10 Azs 142/2018
10 Azs 142/2018-27 10 Azs 142/2018-27
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. G. A., zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2018, čj. KRPU-200065-82/ČJ-2017-040022-ZZ-DB, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2018, čj. 75 A 6/2018-31,
takto:
I. V řízení s e p o k r a č u j e .
II. Kasační stížnost s e z a m í t á .
III. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění: I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaná potřetí prodloužila ve smyslu § 129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žalobci dobu trvání zajištění za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, tzv. nařízení Dublin III 1. Žalobce měl být předán do Finska, neboť tam v minulosti požádal o mezinárodní ochranu. Žalobce proti rozhodnutí podal žalobu, kterou však krajský soud zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví.
1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížnost, v níž-stejně jako v žalobě-namítá, že v rozhodnutí o prodloužení zajištění není obsažena úvaha o případných systémových nedostatcích ve Finsku. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala to, co již uvedla v rozhodnutí o zajištění stěžovatele i ve vyjádření k žalobě.
[3] NSS řízení o kasační stížnosti přerušil, a to v návaznosti na předběžnou otázku vedenou Soudním dvorem jako věc C-704/17. Zde se totiž řeší, zda právo EU brání takové vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje NSS přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn.
[4] Nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, Ústavní soud zrušil mj. § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 222/2017 Sb., a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Nález byl vyhlášen dne 21. 1. 2019 pod č. 16/2019 Sb. Tím jednak odpadla překážka meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti, jednak se stalo řízení ve věci C-704/17 pro nynější věc bezvýznamným, a soudu tak odpadla povinnost vyčkávat rozhodnutí Soudního dvora. Proto NSS výrokem I rozhodl tak, že se v řízení pokračuje.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS předesílá, že se plně ztotožňuje s právním hodnocením, které provedl krajský soud, jeho závěry zde proto jen stručně shrne.
[7] Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování.
[8] Z § 129 odst. 6 téhož zákona vyplývá, že policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně.
[9] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu konstatoval v rozsudku ze dne 17. 4. 2018, čj. 4 Azs 73/2017-29, č. 3773/2018 Sb. NSS: V rozhodnutí o zajištění cizince dle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, za účelem jeho předání do jiného členského státu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 se nemusí správní orgán vyslovit k otázce systémových nedostatků ve státě, kam má být cizinec předán, jsou-li současně splněny tři předpoklady: taková námitka nebyla v řízení před správním orgánem vůbec uplatněna; správní orgán poté, co se touto otázkou zabýval, dospěl k závěru, že k systémovým nedostatkům ve státě předání nedochází; a o neexistenci takových nedostatků nejsou důvodné pochybnosti.
[10] Ze správního spisu je zřejmé, že se žalovaná zabývala otázkou systémových nedostatků ve Finsku ve svém rozhodnutí o zajištění cizince ze dne 12. 10. 2017 (konkrétně č. l. 5 a 6 tohoto rozhodnutí). Tuto otázku, která by potenciálně mohla ohrozit předání cizince do jiného státu, tedy nenechala nezodpovězenou. Naopak se k ní vyjádřila naprosto dostatečně a srozumitelně s ohledem na to, že stěžovatel ve správním řízení nevznesl žádné námitky týkající se systémových nedostatků azylového řízení ve Finsku. Žalovaná vyhodnotila informace o azylovém řízení a podmínkách přijetí žadatelů o azyl ve Finsku tak, že finský systém nedostatky netrpí. Pochybnosti o tom v ní nevyvolal, ba spíše ji v tomto názoru utvrdil, postoj českých soudů, soudů jiných členských států Evropské unie, ale i dalších orgánů a institucí, které se těmito otázkami zabývají a které na žádné nedostatky ve finském azylovém systému neupozorňují. pokračování
[11] V situaci, v níž správní orgán nemá žádné náznaky pochybností o nedostatcích systému a již tuto otázku jednou dostatečně posoudil v průběhu řízení o zajištění, proto považuje NSS ve shodě s krajským soudem za neúčelné, aby musel správní orgán zvažovat systémové nedostatky při každém rozhodování o prodloužení doby zajištění. NSS tedy shledal postup žalované správným, protože dostála své povinnosti posoudit, zda stěžovateli nehrozí v zemi, do níž má být předán, újma v důsledku systémových nedostatků azylového řízení.
