č. j. Vol 39/2006-36

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci navrhovatele Ch. K., proti odpůrcům 1) Státní volební komisi, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, 2) RNDr. L., 3) L. Š., 4) M. Š., 5) Ing. M. K., o návrhu na neplatnost volby kandidáta ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 2. a 3. 6. 2006,

takto:

I. Návrh na vyslovení neplatnosti volby RNDr. L. A., L. Š. a M. Š. ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 2.-3. června 2006 s e z a m í t á .

II. Návrh na vyslovení neplatnosti volby Ing. M. K. ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 2.-3. června 2006 s e o d m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal ve lhůtě stanovené v § 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen volební zákon ), návrh na neplatnost volby kandidátů KDU-ČSL zvolených v Jihomoravském kraji L. A., L. Š. a M. Š., jakož i lídra této politické strany M. K.. Navrhovatel má zato, že volba těchto kandidátů byla neregulérní a mohla být dosažena nátlakem na voliče. Nátlak spatřoval navrhovatel v tom, že prostřednictvím domovního telefonu u jeho bytu mu neznámé osoby několikrát vyhrožovaly a nutily jej, aby volil KDU-ČSL, jinak o něj nebude jako o důchodce postaráno, neboť právě tato strana se nejlépe stará o důchodce; to se uskutečnilo dvakrát 1. 6. 2006. Následující den k tomu přibyla výhrůžka, že si tyto osoby navrhovatele poznamenaly, že zjistí, koho volil a že na to v budoucnu doplatí. Navrhovatel byl tímto postupem znechucen a považoval jej za terorismus; proto také KDU-ČSL nevolil (byť je věřící a původně měl v úmyslu ji volit). Dne 6. 6. u bytu navrhovatele opět někdo zazvonil, zeptal se, zda si navrhovatel na něj pamatuje, a ihned zavěsil. Od té doby se navrhovateli několikrát stalo, že někdo zazvoní na domácí telefon a neozve se. Navrhovatel s ohledem na to navrhl, aby soud vydal usnesení, že volba shora uvedených poslanců je neplatná.

Státní volební komise ve svém vyjádření poukázala na čl. 20 Ústavy, § 26 a § 87 volebního zákona, a namítla nedostatek aktivní legitimace navrhovatele, pokud jde o volbu kandidáta M. K. Ohledně úpravy volební kampaně odkázala na § 16 volebního zákona a konstatovala, že volební zákon sankce neupravuje, a stejně tak explicitně nedefinuje jednotlivé formy a metody vedení volební kampaně.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh je zčásti nepřípustný a zčásti nedůvodný.

Z § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s. ), ve spojení s § 87 odst. 1 volebního zákona, vyplývá, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se ve volbách do Poslanecké sněmovny může domáhat u Nejvyššího správního soudu ochrany každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen . Vzhledem k tomu, že volby do Poslanecké sněmovny se podle § 25 volebního zákona konají ve volebních krajích, jimiž jsou vyšší územně samosprávné celky, znamená to, že občan v rámci svého volebního okrsku volí kandidáty nacházející se na kandidátní listině pro celý volební kraj. Z toho se potom podává rovněž rozsah aktivní legitimace občana, který tak může napadnout volbu kandidátů volených v celém volebním kraji, v němž se nachází volební okrsek, kde je občan zapsán do stálého seznamu voličů. Volbu kandidátů volených v jiných volebních krajích, než v tom, v němž se nachází volební okrsek, kde je občan zapsán do stálého seznamu voličů, však zpochybnit nemůže.

Napadá-li občan volbu kandidátů volených v jiném volebním kraji než v tom, v němž se nachází volební okrsek, kde je zapsán do stálého seznamu voličů, jde o návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a soud jej podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítne. Navrhovatel brojil mj. proti volbě odpůrce 5) Ing. M. K. Ke zpochybnění jeho volby však není navrhovatel aktivně legitimován, neboť odpůrce 5) byl zvolen v Jihočeském kraji, zatímco navrhovatel je zapsán-jak soud zjistil dotazem na statutární Město Brno, městskou část Brno-střed-ve volebním okrsku č. 63, nacházejícím se v Jihomoravském kraji. Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud v této věci nemohl zabývat návrhem na neplatnost volby odpůrce 5) a v této části také návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že odpůrce 5) je lídrem KDU-ČSL, na což poukazoval navrhovatel.

Odpůrci 2) až 4) RNDr. L. A., L. Š. a M. Š. byli zvoleni v Jihomoravském kraji; navrhovatel je tedy aktivně legitimován k tomu, aby jejich volbu zpochybňoval.

Nejvyšší správní soud meritorně přezkoumal návrh v části, v níž se týkal volby odpůrců 2) až 4), a dospěl k závěru, že není důvodný.

Podle § 87 odst. 5 volebního zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Z citovaného ustanovení vyplývají tři základní předpoklady vyhovění volební stížnosti: (1.) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona; (2.) vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož volba je napadena volební stížností, a (3.) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen. Zjednodušeně řečeno: tato intenzita způsobuje zatemnění volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění.

Uvedené tři předpoklady musí být naplněny kumulativně. Nebude-li dán byť i jenom jeden z nich, volební stížnost nemůže být úspěšná.

Již ze samotných tvrzení navrhovatele vyplývá, že nemohly být naplněny předpoklady uvedené pod body (2.) a (3.), tedy vztah mezi porušením volebního zákona a volbou kandidáta, a zatemnění volebních výsledků.

Předpoklad (2.) vyžaduje, aby existovala souvislost mezi porušením volebního zákona a zvolením kandidáta, jehož volbu navrhovatel zpochybňuje. Navrhovatel však sám výslovně uvedl, že KDU-ČSL nevolil; pokud tedy této straně neodevzdal svůj hlas, nemohla tím být ovlivněna ani volba RNDr. L. A., L. Š. a M. Š., proti jejichž zvolení brojí. Jiná situace by pochopitelně nastala, pokud by kupř. navrhovatel v důsledku nátlaku tuto (či jinou) stranu volil. Pak by jistě předpoklad (2.) byl dán; o nic takového však skutkově v této věci nejde. Nevolil-li navrhovatel KDU-ČSL, potom tím nemohla být ovlivněna ani volba jejích kandidátů.

Dále je zřejmé, že nemůže být rovněž splněn shora uvedený předpoklad (3.), a to ani pokud by se zdařilo spolehlivě prokázat existenci skutečností tvrzených navrhovatelem. Tedy i kdyby bylo zjištěno, že navrhovateli vyhrožovaly neznámé osoby za tím účelem, aby jej přinutily volit KDU-ČSL, nemohlo by takové porušení volebního zákona přivodit zatemnění volebního výsledku. Porušení volebního zákona u jediného voliče nemůže být v tomto případě natolik intenzivní, aby zatemnilo volební výsledky, tj. aby zde byl důvod domnívat se, že by k volbě odpůrců 2) až 4) vůbec nedošlo, pokud by volební zákon nebyl porušen. Tento závěr vyplývá i z principu proporcionality, který se ostatně do § 87 odst. 5 volebního zákona a z něj vyvozovaných předpokladů úspěšnosti volební stížnosti promítá. Je totiž nepochybné, že mezi navrhovatelem požadovaným následkem, spočívajícím ve vyslovení neplatnosti volby odpůrců 2) až 4), a tvrzeným porušením volebního zákona, existuje zcela zjevný nepoměr. Takový neproporcionální následek by proto byl v rozporu s ústavním pořádkem, a naopak by bezdůvodně poškozoval zvolené kandidáty.

Vzhledem k tomu, že nebyly dány dva z kumulativně požadovaných předpokladů úspěšnosti volební stížnosti, nezabýval se Nejvyšší správní soud zbývajícím předpokladem (1.) a (2.), a návrh-v části, v níž napadal volbu odpůrců 2) až 4)-jako nedůvodný zamítl.

Nad rámec tohoto rozhodnutí Nejvyšší správní soud poznamenává, že navrhovatel tímto rozhodnutím není zbaven právní ochrany: tuto ochranu mu však v daném případě může poskytnout civilní nebo trestní právo, nikoliv institut volební stížnosti. Vzhledem k tomu, že otázka ochrany navrhovatele jinými právními prostředky nespadá do pravomoci Nejvyššího správního soudu a nemá ani pro rozhodnutí o důvodnosti na vyslovení neplatnosti volby kandidáta význam, soud se jí blíže nezabýval; nebyl k tomu ostatně ani oprávněn.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu