13 Cmo 3/2013
13 Cmo 3/2013-222
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v právní věci žalobce Doubletree Financial S.A., inkorporační číslo 111213, se sídlem Pasea Estate, P.O. Box 3149, Road Town, Tortola, Britské Panenské Ostrovy, zastoupeného JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská 17, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Václavu Rožcovi, insolvenčnímu správci dlužníka Kobližná 19, Brno PSČ 602 00, zastoupenému Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, PSČ 602 00, o určení pohledávky, vedené jako incidenční spor u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Cm 12/2009 v insolvenčním řízení dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o., IČO: 252 92 471, se sídlem Botanická 606/24, 602 00 Brno, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 979/2009, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.1. 2013 č.j. 27 Cm 12/2009-177, KSBR 27 INS 979/2009-C4-15 (správně 27 Cm 12/2009-177),
takto:
I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.
II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 15.730 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 5.773,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 4.175.603,03 Kč z leasingové smlouvy č. 110907 ze dne 7.9.2007, uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem (výrok I.) a zavázal žalobce k zaplacení nákladů řízení ve výši 12.705,-Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).
Na základě zjištění z provedených důkazů soud dospěl k následujícím právním závěrům: 1. Kupní smlouva ze dne 4.10.2007, uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem (označeným jeho tehdejší firmou SKI Charvátová, spol. s r.o.) neurčuje přesně prodávané movité věci. Z označení vybavení areálu Vítkovice v Krkonoších neplyne, o který areál ve Vítkovicích se jedná. Pokud se mělo jednat o chatu Hubertka , ani ta není v jiných dokumentech dostatečně identifikována a popis věcí jako kuchyň nerez komplet, bar nerez komplet, vybavení interieru-postele 50 ks , ad. je rovněž neurčitý. Proto je kupní smlouva neplatná pro neurčitost označení věcí (§ 37 občanského zákoníku, dále též jen OZ ). 2. I pokud by byla kupní smlouva platná, žalobce neprokázal, že mu byly movité věci předány (předávací protokol o předání věcí neexistuje), což nemůže zhojit předávací protokol ze dne 5.10.2007, dle něhož žalobce (údajně jako vlastník) předal dlužníkovi jako nájemci věci do užívaní dle leasingové smlouvy. 3. I pokud by kupní smlouva byla platná a žalobce podle ní nabyl vlastnické právo k věcem, nebyl závazek žalobce uhradit kupní cenu věcí ve výši 2.317.000 Kč dosud splněn. Kupní cena byla uhrazena pouze částečně bankovním převodem ve výši 70.777,-Kč na účet dlužníka dne 7.9.2007. Zbytek kupní ceny v částce 2.246.017 Kč nebyl uhrazen zápočtem. Žalobce ke dni provedení zápočtu 10.9.2007 nedisponoval započitatelnými pohledávkami, protože postupní smlouvy o cesi započítávaných pohledávek, které měl vůči dlužníku jeho předchůdce AA&V Finanz AG, Zürich (dále jen AAV ), žalobce nepředložil a z oznámení AAV o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy č. 230606-1 dlužníku ze dne 23.6.2006 postoupení nelze dovozovat, protože leasingová smlouva byla uzavřena až dne 25.7.2006. Argument žalobce o písařské chybě v oznámení soud posuzuje jako účelový s přihlédnutím k tomu, že AAV pohledávku z leasingové smlouvy přihlásil do insolvenčního řízení a tato byla žalovaným uznána. Další žalobcem na cenu věcí započítávaná pohledávka měla vzniknout přistoupením dlužníka k závazku Lyžařského klubu Ski Zlín Charvátová, o.s. (dále jen LK Zlín ) ve výši 45.869 CHF s přísl. dle leasingové smlouvy č. 120405, uzavřené mezi žalobcem a LK Zlín. Z Oznámení dlužníka vůči LK Zlín ze dne 5.10.2007 o převzetí plnění dle § 534 OZ žalobci pohledávka za dlužníkem nevznikla, protože přistoupením k dluhu přímé právo věřiteli nevzniká a z Oznámení nelze dovozovat úkon převzetí dluhu dle § 531 OZ či přistoupení k závazku dle § 533 OZ. Navíc pohledávka dlužníka z kupní smlouvy, která měla být započtena proti pohledávkám žalobce z leasingových smluv, měla vzniknout až 4.10.2007. 4. I kdyby proto kupní smlouva platně vznikla, nedošlo k plné úhradě kupní ceny a ve smyslu insolvenčního práva smlouva o vzájemném plnění nebyla zcela splněna. Insolvenční správce mohl smlouvu splnit místo dlužníka a žádat plnění od protistrany nebo omisí dosáhnout zrušení smlouvy odstoupením, což učinil (§ 253 odst. 2 insolvenčního zákona). Proto zanikla i leasingová smlouva, neboť žalobce neměl titul k předmětu leasingu, a zanikl i jeho nárok na úhradu požadovaných leasingových splátek. Proto soud žalobu žalobce na určení pravosti jeho pohledávky ve výši 4.175.603,03 Kč zamítl. 5. Soud neprovedl důkazy svědeckými výpověďmi Ing.Radovana Kříže a Ing.Šeleho k prokázání realizace zápočtu pro nadbytečnost, neboť těmito výpověďmi by nemohla být prokázána existence vzájemných pohledávek a závazků, o které svědčí listinné důkazy, a pokud zápočet proběhl v září 2007, nemohl zahrnout pohledávky vzniklé až v říjnu 2007. 6. Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud zavázal žalobce nahradit žalovanému náklady řízení, které vyčíslil dle vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, ve kterém namítal, že soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, protože neprovedl potřebné dokazování, a z provedených důkazů dospěl k nesprávným zjištěním. Z Předávacího protokolu ze dne 5.10.2007 k Leasingové smlouvě č. 110907 ze dne 7.9.2007 vyplývá předání věci dlužníkem a jejich převzetí žalobcem, proto soud dospěl ve vztahu k tomuto důkazu k nesprávnému skutkovému zjištění. Předání věcí hodlal žalobce prokázat také výslechy svědků Ing. Kříže, Ing. Šelleho a Ing. Veselého, který při této transakci jednal za žalobce (leasingového pronajímatele). Výslechy těchto svědků žalobce hodlal prokázat i své tvrzení o úhradě kupní ceny věcí, když Protokol o vypořádání leasingových splátek ze dne 10.9.2007 zachycoval jen předběžnou dohodu smluvních stran kupní smlouvy o způsobu úhrady kupní ceny a zápočet kupní ceny byl proveden ústně dne 5.10.2007. Soud však tyto důkazy neprovedl. Podle žalobce spočívá napadený rozsudek rovněž na nesprávném právním posouzení věci, protože z označení věcí v kupní smlouvě a místa, v němž se nacházejí, je zřejmé, co bylo převáděno a kupní smlouva není neplatná dle § 37 OZ. Žalobce rovněž nesouhlasil s názorem soudu, že na základě Oznámení žalovaného o převzetí plnění ze dne 5.10.2007, adresovaného LK Zlín, neměl LK Zlín povinnost plnit žalobci, resp. žalobce neměl právo požadovat po LK Zlín plnění ve výši 839.786 Kč, přičemž vzájemný zápočet ze dne 5.10.2007 je tak neplatný . V Oznámení, které je podepsáno Ing. Veselým jako zástupcem společnosti AAV, se uvádí, že dlužník přebírá plnění z leasingové splátky v celkové výši 839.786 Kč. Přestože Oznámení obsahuje odkaz na ust. § 534 OZ, plyne z tohoto přípisu jednoznačně vůle dlužníka převzít po dohodě s žalobcem závazek LK Zlín dle ust. § 533 OZ, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, kterou soud sám konstatuje, že osoby jednající za žalobce i dlužníka (Ing. Veselý, Ing. Kříž) nebyly osobami právně vzdělanými. Z těchto důvodů žalobce v odvolacím řízení žádal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, aby bylo vyhověno žalobě.
Žalovaný s odvoláním nesouhlasil, podle něj je napadený rozsudek správný a přesvědčivě odůvodněný a soud se v něm vypořádal se všemi důvody, pro které žalovaný pohledávku žalobce popřel. Proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a obsahuje odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. d), g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), zčásti opakoval dokazování a po té dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně, provedenými z listinných důkazů tak, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku s výjimkou zjištění z Oznámení o převzetí plnění ze dne 5.10.2007, adresovaného Lyžařskému klubu SKI Zlín Charvátová, a Dodatku č. 2 k Leasingové smlouvě č. 110907. Se zjištěními soudu, učiněnými z výpovědí žalobce a žalovaného u jednání dne 10.5.2011 a dne 29.1.2013, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, se však odvolací soud neztotožňuje a z těchto zjištění nevychází (nevyšel z nich ani soud prvního stupně), protože důkaz účastnickými výpověďmi žalobce a žalovaného dle obsahu protokolů o jednání proveden nebyl (tito se jednání soudu ani osobně neúčastnili) a soud jako výpovědi účastníků v odůvodnění rozsudku uvádí procesní stanoviska a tvrzení účastníků, učiněná za ně jejich advokáty. Vzhledem k tomu, že na těchto zjištěních soud své právní závěry nepostavil, není toto pochybení soudu, který nerespektoval úpravu dle § 157 odst. 2 o.s.ř., vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud zčásti opakoval a zčásti provedl k důkazu listiny, předložené žalobcem v řízení před soudem prvního stupně, a z těchto zjistil následující: -Z Oznámení o převzetí plnění ze dne 5.10.2007, že dlužník oznamuje LK Zlín, že po dohodě s Ing. Vladimírem Veselým jako zástupcem společnosti AAV a zástupcem společnosti žalobce přebral dle § 534 OZ plnění z leasingové splátky ve výši 45.869 CHF a příslušenství 2.064 CHF, při smluvním kurzu 17,52 CHF/Kč, celkem 839.786 Kč. -Z Návrhu na změnu leasingu ze dne 1.10.2007, vyhotoveného dlužníkem a adresovaného žalobci, že dlužník z důvodu nerealizace rekonstrukce lyžařského vleku dle smlouvy č. 1/2007 uzavřené se společností SSZ Blahuta spol. s r.o. v hodnotě 2.316.794 Kč navrhuje zpětný leasing zařízení a technologie ve Vítkovicích v uvedené hodnotě. Jedná se o tyto předměty: 1/lyžařský vlek TLV 11, 2/ technologie nerez kuchyně-komplet, 3/ technologie nerez baru-komplet, 4/ vybavení nových pokojů-postele 50ks, 5/vybavení nového interiéru-stoly masiv 8ks a židle 50ks. -Z Dodatku č. 2 k Leasingové smlouvě č. 110907, vyhotoveného dne 4.10.2007, že žalobce potvrzuje svůj souhlas, aby se na základě žádosti leasingového nájemce ze dne 1.10.2007, týkající se změny předmětu leasingu dle Leasingové smlouvy č. 110907 uzavřené dne 7.9.2007, změnil původní předmět leasingu na předměty: vlek TLV 11, kuchyň nerez komplet, bar nerez komplet, vybavení interiéru (postele 50ks), vybavení interiéru-stoly masiv 8 ks. -z Oznámení Komerční banky a.s., že dne 7.9.2007 byl Ing. Vladimírem Veselým zadán v Telefonním centru Liberec příkaz k platbě částky 70.777 Kč ve prospěch účtu č. 7122370001/2700 pod variabilním symbolem č. 1092007.
Podle § 588 OZ z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Podle § 253 IZ nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit (odst. 1). Jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak (odst. 2).
Mezi účastníky není sporu o tom, že mezi žalobcem a dlužníkem došlo dne 4.10.2007 k uzavření kupní smlouvy v písemné formě, kterou měly být prodány žalobci věci dlužníka používané k podnikání, za účelem zpětného leasingu .
Právní vztah mezi žalobcem a dlužníkem je vztahem s cizím prvkem, neboť žalobce je osobou se sídlem na Britských Panenských Ostrovech. Příslušnost soudů
České republiky k projednání této věci je dána čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení a tvrzený právní vztah mezi žalobcem a dlužníkem je třeba ve smyslu čl. 1, bod 1, čl. 2. Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19. června 1980 (publikované pod č. 64/2006 Sb.m.s.) posuzovat podle právního řádu České republiky, neboť smluvní strany neučinily volbu práva a na teritorium sídla žalobce se nevztahuje úprava mezinárodní smlouvy upravující kolizní normy, kterou by byla Česká republika vázána.
Právní vztah vzniklý mezi žalobcem a dlužníkem je dle odvolacího soudu třeba posuzovat podle úpravy občanského zákoníku, protože se nejednalo úkon mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti , ale pouze v souvislosti s podnikatelskou činností, protože prodej věcí, které dlužník užíval ke svému podnikání, nelze posuzovat jako prodej zboží při jeho podnikatelské činnosti. Podle úpravy občanského zákoníku kupní smlouva vyžaduje dohodu o předmětu koupě a jeho ceně a k přechodu vlastnictví na kupujícího dochází předáním věcí. Soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva je neplatná, protože její předmět není určitě vymezen (§ 37 OZ). S tímto závěrem žalobce nesouhlasí a namítá, že z označení věcí a místa, v němž se věci nacházejí, je zřejmé, co bylo předmětem převodu. Odvolací soud se však s touto odvolací námitkou žalobce neztotožnil. Jak vyplývá z obecně dostupných informací na internetu, obec Vítkovice v Krkonoších je vyhledávanou rekreační oblastí s řadou lyžařských areálů, proto pokud byly převáděné věci (s výjimkou lyžařského vleku), určeny druhově, nestačí k jejich specifikaci jen označení místa jako areál Vítkovice v Krkonoších aniž by tento areál byl konkretizován. Skutečnost, že mezi smluvními stranami nebylo pochyb, že se jedná o věci umístěné v chatě Hubertka na tomto závěru nic nemění. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, je určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je úkon zaznamenán. Nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z textu listiny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2010 sp. zn. 33 Cdo 3783/2008, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, případně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdo 227/96 ze dne 31.7.1996, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 6, ročník 1997 pod číslem 88). I pokud by se v obci Vítkovice v Krkonoších nacházel jen jediný lyžařský vlek typu TLV 11 a ve vztahu k této věci by bylo možno dovodit určitost označení, vzhledem k určení kupní ceny jedinou částkou za všechny převáděné věci, nelze část smlouvy o převodu této věci oddělit od jejích ostatních částí a je neplatná celá kupní smlouva (viz závěr Nejvyššího soudu formulovaný v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2127/2000 ze dne 12.9.2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek po č. 67/2004). Odvolací soud, přestože si je vědom zásady restriktivního výkladu ustanovení o neplatnosti právních úkonů pro neurčitost a zásady autonomie smluvních stran (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/2003 ze dne 14.4.2005, případně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2317/2006 ze dne 27.3.2008), však s ohledem na shora popsanou skutkovou situaci shodně se soudem prvního stupně posuzuje uzavřenou kupní smlouvu jako absolutně neplatný právní úkon pro neurčitost (§ 37 OZ), z něhož smluvním stranám nevznikla práva a povinnosti. Žalobce se na základě této smlouvy nestal vlastníkem věcí.
Protože kupní smlouva není platným právním úkonem, nelze uvažovat o jejím zrušení odstoupením postupem podle § 253 odst. 1, 2 IZ, jak tvrdí žalovaný. Tento režim zániku práv a povinností ze smlouvy by podle odvolacího soudu nebyl možný ani v případě, že by na základě kupní smlouvy došlo ke vzniku vzájemných práv a povinností smluvních stran. Odvolací soud nesouhlasí s hodnocením zjištění z Předávacího protokolu ze dne 5.10.2007 k leasingové smlouvě č. 110907 ze dne 7.9.2007, provedeným soudem prvního stupně, podle kterého tímto není zhojen nedostatek nabytí vlastnického práva žalobcem , proti němuž žalobce brojil v odvolání. Pokud smluvní strany kupní smlouvy v tomto protokolu potvrdily předání věcí kupujícím jako leasingovým pronajímatelem prodávajícímu jako leasingovému nájemci, nelze z tohoto (nepřímého) důkazu podle odvolacího soudu učinit jiný závěr, než že k předání věcí dle kupní smlouvy došlo přede dnem 5.10.2007 a dlužník svou povinnost dle kupní smlouvy splnil. Požadovat po žalobci prokázání předání věcí předávacím protokolem by podle odvolacího soudu bylo v této situaci extrémním formalismem a v tomto smyslu hodnotí odvolací soud námitku žalobce, že z dalších relevantních skutečností vyplývá , že došlo k přechodu vlastnického práva k věcem, jako důvodnou. Protože dlužník by svou povinnost dle kupní smlouvy splnil (pokud by došlo k jejímu platnému uzavření), nebylo by možno od smlouvy odstoupit v režimu § 253 odst. 1, 2 IZ (srov. rovněž závěr Nejvyššího soudu v jeho rozsudku ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 257/2006, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, případně závěr v rozhodnutí, publikovaném pod číslem 42/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k závěru odvolacího soudu v předchozím odstavci je v tomto řízení nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalobce dlužníku uhradil kupní cenu, či zda k její úhradě došlo jen částečně, jak tvrdí žalovaný. Z důvodu procesní ekonomie by proto bylo nadbytečné provádět žalobcem navržené důkazy svědeckými výpověďmi svědků Ing. Veselého a Ing. Kříže k tvrzení o zápočtu, provedenému dne 5.10.2007 ústní formou, kterou měla být vypořádána kupní cena převáděných věcí. Přesto však odvolací soud považuje za potřebné pro úplnost uvést, že soud prvního stupně správně uzavřel, že z oznámení o zadání příkazu k úhradě částky 70.777 Kč ze dne 7.9.2007 nelze dovodit účel platby a variabilní symbol v něm uvedený neodpovídá číslu téhož dne uzavřené leasingové smlouvy (žalovaný však tuto platbu na kupní cenu věcí nerozporoval). Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, který úkon Oznámení ze dne 5.10.2007 , jímž dlužník na jedné straně a žalobce a společnost AAV na straně druhé (za něž jednal Ing. Veselý) oznámili LK Zlín převzetí závazku ve smyslu § 534 OZ z leasingové splátky , neposoudil jako převzetí dluhu ve smyslu § 533 OZ. Přestože oznámení obsahuje podpis Ing. Veselého za žalobce, který byl věřitelem z leasingové smlouvy č. 041205 uzavřené dne 1.6.2005 s leasingovým nájemcem LK Zlín, jen z tohoto oznámení nelze dovozovat písemnou dohodu s věřitelem o splnění závazku ve smyslu § 533 OZ, kterou by dlužník přistoupil k závazku LK Zlín jako další věřitel. Nelze přehlédnout ani skutečnosti, že nebyla doložena plná moc, kterou by žalobce zmocnil Ing. Veselého k jednání ve věci leasingové smlouvy č. 041205 ze dne 1.6.2005, uzavřené mezi žalobcem a LK Zlín. Zabývat se dále těmito otázkami by však vzhledem k zásadnímu závěru o neplatnosti kupní smlouvy nebylo ekonomické.
Odvolací soud považuje rovněž za potřebné uvést ke změně Leasingové smlouvy č. 110907 ze dne 7.9.2007, provedené dodatkem č. 2 ze dne 4.10.2007, že i podle švýcarského práva, v jehož režimu byla tato smlouva uzavřena (viz čl. 14 této smlouvy), je třeba ke vniku smlouvy oboustranně shodného projevu vůle smluvních stran (viz čl. 2 Spolkového zákona z roku 1911, doplňujícího občanský zákoník v oblasti závazkového práva). Návrh dlužníka ze dne 1.10.2007 na změnu předmětu leasingu obsahoval pod bodem č. 5 rovněž 50ks židlí, které však v přijetí návrhu žalobcem ze dne 4.10.2007 uvedeny nejsou. Nelze proto učinit závěr, že u obou smluvních stran byla dána shodná vůle ohledně předmětu leasingu. I pokud by bylo možno dovozovat shodu vůle jen ohledně zbylé části návrhu na změnu předmětu smlouvy, je právně významné, že nedošlo ke změně výše leasingové částky dle přílohy č. 1 k leasingové smlouvě. Co se týče určitosti vymezení předmětu leasingu, návrh dlužníka na změnu obsahoval jen druhové vymezení věcí a označení jejich místem Vítkovice . V přijetí změny návrhu jsou věci označeny rovněž jen druhově a určení místa chybí. Podle Všeobecných podmínek leasingu Svazu švýcarských leasingových společností, z něhož se vychází při hodnocení leasingových smluv, je pro (platné) uzavření leasingové smlouvy stanoven požadavek jednoznačného popisu předmětu leasingu (individualisierende Beschreibung des Leasingobjektes, viz Leasing-Codex, zveřejněný na internetových stránkách www.leasingverband.ch). Podle přesvědčení odvolacího soudu by proto nebylo možno ani leasingovou smlouvu posoudit jako platný právní úkon. Dále je třeba uvést, že na rozdíl od České republiky nebyla ve Švýcarsku přípustná ani varianta tzv. zpětného leasingu (viz časopis Der Organizator 1990, č. 4). Odvolací soud však tyto závěry uvádí jen pro úplnost , protože pro rozhodnutí ve věci je zásadní jeho závěr o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 4.10.2007.
Protože žalobce věci podle kupní smlouvy ze dne 4.10.2007 nenabyl, nemohl je platně pronajmout dlužníkovi leasingovou smlouvou č. 110907 ze dne 7.9.2007, ve znění jejího dodatku ze dne 4.10.2007. Žalobci a dlužníku podle této leasingové smlouvy vzájemná práva a povinnosti nevznikla, proto tvrzená pohledávka žalobce ve výši 4.175.603,30 Kč z titulu neuhrazených leasingových splátek a úroků z prodlení není po právu. Závěr soudu prvního stupně, že žalobě nelze vyhovět, je správný a odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Ve výroku II. odvolací soud změnil napadený rozsudek, neboť náklady právního zastoupení, které vznikly žalovanému je třeba vyčíslit podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif , viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů dne 7.5.2013 pod č. 116/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ze dne 15. května 2013, případně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2254/2011 ze dne 27.6.2013). Výši odměny za jeden úkon právní služby, provedený v řízení v době do 31.12.2012 je třeba vyčíslit podle § 9 odst. 3, písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do tohoto data (odměna činí 2.100 Kč, viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2009 č.j. 6 Cmo 1/2009-205) a odměnu za jeden úkon právní služby, provedený od 1.1.2013 je třeba vyčíslit dle § 9 odst. 4, písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od tohoto data (odměna činí 3.100 Kč, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013 sen. zn. 29 ICdo 13/2013).
Úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, kterou odvolací soud vyčíslil ve výši 15.730 Kč (čtyři úkony právní služby po 2.100 Kč-příprava a převzetí zastoupení dne 4.1.2010, vyjádření k žalobě ze dne 6.1.2010, účast u jednání soudu ve dnech 10.5.2011 a 15.5.2012, jeden úkon právní služby po 3.100 Kč-účast u jednání soudu dne 29.1.2013, pět paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, náhrada DPH v sazbě 21% ve výši 2.730 Kč, § 9 odst. 3, písm. a/ advokátního tarifu ve znění do 31.12.2012, § 9 odst. 4, písm. c/ advokátního tarifu ve znění od 1.1.2013, § 7 bod 5., § 11 písm.a/, d/ g/, § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Proto odvolací soud změnil (ust. § 220 odst. 1 o.s.ř.) napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalobce k zaplacení takto vyčíslené náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., právo na jejich náhradu vzniklo úspěšnému žalovanému. Tyto náklady sestávají z odměny za jeden úkon právní služby po 3.100 Kč a jedné paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč, náhradě za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč a cestovném advokáta žalovaného k jednání odvolacího soudu a zpět v částce 971,40 Kč (účast u jednání odvolacího soudu dne 19.11.2013, cesta osobním automobilem se spotřebou 6,77l NM/100 km v délce 160 km, cena nafty 36,50 Kč za 1l, 160x0,0677x36,5=395,4, 160x3,60=576, § 9 odst. 4, písm. c/, § 11 písm. g/, § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 advokátního tarifu /ve znění od 1.1.2013/, § 1, písm. b/, § 4, písm. c/ vyhl. č. 472/2012 Sb.). Celková částka nákladů odvolacího řízení, na jejichž náhradu má žalovaný právo, činí 4.771,40 Kč, včetně náhrady DPH v sazbě 21% (po zaokrouhlení) ve výši 1.002 Kč, činí tato částka 5.773,40 Kč.
Odvolací soud proto žalobce zavázal k zaplacení výše vyčíslené náhrady nákladů před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem, lhůtu k plnění a platební místo pro její úhradu určil dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení: Proti výroku I. tohoto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.
Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Olomouc 19. listopadu 2013
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
13 Cmo 3/2013-222
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v právní věci žalobce Doubletree Financial S.A., inkorporační číslo 111213, se sídlem Pasea Estate, P.O. Box 3149, Road Town, Tortola, Britské Panenské Ostrovy, zastoupeného JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská 17, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Václavu Rožcovi, insolvenčnímu správci dlužníka Kobližná 19, Brno PSČ 602 00, zastoupenému Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, PSČ 602 00, o určení pohledávky, vedené jako incidenční spor u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Cm 12/2009 v insolvenčním řízení dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o., IČO: 252 92 471, se sídlem Botanická 606/24, 602 00 Brno, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 979/2009, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.1. 2013 č.j. 27 Cm 12/2009-177, KSBR 27 INS 979/2009-C4-15 (správně 27 Cm 12/2009-177),
takto:
I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.
II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 15.730 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 5.773,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 4.175.603,03 Kč z leasingové smlouvy č. 110907 ze dne 7.9.2007, uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem (výrok I.) a zavázal žalobce k zaplacení nákladů řízení ve výši 12.705,-Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).
Na základě zjištění z provedených důkazů soud dospěl k následujícím právním závěrům: 1. Kupní smlouva ze dne 4.10.2007, uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem (označeným jeho tehdejší firmou SKI Charvátová, spol. s r.o.) neurčuje přesně prodávané movité věci. Z označení vybavení areálu Vítkovice v Krkonoších neplyne, o který areál ve Vítkovicích se jedná. Pokud se mělo jednat o chatu Hubertka , ani ta není v jiných dokumentech dostatečně identifikována a popis věcí jako kuchyň nerez komplet, bar nerez komplet, vybavení interieru-postele 50 ks , ad. je rovněž neurčitý. Proto je kupní smlouva neplatná pro neurčitost označení věcí (§ 37 občanského zákoníku, dále též jen OZ ). 2. I pokud by byla kupní smlouva platná, žalobce neprokázal, že mu byly movité věci předány (předávací protokol o předání věcí neexistuje), což nemůže zhojit předávací protokol ze dne 5.10.2007, dle něhož žalobce (údajně jako vlastník) předal dlužníkovi jako nájemci věci do užívaní dle leasingové smlouvy. 3. I pokud by kupní smlouva byla platná a žalobce podle ní nabyl vlastnické právo k věcem, nebyl závazek žalobce uhradit kupní cenu věcí ve výši 2.317.000 Kč dosud splněn. Kupní cena byla uhrazena pouze částečně bankovním převodem ve výši 70.777,-Kč na účet dlužníka dne 7.9.2007. Zbytek kupní ceny v částce 2.246.017 Kč nebyl uhrazen zápočtem. Žalobce ke dni provedení zápočtu 10.9.2007 nedisponoval započitatelnými pohledávkami, protože postupní smlouvy o cesi započítávaných pohledávek, které měl vůči dlužníku jeho předchůdce AA&V Finanz AG, Zürich (dále jen AAV ), žalobce nepředložil a z oznámení AAV o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy č. 230606-1 dlužníku ze dne 23.6.2006 postoupení nelze dovozovat, protože leasingová smlouva byla uzavřena až dne 25.7.2006. Argument žalobce o písařské chybě v oznámení soud posuzuje jako účelový s přihlédnutím k tomu, že AAV pohledávku z leasingové smlouvy přihlásil do insolvenčního řízení a tato byla žalovaným uznána. Další žalobcem na cenu věcí započítávaná pohledávka měla vzniknout přistoupením dlužníka k závazku Lyžařského klubu Ski Zlín Charvátová, o.s. (dále jen LK Zlín ) ve výši 45.869 CHF s přísl. dle leasingové smlouvy č. 120405, uzavřené mezi žalobcem a LK Zlín. Z Oznámení dlužníka vůči LK Zlín ze dne 5.10.2007 o převzetí plnění dle § 534 OZ žalobci pohledávka za dlužníkem nevznikla, protože přistoupením k dluhu přímé právo věřiteli nevzniká a z Oznámení nelze dovozovat úkon převzetí dluhu dle § 531 OZ či přistoupení k závazku dle § 533 OZ. Navíc pohledávka dlužníka z kupní smlouvy, která měla být započtena proti pohledávkám žalobce z leasingových smluv, měla vzniknout až 4.10.2007. 4. I kdyby proto kupní smlouva platně vznikla, nedošlo k plné úhradě kupní ceny a ve smyslu insolvenčního práva smlouva o vzájemném plnění nebyla zcela splněna. Insolvenční správce mohl smlouvu splnit místo dlužníka a žádat plnění od protistrany nebo omisí dosáhnout zrušení smlouvy odstoupením, což učinil (§ 253 odst. 2 insolvenčního zákona). Proto zanikla i leasingová smlouva, neboť žalobce neměl titul k předmětu leasingu, a zanikl i jeho nárok na úhradu požadovaných leasingových splátek. Proto soud žalobu žalobce na určení pravosti jeho pohledávky ve výši 4.175.603,03 Kč zamítl. 5. Soud neprovedl důkazy svědeckými výpověďmi Ing.Radovana Kříže a Ing.Šeleho k prokázání realizace zápočtu pro nadbytečnost, neboť těmito výpověďmi by nemohla být prokázána existence vzájemných pohledávek a závazků, o které svědčí listinné důkazy, a pokud zápočet proběhl v září 2007, nemohl zahrnout pohledávky vzniklé až v říjnu 2007. 6. Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud zavázal žalobce nahradit žalovanému náklady řízení, které vyčíslil dle vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, ve kterém namítal, že soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, protože neprovedl potřebné dokazování, a z provedených důkazů dospěl k nesprávným zjištěním. Z Předávacího protokolu ze dne 5.10.2007 k Leasingové smlouvě č. 110907 ze dne 7.9.2007 vyplývá předání věci dlužníkem a jejich převzetí žalobcem, proto soud dospěl ve vztahu k tomuto důkazu k nesprávnému skutkovému zjištění. Předání věcí hodlal žalobce prokázat také výslechy svědků Ing. Kříže, Ing. Šelleho a Ing. Veselého, který při této transakci jednal za žalobce (leasingového pronajímatele). Výslechy těchto svědků žalobce hodlal prokázat i své tvrzení o úhradě kupní ceny věcí, když Protokol o vypořádání leasingových splátek ze dne 10.9.2007 zachycoval jen předběžnou dohodu smluvních stran kupní smlouvy o způsobu úhrady kupní ceny a zápočet kupní ceny byl proveden ústně dne 5.10.2007. Soud však tyto důkazy neprovedl. Podle žalobce spočívá napadený rozsudek rovněž na nesprávném právním posouzení věci, protože z označení věcí v kupní smlouvě a místa, v němž se nacházejí, je zřejmé, co bylo převáděno a kupní smlouva není neplatná dle § 37 OZ. Žalobce rovněž nesouhlasil s názorem soudu, že na základě Oznámení žalovaného o převzetí plnění ze dne 5.10.2007, adresovaného LK Zlín, neměl LK Zlín povinnost plnit žalobci, resp. žalobce neměl právo požadovat po LK Zlín plnění ve výši 839.786 Kč, přičemž vzájemný zápočet ze dne 5.10.2007 je tak neplatný . V Oznámení, které je podepsáno Ing. Veselým jako zástupcem společnosti AAV, se uvádí, že dlužník přebírá plnění z leasingové splátky v celkové výši 839.786 Kč. Přestože Oznámení obsahuje odkaz na ust. § 534 OZ, plyne z tohoto přípisu jednoznačně vůle dlužníka převzít po dohodě s žalobcem závazek LK Zlín dle ust. § 533 OZ, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, kterou soud sám konstatuje, že osoby jednající za žalobce i dlužníka (Ing. Veselý, Ing. Kříž) nebyly osobami právně vzdělanými. Z těchto důvodů žalobce v odvolacím řízení žádal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, aby bylo vyhověno žalobě.
Žalovaný s odvoláním nesouhlasil, podle něj je napadený rozsudek správný a přesvědčivě odůvodněný a soud se v něm vypořádal se všemi důvody, pro které žalovaný pohledávku žalobce popřel. Proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a obsahuje odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. d), g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), zčásti opakoval dokazování a po té dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně, provedenými z listinných důkazů tak, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku s výjimkou zjištění z Oznámení o převzetí plnění ze dne 5.10.2007, adresovaného Lyžařskému klubu SKI Zlín Charvátová, a Dodatku č. 2 k Leasingové smlouvě č. 110907. Se zjištěními soudu, učiněnými z výpovědí žalobce a žalovaného u jednání dne 10.5.2011 a dne 29.1.2013, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, se však odvolací soud neztotožňuje a z těchto zjištění nevychází (nevyšel z nich ani soud prvního stupně), protože důkaz účastnickými výpověďmi žalobce a žalovaného dle obsahu protokolů o jednání proveden nebyl (tito se jednání soudu ani osobně neúčastnili) a soud jako výpovědi účastníků v odůvodnění rozsudku uvádí procesní stanoviska a tvrzení účastníků, učiněná za ně jejich advokáty. Vzhledem k tomu, že na těchto zjištěních soud své právní závěry nepostavil, není toto pochybení soudu, který nerespektoval úpravu dle § 157 odst. 2 o.s.ř., vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud zčásti opakoval a zčásti provedl k důkazu listiny, předložené žalobcem v řízení před soudem prvního stupně, a z těchto zjistil následující: -Z Oznámení o převzetí plnění ze dne 5.10.2007, že dlužník oznamuje LK Zlín, že po dohodě s Ing. Vladimírem Veselým jako zástupcem společnosti AAV a zástupcem společnosti žalobce přebral dle § 534 OZ plnění z leasingové splátky ve výši 45.869 CHF a příslušenství 2.064 CHF, při smluvním kurzu 17,52 CHF/Kč, celkem 839.786 Kč. -Z Návrhu na změnu leasingu ze dne 1.10.2007, vyhotoveného dlužníkem a adresovaného žalobci, že dlužník z důvodu nerealizace rekonstrukce lyžařského vleku dle smlouvy č. 1/2007 uzavřené se společností SSZ Blahuta spol. s r.o. v hodnotě 2.316.794 Kč navrhuje zpětný leasing zařízení a technologie ve Vítkovicích v uvedené hodnotě. Jedná se o tyto předměty: 1/lyžařský vlek TLV 11, 2/ technologie nerez kuchyně-komplet, 3/ technologie nerez baru-komplet, 4/ vybavení nových pokojů-postele 50ks, 5/vybavení nového interiéru-stoly masiv 8ks a židle 50ks. -Z Dodatku č. 2 k Leasingové smlouvě č. 110907, vyhotoveného dne 4.10.2007, že žalobce potvrzuje svůj souhlas, aby se na základě žádosti leasingového nájemce ze dne 1.10.2007, týkající se změny předmětu leasingu dle Leasingové smlouvy č. 110907 uzavřené dne 7.9.2007, změnil původní předmět leasingu na předměty: vlek TLV 11, kuchyň nerez komplet, bar nerez komplet, vybavení interiéru (postele 50ks), vybavení interiéru-stoly masiv 8 ks. -z Oznámení Komerční banky a.s., že dne 7.9.2007 byl Ing. Vladimírem Veselým zadán v Telefonním centru Liberec příkaz k platbě částky 70.777 Kč ve prospěch účtu č. 7122370001/2700 pod variabilním symbolem č. 1092007.
Podle § 588 OZ z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Podle § 253 IZ nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit (odst. 1). Jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak (odst. 2).
Mezi účastníky není sporu o tom, že mezi žalobcem a dlužníkem došlo dne 4.10.2007 k uzavření kupní smlouvy v písemné formě, kterou měly být prodány žalobci věci dlužníka používané k podnikání, za účelem zpětného leasingu .
Právní vztah mezi žalobcem a dlužníkem je vztahem s cizím prvkem, neboť žalobce je osobou se sídlem na Britských Panenských Ostrovech. Příslušnost soudů
České republiky k projednání této věci je dána čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení a tvrzený právní vztah mezi žalobcem a dlužníkem je třeba ve smyslu čl. 1, bod 1, čl. 2. Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19. června 1980 (publikované pod č. 64/2006 Sb.m.s.) posuzovat podle právního řádu České republiky, neboť smluvní strany neučinily volbu práva a na teritorium sídla žalobce se nevztahuje úprava mezinárodní smlouvy upravující kolizní normy, kterou by byla Česká republika vázána.
Právní vztah vzniklý mezi žalobcem a dlužníkem je dle odvolacího soudu třeba posuzovat podle úpravy občanského zákoníku, protože se nejednalo úkon mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti , ale pouze v souvislosti s podnikatelskou činností, protože prodej věcí, které dlužník užíval ke svému podnikání, nelze posuzovat jako prodej zboží při jeho podnikatelské činnosti. Podle úpravy občanského zákoníku kupní smlouva vyžaduje dohodu o předmětu koupě a jeho ceně a k přechodu vlastnictví na kupujícího dochází předáním věcí. Soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva je neplatná, protože její předmět není určitě vymezen (§ 37 OZ). S tímto závěrem žalobce nesouhlasí a namítá, že z označení věcí a místa, v němž se věci nacházejí, je zřejmé, co bylo předmětem převodu. Odvolací soud se však s touto odvolací námitkou žalobce neztotožnil. Jak vyplývá z obecně dostupných informací na internetu, obec Vítkovice v Krkonoších je vyhledávanou rekreační oblastí s řadou lyžařských areálů, proto pokud byly převáděné věci (s výjimkou lyžařského vleku), určeny druhově, nestačí k jejich specifikaci jen označení místa jako areál Vítkovice v Krkonoších aniž by tento areál byl konkretizován. Skutečnost, že mezi smluvními stranami nebylo pochyb, že se jedná o věci umístěné v chatě Hubertka na tomto závěru nic nemění. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, je určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je úkon zaznamenán. Nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z textu listiny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2010 sp. zn. 33 Cdo 3783/2008, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, případně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdo 227/96 ze dne 31.7.1996, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 6, ročník 1997 pod číslem 88). I pokud by se v obci Vítkovice v Krkonoších nacházel jen jediný lyžařský vlek typu TLV 11 a ve vztahu k této věci by bylo možno dovodit určitost označení, vzhledem k určení kupní ceny jedinou částkou za všechny převáděné věci, nelze část smlouvy o převodu této věci oddělit od jejích ostatních částí a je neplatná celá kupní smlouva (viz závěr Nejvyššího soudu formulovaný v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2127/2000 ze dne 12.9.2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek po č. 67/2004). Odvolací soud, přestože si je vědom zásady restriktivního výkladu ustanovení o neplatnosti právních úkonů pro neurčitost a zásady autonomie smluvních stran (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/2003 ze dne 14.4.2005, případně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2317/2006 ze dne 27.3.2008), však s ohledem na shora popsanou skutkovou situaci shodně se soudem prvního stupně posuzuje uzavřenou kupní smlouvu jako absolutně neplatný právní úkon pro neurčitost (§ 37 OZ), z něhož smluvním stranám nevznikla práva a povinnosti. Žalobce se na základě této smlouvy nestal vlastníkem věcí.
Protože kupní smlouva není platným právním úkonem, nelze uvažovat o jejím zrušení odstoupením postupem podle § 253 odst. 1, 2 IZ, jak tvrdí žalovaný. Tento režim zániku práv a povinností ze smlouvy by podle odvolacího soudu nebyl možný ani v případě, že by na základě kupní smlouvy došlo ke vzniku vzájemných práv a povinností smluvních stran. Odvolací soud nesouhlasí s hodnocením zjištění z Předávacího protokolu ze dne 5.10.2007 k leasingové smlouvě č. 110907 ze dne 7.9.2007, provedeným soudem prvního stupně, podle kterého tímto není zhojen nedostatek nabytí vlastnického práva žalobcem , proti němuž žalobce brojil v odvolání. Pokud smluvní strany kupní smlouvy v tomto protokolu potvrdily předání věcí kupujícím jako leasingovým pronajímatelem prodávajícímu jako leasingovému nájemci, nelze z tohoto (nepřímého) důkazu podle odvolacího soudu učinit jiný závěr, než že k předání věcí dle kupní smlouvy došlo přede dnem 5.10.2007 a dlužník svou povinnost dle kupní smlouvy splnil. Požadovat po žalobci prokázání předání věcí předávacím protokolem by podle odvolacího soudu bylo v této situaci extrémním formalismem a v tomto smyslu hodnotí odvolací soud námitku žalobce, že z dalších relevantních skutečností vyplývá , že došlo k přechodu vlastnického práva k věcem, jako důvodnou. Protože dlužník by svou povinnost dle kupní smlouvy splnil (pokud by došlo k jejímu platnému uzavření), nebylo by možno od smlouvy odstoupit v režimu § 253 odst. 1, 2 IZ (srov. rovněž závěr Nejvyššího soudu v jeho rozsudku ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 257/2006, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, případně závěr v rozhodnutí, publikovaném pod číslem 42/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k závěru odvolacího soudu v předchozím odstavci je v tomto řízení nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalobce dlužníku uhradil kupní cenu, či zda k její úhradě došlo jen částečně, jak tvrdí žalovaný. Z důvodu procesní ekonomie by proto bylo nadbytečné provádět žalobcem navržené důkazy svědeckými výpověďmi svědků Ing. Veselého a Ing. Kříže k tvrzení o zápočtu, provedenému dne 5.10.2007 ústní formou, kterou měla být vypořádána kupní cena převáděných věcí. Přesto však odvolací soud považuje za potřebné pro úplnost uvést, že soud prvního stupně správně uzavřel, že z oznámení o zadání příkazu k úhradě částky 70.777 Kč ze dne 7.9.2007 nelze dovodit účel platby a variabilní symbol v něm uvedený neodpovídá číslu téhož dne uzavřené leasingové smlouvy (žalovaný však tuto platbu na kupní cenu věcí nerozporoval). Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, který úkon Oznámení ze dne 5.10.2007 , jímž dlužník na jedné straně a žalobce a společnost AAV na straně druhé (za něž jednal Ing. Veselý) oznámili LK Zlín převzetí závazku ve smyslu § 534 OZ z leasingové splátky , neposoudil jako převzetí dluhu ve smyslu § 533 OZ. Přestože oznámení obsahuje podpis Ing. Veselého za žalobce, který byl věřitelem z leasingové smlouvy č. 041205 uzavřené dne 1.6.2005 s leasingovým nájemcem LK Zlín, jen z tohoto oznámení nelze dovozovat písemnou dohodu s věřitelem o splnění závazku ve smyslu § 533 OZ, kterou by dlužník přistoupil k závazku LK Zlín jako další věřitel. Nelze přehlédnout ani skutečnosti, že nebyla doložena plná moc, kterou by žalobce zmocnil Ing. Veselého k jednání ve věci leasingové smlouvy č. 041205 ze dne 1.6.2005, uzavřené mezi žalobcem a LK Zlín. Zabývat se dále těmito otázkami by však vzhledem k zásadnímu závěru o neplatnosti kupní smlouvy nebylo ekonomické.
Odvolací soud považuje rovněž za potřebné uvést ke změně Leasingové smlouvy č. 110907 ze dne 7.9.2007, provedené dodatkem č. 2 ze dne 4.10.2007, že i podle švýcarského práva, v jehož režimu byla tato smlouva uzavřena (viz čl. 14 této smlouvy), je třeba ke vniku smlouvy oboustranně shodného projevu vůle smluvních stran (viz čl. 2 Spolkového zákona z roku 1911, doplňujícího občanský zákoník v oblasti závazkového práva). Návrh dlužníka ze dne 1.10.2007 na změnu předmětu leasingu obsahoval pod bodem č. 5 rovněž 50ks židlí, které však v přijetí návrhu žalobcem ze dne 4.10.2007 uvedeny nejsou. Nelze proto učinit závěr, že u obou smluvních stran byla dána shodná vůle ohledně předmětu leasingu. I pokud by bylo možno dovozovat shodu vůle jen ohledně zbylé části návrhu na změnu předmětu smlouvy, je právně významné, že nedošlo ke změně výše leasingové částky dle přílohy č. 1 k leasingové smlouvě. Co se týče určitosti vymezení předmětu leasingu, návrh dlužníka na změnu obsahoval jen druhové vymezení věcí a označení jejich místem Vítkovice . V přijetí změny návrhu jsou věci označeny rovněž jen druhově a určení místa chybí. Podle Všeobecných podmínek leasingu Svazu švýcarských leasingových společností, z něhož se vychází při hodnocení leasingových smluv, je pro (platné) uzavření leasingové smlouvy stanoven požadavek jednoznačného popisu předmětu leasingu (individualisierende Beschreibung des Leasingobjektes, viz Leasing-Codex, zveřejněný na internetových stránkách www.leasingverband.ch). Podle přesvědčení odvolacího soudu by proto nebylo možno ani leasingovou smlouvu posoudit jako platný právní úkon. Dále je třeba uvést, že na rozdíl od České republiky nebyla ve Švýcarsku přípustná ani varianta tzv. zpětného leasingu (viz časopis Der Organizator 1990, č. 4). Odvolací soud však tyto závěry uvádí jen pro úplnost , protože pro rozhodnutí ve věci je zásadní jeho závěr o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 4.10.2007.
Protože žalobce věci podle kupní smlouvy ze dne 4.10.2007 nenabyl, nemohl je platně pronajmout dlužníkovi leasingovou smlouvou č. 110907 ze dne 7.9.2007, ve znění jejího dodatku ze dne 4.10.2007. Žalobci a dlužníku podle této leasingové smlouvy vzájemná práva a povinnosti nevznikla, proto tvrzená pohledávka žalobce ve výši 4.175.603,30 Kč z titulu neuhrazených leasingových splátek a úroků z prodlení není po právu. Závěr soudu prvního stupně, že žalobě nelze vyhovět, je správný a odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Ve výroku II. odvolací soud změnil napadený rozsudek, neboť náklady právního zastoupení, které vznikly žalovanému je třeba vyčíslit podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif , viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů dne 7.5.2013 pod č. 116/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ze dne 15. května 2013, případně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2254/2011 ze dne 27.6.2013). Výši odměny za jeden úkon právní služby, provedený v řízení v době do 31.12.2012 je třeba vyčíslit podle § 9 odst. 3, písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do tohoto data (odměna činí 2.100 Kč, viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2009 č.j. 6 Cmo 1/2009-205) a odměnu za jeden úkon právní služby, provedený od 1.1.2013 je třeba vyčíslit dle § 9 odst. 4, písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od tohoto data (odměna činí 3.100 Kč, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013 sen. zn. 29 ICdo 13/2013).
Úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, kterou odvolací soud vyčíslil ve výši 15.730 Kč (čtyři úkony právní služby po 2.100 Kč-příprava a převzetí zastoupení dne 4.1.2010, vyjádření k žalobě ze dne 6.1.2010, účast u jednání soudu ve dnech 10.5.2011 a 15.5.2012, jeden úkon právní služby po 3.100 Kč-účast u jednání soudu dne 29.1.2013, pět paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, náhrada DPH v sazbě 21% ve výši 2.730 Kč, § 9 odst. 3, písm. a/ advokátního tarifu ve znění do 31.12.2012, § 9 odst. 4, písm. c/ advokátního tarifu ve znění od 1.1.2013, § 7 bod 5., § 11 písm.a/, d/ g/, § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Proto odvolací soud změnil (ust. § 220 odst. 1 o.s.ř.) napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalobce k zaplacení takto vyčíslené náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., právo na jejich náhradu vzniklo úspěšnému žalovanému. Tyto náklady sestávají z odměny za jeden úkon právní služby po 3.100 Kč a jedné paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč, náhradě za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč a cestovném advokáta žalovaného k jednání odvolacího soudu a zpět v částce 971,40 Kč (účast u jednání odvolacího soudu dne 19.11.2013, cesta osobním automobilem se spotřebou 6,77l NM/100 km v délce 160 km, cena nafty 36,50 Kč za 1l, 160x0,0677x36,5=395,4, 160x3,60=576, § 9 odst. 4, písm. c/, § 11 písm. g/, § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 advokátního tarifu /ve znění od 1.1.2013/, § 1, písm. b/, § 4, písm. c/ vyhl. č. 472/2012 Sb.). Celková částka nákladů odvolacího řízení, na jejichž náhradu má žalovaný právo, činí 4.771,40 Kč, včetně náhrady DPH v sazbě 21% (po zaokrouhlení) ve výši 1.002 Kč, činí tato částka 5.773,40 Kč.
Odvolací soud proto žalobce zavázal k zaplacení výše vyčíslené náhrady nákladů před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem, lhůtu k plnění a platební místo pro její úhradu určil dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení: Proti výroku I. tohoto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.
Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Olomouc 19. listopadu 2013
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu