11 Td 10/2012
Datum rozhodnutí: 17.04.2012
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.
11 Td 10/2012-14
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2012 návrh Městského soudu v Praze na odnětí trestní věci obviněného D. M. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011 a její přikázání Krajskému soudu v Brně, a rozhodl t a k t o :
Návrh na odnětí věci obviněného D. M., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011 a její přikázání Krajskému soudu v Brně se podle § 25 tr. ř. z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 47 T 11/2011, byla podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššímu soudu předložena trestní věc obviněného D. M., vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011, v níž je stíhán pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem v obžalobě uvedeným. Městský soud v Praze se přitom domáhal, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 25 tr. ř. o odnětí této věci a její přikázání Krajskému soudu v Brně s tím, že většina z celkem 10 svědků vyslechnutých v přípravném řízení má bydliště v místech, ze kterých je kratší vzdálenost ke Krajskému soudu v Brně než k Městskému soudu v Praze. Konkrétně se v usnesení uvádí, že 3 svědci bydlí v Brně, 2 svědci mají bydliště ve Zlíně a jeden ze svědků má bydliště v Jihlavě. Samotný obviněný bydlí v okrese Zlín a pracoviště má v Brně. S ohledem na předpoklad, že tito svědci se nebudou dostavovat k Městskému soudu v Praze, by bylo vhodnější, aby bylo řízení konáno u Krajského soudu v Brně, neboť to bude rychlejší, hospodárnější a lze též očekávat, že bude možno provést osobní výslech těchto svědků. Dále se v usnesení poukazuje na to, že obviněný je stíhán i pro další trestnou činnost a že na něj bude v dohledné době podána obžaloba ke Krajskému soudu v Brně, takže by bylo možno konat společné řízení o obou věcech obviněného.
Nejvyšší soud posoudil předložený návrh a dospěl k závěru, že podle obsahu jde ve skutečnosti o návrh na odnětí a přikázání věci (delegaci) ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř., byť usnesení Městského soudu v Praze se nesprávně opírá o ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., jehož aplikace přichází v úvahu jenom tehdy, pokud soud, u něhož byla podána obžaloba, má za to, že ve věci není příslušný k jejímu projednání. Z obsahu rozhodnutí Městského soudu v Praze však nevyplývá, že by tento soud jakkoli zpochybňoval svou příslušnost k projednání posuzované trestní věci obviněného D. M.. Městský soud v Praze se naopak domáhal toho, aby mu jako soudu příslušnému byla věc odňata z důležitých důvodů, které v zásadě spatřoval v tom, že bude možno hospodárněji, rychleji a při vytvoření lepších podmínek pro zjišťování skutkového stavu věci konat řízení u Krajského soudu v Brně. Popřípadě u tohoto soudu by údajně mohlo dojít ke spojení této věci s jinou věcí obviněného D. M..
Nejvyšší soud neshledal podaný návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně důvodným.
Předně je třeba uvést, že ze zprávy Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2012 vyplývá, že u tamního soudu jako soudu prvního stupně se nevede žádné řízení vůči obviněnému D. M..
Z obsahu obžaloby se podává, že státní zástupce v ní navrhuje osobní výslech celkem čtyř svědků, přičemž u jednoho z nich je bydliště v Praze (F.), u druhého v Liberci (K.), další svědek bydlí ve Zlíně (K.) a poslední z nich v Brně (svědkyně S.).
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu podaného návrhu rozhodně nelze dovodit, že jde o takové důležité důvody, které by opodstatňovaly postup podle § 25 tr. ř.
Výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na pouhém srovnání kilometrových vzdáleností mezi bydlištěm předvolaných osob a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů. V rovině spekulace je tvrzení soudu, podle něhož svědci nesplní svou zákonnou povinnost dostavit se na předvolání k soudu s ohledem na vzdálenost svého bydliště od sídla soudu. Navíc z výše uvedeného je zřejmé, že argumentace soudu v tomto směru není nijak přesvědčivá a nesvědčí o tom, že příslušnost Krajského soudu v Brně by bylo možno opodstatnit důvody rychlosti, hospodárnosti či lepších možností zajištění osobního výslechu svědků. Takové důvody v posuzované věci dány nejsou, možnosti osobního výslechu navrhovaných svědků v rámci soudního řízení jsou v zásadě srovnatelné jak u příslušného Městského soudu v Praze, tak u soudu, jemuž měla být věc přikázána, tj. u Krajského soudu v Brně.
Za této situace Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal žádné, natož důležité, důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu, a proto návrh Městského soudu v Praze na postup podle § 25 tr. ř. zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Datum rozhodnutí: 17.04.2012
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.
