17 Cmo 6/2011
17 Cmo 6/2011-91 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudců JUDr. Michala Halamíčka a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce Mgr. Martina Fuchsiga, Otice, Hlavní 25, PSČ 747 81, insolvenčního správce dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov-Pod Bezručovým vrchem, Rooseveltova 2096/20, PSČ 794 01, proti žalované Mgr. Jiřině anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov, Tyršova 3/28, PSČ 794 01, zastoupené JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem Třebíč, Nerudova 3, PSČ 674 01, o popření vykonatelné pohledávky, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.3.2011, č.j. 33 Cm 8/2010-56,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 250.000,-Kč a že tato pohledávka není zajištěna (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 1.014,-Kč (výrok III.). Soud dospěl ke skutkovému a právnímu závěru, že žaloba o popření vykonatelné pohledávky byla podána včas; v řízení bylo prokázáno, že žalovaná poskytla dlužnici půjčku ve výši 300.000,-Kč, došlo mezi nimi k reálnému předání peněz, z této půjčky dlužnice vrátila pouze 50.000,-Kč; pohledávka žalované z tohoto právního titulu tedy existuje, je pravá. Ve vztahu k namítané neúčinnosti zajištění pohledávky soudcovským zástavním právem pak soud prvního stupně uzavřel, že takovéto zajištění vzniká rozhodnutím soudu vydaným na návrh věřitelky (žalované), nikoliv úkonem dlužnice. Notářský zápis obsahující uznání dluhu se sjednáním jeho splátek a svolení dlužnice k přímé vykonatelnosti nepředstavuje zvýhodňující úkon, jenž by byl neúčinný (§ 235 odst. 1 ve spojení s § 241 IZ).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka žalované je pravá a že je zajištěna; výpovědi svědků považuje žalobce za nevěrohodné a neprokazující poskytnutí půjčky, neboť svědkyně JUDr. Dagmar Žilková zastupovala dlužnici jako advokátka v dřívějším směnečném řízení, další svědek Miroslav anonymizovano je manželem žalované a peníze tvořící předmět půjčky byly patrně součástí společného jmění manželů, svědek Pavel Indruch je bývalým švagrem žalované a bývalým manželem dlužnice; sama dlužnice je pak sestrou žalované; svědkové vypovídali o použití půjčky dlužnicí na rekonstrukci bytu v Krnově, ulici Rooseveltově č. 20, avšak smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru uzavřená mezi stavební spořitelnou a žalovanou vyžadovala účelové použití peněžních prostředků na rekonstrukci stejného bytu a je proto nelogické, aby si dlužnice půjčovala od žalované tvrzenou půjčku, když byt byl již zrekonstruován z finančních prostředků poskytnutých stavební spořitelnou žalované. Žalobce dále soudu prvního stupně vytýkal, že se nezabýval popřením pohledávky co do výše. Ve vztahu k uplatněnému popření pořadí pohledávky namítal, že notářský zápis sepsaný notářkou Mgr. Ivanou Valtovou dne 18.11.2008 pod sp. zn. NZ 143/2008, N 154/2008 je nevykonatelný; u způsobu ověření totožnosti účastníků zápisu je totiž uvedeno ověření platnými občanskými průkazy , přičemž ze zákona je nezbytné uvedení ověření platnými úředními průkazy . Žalobce nesouhlasil s tím, že notářský zápis obsahující úkon uznání dluhu a svolení k jeho přímé vykonatelnosti není úkonem zvýhodňujícím žalovanou před ostatními přihlášenými věřiteli a že není neúčinný. Navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že určí, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 250.000,-a že tato pohledávka není zajištěna.
Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a uvedla, že vztah advokátky JUDr. Dagmar Žilkové k dlužnici byl obvyklým profesním vztahem; žalovaná čerpala svůj úvěr od stavební spořitelny výrazně delší dobu před tím, než uzavřela smlouvu o půjčce s dlužnicí. Proti závěru soudu prvního stupně o tom, že šlo o včasnou žalobu, namítala, že žalobce nepodal zvláštní odpůrčí žalobu, a proto již nemohl v tomto řízení uplatnit námitku neúčinnosti úkonu dlužnice; žaloba tedy mohla být v této části již z tohoto důvodu zamítnuta.
Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. c), e), f) a g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud podle ust. § 212, 212a o.s.ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce se v řízení domáhal určení, že pohledávka žalované ve výši 250.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Jitky anonymizovano je popřena po právu; uváděl, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 8.12.2009 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužnice Jitky anonymizovano , žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem; žalovaná doručila insolvenčnímu soudu přihlášku pohledávky ve výši 250.000,-Kč doloženou notářským zápisem ze dne 18.11.2008, sp.zn. NZ 143/2008, N 154/2008, který obsahoval dohodu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti a nově stanovil termíny splátek dluhu a tzv. ztrátu výhody splátek; pohledávka má být uspokojena ze zajištění soudcovským zástavním právem, o jehož zřízení rozhodl Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 26.1.2009, č.j. 32E 5/2009-12. Insolvenční správce u přezkumného jednání dne 8.2.2010 tuto vykonatelnou pohledávku žalované popřel; namítal, že pohledávka neexistuje, neboť půjčka mezi věřitelkou (žalovanou) a dlužnicí ze dne 8.9.2005 ve výši 300.000,-Kč byla pouze fiktivní, žalovaná získala takovéto peněžní prostředky na základě smlouvy o překlenovacím úvěru od stavební spořitelny; smlouva o půjčce neobsahovala ujednání o ztrátě výhody splátek, a proto podpisem notářského zápisu došlo mj. k novaci závazku z půjčky v tom, že pokud se dlužnice dostane do prodlení se splatností byť jediné z tam sjednaných splátek, stává se splatným celý zbývající dluh; tímto úkonem zvýhodnila dlužnice žalovanou před ostatními věřiteli; na základě ztráty výhody splátek a svolení k přímé vykonatelnosti docílila žalovaná zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem náležejícím do majetkové podstaty. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby; uváděla, že smlouvou ze dne 18.11.2004 nabyla spolu s manželem Miroslavem anonymizovano do spoluvlastnictví rodinný dům č.p. 3 v obci Krnov, za účelem jeho rekonstrukce uzavřela u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 300.000,-Kč, částku použila ve dnech 3.5.2005 až 16.8.2005 k zaplacení uváděného vnitřního zařízení domu a částka poskytnutá z úvěru byla takto zcela vyčerpána; vzhledem k nabytí rodinného domu se žalovaná a její manžel rozhodli prodat manželův byt v Krnově, v domě č.p. 2096; o tomto záměru se dozvěděla sestra žalované Jitka anonymizovano a následně dne 8.9.2005 byla za součinnosti advokátky JUDr. Dagmar Žilkové uzavřena kupní smlouva, kterou manžel žalované jako prodávající prodal synovi dlužnice Denisu anonymizovano předmětný byt za částku 400.000,-Kč, z níž část ve výši 300.000,-Kč byla zaplacena před podpisem kupní smlouvy; Jitka anonymizovano žádala žalovanou a jejího manžela, aby jí částku 300.000,-Kč půjčili na rekonstrukci bytu nabytého jejím synem Denisem; dne 8.9.2005 proto advokátka JUDr. Žilková sepsala i smlouvu o půjčce mezi žalovanou jako věřitelkou a Jitkou anonymizovano jako dlužnicí; se svým manželem se žalovaná dohodla tak, že předmětnou částku 300.000,-Kč půjčí své sestře sama; vzhledem k tomu, že žalovaná a její manžel původně hodlali částku 300.000,-Kč obdrženou jako část kupní ceny za byt použít ke splácení svého dřívějšího závazku z úvěru u stavební spořitelny, byly rovněž splátky v uzavřené smlouvě o půjčce s dlužnicí Jitkou anonymizovano nastaveny v návaznosti na splácení jejich závazku ze stavebního spoření. Dlužnice Jitka anonymizovano závazek z půjčky neplnila řádně, zaplatila žalované postupně pouze 50.000,-Kč; po několika upomínkách proto dne 18.11.2008 došlo u notářky Mgr. Ivany Valtové k sepsání notářského zápisu obsahujícího dohodu o uznání dluhu co do zbývající výše 250.000,-Kč a svolení k vykonatelnosti; vzhledem k tomu, že ani následně dlužnice již nic nezaplatila, podala žalovaná dne 21.2.2009 u exekučního soudu návrh na zřízení soudcovského zástavního práva, jemuž bylo vyhověno; nešlo o zvýhodňující úkon vůči žalované; v této době již na předmětné nemovitosti vázlo zástavní právo zřízené ve prospěch věřitele Miroslava Biry, jehož právní účinky nastaly ke dřívějšímu dni (17.9.2008) a k zajištění výrazně vyšší pohledávky. Soud prvního stupně provedl v této věci přípravné jednání. Žalobce u něj uvedl, že netvrdí, že by pohledávka žalované měla být nižší; jako důvod popření pravosti uvedl okolnost, že není doloženo, že by půjčka byla vůbec poskytnuta, jako důvod popření zajištění pak to, že sepsaný notářský zápis byl zvýhodňujícím právním úkonem podle § 241 odst. 3 písm. b) IZ. Účastníci učinili nesporným, že dlužnice zaplatila žalované částku 50.000,-Kč. Žalovaná pak doplnila svá tvrzení k okolnostem poskytnutí půjčky tak, že k předání peněž v částce 300.000,-Kč došlo v kanceláři advokátky JUDr. Žilkové v Bruntále; tuto částku opatřil nejprve bývalý manžel dlužnice a přinesl ji do advokátní kanceláře, částku předal manželovi žalované jako úhradu kupní ceny za byt, ten peníze předal žalované (své manželce) a ta je pak předala své sestře (dlužnici) jako půjčku. Žalovaná dále argumentovala, že sepsání předmětného notářského zápisu nebylo tzv. zvýhodňujícím úkonem; byly nově sjednány splátky celého dluhu včetně části, která by podle dříve stanovených splátek již byla po splatnosti, tedy byla prodloužena splatnost dluhu bez uplatňování nároku na zákonný úrok z prodlení; žalovaná rovněž v notářském zápise nepožadovala zaplacení smluvních a majetkových sankcí vyplývajících pro ni z její smlouvy o překlenovacím úvěru u stavební spořitelny; sjednáním ztráty výhody splátek a svolením k vykonatelnosti nedošlo k jakékoli změně ve výši závazku, v případě řádného plnění dlužnicí by žádný z těchto institutů nenašel uplatnění; zřízení soudcovského zástavního práva pak bylo úkonem nezávislým na vůli dlužnice, neboť šlo o rozhodnutí exekučního soudu vydané na návrh žalované jako věřitelky. Žalobce pak v dalším písemném podání namítal nevykonatelnost předmětného notářského zápisu, neboť u způsobu ověření totožnosti účastníků zápisu je uvedeno ověření platnými občanskými průkazy , přičemž ze zákona je nezbytné uvedení ověření platnými úředními průkazy . U nařízeného ústního jednání soud prvního stupně provedl důkazy výslechem svědků JUDr. Dagmar Žilkové-advokátky, Miroslava anonymizovano -manžela žalované, Pavla Indrucha-bývalého manžela dlužnice a dále dlužnice Jitky anonymizovano , a provedl listinné důkazy označené a předložené účastníky. Rozhodl pak ve věci samé odvoláním napadeným rozsudkem.
Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.
Podle § 194 IZ, o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.
Podle § 195 IZ, o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.
Podle § 199 odst. 1 věty první IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.
Podle § 235 odst. 1 IZ, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.
Podle § 241 odst. 3 písm. b) IZ, zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch.
Odvolací soud se v této věci především zabýval otázkou, zda existuje pohledávka z titulu půjčky uzavřené mezi žalovanou jako věřitelkou a Jitkou anonymizovano jako dlužnicí (a tedy je-li důvodné popření její pravosti) a zda úkon provedený formou předmětného notářského zápisu byl zvýhodňujícím právním úkonem dlužnice, jenž by byl neúčinný (a tedy je-li důvodné popření pořadí přihlášené pohledávky).
Odvolací soud předně konstatuje, že žalobce v tomto řízení neuplatnil popření vykonatelné pohledávky žalované co do výše (§ 194 IZ); nenamítal totiž, že by závazek dlužnice měl být nižší než přihlášená částka; výslovně to uvedl u přípravného jednání před soudem prvního stupně, k odlišnému závěru nemůže vést ani obsah podané žaloby a písemných vyjádření žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Žalobce v tomto řízení řádně uplatnil popření přihlášené vykonatelné pohledávky co do pravosti a pořadí (§ 193, 195 IZ).
Odvolací soud ve shodě se závěry soudu prvního stupně konstatuje, že v řízení byl prokázán vznik a existence závazkového vztahu z půjčky mezi žalovanou jako věřitelkou a Jitkou anonymizovano jako dlužnicí. Vyslechnutí svědkové obsahově shodně vypovídali o okolnostech poskytnutí půjčky a zejména o reálném předání peněz tvořících předmět půjčky mezi věřitelkou a dlužnicí; svědkové byli v řízení před soudem prvního stupně vyslechnuti po řádném procesním poučení podle § 126 o.s.ř. (a v případě advokátky JUDr. Dagmar Žilkové rovněž po zproštění povinnosti mlčenlivosti podle § 21 odst. 2 zákona o advokacii), soud prvního stupně zhodnotil věrohodnost výpovědí a provedl z nich zřetelná a přezkoumatelná skutková zjištění.
Nelze usuzovat na nevěrohodnost vyslechnutých svědků ani kvůli jejich vztahu k dlužnici či k žalované, ani kvůli jakémukoli jejich zájmu na výsledku sporu. Obsah svědeckých výpovědí odpovídá tvrzením žalované o půjčce a je též v souladu s textem písemné smlouvy o půjčce z 8.9.2005. Skutečností nespornou mezi účastníky byla částečná úhrady půjčky dlužnicí v rozsahu 50.000,-Kč. Lze uzavřít, že předmětný závazek z půjčky jako reálného kontraktu (§ 657 ObčZ) vznikl a existuje. Okolnost, zda žalovaná využila svůj úvěr ze stavebního spoření k výbavě rodinného domu namísto rekonstrukce bytu, případně zda poskytnutá půjčka byla dlužnicí použita k rekonstrukci téhož bytu, nemění nic na povaze vztahu mezi žalovanou (věřitelkou) a dlužnicí, a tedy ani na závěru o vzniku a existenci závazku z půjčky.
Ve vztahu k notářskému zápisu sepsanému Mgr. Ivanou Valtovou dne 18.11.2008 pod sp.zn. NZ 143/2008, N 154/2008 se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nejde o zvýhodňující právní úkon, jenž by byl neúčinný. Včas podaná žaloba na popření vykonatelné pohledávky mohla obsahovat jako důvod popření pořadí pohledávky i argumentaci neúčinností zvýhodňujícího právního úkonu a v tomto smyslu tedy nelze přisvědčit žalované, že měla být zamítnuta už jen pro absenci samostatné odpůrčí žaloby (§ 239 IZ). Soud prvního stupně proto důvodně zkoumal úkony obsažené v předmětném notářském zápise co do jejich obsahové stránky. Uznání existujícího dluhu a sjednání splátek, jejichž nově vymezená splatnost byla výrazně pozdější než splátky sjednané v původní smlouvě o půjčce, nemohly představovat úkony, jimiž by žalovaná jako věřitelka byla zvýhodněna na úkor jiných věřitelů dlužnice. Samotné sjednání ztráty výhody splátek rovněž nepředstavovalo úkon zvýhodňující žalovanou. Závazek dlužnice se provedením předmětného notářského zápisu nezvýšil, kvalitativně nedoznal takových změn, které by ostatní přihlášené věřitele znevýhodnily. Zřízení soudcovského zástavního práva jako zajišťovacího instrumentu pak vzniklo rozhodnutím exekučního soudu na návrh věřitelky (žalované) a nešlo tedy o právní úkon dlužnice.
Ani po formální stránce nelze předmětnému notářskému zápisu vytknout vadu v ověření podpisů osob přítomných před notářkou, neboť formulace svoji totožnost prokázaly platnými občanskými průkazy vyjadřuje dokonce typové vymezení úředního průkazu, z něhož notářka totožnost osob zjišťovala; nejde o shodnou situaci, jakou posuzoval Nejvyšší soud ČR v žalobcem uvedeném usnesení ze dne 21. dubna 2009, sp.zn. 20 Cdo 3564/2007, podle nějž byla jako nevyhovující shledána formulace dle předložených platných průkazů a výpisu rejstříku právnických osob Ministerstva kultury ČR ; z takovéto formulace totiž skutečně není patrno, zda vůbec šlo o průkazy úřední. V případě občanského průkazu lze však bez dalšího uzavřít, že jde o průkaz typově podřaditelný pod obecnější pojem úřední průkaz ; prokázání totožnosti účastnic notářského zápisu nelze proto považovat za vadné a nemohlo založit jeho nevykonatelnost.
Odvolací soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu spisem Police ČR, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, sp.zn. KRPT-45936-43/TČ-2009.
Žalobce navrhoval tento důkaz k porovnání výpovědí dlužnice Jitky anonymizovano a žalované, neboť k okolnostem půjčky měly obě tyto osoby již dříve podávat vysvětlení před orgánem Police ČR. Lze konstatovat, že předmětný spis policie ČR neobsahuje důkazy způsobilé k provedení v tomto řízení, neboť jde o úřední záznamy o podaném vysvětlení, jejichž přečtení by přicházelo v úvahu pouze za situace nemožnosti provedení výslechů svědků (vzhledem k jejich úmrtí či jiné objektivní neschopnosti vypovídat), tedy v situaci, kdy by neexistovala možnost bezprostředního hodnocení důkazů formou svědecké výpovědi podle § 126 o.s.ř. Jak odvolací soud uzavřel výše, svědkové byli před soudem prvního stupně vyslechnuti po řádném procesním poučení, soud prvního stupně zhodnotil věrohodnost jejich výpovědí a provedl z nich jednoznačná skutková zjištění. Za takové situace nebylo na místě provádění důkazu listinami z vyšetřovacího spisu Policie ČR.
Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně jeho výroků o nákladech řízení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
O nákladech odvolacího řízení rozhodoval soud podle § 202 odst. 1 věty první IZ, podle nějž úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému insolvenčnímu správci nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ve výroku I. n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Proti tomuto rozsudku ve výroku II. n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 21. září 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
17 Cmo 6/2011-91 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudců JUDr. Michala Halamíčka a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce Mgr. Martina Fuchsiga, Otice, Hlavní 25, PSČ 747 81, insolvenčního správce dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov-Pod Bezručovým vrchem, Rooseveltova 2096/20, PSČ 794 01, proti žalované Mgr. Jiřině anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov, Tyršova 3/28, PSČ 794 01, zastoupené JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem Třebíč, Nerudova 3, PSČ 674 01, o popření vykonatelné pohledávky, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.3.2011, č.j. 33 Cm 8/2010-56,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 250.000,-Kč a že tato pohledávka není zajištěna (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 1.014,-Kč (výrok III.). Soud dospěl ke skutkovému a právnímu závěru, že žaloba o popření vykonatelné pohledávky byla podána včas; v řízení bylo prokázáno, že žalovaná poskytla dlužnici půjčku ve výši 300.000,-Kč, došlo mezi nimi k reálnému předání peněz, z této půjčky dlužnice vrátila pouze 50.000,-Kč; pohledávka žalované z tohoto právního titulu tedy existuje, je pravá. Ve vztahu k namítané neúčinnosti zajištění pohledávky soudcovským zástavním právem pak soud prvního stupně uzavřel, že takovéto zajištění vzniká rozhodnutím soudu vydaným na návrh věřitelky (žalované), nikoliv úkonem dlužnice. Notářský zápis obsahující uznání dluhu se sjednáním jeho splátek a svolení dlužnice k přímé vykonatelnosti nepředstavuje zvýhodňující úkon, jenž by byl neúčinný (§ 235 odst. 1 ve spojení s § 241 IZ).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka žalované je pravá a že je zajištěna; výpovědi svědků považuje žalobce za nevěrohodné a neprokazující poskytnutí půjčky, neboť svědkyně JUDr. Dagmar Žilková zastupovala dlužnici jako advokátka v dřívějším směnečném řízení, další svědek Miroslav anonymizovano je manželem žalované a peníze tvořící předmět půjčky byly patrně součástí společného jmění manželů, svědek Pavel Indruch je bývalým švagrem žalované a bývalým manželem dlužnice; sama dlužnice je pak sestrou žalované; svědkové vypovídali o použití půjčky dlužnicí na rekonstrukci bytu v Krnově, ulici Rooseveltově č. 20, avšak smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru uzavřená mezi stavební spořitelnou a žalovanou vyžadovala účelové použití peněžních prostředků na rekonstrukci stejného bytu a je proto nelogické, aby si dlužnice půjčovala od žalované tvrzenou půjčku, když byt byl již zrekonstruován z finančních prostředků poskytnutých stavební spořitelnou žalované. Žalobce dále soudu prvního stupně vytýkal, že se nezabýval popřením pohledávky co do výše. Ve vztahu k uplatněnému popření pořadí pohledávky namítal, že notářský zápis sepsaný notářkou Mgr. Ivanou Valtovou dne 18.11.2008 pod sp. zn. NZ 143/2008, N 154/2008 je nevykonatelný; u způsobu ověření totožnosti účastníků zápisu je totiž uvedeno ověření platnými občanskými průkazy , přičemž ze zákona je nezbytné uvedení ověření platnými úředními průkazy . Žalobce nesouhlasil s tím, že notářský zápis obsahující úkon uznání dluhu a svolení k jeho přímé vykonatelnosti není úkonem zvýhodňujícím žalovanou před ostatními přihlášenými věřiteli a že není neúčinný. Navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že určí, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 250.000,-a že tato pohledávka není zajištěna.
Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a uvedla, že vztah advokátky JUDr. Dagmar Žilkové k dlužnici byl obvyklým profesním vztahem; žalovaná čerpala svůj úvěr od stavební spořitelny výrazně delší dobu před tím, než uzavřela smlouvu o půjčce s dlužnicí. Proti závěru soudu prvního stupně o tom, že šlo o včasnou žalobu, namítala, že žalobce nepodal zvláštní odpůrčí žalobu, a proto již nemohl v tomto řízení uplatnit námitku neúčinnosti úkonu dlužnice; žaloba tedy mohla být v této části již z tohoto důvodu zamítnuta.
Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. c), e), f) a g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud podle ust. § 212, 212a o.s.ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce se v řízení domáhal určení, že pohledávka žalované ve výši 250.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Jitky anonymizovano je popřena po právu; uváděl, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 8.12.2009 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužnice Jitky anonymizovano , žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem; žalovaná doručila insolvenčnímu soudu přihlášku pohledávky ve výši 250.000,-Kč doloženou notářským zápisem ze dne 18.11.2008, sp.zn. NZ 143/2008, N 154/2008, který obsahoval dohodu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti a nově stanovil termíny splátek dluhu a tzv. ztrátu výhody splátek; pohledávka má být uspokojena ze zajištění soudcovským zástavním právem, o jehož zřízení rozhodl Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 26.1.2009, č.j. 32E 5/2009-12. Insolvenční správce u přezkumného jednání dne 8.2.2010 tuto vykonatelnou pohledávku žalované popřel; namítal, že pohledávka neexistuje, neboť půjčka mezi věřitelkou (žalovanou) a dlužnicí ze dne 8.9.2005 ve výši 300.000,-Kč byla pouze fiktivní, žalovaná získala takovéto peněžní prostředky na základě smlouvy o překlenovacím úvěru od stavební spořitelny; smlouva o půjčce neobsahovala ujednání o ztrátě výhody splátek, a proto podpisem notářského zápisu došlo mj. k novaci závazku z půjčky v tom, že pokud se dlužnice dostane do prodlení se splatností byť jediné z tam sjednaných splátek, stává se splatným celý zbývající dluh; tímto úkonem zvýhodnila dlužnice žalovanou před ostatními věřiteli; na základě ztráty výhody splátek a svolení k přímé vykonatelnosti docílila žalovaná zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem náležejícím do majetkové podstaty. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby; uváděla, že smlouvou ze dne 18.11.2004 nabyla spolu s manželem Miroslavem anonymizovano do spoluvlastnictví rodinný dům č.p. 3 v obci Krnov, za účelem jeho rekonstrukce uzavřela u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 300.000,-Kč, částku použila ve dnech 3.5.2005 až 16.8.2005 k zaplacení uváděného vnitřního zařízení domu a částka poskytnutá z úvěru byla takto zcela vyčerpána; vzhledem k nabytí rodinného domu se žalovaná a její manžel rozhodli prodat manželův byt v Krnově, v domě č.p. 2096; o tomto záměru se dozvěděla sestra žalované Jitka anonymizovano a následně dne 8.9.2005 byla za součinnosti advokátky JUDr. Dagmar Žilkové uzavřena kupní smlouva, kterou manžel žalované jako prodávající prodal synovi dlužnice Denisu anonymizovano předmětný byt za částku 400.000,-Kč, z níž část ve výši 300.000,-Kč byla zaplacena před podpisem kupní smlouvy; Jitka anonymizovano žádala žalovanou a jejího manžela, aby jí částku 300.000,-Kč půjčili na rekonstrukci bytu nabytého jejím synem Denisem; dne 8.9.2005 proto advokátka JUDr. Žilková sepsala i smlouvu o půjčce mezi žalovanou jako věřitelkou a Jitkou anonymizovano jako dlužnicí; se svým manželem se žalovaná dohodla tak, že předmětnou částku 300.000,-Kč půjčí své sestře sama; vzhledem k tomu, že žalovaná a její manžel původně hodlali částku 300.000,-Kč obdrženou jako část kupní ceny za byt použít ke splácení svého dřívějšího závazku z úvěru u stavební spořitelny, byly rovněž splátky v uzavřené smlouvě o půjčce s dlužnicí Jitkou anonymizovano nastaveny v návaznosti na splácení jejich závazku ze stavebního spoření. Dlužnice Jitka anonymizovano závazek z půjčky neplnila řádně, zaplatila žalované postupně pouze 50.000,-Kč; po několika upomínkách proto dne 18.11.2008 došlo u notářky Mgr. Ivany Valtové k sepsání notářského zápisu obsahujícího dohodu o uznání dluhu co do zbývající výše 250.000,-Kč a svolení k vykonatelnosti; vzhledem k tomu, že ani následně dlužnice již nic nezaplatila, podala žalovaná dne 21.2.2009 u exekučního soudu návrh na zřízení soudcovského zástavního práva, jemuž bylo vyhověno; nešlo o zvýhodňující úkon vůči žalované; v této době již na předmětné nemovitosti vázlo zástavní právo zřízené ve prospěch věřitele Miroslava Biry, jehož právní účinky nastaly ke dřívějšímu dni (17.9.2008) a k zajištění výrazně vyšší pohledávky. Soud prvního stupně provedl v této věci přípravné jednání. Žalobce u něj uvedl, že netvrdí, že by pohledávka žalované měla být nižší; jako důvod popření pravosti uvedl okolnost, že není doloženo, že by půjčka byla vůbec poskytnuta, jako důvod popření zajištění pak to, že sepsaný notářský zápis byl zvýhodňujícím právním úkonem podle § 241 odst. 3 písm. b) IZ. Účastníci učinili nesporným, že dlužnice zaplatila žalované částku 50.000,-Kč. Žalovaná pak doplnila svá tvrzení k okolnostem poskytnutí půjčky tak, že k předání peněž v částce 300.000,-Kč došlo v kanceláři advokátky JUDr. Žilkové v Bruntále; tuto částku opatřil nejprve bývalý manžel dlužnice a přinesl ji do advokátní kanceláře, částku předal manželovi žalované jako úhradu kupní ceny za byt, ten peníze předal žalované (své manželce) a ta je pak předala své sestře (dlužnici) jako půjčku. Žalovaná dále argumentovala, že sepsání předmětného notářského zápisu nebylo tzv. zvýhodňujícím úkonem; byly nově sjednány splátky celého dluhu včetně části, která by podle dříve stanovených splátek již byla po splatnosti, tedy byla prodloužena splatnost dluhu bez uplatňování nároku na zákonný úrok z prodlení; žalovaná rovněž v notářském zápise nepožadovala zaplacení smluvních a majetkových sankcí vyplývajících pro ni z její smlouvy o překlenovacím úvěru u stavební spořitelny; sjednáním ztráty výhody splátek a svolením k vykonatelnosti nedošlo k jakékoli změně ve výši závazku, v případě řádného plnění dlužnicí by žádný z těchto institutů nenašel uplatnění; zřízení soudcovského zástavního práva pak bylo úkonem nezávislým na vůli dlužnice, neboť šlo o rozhodnutí exekučního soudu vydané na návrh žalované jako věřitelky. Žalobce pak v dalším písemném podání namítal nevykonatelnost předmětného notářského zápisu, neboť u způsobu ověření totožnosti účastníků zápisu je uvedeno ověření platnými občanskými průkazy , přičemž ze zákona je nezbytné uvedení ověření platnými úředními průkazy . U nařízeného ústního jednání soud prvního stupně provedl důkazy výslechem svědků JUDr. Dagmar Žilkové-advokátky, Miroslava anonymizovano -manžela žalované, Pavla Indrucha-bývalého manžela dlužnice a dále dlužnice Jitky anonymizovano , a provedl listinné důkazy označené a předložené účastníky. Rozhodl pak ve věci samé odvoláním napadeným rozsudkem.
Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.
Podle § 194 IZ, o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.
Podle § 195 IZ, o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.
Podle § 199 odst. 1 věty první IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.
Podle § 235 odst. 1 IZ, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.
Podle § 241 odst. 3 písm. b) IZ, zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch.
Odvolací soud se v této věci především zabýval otázkou, zda existuje pohledávka z titulu půjčky uzavřené mezi žalovanou jako věřitelkou a Jitkou anonymizovano jako dlužnicí (a tedy je-li důvodné popření její pravosti) a zda úkon provedený formou předmětného notářského zápisu byl zvýhodňujícím právním úkonem dlužnice, jenž by byl neúčinný (a tedy je-li důvodné popření pořadí přihlášené pohledávky).
Odvolací soud předně konstatuje, že žalobce v tomto řízení neuplatnil popření vykonatelné pohledávky žalované co do výše (§ 194 IZ); nenamítal totiž, že by závazek dlužnice měl být nižší než přihlášená částka; výslovně to uvedl u přípravného jednání před soudem prvního stupně, k odlišnému závěru nemůže vést ani obsah podané žaloby a písemných vyjádření žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Žalobce v tomto řízení řádně uplatnil popření přihlášené vykonatelné pohledávky co do pravosti a pořadí (§ 193, 195 IZ).
Odvolací soud ve shodě se závěry soudu prvního stupně konstatuje, že v řízení byl prokázán vznik a existence závazkového vztahu z půjčky mezi žalovanou jako věřitelkou a Jitkou anonymizovano jako dlužnicí. Vyslechnutí svědkové obsahově shodně vypovídali o okolnostech poskytnutí půjčky a zejména o reálném předání peněz tvořících předmět půjčky mezi věřitelkou a dlužnicí; svědkové byli v řízení před soudem prvního stupně vyslechnuti po řádném procesním poučení podle § 126 o.s.ř. (a v případě advokátky JUDr. Dagmar Žilkové rovněž po zproštění povinnosti mlčenlivosti podle § 21 odst. 2 zákona o advokacii), soud prvního stupně zhodnotil věrohodnost výpovědí a provedl z nich zřetelná a přezkoumatelná skutková zjištění.
Nelze usuzovat na nevěrohodnost vyslechnutých svědků ani kvůli jejich vztahu k dlužnici či k žalované, ani kvůli jakémukoli jejich zájmu na výsledku sporu. Obsah svědeckých výpovědí odpovídá tvrzením žalované o půjčce a je též v souladu s textem písemné smlouvy o půjčce z 8.9.2005. Skutečností nespornou mezi účastníky byla částečná úhrady půjčky dlužnicí v rozsahu 50.000,-Kč. Lze uzavřít, že předmětný závazek z půjčky jako reálného kontraktu (§ 657 ObčZ) vznikl a existuje. Okolnost, zda žalovaná využila svůj úvěr ze stavebního spoření k výbavě rodinného domu namísto rekonstrukce bytu, případně zda poskytnutá půjčka byla dlužnicí použita k rekonstrukci téhož bytu, nemění nic na povaze vztahu mezi žalovanou (věřitelkou) a dlužnicí, a tedy ani na závěru o vzniku a existenci závazku z půjčky.
Ve vztahu k notářskému zápisu sepsanému Mgr. Ivanou Valtovou dne 18.11.2008 pod sp.zn. NZ 143/2008, N 154/2008 se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nejde o zvýhodňující právní úkon, jenž by byl neúčinný. Včas podaná žaloba na popření vykonatelné pohledávky mohla obsahovat jako důvod popření pořadí pohledávky i argumentaci neúčinností zvýhodňujícího právního úkonu a v tomto smyslu tedy nelze přisvědčit žalované, že měla být zamítnuta už jen pro absenci samostatné odpůrčí žaloby (§ 239 IZ). Soud prvního stupně proto důvodně zkoumal úkony obsažené v předmětném notářském zápise co do jejich obsahové stránky. Uznání existujícího dluhu a sjednání splátek, jejichž nově vymezená splatnost byla výrazně pozdější než splátky sjednané v původní smlouvě o půjčce, nemohly představovat úkony, jimiž by žalovaná jako věřitelka byla zvýhodněna na úkor jiných věřitelů dlužnice. Samotné sjednání ztráty výhody splátek rovněž nepředstavovalo úkon zvýhodňující žalovanou. Závazek dlužnice se provedením předmětného notářského zápisu nezvýšil, kvalitativně nedoznal takových změn, které by ostatní přihlášené věřitele znevýhodnily. Zřízení soudcovského zástavního práva jako zajišťovacího instrumentu pak vzniklo rozhodnutím exekučního soudu na návrh věřitelky (žalované) a nešlo tedy o právní úkon dlužnice.
Ani po formální stránce nelze předmětnému notářskému zápisu vytknout vadu v ověření podpisů osob přítomných před notářkou, neboť formulace svoji totožnost prokázaly platnými občanskými průkazy vyjadřuje dokonce typové vymezení úředního průkazu, z něhož notářka totožnost osob zjišťovala; nejde o shodnou situaci, jakou posuzoval Nejvyšší soud ČR v žalobcem uvedeném usnesení ze dne 21. dubna 2009, sp.zn. 20 Cdo 3564/2007, podle nějž byla jako nevyhovující shledána formulace dle předložených platných průkazů a výpisu rejstříku právnických osob Ministerstva kultury ČR ; z takovéto formulace totiž skutečně není patrno, zda vůbec šlo o průkazy úřední. V případě občanského průkazu lze však bez dalšího uzavřít, že jde o průkaz typově podřaditelný pod obecnější pojem úřední průkaz ; prokázání totožnosti účastnic notářského zápisu nelze proto považovat za vadné a nemohlo založit jeho nevykonatelnost.
Odvolací soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu spisem Police ČR, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, sp.zn. KRPT-45936-43/TČ-2009.
Žalobce navrhoval tento důkaz k porovnání výpovědí dlužnice Jitky anonymizovano a žalované, neboť k okolnostem půjčky měly obě tyto osoby již dříve podávat vysvětlení před orgánem Police ČR. Lze konstatovat, že předmětný spis policie ČR neobsahuje důkazy způsobilé k provedení v tomto řízení, neboť jde o úřední záznamy o podaném vysvětlení, jejichž přečtení by přicházelo v úvahu pouze za situace nemožnosti provedení výslechů svědků (vzhledem k jejich úmrtí či jiné objektivní neschopnosti vypovídat), tedy v situaci, kdy by neexistovala možnost bezprostředního hodnocení důkazů formou svědecké výpovědi podle § 126 o.s.ř. Jak odvolací soud uzavřel výše, svědkové byli před soudem prvního stupně vyslechnuti po řádném procesním poučení, soud prvního stupně zhodnotil věrohodnost jejich výpovědí a provedl z nich jednoznačná skutková zjištění. Za takové situace nebylo na místě provádění důkazu listinami z vyšetřovacího spisu Policie ČR.
Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně jeho výroků o nákladech řízení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
O nákladech odvolacího řízení rozhodoval soud podle § 202 odst. 1 věty první IZ, podle nějž úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému insolvenčnímu správci nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ve výroku I. n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Proti tomuto rozsudku ve výroku II. n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 21. září 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu