nce 1794/2
"l' \ DI'H LUÉFÍIFf LULI'H'JJ

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové o návrhu věřitelky na vydání předběžného opatření proti bývalému jednateli dlužníka v insolvenční věci věřitelky: Eleonora anonymizovano , anonymizovano bytem Na Šafránce 1794/2, 101 00 Praha 10 zastoupená advokátkou Mgr. Janou Novotnou sídlem Bulharská 734, 101 00 Praha 10 dlužníka: ART BUILDER PRAHA, s.r.o., IČO 28491904 sídlem Osadní 869 / 32, 170 00 Praha 7-Holešovice jednatele dlužníka: Marek anonymizovano , anonymizovano bytem Novy Jáchymov E 25, 267 03 Nový Jáchymov, okres Beroun zastoupeny advokátem JUDr. Jindřichem Pelouchem sídlem Seydlovo náměstí 30/ 6, 266 01 Beroun o odvolání byvalého jednatele dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2017, č. j MSPI l 78 INS 17409/2017-A-6, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2017, č. j. MSPH 78 INS 17409/2017-A ó se mění tak, že se zamítá návrh věřitelky Eleonory Chromíkové na nařízení předběžného opatření, jímž by byla Marku Ledvinovi, anonymizovano , bytem Nový Jáchymov č.. p. 23, okres Beroun, uložena povinnost složit do úschovy u insolvenčního soudu částku 900 000 Kč na náhradu škody.

Odůvodnění:

Ve vyroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze nařídil předběžné opatření, jímž uložil Marku Ledvinovi (dále jen byvaly jednatel dlužníka) povinnost složit do úschovy u Okresního soudu v Berouně na náhradu škody částku 900 000 Kč ve lhůtě do 14 dnů od doručení tohoto usnesení (bod 1. vyroku) a věřitelce Eleonoře Chromíkové (dále jen navrhovatelka) uložil, aby ve lhůtě 1 měsíce od skončení insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPI I 78 INS 17409/ 2017 podala u Okresního soudu v Berouně žalobu proti bývalému jednateli dlužníka na náhradu způsobené škody (bod ll. výroku),

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že se navrhovatelka podáním ze dne 13. 9. 2017 domáhala v rámci insolvenčního řízení proti dlužníkovi ART BUILDER PRAHA, sro., (dále jen dlužník) vydání předběžného opatření podle Š 100 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vůči bývalému jednateli dlužníka, jenž porušil svoji povinnost podle S 98 odst. 2 IZ, když jako statutární orgán dlužníka nepodal insolvenční návrh neprodleně poté, co se o úpadku dlužníka dozvěděl. Bývalý jednatel dlužníka tak podle navrhovatelky podle Š99 IZ odpovídá za škodu způsobenou porušením uvedené povinnosti, přičemž vyši škody, jež jí vznikla, vyčíslila v částce 900 000 Kč. Navrhovatelka, jež přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 931 829,58 Kč, uváděla, že bývaly jednatel dlužníka byl od 18. 3. 2009 do 16. 6. 2015

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

_ nasazenou jediným jednatelem dlužníka, a proto měl podle 5 98 odst. 2 IZ podat za dlužníka insolvenční návrh, protože věděl o jeho úpadku, což vyplynulo v řízení vedeném před Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. 6 C 41/ 2014, v němž soud vyhověl požadavku navrhovatelky na odstranění vad díla a uložil dlužníkovi povinnost provést opravy střechy vilového domu. Soud I. stupně konstatoval, že navrhovatelka složila v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření jistotu ve výši 10 000 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka plyne, že bývalý jednatel dlužníka byl v době provádění díla a vdobě projevení se jeho vad jeho jediným jednatelem, za dlužníka insolvenční návrh nepodal, i když měl dlužník povinnost odstranit vady díla v ceně přes 900 000 Kč, dlužník přitom neměl prostředky k započetí opravy díla a této opravy nebyl schopen, jak býwalý jednatel dlužníka uvedl vřízení před Okresním soudem v Berouně. Poněvadž dlužník dosud vady dila neodstranil, lze se domnívat, ze stále nemá finanční prostředky, pročež soud I. stupně uzavřel, že je důvodné se domnívat, že navrhovatelka nebude uspokojena z majetku dlužníka v celém rozsahu své pohledávky, a proto návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl, když výši částky považoval za přiměřenou s ohledem na navrhovatelkou předloženy znalecký posudek. Poněvadž dlužník zjevně nemůže dílo opravit, bude jej muset na své náklady opravit navrhovatelka, čímž jí vznikne deklarovaná škoda, Současně soud I. stupně uložil navrhovatelce, aby podala k věcně a místně příslušnému soudu žalobu na náhradu škody proti bývalému jednateli dlužníka, žaloba přitom může být podána až poté, co bude postaveno najisto, jaký je rozdíl mezi zjištěnou pohledávkou navrhovatelky v insolvenčním řízení a plněním, kterého se jí v rámci tohoto řízení dostalo.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se bývalý jednatel dlužníka včas odvolal (ii-13) a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a návrh navrhovatelky na vydání předběžného opatření zamítl. Nesouhlasil s poučením poskytnutým soudem I. stupně, podle něhož není s odkazem na 591 IZ odvolání proti bodu 1. výroku přípustné, což je podle jeho názoru bylo v rozporu s obecně uznávanými principy právního státu, jelikož každý účastník, kterému je uložena povinnost, se může domáhat přezkoumání takovéhoto rozhodnutí odvolacím orgánem, navíc je v přímém rozporu se zněním $ 91 IZ, na nějž soud I. stupně odkaZuje, nebotí $ 91 IZ stanoví, že proti rozhodnutím, která insolvenční soud učiní při výkonu jeho dohledací činnosti, včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak. V daném případě však napadené usnesení nebylo vydáno při výkonu dohlédací činnosti soudu, nejedná se o dohled nad postupem a činností procesních subjektů (5 9 IZ), mezi něž však bývalý jednatel dlužníka nepatří. Proti napadenému usnesení, a to i proti bodu 1. výroku je tak podle jeho názoru nepochybně odvolání přípustné, jako proti každému jinému předběžnému opatření vydanému podle $ 74 a násl. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Dále namítal, že soud I. stupně vydal napadené usnesení na základě z části nepravdivých a z části zkreslených informací, které mu navrhovatelka předložila. Není pravdou, že by dlužník v době,kdy byl jeho jednatelem, dlužil panu Janu Štemberkovi částku 300 000 Kč Odměna pana Štemberka jako subdodavatele stav by byla sice před započetím realizace díla, tj. opravy střechy, jsednána o částku 300 000 Kč vyšší oproti částce, která mu byla po dokončení díla dlužníkem vy,placena nicméně pan Šternberk byl seznámen s tím,že navrhovatelka zaplatila dlužníkovi za dílo částku o cca 700 000 Kč nižší, než byla původní dohoda, a proto se pan Šternberk s dlužníkem dohodli na ponížení jeho odměny očástku 300 000 Kč, přičemž pan Štemberk ani nikdy částku 300 000 Kč vůči dlužníkovi nevyfakturoval a j ejí úhradu nikdy nenárokoval. Rovněž není pravdou, ze by dlužník dlužil věřiteli Diamec, s.r.o. částku ve výši 10 673 Kč. Dlužník totiž dne 9. 10. 2012 uzavřel dohodu o úhradě závazku se společností Finamaz sr.o., na jejímž základě byla tato pohledávka uhrazena, pročež žádný dluh dlužníka vůči společnosti Diamec, s. r o. již od podzimu roku 2012 neexistuje. Bývalý jednatel dlužníka nesouhlasil ani s hodnotou prací spojených s odstraněním vad díla, jak ji tvrdila navrhovatelka Na základě žádosti navrhovatelky byl sice Ing. Pavlem Žehrou vypracován znalecký posudek, jímž byla hodnota prací spojených s odstraněním vad díla stanovena na částku 931 829,58 Kč včetně DPH, avšak znalec Ing. Tomáš Moláček ustanovený v rámci trestního

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 40/2016 vyčislil náklady spojené s odstraněním vad díla částkou 380 000 Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 397/2016 30 byla bývalému jednateli dlužníka uložena povinnost zaplatit navrhovatelce částku 380 000 Kč, což splnil; po zrušení rozsudku Nejvyšším soudem mu navrhovatelka částku 380 000 Kč vrátila. Z uvedeného tedy plyne, že bývalý jednatel dlužníka není osobou, která by nechtěla plnit své závazky a že by míči němu bylo třeba použít mimořádného institutu předběžného opatření. Poznamenal, že společnost dlužníka řádně převedl na tehdy zcela kontaktní osobu paní Žhivku Mcsinezis a při tomto převodu vložil do společnosti dlužníka částku ve výši 160 000 Kč jako příspěvek na provedení navrhovatelkou požadovaných prací, což nová společnice a jednatelka dlužníka potvrdila. Konečně namítal, že se navrhovatelka již domáhá náhrady škody (spočívající v porušení povinnosti provést opravy rekonstrukce střechy vilového domu v rozsahu uloženém dlužníkovi rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. 6 C 41/2014-34 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j 29 Co 556/2014 85) v rámci trestního řízení vedeného Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. 1 T 40/2016, a to co do částky 380 000 Kč a dále žalobou vedenou u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 107 C 3/2016 v rozsahu částky 551 829,59 Kč. Podle bývalého jednatele dlužníka je tak zřejmé, že navrhovatelka nárok, který vůči němu uplatňuje v insolvenčním řízení (způsobení škody ve výši 931 829,51 Kč) již dříve v celém rozsahu uplatnila v řízení trestním a občanskoprávním. Proto s ohledem na překážku litispendence navrhovatelka nemůže splnit povinnost uloženou jí v bodě ll. výroku napadeného usnesení.

K odvolání bývalého jednatele dlužníka se vpodání ze dne 14. 11. 2017 (ří 19) vyjádřila navrhovatelka, jež uváděla, že má za to, že poučení poskytnuté soudem I. stupně o nepřípustnosti odvolání proti bodu ]. výroku napadeného usnesení je správné a odvolání bývalého jednatele dlužníka by mělo být jako nepřípustné odmítnuto. K jednotlivým tvrzením obsaženým v odvolání se vyjádřila tak, že za dílo neuhradila o 700 000 Kč méně, než bylo smluveno. Dlužník totiž neprovedl všechny smluvené práce, přičemž neprovedené práce nebyly ani fakturovány a navrhovatelka se jejich oprav ani nijak nedomáhá Navrhovatelka, jež byla hrubě nespokojena s prováděnými pracemi, tak uhradila smluvenou cenu za tu část díla, kterou dlužník provedl. Dále doplnila, že dlužník zůstal svému subdodavateli panu Janu Štemberkovi dlužen, což vyplývá ztvrzení pana Jana Štemberka vúředním záznarnu ze dne 17. 8 2015 i z jeho výpovědi před Okresním soudem v Berouně ze dne 2 6 2016, kdy pan Šternberk rovněž uvedl, že částku nevymáhal z důvodu pochybnosti o její vymahatelnosti, nikoliv z důvodu existence údajné dohody. Ohledně závazku dlužníka vůči společnosti Diamec, s.r.o. uvedla, že tato společnost na svých webových stránkách stále dlužníka uvádí jako svého dlužníka, pročež má navrhovatelka za to, že předmětný dluh existuje. Navrhovatelka dále potvrdila, že je pravdou, že v rámci trestního řízení byl zpracován znalcem lng. Moláčkem znalecký posudek, k němuž však jeho zpracovatel poznamenal, že v posudku nejsou oceněny veškeré práce, které je nutno provést, nýbrž pouze některé, přičemž žádná společnost nepřijme zakázku pouze na tyto práce, nebotí by za výslednou činnost nemohla převzít záruku, načež znalec uzavřel, že jím stanovená cena je cenou minimální a měla by být vyšší. Navrhovatelka proto nechala zpracovat znalcem Ing. Pavlem Žehrou nový znalecký posudek, jenž je opatřen doložkou znalce podle Š 127a o.s.ř. K úhradě částky 380 000 Kč uvedla, že po právní moci trestního rozsudku trestního bývalý jednatel dlužníka skutečně navrhovatelce převedl částku 380 000 Kč, avšak toliko za účelem zrušení zajištění nemovitostí tak, aby je mohl převést na osoby blízké a aby jeho majetek nemohl být v exekučním řízení použit kúhradě nároku navrhovatelky. Následně si bývalý jednatel dlužníka částku 380 000 Kč od navrhovatelky vyžádal pod hrozbou bezodkladného podání žaloby, čemuž navrhovatelka z důvodu opatrnosti vyhověla. Kosobě paní Zhivky Mesinezis uvedla, že je zjevně profesionálním bílým koněmíí, nebot se v období od 28. 5. 2015 do 19. 6. 2015 stala jedinou společnicí a jednatelkou tří nekontaktních společností s ručením omezeným, přičemž orgány činné v trestním řízení se ji neúspěšně snaží kontaktovat již od roku

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

4 VSPH 2099/2017 2016. K tvrzení překážce litispendence podotkla, že žádné z uvedených řízení nemůže představovat překážku litispendence pro insolvenční řízení proti dlužníkovi, ani pro předběžné opatření proti bývalému jednateli dlužníka, jelikož předběžné opatření představuje pouze dočasnou úpravu poměrů, jejímž účelem je zajištění nároku navrhovatelky, a o existenci a výši nároku bude rozhodovat Okresní soud v Berouně.

Bývalý jednatel dlužníka k vyjádření navrhovatelky uvedl (ří 24), že ve shodě s navrhovatelkou tvrdí, že původní předpoklad rozsahu opravy střechy byl o hodnotu prací ve výši cca 700 000 Kč vyšší, než jaká byla po dokončení prací dlužníkem navrhovatelce vyúčtována a jakou navrhovatelka dlužníkovi uhradila. S ohledem na toto ponížení rozsahu a ceny díla pak došlo k dohodě mezi dlužníkem a subdodavatelem panem Janem Štemberkem na ponížení odměny tohoto subdodavatele, pročež subdodavatel dlužníkovi vyúčtoval pouze dohodnutou částku, kterou mu dlužník v celém rozsahu uhradil. Ke znaleckým posudkům doplnil, že navrhovatelka předložila soudu I. stupně pouze jeden z posudků, a to ten, který je patrně dle jejího názoru pro ni příznivější, a o diametrálně odlišném posudku znalce Ing, Moláčka se nezmínila, čímž poskytla soudu I. stupně zavádějící informace. Navíc znalecký posudek znalce lng. Zehry je pro účely tohoto řízení nepoužitelný, neboť nevychází ze soudem uložené povinnosti dlužníkovi provést konkrétně specifikované práce vedoucí k odstranění vad rekonstrukce střechy. K námitce, že se hodlal zbavovat svého majetku, uvedl, že hodlal rozestavěný dům s pozemkem převést na svoji dceru, avšak si byl vědom toho, že takovýto převod by v případě, kdy by neplnil své závazky, mohl být prohlášen za neúčinný. K vrácení částky 380 000 Kč poznamenal, že poté, co byl trestní rozsudek, jímž mu byla povinnost zaplatit uvedenou částku navrhovatelce uložena, Nejvyšším soudem zrušen na základě jeho dovolání, domáhal se vrácení částky 380 000 Kč, nebot na straně navrhovatelky vzniklo bezdůyodné obohacení K paní Zhivce Mesinezis uvedl, (od1 9. 2016 do 30 6. 2017 u spol. G & K Investment CZ s.r.o), dne 4. 6 2017 nastoupila na mateřskou dovolenou a dne 10. 7. 2017 se jí narodilo ůtě. Dále doplnil, že napadeným usnesením bylo navrhovatelce uloženo, aby proti němu ve lhůtě do 1 měsíce od skončení insolvenčního řízení, podala u Okresního soudu v Berouně žalobu na náhradu způsobené škody, což však navrhovatelka splnit nemůže, nebot žalobu ze stejného právního důvodu na náhradu škody vůči bývalému jednateli dlužníka již u Okresního soudu v Berouně podala a toto řízení probíhá pod sp. zn. 107 C 3/2016.

Navrhovatelka vpodání ze dne 7 12. 2017 (A 28) kvyjádření bývalého jednatele dlužníka podotkla, že pan Jan Šternberk do úředního záznamu policie dne 17 8 2015 výslovně uvedl, ze mu bývalý jednatel dlužníka stále dluží 300 000 Kč, a do protokolu při výslechu před Okresním soudem v Berouně uvedl, že dostali zálohy, ale nedostali platy. Nesouhlasila s tím,že by posudek Ing Žehry byl pro toto řízení nepoužitelný z důvodu, že by se týkal jakýchkoliv jiných prací, než těch, které je dlužník povinen provést na základě rozsudku Okresního soudu v Berouně sp. zn. 6 C 41/2014, jelikož Ing. Žehra v posudku uvádí, že jako podklad k ocenění mu byl předán znalecký posudek Ing. Cidoraka, pročež žádné jiné práce, než práce uvedené v tomto posudku nehodnotila do výsledné částky nezahrnoval Přitom právě znalecký posudek Ing. Cidoraka byl podkladem pro rozhodnutí Okresního soudu vBerouně vřízení vedeném pod sp zn. 6 C 41/2014. K osobě paní Zhivky Mesinezis uvedla, že se během deseti dnů stala výlučnou společnicí a jednatelkou tří společností s ručením omezeným (Drotári, s..ro, Hafling, sr.o. a dlužníka), které bezodkladně po převzetí paní Zhivkou Mesinezis přestaly vykonávat činnost azakládat povinné dokumenty do sbírky listin, paní Zhivka Mesinezis nehradí poplatky za umístění sídla dlužníka a je zcela nekontaktní i v tomto insolvenčním řízení, když nijak nereagovala na výzvu soudu I. stupně ze dne 14. 9 2017, kterou byla dlužníkovi uložena povinnost vyjádřit se kinsolvenčnímu návrhu a předložit seznamy majetku a závazků. Podle navrhovatelky je tedy zřejmé, že paní Zhivce Mesinezis je osud dlužníka od počátku zcela

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10.

11.

*+ vorm LU??;LUL! lhostejný a jediným účelem jejího dosazení do funkci ve společnosti dlužníka byla snaha docílit toho, aby se bývalý jednatel dlužníka nemusel zabývat povinnostmi vůči věřitelům dlužníka, jimž dal on osobně v době svého jednatelství vzniknout.

Vrchní soud v Praze podle 5 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně včemě řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání (5 94 odst. 2 písm. c/ 12), dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Předně odvolací soud konstatuje, že v souladu s ustálenou soudní prazí nemá pochyb o tom, že proti napadenému usnesení je přípustné odvolání. Tímto rozhodnutím se ukládá osobě odpovědné podle 5 99 IZ z důvodu vzniku event. škody složit do úschovy částku k zajištění její budoucí úhrady na základě rozhodnutí soudu v řízení o náhradu škody, a má tak shodnou povahu jako rozhodnutí o předběžném opatření podle 5 74 a násl. o.s.ř., proti němuž odvolání přípustné je. Napadené usnesení tedy není rozhodnutím vydaným v rámci výkonu dohlédací činnosti, proti němuž není odvolání přípustné (S 91 IZ), pročež nezbývá než uzavřít, že poučení poskytnuté soudem I. stupně v napadeném usnesení o nepřípustnosti odvolání proti bodu I. výroku bylo nespravne.

Podle $ 98 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivostí měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo ezekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má li dlužník ještě jiný podnik (odst. 1). Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je li těchto osob více a jsou li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka (odst. 2). Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl li jeho insolvenční návrh odmítnut (odst. 3).

Podle 8 99 IZ osoba, která v rozporu s ustanovením $ 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti (odst. 1). Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel (odst. 2). Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsů, které lze po ní spravedlivě požadovat (odst. 3).

Podle 8 100 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit (odst. 1). Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčnírn sporem (odst. 2). V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci (odst. 3).

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Tfojta.

12.

13.

14.

15.

16.

4 VSPI l 2099/2017

Návrhu na nařízení předběžného opatření podle $ 100 IZ lze vyhovět v případech zcela zjevného selhání povinných osob a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení (bHže viz usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 190/2009 ze dne 20. 5. 2009).

Při posuzování podmínek pro nařízení předběžného opatření podle 5 100 IZ je třeba vzít v potaz, že dopad (tohoto) předběžného opatření do majetkové sféry osob za dlužníka jednajících je zcela zásadní, jelikož tyto osoby mají povinnost plnit ihned, ale svůj negativní postoj k uplatněnému nároku mohou fakticky obhajovat až následně poté, co podle předběžného opatření plnily či byly donuceny plnit (odložení vykonatelnosti rozhodnutí zapovídá ustanovení 5 90 IZ), a to v nalézacím řízení vyvolaném žalobou věřitele. Teprve v něm jim bude dán prostor k tomu, aby prokázaly, že zde jsou ve smyslu $ 99 odst. 3 IZ okolnosti, jež je odpovědnosti za škodu zproštíují. Z toho podle odvolacího soudu plyne, že k nařízení předběžného opatření podle 8 100 IZ je nutno přistoupit s maximální uvážlivosti a zásadně toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob, o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadní pochybnosti.

Rovněž platí, že příčinná souvislost mezi tím, že dlužník (jeho statutární orgán) měl podle navrhovatele podat opožděné insolvenční návrh, a vznikem tvrzené škody by musela být řádně doložena tak, že příčinou vzniku tvrzené škody by byla pouze okolnost, že dlužník nepodal včas insolvenční návrh, přičemž ke škodě by nedošlo, pokud by jej včas podal. O škodu ve smyslu Š99 odst. 2 IZ by se jednalo především tehdy, jestliže by se nepodáním insolvenčního návrhu snížila míra uspokojení pohledávky věřitele, a tedy že by v období od porušení povinnost podat insolvenční návrh došlo k takové změně v majetkových poměrech dlužníka, jež výrazně snížila nebo zcela znemožnila uspokojení jeho pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo lze logicky vzhledem k předchozí ekonomické situaci dlužníka očekávat.

Odvolací soud z veřejně přístupného obchodního rejstříku ověřil, že bývalý jednatel dlužníka byl jediným jednatelem a jediným společníkem dlužníka od března 2009 do června 2015, a proto by navrhovatelka musela v návrhu na nařízení předběžného opatření podle Š 100 IZ doložit, že se dlužník nacházel ve stavu úpadku již v tomto období, v důsledku této skutečnosti vznikla povinnost bývalého jednatele dlužníka podat insolvenční návrh, a že současně došlo od daného okamžiku k takové změně majetku dlužníka, v jejímž důsledku bude pohledávka navrhovatelky uspokojena v nižším rozsahu, než v jakém by byla uspokojena v případě, že by bývalý jednatel dlužníka splnil povinnost podle S 98 IZ (pokud by ji měl) a podal insolvenční návrh. Uvedeným požadavkům však navrhovatelka nedostála, když v návrhu na nařízení předběžného opatření, který spojila s insolvenčním návrhem (jíl 1), nijak nedoložila, že by dlužník byl již v období do června 2015 vúpadku a bývalému jednateli dlužníka by tak v uvedeném období vznikla povinnost podat insolvenční návrh. Navrhovatelka rovněž nedoložila, že by jí nepodáním insolvenčního návrhu bývalým jednatelem dlužníka vznikla škoda, v návrhu na vydání předběžného opatření ani netvrdila, jaký byl (k uspokojení její pohledávky využitelný) majetek dlužníka v rozhodné době a jaký je dlužníkův současný majetek, bez uvedení těchto esenciálních skutečností nelze v žádném případě o vzniku škody spekulovat.

Navrhovatelka totiž tvrdila, že již na jaře roku 2015 bývalý jednatel dlužníka věděl, že dlužník není schopen splnit závazek vůči ní a že je předlužen, když odkazovala na zjištění z trestního řízení, v němž bývalý jednatel dlužníka prohlásil, že na jaře roku 2015 dlužník žádnou činnost nevyvíjel, že na účtu dlužníka bylo 160 000 Kč, jež předal spolu se společností dlužníka, a že

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

17.

18. dlužník měl drobné zakázky do 100 000 Kč, Dále pak uváděla, že bývalý jednatel dlužníka zrušil rezervní fond dlužníka, převedl peníze z účtů dlužníka, změnil sídlo společnosti dlužníka do virtuálního sídla a společenský podíl v dlužníkovi převedl na nedohledatelnou osobu bulharské národnosti. Uvedená tvrzení však nijak nekonkretizovala, když neuvedla ani období, kdy k uvedeným jednáním mělo dojít, ani částky, o něž se měl majetek dlužníka snížit.

Nezbývá tedy než uzavřít, že navrhovatelka v návrhu na nařízení předběžného opatření podle Š 100 IZ neprokázala naplnění podmínek pro nařízení předběžného opatření v tomto ustanovení uvedených, jelikož z návrhu není dostatečně zřejmé, zda byl dlužník vrozhodném období v úpadku a zda tak měl bývalý jednatel dlužníka povinnost podat insolvenční návrh. 1 pokud by byly tyto podmínky splněny, navrhovatelka neprokázala, že by došlo ke vzniku škody, když není zřejmé, zda by v případě zjištění úpadku dlužníka byla pohledávka navrhovatelky uspokojena v nižším rozsahu, než v jakém by byla uspokojena, bylo-li by insolvenční řízení zahájeno na základě návrhu bývalého jednatele dlužníka podaném v období do června 2015.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně změnil podle Š 220 odst. 1 písm. a) a 5 167 odst. 2 o.s.ř. tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (Š 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (8 71 odst. 2 IZ).

Praha 31. ledna 2018

Mgr. Markéta Hudečková v.r. předsedkyně senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr 9%. f