14 VSOL 310/2019-65
č. j. 28 ICm 400/2017 14 VSOL 310/2019-65 (KSBR 28 INS 27031/2015)
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Josefa Berky a JUDr. Kateřiny Holešovské ve věci žalobkyně: LEVAPLECK LTD, registrační číslo 09212937 sídlem 85 Great Portland Street, First floor, W1W7LT London, Spojené království Velké Británie a Severního Irska adresa pro doručování P. O. BOX 1309, Jindřišská 909/14, 110 00 Praha 1 proti žalované: Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., IČO 29414873 sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 jako insolvenční správkyně dlužnice Montebello Invest s. r. o., IČO 24799378 sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno-město o určení pohledávky, o zastavení řízení vedené jako incidenční spor před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 28 ICm 400/2017 v insolvenčním řízení dlužnice Montebello Invest s. r. o. vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27031/2015 o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-49 (KSBR 28 INS 27031/2015)
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-49 (KSBR 28 INS 27031/2015) se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále také jen soud ) usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zastavil řízení (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud uvedl, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2017 domáhala určení, že jí přihlášená pohledávka ve výši 1 801 Kč, která byla přihlášena přihláškou č. P15 s označením pohledávky č. 2 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27031/2015, která byla popřena žalovanou, je po právu. Žalobkyně byla ke splnění poplatkové povinnosti vyzvána usnesením ze dne 5. 10. 2017 č. j. 28 ICm 400/2017-14. Podáním ze dne 3. 11. 2017 žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 1. 2. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-27 byla
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ISIR -2-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků s právní mocí dne 10. 9. 2018 zamítnuta. Soud dovodil, že poskytl žalobkyni dostatečně přiměřenou lhůtu k zaplacení soudního poplatku splatného při podání návrhu a to i poté, co následně pravomocně nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků (odkázal při tom na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2018 č. j. 16 VSOL 851/2018-38). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně soudní poplatek ani v dodatečné stanovené lhůtě nezaplatila, soud ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SouP ), řízení zastavil a o nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž podmínky pro aplikaci § 146 odst. 2 či 3 o. s. ř. soud neshledal. 3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení věci. Vyvozovala, že účastníkovi nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Podle žalobkyně jde o to, aby při aplikaci zákonných ustanovení o soudních poplatcích, jež omezují právo na přístup k soudu, nebyla dotčena sama podstata a smysl základního práva na soud. Objektivní nedostatek finančních prostředků se dle žalobkyně nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. Soud nepřiznáním osvobození od soudních poplatků a následným zastavením řízení porušil právo žalobkyně na přístup k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když upřednostnil zájem státu na vymožení částky před základním právem žalobkyně na přístup k soudu. V této souvislosti žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 731/2013. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. S účinností od 30. 9. 2017 byl zákon č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích novelizován zákonem č. 296/2017 Sb. Podle ustanovení čl. VI. přechodných ustanovení tohoto zákona, na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 549/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 5. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti uvedené novely zákona o soudních poplatcích, postupoval podle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném do 29. 9. 2017, když řízení bylo zahájeno před účinností novely. 6. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Dosavadní průběh řízení včetně shrnutí podmínek pro osvobození od soudních poplatků odvolací soud popsal v projednávané věci již v usnesení ze dne 28. 8. 2018 č. j. 14 VSOL 536/2018-42, 28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015), které nabylo právní moci dne 10. 9. 2018, na něž pro stručnost odkazuje.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
9. Odvolací soud učinil z obsahu spisu nad rámec odkázaného tato pro přezkoumání napadeného usnesení podstatná skutková zjištění: -žalobou podanou dne 19. 1. 2017 se žalobkyně vůči žalované domáhala určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 1 801 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou P15 s označením pohledávky pod číslem 2, která byla popřena žalovanou, je po právu, -usnesením ze dne 5. 10. 2017 vyzval soud žalobkyni (doručeno dne 20. 10. 2017), aby ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy zaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč, -v reakci na tuto výzvu podala žalobkyně žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou soud usnesením ze dne 1. 2. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-27 (KSBR 28 INS 27031/2015) ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 8. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017, 14 VSOL 536/2018-42 (KSBR 28 INS 27031/2015) s právní mocí dne 10. 9. 2018 zamítl. -vyměřený soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč žalobkyně nezaplatila. 10. Podle § 4 odst. 1 písm. a) SouP ve znění účinném do 29. 9. 2017, tedy v době zahájení předmětného incidenčního sporu (dále jen v rozhodném znění ), jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. 11. Podle § 9 odst. 1 SouP v rozhodném znění, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. 12. Podle § 9 odst. 3 SouP v rozhodném znění, soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. 13. Podle § 9 odst. 7 SouP v rozhodném znění, usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. 14. V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 22. 8. 2013 sen. zn. I. ÚS 731/13 (dostupném stejně jako další níže zmíněná judikatura na www.nalus.cz), na který žalobkyně nepřiléhavě odkázala v odvolání, se Ústavní soud vyslovil k otázce rozhodování soudů o osvobození od soudních poplatků tak, že postup obecných soudů, které při rozhodování o osvobození stěžovatele od soudních poplatků vycházely ze skutečností, jež nastaly před více než třemi lety, a nikoliv z jeho aktuálních majetkových poměrů, přihlížely k majetkovým poměrům na straně žalovaného účastníka a v souzené věci upřednostnily zájem státu na příjmu ze soudních poplatků před právem stěžovatele na přístup k soudu, je v rozporu s principem spravedlivého procesu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěry Ústavního soudu proto s projednávanou věcí skutkově ani právně nesouvisí. 15. Oproti tomu z odůvodnění usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 15. 5. 2018 sen. zn. IV. ÚS 1334/18 mimo jiné vyplývá, že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobcům v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnili již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jejich pasivity. 16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 6. 2018 sen. zn. 29 Cdo 857/2016 (dostupném stejně jako další níže zmíněná judikatura na www.nsoud.cz), formuloval závěr, že podmínky, za nichž soud může zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 SouP, nemohou být
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
splněny za situace, kdy rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení o zastavení řízení, byly účastníku doručeny současně. Do nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. není otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem vyřešena. Není-li osvobození od soudního poplatku přiznáno, musí být účastníku za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a tím pro pokračování v řízení o věci samé. Současným doručením usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a usnesení o zastavení řízení, která tak obě nabydou ve stejný den právní moci, nemá účastník možnost vyměřený soudní poplatek zaplatit v průběhu odvolacího řízení, tj. do okamžiku, kdy odvolací soud rozhodne o odvolání účastníka proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. 17. Podle závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016 sen. zn. 29 ICdo 38/2015 totiž zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 část věty za středníkem SouP), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. 18. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002 sen. zn. III. ÚS 588/2000 účastníku řízení není třeba po vydání rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků doručovat novou výzvu k zaplacení poplatku, ale je zapotřebí mu dát toliko reálný časový prostor pro úhradu poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé. 19. V projednávané věci vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení podáním žaloby dne 19. 1. 2017. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena žalobkyni dne 20. 10. 2017. Konečné (odvolací) rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo žalobkyni doručeno dne 10. 9. 2018. Tedy již tohoto dne byla žalobkyně seznámena s výsledkem odvolacího řízení a bylo jí známo, že povinnost k zaplacení soudního poplatku z odvolání je neodvratitelná a že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku lze čelit pouze jeho zaplacením. K zastavení řízení ve věci samé došlo až usnesením ze dne 8. 11. 2018. Bylo tedy zcela v dispozici (možnostech) žalobkyně, aby pro sebe nepříznivý procesní důsledek vlastními procesními úkony vyloučila. Žalobkyně však přes řádnou výzvu, poučení a dostatek času na zaplacení poplatku soudní poplatek nezaplatila a vyvolala tak nedostatek podmínky řízení, pro kterou bylo poté toto řízení v souladu se zákonem zastaveno. Je třeba také zdůraznit, že dle rozhodného znění § 9 odst. 7 SouP je dána soudu možnost zrušit rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pokud účastník soudní poplatek zaplatí nejpozději do konce lhůty pro odvolání proti tomuto usnesení. Žalobkyni tak bylo zákonem poskytnuto beneficium další lhůty v délce 15 dnů od doručení napadeného usnesení dne 15. 11. 2018 k odvrácení zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku jeho dodatečným zaplacením (do 30. 11. 2018). Ani této možnosti však žalobkyně nevyužila. 20. Vzhledem k všem výše uvedeným závěrům odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) a napadené usnesení jakožto věcně správné potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku, když žalované dle obsahu spisu náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly. 21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) podle procesního výsledku odvolacího řízení, když procesně úspěšným účastníkem odvolacího řízení je žalovaná, které dle obsahu spisu náklady odvolacího řízení nevznikly.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
Poučení: Proti výroku I. rozhodnutí v části, kterou byl potvrzen výrok I. napadeného usnesení, je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výroku II. tohoto usnesení a výroku I. v části, kterou byl potvrzen výrok II. napadeného usnesení o náhradě nákladů řízení, není dovolání samostatně přípustné.
Olomouc 28. března 2019
JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
č. j. 28 ICm 400/2017 14 VSOL 310/2019-65 (KSBR 28 INS 27031/2015)
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Josefa Berky a JUDr. Kateřiny Holešovské ve věci žalobkyně: LEVAPLECK LTD, registrační číslo 09212937 sídlem 85 Great Portland Street, First floor, W1W7LT London, Spojené království Velké Británie a Severního Irska adresa pro doručování P. O. BOX 1309, Jindřišská 909/14, 110 00 Praha 1 proti žalované: Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., IČO 29414873 sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 jako insolvenční správkyně dlužnice Montebello Invest s. r. o., IČO 24799378 sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno-město o určení pohledávky, o zastavení řízení vedené jako incidenční spor před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 28 ICm 400/2017 v insolvenčním řízení dlužnice Montebello Invest s. r. o. vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27031/2015 o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-49 (KSBR 28 INS 27031/2015)
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-49 (KSBR 28 INS 27031/2015) se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále také jen soud ) usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zastavil řízení (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud uvedl, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2017 domáhala určení, že jí přihlášená pohledávka ve výši 1 801 Kč, která byla přihlášena přihláškou č. P15 s označením pohledávky č. 2 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27031/2015, která byla popřena žalovanou, je po právu. Žalobkyně byla ke splnění poplatkové povinnosti vyzvána usnesením ze dne 5. 10. 2017 č. j. 28 ICm 400/2017-14. Podáním ze dne 3. 11. 2017 žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 1. 2. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-27 byla
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ISIR -2-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků s právní mocí dne 10. 9. 2018 zamítnuta. Soud dovodil, že poskytl žalobkyni dostatečně přiměřenou lhůtu k zaplacení soudního poplatku splatného při podání návrhu a to i poté, co následně pravomocně nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků (odkázal při tom na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2018 č. j. 16 VSOL 851/2018-38). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně soudní poplatek ani v dodatečné stanovené lhůtě nezaplatila, soud ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SouP ), řízení zastavil a o nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž podmínky pro aplikaci § 146 odst. 2 či 3 o. s. ř. soud neshledal. 3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení věci. Vyvozovala, že účastníkovi nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Podle žalobkyně jde o to, aby při aplikaci zákonných ustanovení o soudních poplatcích, jež omezují právo na přístup k soudu, nebyla dotčena sama podstata a smysl základního práva na soud. Objektivní nedostatek finančních prostředků se dle žalobkyně nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. Soud nepřiznáním osvobození od soudních poplatků a následným zastavením řízení porušil právo žalobkyně na přístup k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když upřednostnil zájem státu na vymožení částky před základním právem žalobkyně na přístup k soudu. V této souvislosti žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 731/2013. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. S účinností od 30. 9. 2017 byl zákon č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích novelizován zákonem č. 296/2017 Sb. Podle ustanovení čl. VI. přechodných ustanovení tohoto zákona, na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 549/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 5. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti uvedené novely zákona o soudních poplatcích, postupoval podle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném do 29. 9. 2017, když řízení bylo zahájeno před účinností novely. 6. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Dosavadní průběh řízení včetně shrnutí podmínek pro osvobození od soudních poplatků odvolací soud popsal v projednávané věci již v usnesení ze dne 28. 8. 2018 č. j. 14 VSOL 536/2018-42, 28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015), které nabylo právní moci dne 10. 9. 2018, na něž pro stručnost odkazuje.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
9. Odvolací soud učinil z obsahu spisu nad rámec odkázaného tato pro přezkoumání napadeného usnesení podstatná skutková zjištění: -žalobou podanou dne 19. 1. 2017 se žalobkyně vůči žalované domáhala určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 1 801 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou P15 s označením pohledávky pod číslem 2, která byla popřena žalovanou, je po právu, -usnesením ze dne 5. 10. 2017 vyzval soud žalobkyni (doručeno dne 20. 10. 2017), aby ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy zaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč, -v reakci na tuto výzvu podala žalobkyně žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou soud usnesením ze dne 1. 2. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017-27 (KSBR 28 INS 27031/2015) ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 8. 2018 č. j. 28 ICm 400/2017, 14 VSOL 536/2018-42 (KSBR 28 INS 27031/2015) s právní mocí dne 10. 9. 2018 zamítl. -vyměřený soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč žalobkyně nezaplatila. 10. Podle § 4 odst. 1 písm. a) SouP ve znění účinném do 29. 9. 2017, tedy v době zahájení předmětného incidenčního sporu (dále jen v rozhodném znění ), jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. 11. Podle § 9 odst. 1 SouP v rozhodném znění, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. 12. Podle § 9 odst. 3 SouP v rozhodném znění, soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. 13. Podle § 9 odst. 7 SouP v rozhodném znění, usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. 14. V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 22. 8. 2013 sen. zn. I. ÚS 731/13 (dostupném stejně jako další níže zmíněná judikatura na www.nalus.cz), na který žalobkyně nepřiléhavě odkázala v odvolání, se Ústavní soud vyslovil k otázce rozhodování soudů o osvobození od soudních poplatků tak, že postup obecných soudů, které při rozhodování o osvobození stěžovatele od soudních poplatků vycházely ze skutečností, jež nastaly před více než třemi lety, a nikoliv z jeho aktuálních majetkových poměrů, přihlížely k majetkovým poměrům na straně žalovaného účastníka a v souzené věci upřednostnily zájem státu na příjmu ze soudních poplatků před právem stěžovatele na přístup k soudu, je v rozporu s principem spravedlivého procesu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěry Ústavního soudu proto s projednávanou věcí skutkově ani právně nesouvisí. 15. Oproti tomu z odůvodnění usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 15. 5. 2018 sen. zn. IV. ÚS 1334/18 mimo jiné vyplývá, že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobcům v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnili již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jejich pasivity. 16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 6. 2018 sen. zn. 29 Cdo 857/2016 (dostupném stejně jako další níže zmíněná judikatura na www.nsoud.cz), formuloval závěr, že podmínky, za nichž soud může zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 SouP, nemohou být
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
splněny za situace, kdy rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení o zastavení řízení, byly účastníku doručeny současně. Do nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. není otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem vyřešena. Není-li osvobození od soudního poplatku přiznáno, musí být účastníku za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a tím pro pokračování v řízení o věci samé. Současným doručením usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a usnesení o zastavení řízení, která tak obě nabydou ve stejný den právní moci, nemá účastník možnost vyměřený soudní poplatek zaplatit v průběhu odvolacího řízení, tj. do okamžiku, kdy odvolací soud rozhodne o odvolání účastníka proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. 17. Podle závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016 sen. zn. 29 ICdo 38/2015 totiž zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 část věty za středníkem SouP), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. 18. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002 sen. zn. III. ÚS 588/2000 účastníku řízení není třeba po vydání rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků doručovat novou výzvu k zaplacení poplatku, ale je zapotřebí mu dát toliko reálný časový prostor pro úhradu poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé. 19. V projednávané věci vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení podáním žaloby dne 19. 1. 2017. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena žalobkyni dne 20. 10. 2017. Konečné (odvolací) rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo žalobkyni doručeno dne 10. 9. 2018. Tedy již tohoto dne byla žalobkyně seznámena s výsledkem odvolacího řízení a bylo jí známo, že povinnost k zaplacení soudního poplatku z odvolání je neodvratitelná a že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku lze čelit pouze jeho zaplacením. K zastavení řízení ve věci samé došlo až usnesením ze dne 8. 11. 2018. Bylo tedy zcela v dispozici (možnostech) žalobkyně, aby pro sebe nepříznivý procesní důsledek vlastními procesními úkony vyloučila. Žalobkyně však přes řádnou výzvu, poučení a dostatek času na zaplacení poplatku soudní poplatek nezaplatila a vyvolala tak nedostatek podmínky řízení, pro kterou bylo poté toto řízení v souladu se zákonem zastaveno. Je třeba také zdůraznit, že dle rozhodného znění § 9 odst. 7 SouP je dána soudu možnost zrušit rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pokud účastník soudní poplatek zaplatí nejpozději do konce lhůty pro odvolání proti tomuto usnesení. Žalobkyni tak bylo zákonem poskytnuto beneficium další lhůty v délce 15 dnů od doručení napadeného usnesení dne 15. 11. 2018 k odvrácení zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku jeho dodatečným zaplacením (do 30. 11. 2018). Ani této možnosti však žalobkyně nevyužila. 20. Vzhledem k všem výše uvedeným závěrům odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) a napadené usnesení jakožto věcně správné potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku, když žalované dle obsahu spisu náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly. 21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) podle procesního výsledku odvolacího řízení, když procesně úspěšným účastníkem odvolacího řízení je žalovaná, které dle obsahu spisu náklady odvolacího řízení nevznikly.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-28 ICm 400/2017 (KSBR 28 INS 27031/2015)
Poučení: Proti výroku I. rozhodnutí v části, kterou byl potvrzen výrok I. napadeného usnesení, je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výroku II. tohoto usnesení a výroku I. v části, kterou byl potvrzen výrok II. napadeného usnesení o náhradě nákladů řízení, není dovolání samostatně přípustné.
Olomouc 28. března 2019
JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.