11 Td 10/2012-14
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2012 návrh Městského soudu v Praze na odnětí trestní věci obviněného D. M. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011 a její přikázání Krajskému soudu v Brně, a rozhodl t a k t o :
Návrh na odnětí věci obviněného D. M., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011 a její přikázání Krajskému soudu v Brně se podle § 25 tr. ř. z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 47 T 11/2011, byla podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššímu soudu předložena trestní věc obviněného D. M., vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011, v níž je stíhán pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem v obžalobě uvedeným. Městský soud v Praze se přitom domáhal, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 25 tr. ř. o odnětí této věci a její přikázání Krajskému soudu v Brně s tím, že většina z celkem 10 svědků vyslechnutých v přípravném řízení má bydliště v místech, ze kterých je kratší vzdálenost ke Krajskému soudu v Brně než k Městskému soudu v Praze. Konkrétně se v usnesení uvádí, že 3 svědci bydlí v Brně, 2 svědci mají bydliště ve Zlíně a jeden ze svědků má bydliště v Jihlavě. Samotný obviněný bydlí v okrese Zlín a pracoviště má v Brně. S ohledem na předpoklad, že tito svědci se nebudou dostavovat k Městskému soudu v Praze, by bylo vhodnější, aby bylo řízení konáno u Krajského soudu v Brně, neboť to bude rychlejší, hospodárnější a lze též očekávat, že bude možno provést osobní výslech těchto svědků. Dále se v usnesení poukazuje na to, že obviněný je stíhán i pro další trestnou činnost a že na něj bude v dohledné době podána obžaloba ke Krajskému soudu v Brně, takže by bylo možno konat společné řízení o obou věcech obviněného.
Nejvyšší soud posoudil předložený návrh a dospěl k závěru, že podle obsahu jde ve skutečnosti o návrh na odnětí a přikázání věci (delegaci) ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř., byť usnesení Městského soudu v Praze se nesprávně opírá o ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., jehož aplikace přichází v úvahu jenom tehdy, pokud soud, u něhož byla podána obžaloba, má za to, že ve věci není příslušný k jejímu projednání. Z obsahu rozhodnutí Městského soudu v Praze však nevyplývá, že by tento soud jakkoli zpochybňoval svou příslušnost k projednání posuzované trestní věci obviněného D. M.. Městský soud v Praze se naopak domáhal toho, aby mu jako soudu příslušnému byla věc odňata z důležitých důvodů, které v zásadě spatřoval v tom, že bude možno hospodárněji, rychleji a při vytvoření lepších podmínek pro zjišťování skutkového stavu věci konat řízení u Krajského soudu v Brně. Popřípadě u tohoto soudu by údajně mohlo dojít ke spojení této věci s jinou věcí obviněného D. M..
Nejvyšší soud neshledal podaný návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně důvodným.
Předně je třeba uvést, že ze zprávy Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2012 vyplývá, že u tamního soudu jako soudu prvního stupně se nevede žádné řízení vůči obviněnému D. M..
Z obsahu obžaloby se podává, že státní zástupce v ní navrhuje osobní výslech celkem čtyř svědků, přičemž u jednoho z nich je bydliště v Praze (F.), u druhého v Liberci (K.), další svědek bydlí ve Zlíně (K.) a poslední z nich v Brně (svědkyně S.).
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu podaného návrhu rozhodně nelze dovodit, že jde o takové důležité důvody, které by opodstatňovaly postup podle § 25 tr. ř.
Výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na pouhém srovnání kilometrových vzdáleností mezi bydlištěm předvolaných osob a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů. V rovině spekulace je tvrzení soudu, podle něhož svědci nesplní svou zákonnou povinnost dostavit se na předvolání k soudu s ohledem na vzdálenost svého bydliště od sídla soudu. Navíc z výše uvedeného je zřejmé, že argumentace soudu v tomto směru není nijak přesvědčivá a nesvědčí o tom, že příslušnost Krajského soudu v Brně by bylo možno opodstatnit důvody rychlosti, hospodárnosti či lepších možností zajištění osobního výslechu svědků. Takové důvody v posuzované věci dány nejsou, možnosti osobního výslechu navrhovaných svědků v rámci soudního řízení jsou v zásadě srovnatelné jak u příslušného Městského soudu v Praze, tak u soudu, jemuž měla být věc přikázána, tj. u Krajského soudu v Brně.
Za této situace Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal žádné, natož důležité, důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu, a proto návrh Městského soudu v Praze na postup podle § 25 tr. ř. zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík