č. j. Vol 18/2006-25

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha JUDr. Dagmar Nygrínové, a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: J. N., proti odpůrci: Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, o stížnosti na neregulérnost voleb 2006 ,

takto:

I. Návrh s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným soudu dne 9. 6. 2006, učinil navrhovatel stížnost na neregulérnost voleb 2006 . V podání tvrdil, že v posledním týdnu před volbami média zveřejnila nepravdivé informace, tzv. Kubiceho zprávu , přičemž tyto informace podle průzkumu agentury STEM ovlivnily rozhodování celé čtvrtiny voličů. Podle navrhovatele je prokazatelné, že lidé hlasovali jinak, než by hlasovali v případě, že by poslanci branně bezpečnostního výboru nenechali úmyslně uniknout spekulativní nepravdivou zprávu, kompromitující předsedu ČSSD Jiřího Paroubka. O předem připravené akci svědčí dle navrhovatele i to, že minimálně několik dní předem už poslanci ODS (navrhovatel může svědčit o jednom z nich) připravovali média na pondělní únik informace, že Paroubek objednal u Kočky vraždu Mrázka .

Odpůrce ve svém vyjádření poukázal na § 16 a § 87 odst. 1 a 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen volební zákon ), jakož i na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, zabývající se volební kampaní.

Vzhledem k tomu, že návrh obsahoval vady, které bránily jeho věcnému projednání, vyzval Nejvyšší správní soud v souladu s § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s. ), k odstranění vad podání. V usnesení navrhovateli uložil, aby označil kandidáta, proti němuž návrh na neplatnost volby směřuje, a uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá, že navrhovatelem tvrzené porušení volebního zákona mohlo volbu tohoto kandidáta ovlivnit. Zároveň jej poučil o tom, že nebudou-li tyto vady podání ve stanovené lhůtě odstraněny, nebude pro tento nedostatek možno v řízení pokračovat a soud podání odmítne.

Navrhovatel reagoval podáním, v němž konstatoval, že jeho stížnost, zákon a soud se trochu míjí. Navrhovatel nenapadá konkrétního kandidáta ve svém volebním okrsku, ale volby jako takové, neboť během kampaně byl nepravdivě obviněn jeden z kandidátů-Jiří Paroubek, a také ČSSD. Podle navrhovatele je nemožné samozřejmě prokázat, který kandidát jiné ze stran na tom výsledně vydělal a jehož volbu bych měl napadnout . Volební kampaň však nebyla ze strany ODS vedena ani poctivě ani čestně, a rovněž je nezpochybnitelné, že média zveřejňovala informace, jejichž podstata byla nepravdivá. Závěr voleb tedy odporoval § 16 volebního zákona. Díky tomu byli zvoleni i kandidáti KSČM, ODS a Strany zelených, kteří byli jinak na nevolitelných místech. V případě KSČM a Strany zelených by jejich propad byl bez zveřejnění Kubiceho zprávy podle navrhovatele ještě větší.

Z obsahu uvedeného podání je zřejmé, že navrhovatel nevyhověl výzvě soudu a neodstranil vady svého návrhu; tyto vady jsou zároveň takového charakteru, že brání tomu, aby se soud mohl návrhem věcně zabývat (§ 37 odst. 5 s. ř. s.).

Z § 87 odst. 1 a 5 volebního zákona vyplývá, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může ochrany u soudu domáhat každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Z této právní úpravy se podává, že navrhovatel v prvé řadě musí označit kandidáta, jehož volbu napadá; tento kandidát je pak v souladu s § 90 odst. 2 s. ř. s. účastníkem řízení. Aby se tedy soud mohl návrhem vůbec zabývat, musí navrhovatel v návrhu jednak označit zvoleného kandidáta, jehož volbu napadá, a jednak uvést konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje porušení volebního zákona, jakož i vztah mezi těmito skutečnostmi a volbou označeného kandidáta.

Navrhovatel ve svém podání na výzvu soudu neuvedl žádného konkrétního kandidáta, jehož volbu zpochybňuje; naopak sám výslovně připouští, že takový návrh nečiní, nýbrž brojí proti volbám jako celku. Nezpochybňuje-li však navrhovatel volbu určitého konkrétního kandidáta, chybí tím základní předpoklad, aby se soud mohl návrhem věcně zabývat.

Jak již Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006-37, v rámci voleb do Poslanecké sněmovny se nelze návrhem domáhat vyslovení neplatnosti celých voleb, nýbrž lze toliko zpochybnit volbu určitého kandidáta. Tento závěr vyplývá z uspořádání § 87 volebního zákona, z nějž se na volby do Poslanecké sněmovny vztahují toliko odstavec 1 a 5; ostatní odstavce tohoto ustanovení, umožňující mj. podat návrh na neplatnost voleb, se týkají pouze voleb do Senátu, a nikoliv též do Poslanecké sněmovny. Rozsah procesní legitimace je-i co se týče návrhu na neplatnosti volby kandidáta-dále vnitřně diferencován v závislosti na tom, zda jej podává občan či politická strana. Je-li navrhovatelem občan, nemůže napadnout neplatnost volby každého kandidáta zvoleného do Poslanecké sněmovny, nýbrž pouze kandidáta zvoleného ve volebním kraji, kde se nachází volební okrsek, v němž je občan zapsán ve stálém seznamu voličů. Domáhá-li se proto navrhovatel vyslovení neplatnosti voleb jako celku, jde o nepřípustný návrh.

K odmítnutí návrhu tedy Nejvyšší správní soud vedly dvě skutečnosti: jednak navrhovatel na výzvu soudu neodstranil vady podání, pro něž nebylo možno pokračovat v řízení (§ 37 odst. 5 s. ř. s.); jednak nepřípustnost návrhu na vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu