13 To 352/2016
Datum rozhodnutí: 05.10.2016
Dotčené předpisy: § 289 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
13To 352/2016 - 92
Z odůvodnění:
Napadeným usnesením okresní soud podle § 151 odst. 2, 3 tr. řádu stanovil obhájci JUDr. A. P. odměnu ve výši 1.200 Kč, náhradu za ztrátu času 600 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 1.919, 42 Kč, spolu s 21% DPH, tedy celkovou částku 4.500, 49 Kč. Naopak obhájci nepřiznal zbývající požadovanou částku.
Okresní soud jmenovitě obhájci přiznal odměnu za tři úkony právní služby, totiž za převzetí a přípravu obhajoby včetně prvé porady s obviněným v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod dne 6. 1. 2016, účast u výslechu obviněného na stejném místě dne 6. 1. 2016 a účast u veřejného zasedání před okresním soudem dne 12. 4. 2016.
Proti tomuto usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě stížnost. Odmítl názor, že by za každý z úkonů právní služby náležela odměna jen ve výši jedné poloviny. Nesouhlasí s tím, že by předmětem řízení bylo pouze rozhodování o uložení ochranného léčení, neboť původně byl pod sp. zn. 22Nt 4241/2015, ustanoven obhájcem obviněnému v rámci trestního stíhání a teprve následně byly další úkony prováděny v následujícím řízení pod sp. zn. 3Nt 1171/2016, kde byl rovněž ustanoven obhájcem. Navrhl proto, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a buď věc vrátil okresnímu soudu k novému rozhodnutí, nebo sám obhájci přiznal celkovou částku 5.468,49 Kč.
Z podnětu podané stížnosti krajský soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům.
Okresní soud především při rozhodování ve věci pochybil, pokud opomněl skutečnost, že obhájce téhož obviněného zastupoval ve dvou zcela samostatných trestních řízeních. Už z podaného návrhu na přiznání odměny přitom bylo patrné, že zmíněný advokát byl obhájcem ustanoven dvakrát, nejprve opatřením pod sp. zn. 22Nt 4241/2015 v souvislosti s trestním stíháním obviněného pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku, které skončilo rozhodnutím státního zástupce o zastavení trestního stíhání pro nepříčetnost obviněného, a později pod sp. zn. 3Nt 1171/2016 v řízení o návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení. Obhájce tedy obviněného zastupoval ve dvou samostatných řízeních. První z nich spočívalo v trestním stíhání obviněného a za úkony právní služby by obhájci skutečně náležela odměna v plné výši. Z ustanovení § 151 odst. 3 tr. řádu však vyplývá, že o výši odměny a náhrady hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila. Jestliže trestní stíhání skončilo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1ZT 608/2015, kterým bylo trestní stíhání obviněného zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. řádu, pak měl být obhájce upozorněn, že ve smyslu § 151 odst. 3 tr. řádu je příslušný rozhodnout o výši odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu vykonanou v tomto řízení nikoliv soud, ale státní zástupce. Povinnost obhájce zastupovat obviněného v uvedeném trestním řízení přitom skončila po právní moci usnesení, jímž státní zástupce zastavil trestní stíhání obviněného.
Samostatně pak měl okresní soud rozhodovat o výši odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu vykonanou obhájcem v řízení o uložení ochranného léčení. V této části by bylo možné souhlasit s argumentací okresního soudu, že za úkony právní služby vykonané v tomto řízení náleží obhájci odměna ve výši jedné poloviny.
Protože však v posuzované věci okresní soud nepatřičně rozhodl o vyúčtování odměny obhájce ze dvou samostatně vedených řízení, ačkoliv pro rozhodnutí v prvém řízení byl příslušný rozhodnout ve smyslu § 151 odst. 3 tr. řádu státní zástupce, musel krajský soud napadené usnesení zrušit a poté věc vrátil okresnímu soudu s pokynem, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obhájce by měl být vyzván, aby samostatně vyúčtoval úkony provedené v jednotlivých řízeních, a poté bude nutné rozhodovat samostatně o výši odměny a náhradě hotových výdajů v každém ze dvou řízení odděleně.
Datum rozhodnutí: 05.10.2016
Dotčené předpisy: § 289 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
13To 352/2016 - 92
Z odůvodnění:
Napadeným usnesením okresní soud podle § 151 odst. 2, 3 tr. řádu stanovil obhájci JUDr. A. P. odměnu ve výši 1.200 Kč, náhradu za ztrátu času 600 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 1.919, 42 Kč, spolu s 21% DPH, tedy celkovou částku 4.500, 49 Kč. Naopak obhájci nepřiznal zbývající požadovanou částku.
Okresní soud jmenovitě obhájci přiznal odměnu za tři úkony právní služby, totiž za převzetí a přípravu obhajoby včetně prvé porady s obviněným v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod dne 6. 1. 2016, účast u výslechu obviněného na stejném místě dne 6. 1. 2016 a účast u veřejného zasedání před okresním soudem dne 12. 4. 2016.
Proti tomuto usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě stížnost. Odmítl názor, že by za každý z úkonů právní služby náležela odměna jen ve výši jedné poloviny. Nesouhlasí s tím, že by předmětem řízení bylo pouze rozhodování o uložení ochranného léčení, neboť původně byl pod sp. zn. 22Nt 4241/2015, ustanoven obhájcem obviněnému v rámci trestního stíhání a teprve následně byly další úkony prováděny v následujícím řízení pod sp. zn. 3Nt 1171/2016, kde byl rovněž ustanoven obhájcem. Navrhl proto, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a buď věc vrátil okresnímu soudu k novému rozhodnutí, nebo sám obhájci přiznal celkovou částku 5.468,49 Kč.
Z podnětu podané stížnosti krajský soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům.
Okresní soud především při rozhodování ve věci pochybil, pokud opomněl skutečnost, že obhájce téhož obviněného zastupoval ve dvou zcela samostatných trestních řízeních. Už z podaného návrhu na přiznání odměny přitom bylo patrné, že zmíněný advokát byl obhájcem ustanoven dvakrát, nejprve opatřením pod sp. zn. 22Nt 4241/2015 v souvislosti s trestním stíháním obviněného pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku, které skončilo rozhodnutím státního zástupce o zastavení trestního stíhání pro nepříčetnost obviněného, a později pod sp. zn. 3Nt 1171/2016 v řízení o návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení. Obhájce tedy obviněného zastupoval ve dvou samostatných řízeních. První z nich spočívalo v trestním stíhání obviněného a za úkony právní služby by obhájci skutečně náležela odměna v plné výši. Z ustanovení § 151 odst. 3 tr. řádu však vyplývá, že o výši odměny a náhrady hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila. Jestliže trestní stíhání skončilo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1ZT 608/2015, kterým bylo trestní stíhání obviněného zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. řádu, pak měl být obhájce upozorněn, že ve smyslu § 151 odst. 3 tr. řádu je příslušný rozhodnout o výši odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu vykonanou v tomto řízení nikoliv soud, ale státní zástupce. Povinnost obhájce zastupovat obviněného v uvedeném trestním řízení přitom skončila po právní moci usnesení, jímž státní zástupce zastavil trestní stíhání obviněného.
Samostatně pak měl okresní soud rozhodovat o výši odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu vykonanou obhájcem v řízení o uložení ochranného léčení. V této části by bylo možné souhlasit s argumentací okresního soudu, že za úkony právní služby vykonané v tomto řízení náleží obhájci odměna ve výši jedné poloviny.
Protože však v posuzované věci okresní soud nepatřičně rozhodl o vyúčtování odměny obhájce ze dvou samostatně vedených řízení, ačkoliv pro rozhodnutí v prvém řízení byl příslušný rozhodnout ve smyslu § 151 odst. 3 tr. řádu státní zástupce, musel krajský soud napadené usnesení zrušit a poté věc vrátil okresnímu soudu s pokynem, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obhájce by měl být vyzván, aby samostatně vyúčtoval úkony provedené v jednotlivých řízeních, a poté bude nutné rozhodovat samostatně o výši odměny a náhradě hotových výdajů v každém ze dvou řízení odděleně.