14 ICm 968/2017
Číslo jednací: 14 ICm 968/2017-21 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 23143/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Břeskou ve věci žalobkyně Mgr. Evy Budínové, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, jako insolvenční správkyně dlužníka anonymizovano anonymizovano , r.č. anonymizovano , bytem Moravský Beroun 65, 739 05 Moravský Beroun, zastoupené Mgr. Zuzanou Sedláčkovou (dříve Lubojackou), advokátkou se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalovanému BNP Paribas Personal Finance, reg.č. B 542 097 902, se sídlem 1 boulevard Haussmann, 75009 Paříž, Francouzská republika, jednajícímu v České republice prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, IČO 03814742, odštěpný závod, se sídlem Karla Engliše 3208/5, Praha 5-Smíchov, o určení popřené pohledávky
takto :
I. Z a m í t á s e žaloba na určení, že není po právu pohledávka č. 1 ve výši 43.295,56 Kč žalovaného jako věřitele č. 1 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka anonymizovano anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23143/2016 přihláškou pohledávky č. P1.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz -2-
Odůvodnění :
Žalobou došlou soudu dne 10.2.2017 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka č. 1 žalovaného ve výši 43.295,56 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky č. P1 není po právu. Svou žalobu odůvodnila žalobkyně především tím, že žalovaný jako věřitel č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou č. P1 pohledávku v celkové výši 43.295,56 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru a vydání úvěrové karty Aura č. 42035869149100 ze dne 18.12.2000. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Bruntále ze dne 8.10.2014. Žalobkyně přitom na přezkumném jednání dne 18.1.2017 zcela popřela pohledávku č. 1 co do pravosti, neboť tato zanikla úhradou a na další nároky žalovaný nemá právo, neboť dlužník je a byl spotřebitelem a soud, který o věci rozhodoval, toto nezohlednil, přičemž tato skutková námitka ani nebyla v řízení před soudem uplatněna. Žalobkyně v této souvislosti poukázala mj. na skutečnost, že dlužník celkem čerpal úvěr ve výši 167.770 Kč a splátkami již uhradil celkem 236.138 Kč. Dlužníkem splacená částka představuje dle žalobkyně úrok ve výši 71 %, z čehož žalobkyně dovodila, že dlužník splatil nejen celou dlužnou jistinu, nýbrž i úrok. Sofistikovanou argumentací (s odkazem, resp. citací rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2401/2014, nálezů Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 562/12 a II. ÚS 2877/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky 6M Cdo 9/2012 a usnesení Krajského soudu v Praze sp.zn. 50 ICm 2614/2013) pak žalobkyně dále dovodila, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná dle § 39 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013). K tomu žalobkyně blíže uvedla, že dlužník je spotřebitelem, pročež se je třeba pohledávkou zabývat pohledem právních předpisů na ochranu spotřebitele. Úvěrová smlouva byla přitom sepsána na předtištěném formuláři, dlužník ji pouze podepsal, aniž by měl možnost ovlivnit její znění či ji jakkoliv změnit. Součástí smlouvy jsou i dlužníkem nepodepsané a neuzavřené Všeobecné podmínky, kdy odkaz na ně je psán drobným špatně čitelným písmem, přičemž veškerá ujednání smlouvy se nacházejí právě v nich. Dlužník Všeobecným podmínkám nerozumí, nebyl s nimi seznámen, nečetl je a nezná je a nemůže jimi být vázán. Všeobecné podmínky jsou složitě formulované, psané drobným písmem, bez zvýraznění, jedná se o nahuštěný a špatně čitelný text. Žalovaný dle žalobkyně nesplnil řádně svou informační povinnost vůči dlužníkovi dle ust. § 9 zákona o ochraně spotřebitele. Ohledně smluvní pokuty žalobkyně namítala, že ujednání o ní je uprostřed jednolitého textu bez zvýraznění v čl. IV.3, přičemž smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Finálně žalobkyně poukázala na skutečnost, že nalézací soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, kdy dlužník neměl a nemá právní vzdělání, tudíž mu nebyly známy jeho účinky a nemohl tušit, že nekomunikace se soudem (podání odporu) povede k vydání konečného rozhodnutí v jeho neprospěch .
Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla zcela zamítnuta jako nedůvodná. Žalovaný argumentoval především tím, že veškeré skutečnosti uváděné žalobkyní se týkají jiného právního posouzení věci (zejména stran posouzení smluvního vztahu jako spotřebitelského). Dle žalovaného se tedy nejedná o skutkové námitky, pro které lze popřít jeho vykonatelnou pohledávku. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že pro vydání platebního rozkazu byly splněny zákonné podmínky, přičemž dlužník o existenci předmětného rozhodnutí musel vědět a právně ani fakticky vůči němu nebrojil. Poučení v rámci platebního rozkazu je přitom dle žalovaného jasné a určité. Dlužník si tak dle žalovaného musel být vědom toho, že v případě nepodání odporu soud vydá ve věci konečné rozhodnutí . V návrhu na vydání platebního rozkazu žalovaný přitom identifikoval dlužníka jako spotřebitele, když uvedl např. jeho rodné číslo a bydliště. Nalézací soud tak dle žalovaného již před vydáním platebního rozkazu reflektoval tuto skutečnost a učinil si o
ICM R -3-tom příslušný závěr, který nelze znovu přezkoumávat v incidenčním řízení. Ohledně obchodních podmínek žalovaný dodal, že tyto jsou čitelné a přiměřené (korespondují s předpisy na ochranu spotřebitele), přičemž dlužník svým podpisem smlouvy stvrdil, že se s nimi seznámil. Žalovaný rovněž zmínil skutečnost, že písemné smlouvy mají nastolovat právní jistotu v dohodnutých právech a povinnostech, přičemž závazky ze smluv nelze účelově zpochybňovat, jak učinila žalobkyně. Finálně žalovaný nesouhlasil s tím, že by jeho pohledávka měla již být splacená, když na základě platně uzavřené smlouvy měl nárok na příslušenství přihlášené do insolvenčního řízení.
Ze spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23143/2016 soud zjistil, že dne 10.10.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , které dosud trvá. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová a bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením. Usnesením ze dne 3.3.2017 pak insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty.
Ze spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23143/2016 bylo dále zjištěno, že přihláškou pohledávky č. P1 (doručenou soudu dne 18.10.2016) přihlásil žalovaný jako věřitel do insolvenčního řízení dlužníka anonymizovano anonymizovano vykonatelnou nezajištěnou pohledávku ve výši 43.295,56 Kč sestávající z jistiny ve výši 35.072,32 Kč a z příslušenství ve výši 8.223,24 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 6.222,24 Kč vypočtený z částky 30.329,47 Kč za dobu od 1.4.2014 do 18.10.2016 + náhrada nákladů nalézacího řízení ve výši 1.517 Kč + náklady oprávněného v exekuci ve výši 484 Kč). Vykonatelnost pohledávky žalovaný osvědčil platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Bruntálu dne 8.10.2014, č.j. 208C 180/2014-29 a exekučním příkazem vydaným soudním exekutorem Mgr. Markem Jenerálem dne 20.4.2015, č.j. 177 EX 240/15-15. V platebním rozkazu byl dlužník označen svým jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm. Žalobkyně na přezkumném jednání dne 18.1.2017 zcela popřela co do pravosti pohledávku č. 1 žalovaného uplatněnou přihláškou č. P1. Jako důvod popření žalobkyně uvedla, že dlužník si dle výpisu doloženého věřitelem půjčil částku ve výši 167.770 Kč a na tuto pohledávku již splatil částku ve výši 236.138 Kč. Pohledávka tedy dle žalobkyně zanikla úhradou. Dále žalobkyně namítala neplatnost pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách. Dlužník dle žalobkyně je a byl spotřebitelem, smlouva je formulářová, nepřehledná, psána drobným písmem, špatně čitelná. Věřitel nezkoumal dlužníkovu schopnost splácet. Smlouva odkazuje na Všeobecné podmínky, které ale dlužník dle žalobkyně neuzavřel a nemůže jimi být vázán. Všeobecné podmínky jsou složitě formulované, psané drobným písmem, bez zvýraznění, špatně čitelné, dlužník jim nerozumí. Ujednání o smluvní pokutě je uprostřed textu, bez zvýraznění v čl. IV.3. Smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Dlužník dle žalobkyně nepochopil význam a účinky platebního rozkazu a nevěděl, že nekomunikace se soudem povede ke konečnému rozhodnutí. Dlužník pohledávku žalovaného rovněž popřel (žalobu na určení popřené pohledávky však nepodal). Pohledávka uplatněná přihláškou č. P1 byla přezkoumána jako vykonatelná.
Ze spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23143/2016 (konkrétně z příloh připojených k přihlášce pohledávky č. P1) soud dále zjistil, že dne 18.12.2000 uzavřel právní předchůdce žalovaného (společnost Cetelem ČR a.s., dále jen Cetelem ) jako věřitel s anonymizovano anonymizovano jako dlužníkem písemnou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 42035869149100, na základě které Cetelem poskytl dlužníkovi spotřebitelský revolvingový úvěr a úvěrovou kartu AURA s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč s tím, že výše prvního čerpání úvěru činí 29.470 Kč, výše měsíční splátky
ICM R -4-je 1.500 Kč a měsíční úroková sazba činí 1,98 %. Ve zvýrazněné části smlouvy dlužník zvlášť podepsal prohlášení, že se seznámil s Všeobecnými podmínkami Cetelem ČR a.s. pro poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru a vydání úvěrové karty AURA Cetelem ČR a.s. (dále též Všeobecné podmínky revolvingového úvěru nebo podmínky ), a že s nimi souhlasí. Smlouva obsahuje i podepsané prohlášení manžela dlužníka o tom, že souhlasí s žádostí dlužníka o poskytnutí revolvingového úvěru. V dalším smluvní strany odkázaly na úpravu obsaženou ve Všeobecných podmínkách revolvingového úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy (dle čl. IV-9 podmínek). Samotná smlouva o úvěru má 1 stranu opatřenou podpisem dlužníka, na druhé straně smlouvy jsou pak obsaženy Všeobecné podmínky revolvingového úvěru. Smlouva i Všeobecné podmínky revolvingového úvěru jsou na předtištěném formuláři. Všeobecné podmínky revolvingového úvěru jsou členěny do čtyř číslovaných článků označených kromě čísla i zvýrazněným nadpisem. Čl. III-5 podmínek je označen jako Doba trvání úvěrové smlouvy, výpověď a odstoupení . Dle čl. III-5-1 podmínek Cetelem poskytuje klientovi revolvingový úvěrový rámec na dobu neurčitou. Klient je oprávněn pokytnutí úvěrového rámce kdykoliv vypovědět. Dle závěrečného ustanovení čl. IV-3 podmínek poruší-li klient svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, je Cetelem oprávněn požadovat od klienta, aby zaplatil smluvní pokutu ve výši 8 % z každé částky, s plněním které se dostal do prodlení více než 30 dnů. Smluvní pokuta je splatná neprodleně poté, co klient obdrží písemnou výzvu k její úhradě. Nesplacená úvěrová jistina z úvěrového rámce je dále úročena podle platné úrokové sazby. Dle výpisu z úvěrového účtu dlužníka anonymizovano anonymizovano u CETELEM ČR, a.s. (číslo úvěru 42035869149100) dlužník dne 22.12.2000 čerpal z úvěru částku 29.470 Kč, kterou pak splácel po částkách 1.500 Kč měsíčně. V průběhu splácení dlužník v rámci revolvingového úvěru opakovaně čerpal další drobné částky (v řádu stokorun či tisícikorun), naposledy 2.7.2013 částku 400 Kč. Za celou dobu trvání úvěru dlužník vyčerpal částku 167.770 Kč. V průběhu doby se dlužník opakovaně dostával do prodlení se zaplacením sjednaných splátek, pročež mu byly účtovány pokuty za zpoždění ve výši 96 Kč, resp. poplatky za upomínku ve výši 100 Kč, následně i poplatky za vymáhací proces ve výši 400 Kč. Ke dni 19.2.2014 věřitel úvěr (z důvodu prodlení dlužníka) zesplatnil. Celková dlužná částka tehdy činila 35.072,32 Kč, z čehož úroky činily 4.742,85 Kč, poplatky 100 Kč a pokuta 476 Kč. K uvedenému dni (tj. do 19.2.2014) dlužník věřiteli celkem splatil částku 236.138 Kč, z čehož bylo 79.395,97 Kč určeno na úroky, 3.329 Kč na poplatky a 3.548 Kč na pokuty. Platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Bruntálu dne 8.10.2014, č.j. 208C 180/2014-29, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dnem 30.10.2014, byl dlužník anonymizovano anonymizovano (jako žalovaná) zavázána zaplatit společnosti CETELEM ČR a.s. (jako žalobci) částku 35.072,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30.329,47 Kč od 1.4.2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1.517 Kč, to vše do 15 dnů od doručení platebního rozkazu. Dlužník byl v platebním rozkazu poučen o tom, že může podat proti platebnímu rozkazu odpor, že včas podaným odporem se platební rozkaz v plném rozsahu ruší a že platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor nebo proti němuž podaný odpor byl soudem odmítnut, má účinky pravomocného rozsudku. Platební rozkaz neobsahuje odůvodnění. Dlužník byl v platebním rozkazu označen svým jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm. V exekučním příkazu vydaném soudním exekutorem Mgr. Markem Jenerálem dne 20.4.2015 byly náklady oprávněného v exekučním řízení vyčísleny na částku 484 Kč.
Pokud jde o právní hodnocení věci, tak soud se nejprve zabýval včasností incidenční žaloby, poté otázkou věcné legitimace a následně přípustností žalobcem uplatněných důvodů popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky žalovaného.
ICM R -5-
Incidenční žaloba je včasná, neboť byla ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ podána do 30 dnů od přezkumného jednání (přezkumné jednání se konalo dne 18.1.2017, tudíž hmotněprávní lhůta pro podání žaloby běžela od 19.1.2017 do 17.2.2017, přičemž žaloba byla podána dne 10.2.2017, tedy před jejím uplynutím). Popřená pohledávka č. 1 uplatněná přihláškou č. P1 byla přezkoumána jako vykonatelná, přičemž žaloba byla podána insolvenční správkyní, tedy osobou, která je k tomu dle ust. § 199 odst. 1 IZ oprávněna. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby.
V rámci věcného posouzení žaloby se soud v souladu s ust. § 199 odst. 2 IZ zabýval přípustností žalobkyní uplatněných důvodů popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky žalovaného. Podle ust. § 199 odst. 2 IZ platí, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle ust. § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Z výše uvedeného tedy plyne, že insolvenční správce je při popření vykonatelné pohledávky podle § 199 odst. 2 IZ omezen vymezením důvodů, pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Těmito přípustnými důvody jsou skutečnosti neuplatněné dlužníkem v předchozím řízení a nemožnost jiného právního posouzení věci.
Soud přitom dospěl v této souvislosti k závěru, že popření pohledávky č. 1 ze strany žalobkyně (insolvenční správkyně) stran námitek týkajících se neplatnosti smlouvy o úvěru není přípustné, neboť je v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ. Pohledávka byla totiž přihlášena a přezkoumána žalobkyní jako vykonatelná dle platebního rozkazu, přičemž bylo prokázáno, že nalézací soud (Okresní soud v Bruntálu) v rámci platebního rozkazu žalobě zcela vyhověl (nárok věřitele tedy shledal zcela důvodným). Pokud přitom žalobkyně jako důvod popření vykonatelné pohledávky č. 1 uvedla, že dlužník nejednal jako podnikatel, pročež je třeba použít ustanovení směřující k ochraně spotřebitele a že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s právem na ochranu spotřebitele, potom k těmto námitkám nelze přihlédnout. Otázkou platnosti smlouvy o úvěru (včetně sjednané smluvní pokuty) se totiž již zabýval nalézací soud v rámci právního posouzení celé věci. Otázka uplatněné pohledávky č. 1 byla tedy již ze strany nalézacího soudu právně kvalifikována a byla přiznána pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem. Nalézací soud přitom dlužníka označil v platebním rozkazu jeho jménem, příjmením, datem narození, a adresou bydliště, z čehož je zřejmé, že nalézací soud dlužníka nepovažoval za podnikatele, nýbrž za spotřebitele. S ohledem na výše uvedené neobstojí ani námitka žalobkyně, že pohledávka věřitele zcela zanikla úhradou. K tomu soud jen pro úplnost uvádí, že v daném případě se jednalo o revolvingový úvěr, pro který je typické jeho opakované čerpání do stanoveného úvěrového rámce a tomu odpovídající opakované splácení. Pokud přitom dlužník za celou dobu trvání úvěrového vztahu (od r. 2000 do r. 2014, tj. za cca 14 let) vyčerpal z úvěru celkem částku 167.770 Kč a celkem splatil částku ve výši 236.138 Kč a v insolvenčním řízení je po něm požadováno ještě dalších 43.295,56 Kč, potom se s ohledem na dlouhou dobu čerpání úvěru a skutečnost, že se jedná o nebankovní úvěr, nejedná o nic nemravného.
Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že popěrný úkon ze strany žalobce ohledně dílčí pohledávky č. 2 se opírá o nepřípustné důvody, v souladu s ust. § 199 odst. 2 IZ žalobu zamítl.
ICM R -6-
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 202 odst. 1 věty první IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož procesně zcela úspěšný žalovaný nemá vůči žalobkyni jako insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů řízení, přičemž v tomto sporu nebyl shledán důvod pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
V Ostravě dne 5.5.2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Viktor Břeska, v.r. Miroslava Musálková samosoudce
ICM R
Číslo jednací: 14 ICm 968/2017-21 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 14 INS 23143/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Břeskou ve věci žalobkyně Mgr. Evy Budínové, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, jako insolvenční správkyně dlužníka anonymizovano anonymizovano , r.č. anonymizovano , bytem Moravský Beroun 65, 739 05 Moravský Beroun, zastoupené Mgr. Zuzanou Sedláčkovou (dříve Lubojackou), advokátkou se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalovanému BNP Paribas Personal Finance, reg.č. B 542 097 902, se sídlem 1 boulevard Haussmann, 75009 Paříž, Francouzská republika, jednajícímu v České republice prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, IČO 03814742, odštěpný závod, se sídlem Karla Engliše 3208/5, Praha 5-Smíchov, o určení popřené pohledávky
takto :
I. Z a m í t á s e žaloba na určení, že není po právu pohledávka č. 1 ve výši 43.295,56 Kč žalovaného jako věřitele č. 1 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka anonymizovano anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 23143/2016 přihláškou pohledávky č. P1.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz -2-
Odůvodnění :
Žalobou došlou soudu dne 10.2.2017 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka č. 1 žalovaného ve výši 43.295,56 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky č. P1 není po právu. Svou žalobu odůvodnila žalobkyně především tím, že žalovaný jako věřitel č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou č. P1 pohledávku v celkové výši 43.295,56 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru a vydání úvěrové karty Aura č. 42035869149100 ze dne 18.12.2000. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Bruntále ze dne 8.10.2014. Žalobkyně přitom na přezkumném jednání dne 18.1.2017 zcela popřela pohledávku č. 1 co do pravosti, neboť tato zanikla úhradou a na další nároky žalovaný nemá právo, neboť dlužník je a byl spotřebitelem a soud, který o věci rozhodoval, toto nezohlednil, přičemž tato skutková námitka ani nebyla v řízení před soudem uplatněna. Žalobkyně v této souvislosti poukázala mj. na skutečnost, že dlužník celkem čerpal úvěr ve výši 167.770 Kč a splátkami již uhradil celkem 236.138 Kč. Dlužníkem splacená částka představuje dle žalobkyně úrok ve výši 71 %, z čehož žalobkyně dovodila, že dlužník splatil nejen celou dlužnou jistinu, nýbrž i úrok. Sofistikovanou argumentací (s odkazem, resp. citací rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2401/2014, nálezů Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 562/12 a II. ÚS 2877/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky 6M Cdo 9/2012 a usnesení Krajského soudu v Praze sp.zn. 50 ICm 2614/2013) pak žalobkyně dále dovodila, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná dle § 39 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013). K tomu žalobkyně blíže uvedla, že dlužník je spotřebitelem, pročež se je třeba pohledávkou zabývat pohledem právních předpisů na ochranu spotřebitele. Úvěrová smlouva byla přitom sepsána na předtištěném formuláři, dlužník ji pouze podepsal, aniž by měl možnost ovlivnit její znění či ji jakkoliv změnit. Součástí smlouvy jsou i dlužníkem nepodepsané a neuzavřené Všeobecné podmínky, kdy odkaz na ně je psán drobným špatně čitelným písmem, přičemž veškerá ujednání smlouvy se nacházejí právě v nich. Dlužník Všeobecným podmínkám nerozumí, nebyl s nimi seznámen, nečetl je a nezná je a nemůže jimi být vázán. Všeobecné podmínky jsou složitě formulované, psané drobným písmem, bez zvýraznění, jedná se o nahuštěný a špatně čitelný text. Žalovaný dle žalobkyně nesplnil řádně svou informační povinnost vůči dlužníkovi dle ust. § 9 zákona o ochraně spotřebitele. Ohledně smluvní pokuty žalobkyně namítala, že ujednání o ní je uprostřed jednolitého textu bez zvýraznění v čl. IV.3, přičemž smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Finálně žalobkyně poukázala na skutečnost, že nalézací soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, kdy dlužník neměl a nemá právní vzdělání, tudíž mu nebyly známy jeho účinky a nemohl tušit, že nekomunikace se soudem (podání odporu) povede k vydání konečného rozhodnutí v jeho neprospěch .
Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla zcela zamítnuta jako nedůvodná. Žalovaný argumentoval především tím, že veškeré skutečnosti uváděné žalobkyní se týkají jiného právního posouzení věci (zejména stran posouzení smluvního vztahu jako spotřebitelského). Dle žalovaného se tedy nejedná o skutkové námitky, pro které lze popřít jeho vykonatelnou pohledávku. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že pro vydání platebního rozkazu byly splněny zákonné podmínky, přičemž dlužník o existenci předmětného rozhodnutí musel vědět a právně ani fakticky vůči němu nebrojil. Poučení v rámci platebního rozkazu je přitom dle žalovaného jasné a určité. Dlužník si tak dle žalovaného musel být vědom toho, že v případě nepodání odporu soud vydá ve věci konečné rozhodnutí . V návrhu na vydání platebního rozkazu žalovaný přitom identifikoval dlužníka jako spotřebitele, když uvedl např. jeho rodné číslo a bydliště. Nalézací soud tak dle žalovaného již před vydáním platebního rozkazu reflektoval tuto skutečnost a učinil si o
ICM R -3-tom příslušný závěr, který nelze znovu přezkoumávat v incidenčním řízení. Ohledně obchodních podmínek žalovaný dodal, že tyto jsou čitelné a přiměřené (korespondují s předpisy na ochranu spotřebitele), přičemž dlužník svým podpisem smlouvy stvrdil, že se s nimi seznámil. Žalovaný rovněž zmínil skutečnost, že písemné smlouvy mají nastolovat právní jistotu v dohodnutých právech a povinnostech, přičemž závazky ze smluv nelze účelově zpochybňovat, jak učinila žalobkyně. Finálně žalovaný nesouhlasil s tím, že by jeho pohledávka měla již být splacená, když na základě platně uzavřené smlouvy měl nárok na příslušenství přihlášené do insolvenčního řízení.
Ze spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23143/2016 soud zjistil, že dne 10.10.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , které dosud trvá. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová a bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením. Usnesením ze dne 3.3.2017 pak insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty.
Ze spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23143/2016 bylo dále zjištěno, že přihláškou pohledávky č. P1 (doručenou soudu dne 18.10.2016) přihlásil žalovaný jako věřitel do insolvenčního řízení dlužníka anonymizovano anonymizovano vykonatelnou nezajištěnou pohledávku ve výši 43.295,56 Kč sestávající z jistiny ve výši 35.072,32 Kč a z příslušenství ve výši 8.223,24 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 6.222,24 Kč vypočtený z částky 30.329,47 Kč za dobu od 1.4.2014 do 18.10.2016 + náhrada nákladů nalézacího řízení ve výši 1.517 Kč + náklady oprávněného v exekuci ve výši 484 Kč). Vykonatelnost pohledávky žalovaný osvědčil platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Bruntálu dne 8.10.2014, č.j. 208C 180/2014-29 a exekučním příkazem vydaným soudním exekutorem Mgr. Markem Jenerálem dne 20.4.2015, č.j. 177 EX 240/15-15. V platebním rozkazu byl dlužník označen svým jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm. Žalobkyně na přezkumném jednání dne 18.1.2017 zcela popřela co do pravosti pohledávku č. 1 žalovaného uplatněnou přihláškou č. P1. Jako důvod popření žalobkyně uvedla, že dlužník si dle výpisu doloženého věřitelem půjčil částku ve výši 167.770 Kč a na tuto pohledávku již splatil částku ve výši 236.138 Kč. Pohledávka tedy dle žalobkyně zanikla úhradou. Dále žalobkyně namítala neplatnost pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách. Dlužník dle žalobkyně je a byl spotřebitelem, smlouva je formulářová, nepřehledná, psána drobným písmem, špatně čitelná. Věřitel nezkoumal dlužníkovu schopnost splácet. Smlouva odkazuje na Všeobecné podmínky, které ale dlužník dle žalobkyně neuzavřel a nemůže jimi být vázán. Všeobecné podmínky jsou složitě formulované, psané drobným písmem, bez zvýraznění, špatně čitelné, dlužník jim nerozumí. Ujednání o smluvní pokutě je uprostřed textu, bez zvýraznění v čl. IV.3. Smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Dlužník dle žalobkyně nepochopil význam a účinky platebního rozkazu a nevěděl, že nekomunikace se soudem povede ke konečnému rozhodnutí. Dlužník pohledávku žalovaného rovněž popřel (žalobu na určení popřené pohledávky však nepodal). Pohledávka uplatněná přihláškou č. P1 byla přezkoumána jako vykonatelná.
Ze spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23143/2016 (konkrétně z příloh připojených k přihlášce pohledávky č. P1) soud dále zjistil, že dne 18.12.2000 uzavřel právní předchůdce žalovaného (společnost Cetelem ČR a.s., dále jen Cetelem ) jako věřitel s anonymizovano anonymizovano jako dlužníkem písemnou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 42035869149100, na základě které Cetelem poskytl dlužníkovi spotřebitelský revolvingový úvěr a úvěrovou kartu AURA s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč s tím, že výše prvního čerpání úvěru činí 29.470 Kč, výše měsíční splátky
ICM R -4-je 1.500 Kč a měsíční úroková sazba činí 1,98 %. Ve zvýrazněné části smlouvy dlužník zvlášť podepsal prohlášení, že se seznámil s Všeobecnými podmínkami Cetelem ČR a.s. pro poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru a vydání úvěrové karty AURA Cetelem ČR a.s. (dále též Všeobecné podmínky revolvingového úvěru nebo podmínky ), a že s nimi souhlasí. Smlouva obsahuje i podepsané prohlášení manžela dlužníka o tom, že souhlasí s žádostí dlužníka o poskytnutí revolvingového úvěru. V dalším smluvní strany odkázaly na úpravu obsaženou ve Všeobecných podmínkách revolvingového úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy (dle čl. IV-9 podmínek). Samotná smlouva o úvěru má 1 stranu opatřenou podpisem dlužníka, na druhé straně smlouvy jsou pak obsaženy Všeobecné podmínky revolvingového úvěru. Smlouva i Všeobecné podmínky revolvingového úvěru jsou na předtištěném formuláři. Všeobecné podmínky revolvingového úvěru jsou členěny do čtyř číslovaných článků označených kromě čísla i zvýrazněným nadpisem. Čl. III-5 podmínek je označen jako Doba trvání úvěrové smlouvy, výpověď a odstoupení . Dle čl. III-5-1 podmínek Cetelem poskytuje klientovi revolvingový úvěrový rámec na dobu neurčitou. Klient je oprávněn pokytnutí úvěrového rámce kdykoliv vypovědět. Dle závěrečného ustanovení čl. IV-3 podmínek poruší-li klient svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, je Cetelem oprávněn požadovat od klienta, aby zaplatil smluvní pokutu ve výši 8 % z každé částky, s plněním které se dostal do prodlení více než 30 dnů. Smluvní pokuta je splatná neprodleně poté, co klient obdrží písemnou výzvu k její úhradě. Nesplacená úvěrová jistina z úvěrového rámce je dále úročena podle platné úrokové sazby. Dle výpisu z úvěrového účtu dlužníka anonymizovano anonymizovano u CETELEM ČR, a.s. (číslo úvěru 42035869149100) dlužník dne 22.12.2000 čerpal z úvěru částku 29.470 Kč, kterou pak splácel po částkách 1.500 Kč měsíčně. V průběhu splácení dlužník v rámci revolvingového úvěru opakovaně čerpal další drobné částky (v řádu stokorun či tisícikorun), naposledy 2.7.2013 částku 400 Kč. Za celou dobu trvání úvěru dlužník vyčerpal částku 167.770 Kč. V průběhu doby se dlužník opakovaně dostával do prodlení se zaplacením sjednaných splátek, pročež mu byly účtovány pokuty za zpoždění ve výši 96 Kč, resp. poplatky za upomínku ve výši 100 Kč, následně i poplatky za vymáhací proces ve výši 400 Kč. Ke dni 19.2.2014 věřitel úvěr (z důvodu prodlení dlužníka) zesplatnil. Celková dlužná částka tehdy činila 35.072,32 Kč, z čehož úroky činily 4.742,85 Kč, poplatky 100 Kč a pokuta 476 Kč. K uvedenému dni (tj. do 19.2.2014) dlužník věřiteli celkem splatil částku 236.138 Kč, z čehož bylo 79.395,97 Kč určeno na úroky, 3.329 Kč na poplatky a 3.548 Kč na pokuty. Platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Bruntálu dne 8.10.2014, č.j. 208C 180/2014-29, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dnem 30.10.2014, byl dlužník anonymizovano anonymizovano (jako žalovaná) zavázána zaplatit společnosti CETELEM ČR a.s. (jako žalobci) částku 35.072,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30.329,47 Kč od 1.4.2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1.517 Kč, to vše do 15 dnů od doručení platebního rozkazu. Dlužník byl v platebním rozkazu poučen o tom, že může podat proti platebnímu rozkazu odpor, že včas podaným odporem se platební rozkaz v plném rozsahu ruší a že platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor nebo proti němuž podaný odpor byl soudem odmítnut, má účinky pravomocného rozsudku. Platební rozkaz neobsahuje odůvodnění. Dlužník byl v platebním rozkazu označen svým jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm. V exekučním příkazu vydaném soudním exekutorem Mgr. Markem Jenerálem dne 20.4.2015 byly náklady oprávněného v exekučním řízení vyčísleny na částku 484 Kč.
Pokud jde o právní hodnocení věci, tak soud se nejprve zabýval včasností incidenční žaloby, poté otázkou věcné legitimace a následně přípustností žalobcem uplatněných důvodů popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky žalovaného.
ICM R -5-
Incidenční žaloba je včasná, neboť byla ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ podána do 30 dnů od přezkumného jednání (přezkumné jednání se konalo dne 18.1.2017, tudíž hmotněprávní lhůta pro podání žaloby běžela od 19.1.2017 do 17.2.2017, přičemž žaloba byla podána dne 10.2.2017, tedy před jejím uplynutím). Popřená pohledávka č. 1 uplatněná přihláškou č. P1 byla přezkoumána jako vykonatelná, přičemž žaloba byla podána insolvenční správkyní, tedy osobou, která je k tomu dle ust. § 199 odst. 1 IZ oprávněna. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby.
V rámci věcného posouzení žaloby se soud v souladu s ust. § 199 odst. 2 IZ zabýval přípustností žalobkyní uplatněných důvodů popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky žalovaného. Podle ust. § 199 odst. 2 IZ platí, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle ust. § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Z výše uvedeného tedy plyne, že insolvenční správce je při popření vykonatelné pohledávky podle § 199 odst. 2 IZ omezen vymezením důvodů, pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Těmito přípustnými důvody jsou skutečnosti neuplatněné dlužníkem v předchozím řízení a nemožnost jiného právního posouzení věci.
Soud přitom dospěl v této souvislosti k závěru, že popření pohledávky č. 1 ze strany žalobkyně (insolvenční správkyně) stran námitek týkajících se neplatnosti smlouvy o úvěru není přípustné, neboť je v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ. Pohledávka byla totiž přihlášena a přezkoumána žalobkyní jako vykonatelná dle platebního rozkazu, přičemž bylo prokázáno, že nalézací soud (Okresní soud v Bruntálu) v rámci platebního rozkazu žalobě zcela vyhověl (nárok věřitele tedy shledal zcela důvodným). Pokud přitom žalobkyně jako důvod popření vykonatelné pohledávky č. 1 uvedla, že dlužník nejednal jako podnikatel, pročež je třeba použít ustanovení směřující k ochraně spotřebitele a že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s právem na ochranu spotřebitele, potom k těmto námitkám nelze přihlédnout. Otázkou platnosti smlouvy o úvěru (včetně sjednané smluvní pokuty) se totiž již zabýval nalézací soud v rámci právního posouzení celé věci. Otázka uplatněné pohledávky č. 1 byla tedy již ze strany nalézacího soudu právně kvalifikována a byla přiznána pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem. Nalézací soud přitom dlužníka označil v platebním rozkazu jeho jménem, příjmením, datem narození, a adresou bydliště, z čehož je zřejmé, že nalézací soud dlužníka nepovažoval za podnikatele, nýbrž za spotřebitele. S ohledem na výše uvedené neobstojí ani námitka žalobkyně, že pohledávka věřitele zcela zanikla úhradou. K tomu soud jen pro úplnost uvádí, že v daném případě se jednalo o revolvingový úvěr, pro který je typické jeho opakované čerpání do stanoveného úvěrového rámce a tomu odpovídající opakované splácení. Pokud přitom dlužník za celou dobu trvání úvěrového vztahu (od r. 2000 do r. 2014, tj. za cca 14 let) vyčerpal z úvěru celkem částku 167.770 Kč a celkem splatil částku ve výši 236.138 Kč a v insolvenčním řízení je po něm požadováno ještě dalších 43.295,56 Kč, potom se s ohledem na dlouhou dobu čerpání úvěru a skutečnost, že se jedná o nebankovní úvěr, nejedná o nic nemravného.
Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že popěrný úkon ze strany žalobce ohledně dílčí pohledávky č. 2 se opírá o nepřípustné důvody, v souladu s ust. § 199 odst. 2 IZ žalobu zamítl.
ICM R -6-
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 202 odst. 1 věty první IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož procesně zcela úspěšný žalovaný nemá vůči žalobkyni jako insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů řízení, přičemž v tomto sporu nebyl shledán důvod pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
V Ostravě dne 5.5.2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Viktor Břeska, v.r. Miroslava Musálková samosoudce
ICM R