104 VSPH 708/2015-38
160 ICm 2053/2015 104 VSPH 708/2015-38 (MSPH 60 INS 23884/2013)
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobkyně: JUDr. Ing. Helena Horová, sídlem V luhu 18, 140 00 Praha 4, insolvenční správkyně dlužníka ELEKTRO BRNO, a.s., IČO 25303180, sídlem Na Lysinách 457/20, 147 00 Praha 4, zast. Mgr. Barborou Novotnou Opltovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Vlastimil Šťastný, IČO 12038831, místem podnikání Lidické náměstí 1173/1, 400 01 Ústí nad Labem, zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, sídlem Obránců míru 221/44, 703 00 Ostrava, o neúčinnost právního úkonu dlužníka, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 160 ICm 2053/2015-21 ze dne 29.května 2015
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 160 ICm 2053/2015-21 ze dne 29.května 2015 se mění tak, že se řízení nepřerušuje.
Odůvodnění
Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze přerušil řízení podle §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené týmž soudem pod sp. zn. 160 ICm 554/2014.
Na odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že se insolvenční správkyně (dále jen žalobkyně) podanou žalobou domáhá určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka ELEKTRO BRNO, a.s. (dále jen dlužník), a to smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 11.7.2013.
Mezi týmiž účastníky je vedeno řízení pod sp. zn. 160 ICm 554/2014, jehož předmětem je žaloba podle § 225 insolvenčního zákona (dále jen IZ), kterou se žalobce (v tomto řízení žalovaný) domáhá vyloučení movitých věcí, které nabyl na základě smlouvy o prodeji části podniku, z majetkové podstaty dlužníka. Žalobkyně v řízení sp. zn. 160 ICm 554/2014 v procesním postavení žalované namítala neplatnost smlouvy o prodeji části podniku a je tedy v něm řešena otázka platnosti této smlouvy, jenž má význam i pro rozhodnutí soudu v projednávané věci a posouzení, zda jsou dány zákonné předpoklady pro vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužníka. Do pravomocného vyřešení této otázky proto soud toto přerušil řízení. 160 ICm 2053/2015 (MSPH 60 INS 23884/2013)
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal žalovaný včas odvolání a navrhoval jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že v řízení vedeném pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 je otázka platnosti smlouvy o prodeji části podniku řešena jako otázka předběžná a není tedy pro další soudy závazná, viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.12.2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011. Dále poukázal na to, že žaloba měla být zamítnuta pro opožděnost vzhledem k § 239 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ).
Žalobkyně v podaném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudkem ze dne 7.5.2015 vydaným ve věci vedené pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 byla žaloba zamítnuta z důvodu závěru soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku, a tedy, že žalobce (v tomto řízení žalovaný) nemohl nabýt vlastnické právo k movitým věcem sepsaným do majetkové podstaty dlužníka. Z tohoto důvodu, byť neplatnost smlouvy nebyla vyslovena v samotném výroku rozhodnutí, protože to žalobce nepožadoval, bylo konstatováno, že je smlouva absolutně neplatná a její uzavření nemůže být tedy účinným právním dlužníka.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dospěl k níže uvedeným závěrům.
Podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).
Z obsahu spisu vyplynulo, že odpůrčí žalobu doručenou insolvenčnímu soudu dne 21.11.2014 uplatnila žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 vzájemným návrhem. Řízení o této žalobě bylo usnesením soudu podle § 112 odst. 2 o.s.ř. vyloučeno k samostatnému projednání, tj. z důvodu, že se věci ke spojení nehodí. Soud I. stupně, aniž by se zabýval předně tím, zda byla žaloba podána dle § 239 odst. 3 IZ včas (účinky usnesení o úpadku dlužníka ze dne 7.11.2013; A-13 nastaly téhož dne zveřejněním v insolvenčním rejstříku), rozhodl o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Zároveň evidentně nepřihlédl k tomu, že otázka platnosti či neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku je řešena v řízení vedeném pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 toliko jako otázka předběžná, a proto výsledek sporu nemůže být pro soud závazný v této věci, jak vysvětlil Nejvyšší soud ČR v rozsudku, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009 ze dne 11. června 2009 nebo sp. zn. 32 Cdo 4004/2011 ze dne 3.12.2013. 160 ICm 2053/2015 (MSPH 60 INS 23884/2013)
Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že nejsou splněny předpoklady pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 22.října 2015
JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová
160 ICm 2053/2015 104 VSPH 708/2015-38 (MSPH 60 INS 23884/2013)
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobkyně: JUDr. Ing. Helena Horová, sídlem V luhu 18, 140 00 Praha 4, insolvenční správkyně dlužníka ELEKTRO BRNO, a.s., IČO 25303180, sídlem Na Lysinách 457/20, 147 00 Praha 4, zast. Mgr. Barborou Novotnou Opltovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Vlastimil Šťastný, IČO 12038831, místem podnikání Lidické náměstí 1173/1, 400 01 Ústí nad Labem, zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, sídlem Obránců míru 221/44, 703 00 Ostrava, o neúčinnost právního úkonu dlužníka, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 160 ICm 2053/2015-21 ze dne 29.května 2015
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 160 ICm 2053/2015-21 ze dne 29.května 2015 se mění tak, že se řízení nepřerušuje.
Odůvodnění
Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze přerušil řízení podle §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené týmž soudem pod sp. zn. 160 ICm 554/2014.
Na odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že se insolvenční správkyně (dále jen žalobkyně) podanou žalobou domáhá určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka ELEKTRO BRNO, a.s. (dále jen dlužník), a to smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 11.7.2013.
Mezi týmiž účastníky je vedeno řízení pod sp. zn. 160 ICm 554/2014, jehož předmětem je žaloba podle § 225 insolvenčního zákona (dále jen IZ), kterou se žalobce (v tomto řízení žalovaný) domáhá vyloučení movitých věcí, které nabyl na základě smlouvy o prodeji části podniku, z majetkové podstaty dlužníka. Žalobkyně v řízení sp. zn. 160 ICm 554/2014 v procesním postavení žalované namítala neplatnost smlouvy o prodeji části podniku a je tedy v něm řešena otázka platnosti této smlouvy, jenž má význam i pro rozhodnutí soudu v projednávané věci a posouzení, zda jsou dány zákonné předpoklady pro vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužníka. Do pravomocného vyřešení této otázky proto soud toto přerušil řízení. 160 ICm 2053/2015 (MSPH 60 INS 23884/2013)
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal žalovaný včas odvolání a navrhoval jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že v řízení vedeném pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 je otázka platnosti smlouvy o prodeji části podniku řešena jako otázka předběžná a není tedy pro další soudy závazná, viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.12.2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011. Dále poukázal na to, že žaloba měla být zamítnuta pro opožděnost vzhledem k § 239 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ).
Žalobkyně v podaném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudkem ze dne 7.5.2015 vydaným ve věci vedené pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 byla žaloba zamítnuta z důvodu závěru soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku, a tedy, že žalobce (v tomto řízení žalovaný) nemohl nabýt vlastnické právo k movitým věcem sepsaným do majetkové podstaty dlužníka. Z tohoto důvodu, byť neplatnost smlouvy nebyla vyslovena v samotném výroku rozhodnutí, protože to žalobce nepožadoval, bylo konstatováno, že je smlouva absolutně neplatná a její uzavření nemůže být tedy účinným právním dlužníka.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dospěl k níže uvedeným závěrům.
Podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).
Z obsahu spisu vyplynulo, že odpůrčí žalobu doručenou insolvenčnímu soudu dne 21.11.2014 uplatnila žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 vzájemným návrhem. Řízení o této žalobě bylo usnesením soudu podle § 112 odst. 2 o.s.ř. vyloučeno k samostatnému projednání, tj. z důvodu, že se věci ke spojení nehodí. Soud I. stupně, aniž by se zabýval předně tím, zda byla žaloba podána dle § 239 odst. 3 IZ včas (účinky usnesení o úpadku dlužníka ze dne 7.11.2013; A-13 nastaly téhož dne zveřejněním v insolvenčním rejstříku), rozhodl o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Zároveň evidentně nepřihlédl k tomu, že otázka platnosti či neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku je řešena v řízení vedeném pod sp. zn. 160 ICm 554/2014 toliko jako otázka předběžná, a proto výsledek sporu nemůže být pro soud závazný v této věci, jak vysvětlil Nejvyšší soud ČR v rozsudku, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009 ze dne 11. června 2009 nebo sp. zn. 32 Cdo 4004/2011 ze dne 3.12.2013. 160 ICm 2053/2015 (MSPH 60 INS 23884/2013)
Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že nejsou splněny předpoklady pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 22.října 2015
JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová