102 VSPH 310/2018-141
č. j. 193 ICm 1222/2016 102 VSPH 310/2018-141 (MSPH 93 INS 6896/2015)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Krupičky, Ph. D. a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobce: KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s., IČO 64506347 sídlem Okružní 875/19a, Lesná, 638 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Marianem Jeřábkem sídlem Jakubské náměstí 580/4, 602 00 Brno proti žalovanému: MODŘANY Power, a. s., IČO 49240005 sídlem Komořanská 326/63, 143 14 Praha 4-Modřany zastoupený advokátkou Mgr. Hanou Kyjovskou sídlem Cihlářská 637/16, 602 00 Brno o určení pravosti pohledávky pro dobu, pro kterou trvalo insolvenční řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2018, č. j. 193 ICm 1222/2016-92
takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2018, č. j. 193 ICm 1222/2016 92 se mění tak, že se určuje, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. P124 ve výši 22 620 348,85 Kč z titulu smluvní pokuty. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 50 790,03 Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Mariana Jeřábka.
Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky žalobce z titulu neuhrazené smluvní pokuty ve výši 22 620 348,85 Kč (dále též jen pohledávka ) přihlášené jako P124 do insolvenčního řízení dlužníka vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 93 INS 6896/2015 a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a původně prvním žalovaným (insolvenčním správcem
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.
ISIR (MSPH 93 INS 6896/2015) dlužníka JUDr. Ing. Pavlem Fabiánem) a mezi žalobcem a původně druhým žalovaným (dlužníkem MODŘANY Power, a. s). 2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině zejména z toho, že: [1] Na základě objednávky žalobce ze dne 21. 5. 2010 byla dne 8. 3. 2011 mezi žalobcem jako kupujícím a dlužníkem jako prodávajícím uzavřena kupní smlouva (dále též jen kupní smlouva ), s tím, že: -dlužník se mimo jiné zavázal dodat žalobci potrubí a potrubní díly dle přílohy č. 1 kupní smlouvy (článek 1. 2), jež měl žalobce jako subdodavatel dále dodat na dostavbu 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Mochovce, -lhůta dodání byla stanovena harmonogramem definovaným přílohou č. 5 kupní smlouvy (dále též jen harmonogram dodávek ) [článek 3. 1], jenž měl být dodán prodávajícím dlužníkem do 30 dnů od dodání schválené technické a výrobní dokumentace kupujícím žalobcem, -v případě prodlení prodávajícího s dodávkou oproti harmonogramu dodávek vzniklo kupujícímu právo na smluvní pokutu (článek 3. 3), -nestanoví-li kupní smlouva jinak, jakékoli změny, dodatky a doplnění kupní smlouvy (včetně příloh) mohly být přijaty pouze na základě písemné dohody obou smluvních stran, a to ve formě písemných očíslovaných dodatků podepsaných osobami oprávněnými jednat jménem každé ze smluvních stran (článek 9. 7). [2] Přílohou listiny označené jako Dodání přílohy č. 5 ze dne 21. 6. 2011 podepsanou Ivo Hřebíčkem (ředitelem divize Realizace projektů) byl harmonogram dodávek pro potrubní díly 3. blok. [3] Kompletní technická a výrobní dokumentace schválená žalobcem nebyla dlužníkovi dodána. [4] Celý projekt dostavby jaderné elektrárny se ocitl v prodlení. [5] Vzhledem k rozsahu díla, náročnosti, rozsahu technické dokumentace a složitému postupu jejího schvalování plnil dlužník ve prospěch žalobce i před uzavřením kupní smlouvy a dále po jejím uzavření před stanovením konkrétní doby plnění, a to na základě operativních požadavků objednatele a na základě výsečí technické dokumentace. [6] Dlužník se dostal do prodlení s úhradou těchto dílčích dodávek realizovaných v rámci kupní smlouvy či jako vícepráce nad rámec kupní smlouvy. [7] Dne 19. 11. 2014 vystavil žalobce dlužníkovi fakturu č. 6141100199 znějící na 3 022 153 , jíž vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení s dodávkou předmětu kupní smlouvy. [8] Usnesením ze dne 30. 10. 2015 (č. d. A-53) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení reorganizací. [9] Žalobce poté, co na pohledávku z vyúčtované smluvní pokuty započetl své závazky vůči dlužníkovi, uplatnil neuhrazený zůstatek přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka. [10] Na přezkumném jednání konaném dne 18. 3. 2016 byla pohledávka popřena insolvenčním správcem a dlužníkem. [11] Usnesením ze dne 2. 2. 2017 (č. d. B-223) insolvenční soud schválil reorganizační plán předložený dlužníkem. 3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu insolvenční soud vycházeje z ustanovení § 414 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dospěl k následujícím právním závěrům:
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
[1] Doba plnění měla být určena způsobem stanoveným ve smlouvě, a to přijetím přílohy č. 5 kupní smlouvy-harmonogramu dodávek pro potrubní díly. S ohledem na článek 9. 7 kupní smlouvy termín plnění nebyl ani v dispozici dlužníka, který měl zpracovat harmonogram dodávek, ani v dispozici žalobce, jenž měl předložit dlužníkovi schválenou technickou a výrobní dokumentaci, ale měl být určen dohodou stran, jež by harmonogram dodávek řádně projednaly a podepsaly oprávněnými osobami, čímž by se stal jako příloha součástí kupní smlouvy.
[2] Harmonogram dodávek tudíž nebyl součástí předmětu plnění, neboť předmět plnění byl definován v článku 1. 2 kupní smlouvy, kde je výslovně uvedeno, že součástí dodávky zboží je i STD (průvodní technická dokumentace) a TD (technická dokumentace) specifikovaná v příloze 1 kupní smlouvy. Pokud by strany chtěly učinit součástí předmětu plnění i další dokumenty (např. právě harmonogram dodávek), v příslušném článku by to výslovně uvedly.
[3] Příloha č. 5, jíž jsou určeny termíny dodávek předmětu koupě, je natolik významnou součástí kupní smlouvy, že se na ni vztahuje režim nastavený článkem 9. 7 kupní smlouvy. Nadto z článku 9. 14 kupní smlouvy nazvaného Přílohy nikterak nevyplývá, že na zde vyjmenované povinné přílohy se režim dle článku 9. 7 kupní smlouvy nevztahuje. Ujednání obsažené v článku 9. 14 kupní smlouvy uvedené je tak třeba chápat pouze jako určení strany, jež byla povinna vyhotovit harmonogram dodávek.
[4] Jelikož příloha dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011 označená jako harmonogram dodávek pro potrubní díly nebyla řádně podepsaná a připojený podpis byl za dlužníka podepsán osobou, jež nebyla oprávněna za něj jednat, jedná se pouze o návrh přílohy č. 5, jenž měl být následně projednán a podepsán osobami oprávněnými jednat za smluvní strany. Tomu odpovídá i to, že v průběhu smluvního vztahu se žádná ze smluvních stran na tento dokument neodvolávala a žalobce jej označil jako součást kupní smlouvy až ve vyúčtování smluvní pokuty. [5] Uvedený závěr podporuje i to, že žalobce neprokázal, že předložil dlužníkovi úplnou schválenou technickou dokumentaci a že byly splněny předpoklady, za nichž dlužník mohl harmonogram dodávek zpracovat. Naopak bylo prokázáno, že proces schvalování technické dokumentace pokračoval ještě po 21. 6. 2011 a strany dále jednaly o termínu, v němž má dlužník harmonogram dodávek zpracovat. [6] Jakkoli tedy dlužník na základě kupní smlouvy žalobci plnil, doba plnění byla sjednávána ad hoc na základě operativních objednávek a neplynula z harmonogramu dodávek, neboť ten se nestal součástí kupní smlouvy. Za této situace se dlužník nemohl dostat do prodlení a žalobci proto nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu.
4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž zejména namítal, že: [1] Harmonogram dodávek nepodléhal schvalování ze strany žalobce, neboť se jednalo o případ, kdy čas plnění byl plně v dispozici dlužníka podle § 341 obchodního zákoníku, s tím, že věřiteli (žalobci jako kupujícímu) je pro případ, že dlužník neurčí čas plnění v přiměřeném čase, dána možnost domáhat se určení času plnění soudní cestou. [2] Harmonogram dodávek byl doručen žalobci dne 27. 6. 2011 spolu s průvodním dopisem ze dne 21. 6. 2011 a stal se součástí kupní smlouvy. Technickou dokumentaci zpracovával dlužník, její schválení žalobcem představovalo pouhou formalitu, neboť klíčovým bylo její schválení vyšším dodavatelem, koncovým zákazníkem a příslušnými orgány veřejné správy s ohledem na skutečnost, že se jednalo o dodávky pro dostavbu jaderné elektrárny. Dlužník zahájil výrobu a provedl dodávky části zboží ještě před uzavřením kupní smlouvy,
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015) a proto nelze souhlasit s tvrzením, že neměl postaveno na jisto, podle jaké dokumentace může zahájit výrobu. [3] S ohledem na ustanovení § 342 odst. 2 obchodního zákoníku dlužník byl oprávněn dodat harmonogram dodávek před uplynutím lhůty a žalobce měl v takovém případě povinnost jej přijmout. V době dodání harmonogramu dodávek finišoval proces schvalování technické dokumentace, jež byla schválena vyšším dodavatelem a investorem, takže dlužník mohl dospět k závěru, že harmonogram dodávek lze zaslat žalobci. Dlužník přitom nezpochybnil harmonogram dodávek dodaný jako příloha dopisu ze dne 21. 6. 2011, ani neinicioval jakoukoli jeho změnu. [4] Insolvenční soud nevzal v potaz obsah průvodního dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011, v němž uvedl, že ve smyslu výše uvedené KS Vám tímto dodáváme následující dokument smlouvy pro doplnění do vašeho vyhotovení: Príloha č. 5-Harmonogram dodávok pre potrubní diely , a jenž byl za dlužníka podepsán ředitelem divize Realizace projektů Ivem Hřebíčkem, tedy osobou oprávněnou za dlužníka jednat podle článku 9. 4 kupní smlouvy. [5] Insolvenční soud nezohlednil, že dlužník vnímal způsob dodání harmonogramu a jeho následky totožně jako žalobce, když v e-mailu ze dne 31. 3. 2011 výslovně uvedl, že přílohu č. 5 smlouvy (harmonogram dodávek) bude zpracovávat Modřanská potrubní v termínu dle ujednání smlouvy. Jak vyplývá z kupní smlouvy, tato příloha není předmětem schvalování ze strany KP RIA, dodáním tohoto dokumenty ze strany MP se stává tento dokument součástí smlouvy. [6] Ustanovení článku 9. 7 kupní smlouvy je třeba chápat a vykládat s ohledem na ustanovení článku 9. 14 kupní smlouvy, podle něhož harmonogram dodávek tvoří nedílnou součást kupní smlouvy. Režim písemných oboustranně odsouhlasených dodatků se proto nevztahuje jen na samotnou (holou) kupní smlouvu, ale i na změny, dodatky či doplnění jejích příloh. Dodání harmonogramu ovšem není ani dodatkem, ani změnou či doplněním kupní smlouvy, nýbrž smluvními stranami sjednaný způsob, jak budou po uzavření kupní smlouvy stanoveny některé její náležitosti, konkrétně termín plnění. [7] Kromě toho článek 9. 7 kupní smlouvy výslovně připouští možnost speciálního režimu případných změn a dodatků, a to v případě, že kupní smlouva stanoví jinak . Jestliže článek 9.14 kupní smlouvy stanoví, že příloha č. 5 bude dodána dlužníkem, pak se jedná o speciální ustanovení ve vztahu k článku 9. 7 kupní smlouvy a oboustranně podepsaný dodatek není kupní smlouvou vyžadován ani v případě, že předchozí úvahy žalobce budou nesprávné a v případě přílohy č. 5 se bude skutečně jednat o změnu, dodatek či doplnění kupní smlouvy.
[8] Nerozumí konstatování insolvenčního soudu, že v průběhu smluvního vztahu mezi dlužníkem a žalobcem se žádná ze smluvních stran na tento dokument neodvolávala a žalobce poprvé označil tuto listinu jako součást smlouvy až ve vyúčtování pokuty . Uplatnění smluvní pokuty totiž není (nebylo) podmíněno písemnými upomínkami ze strany věřitele vůči dlužníkovi. Okolnost, zda a kdy bude smluvní pokuta vyčíslena, přitom závisí (závisela) zcela na vůli žalobce.
[9] Pokud jde o údajné nepředložení úplné schválené technické dokumentace, okamžik dodání harmonogramu byl zcela na vůli dlužníka. V okamžiku dodání harmonogramu navíc byla technická dokumentace schválena vyšším dodavatelem a investorem, jak plyne z Osvědčení SE ze dne 30. 5. 2011 . Technickou dokumentaci zpracovával dlužník, takže znal detailně její obsah a nebylo tudíž nutné mu ji předkládat, aby se s ní nejprve seznámil. Pokud dlužník na základě průběhu schvalovacího procesu dospěl k závěru, že není nutné, aby déle vyčkával s předložením harmonogramu dodávek, pak se jednalo o jeho svobodné rozhodnutí a žalobce byl s odkazem na příslušná zákonná ustanovení povinen jeho plnění přijmout.
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
[10] S ohledem na složitost dodavatelského řetězce, kdy dlužník nebyl jediným subdodavatelem žalobce a ten nebyl sám investorem dané zakázky, je insolvenčním soudem přijatý závěr o operativních objednávkách nereálný a nepřijatelný. [11] I z vyjádření dlužníka na jednání konaném dne 5. 12. 2017, podle něhož Zástupce žalovaného 2) vysvětluje, že technická dokumentace má dvě části, a to část výrobní a část STD (sprievodná technická dokumentácia), jež měla být předána s předáním předmětu smlouvy. Dokud není schválena objednatelem technická dokumentace pro výrobu, tedy její první část, není možno zahájit výrobu , vyplývá, že výrobu dodávaného zboží je (bylo) možné zahájit po schválení první části technické dokumentace a není (nebyla) podmíněna schválením průvodní technické dokumentace a že průvodní technická dokumentace (jedná se např. o atesty dodávaného zboží) má (měla) být předávána s předáním předmětu kupní smlouvy (dodávkou zboží). Jakékoli vyjednávání o průvodní technické dokumentaci po 21. 6. 2011 tak v žádném případě nedokazuje, že nebyla schválena technická dokumentace nebo že by smluvní strany dále jednaly o termínu, v němž má dlužník harmonogram dodávek zpracovat. [12] Nepopíral, že docházelo k drobným změnám v předmětu plnění a ke sjednání zcela nových dodávek (víceprací); tyto změny však nebyly zahrnuty do výpočtu smluvní pokuty. V souvislosti se změnami, vícepracemi či definováním priorit ve zpožďujících se dodávkách proto mohly být sjednávány dílčí časové plány, jež byly nepříliš originálně označovány též jako harmonogramy, ovšem svým rozsahem byly zásadně nesrovnatelné s harmonogramem dodávek jakožto přílohou kupní smlouvy a nikdy nebyly přijaty formou dodatku podepsaného oprávněnými zástupci obou smluvních stran v souladu s článkem 9.7 kupní smlouvy. Ostatně žádné změnové řízení kupní smlouvy nebylo dlužníkem ani iniciováno. 5. Odvolací soud nepřehlédl, že insolvenční řízení na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo usnesením ze dne 18. 4. 2018 (č. d. B-271), jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu dlužníka. V souladu s ustanovením § 159 odst. 4 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se tak od skončení insolvenčního řízení považuje předmětný spor za spor o určení pravosti pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení a účastníkem řízení se dnem skončení insolvenčního řízení stal místo insolvenčního správce dlužník, což se promítlo též v označení účastníků a předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. 6. Odvolací soud podle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 30. 11. 2018, dospěl k těmto zjištěním a závěrům. 7. Vzhledem k tomu, že smluvní strany v článku 9. 3 kupní smlouvy sjednaly, že pokud smlouva a přílohy smlouvy neustanovují jinak, budou se vzájemné vztahy smluvních stran, které vznikly na základě této smlouvy a které v ní nejsou výslovně upraveny, řídit příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Zb., obchodného zákonníka (dále jen slov. obch. zák.) a ostatními všeobecně právními předpisy slovenského právního řádu, podává se rozhodné hmotné právo ze slov. obch. zák. a zákona č. 40/1964 Zb., občianskeho zákonníka (dále jen slov. obč. zák. ). Srovnej článek 3 odst. 1 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19. 6. 1980 ((sdělení č. 64/2006 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí). 8. Pro posouzení důvodnosti odvolání jsou tak rozhodná následující ustanovení: [1] Podle § 266 slov. obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření kupní smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odstavec 3). [2] Podle § 340 odst. 1 slov. obch. zák. je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. Podle § 341 slov. obch. zák. je-li podle kupní smlouvy dlužník oprávněn, aby určil dobu plnění, a neurčí-li ji v přiměřené době, určí dobu plnění soud na návrh věřitele s přihlédnutím k povaze a místu plnění, jakož i k důvodu, proč bylo určení doby plnění přenecháno dlužníkovi. [3] Podle § 409 slov. obch. zák. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu (odstavec 1). Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření kupní smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448 (odstavec 2) [4] Podle § 410 slov. obch. zák. kupní smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží (odstavec 1). Za kupní smlouvu se nepovažuje kupní smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží (odstavec 2). [5] Podle § 544 slov. obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odstavec 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odstavec 2). 9. Soudní praxe prezentovaná např. již rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, dovozuje, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Při výkladu projevu vůle stran při uzavření smlouvy musí soud vycházet i z následného chování stran. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 649/2006. 10. V dané věci insolvenční soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že harmonogram dodávek, jenž měl určovat dobu splatnosti jednotlivých dodávek potrubních dílů dlužníkem, se nikdy nestal součástí kupní smlouvy, a dlužník se proto nemohl dostat do prodlení a žalobci proto nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu.
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
11. Odvolací soud potud na základě zopakovaného a doplněného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: [1] Dlužník jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 8. 3. 2011 kupní smlouvu, s tím, že: -dlužník se zavázal dodat žalobci (mimo jiné) potrubí a potrubní díly, které měl žalobce následně dodat na dostavbu 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Mochovce, za kupní cenu 20 147 690 bez daně z přidané hodnoty v dílčích dodávkách ve lhůtě stanovené harmonogramem dodávek definovaným přílohou č. 5 kupní smlouvy, přičemž součástí dodávky byla i průvodní technická dokumentace a technická dokumentace, jejichž specifikace tvoří přílohu č. 1 kupní smlouvy, -podle článku 3. 3 písm. c) v případě, že je dlužník v prodlení 9 a více týdnů s dodáním předmětu kupní smlouvy v termínech dle harmonogramu dodávek, má žalobce právo mu vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 0, 8 % z ceny částečné dodávky i za každý započatý den prodlení, jež bude uplatněna formou penalizační faktury vystavené žalobcem, -podle článku 9. 4 jsou pro účely vykonávání ustanovení této smlouvy oprávněnými osobami, resp. koordinátory (mimo jiné) za prodávajícího Ivo Hřebíček, s tím, že oprávněná osoba bude disponovat oprávněními a pravomocemi potřebnými pro přijímání a realizaci rozhodnutí v souvislosti s plněním kupní smlouvy, -podle článku 9. 7 pokud kupní smlouva nestanoví jinak, jakékoliv její změny, dodatky a doplnění (včetně jejích příloh) mohou být přijaté pouze na základě písemné dohody obou smluvních stran, a to ve formě písemných a očíslovaných dodatků ke kupní smlouvě podepsaných osobami oprávněnými jednat jménem každé ze smluvních stran, -podle článku 9. 14 je příloha č. 5-harmonogram dodávek, jenž bude dodaný prodávajícím do 30 dní od dodání kupujícím schválené technické a výrobní dokumentace neoddělitelnou součástí kupní smlouvy, -podle článku 13. 6 písm. a) přílohy č. 2 kupní smlouvy nemůže celková suma smluvních pokut za neúmyslné prodlení s dodáním předmětu koupě přesáhnout 15 % kupní ceny. [2] Dne 31. 3. 2011 zaslal dlužník jednající Ivo Hřebíčkem jako ředitelem Divize Realizace projektů žalobci e-mail, v němž mimo jiné uvádí, že přílohu č. 5 smlouvy (harmonogram dodávek) bude zpracovávat dlužník v termínu dle ujednání smlouvy, přičemž, jak vyplývá z kupní smlouvy, tato příloha není předmětem schvalování ze strany žalobce, a dodáním tohoto dokumentu ze strany dlužníka se stává tento dokument součástí kupní smlouvy. [3] Dne 21. 6. 2011 zaslal dlužník jednající (podepisující) Ivo Hřebíčkem jako ředitelem Divize Realizace projektů žalobci dopis označený jako KS č. 6000/230/15/2010-Dodání Přílohy č. 5 , v němž uvádí, že ve smyslu kupní smlouvy Vám tímto dodáváme následující dokument smlouvy pro doplnění do Vašeho vyhotovení: Příloha č. 5-Harmonogram dodávek pro potrubní diely zpracovaný pro dodávky pro 3. blok JE EMO, přičemž přílohu dopisu tvořil harmonogram dodávek v rozsahu 5 stran. [4] Dne 19. 11. 2014 vystavil žalobce dlužníkovi fakturu č. 6141100199 znějící na 3 022 153 , jíž vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení s dodávkou předmětu kupní smlouvy, a to od doby podle harmonogramu dodávek obsaženého v příloze dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011, s tím, že na tuto pohledávku započetl své závazky vůči žalovanému a neuhrazený zůstatek uplatnil přihláškou pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení. [5] Dlužník na jednání konaném před odvolacím soudem učinil nesporným, že žalobci nedodal potrubí ve lhůtách stanovených harmonogramem dodávek ze dne 21. 6. 2011.
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
12. Z uvedených skutkových zjištění za použití uvedených výkladových pravidel projevu vůle smluvních stran při uzavření kupní smlouvy je odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu toho názoru, že dlužník byl dle článku 9. 14 kupní smlouvy osobou, jež měla dodat žalobci harmonogram dodávek s termíny jednotlivých dílčích dodávek, a že dodáním harmonogramu dodávek jako přílohy dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011 se harmonogram dodávek stal nedílnou součástí kupní smlouvy, aniž bylo třeba jeho schválení žalobcem. Ostatně takto následně po uzavření kupní smlouvy vykládal příslušná ustanovení smlouvy i dlužník, jenž nejprve ve vzájemné elektronické komunikaci připomínal žalobci, že harmonogram dodávek není předmětem schvalování žalobcem a následně v průvodním dopise k harmonogramu dodávek výslovně uvedl, že jej žalobci dle kupní smlouvy dodává pro doplnění do žalobcova vyhotovení kupní smlouvy (nikoliv např. ke schválení , k podpisu apod.). 13. Na tom podle názoru odvolacího soudu nic nemění ani znění článku 9. 7 kupní smlouvy, když harmonogram dodávek vskutku nelze považovat za změnu, dodatek či doplnění kupní smlouvy (včetně jejich příloh), nýbrž jako ujednání, podle něhož byl dlužník oprávněn určit dobu plnění dodávek dle článku 3. 1 ve spojení s článkem 9. 14, který proto nelze chápat pouze jako určení smluvní strany, jež byla povinna (jen) vyhotovit harmonogram dodávek. 14. Odvolací soud přitom neshledal správným závěr insolvenčního soudu, že harmonogram dodávek nebyl řádně podepsán a připojený průvodní dopis byl za dlužníka podepsán osobou, jež nebyla oprávněna za něj jednat, neboť na průvodním dopisu ze dne 21. 6. 2011 a na harmonogramu dodávek (všech jeho stranách) je připojen podpis Iva Hřebíčka, jenž byl podle článku 9. 4 kupní smlouvy osobou oprávněnou ve věcech kupní smlouvy za dlužníka jednat. 15. Odvolací soud neshledal oprávněnou argumentaci dlužníka ve vyjádření k odvolání, že harmonogram dodávek se nemohl stát součástí kupní smlouvy z toho důvodu, že i s ohledem na změny parametrů předmětu koupě (např. nátěrového systému) požadované žalobcem neobdržel schválenou technickou dokumentaci nutnou k vytvoření harmonogramu dodávek. Z ustanovení článku 9. 14 kupní smlouvy totiž vyplývá, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že doba plnění byla sjednána ve prospěch dlužníka, takže žalobce sice před uplynutím 30 dnů od předložení schválené technické dokumentace žalovanému nebyl po něm oprávněn požadovat dodání harmonogramu dodávek, avšak žalovaný byl oprávněn jej dodat dříve (§ 342 odst. 2 slov. obch. zák.). Pokud tedy dlužník dodal žalobci harmonogram dodávek dříve, jednalo se o jeho obchodní rozhodnutí, jímž deklaroval schopnost dodat předmět koupě dle termínů uvedených v harmonogramu dodávek, za něž musí nést odpovědnost v podobě sankcí za prodlení, pokud tyto termíny nedodržel. 16. V řízení přitom nebylo prokázáno, že došlo ke změně harmonogramu dodávek způsobem vyžadovaným v článku 9. 7 kupní smlouvy, tedy na základě písemné dohody obou smluvních stran ve formě písemných a očíslovaných dodatků podepsaných osobami oprávněnými konat jménem každé ze smluvních stran. Pokud přesto následně docházelo ke změnám objednávek žalobce, bylo na dlužníku, aby trval na změně harmonogramu dodávek způsobem předvídaným kupní smlouvou tak, aby se nevystavil nebezpečí prodlení z důvodu nedodržení termínů uvedených v harmonogramu dodávek. Jestliže tak neučinil, musí nést následky svého prodlení s dodávkami předmětu koupě. 17. Lze tedy uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník se dostal do prodlení s dílčími dodávkami předmětu koupě dle harmonogramu dodávek, jenž předtím řádně dodal žalobci a jenž se tak stal nedílnou součástí kupní smlouvy. Z toho důvodu vznikl žalobci (podle § 544 a násl. slov. obč. zák.) nárok na smluvní pokutu, jež dle článku 3. 3 písm. c) kupní smlouvy činila v případě prodlení delší 9 a více týdnů 0, 8 % z ceny dílčí dodávky, s níž byl dlužník v prodlení,
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015) přičemž maximálně takto stanovená celková výše smluvní pokuty mohla činit 15 % z celkové kupní ceny, tedy 3 022 153,50 . Žalobce nárok na tuto smluvní pokutu vůči dlužníku uplatnil fakturou ze dne 19. 11. 2014, následně jej započítal na své závazky vůči dlužníku v celkové výši 2 203 168,61 , přičemž zůstatek ve výši 818 984,89 (po přepočtení a zokrouhlení 22 620 348,85 Kč) později uplatnil přihláškou pohledávky. 18. Dlužník i insolvenční správce dlužníka, jak správně dovodil insolvenční soud, popřeli pohledávku pouze co do pravosti (§ 193 insolvenčního zákona), nikoliv výše, když neuvedli, v jakém rozsahu ji eventuálně uznávají. V souladu s ustálenou judikaturou lze tedy na takové popření pohlížet (pouze) jako na popření pravosti pohledávky. Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí. Srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněného pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku ze dne 28. 4. 2016, sen. zn. 29 ICdo 31/2014. 19. Odvolací soud proto shledal odvolání důvodným a podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl. 20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva. 21. V daném případě spočívají náklady žalobce v řízení před insolvenčním soudem v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč [položka č. 13 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků-přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], odměně za zastupování advokátem ve výši 21 700 Kč za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a repliky ze dne 10. 2. 2017, a účast na jednáních konaných dnech 5. 12. 2017, 16. 1. 2018, přičemž toto jednání přesáhlo 2 hodiny, takže za něj přísluší odměna za 2 úkony, a dne 22. 2. 2018) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), náhradě hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, náhradě za promeškaný čas cestou k jednání u insolvenčního soudu ze sídla zástupce žalobce (Brno) a zpět ve výši 3 000 Kč (3 x 10 započatých půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a náhradě cestovních výdajů ve výši 2 740 Kč za doložené 3 jízdy vlakem z Brna do Prahy a zpět dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, a odpovídající daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 29 540 Kč ve výši 6 203,40 Kč, celkem tedy 40 743,40 Kč. 22. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce spočívají v odměně advokáta ve výši 6 200 Kč za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast na jednání dne 30. 11. 2018) podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 advokátního tarifu, náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2018, náhradě za promeškaný čas cestou k jednání u odvolacího soudu ze sídla zástupce žalobce (Brno) a zpět ve výši 1 000 Kč (10 započatých půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a náhradě cestovních výdajů ve výši 503 Kč za doloženou jízdu vlakem z Brna do Prahy a zpět dle § 13 odst. 5 vyhlášky, ve znění účinném od 1. 7. 2018 a odpovídající daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 8 303 Kč ve výši 1 743,63 Kč, celkem tedy 10 046,63 Kč. 23. Suma účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů, jejichž náhradu odvolací soud žalobci proti žalovanému přiznal, tak činí 50 790,03 Kč (40 743,40 Kč + 10 046,63 Kč).
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
24. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za jím vyúčtované porady s klientem, neboť tyto nebyly jakkoli doloženy, přičemž ani z vyúčtování žalobce nevyplývá, že by přesáhly 1 hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu ani za další repliku ze dne 30. 11. 2017, když jí předložil až na jednání konaném dne 5. 12. 2017, kdy měl možnost své vyjádření osobně prezentovat (takže se nejedná o účelně vynaložený náklad). 25. Lhůta a místo plnění stran náhrady nákladů řízení jsou dány ustanoveními § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu.
Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Praha 30. listopadu 2018
Mgr. Tomáš Braun v.r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.
č. j. 193 ICm 1222/2016 102 VSPH 310/2018-141 (MSPH 93 INS 6896/2015)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Krupičky, Ph. D. a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobce: KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s., IČO 64506347 sídlem Okružní 875/19a, Lesná, 638 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Marianem Jeřábkem sídlem Jakubské náměstí 580/4, 602 00 Brno proti žalovanému: MODŘANY Power, a. s., IČO 49240005 sídlem Komořanská 326/63, 143 14 Praha 4-Modřany zastoupený advokátkou Mgr. Hanou Kyjovskou sídlem Cihlářská 637/16, 602 00 Brno o určení pravosti pohledávky pro dobu, pro kterou trvalo insolvenční řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2018, č. j. 193 ICm 1222/2016-92
takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2018, č. j. 193 ICm 1222/2016 92 se mění tak, že se určuje, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. P124 ve výši 22 620 348,85 Kč z titulu smluvní pokuty. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 50 790,03 Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Mariana Jeřábka.
Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky žalobce z titulu neuhrazené smluvní pokuty ve výši 22 620 348,85 Kč (dále též jen pohledávka ) přihlášené jako P124 do insolvenčního řízení dlužníka vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 93 INS 6896/2015 a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a původně prvním žalovaným (insolvenčním správcem
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.
ISIR (MSPH 93 INS 6896/2015) dlužníka JUDr. Ing. Pavlem Fabiánem) a mezi žalobcem a původně druhým žalovaným (dlužníkem MODŘANY Power, a. s). 2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině zejména z toho, že: [1] Na základě objednávky žalobce ze dne 21. 5. 2010 byla dne 8. 3. 2011 mezi žalobcem jako kupujícím a dlužníkem jako prodávajícím uzavřena kupní smlouva (dále též jen kupní smlouva ), s tím, že: -dlužník se mimo jiné zavázal dodat žalobci potrubí a potrubní díly dle přílohy č. 1 kupní smlouvy (článek 1. 2), jež měl žalobce jako subdodavatel dále dodat na dostavbu 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Mochovce, -lhůta dodání byla stanovena harmonogramem definovaným přílohou č. 5 kupní smlouvy (dále též jen harmonogram dodávek ) [článek 3. 1], jenž měl být dodán prodávajícím dlužníkem do 30 dnů od dodání schválené technické a výrobní dokumentace kupujícím žalobcem, -v případě prodlení prodávajícího s dodávkou oproti harmonogramu dodávek vzniklo kupujícímu právo na smluvní pokutu (článek 3. 3), -nestanoví-li kupní smlouva jinak, jakékoli změny, dodatky a doplnění kupní smlouvy (včetně příloh) mohly být přijaty pouze na základě písemné dohody obou smluvních stran, a to ve formě písemných očíslovaných dodatků podepsaných osobami oprávněnými jednat jménem každé ze smluvních stran (článek 9. 7). [2] Přílohou listiny označené jako Dodání přílohy č. 5 ze dne 21. 6. 2011 podepsanou Ivo Hřebíčkem (ředitelem divize Realizace projektů) byl harmonogram dodávek pro potrubní díly 3. blok. [3] Kompletní technická a výrobní dokumentace schválená žalobcem nebyla dlužníkovi dodána. [4] Celý projekt dostavby jaderné elektrárny se ocitl v prodlení. [5] Vzhledem k rozsahu díla, náročnosti, rozsahu technické dokumentace a složitému postupu jejího schvalování plnil dlužník ve prospěch žalobce i před uzavřením kupní smlouvy a dále po jejím uzavření před stanovením konkrétní doby plnění, a to na základě operativních požadavků objednatele a na základě výsečí technické dokumentace. [6] Dlužník se dostal do prodlení s úhradou těchto dílčích dodávek realizovaných v rámci kupní smlouvy či jako vícepráce nad rámec kupní smlouvy. [7] Dne 19. 11. 2014 vystavil žalobce dlužníkovi fakturu č. 6141100199 znějící na 3 022 153 , jíž vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení s dodávkou předmětu kupní smlouvy. [8] Usnesením ze dne 30. 10. 2015 (č. d. A-53) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení reorganizací. [9] Žalobce poté, co na pohledávku z vyúčtované smluvní pokuty započetl své závazky vůči dlužníkovi, uplatnil neuhrazený zůstatek přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka. [10] Na přezkumném jednání konaném dne 18. 3. 2016 byla pohledávka popřena insolvenčním správcem a dlužníkem. [11] Usnesením ze dne 2. 2. 2017 (č. d. B-223) insolvenční soud schválil reorganizační plán předložený dlužníkem. 3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu insolvenční soud vycházeje z ustanovení § 414 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dospěl k následujícím právním závěrům:
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
[1] Doba plnění měla být určena způsobem stanoveným ve smlouvě, a to přijetím přílohy č. 5 kupní smlouvy-harmonogramu dodávek pro potrubní díly. S ohledem na článek 9. 7 kupní smlouvy termín plnění nebyl ani v dispozici dlužníka, který měl zpracovat harmonogram dodávek, ani v dispozici žalobce, jenž měl předložit dlužníkovi schválenou technickou a výrobní dokumentaci, ale měl být určen dohodou stran, jež by harmonogram dodávek řádně projednaly a podepsaly oprávněnými osobami, čímž by se stal jako příloha součástí kupní smlouvy.
[2] Harmonogram dodávek tudíž nebyl součástí předmětu plnění, neboť předmět plnění byl definován v článku 1. 2 kupní smlouvy, kde je výslovně uvedeno, že součástí dodávky zboží je i STD (průvodní technická dokumentace) a TD (technická dokumentace) specifikovaná v příloze 1 kupní smlouvy. Pokud by strany chtěly učinit součástí předmětu plnění i další dokumenty (např. právě harmonogram dodávek), v příslušném článku by to výslovně uvedly.
[3] Příloha č. 5, jíž jsou určeny termíny dodávek předmětu koupě, je natolik významnou součástí kupní smlouvy, že se na ni vztahuje režim nastavený článkem 9. 7 kupní smlouvy. Nadto z článku 9. 14 kupní smlouvy nazvaného Přílohy nikterak nevyplývá, že na zde vyjmenované povinné přílohy se režim dle článku 9. 7 kupní smlouvy nevztahuje. Ujednání obsažené v článku 9. 14 kupní smlouvy uvedené je tak třeba chápat pouze jako určení strany, jež byla povinna vyhotovit harmonogram dodávek.
[4] Jelikož příloha dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011 označená jako harmonogram dodávek pro potrubní díly nebyla řádně podepsaná a připojený podpis byl za dlužníka podepsán osobou, jež nebyla oprávněna za něj jednat, jedná se pouze o návrh přílohy č. 5, jenž měl být následně projednán a podepsán osobami oprávněnými jednat za smluvní strany. Tomu odpovídá i to, že v průběhu smluvního vztahu se žádná ze smluvních stran na tento dokument neodvolávala a žalobce jej označil jako součást kupní smlouvy až ve vyúčtování smluvní pokuty. [5] Uvedený závěr podporuje i to, že žalobce neprokázal, že předložil dlužníkovi úplnou schválenou technickou dokumentaci a že byly splněny předpoklady, za nichž dlužník mohl harmonogram dodávek zpracovat. Naopak bylo prokázáno, že proces schvalování technické dokumentace pokračoval ještě po 21. 6. 2011 a strany dále jednaly o termínu, v němž má dlužník harmonogram dodávek zpracovat. [6] Jakkoli tedy dlužník na základě kupní smlouvy žalobci plnil, doba plnění byla sjednávána ad hoc na základě operativních objednávek a neplynula z harmonogramu dodávek, neboť ten se nestal součástí kupní smlouvy. Za této situace se dlužník nemohl dostat do prodlení a žalobci proto nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu.
4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž zejména namítal, že: [1] Harmonogram dodávek nepodléhal schvalování ze strany žalobce, neboť se jednalo o případ, kdy čas plnění byl plně v dispozici dlužníka podle § 341 obchodního zákoníku, s tím, že věřiteli (žalobci jako kupujícímu) je pro případ, že dlužník neurčí čas plnění v přiměřeném čase, dána možnost domáhat se určení času plnění soudní cestou. [2] Harmonogram dodávek byl doručen žalobci dne 27. 6. 2011 spolu s průvodním dopisem ze dne 21. 6. 2011 a stal se součástí kupní smlouvy. Technickou dokumentaci zpracovával dlužník, její schválení žalobcem představovalo pouhou formalitu, neboť klíčovým bylo její schválení vyšším dodavatelem, koncovým zákazníkem a příslušnými orgány veřejné správy s ohledem na skutečnost, že se jednalo o dodávky pro dostavbu jaderné elektrárny. Dlužník zahájil výrobu a provedl dodávky části zboží ještě před uzavřením kupní smlouvy,
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015) a proto nelze souhlasit s tvrzením, že neměl postaveno na jisto, podle jaké dokumentace může zahájit výrobu. [3] S ohledem na ustanovení § 342 odst. 2 obchodního zákoníku dlužník byl oprávněn dodat harmonogram dodávek před uplynutím lhůty a žalobce měl v takovém případě povinnost jej přijmout. V době dodání harmonogramu dodávek finišoval proces schvalování technické dokumentace, jež byla schválena vyšším dodavatelem a investorem, takže dlužník mohl dospět k závěru, že harmonogram dodávek lze zaslat žalobci. Dlužník přitom nezpochybnil harmonogram dodávek dodaný jako příloha dopisu ze dne 21. 6. 2011, ani neinicioval jakoukoli jeho změnu. [4] Insolvenční soud nevzal v potaz obsah průvodního dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011, v němž uvedl, že ve smyslu výše uvedené KS Vám tímto dodáváme následující dokument smlouvy pro doplnění do vašeho vyhotovení: Príloha č. 5-Harmonogram dodávok pre potrubní diely , a jenž byl za dlužníka podepsán ředitelem divize Realizace projektů Ivem Hřebíčkem, tedy osobou oprávněnou za dlužníka jednat podle článku 9. 4 kupní smlouvy. [5] Insolvenční soud nezohlednil, že dlužník vnímal způsob dodání harmonogramu a jeho následky totožně jako žalobce, když v e-mailu ze dne 31. 3. 2011 výslovně uvedl, že přílohu č. 5 smlouvy (harmonogram dodávek) bude zpracovávat Modřanská potrubní v termínu dle ujednání smlouvy. Jak vyplývá z kupní smlouvy, tato příloha není předmětem schvalování ze strany KP RIA, dodáním tohoto dokumenty ze strany MP se stává tento dokument součástí smlouvy. [6] Ustanovení článku 9. 7 kupní smlouvy je třeba chápat a vykládat s ohledem na ustanovení článku 9. 14 kupní smlouvy, podle něhož harmonogram dodávek tvoří nedílnou součást kupní smlouvy. Režim písemných oboustranně odsouhlasených dodatků se proto nevztahuje jen na samotnou (holou) kupní smlouvu, ale i na změny, dodatky či doplnění jejích příloh. Dodání harmonogramu ovšem není ani dodatkem, ani změnou či doplněním kupní smlouvy, nýbrž smluvními stranami sjednaný způsob, jak budou po uzavření kupní smlouvy stanoveny některé její náležitosti, konkrétně termín plnění. [7] Kromě toho článek 9. 7 kupní smlouvy výslovně připouští možnost speciálního režimu případných změn a dodatků, a to v případě, že kupní smlouva stanoví jinak . Jestliže článek 9.14 kupní smlouvy stanoví, že příloha č. 5 bude dodána dlužníkem, pak se jedná o speciální ustanovení ve vztahu k článku 9. 7 kupní smlouvy a oboustranně podepsaný dodatek není kupní smlouvou vyžadován ani v případě, že předchozí úvahy žalobce budou nesprávné a v případě přílohy č. 5 se bude skutečně jednat o změnu, dodatek či doplnění kupní smlouvy.
[8] Nerozumí konstatování insolvenčního soudu, že v průběhu smluvního vztahu mezi dlužníkem a žalobcem se žádná ze smluvních stran na tento dokument neodvolávala a žalobce poprvé označil tuto listinu jako součást smlouvy až ve vyúčtování pokuty . Uplatnění smluvní pokuty totiž není (nebylo) podmíněno písemnými upomínkami ze strany věřitele vůči dlužníkovi. Okolnost, zda a kdy bude smluvní pokuta vyčíslena, přitom závisí (závisela) zcela na vůli žalobce.
[9] Pokud jde o údajné nepředložení úplné schválené technické dokumentace, okamžik dodání harmonogramu byl zcela na vůli dlužníka. V okamžiku dodání harmonogramu navíc byla technická dokumentace schválena vyšším dodavatelem a investorem, jak plyne z Osvědčení SE ze dne 30. 5. 2011 . Technickou dokumentaci zpracovával dlužník, takže znal detailně její obsah a nebylo tudíž nutné mu ji předkládat, aby se s ní nejprve seznámil. Pokud dlužník na základě průběhu schvalovacího procesu dospěl k závěru, že není nutné, aby déle vyčkával s předložením harmonogramu dodávek, pak se jednalo o jeho svobodné rozhodnutí a žalobce byl s odkazem na příslušná zákonná ustanovení povinen jeho plnění přijmout.
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
[10] S ohledem na složitost dodavatelského řetězce, kdy dlužník nebyl jediným subdodavatelem žalobce a ten nebyl sám investorem dané zakázky, je insolvenčním soudem přijatý závěr o operativních objednávkách nereálný a nepřijatelný. [11] I z vyjádření dlužníka na jednání konaném dne 5. 12. 2017, podle něhož Zástupce žalovaného 2) vysvětluje, že technická dokumentace má dvě části, a to část výrobní a část STD (sprievodná technická dokumentácia), jež měla být předána s předáním předmětu smlouvy. Dokud není schválena objednatelem technická dokumentace pro výrobu, tedy její první část, není možno zahájit výrobu , vyplývá, že výrobu dodávaného zboží je (bylo) možné zahájit po schválení první části technické dokumentace a není (nebyla) podmíněna schválením průvodní technické dokumentace a že průvodní technická dokumentace (jedná se např. o atesty dodávaného zboží) má (měla) být předávána s předáním předmětu kupní smlouvy (dodávkou zboží). Jakékoli vyjednávání o průvodní technické dokumentaci po 21. 6. 2011 tak v žádném případě nedokazuje, že nebyla schválena technická dokumentace nebo že by smluvní strany dále jednaly o termínu, v němž má dlužník harmonogram dodávek zpracovat. [12] Nepopíral, že docházelo k drobným změnám v předmětu plnění a ke sjednání zcela nových dodávek (víceprací); tyto změny však nebyly zahrnuty do výpočtu smluvní pokuty. V souvislosti se změnami, vícepracemi či definováním priorit ve zpožďujících se dodávkách proto mohly být sjednávány dílčí časové plány, jež byly nepříliš originálně označovány též jako harmonogramy, ovšem svým rozsahem byly zásadně nesrovnatelné s harmonogramem dodávek jakožto přílohou kupní smlouvy a nikdy nebyly přijaty formou dodatku podepsaného oprávněnými zástupci obou smluvních stran v souladu s článkem 9.7 kupní smlouvy. Ostatně žádné změnové řízení kupní smlouvy nebylo dlužníkem ani iniciováno. 5. Odvolací soud nepřehlédl, že insolvenční řízení na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo usnesením ze dne 18. 4. 2018 (č. d. B-271), jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu dlužníka. V souladu s ustanovením § 159 odst. 4 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se tak od skončení insolvenčního řízení považuje předmětný spor za spor o určení pravosti pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení a účastníkem řízení se dnem skončení insolvenčního řízení stal místo insolvenčního správce dlužník, což se promítlo též v označení účastníků a předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. 6. Odvolací soud podle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 30. 11. 2018, dospěl k těmto zjištěním a závěrům. 7. Vzhledem k tomu, že smluvní strany v článku 9. 3 kupní smlouvy sjednaly, že pokud smlouva a přílohy smlouvy neustanovují jinak, budou se vzájemné vztahy smluvních stran, které vznikly na základě této smlouvy a které v ní nejsou výslovně upraveny, řídit příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Zb., obchodného zákonníka (dále jen slov. obch. zák.) a ostatními všeobecně právními předpisy slovenského právního řádu, podává se rozhodné hmotné právo ze slov. obch. zák. a zákona č. 40/1964 Zb., občianskeho zákonníka (dále jen slov. obč. zák. ). Srovnej článek 3 odst. 1 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19. 6. 1980 ((sdělení č. 64/2006 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí). 8. Pro posouzení důvodnosti odvolání jsou tak rozhodná následující ustanovení: [1] Podle § 266 slov. obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření kupní smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odstavec 3). [2] Podle § 340 odst. 1 slov. obch. zák. je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. Podle § 341 slov. obch. zák. je-li podle kupní smlouvy dlužník oprávněn, aby určil dobu plnění, a neurčí-li ji v přiměřené době, určí dobu plnění soud na návrh věřitele s přihlédnutím k povaze a místu plnění, jakož i k důvodu, proč bylo určení doby plnění přenecháno dlužníkovi. [3] Podle § 409 slov. obch. zák. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu (odstavec 1). Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření kupní smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448 (odstavec 2) [4] Podle § 410 slov. obch. zák. kupní smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží (odstavec 1). Za kupní smlouvu se nepovažuje kupní smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží (odstavec 2). [5] Podle § 544 slov. obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odstavec 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odstavec 2). 9. Soudní praxe prezentovaná např. již rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, dovozuje, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Při výkladu projevu vůle stran při uzavření smlouvy musí soud vycházet i z následného chování stran. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 649/2006. 10. V dané věci insolvenční soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že harmonogram dodávek, jenž měl určovat dobu splatnosti jednotlivých dodávek potrubních dílů dlužníkem, se nikdy nestal součástí kupní smlouvy, a dlužník se proto nemohl dostat do prodlení a žalobci proto nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu.
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
11. Odvolací soud potud na základě zopakovaného a doplněného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: [1] Dlužník jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 8. 3. 2011 kupní smlouvu, s tím, že: -dlužník se zavázal dodat žalobci (mimo jiné) potrubí a potrubní díly, které měl žalobce následně dodat na dostavbu 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Mochovce, za kupní cenu 20 147 690 bez daně z přidané hodnoty v dílčích dodávkách ve lhůtě stanovené harmonogramem dodávek definovaným přílohou č. 5 kupní smlouvy, přičemž součástí dodávky byla i průvodní technická dokumentace a technická dokumentace, jejichž specifikace tvoří přílohu č. 1 kupní smlouvy, -podle článku 3. 3 písm. c) v případě, že je dlužník v prodlení 9 a více týdnů s dodáním předmětu kupní smlouvy v termínech dle harmonogramu dodávek, má žalobce právo mu vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 0, 8 % z ceny částečné dodávky i za každý započatý den prodlení, jež bude uplatněna formou penalizační faktury vystavené žalobcem, -podle článku 9. 4 jsou pro účely vykonávání ustanovení této smlouvy oprávněnými osobami, resp. koordinátory (mimo jiné) za prodávajícího Ivo Hřebíček, s tím, že oprávněná osoba bude disponovat oprávněními a pravomocemi potřebnými pro přijímání a realizaci rozhodnutí v souvislosti s plněním kupní smlouvy, -podle článku 9. 7 pokud kupní smlouva nestanoví jinak, jakékoliv její změny, dodatky a doplnění (včetně jejích příloh) mohou být přijaté pouze na základě písemné dohody obou smluvních stran, a to ve formě písemných a očíslovaných dodatků ke kupní smlouvě podepsaných osobami oprávněnými jednat jménem každé ze smluvních stran, -podle článku 9. 14 je příloha č. 5-harmonogram dodávek, jenž bude dodaný prodávajícím do 30 dní od dodání kupujícím schválené technické a výrobní dokumentace neoddělitelnou součástí kupní smlouvy, -podle článku 13. 6 písm. a) přílohy č. 2 kupní smlouvy nemůže celková suma smluvních pokut za neúmyslné prodlení s dodáním předmětu koupě přesáhnout 15 % kupní ceny. [2] Dne 31. 3. 2011 zaslal dlužník jednající Ivo Hřebíčkem jako ředitelem Divize Realizace projektů žalobci e-mail, v němž mimo jiné uvádí, že přílohu č. 5 smlouvy (harmonogram dodávek) bude zpracovávat dlužník v termínu dle ujednání smlouvy, přičemž, jak vyplývá z kupní smlouvy, tato příloha není předmětem schvalování ze strany žalobce, a dodáním tohoto dokumentu ze strany dlužníka se stává tento dokument součástí kupní smlouvy. [3] Dne 21. 6. 2011 zaslal dlužník jednající (podepisující) Ivo Hřebíčkem jako ředitelem Divize Realizace projektů žalobci dopis označený jako KS č. 6000/230/15/2010-Dodání Přílohy č. 5 , v němž uvádí, že ve smyslu kupní smlouvy Vám tímto dodáváme následující dokument smlouvy pro doplnění do Vašeho vyhotovení: Příloha č. 5-Harmonogram dodávek pro potrubní diely zpracovaný pro dodávky pro 3. blok JE EMO, přičemž přílohu dopisu tvořil harmonogram dodávek v rozsahu 5 stran. [4] Dne 19. 11. 2014 vystavil žalobce dlužníkovi fakturu č. 6141100199 znějící na 3 022 153 , jíž vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení s dodávkou předmětu kupní smlouvy, a to od doby podle harmonogramu dodávek obsaženého v příloze dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011, s tím, že na tuto pohledávku započetl své závazky vůči žalovanému a neuhrazený zůstatek uplatnil přihláškou pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení. [5] Dlužník na jednání konaném před odvolacím soudem učinil nesporným, že žalobci nedodal potrubí ve lhůtách stanovených harmonogramem dodávek ze dne 21. 6. 2011.
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
12. Z uvedených skutkových zjištění za použití uvedených výkladových pravidel projevu vůle smluvních stran při uzavření kupní smlouvy je odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu toho názoru, že dlužník byl dle článku 9. 14 kupní smlouvy osobou, jež měla dodat žalobci harmonogram dodávek s termíny jednotlivých dílčích dodávek, a že dodáním harmonogramu dodávek jako přílohy dopisu dlužníka ze dne 21. 6. 2011 se harmonogram dodávek stal nedílnou součástí kupní smlouvy, aniž bylo třeba jeho schválení žalobcem. Ostatně takto následně po uzavření kupní smlouvy vykládal příslušná ustanovení smlouvy i dlužník, jenž nejprve ve vzájemné elektronické komunikaci připomínal žalobci, že harmonogram dodávek není předmětem schvalování žalobcem a následně v průvodním dopise k harmonogramu dodávek výslovně uvedl, že jej žalobci dle kupní smlouvy dodává pro doplnění do žalobcova vyhotovení kupní smlouvy (nikoliv např. ke schválení , k podpisu apod.). 13. Na tom podle názoru odvolacího soudu nic nemění ani znění článku 9. 7 kupní smlouvy, když harmonogram dodávek vskutku nelze považovat za změnu, dodatek či doplnění kupní smlouvy (včetně jejich příloh), nýbrž jako ujednání, podle něhož byl dlužník oprávněn určit dobu plnění dodávek dle článku 3. 1 ve spojení s článkem 9. 14, který proto nelze chápat pouze jako určení smluvní strany, jež byla povinna (jen) vyhotovit harmonogram dodávek. 14. Odvolací soud přitom neshledal správným závěr insolvenčního soudu, že harmonogram dodávek nebyl řádně podepsán a připojený průvodní dopis byl za dlužníka podepsán osobou, jež nebyla oprávněna za něj jednat, neboť na průvodním dopisu ze dne 21. 6. 2011 a na harmonogramu dodávek (všech jeho stranách) je připojen podpis Iva Hřebíčka, jenž byl podle článku 9. 4 kupní smlouvy osobou oprávněnou ve věcech kupní smlouvy za dlužníka jednat. 15. Odvolací soud neshledal oprávněnou argumentaci dlužníka ve vyjádření k odvolání, že harmonogram dodávek se nemohl stát součástí kupní smlouvy z toho důvodu, že i s ohledem na změny parametrů předmětu koupě (např. nátěrového systému) požadované žalobcem neobdržel schválenou technickou dokumentaci nutnou k vytvoření harmonogramu dodávek. Z ustanovení článku 9. 14 kupní smlouvy totiž vyplývá, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že doba plnění byla sjednána ve prospěch dlužníka, takže žalobce sice před uplynutím 30 dnů od předložení schválené technické dokumentace žalovanému nebyl po něm oprávněn požadovat dodání harmonogramu dodávek, avšak žalovaný byl oprávněn jej dodat dříve (§ 342 odst. 2 slov. obch. zák.). Pokud tedy dlužník dodal žalobci harmonogram dodávek dříve, jednalo se o jeho obchodní rozhodnutí, jímž deklaroval schopnost dodat předmět koupě dle termínů uvedených v harmonogramu dodávek, za něž musí nést odpovědnost v podobě sankcí za prodlení, pokud tyto termíny nedodržel. 16. V řízení přitom nebylo prokázáno, že došlo ke změně harmonogramu dodávek způsobem vyžadovaným v článku 9. 7 kupní smlouvy, tedy na základě písemné dohody obou smluvních stran ve formě písemných a očíslovaných dodatků podepsaných osobami oprávněnými konat jménem každé ze smluvních stran. Pokud přesto následně docházelo ke změnám objednávek žalobce, bylo na dlužníku, aby trval na změně harmonogramu dodávek způsobem předvídaným kupní smlouvou tak, aby se nevystavil nebezpečí prodlení z důvodu nedodržení termínů uvedených v harmonogramu dodávek. Jestliže tak neučinil, musí nést následky svého prodlení s dodávkami předmětu koupě. 17. Lze tedy uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník se dostal do prodlení s dílčími dodávkami předmětu koupě dle harmonogramu dodávek, jenž předtím řádně dodal žalobci a jenž se tak stal nedílnou součástí kupní smlouvy. Z toho důvodu vznikl žalobci (podle § 544 a násl. slov. obč. zák.) nárok na smluvní pokutu, jež dle článku 3. 3 písm. c) kupní smlouvy činila v případě prodlení delší 9 a více týdnů 0, 8 % z ceny dílčí dodávky, s níž byl dlužník v prodlení,
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015) přičemž maximálně takto stanovená celková výše smluvní pokuty mohla činit 15 % z celkové kupní ceny, tedy 3 022 153,50 . Žalobce nárok na tuto smluvní pokutu vůči dlužníku uplatnil fakturou ze dne 19. 11. 2014, následně jej započítal na své závazky vůči dlužníku v celkové výši 2 203 168,61 , přičemž zůstatek ve výši 818 984,89 (po přepočtení a zokrouhlení 22 620 348,85 Kč) později uplatnil přihláškou pohledávky. 18. Dlužník i insolvenční správce dlužníka, jak správně dovodil insolvenční soud, popřeli pohledávku pouze co do pravosti (§ 193 insolvenčního zákona), nikoliv výše, když neuvedli, v jakém rozsahu ji eventuálně uznávají. V souladu s ustálenou judikaturou lze tedy na takové popření pohlížet (pouze) jako na popření pravosti pohledávky. Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí. Srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněného pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku ze dne 28. 4. 2016, sen. zn. 29 ICdo 31/2014. 19. Odvolací soud proto shledal odvolání důvodným a podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl. 20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva. 21. V daném případě spočívají náklady žalobce v řízení před insolvenčním soudem v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč [položka č. 13 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků-přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], odměně za zastupování advokátem ve výši 21 700 Kč za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a repliky ze dne 10. 2. 2017, a účast na jednáních konaných dnech 5. 12. 2017, 16. 1. 2018, přičemž toto jednání přesáhlo 2 hodiny, takže za něj přísluší odměna za 2 úkony, a dne 22. 2. 2018) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), náhradě hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, náhradě za promeškaný čas cestou k jednání u insolvenčního soudu ze sídla zástupce žalobce (Brno) a zpět ve výši 3 000 Kč (3 x 10 započatých půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a náhradě cestovních výdajů ve výši 2 740 Kč za doložené 3 jízdy vlakem z Brna do Prahy a zpět dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, a odpovídající daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 29 540 Kč ve výši 6 203,40 Kč, celkem tedy 40 743,40 Kč. 22. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce spočívají v odměně advokáta ve výši 6 200 Kč za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast na jednání dne 30. 11. 2018) podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 advokátního tarifu, náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2018, náhradě za promeškaný čas cestou k jednání u odvolacího soudu ze sídla zástupce žalobce (Brno) a zpět ve výši 1 000 Kč (10 započatých půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a náhradě cestovních výdajů ve výši 503 Kč za doloženou jízdu vlakem z Brna do Prahy a zpět dle § 13 odst. 5 vyhlášky, ve znění účinném od 1. 7. 2018 a odpovídající daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 8 303 Kč ve výši 1 743,63 Kč, celkem tedy 10 046,63 Kč. 23. Suma účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů, jejichž náhradu odvolací soud žalobci proti žalovanému přiznal, tak činí 50 790,03 Kč (40 743,40 Kč + 10 046,63 Kč).
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 93 INS 6896/2015)
24. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za jím vyúčtované porady s klientem, neboť tyto nebyly jakkoli doloženy, přičemž ani z vyúčtování žalobce nevyplývá, že by přesáhly 1 hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu ani za další repliku ze dne 30. 11. 2017, když jí předložil až na jednání konaném dne 5. 12. 2017, kdy měl možnost své vyjádření osobně prezentovat (takže se nejedná o účelně vynaložený náklad). 25. Lhůta a místo plnění stran náhrady nákladů řízení jsou dány ustanoveními § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu.
Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Praha 30. listopadu 2018
Mgr. Tomáš Braun v.r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.