12 VSOL 13/2016-23
27 ICm 2304/2014 12 VSOL 13/2016-23 (KSBR 27 INS 33284/2013)
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v právní věci žalobkyně Mgr. Petry Jadrníčkové, IČO 73612189, se sídlem ve Zlíně, Školní 3362/11, PSČ 760 01, insolvenční správkyně dlužníka anonymizovano anonymizovano , narozeného anonymizovano , bytem Kyjov, Pod Zvonicí 2022/8, PSČ 697 01, zastoupené Mgr. Bc. Michal Březovákem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Školní 3362/11, PSČ 760 01, proti žalovanému E-HAV s.r.o., IČO 27841812, se sídlem v Přerově, Vaňkova 2684, PSČ 750 02, o popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICm 2304/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 33284/2013, rozhodl o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 ICm 2304/2014-13, 27 INS 33284/2013, ze dne 13. 10. 2015,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 27 ICm 2304/2014-13, 27 INS 33284/2013, se ve výroku I. p o t v r z u j e .
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 27 ICm 2304/2014-13, 27 INS 33284/2013, se ve výroku II. m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.340 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. (KSBR 27 INS 33284/2013)
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) rozhodl o zastavení řízení o popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 3. 7. 2014 domáhala určení, že žalovaný jako věřitel nemá v insolvenčním řízení dlužníka anonymizovano anonymizovano vykonatelnou zajištěnou pohledávku ve výši 489.100 Kč. Žalovaný vzal dne 29. 9. 2014 přihlášku své pohledávky, evidované pod č. 4, v částce 489.100 Kč zpět, a toto zpětvzetí vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 30. 9. 2014, č. j. KSBR 27 INS 33284/2013-P4-4. Následně žalobkyně vzala (ještě před zahájením jednání) podáním ze dne 11. 11. 2014 žalobu v celém rozsahu zpět a insolvenční soud řízení proto dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ), řízení zastavil. Současně uložil žalovanému dle § 146 odst. 2 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10.164 Kč, sestávající se z odměny právního zástupce žalobkyně (advokáta) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), a to za 3 úkony právní služby-převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby, po 2.500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a\ advokátního tarifu), tj. celkem 7.500,-Kč. Dále přiznal náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč, celkově 900 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), a DPH z odměny a náhrad ve výši 1.764 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný blanketní odvolání, které ani přes výzvu insolvenčního soudu nedoplnil.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. (KSBR 27 INS 33284/2013)
Dle názoru odvolacího soudu insolvenční soud správně a úplně zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a odvolací soud na tento pro stručnost odkazuje.
Podle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z 3vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
Z ustanovení § 96 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
Jestliže v projednávané věci vzala žalobkyně podanou žalobu v celém rozsahu zpět dříve, než začalo jednání, pak insolvenční soud postupoval zcela správně, jestliže řízení s odkazem na ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
Podle § 163 věty první IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.
Z ustanovení § 202 odst. 1 IZ vyplývá, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.
Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
Ve vztahu k napadenému výroku o náhradě nákladů řízení se odvolací soud ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesní zavinění za zastavení řízení je třeba spatřovat na straně žalovaného, který jako přihlášený věřitel vzal přihlášenou pohledávku ve sporné výši 489.100 Kč zpět až po podání žaloby, na což musela žalující insolvenční správkyně reagovat jejím zpětvzetím. (KSBR 27 INS 33284/2013)
Insolvenční soud rovněž správně určil, že náklady žalobkyně spočívají v odměně právního zástupce za tři úkony právní služby, ve třech náhradách hotových výdajů a v DPH z přiznané odměny a náhrad. Při určení tarifní hodnoty věci je však třeba vycházet nikoli z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, nýbrž z ustanovení § 9 odst. 4 psím. c) advokátního tarifu. Výše odměny za jeden úkon právní služby tak činí nikoli 2.500 Kč, jak uváděl insolvenční soud, nýbrž částku 3.100 Kč. Náklady žalobkyně tudíž činí celkem částku 12.340 Kč (odměna právního zástupce 9.300 Kč, náhrada hotových výdajů 900 Kč a DPH 2.140 Kč).
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud výrok II. napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před insolvenčním soudem změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.340 Kč. Odvolací soud rovněž připomíná, že náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenční správkyni ve sporu o pravost a výši přihlášené pohledávky náleží do majetkové podstaty.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).
Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud
Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 25. února 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
27 ICm 2304/2014 12 VSOL 13/2016-23 (KSBR 27 INS 33284/2013)
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v právní věci žalobkyně Mgr. Petry Jadrníčkové, IČO 73612189, se sídlem ve Zlíně, Školní 3362/11, PSČ 760 01, insolvenční správkyně dlužníka anonymizovano anonymizovano , narozeného anonymizovano , bytem Kyjov, Pod Zvonicí 2022/8, PSČ 697 01, zastoupené Mgr. Bc. Michal Březovákem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Školní 3362/11, PSČ 760 01, proti žalovanému E-HAV s.r.o., IČO 27841812, se sídlem v Přerově, Vaňkova 2684, PSČ 750 02, o popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICm 2304/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 33284/2013, rozhodl o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 ICm 2304/2014-13, 27 INS 33284/2013, ze dne 13. 10. 2015,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 27 ICm 2304/2014-13, 27 INS 33284/2013, se ve výroku I. p o t v r z u j e .
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 27 ICm 2304/2014-13, 27 INS 33284/2013, se ve výroku II. m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.340 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. (KSBR 27 INS 33284/2013)
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) rozhodl o zastavení řízení o popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 3. 7. 2014 domáhala určení, že žalovaný jako věřitel nemá v insolvenčním řízení dlužníka anonymizovano anonymizovano vykonatelnou zajištěnou pohledávku ve výši 489.100 Kč. Žalovaný vzal dne 29. 9. 2014 přihlášku své pohledávky, evidované pod č. 4, v částce 489.100 Kč zpět, a toto zpětvzetí vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 30. 9. 2014, č. j. KSBR 27 INS 33284/2013-P4-4. Následně žalobkyně vzala (ještě před zahájením jednání) podáním ze dne 11. 11. 2014 žalobu v celém rozsahu zpět a insolvenční soud řízení proto dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ), řízení zastavil. Současně uložil žalovanému dle § 146 odst. 2 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10.164 Kč, sestávající se z odměny právního zástupce žalobkyně (advokáta) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), a to za 3 úkony právní služby-převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby, po 2.500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a\ advokátního tarifu), tj. celkem 7.500,-Kč. Dále přiznal náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč, celkově 900 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), a DPH z odměny a náhrad ve výši 1.764 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný blanketní odvolání, které ani přes výzvu insolvenčního soudu nedoplnil.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. (KSBR 27 INS 33284/2013)
Dle názoru odvolacího soudu insolvenční soud správně a úplně zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a odvolací soud na tento pro stručnost odkazuje.
Podle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z 3vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
Z ustanovení § 96 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
Jestliže v projednávané věci vzala žalobkyně podanou žalobu v celém rozsahu zpět dříve, než začalo jednání, pak insolvenční soud postupoval zcela správně, jestliže řízení s odkazem na ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
Podle § 163 věty první IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.
Z ustanovení § 202 odst. 1 IZ vyplývá, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.
Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
Ve vztahu k napadenému výroku o náhradě nákladů řízení se odvolací soud ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesní zavinění za zastavení řízení je třeba spatřovat na straně žalovaného, který jako přihlášený věřitel vzal přihlášenou pohledávku ve sporné výši 489.100 Kč zpět až po podání žaloby, na což musela žalující insolvenční správkyně reagovat jejím zpětvzetím. (KSBR 27 INS 33284/2013)
Insolvenční soud rovněž správně určil, že náklady žalobkyně spočívají v odměně právního zástupce za tři úkony právní služby, ve třech náhradách hotových výdajů a v DPH z přiznané odměny a náhrad. Při určení tarifní hodnoty věci je však třeba vycházet nikoli z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, nýbrž z ustanovení § 9 odst. 4 psím. c) advokátního tarifu. Výše odměny za jeden úkon právní služby tak činí nikoli 2.500 Kč, jak uváděl insolvenční soud, nýbrž částku 3.100 Kč. Náklady žalobkyně tudíž činí celkem částku 12.340 Kč (odměna právního zástupce 9.300 Kč, náhrada hotových výdajů 900 Kč a DPH 2.140 Kč).
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud výrok II. napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před insolvenčním soudem změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.340 Kč. Odvolací soud rovněž připomíná, že náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenční správkyni ve sporu o pravost a výši přihlášené pohledávky náleží do majetkové podstaty.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).
Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud
Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 25. února 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu