12 Cmo 6/2012
12 Cmo 6/2012-134 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce Forwest, a.s., se sídlem 326 00 Plzeň, U Hvězdárny 19, IČ: 64361004, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem 301 12 Plzeň, Kamenická 1, proti žalované Bc. Iloně Galaczové, se sídlem v Třinci, Dukelská 997, insolvenční správkyni dlužníka Jaroslava Dubského, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Dubského, 739 61 Třinec, Lyžbice, Slezská 739, IČ: 64115631, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 4818/2009, o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.6.2012 č.j. 34 Cm 3/2010-51
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě (dále též jen soud prvního stupně či soud ) zamítl žalobu na zjištění (dílčích) pohledávek žalobce za dlužníkem, a to pohledávky č. 2 ve výši 1.202.600 Kč, pohledávky č. 3 ve výši 477.170 Kč a pohledávky č. 4 ve výši 390.891 Kč (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalovaná se svého práva vzdala (výrok II.). Na odůvodnění, poté co rekapituloval procesní stanoviska účastníků, uvedl, že: -dne 25.8.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaroslava Dubského a žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní; -žalobce přihlásil dne 15.9.2009 do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 3.387.194 Kč, sestávající ze čtyř dílčích pohledávek, z nichž pohledávka č. 1 ve výši 1.316.533 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000050, pohledávka č. 2 ve výši 1.202.600 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000092, pohledávka č. 3 ve výši 477.170 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000106 a pohledávka č. 4 ve výši 390.891 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000112; -dne 19.1.2010 na přezkumném jednání žalovaná a dlužník popřeli dílčí pohledávky žalobce č. 2, č. 3 a č. 4 ve výši 2.070.661 Kč, o popření byl žalobce vyrozuměn dne 5.2.2010 a žaloba byla podána dne 18.2.2010, tedy včas; -soud provedl důkazy listinami, které žalobce připojil k žalobě, a to kopiemi faktur (včetně dobropisu žalobce), kopiemi korespondence mezi žalobcem a dlužníkem a kopiemi osvědčení o měření za období od 7.9. do 29.10.2005, kterými však podle něj žalobce neprokázal, že má vůči dlužníkovi dílčí pohledávky č. 2, č. 3 a č.4, byť soud vzal za zjištěnou mezi stranami nespornou skutečnost, že žalobce pro dlužníka vykonával těžbu dřeva v Tatranském národním parku v období roku 2005; -žalobcem navržené výslechy svědků Pavla Procházky, Josefa Fenta a Ing. Slabého, které dle soudu měly prokázat skutkový stav vytěžené hmoty dle osvědčení o měření soud neprovedl proto, že nemá za to, že výslech navržených svědků může doložit-a to z důvodu technických i časových, průkaznou existenci vzniku předmětné pohledávky žalobce vůči dlužníkovi . Protože žalobce průkaznými písemnými důkazy nepochybně neprokázal vznik, výši a existenci pohledávek vůči dlužníkovi, soud žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu, že neprokázal vznik závazkového vztahu mezi ním a dlužníkem, protože opakovaně uvedl, že pro dlužníka těžbu vykonával v předchozím období a předložil výstupy z harvestoru, zaznamenávající objem těžby s 90% přesností, a k těmto výstupům navrhl i znalecké posudky. Podle žalobce dlužník svůj závazek uznal, neboť převzal vytěženou dřevní hmotu a faktury bez jakýchkoliv připomínek a část plnění žalobci uhradil. Žalobce argumentoval i tím, že těžba probíhala v Tatranském národním parku při kalamitě v roce 2005, kdy nebylo možno uzavírat písemné dohody a obě strany měly za to, že pokračují v již uzavřeném závazkovém vztahu. Žalobce nesouhlasil s názorem, že svědecké výpovědi navržených svědků nemohou prokázat existenci závazkového vztahu mezi žalobcem a dlužníkem. Podle něj při neexistenci písemné dohody mohl těmito důkazy prokázat, že v tvrzeném období probíhala v dané lokalitě pro dlužníka těžba dřevní hmoty a že žalobce dlužníkovi tuto hmotu předával. Podle žalobce soud tím, že neprovedl navržené důkazy znaleckým posouzením výstupu z harvestoru a výslechy navržených svědků, s přihlédnutím ke shodnému tvrzení účastníků, že před sporným obdobím mezi nimi existoval závazkový vztah, neúplně zjistil skutkový stav věci. U jednání odvolacího soudu doplnil žalobce odvolací důvody tak, že se soud řádně nevypořádal s dopisem ze dne 19.11.2005 a nepopsal a nevyhodnotil vztahy mezi dlužníkem, žalobcem a společností Foresta Wood , kdy dlužník měl oprávnění těžit dřevo na poli č. 7, avšak neměl k tomu prostředky a kontakty, proto mu žalobce sjednal nájem harvestoru, případně těžbu dřeva . V odvolacím řízení žalobce žádal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, podle ní žalobce neprokázal existenci smluvního vztahu s dlužníkem ani to, že by závazky z tvrzeného vztahu splnil. V odvolacím řízení navrhla potvrzení napadeného rozsudku.
Podle úst. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a že obsahuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2, písm. d) a g) o.s.ř., přezkoumal podle ustanovení § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř. odvoláním napadený rozsudek jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, zčásti opakoval a zčásti doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Z důvodu přesnosti a úplnosti skutkových zjištění opakoval odvolací soud důkaz kopiemi listin, připojených k žalobě a zjistil následující skutečnosti: 1. Z faktury č. 562000050, vystavené žalobcem dne 4.10.2005 se splatností 15.10.2005, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 8.8. do 30.9.2005 ve výši 5.026.560 Sk. 2. Z faktury č. 562000092, vystavené žalobcem dne 15.11.2005 se splatností 20.1.2006, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 1.10 do 31.10.2005 v částce 1.747.108 Sk. 3. Z faktury č. 562000106, vystavené žalobcem dne 15.12.2005 se splatností 14.2.2006, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 1.11. do 30.11.2005 v částce 696.864 Sk.
4. Z faktury č. 562000112, vystavené žalobcem dne 15.1.2006 se splatností 15.3.2006, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 1.12. do 31.12.2005. 5. Z dohody o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek, uzavřené dne 31.10.2005 mezi žalobcem a dlužníkem, že žalobce započetl svou pohledávku za dlužníkem z faktury č. 562000050 ve výši 5.026.560 Sk oproti pohledávce dlužníka vůči žalobci z faktury č. 160 v částce 2.813.685,10 Sk s tím, že po započtení zůstává žalobci za dlužníkem pohledávka ve výši 2.212.874,90 Sk. 6. Ze sdělení Hany Machové, předsedkyně představenstva žalobce, dlužníkovi ze dne 19.11.2005, vytištěného ve formě mailové korespondence, že práce harvestoru Minikönigstiger, bude účtována v částce 640 Sk. Sdělení obsahuje otisk razítka dlužníka, podpis a poznámku souhlasím . 7. Z dopisu žalobce ze dne 19.6.2006 dlužníkovi, že přílohou dopisu žalobce zasílá dlužníkovi dobropis č. 562600003 vystavený 16.6.2006 na částku 675.233 Sk bez DPH s tím, že se týká obchodního vztahu, těžby a přiblížení dřeva ve Vysokých Tatrách, pole č. 7, v době od srpna do prosince roku 2005 s tím, aby si dlužník tuto částku zakalkuloval do účetnictví v roce 2005. 8. Z dopisu dlužníka ze dne 12.5.2006 žalobci, že se dlužník se žalobcem nemůže dohodnout na vystavení dobropisu ze strany žalobce na 10% z celkového objemu služby, týkající se těžby a přiblížení dřevní hmoty na poli č. 7, objem vyvezené dřevní hmoty činí 21.948,48 m3 a objem vytěžené dřevní hmoty činí 26.332,80 m3, což činí o 20,01 % více (4.384,32 m3). Uzavření dohody ohledně dobropisu by bylo reálné, pokud by hodnota byla stanovena na 20,01 % celkové částky odfakturovaného objemu služby (těžby a přibližování). 8. Z žádosti žalobce o vystavení prohlášení, odeslaného faxem dne 26.7.2006 dlužníku, že žalobce žádá o potvrzení přijetí dobropisu a prohlášení o zdaňovacím období, do kterého bude v účetnictví dlužníka tento dobropis zaúčtován. Jedná se o doklad č. 562600003 ze dne 16.6.2006. Tato žádost je opatřena otiskem razítka dlužníka a podpisem s uvedením zdaňovacího období 7/2006. 9. Z faktury č. 562600003, vystavené 16.6.2006 se splatností 30.6.2006, že žalobce dlužníku dobropisuje částku 803.527 Sk k fakturám č. 562000050 ze dne 4.10.2005, č. 562000092 ze dne 15.11.2005, č. 562000106 ze dne 15.12.2005 a č. 562000112 ze dne 15.1.2006. Faktura obsahuje rozpis částek, dobropisovaných k jednotlivým fakturám. 10. Z žalobcem předložených kopií o výstupu z harvestoru Königstiger (označených jako osvědčení o měření ), a to osvědčení s datem 4.10.2005, že obsahuje otisk razítka žalobce, osvědčení s datem 29.10. 2005 a osvědčení s datem 10.10.2005 neobsahují žádné potvrzení. 11. Z kopie přezkumného listu přihlášky pohledávky žalobce č. P 33, že žalobce přihlásil pohledávku celkem ve výši 3.387.194 Sk sestávající ze čtyř dílčích pohledávek. Pohledávka č. 1 za provedenou těžbu dřeva, která byla fakturována fakturou č. 562000050, byla zjištěna, pohledávka č. 2, kterou byla fakturována cena provedené těžby dřeva fa. č. 562000092, pohledávka č. 3 za provedenou těžbu dřeva, která byla fakturovaná fa. č. 56200106 a pohledávka č. 4 za provedenou těžbu dřeva, fakturovaná fa. č. 562000112, byly popřeny co do pravosti, protože věřitel nedoložil, že pro dlužníka fakturované práce realizoval.
Z ustanovení § 120 odst. 1, 3 o.s.ř. vyplývá, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Nejde-li o řízení uvedená v odstavci druhém tohoto ustanovení, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
Odvolací soud pro zjednodušení následujícího výkladu o hodnocení žalobcem předložených a k jeho návrhu provedených důkazů považuje za potřebné na tomto místě rekapitulovat tvrzení žalobce, ze kterých dovozoval svůj nárok. Podle žaloby měly pohledávky, jejichž určení se domáhá, vzniknout prováděním těžby a svozem dřeva žalobcem v rozhodném období (1.10. až 31.12.2005) pro dlužníka na základě ústní dohody, uzavřené v srpnu roku 2005; tyto práce následně žalobce fakturoval označenými fakturami. V doplnění žaloby ze dne 23.8.2010 žalobce tvrdil, že těžbu dřeva prováděl v Tatranském národním parku v prostoru označeném jako pole č. 7 a vytěženou dřevní hmotu v souladu s dohodou odvážel na pilu, kde byla dlužníkem zpracována. V podání ze dne 28.4.2011 žalobce dále upřesnil, že s dlužníkem před zahájením těžby prošel pole č. 7, podmínky těžby však dohodl s tehdejším spolupracovníkem dlužníka Ing. Slabým . Těžba začala v srpnu 2005 a skončila v únoru 2006 a probíhala pomocí harvestoru, denně kontrolovaného Pavlem Procházkou, který měl přehled nejen o množství vytěžené hmoty, ale i o místu, kam byla hmota odvážena. K prokázání těchto skutečností žalobce označil výslech svědků Pavla Procházky, Ing. Slabého (jehož adresu v podání ze dne 28.4.2011 nesdělil) a Josefa Fenta.
V doplnění odvolacích důvodů u jednání odvolacího soudu dne 23.4.2013 žalobce vznesl námitku, že soud prvního stupně se nevypořádal se vztahy mezi dlužníkem, žalobcem a společností Foresta Wood . Žalobce však žádné vztahy mezi těmito třemi subjekty v žalobě, ani do skončení prvního jednání před soudem prvního stupně netvrdil (o koncentraci tohoto řízení byli účastníci poučeni jak v předvolání k jednání, tak u jednání soudu dne 15.3.2011). Rovněž až u jednání odvolacího soudu žalobce uvedl, že pro dlužníka sjednal nájem harvestoru, případně těžbu dřevní hmoty . Tyto odvolací námitky nejenže nejsou důvodné, protože žalobce v řízení u soudu prvního stupně uvedené skutečnosti netvrdil, ale nebylo se jimi třeba věcně jako novými tvrzeními zabývat, protože se jedná o nepřípustnou novotu (§ 118b odst. 1 o.s.ř.).
V situaci, kdy byla žalovanou popřena pravost žalobcem přihlášených dílčích pohledávek č. 2, č. 3 a č. 4, je pro závěr o existenci žalobcem tvrzených pohledávek zásadní prokázání tvrzené skutečnosti, že žalobce v době od 1.10. do 31.12.2005 na poli č. 7 těžbu dřevní hmoty a její svoz pro dlužníka prováděl. Otázka, zda žalobce pro dlužníka těžbu prováděl na základě dohody (smlouvy) a zda mu vznikla pohledávka smluvní (§ 536 ObchZ) či zda ji prováděl bezesmluvně a má pohledávku z titulu plnění bez právního důvodu (§ 451 OZ), ani otázka množství odtěžené dřevní hmoty není pro závěr o pravosti popřených dílčích pohledávek č. 3, č. 4 a č. 5 zásadní. Žalobcem nabídnuté důkazy je proto třeba hodnotit z toho hlediska, zda se jimi žalobci podařilo prokázat své tvrzení, že dlužníku v rozhodném období plnil.
Z žalobcem dokládaných dlužníkem nepotvrzených faktur č. 562000092, č. 56200106 a č. 562000112 neplyne, že žalobce pro dlužníka provedl fakturované práce, protože tyto faktury jsou, jak správně uzavřel soud prvního stupně, jen účetními doklady. Z dalších předložených listin se k rozhodnému období váže mailové sdělení žalobce ze dne 19. listopadu 2005, ze kterého lze dovodit jen to, že dlužník souhlasil s cenou za práci harvestoru Minikönigstiger, kterou bude žalobce účtovat dlužníkovi. Z tohoto mailu vyplývá, že mezi žalobcem a dlužníkem byl minimálně v listopadu 2005 vztah, týkající se těžby porostů na poli č. 7. Tento mail se však váže k ceně práce harvestoru, a nikoli přímo k provádění těžby a odvážení dřevní hmoty žalobcem pro dlužníka a zjištění z něj nepostačují pro závěr, že žalobce pro žalovaného tvrzené práce v listopadu 2005 prováděl. Závěr o provádění prací nelze učinit ani z dopisu dlužníka žalobci z 12. května 2006, neboť ten se netýká žádného časového období a provádění prací, ale váže se pouze k poli č. 7 a objemům vytěžené dřevní hmoty. Z tohoto dopisu lze dovozovat jen existenci vztahu mezi žalobcem a dlužníkem, nikoli však to, že žalobce tvrzené práce prováděl. Obchodního vztahu mezi žalobcem a dlužníkem v době od srpna do prosince roku 2005 se týká průvodní dopis žalobce dlužníkovi ze dne 19.6.2006 ohledně dobropisované částky a dobropis, fa. č. 562600003, který dlužník zařadil do svého účetnictví za měsíc červenec 2006. Jen ze skutečnosti, že dlužník tento dobropis, který se týká i období srpna a září 2005, za které nárok žalobce nebyl zpochybněn, však nelze učinit závěr, že žalobce v rozhodném období plnil dlužníku, což žalovaná popírá. Osvědčení o měření datovaná od 4.10. do 10.10.2005, která neobsahují žádné potvrzení (odsouhlasení) ze strany dlužníka, jsou pro účel prokázání tvrzení žalobce o provádění prací bezcenná a vzhledem k tomu, že rozhodující okolností pro prokázání pravosti pohledávek je poskytnuté plnění, nikoli jeho výše, bylo by v rozporu s ekonomií soudního řízení provádět důkaz znaleckým posudkem o přesnosti těchto měření. Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že listinnými důkazy žalobce neprokázal nejen své tvrzení o tom, že uzavřel s dlužníkem dohodu, ale zejména své tvrzení, že provedl pro dlužníka práce v době od 1.10. do 31.12.2005, z čehož mu vznikly popřené pohledávky.
K prokázání skutečnosti o provádění těžby a svozu dřeva žalobcem pro dlužníka v období od 1.10. do 31.12.2005 žalobce dále označil výslech svědků Pavla Procházky, Josefa Fenty a Ing. Slabého. Zásadně nelze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že výpovědi navržených svědků z technických a časových důvodů nemohou prokázat vznik pohledávky žalobce. Princip, že z logiky věci nelze a priori hodnotit důkaz, který soud ještě neprovedl, je judikaturou zastáván již dlouhodobě (viz. Sborník IV. stanovisek, zpráv a rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR z období let 1970 až 1983, str. 1.084-1.085). Zásada, že pokud se navržený důkaz týká rozhodné skutečnosti, je soud povinen důkaz provést a nemůže provedení důkazu pominout s odůvodněním, že nelze od něho očekávat, že by potvrdil pravdivost tvrzené skutečnosti, je trvalou součástí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky a jako princip spravedlivého procesu jej opakovaně formuloval Ústavní soud (viz usnesení NS ČR ze dne 18.12.2003 sp. zn. 21 Cdo 124/2003 dostupné na www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2008 sp. zn. I. ÚS 2568/07, dostupný na internetových stránkách nalus.cz). Účastníkem označený důkaz soud neprovede pouze v případě, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nelze prokázat pro věc rozhodnou skutečnost, například proto, že označený důkaz je zjevně nezpůsobilý prokázat tvrzenou skutečnost nebo že se týká skutečnosti, která je podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci bezvýznamná (srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8.4.1994, sp. zn. 6 Cdo 107/93, který byl uveřejněn pod č. 57 v časopise Soudní rozhledy, roč. 1995). Proto odvolací soud provedl žalobcem navržený důkaz výpovědí svědka Pavla Procházky (jeho provedení nebrání úprava § 213 odst. 4 o.s.ř.).
Z výpovědi svědka Pavla Procházky odvolací soud zjistil, že v rozhodném období byl zaměstnancem společnosti Foresta Wood Zlín a zajišťoval zakázku na těžbu dřeva pro žalobce. V květnu roku 2005 žalobce oslovil společnost Foresta Wood , zda by pro něj vytěžila dřevní hmotu, neboť má zakázku od dlužníka. Těžba na poli č. 7 byla jedinou zakázkou pro žalobce, kterou svědek vyřizoval, probíhala standardně na základě smlouvy uzavřené s žalobcem stroji, velkým a malým Königstigerem . Svědek se setkal s dlužníkem, za dlužníka jednal Ing. Slabý , se kterým svědek procházel těžební pole. Dřevní hmota, vytěžená z pole, byla skládána na odvozní místo, z něhož se odvážela dále ke zpracování. Svědek nevěděl, kam byla hmota dále odvážena, stejně tak nebyl informován o vztahu mezi žalobcem a dlužníkem. Při nakládce dřeva z pole č. 7 na odvozním místě si svědek nepamatoval, že by viděl Ing. Slabého nebo dlužníka, domníval se však, že dlužník byl majitel, pro kterého zaměstnavatel svědka dřevo těžil .
Podle odvolacího soudu svědeckou výpovědí svědka Pavla Procházky nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že to byl žalobce, kdo pro dlužníka v rozhodném období prováděl těžbu a svoz dřeva na poli č. 7 v Tatranském národním parku. Svědek vypověděl, že dřevo těžil a na odvozní místo svážel třetí subjekt, a to na základě smluvního vztahu s žalobcem. Svědek se pouze domníval , že dřevo bylo těženo pro dlužníka, který byl majitelem , a nepotvrdil, že vytěžená dřevní hmota byla odvážena na pilu dlužníka. Z jeho výpovědí lze mít za prokázáno jen to, že těžba probíhala pomocí malého harvestoru Königstiger , o němž jednal žalobce s dlužníkem v mailu ze dne 19.11.2005, a že svědek Ing Slabý při zahájení těžby procházel těžební pole (se svědkem).
Žalobce i po provedení výslechu svědka Pavla Procházky setrval na výslechu svědka Ing. Slabého (a výslovně uvedl, že netrvá na výslechu svědka Josefa Fenty), který měl potvrdit jeho tvrzení o tom, že s žalobcem za dlužníka dohodl podmínky těžby dřeva. Podle odvolacího soudu tento žalobcem označený důkaz nelze posuzovat jako zjevně nezpůsobilý prokázat, že žalobce pro dlužníka těžbu dřevní hmoty v rozhodném období prováděl. Proto odvolací soud odročil odvolací jednání za účelem výslechu tohoto žalobcem navrženého svědka. K provedení důkazu výpovědí tohoto svědka je třeba uvést, že žalobce již v podání soudu v květnu roku 2011 označil důkaz výpovědí Ing. Slabého s tím, že je schopen zajistit jeho přítomnost na soudním jednání. K zajištění přítomnosti tohoto svědka byl vyzván odvolacím soudem již v předvolání k odvolacímu jednání, nařízenému na den 26.3.2013 (doručeném mu dne 21.2.2013). V podání doručeném soudu dne 20.3.2013 žalobce sdělil, že se mu svědky Pavla Procházku a Ing. Slabého nepodařilo zajistit. V této situaci odvolací soud zjistil prostřednictvím technologického centra Ministerstva vnitra ČR aktuální adresu navrženého svědka Pavla Procházky, odročil již nařízené odvolací jednání a k odročenému odvolacímu jednání tohoto svědka předvolal. Pro zjištění adresy osoby Ing. Slabého neměl dostatečné podklady. Vzhledem k tomu, že žalobce u jednání odvolacího soudu dne 23.4.2013 setrval na provedení důkazu svědeckou výpovědí Ing. Slabého , poskytl odvolací soud žalobci lhůtu ke sdělení aktuální adresy, data narození, případně rodného čísla svědka do 10.5.2013, která byla k jeho žádosti prodloužena do 24.5.2013. Žalobce však v určené lhůtě žádný z relevantních údajů odvolacímu soudu nesdělil, až podáním doručeným soudu 30.5.2013 sdělil, že zatím je jeho pátrání po adrese svědka Ing. Slabého bezúspěšné a žádá o prodloužení lhůty ke sdělení adresy svědka do 10.6.2013. Podáním, doručeným odvolacímu soudu 20.6.2013 žalobce sdělil, že jeho pátrání po adrese svědka Ing. Slabého je zatím stále bezúspěšné, nicméně zjistil, že svědek se pracovně nachází ve Slovenské republice a dá se konstatovat, že je mu na stopě . Proto žádá o opětovné odročení jednání, které bylo nařízeno na den 25.6.2013 za účelem výslechu svědka Ing. Slabého .
Odvolací soud v této situaci žádosti žalobce o odročení jednání nevyhověl, protože ji neposoudil jako důvodnou. Podle názoru odvolacího soudu měl žalobce dostatečný časový prostor ke splnění svých procesních povinností. Pokud nebyl schopen od 21. února 2013 do 20. června 2013, tedy za dobu čtyř měsíců, zjistit aktuální adresu svědka Ing. Slabého , ani jeho datum narození či rodné číslo a v žádosti o další odročení z 20.6.2013 neuvedl žádný z konkrétních údajů, jejichž sdělení mu bylo odvolacím soudem uloženo, ani žádný jiný konkrétní údaj o svědkovi (např. o jeho zaměstnavateli), další prodlužování řízení by bylo podle odvolacího soudu v rozporu s rychlostí a hospodárností procesu. Proto odvolací soud dne 25.6.2013 o věci jednal a rozhodl, aniž by důkaz svědeckou výpovědí svědka
Ing. Slabého provedl. Žalobce se z jednání odvolacího soudu dne 25.6.2013 omluvil.
V situaci, kdy ani po doplnění dokazování nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že pro dlužníka prováděl těžbu a svoz dřeva v době od 1.1. do 31.12.2005 v těžebním poli č. 7 Tatranského národního parku, nezbylo odvolacímu soudu než rozhodnout v neprospěch žalobce pro neunešení důkazního břemene (§ 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř., viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. a ve správném výroku II. o náhradě nákladů řízení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., toto právo má v odvolacím řízení úspěšná žalovaná, které vznikly náklady na cestovném za cestu k jednání odvolacího soudu dne 23. dubna 2013 a dne 25.6.2013 na trase Třinec-Olomouc a zpět, cesta v délce 2 x 244 km osobním automobilem se spotřebou 7,57 litru benzinu/100 km, průměrná cena benzinu 36,10 Kč, paušální náhrada 3,60 Kč (§ 157, § 158 zák. č. 262/2006 Sb., § 1, písm. b/, § 4, písm. b/ vyhl. č. 472/2012 Sb.). Náklady za dvě cesty k jednání odvolacího soudu činí 3.090 Kč (244x3,60 + 0,0757x36,10x244) a odvolací soud zavázal žalobce k zaplacení takto vyčíslené částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 25. června 2013
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
12 Cmo 6/2012-134 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce Forwest, a.s., se sídlem 326 00 Plzeň, U Hvězdárny 19, IČ: 64361004, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem 301 12 Plzeň, Kamenická 1, proti žalované Bc. Iloně Galaczové, se sídlem v Třinci, Dukelská 997, insolvenční správkyni dlužníka Jaroslava Dubského, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Dubského, 739 61 Třinec, Lyžbice, Slezská 739, IČ: 64115631, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 4818/2009, o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.6.2012 č.j. 34 Cm 3/2010-51
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě (dále též jen soud prvního stupně či soud ) zamítl žalobu na zjištění (dílčích) pohledávek žalobce za dlužníkem, a to pohledávky č. 2 ve výši 1.202.600 Kč, pohledávky č. 3 ve výši 477.170 Kč a pohledávky č. 4 ve výši 390.891 Kč (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalovaná se svého práva vzdala (výrok II.). Na odůvodnění, poté co rekapituloval procesní stanoviska účastníků, uvedl, že: -dne 25.8.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaroslava Dubského a žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní; -žalobce přihlásil dne 15.9.2009 do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 3.387.194 Kč, sestávající ze čtyř dílčích pohledávek, z nichž pohledávka č. 1 ve výši 1.316.533 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000050, pohledávka č. 2 ve výši 1.202.600 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000092, pohledávka č. 3 ve výši 477.170 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000106 a pohledávka č. 4 ve výši 390.891 Kč představuje částku za provedenou těžbu dřeva dle fa. č. 562000112; -dne 19.1.2010 na přezkumném jednání žalovaná a dlužník popřeli dílčí pohledávky žalobce č. 2, č. 3 a č. 4 ve výši 2.070.661 Kč, o popření byl žalobce vyrozuměn dne 5.2.2010 a žaloba byla podána dne 18.2.2010, tedy včas; -soud provedl důkazy listinami, které žalobce připojil k žalobě, a to kopiemi faktur (včetně dobropisu žalobce), kopiemi korespondence mezi žalobcem a dlužníkem a kopiemi osvědčení o měření za období od 7.9. do 29.10.2005, kterými však podle něj žalobce neprokázal, že má vůči dlužníkovi dílčí pohledávky č. 2, č. 3 a č.4, byť soud vzal za zjištěnou mezi stranami nespornou skutečnost, že žalobce pro dlužníka vykonával těžbu dřeva v Tatranském národním parku v období roku 2005; -žalobcem navržené výslechy svědků Pavla Procházky, Josefa Fenta a Ing. Slabého, které dle soudu měly prokázat skutkový stav vytěžené hmoty dle osvědčení o měření soud neprovedl proto, že nemá za to, že výslech navržených svědků může doložit-a to z důvodu technických i časových, průkaznou existenci vzniku předmětné pohledávky žalobce vůči dlužníkovi . Protože žalobce průkaznými písemnými důkazy nepochybně neprokázal vznik, výši a existenci pohledávek vůči dlužníkovi, soud žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu, že neprokázal vznik závazkového vztahu mezi ním a dlužníkem, protože opakovaně uvedl, že pro dlužníka těžbu vykonával v předchozím období a předložil výstupy z harvestoru, zaznamenávající objem těžby s 90% přesností, a k těmto výstupům navrhl i znalecké posudky. Podle žalobce dlužník svůj závazek uznal, neboť převzal vytěženou dřevní hmotu a faktury bez jakýchkoliv připomínek a část plnění žalobci uhradil. Žalobce argumentoval i tím, že těžba probíhala v Tatranském národním parku při kalamitě v roce 2005, kdy nebylo možno uzavírat písemné dohody a obě strany měly za to, že pokračují v již uzavřeném závazkovém vztahu. Žalobce nesouhlasil s názorem, že svědecké výpovědi navržených svědků nemohou prokázat existenci závazkového vztahu mezi žalobcem a dlužníkem. Podle něj při neexistenci písemné dohody mohl těmito důkazy prokázat, že v tvrzeném období probíhala v dané lokalitě pro dlužníka těžba dřevní hmoty a že žalobce dlužníkovi tuto hmotu předával. Podle žalobce soud tím, že neprovedl navržené důkazy znaleckým posouzením výstupu z harvestoru a výslechy navržených svědků, s přihlédnutím ke shodnému tvrzení účastníků, že před sporným obdobím mezi nimi existoval závazkový vztah, neúplně zjistil skutkový stav věci. U jednání odvolacího soudu doplnil žalobce odvolací důvody tak, že se soud řádně nevypořádal s dopisem ze dne 19.11.2005 a nepopsal a nevyhodnotil vztahy mezi dlužníkem, žalobcem a společností Foresta Wood , kdy dlužník měl oprávnění těžit dřevo na poli č. 7, avšak neměl k tomu prostředky a kontakty, proto mu žalobce sjednal nájem harvestoru, případně těžbu dřeva . V odvolacím řízení žalobce žádal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, podle ní žalobce neprokázal existenci smluvního vztahu s dlužníkem ani to, že by závazky z tvrzeného vztahu splnil. V odvolacím řízení navrhla potvrzení napadeného rozsudku.
Podle úst. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a že obsahuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2, písm. d) a g) o.s.ř., přezkoumal podle ustanovení § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř. odvoláním napadený rozsudek jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, zčásti opakoval a zčásti doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Z důvodu přesnosti a úplnosti skutkových zjištění opakoval odvolací soud důkaz kopiemi listin, připojených k žalobě a zjistil následující skutečnosti: 1. Z faktury č. 562000050, vystavené žalobcem dne 4.10.2005 se splatností 15.10.2005, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 8.8. do 30.9.2005 ve výši 5.026.560 Sk. 2. Z faktury č. 562000092, vystavené žalobcem dne 15.11.2005 se splatností 20.1.2006, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 1.10 do 31.10.2005 v částce 1.747.108 Sk. 3. Z faktury č. 562000106, vystavené žalobcem dne 15.12.2005 se splatností 14.2.2006, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 1.11. do 30.11.2005 v částce 696.864 Sk.
4. Z faktury č. 562000112, vystavené žalobcem dne 15.1.2006 se splatností 15.3.2006, že jí byla fakturována těžba a vyvážení dřeva z pole č. 7 za dobu od 1.12. do 31.12.2005. 5. Z dohody o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek, uzavřené dne 31.10.2005 mezi žalobcem a dlužníkem, že žalobce započetl svou pohledávku za dlužníkem z faktury č. 562000050 ve výši 5.026.560 Sk oproti pohledávce dlužníka vůči žalobci z faktury č. 160 v částce 2.813.685,10 Sk s tím, že po započtení zůstává žalobci za dlužníkem pohledávka ve výši 2.212.874,90 Sk. 6. Ze sdělení Hany Machové, předsedkyně představenstva žalobce, dlužníkovi ze dne 19.11.2005, vytištěného ve formě mailové korespondence, že práce harvestoru Minikönigstiger, bude účtována v částce 640 Sk. Sdělení obsahuje otisk razítka dlužníka, podpis a poznámku souhlasím . 7. Z dopisu žalobce ze dne 19.6.2006 dlužníkovi, že přílohou dopisu žalobce zasílá dlužníkovi dobropis č. 562600003 vystavený 16.6.2006 na částku 675.233 Sk bez DPH s tím, že se týká obchodního vztahu, těžby a přiblížení dřeva ve Vysokých Tatrách, pole č. 7, v době od srpna do prosince roku 2005 s tím, aby si dlužník tuto částku zakalkuloval do účetnictví v roce 2005. 8. Z dopisu dlužníka ze dne 12.5.2006 žalobci, že se dlužník se žalobcem nemůže dohodnout na vystavení dobropisu ze strany žalobce na 10% z celkového objemu služby, týkající se těžby a přiblížení dřevní hmoty na poli č. 7, objem vyvezené dřevní hmoty činí 21.948,48 m3 a objem vytěžené dřevní hmoty činí 26.332,80 m3, což činí o 20,01 % více (4.384,32 m3). Uzavření dohody ohledně dobropisu by bylo reálné, pokud by hodnota byla stanovena na 20,01 % celkové částky odfakturovaného objemu služby (těžby a přibližování). 8. Z žádosti žalobce o vystavení prohlášení, odeslaného faxem dne 26.7.2006 dlužníku, že žalobce žádá o potvrzení přijetí dobropisu a prohlášení o zdaňovacím období, do kterého bude v účetnictví dlužníka tento dobropis zaúčtován. Jedná se o doklad č. 562600003 ze dne 16.6.2006. Tato žádost je opatřena otiskem razítka dlužníka a podpisem s uvedením zdaňovacího období 7/2006. 9. Z faktury č. 562600003, vystavené 16.6.2006 se splatností 30.6.2006, že žalobce dlužníku dobropisuje částku 803.527 Sk k fakturám č. 562000050 ze dne 4.10.2005, č. 562000092 ze dne 15.11.2005, č. 562000106 ze dne 15.12.2005 a č. 562000112 ze dne 15.1.2006. Faktura obsahuje rozpis částek, dobropisovaných k jednotlivým fakturám. 10. Z žalobcem předložených kopií o výstupu z harvestoru Königstiger (označených jako osvědčení o měření ), a to osvědčení s datem 4.10.2005, že obsahuje otisk razítka žalobce, osvědčení s datem 29.10. 2005 a osvědčení s datem 10.10.2005 neobsahují žádné potvrzení. 11. Z kopie přezkumného listu přihlášky pohledávky žalobce č. P 33, že žalobce přihlásil pohledávku celkem ve výši 3.387.194 Sk sestávající ze čtyř dílčích pohledávek. Pohledávka č. 1 za provedenou těžbu dřeva, která byla fakturována fakturou č. 562000050, byla zjištěna, pohledávka č. 2, kterou byla fakturována cena provedené těžby dřeva fa. č. 562000092, pohledávka č. 3 za provedenou těžbu dřeva, která byla fakturovaná fa. č. 56200106 a pohledávka č. 4 za provedenou těžbu dřeva, fakturovaná fa. č. 562000112, byly popřeny co do pravosti, protože věřitel nedoložil, že pro dlužníka fakturované práce realizoval.
Z ustanovení § 120 odst. 1, 3 o.s.ř. vyplývá, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Nejde-li o řízení uvedená v odstavci druhém tohoto ustanovení, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
Odvolací soud pro zjednodušení následujícího výkladu o hodnocení žalobcem předložených a k jeho návrhu provedených důkazů považuje za potřebné na tomto místě rekapitulovat tvrzení žalobce, ze kterých dovozoval svůj nárok. Podle žaloby měly pohledávky, jejichž určení se domáhá, vzniknout prováděním těžby a svozem dřeva žalobcem v rozhodném období (1.10. až 31.12.2005) pro dlužníka na základě ústní dohody, uzavřené v srpnu roku 2005; tyto práce následně žalobce fakturoval označenými fakturami. V doplnění žaloby ze dne 23.8.2010 žalobce tvrdil, že těžbu dřeva prováděl v Tatranském národním parku v prostoru označeném jako pole č. 7 a vytěženou dřevní hmotu v souladu s dohodou odvážel na pilu, kde byla dlužníkem zpracována. V podání ze dne 28.4.2011 žalobce dále upřesnil, že s dlužníkem před zahájením těžby prošel pole č. 7, podmínky těžby však dohodl s tehdejším spolupracovníkem dlužníka Ing. Slabým . Těžba začala v srpnu 2005 a skončila v únoru 2006 a probíhala pomocí harvestoru, denně kontrolovaného Pavlem Procházkou, který měl přehled nejen o množství vytěžené hmoty, ale i o místu, kam byla hmota odvážena. K prokázání těchto skutečností žalobce označil výslech svědků Pavla Procházky, Ing. Slabého (jehož adresu v podání ze dne 28.4.2011 nesdělil) a Josefa Fenta.
V doplnění odvolacích důvodů u jednání odvolacího soudu dne 23.4.2013 žalobce vznesl námitku, že soud prvního stupně se nevypořádal se vztahy mezi dlužníkem, žalobcem a společností Foresta Wood . Žalobce však žádné vztahy mezi těmito třemi subjekty v žalobě, ani do skončení prvního jednání před soudem prvního stupně netvrdil (o koncentraci tohoto řízení byli účastníci poučeni jak v předvolání k jednání, tak u jednání soudu dne 15.3.2011). Rovněž až u jednání odvolacího soudu žalobce uvedl, že pro dlužníka sjednal nájem harvestoru, případně těžbu dřevní hmoty . Tyto odvolací námitky nejenže nejsou důvodné, protože žalobce v řízení u soudu prvního stupně uvedené skutečnosti netvrdil, ale nebylo se jimi třeba věcně jako novými tvrzeními zabývat, protože se jedná o nepřípustnou novotu (§ 118b odst. 1 o.s.ř.).
V situaci, kdy byla žalovanou popřena pravost žalobcem přihlášených dílčích pohledávek č. 2, č. 3 a č. 4, je pro závěr o existenci žalobcem tvrzených pohledávek zásadní prokázání tvrzené skutečnosti, že žalobce v době od 1.10. do 31.12.2005 na poli č. 7 těžbu dřevní hmoty a její svoz pro dlužníka prováděl. Otázka, zda žalobce pro dlužníka těžbu prováděl na základě dohody (smlouvy) a zda mu vznikla pohledávka smluvní (§ 536 ObchZ) či zda ji prováděl bezesmluvně a má pohledávku z titulu plnění bez právního důvodu (§ 451 OZ), ani otázka množství odtěžené dřevní hmoty není pro závěr o pravosti popřených dílčích pohledávek č. 3, č. 4 a č. 5 zásadní. Žalobcem nabídnuté důkazy je proto třeba hodnotit z toho hlediska, zda se jimi žalobci podařilo prokázat své tvrzení, že dlužníku v rozhodném období plnil.
Z žalobcem dokládaných dlužníkem nepotvrzených faktur č. 562000092, č. 56200106 a č. 562000112 neplyne, že žalobce pro dlužníka provedl fakturované práce, protože tyto faktury jsou, jak správně uzavřel soud prvního stupně, jen účetními doklady. Z dalších předložených listin se k rozhodnému období váže mailové sdělení žalobce ze dne 19. listopadu 2005, ze kterého lze dovodit jen to, že dlužník souhlasil s cenou za práci harvestoru Minikönigstiger, kterou bude žalobce účtovat dlužníkovi. Z tohoto mailu vyplývá, že mezi žalobcem a dlužníkem byl minimálně v listopadu 2005 vztah, týkající se těžby porostů na poli č. 7. Tento mail se však váže k ceně práce harvestoru, a nikoli přímo k provádění těžby a odvážení dřevní hmoty žalobcem pro dlužníka a zjištění z něj nepostačují pro závěr, že žalobce pro žalovaného tvrzené práce v listopadu 2005 prováděl. Závěr o provádění prací nelze učinit ani z dopisu dlužníka žalobci z 12. května 2006, neboť ten se netýká žádného časového období a provádění prací, ale váže se pouze k poli č. 7 a objemům vytěžené dřevní hmoty. Z tohoto dopisu lze dovozovat jen existenci vztahu mezi žalobcem a dlužníkem, nikoli však to, že žalobce tvrzené práce prováděl. Obchodního vztahu mezi žalobcem a dlužníkem v době od srpna do prosince roku 2005 se týká průvodní dopis žalobce dlužníkovi ze dne 19.6.2006 ohledně dobropisované částky a dobropis, fa. č. 562600003, který dlužník zařadil do svého účetnictví za měsíc červenec 2006. Jen ze skutečnosti, že dlužník tento dobropis, který se týká i období srpna a září 2005, za které nárok žalobce nebyl zpochybněn, však nelze učinit závěr, že žalobce v rozhodném období plnil dlužníku, což žalovaná popírá. Osvědčení o měření datovaná od 4.10. do 10.10.2005, která neobsahují žádné potvrzení (odsouhlasení) ze strany dlužníka, jsou pro účel prokázání tvrzení žalobce o provádění prací bezcenná a vzhledem k tomu, že rozhodující okolností pro prokázání pravosti pohledávek je poskytnuté plnění, nikoli jeho výše, bylo by v rozporu s ekonomií soudního řízení provádět důkaz znaleckým posudkem o přesnosti těchto měření. Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že listinnými důkazy žalobce neprokázal nejen své tvrzení o tom, že uzavřel s dlužníkem dohodu, ale zejména své tvrzení, že provedl pro dlužníka práce v době od 1.10. do 31.12.2005, z čehož mu vznikly popřené pohledávky.
K prokázání skutečnosti o provádění těžby a svozu dřeva žalobcem pro dlužníka v období od 1.10. do 31.12.2005 žalobce dále označil výslech svědků Pavla Procházky, Josefa Fenty a Ing. Slabého. Zásadně nelze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že výpovědi navržených svědků z technických a časových důvodů nemohou prokázat vznik pohledávky žalobce. Princip, že z logiky věci nelze a priori hodnotit důkaz, který soud ještě neprovedl, je judikaturou zastáván již dlouhodobě (viz. Sborník IV. stanovisek, zpráv a rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR z období let 1970 až 1983, str. 1.084-1.085). Zásada, že pokud se navržený důkaz týká rozhodné skutečnosti, je soud povinen důkaz provést a nemůže provedení důkazu pominout s odůvodněním, že nelze od něho očekávat, že by potvrdil pravdivost tvrzené skutečnosti, je trvalou součástí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky a jako princip spravedlivého procesu jej opakovaně formuloval Ústavní soud (viz usnesení NS ČR ze dne 18.12.2003 sp. zn. 21 Cdo 124/2003 dostupné na www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2008 sp. zn. I. ÚS 2568/07, dostupný na internetových stránkách nalus.cz). Účastníkem označený důkaz soud neprovede pouze v případě, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nelze prokázat pro věc rozhodnou skutečnost, například proto, že označený důkaz je zjevně nezpůsobilý prokázat tvrzenou skutečnost nebo že se týká skutečnosti, která je podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci bezvýznamná (srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8.4.1994, sp. zn. 6 Cdo 107/93, který byl uveřejněn pod č. 57 v časopise Soudní rozhledy, roč. 1995). Proto odvolací soud provedl žalobcem navržený důkaz výpovědí svědka Pavla Procházky (jeho provedení nebrání úprava § 213 odst. 4 o.s.ř.).
Z výpovědi svědka Pavla Procházky odvolací soud zjistil, že v rozhodném období byl zaměstnancem společnosti Foresta Wood Zlín a zajišťoval zakázku na těžbu dřeva pro žalobce. V květnu roku 2005 žalobce oslovil společnost Foresta Wood , zda by pro něj vytěžila dřevní hmotu, neboť má zakázku od dlužníka. Těžba na poli č. 7 byla jedinou zakázkou pro žalobce, kterou svědek vyřizoval, probíhala standardně na základě smlouvy uzavřené s žalobcem stroji, velkým a malým Königstigerem . Svědek se setkal s dlužníkem, za dlužníka jednal Ing. Slabý , se kterým svědek procházel těžební pole. Dřevní hmota, vytěžená z pole, byla skládána na odvozní místo, z něhož se odvážela dále ke zpracování. Svědek nevěděl, kam byla hmota dále odvážena, stejně tak nebyl informován o vztahu mezi žalobcem a dlužníkem. Při nakládce dřeva z pole č. 7 na odvozním místě si svědek nepamatoval, že by viděl Ing. Slabého nebo dlužníka, domníval se však, že dlužník byl majitel, pro kterého zaměstnavatel svědka dřevo těžil .
Podle odvolacího soudu svědeckou výpovědí svědka Pavla Procházky nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že to byl žalobce, kdo pro dlužníka v rozhodném období prováděl těžbu a svoz dřeva na poli č. 7 v Tatranském národním parku. Svědek vypověděl, že dřevo těžil a na odvozní místo svážel třetí subjekt, a to na základě smluvního vztahu s žalobcem. Svědek se pouze domníval , že dřevo bylo těženo pro dlužníka, který byl majitelem , a nepotvrdil, že vytěžená dřevní hmota byla odvážena na pilu dlužníka. Z jeho výpovědí lze mít za prokázáno jen to, že těžba probíhala pomocí malého harvestoru Königstiger , o němž jednal žalobce s dlužníkem v mailu ze dne 19.11.2005, a že svědek Ing Slabý při zahájení těžby procházel těžební pole (se svědkem).
Žalobce i po provedení výslechu svědka Pavla Procházky setrval na výslechu svědka Ing. Slabého (a výslovně uvedl, že netrvá na výslechu svědka Josefa Fenty), který měl potvrdit jeho tvrzení o tom, že s žalobcem za dlužníka dohodl podmínky těžby dřeva. Podle odvolacího soudu tento žalobcem označený důkaz nelze posuzovat jako zjevně nezpůsobilý prokázat, že žalobce pro dlužníka těžbu dřevní hmoty v rozhodném období prováděl. Proto odvolací soud odročil odvolací jednání za účelem výslechu tohoto žalobcem navrženého svědka. K provedení důkazu výpovědí tohoto svědka je třeba uvést, že žalobce již v podání soudu v květnu roku 2011 označil důkaz výpovědí Ing. Slabého s tím, že je schopen zajistit jeho přítomnost na soudním jednání. K zajištění přítomnosti tohoto svědka byl vyzván odvolacím soudem již v předvolání k odvolacímu jednání, nařízenému na den 26.3.2013 (doručeném mu dne 21.2.2013). V podání doručeném soudu dne 20.3.2013 žalobce sdělil, že se mu svědky Pavla Procházku a Ing. Slabého nepodařilo zajistit. V této situaci odvolací soud zjistil prostřednictvím technologického centra Ministerstva vnitra ČR aktuální adresu navrženého svědka Pavla Procházky, odročil již nařízené odvolací jednání a k odročenému odvolacímu jednání tohoto svědka předvolal. Pro zjištění adresy osoby Ing. Slabého neměl dostatečné podklady. Vzhledem k tomu, že žalobce u jednání odvolacího soudu dne 23.4.2013 setrval na provedení důkazu svědeckou výpovědí Ing. Slabého , poskytl odvolací soud žalobci lhůtu ke sdělení aktuální adresy, data narození, případně rodného čísla svědka do 10.5.2013, která byla k jeho žádosti prodloužena do 24.5.2013. Žalobce však v určené lhůtě žádný z relevantních údajů odvolacímu soudu nesdělil, až podáním doručeným soudu 30.5.2013 sdělil, že zatím je jeho pátrání po adrese svědka Ing. Slabého bezúspěšné a žádá o prodloužení lhůty ke sdělení adresy svědka do 10.6.2013. Podáním, doručeným odvolacímu soudu 20.6.2013 žalobce sdělil, že jeho pátrání po adrese svědka Ing. Slabého je zatím stále bezúspěšné, nicméně zjistil, že svědek se pracovně nachází ve Slovenské republice a dá se konstatovat, že je mu na stopě . Proto žádá o opětovné odročení jednání, které bylo nařízeno na den 25.6.2013 za účelem výslechu svědka Ing. Slabého .
Odvolací soud v této situaci žádosti žalobce o odročení jednání nevyhověl, protože ji neposoudil jako důvodnou. Podle názoru odvolacího soudu měl žalobce dostatečný časový prostor ke splnění svých procesních povinností. Pokud nebyl schopen od 21. února 2013 do 20. června 2013, tedy za dobu čtyř měsíců, zjistit aktuální adresu svědka Ing. Slabého , ani jeho datum narození či rodné číslo a v žádosti o další odročení z 20.6.2013 neuvedl žádný z konkrétních údajů, jejichž sdělení mu bylo odvolacím soudem uloženo, ani žádný jiný konkrétní údaj o svědkovi (např. o jeho zaměstnavateli), další prodlužování řízení by bylo podle odvolacího soudu v rozporu s rychlostí a hospodárností procesu. Proto odvolací soud dne 25.6.2013 o věci jednal a rozhodl, aniž by důkaz svědeckou výpovědí svědka
Ing. Slabého provedl. Žalobce se z jednání odvolacího soudu dne 25.6.2013 omluvil.
V situaci, kdy ani po doplnění dokazování nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že pro dlužníka prováděl těžbu a svoz dřeva v době od 1.1. do 31.12.2005 v těžebním poli č. 7 Tatranského národního parku, nezbylo odvolacímu soudu než rozhodnout v neprospěch žalobce pro neunešení důkazního břemene (§ 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř., viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. a ve správném výroku II. o náhradě nákladů řízení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., toto právo má v odvolacím řízení úspěšná žalovaná, které vznikly náklady na cestovném za cestu k jednání odvolacího soudu dne 23. dubna 2013 a dne 25.6.2013 na trase Třinec-Olomouc a zpět, cesta v délce 2 x 244 km osobním automobilem se spotřebou 7,57 litru benzinu/100 km, průměrná cena benzinu 36,10 Kč, paušální náhrada 3,60 Kč (§ 157, § 158 zák. č. 262/2006 Sb., § 1, písm. b/, § 4, písm. b/ vyhl. č. 472/2012 Sb.). Náklady za dvě cesty k jednání odvolacího soudu činí 3.090 Kč (244x3,60 + 0,0757x36,10x244) a odvolací soud zavázal žalobce k zaplacení takto vyčíslené částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 25. června 2013
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu