 450 EUR a povinnost zaplatit soudní výlohy, a na ně navazujícího rozhodnutí ze dne 13.10.2015, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněnému na soudních výlohách 288,02 EUR, tedy o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydaných v řízení zahájeném před 10.1.2015.
Řízení o prohlášení vykonatelnosti, je řízením formálním, které nevede k přímému výkonu povinnosti uložené v cizozemském rozhodnutí, ale má pouze umožnit vykonatelnost tohoto rozhodnutí na území České republiky, předmětem řízení je jen posouzení, zda došlo ke splnění formálních náležitostí stanovených nařízením ( rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2015 sp.zn. 26 Cdo 3078/2015). Soud I. stupně dospěl k závěru, že formální náležitosti pro prohlášení předmětných francouzských rozhodnutí za vykonatelná na území České republiky byly splněny a proti tomuto závěru povinná nebrojí. Její odvolací námitka spočívá v tom, že pohledávka oprávněného zanikla započtením, tato obrana jí ovšem náleží až ve stadiu výkonu rozhodnutí, mohla by být důvodem k jeho zastavení. Povinná nerozlišuje mezi řízením o prohlášení vykonatelnosti a řízením o výkon rozhodnutí, v podstatě namítá, že je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí ( exekuce ) dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) případně h) o.s.ř., otázku, zda k zániku pohledávky přiznané oprávněnému v rozhodnutích, ohledně nichž se domáhá prohlášení vykonatelnosti, skutečně došlo, nelze zkoumat v řízení o prohlášení vykonatelnosti.
Řízení o prohlášení vykonatelnosti cizozemského rozhodnutí je předpokladem pro to, aby oprávněný mohl vést výkon rozhodnutí ( exekuci), jinak řečeno, bez kladného rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti nelze vést výkon rozhodnutí, avšak zůstává v dispozici oprávněného, zda po získání rozhodnutí o vykonatelnosti cizozemského rozhodnutí na území České republiky výkon rozhodnutí skutečně navrhne a na povinné, zda se případnému výkonu rozhodnutí ubrání, tyto další kroky účastníků nemůže soud v rámci tohoto řízení předjímat či hodnotit.
Soud I. stupně rozhodl správně i o nákladech řízení, když úspěšnému oprávněnému přiznal jejich náhradu dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., správně určil i výši nákladů řízení. Argumentace povinné, že odměna za jeden úkon právní služby by měla být stanovena dle § 11 odst. 2 vyhl.č. 177/1998 Sb., tak, že by byla vypočtena z tarifní hodnoty 10.000,- Kč ( § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky ) a následně krácena na polovinu, je zcela nedůvodná Řízení o prohlášení vykonatelnosti je samostatným řízením, jeho předmět nelze ocenit, proto je třeba vycházet z tarifní hodnoty 10.000,- Kč, dle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky ( rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2015 sp.zn. 26 Cdo 3078/2015), není žádný důvod k tomu, aby odměna za úkony právní služby, které nespadají pod ust. § 11 odst. 2 vyhlášky, ale jsou uvedeny v ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky ( převzetí věci a podání návrhu ve věci), byla krácena na polovinu, nutno znovu připomenout, že řízení o prohlášení vykonatelnosti není řízením o výkon rozhodnutí.
S ohledem na vše shora uvedené bylo usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno podle ust. § 219 o.s.ř.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána úspěšnému oprávněnému. Náklady oprávněného tvoří odměna za jeden úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky, za vyjádření k odvolání, ve výši 1.500,- Kč ( § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky) a jeden režijní paušál 300,- Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkově 1.800,- Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř.
V Praze dne 20. ledna 2017
JUDr. Eva I š t v á n k o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Datum rozhodnutí: 20.01.2017
Dotčené předpisy: Nařízení (ES) č. 44/2001
U s n e s e n í
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň JUDr. Ivany Kotrčové a JUDr. Miluše Farské ve věci oprávněného: A . C., bytem r. T., 687 90 M., Francie, zastoupeného Mgr. Silvií Koubíkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Hořejší nábřeží 786/21, proti povinné : K. O´ R ., bytem P-5, Š., zastoupené Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem Praha 1, Voršilská 10, o prohlášení vykonatelnosti cizozemských rozhodnutí , k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2016, č.j. 36 Nc 10002/2016-16, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 30.9.2016 č.j. 36 Nc 10002/2016-19,
t a k t o :
I. Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e . II . Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na nákladech odvolacího řízení 1.800,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám Mgr. Silvie Koubíkové.
O d ů v o d n ě n í :
Shora uvedeným usnesením ze dne 8.9.2016 soud I. stupně prohlásil vykonatelným na území České republiky rozsudek Soudu první instance v Mulhouse, Francie, ze dne 19.12.2014, č.j. RG 11.14.1639 minute n° 3107/2014 a usnesení Soudu první instance v Mulhouse, Francie, ze dne 13.10.2015 č.j. RG 11-15-1979 minute 2414/15. Doplňujícím usnesením ze dne 30.9.2016 uložil povinné, aby oprávněnému zaplatila na nákladech řízení 6.100,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám jeho právní zástupkyně.
Shledal, že oprávněný předložil rozsudek ze dne 19.12.2014, usnesení ze dne 13.10.2015 a potvrzení o vykonatelnosti těchto titulů ze dne 1.6.2015 a ze dne 24.2.2016, že podmínky pro prohlášení vykonatelnosti uvedených rozhodnutí, stanovené v čl. 41, 53 a 66 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( Brusel I) byly splněny. Rovněž uvedl, že věc je nutno posoudit dle Nařízení Brusel I, neboť uznávaná řízení byla zahájena před 10.1.2015. Neúspěšné povinné uložil povinnost zaplatit náklady řízení úspěšnému oprávněnému podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich výši specifikoval tak, že náklady sestávají z odměny za dva úkony právní služby ( převzetí věci a podání návrhu) dle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. ( dále také jen vyhláška) po 1.500,- Kč, ze dvou režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky a z hotových výdajů ve výši 2.500,- Kč, které oprávněný vynaložil na ověření a překlad uznávaných rozhodnutí z francouzského do českého jazyka.
Usnesení napadla povinná včasným odvoláním. Namítala, že pohledávky oprávněného vůči ní plynoucí z rozhodnutí Soudu první instance v Mulhouse již zanikly, a to započtením pohledávek povinné vůči oprávněnému, že požádala svého francouzského právního zástupce o zaslání podkladů, které neprodleně předloží odvolacímu soudu. Dovozovala, že není možné rozhodnout o vykonatelnosti pohledávky, která již zanikla splněním. Brojila proti povinnosti hradit náklady řízení, návrh oprávněného měla za nadbytečný a šikanózní, rovněž tvrdila, že výše odměny za úkon právní služby neměla být stanovena dle ust. § 11 odst. 1, 3 advokátního tarifu, ale vzhledem k tomu, že toto řízení má blízko k řízení exekučnímu, dle ust. § 11 odst. 2, 3 advokátního tarifu, že odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1.500,- Kč by měla být krácena na polovinu.
Oprávněný naopak trval na potvrzení napadeného usnesení pro jeho věcnou správnost. Popíral, že by předmětné pohledávky zanikly započtením, tvrdil, že v tomto řízení povinné námitka započtení nepřísluší, neboť v řízení o prohlášení vykonatelnosti se posuzuje pouze to, zda formální náležitosti cizího rozhodnutí byly splněny, hmotně právní základ věci nelze přezkoumávat. Také výši odměny za právní zastoupení měl za správně stanovenou, odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2015 sp. zn. 26 Cdo 3078/2015.
Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Soud I. stupně věc správně posoudil dle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( Brusel I), neboť dle čl. 66 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) se Brusel I použije i nadále na rozhodnutí vydaná v zahájených řízeních přede dnem 10. ledna 2015. V této věci se jedná o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí ze dne 19.12.2014, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněnému náklady řízení ve výši 450 EUR a povinnost zaplatit soudní výlohy, a na ně navazujícího rozhodnutí ze dne 13.10.2015, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněnému na soudních výlohách 288,02 EUR, tedy o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydaných v řízení zahájeném před 10.1.2015.
Řízení o prohlášení vykonatelnosti, je řízením formálním, které nevede k přímému výkonu povinnosti uložené v cizozemském rozhodnutí, ale má pouze umožnit vykonatelnost tohoto rozhodnutí na území České republiky, předmětem řízení je jen posouzení, zda došlo ke splnění formálních náležitostí stanovených nařízením ( rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2015 sp.zn. 26 Cdo 3078/2015). Soud I. stupně dospěl k závěru, že formální náležitosti pro prohlášení předmětných francouzských rozhodnutí za vykonatelná na území České republiky byly splněny a proti tomuto závěru povinná nebrojí. Její odvolací námitka spočívá v tom, že pohledávka oprávněného zanikla započtením, tato obrana jí ovšem náleží až ve stadiu výkonu rozhodnutí, mohla by být důvodem k jeho zastavení. Povinná nerozlišuje mezi řízením o prohlášení vykonatelnosti a řízením o výkon rozhodnutí, v podstatě namítá, že je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí ( exekuce ) dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) případně h) o.s.ř., otázku, zda k zániku pohledávky přiznané oprávněnému v rozhodnutích, ohledně nichž se domáhá prohlášení vykonatelnosti, skutečně došlo, nelze zkoumat v řízení o prohlášení vykonatelnosti.
Řízení o prohlášení vykonatelnosti cizozemského rozhodnutí je předpokladem pro to, aby oprávněný mohl vést výkon rozhodnutí ( exekuci), jinak řečeno, bez kladného rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti nelze vést výkon rozhodnutí, avšak zůstává v dispozici oprávněného, zda po získání rozhodnutí o vykonatelnosti cizozemského rozhodnutí na území České republiky výkon rozhodnutí skutečně navrhne a na povinné, zda se případnému výkonu rozhodnutí ubrání, tyto další kroky účastníků nemůže soud v rámci tohoto řízení předjímat či hodnotit.
Soud I. stupně rozhodl správně i o nákladech řízení, když úspěšnému oprávněnému přiznal jejich náhradu dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., správně určil i výši nákladů řízení. Argumentace povinné, že odměna za jeden úkon právní služby by měla být stanovena dle § 11 odst. 2 vyhl.č. 177/1998 Sb., tak, že by byla vypočtena z tarifní hodnoty 10.000,- Kč ( § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky ) a následně krácena na polovinu, je zcela nedůvodná Řízení o prohlášení vykonatelnosti je samostatným řízením, jeho předmět nelze ocenit, proto je třeba vycházet z tarifní hodnoty 10.000,- Kč, dle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky ( rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2015 sp.zn. 26 Cdo 3078/2015), není žádný důvod k tomu, aby odměna za úkony právní služby, které nespadají pod ust. § 11 odst. 2 vyhlášky, ale jsou uvedeny v ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky ( převzetí věci a podání návrhu ve věci), byla krácena na polovinu, nutno znovu připomenout, že řízení o prohlášení vykonatelnosti není řízením o výkon rozhodnutí.
S ohledem na vše shora uvedené bylo usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno podle ust. § 219 o.s.ř.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána úspěšnému oprávněnému. Náklady oprávněného tvoří odměna za jeden úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky, za vyjádření k odvolání, ve výši 1.500,- Kč ( § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky) a jeden režijní paušál 300,- Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkově 1.800,- Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř.
V Praze dne 20. ledna 2017
JUDr. Eva I š t v á n k o v á , v.r.
předsedkyně senátu