[12] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
[13] Podle § 35 odst. 9 ve spojení s § 120 s. ř. s. hradí advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven krajským soudem, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci jeden úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za provedený úkon právní služby advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží 3 400 Kč a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2019
Zdeněk Kühn předseda senátu
10 Azs 142/2018-27 10 Azs 142/2018-27
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. G. A., zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2018, čj. KRPU-200065-82/ČJ-2017-040022-ZZ-DB, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2018, čj. 75 A 6/2018-31,
takto:
I. V řízení s e p o k r a č u j e .
II. Kasační stížnost s e z a m í t á .
III. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění: I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaná potřetí prodloužila ve smyslu § 129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žalobci dobu trvání zajištění za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, tzv. nařízení Dublin III 1. Žalobce měl být předán do Finska, neboť tam v minulosti požádal o mezinárodní ochranu. Žalobce proti rozhodnutí podal žalobu, kterou však krajský soud zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví.
1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížnost, v níž-stejně jako v žalobě-namítá, že v rozhodnutí o prodloužení zajištění není obsažena úvaha o případných systémových nedostatcích ve Finsku. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala to, co již uvedla v rozhodnutí o zajištění stěžovatele i ve vyjádření k žalobě.
[3] NSS řízení o kasační stížnosti přerušil, a to v návaznosti na předběžnou otázku vedenou Soudním dvorem jako věc C-704/17. Zde se totiž řeší, zda právo EU brání takové vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje NSS přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn.
[4] Nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, Ústavní soud zrušil mj. § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 222/2017 Sb., a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Nález byl vyhlášen dne 21. 1. 2019 pod č. 16/2019 Sb. Tím jednak odpadla překážka meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti, jednak se stalo řízení ve věci C-704/17 pro nynější věc bezvýznamným, a soudu tak odpadla povinnost vyčkávat rozhodnutí Soudního dvora. Proto NSS výrokem I rozhodl tak, že se v řízení pokračuje.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS předesílá, že se plně ztotožňuje s právním hodnocením, které provedl krajský soud, jeho závěry zde proto jen stručně shrne.
[7] Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování.
[8] Z § 129 odst. 6 téhož zákona vyplývá, že policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně.
[9] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu konstatoval v rozsudku ze dne 17. 4. 2018, čj. 4 Azs 73/2017-29, č. 3773/2018 Sb. NSS: V rozhodnutí o zajištění cizince dle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, za účelem jeho předání do jiného členského státu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 se nemusí správní orgán vyslovit k otázce systémových nedostatků ve státě, kam má být cizinec předán, jsou-li současně splněny tři předpoklady: taková námitka nebyla v řízení před správním orgánem vůbec uplatněna; správní orgán poté, co se touto otázkou zabýval, dospěl k závěru, že k systémovým nedostatkům ve státě předání nedochází; a o neexistenci takových nedostatků nejsou důvodné pochybnosti.
[10] Ze správního spisu je zřejmé, že se žalovaná zabývala otázkou systémových nedostatků ve Finsku ve svém rozhodnutí o zajištění cizince ze dne 12. 10. 2017 (konkrétně č. l. 5 a 6 tohoto rozhodnutí). Tuto otázku, která by potenciálně mohla ohrozit předání cizince do jiného státu, tedy nenechala nezodpovězenou. Naopak se k ní vyjádřila naprosto dostatečně a srozumitelně s ohledem na to, že stěžovatel ve správním řízení nevznesl žádné námitky týkající se systémových nedostatků azylového řízení ve Finsku. Žalovaná vyhodnotila informace o azylovém řízení a podmínkách přijetí žadatelů o azyl ve Finsku tak, že finský systém nedostatky netrpí. Pochybnosti o tom v ní nevyvolal, ba spíše ji v tomto názoru utvrdil, postoj českých soudů, soudů jiných členských států Evropské unie, ale i dalších orgánů a institucí, které se těmito otázkami zabývají a které na žádné nedostatky ve finském azylovém systému neupozorňují. pokračování
[11] V situaci, v níž správní orgán nemá žádné náznaky pochybností o nedostatcích systému a již tuto otázku jednou dostatečně posoudil v průběhu řízení o zajištění, proto považuje NSS ve shodě s krajským soudem za neúčelné, aby musel správní orgán zvažovat systémové nedostatky při každém rozhodování o prodloužení doby zajištění. NSS tedy shledal postup žalované správným, protože dostála své povinnosti posoudit, zda stěžovateli nehrozí v zemi, do níž má být předán, újma v důsledku systémových nedostatků azylového řízení.
[12] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
[13] Podle § 35 odst. 9 ve spojení s § 120 s. ř. s. hradí advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven krajským soudem, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci jeden úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za provedený úkon právní služby advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží 3 400 Kč a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2019
Zdeněk Kühn předseda senátu