17 VSOL 310/2018-84
č. j. 1 ICm 77/2017 17 VSOL 310/2018-84 (KSOL 10 INS 20081/2016)
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové ve věci
žalobce: anonymizovano Krč, narozený anonymizovano bytem Foersterova 961/17, 779 00 Olomouc zastoupený advokátkou Mgr. Michaelou Dosedlovou sídlem Lazecká 393/70a, 779 00 Olomouc
proti žalované: anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem Kysucká 427/3, 784 01 Litovel zastoupená advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem sídlem Starobranská 327/4, 787 01 Šumperk
o určení pravosti pohledávky
k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018 č. j. 1 ICm 77/2017-63 (KSOL 10 INS 20081/2016)
takto: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem určil, že nezajištěná a nevykonatelná pohledávka žalobce, kterou přihlásil do insolvenčního řízení, vedeného na žalovanou, coby dlužnici pod sp. zn.-správně KSOL 10 INS 20081/2016 (nesprávně uvedeno KSOL 10 INS 17987/2016), přihláškou ze dne 4. 11. 2016, je v popřené výši 110 000 Kč po právu (výrok I.) a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 200 Kč (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně zrekapituloval skutková tvrzení žalobce, a sice že do insolvenčního řízení vedeného na žalovanou, coby dlužnici, přihlásil svoji pohledávku ve výši 110 000 Kč, kterou žalovaná popřela co do pravosti, s uvedením důvodu, že od žalobce si nikdy nic nepůjčila . Insolvenční správce pohledávku žalobce uznal. K okolnostem vzniku pohledávky žalobce tvrdil s odkazem na předložený listinný důkaz zesplatnění dluhu ze dne 16. 6. 2016, že pohledávku vůči žalované ve výši 110 000 Kč má ze Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, kterou žalované zapůjčil bezúročně 130 000 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl i podstatný obsah obrany žalované, která namítla neplatnost smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, byť připustila pravděpodobnost pravosti svého podpisu, nicméně tvrdila, že ze strany žalobce byla při podepisování listiny uvedena v omyl, když ji o obsahu listiny neinformoval a v rámci vyřizování podkladů k návrhu na oddlužení jí listinu podstrčil k podpisu. Tvrdila, že žádné finanční prostředky v hotovosti od žalobce neobdržela, neobdržela tedy ani 130 000 Kč
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz (KSOL 10 INS 20081/2016)
a rovněž mu žádné peníze nevracela, byť žalobce tvrdil údajné 4 měsíční splátky po 5 000 Kč. Soud konstatoval zjištění, která učinil z listin tvořících součást spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 20081/2016, a to: zahájení insolvenčního řízení k návrhu dlužnice-žalované, spojené s návrhem na povolení oddlužení; přihlášku pohledávky žalobce, coby věřitele, s uvedením právního důvodu jejího vzniku- Smlouva o půjčce s datem splatnosti 25. 6. 2016; zápisem z přezkumného jednání ze dne 9. 12. 2016. Uvedl, že žalovaná již dne 9. 6. 2016 podala návrh na povolení oddlužení, který byl následně odmítnut a nový návrh byl žalovanou podán dne 2. 8. 2016. Z listin, které jsou součástí uvedeného spisu, dále zjistil, že žalobce ke své přihlášce doložil listinu označenou jako Smlouva o zápůjčce finančních prostředků , v níž je uveden jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel s tím, že dle této smlouvy přenechal při jejím podpisu zapůjčitel vydlužiteli 130 000 Kč v hotovosti a mezi smluvními stranami byla sjednána možnost změn smlouvy pouze v písemné formě. Ve vztahu k této listině soud uvedl, že po jejím nahlédnutí žalovaná potvrdila pravost svého podpisu. Z hlediska skutkového stavu, ze shodných tvrzení účastníků a zjištění z návrhu na povolení oddlužení podaného žalovanou uzavřel, že sama žalovaná, coby dlužnice, v návrhu označila mimo jiné i nevykonatelný a nezajištěný závazek vůči žalobci ve výši 100 000 Kč s uvedením data splatnosti 25. 6. 2016, přičemž nebylo sporu o tom, že návrh na povolení oddlužení za žalovanou sepisoval právě žalobce. Obsahově z hlediska označení dluhů žalované je tento návrh totožný s návrhem na povolení oddlužení, který byl podán již dne 2. 8. 2016 a následně usnesením ze dne 22. 8. 2016 ve věci vedené pod sp. zn. KSOL 10 INS 17987/2016 odmítnut. Soud prvního stupně zdůraznil, že ačkoli skutkové verze žalobce i žalované stojí proti sobě, neboť žalobce tvrdil a prokazoval, že částku 130 000 Kč žalované zapůjčil, a žalovaná zapůjčení této částky výslovně popřela, nelze odhlédnout od faktu, že ve prospěch žalobce a jeho tvrzení svědčí písemné vyhotovení Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, z jejíhož obsahu je zřejmé, že žalovaná jako dlužník výslovně potvrdila, že jí žalobce při podpisu smlouvy přenechal částku 130 000 Kč v hotovosti a potvrdila převzetí těchto finančních prostředků. Písemné vyhotovení smlouvy je žalovanou podepsáno a žalovaná potvrdila pravost svého podpisu. Nastala tak vyvratitelná fikce, že pravost a správnost listiny byla žalovanou uznána. Naproti tomu žalovaná i přes poučení soudu netvrdila a neprokázala skutečnosti, kterými by pravost soukromé listiny vyvrátila. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 163 IZ a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšného žalobce.
2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítla formalistické posouzení skutkového i právního stavu věci soudem prvního stupně, aniž by se zabýval jejími námitkami. Zdůraznila, že listinný důkaz, o který soud prvního stupně opřel své závěry, je zcela osamoceným důkazem a není v souladu s žádnými jinými objektivními důkazy s výjimkou účastnické výpovědi žalobce, jejíž věrohodnost je pochybná. Uvedla, že nepravdivost obsahu sporné Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016 lze dovodit z toho, že v době, kdy mělo dojít k ujednání o půjčení peněz, a měla být uzavřena sporná smlouva, se žalovaná s žalobcem neznala, poprvé se s ním setkala až dne 7. 7. 2016, kdy jí žalobce z vlastní iniciativy v jejím bytě navštívil a nabídl právní pomoc při oddlužení. V této souvislosti žalovaná namítla, že žalobce neprokázal, že by žalovaná spornou smlouvu dne 4. 1. 2016 skutečně podepsala, a ani nevyvrátil tvrzení žalované, že smlouva je antedatována a že ji žalovaná podepsala bez znalosti jejího obsahu spolu s dalšími listinami, které jí žalobce předložil. Navíc žalobce nedokázal vysvětlit, proč nabídl, a to bezúročnou, půjčku ve výši 130 000 Kč zcela neznámé osobě, o které navíc věděl, že je zadlužena, že jsou proti ní vedeny exekuce a ani nevysvětlil, z jakého důvodu si vrácení půjčky žádným způsobem nezajistil. Žalovaná je tak přesvědčena o tom, že žalobce v řízení neunesl důkazní břemeno o svém tvrzení, že sporná půjčka byla zprostředkována jinou osobou, kterou navíc ani k výzvě soudu neoznačil. Jeví se
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOL 10 INS 20081/2016)
zcela nevěrohodným, že by žalobce postupoval ve zjevném rozporu se svými ekonomickými zájmy a vědomě riskoval, že mu žalovaná zapůjčené finanční prostředky nevrátí nebo že skončí- li v oddlužení, přijde žalobce o 70 % půjčce částky. Zcela nelogický se jeví další postup žalobce, pokud ve chvíli, kdy mu žalovaná údajně dlužila částku 110 000 Kč, jí nabídl právní pomoc při oddlužení prostřednictvím firmy Common Path s. r. o., v níž je jediným společníkem a jednatelem, za což sice získal pro svoji firmu odměnu 10 000 Kč, ale současně se podle jím zpracovaného návrhu na oddlužení spokojil s tím, že z dlužné částky 110 000 Kč získá zpět pouze 30 % a zbytek jeho pohledávky po splnění oddlužení zanikne. Navíc žalobce nebyl schopen předložit k důkazu žádný písemný doklad o údajných 4 splátkách žalované, ačkoli tvrdil, že takovými doklady disponuje. Ve prospěch neexistence sporné pohledávky žalobce svědčí také obsah návrhu na oddlužení, který sepsala sama žalovaná a podala soudu dne 9. 6. 2016, v němž uvedla pouze 2 své závazky, a to ve výši 15 000 Kč u neurčeného věřitele a 70 000 Kč u firmy Český inkasní kapitál. S odkazem na uvedené žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalobce zavázán k povinnosti nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů.
3. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně žalovaná pouze formálně popírala pravost listin s tvrzením, že tyto jí měly být podstrčeny, přičemž neuvedla žádné konkrétní okolnosti, a ty, které tvrdila, byly ve vzájemném rozporu. Žalovaná připustila, že podepisovala papíry, které nečetla a ačkoli sdělovala, že o osobě žalobce jí nebylo ničeho známo, je s podivem, že žalobci natolik důvěřovala, že bez přečtení podepsala listiny žalobcem předložené. Netvrdila, že by byla ze strany žalobce vystavena jakékoli tísni či nátlaku, naopak zcela spontánně uvedla, že jednání s žalobcem týkající se sepisu insolvenčních návrhů probíhalo u ní doma. O tom, že podepsala listinu, osvědčující zapůjčení finančních prostředků, svědčí i fakt, že jak tato listina, tak i další jsou podepsány jménem i příjmením žalované, což svědčí o tom, že nebyly podepisovány ve spěchu. Námitka žalované, že veškeré dokumenty jí byly žalobcem podstrčeny, je zjevně úmyslně lživá. Žalobce uvedl, že naopak jeho výpověď byla spontánní a dle jeho přesvědčení věrohodná, plně koresponduje s listinami, které byly v řízení předloženy. Je proto přesvědčen o tom, že soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po jednání ve věci (§ 214 o. s. ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 6. 1. 2017, domáhal vůči žalované určení, že jeho nezajištěná a nevykonatelná pohledávka, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na žalovanou, coby dlužnici, u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. KSOL 10 INS 20081/2016, je v popřené výši 110 000 Kč po právu. V žalobě tvrdil, že uvedenou pohledávku přihlásil přihláškou dne 4. 11. 2016 a že se jedná o pohledávku vzniklou na základě Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, kdy žalované, coby dlužnici, bylo žalobcem zapůjčeno bezúročně 130 000 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok neuznává, připustila, že na listině označené jako Smlouva o zápůjčce finančních prostředků datované dnem 4. 1. 2016 je sice pravděpodobně její pravý podpis, nicméně při podpisu listiny byla žalobcem uvedena v omyl, neboť ji neinformoval o obsahu listiny a předložil ji k podpisu v rámci vyřizování podkladů pro podání návrhu na oddlužení. Tvrzení žalobce, že jí byla doručena listina nazvaná jako Zesplatnění dluhu , datovaná dnem 16. 6. 2016, označila také za nepravdivé, neboť takovou listinu neobdržela a současně namítla, že žalobce ani neprokázal, že by disponoval hotovostní částkou 130 000 Kč a že by ji žalované skutečně předal. Protože žalovaná si od
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOL 10 INS 20081/2016)
žalobce žádné peníze nepůjčila, také mu žádné peníze nevracela a je rovněž nepravdivé tvrzení žalobce o údajných 4 měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Předmětem kontaktu mezi žalobcem a žalovanou byla pouze otázka oddlužení, nikoli zapůjčení peněz. Soud prvního stupně v průběhu řízení provedl dokazování výslechem žalované, která v zásadě potvrdila svá tvrzení obsažená v písemném vyjádření k žalobě; jako účastníka řízení vyslechl také žalobce, který popisoval způsob kontaktu s žalovanou, místo, v němž mělo dojít k předání finančních prostředků, uvedl, že žalovaná mu zaplatila 4 splátky, a to první dvě v hotovosti, přičemž potvrdil, že sice vystavoval doklady o předání peněz, nicméně je nemůže najít. Současně tvrdil, že poskytnutí půjčky bylo jeho osobní akcí, oddlužení žalované však řešil prostřednictvím své firmy, které byla žalovanou za návrh oddlužení částka 10 000 Kč bez problému zaplacena. K podpisu smlouvy o půjčce vypověděl, že byla podepsána dne 4. 1. 2016 v autě při předání peněz a že v tento den byla podepisována pouze tato smlouva. Z protokolu o jednání je zřejmé, že soud prvního stupně vyzýval žalovanou s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnila rozhodující skutková tvrzení ohledně možnosti vyvrácení fikce pravosti a správnosti žalobcem předložené listiny obsahující smlouvu o zápůjčce, oba účastníky pak poučil podle ustanovení § 119a o. s. ř. a poté, kdy zopakoval výsledky dosavadního řízení, při němž prováděl zjištění z listin tvořících součást spisu KSOL 10 INS 20081/2016, rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.
6. K odvolacím námitkám žalované zaměřil odvolací soud svoji pozornost na přezkoumání postupu soudu prvního stupně při posouzení stěžejní otázky tohoto sporu, a sice zda skutečně vznikla mezi žalobcem a žalovanou smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byly peníze.
7. Podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Již z této základní charakteristiky smlouvy o zápůjčce je zcela nepochybné, že smlouva o zápůjčce má reálnou povahu a její vznik předpokládá nejen dohodu stran, ale zejména odevzdání předmětu zápůjčky dlužníkovi (v dané věci peněz). Ke vzniku smlouvy o zápůjčce tedy není zapotřebí písemného projevu vůle stran, ale k jejímu naplnění dojde pouze v případě, kdy věřitel z takové smlouvy svůj závazek splní tím, že dlužníku přenechá finanční prostředky, byť tak může učinit jak jejich předáním v hotovosti, tak i formou bezhotovostního platebního styku. Jednoduše řečeno, smlouva o zápůjčce vzniká až skutečným odevzdáním (přenecháním) předmětu půjčky dlužníku (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 4322/2007, 33 Cdo 3912/2010, 29 Cdo 2090/2009).
9. Nelze než konstatovat, že v posuzované věci soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci nepostupoval v souladu s dikcí zákona, neboť se řádně otázkou vzniku smlouvy o zápůjčce, tedy otázkou, zda skutečně došlo k odevzdání předmětu zápůjčky, nezabýval.
10. Jistě nelze odhlédnout od faktu, že žalobce předložil soudu listinu označenou jako Smlouva o zápůjčce finančních prostředků , datovanou dnem 4. 1. 2016, podepsanou oběma účastníky, nicméně s ohledem na charakter a okolnosti nezbytné pro skutečný vznik smlouvy o zápůjčce, není tato listina dostatečným důkazem k tomu, aby soud mohl dospět k závěru, že ke smlouvě o zápůjčce skutečně došlo, že byla uzavřena (realizována).
11. Nesprávné posouzení věci soudem prvního stupně z hlediska hmotného práva má odraz i v jeho nesprávném procesním postupu. Pokud žalobce tvrdil, že žalované poskytl peněžitou zápůjčku v hotovosti, bylo na něm, aby toto své tvrzení prokázal. Jinak řečeno, je to právě a jen žalobce, koho stíhá břemeno důkazní k prokázání jeho tvrzení, a sice že skutečně k odevzdání
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOL 10 INS 20081/2016)
částky 130 000 Kč z jeho strany žalované došlo. Soud prvního stupně však namísto toho, aby poučil žalobce o jeho důkazní povinnosti, poučil žalovanou o tom, aby prokázala nepravost soukromé listiny, tj. listiny, obsahující text smlouvy o zápůjčce, což v situaci, kdy žalovaná potvrdila pravost svého podpisu, nebylo na místě.
12. V neposlední řadě, na základě zjištění z obsahu spisu, odvolací soud připomíná zásadu hodnocení důkazů, upravenou v ustanovení § 132 o. s. ř., dle které soud hodnotí důkazy dle své úvahy, ovšem každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, přičemž současně pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Soud prvního stupně se touto zásadou v projednávané věci neřídil. Pokud by tak učinil, nebylo možné aby přehlédl , že žalovaná předložila důkazy, jimiž prokazovala, že zaplatila za služby poskytnuté jí společností Common Path s. r. o. (za sepis návrhu na zahájení insolvenčního řízení), konkrétně příjmové pokladní doklady o postupném splacení částky 10 000 Kč s označením účelu platby, zatímco žalobce nepředložil žádné důkazy o tom, že by jiné finanční prostředky, nežli splátky za služby spočívající v sepisu návrhu od žalované obdržel.
13. Opřel-li soud prvního stupně své závěry fakticky o jediný důkaz, a to listinu obsahující text smlouvy o zápůjčce a na to navazující výpověď žalobce coby účastníka řízení, odvolací soud shledává důvodnou odvolací námitku žalované, že se jedná o ojedinělé důkazy, když navíc výslech účastníka řízení je sice důkazním prostředkem, ovšem na druhé straně není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, neboť je nepřípustné, aby teprve vlastním výslechem účastníka byla doplňována neúplná či chybějící skutková tvrzení.
14. S odkazem na vše shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně dosud provedeným dokazováním nezjistil řádně a úplně skutkový stav věci, pro jeho zjištění se jeví nezbytné doplnění dokazování, a to poté, kdy nikoli žalovaná, ale žalobce bude ze strany soudu prvního stupně o své důkazní povinnosti ke skutkovým tvrzením ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. řádně poučen a kdy na základě tohoto poučení předloží či navrhne důkazy k prokázání svého tvrzení. Na základě tohoto svého závěru odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
15. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že soud prvního stupně je při novém projednání věci vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Olomouc 28. srpna 2018
JUDr. Jana Maiová v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.
č. j. 1 ICm 77/2017 17 VSOL 310/2018-84 (KSOL 10 INS 20081/2016)
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové ve věci
žalobce: anonymizovano Krč, narozený anonymizovano bytem Foersterova 961/17, 779 00 Olomouc zastoupený advokátkou Mgr. Michaelou Dosedlovou sídlem Lazecká 393/70a, 779 00 Olomouc
proti žalované: anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem Kysucká 427/3, 784 01 Litovel zastoupená advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem sídlem Starobranská 327/4, 787 01 Šumperk
o určení pravosti pohledávky
k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018 č. j. 1 ICm 77/2017-63 (KSOL 10 INS 20081/2016)
takto: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem určil, že nezajištěná a nevykonatelná pohledávka žalobce, kterou přihlásil do insolvenčního řízení, vedeného na žalovanou, coby dlužnici pod sp. zn.-správně KSOL 10 INS 20081/2016 (nesprávně uvedeno KSOL 10 INS 17987/2016), přihláškou ze dne 4. 11. 2016, je v popřené výši 110 000 Kč po právu (výrok I.) a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 200 Kč (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně zrekapituloval skutková tvrzení žalobce, a sice že do insolvenčního řízení vedeného na žalovanou, coby dlužnici, přihlásil svoji pohledávku ve výši 110 000 Kč, kterou žalovaná popřela co do pravosti, s uvedením důvodu, že od žalobce si nikdy nic nepůjčila . Insolvenční správce pohledávku žalobce uznal. K okolnostem vzniku pohledávky žalobce tvrdil s odkazem na předložený listinný důkaz zesplatnění dluhu ze dne 16. 6. 2016, že pohledávku vůči žalované ve výši 110 000 Kč má ze Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, kterou žalované zapůjčil bezúročně 130 000 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl i podstatný obsah obrany žalované, která namítla neplatnost smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, byť připustila pravděpodobnost pravosti svého podpisu, nicméně tvrdila, že ze strany žalobce byla při podepisování listiny uvedena v omyl, když ji o obsahu listiny neinformoval a v rámci vyřizování podkladů k návrhu na oddlužení jí listinu podstrčil k podpisu. Tvrdila, že žádné finanční prostředky v hotovosti od žalobce neobdržela, neobdržela tedy ani 130 000 Kč
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz (KSOL 10 INS 20081/2016)
a rovněž mu žádné peníze nevracela, byť žalobce tvrdil údajné 4 měsíční splátky po 5 000 Kč. Soud konstatoval zjištění, která učinil z listin tvořících součást spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 20081/2016, a to: zahájení insolvenčního řízení k návrhu dlužnice-žalované, spojené s návrhem na povolení oddlužení; přihlášku pohledávky žalobce, coby věřitele, s uvedením právního důvodu jejího vzniku- Smlouva o půjčce s datem splatnosti 25. 6. 2016; zápisem z přezkumného jednání ze dne 9. 12. 2016. Uvedl, že žalovaná již dne 9. 6. 2016 podala návrh na povolení oddlužení, který byl následně odmítnut a nový návrh byl žalovanou podán dne 2. 8. 2016. Z listin, které jsou součástí uvedeného spisu, dále zjistil, že žalobce ke své přihlášce doložil listinu označenou jako Smlouva o zápůjčce finančních prostředků , v níž je uveden jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel s tím, že dle této smlouvy přenechal při jejím podpisu zapůjčitel vydlužiteli 130 000 Kč v hotovosti a mezi smluvními stranami byla sjednána možnost změn smlouvy pouze v písemné formě. Ve vztahu k této listině soud uvedl, že po jejím nahlédnutí žalovaná potvrdila pravost svého podpisu. Z hlediska skutkového stavu, ze shodných tvrzení účastníků a zjištění z návrhu na povolení oddlužení podaného žalovanou uzavřel, že sama žalovaná, coby dlužnice, v návrhu označila mimo jiné i nevykonatelný a nezajištěný závazek vůči žalobci ve výši 100 000 Kč s uvedením data splatnosti 25. 6. 2016, přičemž nebylo sporu o tom, že návrh na povolení oddlužení za žalovanou sepisoval právě žalobce. Obsahově z hlediska označení dluhů žalované je tento návrh totožný s návrhem na povolení oddlužení, který byl podán již dne 2. 8. 2016 a následně usnesením ze dne 22. 8. 2016 ve věci vedené pod sp. zn. KSOL 10 INS 17987/2016 odmítnut. Soud prvního stupně zdůraznil, že ačkoli skutkové verze žalobce i žalované stojí proti sobě, neboť žalobce tvrdil a prokazoval, že částku 130 000 Kč žalované zapůjčil, a žalovaná zapůjčení této částky výslovně popřela, nelze odhlédnout od faktu, že ve prospěch žalobce a jeho tvrzení svědčí písemné vyhotovení Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, z jejíhož obsahu je zřejmé, že žalovaná jako dlužník výslovně potvrdila, že jí žalobce při podpisu smlouvy přenechal částku 130 000 Kč v hotovosti a potvrdila převzetí těchto finančních prostředků. Písemné vyhotovení smlouvy je žalovanou podepsáno a žalovaná potvrdila pravost svého podpisu. Nastala tak vyvratitelná fikce, že pravost a správnost listiny byla žalovanou uznána. Naproti tomu žalovaná i přes poučení soudu netvrdila a neprokázala skutečnosti, kterými by pravost soukromé listiny vyvrátila. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 163 IZ a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšného žalobce.
2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítla formalistické posouzení skutkového i právního stavu věci soudem prvního stupně, aniž by se zabýval jejími námitkami. Zdůraznila, že listinný důkaz, o který soud prvního stupně opřel své závěry, je zcela osamoceným důkazem a není v souladu s žádnými jinými objektivními důkazy s výjimkou účastnické výpovědi žalobce, jejíž věrohodnost je pochybná. Uvedla, že nepravdivost obsahu sporné Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016 lze dovodit z toho, že v době, kdy mělo dojít k ujednání o půjčení peněz, a měla být uzavřena sporná smlouva, se žalovaná s žalobcem neznala, poprvé se s ním setkala až dne 7. 7. 2016, kdy jí žalobce z vlastní iniciativy v jejím bytě navštívil a nabídl právní pomoc při oddlužení. V této souvislosti žalovaná namítla, že žalobce neprokázal, že by žalovaná spornou smlouvu dne 4. 1. 2016 skutečně podepsala, a ani nevyvrátil tvrzení žalované, že smlouva je antedatována a že ji žalovaná podepsala bez znalosti jejího obsahu spolu s dalšími listinami, které jí žalobce předložil. Navíc žalobce nedokázal vysvětlit, proč nabídl, a to bezúročnou, půjčku ve výši 130 000 Kč zcela neznámé osobě, o které navíc věděl, že je zadlužena, že jsou proti ní vedeny exekuce a ani nevysvětlil, z jakého důvodu si vrácení půjčky žádným způsobem nezajistil. Žalovaná je tak přesvědčena o tom, že žalobce v řízení neunesl důkazní břemeno o svém tvrzení, že sporná půjčka byla zprostředkována jinou osobou, kterou navíc ani k výzvě soudu neoznačil. Jeví se
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOL 10 INS 20081/2016)
zcela nevěrohodným, že by žalobce postupoval ve zjevném rozporu se svými ekonomickými zájmy a vědomě riskoval, že mu žalovaná zapůjčené finanční prostředky nevrátí nebo že skončí- li v oddlužení, přijde žalobce o 70 % půjčce částky. Zcela nelogický se jeví další postup žalobce, pokud ve chvíli, kdy mu žalovaná údajně dlužila částku 110 000 Kč, jí nabídl právní pomoc při oddlužení prostřednictvím firmy Common Path s. r. o., v níž je jediným společníkem a jednatelem, za což sice získal pro svoji firmu odměnu 10 000 Kč, ale současně se podle jím zpracovaného návrhu na oddlužení spokojil s tím, že z dlužné částky 110 000 Kč získá zpět pouze 30 % a zbytek jeho pohledávky po splnění oddlužení zanikne. Navíc žalobce nebyl schopen předložit k důkazu žádný písemný doklad o údajných 4 splátkách žalované, ačkoli tvrdil, že takovými doklady disponuje. Ve prospěch neexistence sporné pohledávky žalobce svědčí také obsah návrhu na oddlužení, který sepsala sama žalovaná a podala soudu dne 9. 6. 2016, v němž uvedla pouze 2 své závazky, a to ve výši 15 000 Kč u neurčeného věřitele a 70 000 Kč u firmy Český inkasní kapitál. S odkazem na uvedené žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalobce zavázán k povinnosti nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů.
3. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně žalovaná pouze formálně popírala pravost listin s tvrzením, že tyto jí měly být podstrčeny, přičemž neuvedla žádné konkrétní okolnosti, a ty, které tvrdila, byly ve vzájemném rozporu. Žalovaná připustila, že podepisovala papíry, které nečetla a ačkoli sdělovala, že o osobě žalobce jí nebylo ničeho známo, je s podivem, že žalobci natolik důvěřovala, že bez přečtení podepsala listiny žalobcem předložené. Netvrdila, že by byla ze strany žalobce vystavena jakékoli tísni či nátlaku, naopak zcela spontánně uvedla, že jednání s žalobcem týkající se sepisu insolvenčních návrhů probíhalo u ní doma. O tom, že podepsala listinu, osvědčující zapůjčení finančních prostředků, svědčí i fakt, že jak tato listina, tak i další jsou podepsány jménem i příjmením žalované, což svědčí o tom, že nebyly podepisovány ve spěchu. Námitka žalované, že veškeré dokumenty jí byly žalobcem podstrčeny, je zjevně úmyslně lživá. Žalobce uvedl, že naopak jeho výpověď byla spontánní a dle jeho přesvědčení věrohodná, plně koresponduje s listinami, které byly v řízení předloženy. Je proto přesvědčen o tom, že soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po jednání ve věci (§ 214 o. s. ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 6. 1. 2017, domáhal vůči žalované určení, že jeho nezajištěná a nevykonatelná pohledávka, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na žalovanou, coby dlužnici, u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. KSOL 10 INS 20081/2016, je v popřené výši 110 000 Kč po právu. V žalobě tvrdil, že uvedenou pohledávku přihlásil přihláškou dne 4. 11. 2016 a že se jedná o pohledávku vzniklou na základě Smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 4. 1. 2016, kdy žalované, coby dlužnici, bylo žalobcem zapůjčeno bezúročně 130 000 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok neuznává, připustila, že na listině označené jako Smlouva o zápůjčce finančních prostředků datované dnem 4. 1. 2016 je sice pravděpodobně její pravý podpis, nicméně při podpisu listiny byla žalobcem uvedena v omyl, neboť ji neinformoval o obsahu listiny a předložil ji k podpisu v rámci vyřizování podkladů pro podání návrhu na oddlužení. Tvrzení žalobce, že jí byla doručena listina nazvaná jako Zesplatnění dluhu , datovaná dnem 16. 6. 2016, označila také za nepravdivé, neboť takovou listinu neobdržela a současně namítla, že žalobce ani neprokázal, že by disponoval hotovostní částkou 130 000 Kč a že by ji žalované skutečně předal. Protože žalovaná si od
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOL 10 INS 20081/2016)
žalobce žádné peníze nepůjčila, také mu žádné peníze nevracela a je rovněž nepravdivé tvrzení žalobce o údajných 4 měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Předmětem kontaktu mezi žalobcem a žalovanou byla pouze otázka oddlužení, nikoli zapůjčení peněz. Soud prvního stupně v průběhu řízení provedl dokazování výslechem žalované, která v zásadě potvrdila svá tvrzení obsažená v písemném vyjádření k žalobě; jako účastníka řízení vyslechl také žalobce, který popisoval způsob kontaktu s žalovanou, místo, v němž mělo dojít k předání finančních prostředků, uvedl, že žalovaná mu zaplatila 4 splátky, a to první dvě v hotovosti, přičemž potvrdil, že sice vystavoval doklady o předání peněz, nicméně je nemůže najít. Současně tvrdil, že poskytnutí půjčky bylo jeho osobní akcí, oddlužení žalované však řešil prostřednictvím své firmy, které byla žalovanou za návrh oddlužení částka 10 000 Kč bez problému zaplacena. K podpisu smlouvy o půjčce vypověděl, že byla podepsána dne 4. 1. 2016 v autě při předání peněz a že v tento den byla podepisována pouze tato smlouva. Z protokolu o jednání je zřejmé, že soud prvního stupně vyzýval žalovanou s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnila rozhodující skutková tvrzení ohledně možnosti vyvrácení fikce pravosti a správnosti žalobcem předložené listiny obsahující smlouvu o zápůjčce, oba účastníky pak poučil podle ustanovení § 119a o. s. ř. a poté, kdy zopakoval výsledky dosavadního řízení, při němž prováděl zjištění z listin tvořících součást spisu KSOL 10 INS 20081/2016, rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.
6. K odvolacím námitkám žalované zaměřil odvolací soud svoji pozornost na přezkoumání postupu soudu prvního stupně při posouzení stěžejní otázky tohoto sporu, a sice zda skutečně vznikla mezi žalobcem a žalovanou smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byly peníze.
7. Podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Již z této základní charakteristiky smlouvy o zápůjčce je zcela nepochybné, že smlouva o zápůjčce má reálnou povahu a její vznik předpokládá nejen dohodu stran, ale zejména odevzdání předmětu zápůjčky dlužníkovi (v dané věci peněz). Ke vzniku smlouvy o zápůjčce tedy není zapotřebí písemného projevu vůle stran, ale k jejímu naplnění dojde pouze v případě, kdy věřitel z takové smlouvy svůj závazek splní tím, že dlužníku přenechá finanční prostředky, byť tak může učinit jak jejich předáním v hotovosti, tak i formou bezhotovostního platebního styku. Jednoduše řečeno, smlouva o zápůjčce vzniká až skutečným odevzdáním (přenecháním) předmětu půjčky dlužníku (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 4322/2007, 33 Cdo 3912/2010, 29 Cdo 2090/2009).
9. Nelze než konstatovat, že v posuzované věci soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci nepostupoval v souladu s dikcí zákona, neboť se řádně otázkou vzniku smlouvy o zápůjčce, tedy otázkou, zda skutečně došlo k odevzdání předmětu zápůjčky, nezabýval.
10. Jistě nelze odhlédnout od faktu, že žalobce předložil soudu listinu označenou jako Smlouva o zápůjčce finančních prostředků , datovanou dnem 4. 1. 2016, podepsanou oběma účastníky, nicméně s ohledem na charakter a okolnosti nezbytné pro skutečný vznik smlouvy o zápůjčce, není tato listina dostatečným důkazem k tomu, aby soud mohl dospět k závěru, že ke smlouvě o zápůjčce skutečně došlo, že byla uzavřena (realizována).
11. Nesprávné posouzení věci soudem prvního stupně z hlediska hmotného práva má odraz i v jeho nesprávném procesním postupu. Pokud žalobce tvrdil, že žalované poskytl peněžitou zápůjčku v hotovosti, bylo na něm, aby toto své tvrzení prokázal. Jinak řečeno, je to právě a jen žalobce, koho stíhá břemeno důkazní k prokázání jeho tvrzení, a sice že skutečně k odevzdání
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOL 10 INS 20081/2016)
částky 130 000 Kč z jeho strany žalované došlo. Soud prvního stupně však namísto toho, aby poučil žalobce o jeho důkazní povinnosti, poučil žalovanou o tom, aby prokázala nepravost soukromé listiny, tj. listiny, obsahující text smlouvy o zápůjčce, což v situaci, kdy žalovaná potvrdila pravost svého podpisu, nebylo na místě.
12. V neposlední řadě, na základě zjištění z obsahu spisu, odvolací soud připomíná zásadu hodnocení důkazů, upravenou v ustanovení § 132 o. s. ř., dle které soud hodnotí důkazy dle své úvahy, ovšem každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, přičemž současně pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Soud prvního stupně se touto zásadou v projednávané věci neřídil. Pokud by tak učinil, nebylo možné aby přehlédl , že žalovaná předložila důkazy, jimiž prokazovala, že zaplatila za služby poskytnuté jí společností Common Path s. r. o. (za sepis návrhu na zahájení insolvenčního řízení), konkrétně příjmové pokladní doklady o postupném splacení částky 10 000 Kč s označením účelu platby, zatímco žalobce nepředložil žádné důkazy o tom, že by jiné finanční prostředky, nežli splátky za služby spočívající v sepisu návrhu od žalované obdržel.
13. Opřel-li soud prvního stupně své závěry fakticky o jediný důkaz, a to listinu obsahující text smlouvy o zápůjčce a na to navazující výpověď žalobce coby účastníka řízení, odvolací soud shledává důvodnou odvolací námitku žalované, že se jedná o ojedinělé důkazy, když navíc výslech účastníka řízení je sice důkazním prostředkem, ovšem na druhé straně není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, neboť je nepřípustné, aby teprve vlastním výslechem účastníka byla doplňována neúplná či chybějící skutková tvrzení.
14. S odkazem na vše shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně dosud provedeným dokazováním nezjistil řádně a úplně skutkový stav věci, pro jeho zjištění se jeví nezbytné doplnění dokazování, a to poté, kdy nikoli žalovaná, ale žalobce bude ze strany soudu prvního stupně o své důkazní povinnosti ke skutkovým tvrzením ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. řádně poučen a kdy na základě tohoto poučení předloží či navrhne důkazy k prokázání svého tvrzení. Na základě tohoto svého závěru odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
15. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že soud prvního stupně je při novém projednání věci vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Olomouc 28. srpna 2018
JUDr. Jana Maiová v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.