UOHS S132/2007
Rozhodnutí: S 132/2007-05901/2008/810 Instance I.
Věc Možné porušení ustanovení § 3 odst. 1-uzavření zakázaných vertikálních dohod s odběrateli
Účastníci Esteé Lauder CZ
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí porušen § 3 odst. 1-vertikální dohoda
Rok 2007
Datum nabytí právní moci 17. 4. 2008

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 4. 2008 a stalo se vykonatelným dne 16. 7. 2008
Text označený [ ] obsahuje obchodní tajemství účastníka řízení
Č.j.: S 132/2007-05901/2008/810 V Brně dne 1. dubna 2008
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. S 132/2007 zahájeném dne 28. května 2007 z moci úřední podle § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, jehož účastníkem je společnost Estée Lauder CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, IČ 41188349, právně zastoupený JUDr. et MUDr. Danem Podstatzkym-Lichtensteinem, advokátem, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 802/56, vydává v souladu s § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, toto
rozhodnutí:
I. Účastník řízení, společnost Estée Lauder CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, IČ 41188349, tím, že
1. uzavřel dohody o určení cen pro další prodej zboží obsažené v čl. 3.1. odst. VI. kupních smluv o prodeji výrobků selektivní kosmetiky, a v čl. 2.3 a 2.4 Podmínek nákupu k těmto smlouvám, a to konkrétně
a) dne 17. září 2003 se společností [ ], se sídlem [ ], IČ [ ] (dříve obchodní firma [ ], se sídlem [ ]),
b) dne 15. září 2000 se společností [ ], se sídlem [ ], IČ [ ],
c) dne 1. listopadu 2002 s [ ], místem podnikání, [ ], IČ [ ] (ve smlouvě označena jako [ ]), jejíž součástí jsou Podmínky nákupu ze dne 30. května 2003,
d) dne 1. listopadu 2002 s [ ], s místem podnikání [ ], IČ [ ]
e) a dne 22. října 2003 s [ ], s místem podnikání [ ], IČ [ ],
a tyto dohody v období od 15. 9. 2000 do 23. 8. 2007 plnil,
2. uzavřel dohody o určení cen pro další prodej zboží obsažené v čl. III. kupních smluv o prodeji výrobků selektivní kosmetiky, a to konkrétně
a) dne 14. září 2004 se společností [ ], se sídlem [ ], IČ [ ] (dříve obchodní firma [ ], se sídlem [ ])
b) a dne 1. prosince 2004 se společností [ ], se sídlem [ ], (dříve se sídlem [ ]), IČ [ ],
a tyto dohody v období od 14. 9. 2004 do 15. 8. 2007 plnil,
uzavřel a plnil zakázané dohody o určení cen pro další prodej , které vedly k narušení hospodářské soutěže na trhu distribuce selektivní kosmetiky,
čímž porušil v období od 15. září 2000 od 30. června 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a v období od 1. července 2001 do 23. srpna 2007 porušil zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.
II. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, společnosti Estée Lauder CZ, s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, IČ 41188349, plnění dohod popsaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje .
III. Dle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, společnosti Estée Lauder CZ, s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, IČ 41188349, za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podle výrokové části I. tohoto rozhodnutí ukládá pokuta ve výši :
818.000,-Kč (slovy: osm set osmnáct tisíc korun českých).
Uložená pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 3754-24825621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení.
IV. Dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se účastníku řízení, společnosti Estée Lauder CZ, s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, IČ 41188349, ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou
1.000,-Kč (slovy: jeden tisíc korun českých).
Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení.
V. Účastník řízení, společnost Estée Lauder CZ, s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, IČ 41188349, neporušil zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, tím, že uzavřel kupní smlouvy o prodeji výrobků selektivní kosmetiky se svými odběrateli, obsahující dohody o závazku odběratelů prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách, a to pouze konečným spotřebitelům. Správní řízení vedené pod sp. zn. S 132/2007 se proto v tomto rozsahu zastavuje .
O d ů v o d n ě n í :
I. Zahájení řízení
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad ) provádí v rámci své dozorové pravomoci ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon nebo zákon č. 143/2001 Sb. ), šetření v oblasti distribuce selektivní kosmetiky, zejména s ohledem na možné určování koncových prodejních cen dodavateli značkových parfémů odběratelům, vedené pod sp. zn. P 841/2006. Účelem uvedeného šetření je ověření podezření, zda se soutěžitelé působící na trhu distribuce selektivní kosmetiky nedopustili správního deliktu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, tedy zda mezi nimi nedošlo k uzavření zakázaných a neplatných dohod o přímém nebo nepřímém určení cen pro další prodej, resp. pro prodej konečným spotřebitelům.
2. V rámci uvedeného šetření Úřad obdržel dne 26. 3. 2007 od společnosti Estée Lauder CZ, s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, IČ 41188349 (dále též účastník řízení nebo společnost Estée Lauder ), informace a podklady, jejichž obsahem byly i kopie sedmi smluv o prodeji výrobků selektivní kosmetiky uzavřených mezi společností Estée Lauder a jejími odběrateli zboží selektivní kosmetiky. Tyto smlouvy obsahovaly ustanovení vzbuzující vážné pochybnosti o jejich souladu se zákonem, zejména pokud šlo o ujednání zavazující kupující zboží selektivní kosmetiky k dodržování maloobchodních cen stanovených společností Estée Lauder.
3. Na základě uvedených skutečností zahájil Úřad dne 28. 5. 2007 se společností Estée Lauder správní řízení sp. zn. S 132/2007 ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona, které Úřad spatřoval v uzavření kupních smluv o prodeji výrobků selektivní kosmetiky [1] mezi účastníkem řízení a jeho odběrateli, obsahujících zakázané dohody o přímém určení prodejních cen koncovým spotřebitelům, o určení prodejních cen koncovým spotřebitelům prostřednictvím stanovení marže odběratelům, dohody o závazku odběratelů prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách, a to pouze konečným spotřebitelům.
II. Charakteristika účastníka řízení
4. Společnost Estée Lauder vznikla zápisem do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky 3497 dne 13. 8. 1991, a to pod obchodní firmou Estée Lauder Československo, spol. s r.o. (dne 4. 1. 1994 byla zapsána do obchodního rejstříku změna obchodní firmy na Estée Lauder CZ, s.r.o.). Předmětem podnikání společnosti je dle výpisu z obchodního rejstříku koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej s výjimkou zboží, vyloučeného zákonem č. 455/91 Sb. a jeho přílohami, manikura a kosmetické služby. Společnost Estée Lauder je 100 % vlastněna společností Estée Lauder International, Inc., se sídlem New York, NY 10153, 767 Fifth Avenue, Spojené státy americké. Společnost Estée Lauder nemá kapitálovou účast v žádné společnosti působící na území České republiky. Jménem společnosti navenek jednají její jednatelé, a to každý samostatně.
5. Hlavním předmětem činnosti společnosti Estée Lauder je distribuce výrobků selektivní kosmetiky obchodních značek ESTÉE LAUDER, M.A.C., CLINIQUE a ARAMIS (včetně divize designerských fragrancí DONNA KARAN a TOMMY HILFIGER), a to jak prostřednictvím autorizovaných prodejců (odběratelů), kteří musí splňovat určité požadavky týkající se prodeje zboží, tak i vlastních provozoven. Společnost Estée Lauder není výhradním zástupcem (dovozcem) uvedených značek selektivní kosmetiky pro český trh.
III. Zjištěné skutečnosti

III. 1. Posuzované smlouvy
6. V rámci správního řízení sp. zn. S 132/2007 vedeného se společností Estée Lauder pro možné porušení § 3 odst. 1 zákona posuzoval Úřad soulad obsahu smluv o prodeji selektivní kosmetiky na území České republiky uzavřených mezi společností Estée Lauder a kupujícími tohoto zboží. Konkrétně jde o obsah těchto sedmi smluv:
a) smlouvy ze dne 17. 9. 2003 uzavřené mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a společností [ ], se sídlem [ ], IČ [ ] (dříve obchodní firma [ ], se sídlem [ ]), na straně kupujícího (dále též smlouva A ) [2] ; smlouva A byla dne 15. 8. 2007 účastníkem řízení vypovězena s tím, že výpovědní lhůta uplyne dne 17. 9. 2008;
b) smlouvy ze dne 15. 9. 2000 uzavřené mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a společností [ ], se sídlem [ ], IČ [ ], na straně kupujícího (dále též smlouva B ) [3] ; účinnost smlouvy B skončila ke dni 23. 8. 2007, kdy byla nahrazena novou smlouvou;
c) smlouvy ze dne 1. 11. 2002 uzavřené mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ], s místem podnikání [ ], IČ [ ] (ve smlouvě označena jako [ ]), na straně kupujícího, jejíž součástí jsou Podmínky nákupu ze dne 30. 5. 2003 (dále též smlouva C ) [4] ; smlouva C byla dne 17. 8. 2007 vypovězena kupujícím;
d) smlouvy ze dne 1. 11. 2002 uzavřené mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ], s místem podnikání [ ], IČ [ ], na straně kupujícího (dále též smlouva D ) [5] ; účinnost smlouvy D skončila ke dni 16. 8. 2007, kdy byla nahrazena novou smlouvou;
e) smlouvy ze dne 22. 10. 2003 uzavřené mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ], s místem podnikání [ ], IČ [ ], na straně kupujícího (dále též smlouva E ) [6] ; účinnost smlouvy E skončila ke dni 15. 8. 2007, kdy byla nahrazena novou smlouvou;
f) smlouvy ze dne 14. 9. 2004 uzavřené mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a společností [ ]., se sídlem [ ], IČ [ ] (dříve obchodní firma [ ], se sídlem [ ]), na straně kupujícího (dále též smlouva F ) [7] ; účinnost smlouvy F skončila ke dni 15. 8. 2007, kdy byla nahrazena novou smlouvou, a
g) smlouvy ze dne 1. 12. 2004 uzavřené mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a společností [ ], se sídlem [ ], (dříve se sídlem [ ]), IČ [ ], na straně kupujícího (dále též smlouva G ) [8] ; smlouva G byla dne 6. 8. 2007 vypovězena kupujícím
(dále též posuzované smlouvy ).
7. Posuzované smlouvy lze podle jejich struktury a členění jednotlivých ustanovení rozdělit do dvou skupin s tím, že v každé skupině jsou smlouvy totožného číslování článků a struktury (totožných ustanovení), které se mezi sebou liší pouze osobou kupujícího a datem uzavření. Do jedné takto zavedené skupiny je možné zařadit smlouvu A, smlouvu B, smlouvu C, smlouvu D a smlouvu E (dále též smlouvy typu 1 ). Nedílnou součástí smluv typu 1 je také příloha č. 1 nazvaná Podmínky nákupu (dále též Podmínky nákupu ). Do druhé skupiny je pak možné zahrnout smlouvu F a smlouvu G (dále též smlouvy typu 2 ).
8. Předmětem posuzovaných smluv je nákup výrobků selektivní kosmetiky distribuovaných pod ochranou známkou ESTÉE LAUDER, CLINIQUE, ARAMIS, TOMMY HILFIGER a DONNA KARAN od společnosti Estée Lauder shora specifikovanými kupujícími (dále též v souladu se zněním posuzovaných smluv autorizovaní prodejci ) za účelem jejich dalšího prodeje. Na základě posuzovaných smluv nakupují autorizovaní prodejci výrobky selektivní kosmetiky do svého vlastnictví a nesou též rizika spojená s jejich prodejem. Smlouvy typu 1 i smlouvy typu 2 jsou tak kupními smlouvami ve smyslu § 409 odst. 1 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Základním pojmovým znakem kupní smlouvy je závazek prodávajícího dodat kupujícímu určitou věc (zboží) a převést na kupujícího vlastnické právo k této věci a tomu na druhé straně odpovídá povinnost kupujícího zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Tyto pojmové znaky jsou v posuzovaných smlouvách naplněny, proto Úřad dospěl k závěru, že nejde o smlouvy o obchodním zastoupení, nýbrž o smlouvy kupní.
Smlouvy typu 1
9. Smlouvy typu 1 obsahují v čl. 1.3. ve větě druhé následující závazky autorizovaných prodejců (cit): Autorizovaný prodejce se zavazuje prodávat Výrobky přímo v prostorech Prodejny a zdrží se prodeje Výrobků kdekoli jinde nebo jiným způsobem (včetně např. zásilkové služby), nebo je přesouvat mezi Prodejnami, s výjimkou případů, k nimž Společnost [9] udělí písemný souhlas. .
10. V čl. 3.1. odst. I. větě první smluv typu 1 je obsažen tento závazek (cit): Autorizovaný prodejce bude prodávat Výrobky pouze v prostorách Prodejny, a to konečným spotřebitelům .
11. Smlouvy typu 1 dále obsahují čl. 3.1. odst. VI. následujícího znění (cit): [ obsahuje ujednání o výši prodejní marže ke všemu zboží-pozn. Úřadu]
12. V čl. 8.1. smluv typu 1 je zakotveno právo účastníka řízení s okamžitou platností kdykoli ukončit platnost dané smlouvy doručením písemné výpovědi autorizovanému prodejci, pokud autorizovaný prodejce jakýmkoli způsobem poruší smlouvu, zejména když nebude dodržovat ve smlouvě uvedené standardy.
13. V čl. 2.3 Podmínek nákupu je obsažen závazek autorizovaných prodejců (cit): [ obsahuje závazek autorizovaných prodejců prodávat zboží za cenu určenou účastníkem řízení-pozn. Úřadu]
14. Čl. 2.4 Podmínek nákupu pak zní (cit): [ obsahuje dohodu o určení prodejních cen pro další prodej; tuto cenu může účastník řízení jednostranně určovat-pozn. Úřadu]
Smlouvy typu 2
15. Smlouvy typu 2 obsahují v čl. III. mj. tyto závazky autorizovaných prodejců (cit): [ obsahuje mj. dohodu, dle které se jednotliví autorizovaní prodejci zavazují prodávat zboží pouze v určitém místě, bez možnosti je prodávat jiným způsobem, či je přemísťovat mezi svými prodejnami, bez písemného souhlasu účastníka řízení-pozn. Úřadu] ;
[ obsahuje mj. závazek autorizovaného prodejce prodávat zboží za cenu stanovenou účastníkem řízení a možnost účastníka řízení tuto cenu stanovit jednostranně, rovněž obsahuje ujednání o výši prodejní marže-pozn. Úřadu] .
16. V čl. V. odst. 3 smluv typu 2 je zakotveno právo účastníka řízení s okamžitou platností kdykoli ukončit platnost dané smlouvy doručením písemné výpovědi autorizovanému prodejci, pokud autorizovaný prodejce jakýmkoli způsobem poruší smlouvu, zejména když nebude dodržovat ve smlouvě uvedené standardy.
III. 2. Informace a podklady od účastníka řízení
17. Ve dnech 7. 6. 2007 a 20. 6. 2007 se v sídle Úřadu konala ústní jednání ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu (dále též správní řád ), jejichž provedení nařídil Úřad za účelem objasnění skutečností, jež jsou předmětem správního řízení; zejména šlo o projednání obsahu posuzovaných smluv. Některé odpovědi na otázky položené Úřadem v průběhu ústních jednání účastník řízení doplnil později písemně; dne 15. 6. 2007 bylo Úřadu doručeno podání označené Doplnění protokolu týkajícího se řízení před Úřadem pro hospodářskou soutěž sp. zn.: S 132/2007 a dne 12. 7. 2007 další podání nazvané Doplnění protokolu týkajícího se řízení před Úřadem pro hospodářskou soutěž sp. zn.: S 132/2007 . Z uvedených ústních jednání a písemných doplnění odpovědí účastníka řízení bylo zjištěno následující.
18. Účastník řízení k předmětu řízení v rámci ústního jednání uvedl, že není výhradním zástupcem (dovozcem) distribuovaných značek selektivní kosmetiky v České republice. Existuje mnoho dalších soutěžitelů, kteří prodávají výrobky stejné značky (stejných značek) jako společnost Estée Lauder, avšak toto zboží distribuují mimo distribuční systém účastníka řízení. Na podporu svých tvrzení účastník řízení předložil Úřadu dokumenty obsahující vytištěný obsah internetových stránek několika soutěžitelů, kteří provozují internetový obchod s výrobky selektivní kosmetiky s tím, že mezi nabízeným zbožím v těchto internetových obchodech byly i výrobky shodné se zbožím, které distribuuje účastník řízení. Konkrétně šlo o internetové obchody provozované na internetových stránkách www.skinshop.cz , www.s-parfemy.cz a www.nejlepsiceny.cz . [10]
19. Pokud jde o závazky autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách sjednané v čl. 1.3. smluv typu 1 a čl. III. smluv typu 2, uvedl účastník řízení, že jejich cílem je, aby autorizovaní prodejci neprodávali dodané zboží selektivní kosmetiky v takových prostorách a takovým způsobem, kterým by bylo ohroženo dobré jméno společnosti Estée Lauder. Dále dodal, že tato ustanovení jsou myšlena pouze jako doporučení. Společnost Estée Lauder chce těmito závazky docílit toho, že prodejny autorizovaných prodejců budou mít určitý evropský standard. Sankce v případě porušení daných ustanovení autorizovaným prodejcům nehrozí; ani v minulosti účastník řízení žádné sankce vůči svým autorizovaným prodejcům z tohoto důvodu neuplatnil.
20. Důvodem sjednání závazku autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze konečným spotřebitelům obsaženým v čl. 3.1. odst. I. smluv typu 1 a čl. III. smluv typu 2 je podle účastníka řízení snaha předejít prodeji zboží před expirací. Jedná se však dle účastníka řízení toliko o doporučení. Společnost Estée Lauder nezakazuje svým autorizovaným prodejcům prodávat zboží i jiným kupujícím než konečným spotřebitelům. Dodržování uvedeného závazku není vymáháno, jeho nedodržení není a ani nebylo v minulosti postihováno a společnost Estée Lauder ani striktně jeho dodržování nekontroluje.
21. Účastník řízení rovněž uvedl, že autorizovaným prodejcům nebrání v prodeji zboží přes internet ( možnost provozovat internetový obchod ) a v případě, že tuto činnost zjistí, nijak autorizované prodejce nesankcionuje. Tuto skutečnost dokazuje, podle účastníka řízení, existence internetového obchodu provozovaného na internetových stránkách www.fann.cz , kde je zboží od účastníka řízení jedním z autorizovaných prodejců tímto způsobem prodáváno. Společnost Estée Lauder sama přes internet selektivní kosmetiku neprodává, a to z důvodu nedostatku zaměstnanecké kapacity a odlišné marketingové strategie, jejímž cílem je prodávat zboží v kamenných obchodech a mít přímý kontakt s klienty (konečnými zákazníky).
22. Obsah článku 3.1 odst. VI. smluv typu 1 a článku III. smluv typu 2, resp. stanovení výše prodejní marže autorizovaným prodejcům vysvětlil účastník řízení tak, že sjednaná prodejní marže znamená množstevní slevu.
23. K čl. 2.3 Podmínek nákupu a čl. III. smluv typu 2, kde je obsažen závazek autorizovaných prodejců prodávat selektivní kosmetiku nakoupenou od společnosti Estée Lauder v souladu se smlouvou konečným spotřebitelům za čistou prodejní cenu stanovenou společností Estée Lauder , účastník řízení uvedl, že tato ustanovení jsou doporučující a jejich cílem bylo chránit dobré jméno společnosti Estée Lauder. Společnost Estée Lauder měla zájem na tom, aby autorizovaní prodejci prodávali zboží za cenu, která by neporušovala právní předpisy. Dále sdělil, že šlo spíše o vodítko, které chtěli mít sami autorizovaní prodejci, a že za porušení tohoto ustanovení nebyla nikdy udělena žádná sankce. Společnost Estée Lauder neprovádí v provozovnách autorizovaných prodejců kontroly za účelem zjišťování, zda autorizovaní prodejci dodržují stanovené maloobchodní ceny; účastník řízení připustil, že na základě návštěv prodejen autorizovaných prodejců určité povědomí o jejich prodejních cenách má.
24. Během ústního jednání konaného dne 7. 6. 2007 účastník řízení předložil Úřadu rovněž ceník zboží selektivní kosmetiky distribuované účastníkem řízení platný od 1. 5. 2007. Na první stránce předloženého ceníku je uvedeno, že ceny v něm obsažené jsou doporučené maloobchodní ceny. [11] V písemném doplnění protokolu o průběhu ústního jednání ze dne 7. 6. 2007 pak účastník řízení uvedl, že maloobchodní ceny jsou cenami doporučenými a za jejich nedodržování nehrozí autorizovaným prodejcům žádné sankce. Dle účastníka řízení je běžnou praxí jeho autorizovaných prodejců, že se neřídí doporučenými maloobchodními cenami výrobků selektivní kosmetiky. V písemném doplnění protokolu o průběhu ústního jednání ze dne 20. 6. 2007 účastník řízení uvedl, že maloobchodní cenu si autorizovaný prodejce může stanovit pod výší účastníkem doporučené maloobchodní ceny.
25. Autorizovaní prodejci nakupují dle vyjádření účastníka řízení selektivní kosmetiku od společnosti Estée Lauder do svého vlastnictví.
26. Dne 28. 8. 2007 účastník řízení předložil Úřadu finanční údaje o hospodaření své společnosti za roky 2005 a 2006 [12] . Z poskytnutých podkladů vyplývá, že obrat účastníka řízení dosažený prodejem selektivní kosmetiky autorizovaným prodejcům na základě posuzovaných smluv činil v roce 2005 částku [ ] Kč a v roce 2006 dosáhl obrat účastníka řízení dosažený prodejem selektivní kosmetiky autorizovaným prodejcům na základě posuzovaných smluv výše [ ] Kč. Dále je z podkladů patrné, že obrat účastníka řízení dosažený prodejem selektivní kosmetiky společnosti [ ] (dříve [ ]), na základě smlouvy A byl v roce 2005 i v roce 2006 nulový; smlouva A nebyla v těchto letech vůbec plněna. Z podkladů zaslaných účastníkem řízení je také zřejmé, že v roce 2006 nebyla ani smlouva C, uzavřená s [ ], plněna, a že v roce 2005 obrat účastníka řízení dosažený prodejem selektivní kosmetiky autorizovanému prodejci [ ] na základě smlouvy C dosáhl pouze částky [ ] Kč; což je ve srovnání s ostatními autorizovanými prodejci selektivní kosmetiky na základě zbylých posuzovaných smluv mnohem méně.
27. Z účastníkem řízení předloženého výkazu zisku a ztrát společnosti Estée Lauder ke dni 31. 12. 2005 a ke dni 31. 12. 2006 [13] bylo zjištěno, že celkový obrat účastníka řízení na území České republiky činil v roce 2005 částku 124 430 000,-Kč a v roce 2006 celkový obrat účastníka řízení na území České republiky činil 150 705 000,-Kč. Účetní dokumentace za rok 2007 nebyla účastníkem řízení doposud vyhotovena.
28. Z podkladů poskytnutých účastníkem řízení Úřad zjistil, že obrat společnosti Estée Lauder dosažený prodejem zboží selektivní kosmetiky autorizovaným prodejcům na základě posuzovaných smluv činil v roce 2005 [ ] % z celkového obratu dosaženého účastníkem řízení prodejem selektivní kosmetiky a v roce 2006 činil obrat účastníka řízení dosažený prodejem zboží selektivní kosmetiky autorizovaným prodejcům na základě posuzovaných smluv [ ] % z celkového obratu dosaženého účastníkem řízení prodejem selektivní kosmetiky.
III. 3. Informace a podklady od autorizovaných prodejců
29. V průběhu správního řízení sp. zn. S 132/2007 se Úřad obrátil i na autorizované prodejce se žádostí o poskytnutí informací a podkladů ve smyslu § 21 odst. 5 a 7 zákona za účelem doplnění dokazování, zejména ověření dodržování a kontroly dodržování Úřadem shora specifikovaných ustanovení posuzovaných smluv. Z informací a podkladů poskytnutých Úřadu těmito autorizovanými prodejci bylo zjištěno následující.
30. Na základě vyjádření oslovených autorizovaných prodejců bylo předně potvrzeno, že posuzované smlouvy byly skutečně mezi účastníkem řízení a shora uvedenými autorizovanými prodejci sjednány a plněny. Žádným z oslovených autorizovaných prodejců nebyla existence posuzovaných smluv a v nich obsažených závazků rozporována. Někteří autorizovaní prodejci zaslali Úřadu rovněž kopie posuzovaných smluv; tyto smlouvy jsou zcela identické s příslušnými smlouvami, které Úřad získal od účastníka řízení.
31. Společnost [ ] (smlouva A) uvedla, že nejméně od 15. 5. 2005 od společnosti Estée Lauder žádné zboží nenakupuje. Zda byla smlouva A plněna před uvedeným datem, kdy došlo ke změně ve vedení společnosti, jí není známo, nicméně z podkladů, které má k dispozici, nic nenasvědčuje plnění smlouvy A. Proto se společnost domnívá, že smlouva A nebyla fakticky plněna.
32. Společnost [ ] (smlouva B) ve svých písemných vyjádřeních uvedla, že závazky uvedené ve smlouvě B, které jsou shora citované, nemusela dodržovat, a že jejich dodržování po ní nebylo ze strany účastníka řízení ani vymáháno. Dále společnost sdělila, že si své prodejní (maloobchodní) ceny stanovuje zcela sama, a to na základě doporučení od účastníka řízení (to bere pouze jako vodítko), okolního trhu a vlastní prodejní strategie.
33. Paní [ ] (smlouva C) uvedla, že od společnosti Estée Lauder zhruba od poloviny roku 2005 nenakupuje žádné zboží. Současně však sdělila, že jí společnost Estée Lauder dodávala ceníky, které obsahovaly i maloobchodní ceny a tyto ceníky také používala. [ ] uvedla, že dodržovala všechna ustanovení smlouvy C a že tedy v průběhu trvání obchodního vztahu s účastníkem řízení dodržovala předepsané prodejní ceny s tím, že nikdo striktně nekontroloval ani nevynucoval dodržování těchto závazků. Zástupce společnosti Estée Lauder občas jezdil do její provozovny, ale nekontroloval ceny jednotlivých výrobků selektivní kosmetiky, nýbrž prováděl vizuální kontrolu vystaveného zboží. [14]
34. Další z oslovených autorizovaných prodejců, pan [ ] (smlouva D), v písemném vyjádření uvedl, že předmětné závazky nedodržoval a ani to účastníkem řízení nebylo požadováno či kontrolováno; existenci těchto závazků nepovažoval za omezující. Pokud jde o způsob tvorby prodejních cen, ty si vždy stanovoval sám s ohledem na momentální situaci na trhu se selektivní kosmetikou.
35. Paní [ ] (smlouva E) ve svém přípisu sdělila, že shora citované závazky obsažené ve smlouvě E nedodržovala a společnost Estée Lauder dodržování těchto závazků nikdy nevymáhala, též neprováděla nikdy v její provozovně kontrolu plnění předmětných ustanovení smlouvy E. Maloobchodní ceny si stanovuje paní [ ] sama dle vlastního uvážení s tím, že ceník s prodejními cenami určenými účastníkem řízení považuje pouze za informativní a při stanovení své prodejní ceny selektivní kosmetiky nepociťuje žádné omezení.
36. Společnost [ ] (smlouva F) uvedla, že ceny sdělené jí účastníkem řízení v cenících nabízeného zboží vnímala jako doporučené; tyto ceníky používala zároveň jako objednávkové listy. Společnosti není známo, že by účastník řízení kontroloval tvorbu jejích prodejních cen a nezaznamenala, že by účastník řízení vymáhal plnění závazků uvedených v čl. III. smlouvy F. Společnost [ ] sdělila, že prodejní cenu selektivní kosmetiky stanovovala podle doporučených cen, stavu zásob a trhu. V neposlední řadě společnost uvedla, že závazky obsažené v čl. III. smlouvy F nepociťovala jako omezující.
37. Společnost [ ] (smlouva G) v písemném poskytnutí informací a podkladů potvrdila, že závazky obsažené v čl. III. smlouvy G dodržovala. Tento autorizovaný prodejce akceptoval doporučenou prodejní cenu stanovenou účastníkem řízení, avšak účastníkem řízení sdělené doporučené ceny považoval za omezující a též se jimi cítil být ovlivněn při stanovování svých prodejních cen. [15] Dále uvedl, že dle jeho průzkumu i ostatní autorizovaní prodejci doporučené maloobchodní ceny akceptovali. Na druhou stranu též sdělil, že společnost Estée Lauder nekontrolovala dodržování doporučených maloobchodních cen a též nevymáhala plnění závazků uvedených v čl. III. smlouvy G. Společnost Estée Lauder pouze kontrolovala estetické rozmístění výrobků v provozovně, počet výrobků a jejich doplňování.
III. 4. Informace od konkurentů

38. V průběhu správního řízení sp. zn. S 132/2007 se Úřad obrátil rovněž na soutěžitele účastnící se trhu distribuce selektivní kosmetiky v České republice, tedy na konkurenty účastníka řízení, se žádostí o poskytnutí informací a podkladů ve smyslu § 21 odst. 5 a 7 zákona za účelem doplnění dokazování, zejména pokud jde o vymezení relevantního trhu a stanovení podílu účastníka řízení na něm. Z informací a podkladů poskytnutých konkurenty účastníka řízení bylo zjištěno mj. následující.
39. Společnost el nino parfum, s.r.o. , se sídlem Nová Paka, Försterova 686, IČ 25292285, ve svých písemně poskytnutých informacích a podkladech uvedla, že dodává na trh mj. selektivní kosmetiku distribuovanou pod značkou ARAMIS, CLINIQUE, ESTÉE LAUDER a TOMMY HILFIGER.
40. Společnost Link Amerika II., spol. s r.o. , se sídlem Praha 1, Jeruzalémská 956/10, IČ 49711539, Úřadu sdělila, že je mj. nevýhradním distributorem selektivní kosmetiky distribuované pod značkou CLINIQUE, DONNA KARAN A ESTÉE LAUDER.
41. Další soutěžitel, společnost BRAMON, s.r.o. , se sídlem Kladno, Gen. Klapálka 1388, IČ 26197910, uvedla, že je nevýhradním dovozcem selektivní kosmetiky distribuované i pod značkou ESTÉE LAUDER.
42. Soutěžitel, paní Jana Fedorová-Quatro , místem podnikání Holýšov, Školní 286, IČ 45382701, Úřadu sdělila, že je mj. nevýhradním dovozcem selektivní kosmetiky značky ARAMIS, CLINIQUE, DONNA KARAN, ESTÉE LAUDER a TOMMY HILFIGER.
III. 5. Shrnutí získaných podkladů
43. Šetřením bylo prokázáno, že účastník řízení uzavřel se sedmi autorizovanými prodejci posuzované smlouvy, které obsahovaly dohodu o přímém určení cen pro další prodej . Stěžejním důkazem o existenci zakázaných dohod o přímém určení cen pro další prodej ve správním řízení sp. zn. S 132/2007 jsou samotná ustanovení obsažená ve smlouvách specifikovaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí, jakož i části III. 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí.
44. Rovněž bylo prokázáno, že všechny posuzované smlouvy byly plněny a v nejméně ve dvou případech byly fakticky plněny i dohody o přímém určení cen pro další prodej, když šlo konkrétně o smlouvu C a o smlouvu G. Šetřením nebylo prokázáno , že účastník řízení plnění dohod o přímém určení cen pro další prodej obsažených v posuzovaných smlouvách jeho autorizovanými prodejci kontroloval a jejich plnění vymáhal .
45. Dále bylo v rámci správního řízení prokázáno, že účastník řízení dodává kromě autorizovaným prodejcům předmětné zboží i dalším soutěžitelům, a to tzv. sítím (řetězcům) parfumerií. S těmito soutěžiteli však nemá uzavřeny smlouvy obsahující dohody o přímém určení cen pro další prodej. Podíl obratu dosaženého účastníkem řízení prodejem selektivní kosmetiky na základě posuzovaných smluv tak činí méně než [ ] % z celkového obratu dosaženého účastníkem řízení prodejem zboží selektivní kosmetiky.
46. V řízení bylo rovněž na jisto postaveno, že účastník řízení není výhradním dovozcem či zástupcem selektivní kosmetiky distribuované pod ochranou známkou ESTÉE LAUDER, CLINIQUE, ARAMIS, TOMMY HILFIGER a DONNA KARAN do České republiky, neboť výrobky uvedených značek na trh České republiky dováží (dodává) vedle účastníka řízení řada dalších soutěžitelů.
IV. Další průběh řízení
IV. 1. Navržená opatření
47. Dne 30. 8. 2007 Úřad obdržel od účastníka řízení návrh opatření ve smyslu § 7 odst. 2 a 3 zákona, a to přesto, že Úřad ještě nedoručil (ani nezaslal) účastníku řízení výhrady k posuzovaným smlouvám ve smyslu § 7 odst. 3 zákona. V uvedeném podání účastník řízení navrhl uzavření nových kupních smluv o prodeji výrobků selektivní kosmetiky, na jejichž základě dojde ke zrušení posuzovaných smluv. S podáním uvedeného návrhu opatření předložil účastník řízení rovněž kopie smluv se čtyřmi autorizovanými prodejci, na základě kterých došlo ke zrušení příslušných čtyř posuzovaných smluv. Dále účastník řízení navrhl závazek, že tři z posuzovaných smluv již nebude plnit. Tyto smlouvy, přestože byly před podáním výše uvedeného návrhu opatření vypovězeny, jsou stále účinné, proto se účastník řízení zavázal neplnit závazky z předmětných smluv během výpovědní doby. Po skončení platnosti a účinnosti posuzovaných smluv bude účastník řízení uzavírat s potencionálními smluvními partnery (autorizovanými prodejci) nové smlouvy, jejichž znění rovněž předložil Úřadu; předložené znění smlouvy neobsahuje ustanovení vzbuzující pochybnosti o jejich slučitelnosti s obecně závaznými právními předpisy regulujícími ochranu hospodářské soutěže.
48. Dle § 7 odst. 2 zákona může Úřad v řízeních podle § 3 až 6 zákona uložit, aby účastníci řízení splnili opatření, která společně navrhli, jsou-li dostatečná pro ochranu hospodářské soutěže a odstraní-li se jejich splněním závadný stav. Tato opatření mohou účastníci písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil výhrady k jejich dohodě s tím, že k pozdějšímu podání Úřad přihlédne jen v případech hodných zvláštního zřetele. Podle § 7 odst. 4 zákona však Úřad nemůže vydat rozhodnutí podle odstavce 2, jestliže zakázaná dohoda již byla plněna a měla nebo mohla mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.
49. Navrhovaná opatření může tedy Úřad přijmout pouze za splnění kumulativních podmínek stanovených zákonem. První z podmínek je iniciativa soutěžitelů. Druhou z podmínek je odpadnutí výhrad, které Úřad k jednání soutěžitele, tj. účastníka daného správního řízení, měl, a které mu sdělil. Jde tedy o taková opatření, jejichž splněním dojde k nápravě stavu, který Úřad na základě svých dosavadních poznatků z šetření považoval za závadný. Třetí podmínkou je pak skutečnost, že toto řešení je dostačující z hlediska ochrany hospodářské soutěže. Poslední podmínka pak bude naplněna pouze v případech, kdy zakázaná dohoda nebyla dosud plněna, neměla a ani nemohla mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.
50. Z výše uvedeného vyplývá, že podmínky přijetí navrhovaných opatření nejsou splněny, pokud navrhovaná opatření nejsou dostatečná pro ochranu hospodářské soutěže nebo se jejich splněním neodstraní závadný stav anebo byla-li dohoda, ohledně níž je řízení vedeno, již plněna a mohla-li mít alespoň potenciálně za následek podstatné narušení soutěže. V těchto případech Úřad navrhovaná opatření přijmout nemůže a pokračuje v řízení. Pojem podstatného narušení hospodářské soutěže zákon blíže nespecifikuje, jeho naplnění může však vyplynout jak z vlastního obsahu dohody, tak např. z tržní síly soutěžitelů, kteří jsou účastníky dohody.
51. Přípisem č. j. S 132/2007-18183/2007/810 ze dne 11. 10. 2007 Úřad sdělil účastníku řízení, že navržená opatření v části týkající se dohod o přímém určení ceny pro další prodej neshledal dostatečnými , resp. zjistil, že zakázané dohody o přímém určení cen pro další prodej byly již plněny a měly nebo mohly mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. Úřad šetřením zjistil, že tyto smlouvy byly některými autorizovanými prodejci skutečně plněny, resp. že někteří autorizovaní prodejci závazky ohledně určení prodejní ceny pro další prodej uvedené v posuzovaných smlouvách dodržovali (viz výše). Posuzované smlouvy byly dále uzavírány již od roku 2000; byly tedy účinné po dobu několika let před vlastním zahájením správního řízení sp. zn. S 132/2007. Předběžně tak Úřad vyhodnotil časový úsek plnění dohod jako střednědobý. Podstatné narušení hospodářské soutěže spatřoval Úřad ve skutečnosti, že posuzované smlouvy obsahovaly střednědobě plněné dohody o přímém určení cen kupujícímu pro další prodej, které jsou považovány jak Úřadem, tak Evropskou komisí a jinými orgány aplikujícími komunitární soutěžní právo za závažně narušující soutěž na trhu-tzv. hard-core cartels (viz níže část VII. Právní posouzení).
52. Ve zbytku předmětu správního řízení sp. zn. S 132/2007, tj. ve věci dohod o závazku odběratelů prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách, shledal Úřad, že účastníkem řízení navržená opatření by mohla být dostatečnými pro ochranu hospodářské soutěže. Navržená opatření splňovala podle Úřadu shora uvedené kumulativní podmínky pro to, aby mohla být Úřadem přijata, resp. aby jejich splnění Úřad účastníku řízení uložil a správní řízení v tomto rozsahu zastavil. Opatření byla navržena účastníkem řízení z vlastní iniciativy. Jejich splněním pak došlo k odstranění pochybností ohledně souladu předmětných ustanovení posuzovaných smluv se zákonem. Úřad dále ve svém přípise ze dne 11. 10. 2007 konstatoval, že dohody o závazku odběratelů prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách neměly a ani nemohly mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, a to zejména s ohledem na to, že předmětné dohody nejsou dohodami zakázanými per se , resp. nezpůsobují již ze své podstaty negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu.
53. Úřad však z důvodu procesní jednoty odložil rozhodnutí o přijetí účastníkem řízení navržených opatření ve věci dohod o závazku odběratelů prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách do doby rozhodnutí o celém předmětu správního řízení vedeného pod sp. zn. S 132/2007.
IV. 2. Výhrady k dohodě
54. Dne 24. 1. 2008 přípisem č. j. S 132/2007-01127/2008/810 zaslal Úřad účastníku řízení v souladu s § 7 odst. 3 zákona výhrady k posuzovaným smlouvám, resp. výhrady k dohodě o přímém určení cen pro další prodej. Tyto výhrady k dohodě byly účastníku řízení doručeny dne 31. 1. 2008. V uvedeném přípise Úřad účastníkovi řízení sdělil, že dohody obsažené v čl. 3.1. odst. VI. smluv typu 1, čl. 2.3 a 2.4 Podmínek nákupu ke smlouvám typu 1 a v čl. III. smluv typu 2, splňují formální i materiální stránku skutkové podstaty zakázané dohody podle § 3 odst. 1 zákona ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) zákona, resp. § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon č. 63/1991 Sb. ).
55. K výhradám k dohodě se účastník řízení vyjádřil přípisem ze dne 14. 2. 2008. V tomto přípise účastník řízení vyslovuje stanovisko, že jeho podíl na trhu distribuce selektivní kosmetiky je hluboko pod hranicí [ ] %, neboť na tomto trhu dle něj existuje řada dalších konkurentů, kteří jsou schopni trh s kosmetikou svými výrobky ovlivňovat. Dále se ve svém přípise zabývá relevantním trhem, resp. se v obecné rovině zabývá pojmy, které byly Úřadem při vymezení relevantního trhu užity, a vyjadřuje názor, že jde o vágní a neprávní termíny. Účastník řízení rovněž uvádí, že problematická ustanovení posuzovaných smluv byla od počátku oběma stranami považována za určité doporučení a že v žádném případě nešlo o přímé diktování cen autorizovaným prodejcům ze strany společnosti Estée Lauder. V neposlední řadě se účastník řízení vyjadřuje k informacím poskytnutým autorizovanými prodejci (smlouva C a smlouva G), jež zaslali Úřadu pro účely dokazování v rámci správního řízení sp. zn. S 132/2007. Účastník řízení zpochybňuje, že by tito autorizovaní prodejci plnili dohody o přímém určení cen pro další prodej obsažené v posuzovaných smlouvách. Závěrem svého vyjádření účastník řízení zdůrazňuje, že žádná z posuzovaných smluv není již dlouhodobě plněna.
56. Úřad všechna tvrzení účastníka řízení vzal při svém rozhodování v potaz; skutečnost, jak se s nimi vypořádal, vyplývá z jednotlivých bodů odůvodnění tohoto rozhodnutí (viz níže). Z důvodu odstranění zbytečné duplicity v odůvodnění se proto Úřad na tomto místě nebude jednotlivými tvrzeními účastníka řízení zabývat.

IV. 3. Využívání procesní práv účastníka řízení
57. Účastníku řízení bylo po dobu vedení správního řízení umožněno v souladu se správním řádem nahlížet do spisu a vyjadřovat v řízení své stanovisko. Právo nahlížet do spisu účastník řízení využil dne 7. 9. 2007 a dne 11. 2. 2008. Při nahlížení do spisu účastník řízení nevznesl žádné námitky, ani nepodal žádné stanovisko k předmětnému řízení.
58. Přípisem č.j. S 132/2007-04149/2008/810 ze dne 21. 2. 2008 byl účastník řízení v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu pozván Úřadem k uplatnění jeho práva seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim před vydáním tohoto rozhodnutí. Účastník řízení tohoto práva využil dne 10. 3. 2008; účastníku bylo umožněno seznámit se s kompletním spisem sp. zn. S 132/2007. Účastník řízení využil rovněž svého práva vyjádřit se ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí, když uvedl, že nemá připomínky, další důkazy nenavrhuje a že všechny skutečnosti důležité pro dané správní řízení již uvedl.
59. Pro úplnost Úřad dodává, že účastníka řízení pozval k seznámení se s podklady rozhodnutí a k vyjádření se k nim již na den 7. 9. 2007, avšak vzhledem k následné potřebě dokazování v rámci předmětného správního řízení doplnit, zopakoval Úřad tento úkon po shromáždění všech podkladů pro rozhodnutí ve věci.
V. Relevantní trh
60. K tomu, aby Úřad mohl věc správně posoudit, je třeba vymezit relevantní trh, na kterém se projevují účinky jednání účastníka řízení. Trhem se obecně rozumí prostorový a časový souběh nabídky a poptávky po takovém zboží, službách a výkonech, které jsou z hlediska uspokojování určitých potřeb uživatelů těchto výrobků, služeb a výkonů shodné nebo vzájemně zastupitelné. Relevantním trhem se v souladu s § 2 odst. 2 zákona rozumí trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.
61. Relevantní trh je tedy primárně třeba vymezit z hlediska věcného a geografického, přičemž vyjít je třeba z výchozího produktu, jímž je účastníkem řízení nabízené zboží selektivní kosmetiky.
62. Relevantní trh po stránce věcné , tj. výrobkový trh, zahrnuje všechny identické výrobky a ty výrobky, které spotřebitelé považují za zaměnitelné či nahraditelné vzhledem k jejich charakteristickým vlastnostem, specifickým rysům, ceně a zamýšlenému způsobu užití.
63. Obecně lze konstatovat, že existuje kategorie kosmetických výrobků, do které náleží velké množství různých druhů výrobků, zejména výrobky parfumerie s obsahem alkoholu, léčebné a krášlící výrobky, jakož i vlasové a toaletní výrobky. V rámci této obecné kategorie kosmetických výrobků lze vyčlenit segment tvořený luxusními výrobky. Jde o zboží vysoké kvality s relativně vysokými cenami uváděné na trh pod prestižní značkou.
64. Kosmetické zboží vysoké kvality s relativně vysokými cenami uváděné na trh pod prestižní značkou je obecně označováno za selektivní (luxusní) kosmetické výrobky. Pokud jde o tyto selektivní (luxusní) kosmetické výrobky a zejména o luxusní parfémy, které tvoří podstatnou část této kategorie výrobků, Úřad v souladu s judikaturou evropských soudů [16] má za to, že se jedná o sofistikované a vysoce kvalitní výrobky, které jsou výsledkem zvláštního výzkumu a které obsahují vysoce kvalitní materiály, zvláště pro jejich vnější úpravu. Tyto výrobky jsou také veřejností vnímány jako luxusní zboží, což slouží k jejich odlišení od ostatních kosmetických výrobků. Tento znak, tj. luxus, je významný právě u konečných spotřebitelů, kteří mají zájem nakupovat luxusní kosmetické výrobky, zejména luxusní parfémy, a nikoli kosmetické výrobky sice za výrazně nižší cenu, avšak neznámé značky, a tím, podle jejich mínění, negarantované kvality.
65. Selektivní kosmetika je tedy vysoce kvalitní zboží, jež je vyráběno na základě specifického výzkumu, což se odráží v originalitě jejího vzniku, propracovanosti výrobních řad a úrovni kvality materiálů, ze kterých je vyráběna, včetně jejího originálního, pro danou značku charakteristického balení.
66. Povahou selektivní kosmetiky jako luxusního výrobku se zabývala ve svých rozhodnutích Evropská komise [17] ; k těmto rozhodnutím Úřad přitom v souladu s ustálenou judikaturou českých soudů ve svém rozhodování přihlíží. Luxusní povaha selektivní kosmetiky podle Evropské komise vychází z aury její exkluzivity a prestiže, jež ji odlišuje od podobných výrobků patřících do jiných segmentů trhu a uspokojujících jiné potřeby spotřebitele. Image kvalitního výrobku, která je dále podpořena estetickou stránkou, se projevuje i v ceně zboží selektivní kosmetiky, která se pohybuje nad průměrnými cenami srovnatelných výrobků, u nichž výrobci nekladou takový důraz na luxusní stránku věci. Úřad v rámci správního řízení zejména z informací a podkladů poskytnutých konkurenty účastníka řízení ověřil, resp. potvrdil shora uvedené závěry evropských orgánů aplikujících soutěžní právo, a s těmito se tak ve správním řízení sp. zn. S 132/2007 ztotožnil.
67. Úřad v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí dále ověřil, že luxusní výrobky (výrobky selektivní kosmetiky) jsou obecně prodávány prostřednictvím sítí selektivní distribuce, přičemž všechny jsou vymezeny obdobnými podmínkami. Tyto sítě tvoří především specializované parfumerie nebo specializované prostory umístěné uvnitř obchodních domů. Na trhu selektivní kosmetiky se vyskytuje řada značek těchto výrobků, jež distribuují různí soutěžitelé.
68. Škála výrobků selektivní kosmetiky a jednotlivých značek je tedy značně široká. Arbitrem při rozhodování, zda jsou jednotlivé značky výrobků z oblasti selektivní kosmetiky vzájemně zastupitelné z hlediska své kvality a ceny, je konečný spotřebitel. Klíčovým faktorem ovlivňujícím rozhodování konečného spotřebitele při koupi výrobku charakteru selektivní kosmetiky je zejména cena tohoto zboží, dále např. prestiž konkrétní značky, design, způsob prodeje apod. Zboží selektivní kosmetiky různých značek považuje proto Úřad ve smyslu § 2 odst. 2 zákona za vzájemně zastupitelné, jak pro jeho charakteristiku, tak i cenu. Úřad na základě výše uvedených skutečností vymezil relevantní trh z hlediska věcného jako trh distribuce selektivní kosmetiky.
69. Geografický trh zahrnuje území, kde jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně homogenní a které může být odlišeno od ostatních území zejména tím, že podmínky hospodářské soutěže na těchto územích jsou zřetelně odlišné. I vymezování geografické stránky relevantního trhu se musí v zásadě uskutečňovat na základě analýzy poptávkové a nabídkové substituce.
70. Účastník řízení působí v oblasti distribuce zboží luxusní (selektivní) kosmetiky, kterou distribuuje prostřednictvím autorizovaných prodejců, sítí parfumerií a prodejem ve vlastních prodejnách. Úřad při posouzení homogennosti podmínek z hlediska geografického přihlédl zejména k teritoriální dostupnosti zboží pro spotřebitele a též k servisu (službám) poskytovanému spotřebiteli při nákupu selektivní kosmetiky v kamenných obchodech, jako je odborná prezentace výrobku a jeho parametrů spotřebiteli.
71. Obecně lze říci, že pro českého spotřebitele může nákup zboží selektivní kosmetiky na jiných územích mimo Českou republiku být méně výhodný zejména z důvodu dalších nákladů spojených s přepravou, resp. s náklady, které by spotřebitel musel navíc vynaložit, aby si zboží selektivní kosmetiky mohl mimo území České republiky koupit. Tyto náklady dle zjištění Úřadu ovlivňují rozhodování spotřebitele, resp. výslednou cenu, za kterou lze selektivní kosmetiku pořídit na území České republiky ve srovnání se zahraničím. I kdyby pořizovací cena zboží selektivní kosmetiky byla v zahraničí znatelně nižší oproti cenám tohoto zboží v České republice, nelze právě s ohledem na náklady spojené s cestováním předpokládat, že spotřebitelé považují území mimo Českou republiku při koupi zboží selektivní kosmetiky za zastupitelné.
72. Nad rámec uvedeného k otázce přepravních nákladů spojených s cestováním na území mimo Českou republiku za účelem pořízení zboží selektivní kosmetiky Úřad též poukazuje na jazykovou bariérou obsluhujícího personálu kamenných prodejen se selektivní kosmetikou, resp. spotřebitelů, kteří tak plně nemohou využít odbornosti tohoto personálu při rozhodování o koupi konkrétního výrobku selektivní kosmetiky, když právě s prodejem selektivní kosmetiky v kamenných obchodem je tento prvek výrazně spojen.
73. Dodávky zboží selektivní kosmetiky společnosti Estée Lauder probíhají podle zjištění Úřadu na celém území České republiky za srovnatelných podmínek, přičemž současně jsou podmínky těchto dodávek pro shora uvedené důvody odlišitelné od dodávek na širším území okolních států, a proto lze tento trh z hlediska geografického vymezit jako trh území České republiky .
74. K otázce vymezení relevantního trhu Úřad dále uvádí, že vzhledem k tomu, že dohody o určení ceny pro další prodej podléhají zákazu dle § 3 odst. 1 zákona bez ohledu na výši podílů účastníků řízení na relevantním trhu, není zcela nezbytné zaujímat ve vztahu k detailnějšímu vymezení relevantního trhu a k přesné kalkulaci tržních podílů účastníků řízení na nich definitivní stanovisko. V daném případě tak detailní vymezení relevantního trhu, např. vyčleněním samostatných relevantních trhů luxusních parfému, či luxusních vlasových přípravků apod., není nezbytné, resp. vymezení relevantního trhu jako trhu distribuce selektivní kosmetiky lze pro náležité právní posouzení věci považovat za zcela dostačující, resp. odpovídající ustálené rozhodovací praxi Úřadu. [18]
VI. Podíl účastníka řízení na relevantním trhu
75. Aby Úřad mohl náležitě posoudit, zda jednání účastníka řízení je či není v souladu se zákonem, bylo třeba kromě vymezení relevantního trhu určit i jeho podíl na tomto relevantním trhu.
76. Sám účastník řízení uvedl, že jeho podíl na trhu distribuce selektivní kosmetiky se pohybuje ve výši cca [ ] %. [19] Později toto své vyjádření upravil, když uvedl, že jeho podíl je hluboko pod výší [ ] %. [20]
77. Úřad se za účelem přesného stanovení podílu účastníka řízení na relevantním trhu obrátil dle § 21 odst. 5 a 7 zákona na soutěžitele, o kterých měl důvodně za to, že se účastní trhu distribuce selektivní kosmetiky, se žádostí o poskytnutí informací a podkladů, ze kterých bylo možné určit jejich podíl na trhu distribuce selektivní kosmetiky. Na základě informací a podkladů, které jednotliví soutěžitelé Úřadu zaslali, dospěl Úřad k závěru, že podíl účastníka řízení na trhu distribuce selektivní kosmetiky činí [ ] %. [21]
78. Kromě distribuce selektivní kosmetiky v systému selektivní distribuce realizovanému autorizovanými prodejci jednotlivých značek této luxusní kosmetiky se určitý objem prodejů uskutečňuje i neautorizovanými prodejci, kteří se zásobují prostřednictvím paralelních nákupů. Určit přesnou výši těchto prodejů není reálně možné. Tato skutečnost však není k tíži účastníka řízení, neboť posouzení protisoutěžního charakteru a závažnosti jeho jednání by nebylo odlišné, ani kdyby jeho podíl na trhu distribuce selektivní kosmetiky byl nižší než shora uvedených [ ] %. Pro samotné konstatování porušení zákona prostřednictvím dohod o cenách není třeba posoudit postavení účastníků dohody na relevantním trhu, a to vzhledem k tomu, že dohody o cenách jsou zakázané a neplatné vždy, tedy bez ohledu na podíl účastníků dohody dosažený na relevantním trhu. Pozice účastníků dohody na trhu pak v takovém případě ovlivňuje především rozsah dopadů dohody na hospodářskou soutěž. [22] Námitky účastníka řízení ohledně vymezení podílu společnosti Estée Lauder na trhu distribuce selektivní kosmetiky jsou tak nedůvodné, resp. oslovování dalších případných konkurentů společnosti by nic nezměnilo na právním posouzení věci (uzavření zakázané dohody). Osloveni byli v rámci správního řízení toliko přímí konkurenti účastníka řízení, tedy soutěžitelé působící na trhu distribuce selektivní kosmetiky (dovozce selektivní kosmetiky do České republiky), nikoliv soutěžitele působící na navazujících trzích, které účastník řízení též ve svém přípise ze dne 14. 2. 2008 uváděl mezi svými konkurenty.
VII. Právní posouzení
79. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) nabyl účinnosti dne 1. 7. 2001. Ochrana hospodářské soutěže na trhu zboží a služeb v době od 1. 3. 1991 byla zajištěna zákonem č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů; s účinností od 1. 7. 2001 byl zákon č. 63/1991 Sb. zrušen a nahrazen zákonem č. 143/2001 Sb.
80. Zákon č. 63/1991 Sb. byl třikrát novelizován, přičemž první novela zákonem č. 459/1992 Sb. nabyla účinnosti dne 29. 10. 1992, druhá novela zákonem č. 286/1993 Sb. dne 29. 11. 1993 a třetí novela zákonem č. 132/2000 Sb. nabyla účinnosti dne 1. 1. 2001. Od roku 2000, tj. od roku, kdy účastník řízení uzavřel první z posuzovaných smluv, uvedený zákon prošel jednou legislativní změnou. Po celou dobu účinnosti zákona č. 63/1991 Sb. však byly dle § 3 odst. 1 tohoto zákona zakázané dohody mezi soutěžiteli, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže.
81. Rovněž zákon č. 143/2001 Sb. prošel od počátku své účinnosti do současnosti několika novelizacemi. Pro posouzení daného případu má význam především zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony, s účinností od 2. 6. 2004, jenž do zákona mj. zavedl institut zákonné výjimky (§ 3 odst. 4 zákona) a institut závazků (§ 7 odst. 2 až 5 zákona) a dále změnil podmínky pro vynětí dohod zanedbatelného významu ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona-tzv. pravidlo de minimis (§ 6 zákona), a zákon č. 361/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 10. 2005, který mj. zavedl aplikaci komunitárních blokových výjimek i na dohody, jež nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropských společenství podle čl. 81 Smlouvy o založení Evropského společenství (§ 4 zákona) a pozměnil kritéria aplikace pravidla de minimis podle § 6 zákona.
82. Podle § 1 zákona upravuje tento zákon ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení nebo spojením soutěžitelů.
83. Dle § 2 odst. 1 zákona se soutěžiteli rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.
84. Podle § 3 odst. 1 zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále též dohody ), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím předpisem z tohoto zákazu výjimku. Zakázané jsou především dohody výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) až f) zákona, jako např. dohody o cenách, rozdělení trhu, uplatňování rozdílných podmínek apod. Citovaná ustanovení dopadají přitom jak na horizontální, tak i vertikální dohody soutěžitelů. Horizontálními dohodami jsou dohody mezi soutěžiteli, kteří působí na stejné úrovni trhu, tzn. že strany příslušné dohody působí na stejné úrovni výroby nebo distribuce určitého zboží či služeb; typicky se jedná o dohody mezi konkurenty, např. výrobci téhož nebo vzájemně zastupitelného zboží. Vertikálními dohodami jsou dohody mezi soutěžiteli, kteří působí na různých úrovních trhu zboží, tj. na různých úrovních výroby nebo distribuce; jako typický příklad dohod ve vertikále lze uvést dohodu mezi výrobcem zboží a jeho distributorem, dohodu mezi velkoobchodníkem a maloobchodníkem apod. (srov. § 5 odst. 2 zákona).
85. Jednání účastníka řízení posuzované Úřadem ve správním řízení sp. zn. S 132/2007 časově spadá do doby, na kterou se vztahoval jak zákon č. 63/1991 Sb. (od 15. 9. 2000 do 30. 6. 2001), tak současně platný a účinný zákon (od 1. 7. 2001 doposud). Obě citované právní normy, tj. jak zákon č. 143/2001 Sb., tak i zákon č. 63/1991 Sb., však stanovují, či stanovovaly zákaz dohod mezi soutěžiteli, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže.
86. Zákon č. 63/1991 Sb. od počátku účinnosti stanovil, že zákaz dohod dle § 3 odst. 1 tohoto zákona se nevztahuje na dohody, jejichž podíl na trhu zásobování je menší než 5 % celostátního trhu nebo 30 % místního trhu, jehož zásobování se účastníci dohody pravidelně účastní [viz § 3 odst. 4 písm. c) zák. č. 63/1991 Sb.]. Dohoda, jejíž podíl byl nižší než 5 % na celostátním trhu (resp. 30 % na místním trhu), však ke své účinnosti dle zákona č. 63/1991 Sb. vyžadovala schválení Ministerstvem pro hospodářskou soutěž (od roku 1996 Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže), o nějž byli účastníci dohody zavázáni požádat.
87. Ust. § 6 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. upravuje pravidla aplikace kritéria de minimis ; v období od 1. 7. 2001 od 1. 6. 2004 se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona nevztahoval na vertikální dohody, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřevyšoval 10 %, v období od 2. 6. 2004 do 30. 9. 2005 pak 15 %. Novela zákona provedená zákonem č. 361/2005 Sb. účinná od 1. 10. 2005 ponechala výši podílu na relevantním trhu na stejné úrovni, nadále je však u vertikálních dohod požadováno, aby tento podíl nedosáhl žádný z účastníků dohody. U dohod, u nichž podíly účastníků dohody na relevantním trhu nepřevyšují uvedené hranice, není jejich dopad na hospodářskou soutěž významný, a proto jsou ze zákazu dohod narušujících soutěž vyňaty. Vynětí však nelze uplatnit mj. v případech stanovených v § 6 odst. 2 písm. b) zákona, tj. v případě vertikální dohody o přímém nebo nepřímém určení cen pro další prodej zboží nebo o poskytnutí kupujícímu pro tento další prodej úplné ochrany na vymezeném území.
88. Od 1. 7. 2001 nabyla účinnosti vyhláška Úřadu č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona pro určité druhy vertikálních dohod (dále též vyhláška Úřadu ). Dle § 4 vyhlášky Úřadu se zákaz podle § 3 odst. 1 zákona nevztahoval na vertikální dohody mezi soutěžiteli, jestliže podíl dodavatele na trhu daného zboží nepřesahuje 30 % nebo nepřesáhne 35 %, a to po dobu 2 kalendářních roků následujících po roce, kdy došlo k překročení hranice 30 % poprvé, nebo přesáhne 35 %, a to po dobu jednoho kalendářního roku následujícího po roce, kdy došlo k překročení hranice 35 % poprvé. Je-li podíl dodavatele vyšší, nemohou vertikální dohody požívat výhod obecné výjimky dle vyhlášky Úřadu. Podle § 5 odst. 1 písm. a) vyhlášky Úřadu však nelze vynětí ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1 zákona uplatnit na vertikální dohody, které přímo nebo nepřímo omezují odběratele v určování cen zboží pro jeho další prodej.
89. Dne 1. 10. 2005 nabyl účinnosti zákon č. 361/2005 Sb., jímž došlo ke změně některých ustanovení zákona, a který mj. zrušil vyhlášku Úřadu a zakotvil do zákona nový § 4, kterým bylo zavedeno pravidlo o přímé aplikovatelnosti obecných výjimek vydaných na komunitární úrovni i pro vztahy bez komunitárního prvku. Od 1. 10. 2005 se tak přímo aplikuje Nařízení Komise č. 2790/1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy o založení Evropských společenství na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (dále též bloková výjimka ). Podle čl. 4 písm. a) blokové výjimky nelze však vynětí ze zákazu dohod na základě blokové výjimky použít pro dohody, které omezují odběratele v určování cen pro jeho další prodej, a to bez ohledu na výši podílu dodavatele na relevantním trhu.
VI. 1. Dohody o přímém určení cen pro další prodej
90. V čl. 3.1. odst. VI. smluv typu 1 je obsaženo ujednání, dle kterého je sjednána prodejní marže ve výši [ ] % (resp. [ ] % ve smlouvě B a E) z čisté prodejní ceny u všech výrobků selektivní kosmetiky prodávané autorizovaným prodejcem. Dle čl. 2.3 Podmínek nákupu, které jsou nedílnou součástí smluv typu 1, se autorizovaní prodejci zavazují prodávat zboží konečným spotřebitelům za čistou prodejní cenu stanovenou účastníkem řízení. Dále dle ujednání obsaženého v čl. 2.4 Podmínek nákupu autorizovaný prodejce účastníka řízení souhlasí s tím, aby účastník řízení čas od času měnil jím stanovené čisté prodejní ceny zboží, když každá taková změna se stává pro autorizovaného prodejce závaznou okamžikem jejího doručení autorizovanému prodejci. Závazek obdobného znění, obsahují i smlouvy typu 2, kde je v čl. III. uvedeno, že autorizovaný prodejce bude zboží prodávat za maloobchodní cenu stanovenou účastníkem řízení a dále že souhlasí s tím, že prodejní marže bude činit [ ] % z čisté prodejní ceny zboží.
Formální stránka zakázané dohody
91. Jak již bylo uvedeno shora, zákon v § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) považuje za zakázané výslovně dohody obsahující přímé nebo nepřímé určení cen. Tyto dohody jsou tak přímo ze zákona zakázané . Tento závěr potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 A 19/2002 ze dne 12. 5. 2005 ve věci Plemenáři . V citovaném rozsudku soud konstatoval, že uvedené dohody jsou přímo ze zákona zakázané a pro posouzení, zda postup soutěžitele je v souladu se zákonem (resp. rozporu), postačí, že je najisto postaveno, že k takové dohodě došlo.
92. Dohody o přímém určení cen pro další prodej spadají pod tzv. kartely s tvrdým jádrem ( hard-core cartels ), které představují závažné formy zakázaných dohod. Dohody o cenách, které jsou zakázány per se , mají totiž vždy ze své podstaty negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu [srov. zejména rozsudek Evropského soudního dvora 243/83 ze dne 3. 7. 1985 ve věci SA Binon & Cie v SA Agence et messageries de la presse , [1985] ECR-2015]. Evropský soudní dvůr v citovaném rozsudku uvedl, že opatření, které určuje cenu, jenž musí být dodržena ve smlouvách s třetí stranou, představuje samo o sobě narušení soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále též Smlouva ES ) (dnes čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES-pozn. Úřadu).
93. Dohody o přímém určení cen pro další prodej směřují ke stanovení ceny zboží pro jeho další prodej v rámci dodavatelsko-odběratelského vztahu a znemožňují tak odběratelům svobodné rozhodování o výši ceny, za níž budou zboží dále prodávat. Nastavení ceny pro další prodej mimo úroveň konkurenční ceny, tedy ceny, která by odpovídala výsledkům konkurenčního boje, pak může rovněž způsobit navýšení nákupních cen zboží pro konečné spotřebitele a též je způsobilé bránit konkurenci uvnitř jedné značky zboží ( intra-brand konkurence).
94. Dle soutěžního práva nesmí tedy být prodejce omezen (ať již přímo nebo i nepřímo) v určování cen zboží pro jeho další prodej. Cenová ujednání, která jsou vybavena pokyny či sankcemi zavazující či motivující smluvní partnery dodržovat stanovené (doporučené) ceny pro další prodej, jsou dle zákona zakázána. Stanovení doporučené ceny nesmí vzít odběrateli možnost stanovit prodejní cenu pro koncového spotřebitele dle své vlastní úvahy, tedy prodejce musí mít možnost stanovit koncovou cenu i pod výši doporučené prodejní ceny ze strany dodavatele. Doporučené ceny také nesmějí být doprovázeny dalšími, byť i ústními, pokyny či instrukcemi, popřípadě jinými závaznými opatřeními prosazujícími skrytý zájem prodejce či výrobce na dodržování doporučených cen jejich odběrateli při dalším prodeji, či dokonce provázeny přímo negativními následky při jejich nedodržování. Také poskytování slev či jiných výhod smluvním partnerům v případě, že budou dodržovat stanovené doporučené prodejní ceny zboží, je třeba považovat za nepřímé určování cen, které je dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona a § 6 odst. 2 písm. b) zákona bez výjimky zakázáno. Je-li smluvní partner motivován dodržovat doporučené ceny, může tím být ohroženo fungování soutěže na daném trhu, což pak může mít i negativní dopad na koncové spotřebitele, neboť dochází ke snížení cenové konkurence na trhu.
95. Pro samotnou deklaraci porušení zákona prostřednictvím dohod o přímém určení cen pro další prodej není rozhodné, jaké postavení účastník dohody na relevantním trhu zaujímá, neboť tyto dohody jsou zakázané a neplatné bez ohledu na podíl jejich účastníků na trhu. Pozice účastníků dohody na trhu v takovém případě ovlivňuje především rozsah dopadů dohody na hospodářskou soutěž, a tedy závažnost posuzovaného protisoutěžního jednání.
96. Dohody o určování prodejních cen ( resale price maintenance - RPM ) pro další prodej jsou vnímány rovněž jako závažné porušení článku 81 odst. 1 Smlouvy ES (bez možnosti udělení individuální výjimky), a to jak Evropskou komisí, tak i Evropským soudním dvorem. V rozhodovací praxi Evropské komise je jakýkoli zásah do svobodného obchodního rozhodování distributora v oblasti určování jeho prodejních cen považován za porušení soutěžních pravidel. V této souvislosti lze poukázat např. na rozhodnutí Evropské komise č. 80/1333/EEC ze dne 11. 12. 1980 ve věci Hennessy-Henkell . Za zakázanou klauzuli je tímto rozhodnutím považována dohoda, ve které dodavatel požadoval, aby distributor jeho výrobků stanovil prodejní ceny v určitém rozpětí, ledaže distributor získá souhlas dodavatele ke stanovení odlišné ceny. Jedinou obecně povolenou cenovou praktikou, která nebude spadat pod čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES, je poskytnutí ceníku obsahujícího seznam doporučených cen zboží za předpokladu, že tyto seznamy nejsou provázeny dalšími instrukcemi nebo jinými závaznými pokyny. Dále lze poukázat na rozhodnutí Evropské komise č. 82/267/EEC ze dne 6. 1. 1982 ve věci Telefunken . Ve smlouvách uzavřených mezi společností Telefunken a dalšími distributory bylo zjištěno a prokázáno ustanovení, které nepřímo určovalo prodejní ceny těchto distributorů. Uvedené jednání společnosti Telefunken bylo posouzeno podle zmíněného článku 81 odst. 1 Smlouvy ES jako zakázaná dohoda a byla jí za něj uložena pokuta.
97. Úřadem posuzované smlouvy, resp. dohody o přímém určení cen pro další prodej v nich obsažené, tedy v kontextu shora uvedeného umožňují podle názoru Úřadu stanovit účastníkovi řízení, za jakou maloobchodní cenu budou autorizovaní prodejci prodávat zboží nakoupené od účastníka řízení do svého vlastnictví konečným spotřebitelům. Naopak autorizovaným prodejcům účastníka řízení je dle znění posuzovaných smluv odňata možnost svobodně stanovit svou prodejní cenu zboží selektivní kosmetiky, neboť ta je určena účastníkem řízení. Gramatickým výkladem předmětných dohod nelze dojít k jinému závěru, než že předmětem uvedených ustanovení posuzovaných smluv je závazné určení ceny pro další prodej; nejedná se tak o pouhé nezávazné doporučení prodejní ceny autorizovaným prodejcům. Tuto skutečnost dokládá i vyjádření některých autorizovaných prodejců, kteří předmětná ustanovení jako závazná dodržovali, ačkoliv se tím mohli i cítit být omezeni.
98. Tvrzení účastníka řízení v tom směru, že předmětná ustanovení v posuzovaných smlouvách měla charakter doporučení a takto byla autorizovanými prodejci vnímána, tak podle zjištění Úřadu nekoresponduje nejen se zněním posuzovaných smluv, ale též s odpověďmi některých autorizovaných prodejců; autorizovaní prodejci na základě smlouvy C a smlouvy G se cítili být předmětnými ustanoveními vázáni a jeden z nich dokonce výslovně uvedl, že tyto závazky pociťoval jako omezení. Námitkám či vyjádřením účastníka řízení, že se jednalo o určité doporučení, když v žádném případě nemělo jít o diktování cen prodejcům ze strany účastníka řízení, tak nelze přisvědčit.
99. Výše uvedené závěry Úřadu nemohou být ani vyvráceny existencí ceníku, který předložil účastník řízení Úřadu a který poskytuje účastník řízení svým autorizovaným prodejcům s tím, že ceny v něm obsažené jsou označeny jako doporučené maloobchodní ceny. [23] Závazek dodržovat ceny stanovený účastníkem řízení byl totiž obsažen přímo ve smlouvách uzavřených účastníkem řízení s jeho autorizovanými prodejci. Závazek stanovený smlouvou (tj. dvoustranný právní úkon) může být změněn či zrušen smlouvou, nikoli jednostranným úkonem. Předložený ceník s cenami účastníkem řízení označenými jako doporučené tedy účastníka řízení nikterak z protisoutěžního určování cen pro další prodej neliberuje.
100. Úřad proto na základě ve správním řízení zjištěných skutečností dospěl k závěru, že posuzované smlouvy, resp. závazky obsažené v čl. 3.1. odst. VI. smluv typu 1, čl. 2.3 a 2.4 Podmínek nákupu ke smlouvám typu 1 a v čl. III. smluv typu 2, které účastník řízení uzavřel s autorizovanými prodejci výrobků selektivní kosmetiky (srov. smlouva A až G) naplňují formální stránku zakázaných dohod o přímém určení cen pro další prodej, které jsou podle § 3 odst. 1 zákona ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) zákona , resp. v případě smlouvy B i podle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb., zakázané a neplatné .

Materiální stránka zakázané dohody
101. Narušení hospodářské soutěže či alespoň možnost jejího narušení plynoucí z dohody je nezbytným znakem materiální stránky skutkové podstaty uvedeného správního deliktu. Z dikce § 3 odst. 1 zákona vyplývá, že zákon chrání hospodářskou soutěž nejen před faktickým narušením, ale i před potencionálním narušením. Tento názor potvrzuje i judikatura českých soudů, a to konkrétně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 19/2006-55 ze dne 9. 1. 2007 ve věci Komory veterinárních lékařů ČR . Soud v tomto rozsudku mimo jiné uvedl, že zákon o ochraně hospodářské soutěže je založen na principu potencionální soutěže, takže na jeho základě lze působit i preventivně. Není proto nutné, aby zákonem zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla, nebo aby následek fakticky již nastal. K vyvození postihu je možno přistoupit i tehdy, je-li zde taková dohoda, event. rozhodnutí, které k takovému následku může vést.
102. K materiální stránce správního deliktu předpokládané v § 3 odst. 1 zákona lze obecně uvést, že narušení hospodářské soutěže vyplývající z dohody uzavřené mezi soutěžiteli působícími jak na vertikální úrovni, tak na horizontální úrovni, zahrnuje rozsáhlou škálu účinků, které se na soutěži negativně projevují, tzn. že omezují či deformují ekonomické výhody plynoucí z férové soutěže. Dopady dohody lze spatřovat jak na straně ostatních soutěžitelů nezúčastněných na dohodě (např. omezení, resp. vyloučení dodávek zboží některé skupině soutěžitelů či omezení, resp. vyloučení nákupu zboží od některých dodavatelů), tak na straně spotřebitelů (např. navýšení cen zboží, snížení kvality zboží, omezení výběru mezi různými značkami či v rámci jedné značky). Lze tak shrnout, že narušení soutěže se obvykle projeví jako snížení/vyloučení konkurenceschopnosti některého soutěžitele či soutěžitelů nebo snížení blahobytu spotřebitelů. Není přitom nutné, aby negativní dopady dohody zasáhly obě tyto skupiny, ačkoli se tak v praxi často děje. Rovněž není rozhodné, zda byla soutěž vyloučena, omezena či pouze ohrožena, neboť všechny tyto následky dohod lze souladu s § 1 odst. 1 zákona považovat za narušení soutěže.
103. Jak bylo uvedeno shora, jsou dohody o přímém určení cen pro další prodej dohodami per se zakázanými, tj. jedná se o dohody, jež ze své podstaty vždy způsobují přinejmenším potenciální narušení hospodářské soutěže a mají negativní dopad na kvalitu a intenzitu soutěžního prostředí, a to bez ohledu na velikost tržních podílů účastníků zakázané dohody; o tom svědčí i skutečnost, že tyto dohody nelze ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1 zákona vyjmout aplikací pravidla de minimis (§ 6 zákona), ani prostřednictvím blokové výjimky (§ 4 zákona) (srov. níže). Jinými slovy Úřadem posuzované smlouvy, resp. dohody o přímém určení cen pro další prodej v nich obsažené, naplnily jak formální, tak i materiální stránku skutkové podstaty zakázané dohody ve smyslu § 3 odst. 1 zákona.
104. Úřad následně posuzoval, zda předmětná cenová ujednání v posuzovaných smlouvách měla ve smyslu § 3 odst. 1 zákona nejen potenciální dopad na soutěž, nýbrž též dopad skutečný. Každá dohoda musí být posouzena ve svém ekonomickém kontextu a zvláště ve světle konkrétního relevantního trhu, k němuž se vztahuje. Úřad tak činil nejen z důvodu, že uvedené ustanovení zákona takové rozlišení skutečných a potenciálních dopadů obsahuje. Tato diferenciace má vliv na následné posouzení závažnosti jednání ve vztahu k ukládané sankci, jak to předpokládá § 22 odst. 2 zákona.
105. Aby bylo možno konstatovat, že dohoda vedla k narušení hospodářské soutěže, je třeba prokázat, že faktické negativní dopady dohody se na trhu v nějakém určitém směru projevily. To pravidelně předpokládá, že strany dohody po určité časové období uzavřenou dohodu plnily. Na základě analýzy situace na trhu pak může být Úřadem vyvozeno, zda a v jakém směru vedla dohoda k narušení soutěže.
106. Posouzení případných negativních účinků na hospodářskou soutěž se vztahovalo výhradně k dohodě o určení cen pro další prodej. Úřad tak rozlišuje mezi pojmy smlouva a dohoda, kdy smlouva zakládající soukromoprávní vztah mezi smluvními stranami může obsahovat dohody narušující soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, resp. § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., které porušují veřejnoprávní zájem chráněný uvedenými zákony. Pouze na posuzování těchto dohod se vztahuje působnost Úřadu, byť jejich účinky je v některých případech nutno dovozovat v kontextu celé smlouvy.
107. Posuzované smlouvy byly uzavřeny v období 15. 9. 2000 až 1. 12. 2004. Tyto smlouvy, resp. dohody v nich obsažené, byly plněny od svého uzavření až do 23. 8. 2007, kdy byly ukončeny, resp. tři byly vypovězeny a účastník řízení je přestal plnit, což Úřadu doložil i svým čestným prohlášením. To, že účastník řízení předmětné dohody plnil, dokládá mj. skutečnost, že na základě nich posílal svým autorizovaným prodejcům maloobchodní ceníky zboží selektivní kosmetiky, což bylo v průběhu správního řízení prokázáno vyjádřeními autorizovaných prodejců, jakož i samotným účastníkem řízení. Dobu plnění zakázaných dohod tak Úřad vymezil pro smlouvy typu 1 od 15. 9. 2000, kdy byla sjednána první z nich, do 23. 8. 2007, kdy přestala být plněna poslední z nich, když tato smlouva byla ukončena dohodou stran; pro smlouvy typu 2 od 14. 9. 2004, kdy byla uzavřena první z nich, do 15. 8. 2007, kdy přestala být plněna poslední z nich, když tato smlouva byla ukončena dohodou stran. Úřad proto za dobu trvání správního deliktu ve smyslu zákona č. 63/1991 Sb. a následně zákona č. 143/2001 Sb. považuje období od 15. 9. 2000 do 23. 8. 2007. Doba porušení zákona je v souladu s rozhodovací praxí Úřadu vyhodnocena jako střednědobá.
108. Negativním následkem dohod o přímém určení cen pro další prodej obsažených v posuzovaných smlouvách by v případě jejich faktického plnění a vynucování tohoto plnění bylo omezení svobody autorizovaných prodejců při stanovení ceny, za kterou budou prodávat své zboží. Právě možnost odběratele, resp. každého prodejce, stanovit prodejní cenu svého zboží, je jedním ze základních principů fungování hospodářské soutěže. Omezení možnosti autorizovaných prodejců stanovit prodejní cenu svého zboží dle vlastního rozhodnutí deformuje základní principy existence svobodné hospodářské soutěže. Nastavení ceny pro další prodej mimo úroveň konkurenční ceny, tedy ceny, která by odpovídala výsledkům konkurenčního boje, pak může rovněž způsobit navýšení nákupních cen zboží pro konečné spotřebitele a též je způsobilé bránit konkurenci uvnitř jedné značky zboží (soutěž intra-brand ).
109. Skutečnost, zda dohoda vedla k narušení hospodářské soutěže, je podle názoru Úřadu odvislé zejména od faktického plnění této dohody. Úřad proto v rámci správního řízení za účelem ověření faktického plnění dohody o přímém určení ceny pro další prodej oslovil všechny autorizované prodejce, kteří měli s účastníkem řízení posuzované smlouvy uzavřeny. Dva ze sedmi oslovených autorizovaných prodejců ([ ]-smlouva C a společnost [ ]-smlouva G) ve svých sděleních adresovaných Úřadu uvedli, že závazky týkající se přímého určení cen pro další prodej obsažené v posuzovaných smlouvách, dodržovali (plnili). Autorizovaný prodejce společnost [ ] ve svém přípise ze dne 23. 10. 2007 [24] pak přímo uvedl, že akceptoval doporučené maloobchodní ceny, ačkoliv je považoval za omezující, resp. se cítil být ovlivněn cenami sdělenými účastníkem řízení při stanovování svých prodejních cen. Ostatní autorizovaní prodejci, ač dohodu o určení cen pro další prodej též uzavřeli, se jí dle svého vyjádření necítili být vázáni, resp. existence zakázané dohody neovlivnila způsob tvorby jejich maloobchodních cen. Úřad má tedy za prokázané, že dohoda o přímém určení ceny pro další prodej, jejíž posouzení materiální stránky je činěno, byla fakticky plněna, tj. vedla k narušení hospodářské soutěže, když omezila rozhodovací autonomii autorizovaného prodejce při stanovování maloobchodní ceny jeho zboží.
110. Úřad pro úplnost ještě dodává, že námitkám účastníka řízení vzneseným během průběhu správního řízení ohledně irelevantnosti vyjádření autorizovaných prodejců na základě smlouvy C a smlouvy G nepřisvědčil. Tito soutěžitelé k žádosti Úřadu poskytli informace a podklady pro účely předmětného správního řízení, když součástí žádostí Úřadu bylo i výslovné poučení soutěžitelů o negativních následcích spojených s poskytnutím neúplných, nepravdivých či nesprávných informací a podkladů. Tvrzení účastníka řízení tak Úřad považuje toliko za účelové.
111. Prokázání faktického plnění dohody o přímém určení ceny pro další prodej není ovšem jediným kritériem analýzy situace na trhu, která je nezbytným předpokladem prokázání skutečného narušení hospodářské soutěže, resp. míry narušení soutěže. K otázce stanovení míry dopadů jednání účastníka řízení na hospodářskou soutěž je třeba v rámci analýzy situace na trhu zohlednit další tržní ukazatele, jako např. velmi nízký obrat účastníka řízení dosažený prodejem selektivní kosmetiky na základě posuzovaných smluv . Z účetních dokladů poskytnutých společností Estée Lauder přípisem ze dne 28. 8. 2007 [25] bylo zjištěno, že tržby účastníka řízení dosažené prodejem zboží selektivní kosmetiky autorizovaným prodejcům na základě posuzovaných smluv činily v roce 2006 toliko [ ] % z celkových tržeb dosažených účastníkem řízení prodejem selektivní kosmetiky a v roce 2005 tyto tržby činily [ ] % z celkových tržeb s tím, že na základě smlouvy A a C nebylo již od roku 2005 dodáváno autorizovaným prodejcům žádné zboží selektivní kosmetiky.
112. Úřad má dále za to, že míra faktického dopadu jednání účastníka řízení na hospodářskou soutěž jako takovou byla ovlivněna skutečností, že posuzované smlouvy měl účastník řízeny sjednány toliko se sedmi autorizovanými prodejci z různých částí České republiky, z nichž pouze dva uvedli, že zakázané dohody dodržovali. Konečný spotřebitel poptávající výrobky distribuované pod ochranou známkou ESTÉE LAUDER, CLINIQUE, ARAMIS, TOMMY HILFIGER a DONNA KARAN, které distribuuje účastník řízení, měl možnost dané zboží zakoupit i v tzv. řetězcích (sítích) parfumerií, do kterých účastník řízení rovněž své zboží dodává a s nimiž nemá sjednány posuzované smlouvy, či smlouvy obdobného obsahu, resp. smlouvy obsahující potencionální protisoutěžní ustanovení. To znamená, že mezi odběrateli selektivní kosmetiky účastníka řízení nebyla soutěž vyloučena zcela .
113. Nelze rovněž pominout skutečnost, že účastník řízení není výhradním dovozcem selektivní kosmetiky distribuované pod ochranou známkou ESTÉE LAUDER, CLINIQUE, ARAMIS, TOMMY HILFIGER a DONNA KARAN do České republiky. Vedle dovozu uvedených výrobků účastníkem řízení existují i tzv. paralelní dovozy tohoto zboží. Účastník řízení tak není jediným subjektem, který relevantní trh zásobí zbožím distribuovaným pod ochranou známkou ESTÉE LAUDER, CLINIQUE, ARAMIS, TOMMY HILFIGER a DONNA KARAN. Paralelní dovozci (resp. jejich odběratelé) zpravidla nabízejí své zboží prostřednictvím internetu. Spotřebitel tak má možnost koupit poptávanou selektivní kosmetiku prostřednictvím internetového obchodu. Spotřebitele poptávající výrobky distribuované pod ochranou známkou ESTÉE LAUDER, CLINIQUE, ARAMIS, TOMMY HILFIGER a DONNA KARAN tak měli možnost opatřit si předmětné výrobky jinak než od autorizovaných prodejců, kteří plnili zakázané dohody o určení cen pro další prodej. Rovněž autorizovaní prodejci měli možnost zboží distribuované pod ochranou známkou ESTÉE LAUDER, CLINIQUE, ARAMIS, TOMMY HILFIGER a DONNA KARAN získat i jiným způsobem, než od účastníka řízení.
114. Vedle soutěže v rámci jedné či úzké skupiny značek výrobků selektivní kosmetiky (tzv. soutěž intra-brand ) existuje soutěž i mezi jednotlivými značkami výrobků selektivní kosmetiky (tzv. soutěž inter-brand ). Jak již bylo Úřadem uvedeno v části věnované vymezení relevantního trhu (srov. část V. Relevantní trh odůvodnění tohoto rozhodnutí), výrazným faktorem ovlivňujícím rozhodování konečného spotřebitele při koupi výrobku charakteru selektivní kosmetiky je zejména cena tohoto zboží, dále např. prestiž konkrétní značky, design, způsob prodeje apod. Zboží selektivní kosmetiky různých značek považuje proto Úřad za vzájemně zastupitelné, jak pro jeho charakteristiku, tak i cenu. Právě vzhledem k rozvinuté soutěži mezi značkami na trhu distribuce selektivní kosmetiky považuje Úřad reálný dopad jednání účastníka řízení na samotnou soutěž za relativně nízký.
115. Úřad má tedy na základě shora provedené analýzy situace na trhu za prokázané, že posuzované smlouvy, resp. v nich obsažené dohody o přímém určení prodejních cen měly faktický dopad na hospodářskou soutěž, ten byl však relativně malý; současně však tyto dohody o přímém určení ceny pro další prodej mohly potenciálně vést k narušení hospodářské soutěže většího rozsahu. Dle gramatického znění předmětných dohod obsažených v posuzovaných smlouvách mělo dojít a rovněž ve dvou případech fakticky došlo k omezení (zbavení) rozhodovací autonomie autorizovaných prodejců při stanovení jejich prodejní ceny selektivní kosmetiky, kterou nakoupili od společnosti Estée Lauder. Marginální omezení a ohrožení hospodářské soutěže existencí dohod o přímém určení cen pro další prodej tak bylo reálné . Je tedy nepochybné, že posuzované dohody o určení cen pro další prodej u dvou z posuzovaných smluv měly a u zbylých mohly mít negativní dopad na kvalitu a intenzitu hospodářské soutěže. Materiální stránka pro správní delikt podle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona, resp. podle § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., byla naplněna a ve správním řízení S 132/2007 prokázána.
116. Úřad uzavírá, že skutečný dopad zakázaných dohod o přímém určení cen pro další prodej na hospodářskou soutěž jako takovou byl nízký; potencionální narušení hospodářské soutěže však bylo větší . Účastník řízení uzavřel se svými autorizovanými prodejci zakázané dohody o určení cen pro další prodej, které narušily (ač nevýrazně), resp. byly přinejmenším způsobilé narušit hospodářskou soutěž , neboť mohly eliminovat konkurenční vztah mezi autorizovanými prodejci, a tím též snížit výhody plynoucí pro konečné spotřebitele z nenarušené konkurence soutěžitelů na trhu distribuce selektivní kosmetiky. Správní delikt spáchaný účastníkem řízení tak v sobě snoubí jak povahu faktického, tak povahu ohrožovacího omezení hospodářské soutěže.
Absence podmínek pro vynětí ze zákazu
117. Po zhodnocení, že dohody obsažené v čl. 3.1. odst. VI. smluv typu 1, čl. 2.3 a 2.4 Podmínek nákupu ke smlouvám typu 1 a závazek 2 obsažený v čl. III. smluv typu 2 spadají pod zákaz dohod dle § 3 odst. 1 zákona ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) zákona, se Úřad zabýval tím, zda předmětné dohody obsažené v posuzovaných smlouvách nelze vyjmout ze zákazu na základě aplikace § 6 odst. 1 písm. b) zákona (pravidlo de minimis ) nebo na základě některé z tzv. obecných (blokových) výjimek.
118. Dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona nevztahuje na vertikální dohodu, pokud podíl žádného z účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 15 %. U vertikálních dohod, u nichž podíly účastníků dohody na relevantním trhu nepřevyšují tuto hranici, není jejich dopad na hospodářskou soutěž významný, a proto jsou ze zákazu dohod narušujících soutěž vyňaty (tzv. dohody de minimis ). Vynětí však nelze uplatnit v případech stanovených v § 6 odst. 2 zákona, tj. u dohod o přímém nebo nepřímém určení ceny.
119. Vzhledem ke skutečnosti, že účastník řízení uzavřel se svými autorizovanými prodejci v posuzovaném případě vertikální dohody o přímém určení cen kupujícím pro další prodej zboží ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona, nevztahuje se na tyto dohody vynětí ze zákazu dohod, i kdyby účastníci dohody splnili svými podíly na relevantním trhu podmínku stanovenou v § 6 odst. 1 písm. b) zákona.
120. Dne 1. 10. 2005 nabyl účinnosti zákon č. 361/2005 Sb., jímž došlo ke změně zákona a který mimo jiné v části III. zrušil vyhlášky Úřadu, jimiž byly vydány obecné výjimky ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona. Zákon č. 361/2005 Sb. do nového § 4 zákona zavedl pravidlo o přímé aplikovatelnosti obecných výjimek vydaných na komunitární úrovni i pro vztahy bez komunitárního prvku. Vzhledem k tomu, že uzavření a plnění posuzované dohody časově spadalo do období před účinností zákona č. 361/2005 Sb. (tzn. do období účinnosti obecných výjimek vydaných Úřadem na základě zmocnění v § 26 odst. 1 tehdejšího zákona), Úřad ověřil, zda na předmětné dohody nelze použít vynětí ze zákazu dohod narušujících soutěž v souladu s dříve účinnou vyhláškou Úřadu č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona pro určité druhy vertikálních dohod. K tomu je třeba poukázat na § 5 odst. 1 písm. a) této vyhlášky, dle něhož vynětí ze zákazu dohod na základě blokové výjimky nelze použít pro dohody, které omezují odběratele v určování cen pro jeho další prodej, a to bez ohledu na výši podílu dodavatele na relevantním trhu. Dále Úřad uvádí, že obdobné ustanovení obsahuje i čl. 4 písm. a) Nařízení Komise č. 2790/1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy o založení Evropských společenství na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě.
121. Úřad tedy uzavírá, že ani před, ani po účinnosti zákona č. 361/2005 Sb., nebyly a nejsou dohody o přímém určení ceny pro další prodej ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona ze zákazu podle § 3 odst. 1 zákona na základě blokové výjimky pro vertikální dohody vyňaty.
122. V případě, že dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, na níž nespadá vynětí ze zákazu dohod dle § 6 odst. 1 zákona, nelze podřadit ani pod blokovou výjimku, je nutno se dále zabývat, zda taková dohoda nesplňuje podmínky pro vynětí ze zákazu dle § 3 odst. 1 zákona na základě zákonné výjimky ve smyslu § 3 odst. 4 zákona. V souladu s § 3 odst. 4 zákona se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona nevztahuje na dohody, které: a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. Podmínky obsažené v citovaném § 3 odst. 4 zákona musejí být splněny kumulativně, aby se zákaz vyslovený v § 3 odst. 1 zákona na jinak formálně zakázanou a neplatnou dohodu nevztahoval.
123. Při posouzení aplikace § 3 odst. 4 zákona na dohodu o přímém určení cen pro další prodej, jež byla obsažena v posuzovaných smlouvách, Úřad dospěl k závěru, že nedošlo ke kumulativnímu naplnění všech podmínek pro uplatnění individuální výjimky ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona. Úřad totiž ověřil, že omezení cenové soutěže mezi autorizovanými prodejci selektivní kosmetiky nikterak nepřispělo, ani nepřispívá ke zlepšení distribuce zboží a též nepřináší spotřebitelům žádné výhody, ba spíše naopak. Omezení cenové soutěže mezi autorizovanými soutěžiteli má potenciál znemožnit spotřebitelům získat nabízený produkt za cenu, jež by byla výsledkem konkurenčního boje autorizovaných prodejců. Jinými slovy dohoda o přímém určení cen pro další prodej omezuje soutěž uvnitř předmětné značky, a to k tíži konečných spotřebitelů. Pozitivních účinků spočívajících v zachování kvality prodeje a řádného užití zboží lze dosáhnout i jinak, bez omezení v oblasti ceny. [26]
124. Podmínky stanovené v § 3 odst. 4 písm. a) zákona pro aplikaci individuální výjimky tedy nejsou splněny. S ohledem na skutečnost, že nesplnění byť i jedné podmínky stanovené v § 3 odst. 4 zákona vylučuje vynětí dohody ze zákazu dohod prostřednictvím individuální výjimky, nebylo nutné se otázkou splnění podmínek uvedených v § 3 odst. 4 písm. b) a c) zákona dále zabývat.
Posouzení dle zákona č. 63/1991 Sb.
125. Jednání účastníka řízení před účinnosti zákona č. 143/2001 Sb. posuzoval Úřad dle tehdy platné právní normy, tedy podle zákona č. 63/1991 Sb. Definice zakázané dohody v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. byla de facto totožná s definicí zakázané dohody podle § 3 odst. 1 zákona (srov. zejména body 79 až 89 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Shora uvedené posouzení naplnění jak formální, tak i materiální stránky skutkové podstaty zakázané dohody ve smyslu zákona č. 143/2001 Sb. platí proto i pro posouzení skutkové podstaty zakázané dohody ve smyslu zákona č. 63/1991 Sb.
Závěr posouzení
126. Úřad tak uzavírá, že dohody obsažené v čl. 3.1. odst. VI. smluv typu 1, čl. 2.3 a 2.4 Podmínek nákupu ke smlouvám typu 1 a v čl. III. smluv typu 2, splňují formální i materiální stránku skutkové podstaty narušení hospodářské soutěže zakázanou dohodou ve smyslu § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) zákona, resp. § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb. Úřad tedy rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části I. až III. tohoto rozhodnutí.
VI. 2. Dohody omezující autorizované prodejce ve způsobu prodeje
127. Čl. 1.3. smluv typu 1 obsahuje dohodu, dle které se jednotliví autorizovaní prodejci zavazují prodávat zboží pouze v určitém místě, bez možnosti je prodávat jiným způsobem, jako je např. zásilkový prodej, či je přemísťovat mezi svými prodejnami, bez písemného souhlasu účastníka řízení. Obdobné závazky autorizovaných prodejců obsahují i smlouvy typu 2 v čl. III. Tato ustanovení posuzovaných smluv naplňují znaky dohody o závazku autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách. Předmětná ustanovení posuzovaných smluv omezují autorizované prodejce v dispozici se zbožím, jež mají ve svém vlastnictví, a naplňují tak formální stránku skutkové podstaty zakázaných dohod ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, neboť mohou být potenciálně způsobilá vést k narušení hospodářské soutěže na příslušném relevantním trhu.
128. Dále Úřad v řízení posuzoval dohodu obsaženou v čl. 3.1. odst. I. smluv typu 1, dle které se autorizovaní prodejci opakovaně zavazují prodávat zboží pouze v určitém místě a dále se zavazují prodávat zboží pouze konečným spotřebitelům. Obdobné závazky autorizovaných prodejců obsahují i smlouvy typu 2 v čl. III. Tato ustanovení posuzovaných smluv naplňují znaky dohody o závazku autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze v dodavatelem schválených prostorách, a to pouze konečným spotřebitelům. Dohody obsažené v čl. 3.1. odst. I. smluv typu 1 a v čl. III. smluv typu 2 brání autorizovaným prodejcům prodávat výrobky selektivní kosmetiky jiným autorizovaným prodejcům a naplňují tak formální stránku skutkové podstaty zakázaných dohod ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, neboť mohou být potenciálně způsobilá vést k narušení hospodářské soutěže na příslušném relevantním trhu. Úřad však konstatuje, že tyto dohody nejsou dohodami zakázanými per se , resp. nezpůsobují již ze své podstaty negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu.
129. Úřad se proto zabýval otázkou, zda dohody shora specifikované nespadají pod výjimku ze zakázaných dohod uvedenou v § 6 odst. 1 písm. b) zákona. Dle tohoto ustanovení se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona nevztahuje na vertikální dohodu, pokud podíl žádného z účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 15 %. Účinky vynětí ze zákazu platí ex tunc , aniž by bylo potřebné, aby Úřad o takovém vynětí rozhodoval. Současně je třeba konstatovat, že tyto dohody nejsou dohodami specifikovanými v § 6 odst. 2 písm. b) zákona, jež nejsou vyňaty ze zákazu podle § 3 odst. 1 zákona, a to bez ohledu na podíl účastníka řízení na relevantním trhu.
130. Podíl účastníka řízení na celkovém trhu distribuce selektivní kosmetiky nepřesahuje 15 % (srov. část VI. Podíl účastníka řízení na relevantním trhu odůvodnění tohoto rozhodnutí), a proto dohody o závazku autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách, a to pouze konečným spotřebitelům, splňují podle názoru Úřadu předpoklad pro vynětí ze zákazu dohod dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona.
131. Dohody, které účastník řízení uzavřel se svými autorizovanými prodejci, jež jsou obsaženy v čl. 1.3. smluv typu 1, čl. 3.1. odst. I. smluv typu 1 a v čl. III smluv typu 2, které obsahují dohody o závazku autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách, a to pouze konečným spotřebitelům, jsou tak dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona vyňaty ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1 zákona (dohody de minimis ). Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části V. tohoto rozhodnutí. Účastník řízení tím, že uzavřel se svými autorizovanými prodejci smlouvy obsahující závazky autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách, a to pouze konečným spotřebitelům, neporušil zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona. Vzhledem k této skutečnosti nebylo nutné přijímat opatření navržená účastníkem řízení ve věci dohod o závazku odběratelů prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách.
132. Úřad dále uvádí, že při posuzování výše uvedených dohod omezujících autorizované prodejce ve způsobu prodeje bral v potaz čl. 40 odst. 6 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Uvedená zásada dle rozhodovací praxe Ústavního soudu dopadá i do oblasti správního trestání. [27]
133. Během doby trvání správního deliktu došlo, jak je již uvedeno výše, ke změně právní úpravy regulující ochranu hospodářské soutěže, když pozdější právní úprava je pro účastníka řízení příznivější. Ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona bylo změněno tak, že pravidlo de minimis bylo do 1. 6. 2004 u vertikální dohody aplikovatelné, jestliže podíl účastníků vertikální dohody nepřesahoval 10 % na relevantním trhu, současné znění zákona však hovoří o nepřekročení 15 % podílu žádným z účastníků dohody. Úřad posuzoval dohody obsahující závazky autorizovaných prodejců prodávat zboží pouze dodavatelem schváleným způsobem a v dodavatelem schválených prostorách, a to pouze konečným spotřebitelům, podle současného znění zákona, tj. zákona účinného od 2. 6. 2004, ačkoliv jednání účastníka řízení nastalo již dříve, neboť aplikace této právní normy je pro účastníka řízení nejpříznivější.
VII. Subjektivní stránka deliktu
134. Ačkoliv je odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody narušující soutěž odpovědností objektivní, konstrukce zákona předpokládá možnost uložení pokuty či opatření k nápravě za protisoutěžní delikt pouze tehdy, jestliže k porušení zákona dochází zaviněně, resp. slovy zákona úmyslně nebo z nedbalosti (§ 22 odst. 2 zákona). Zákon tak napevno ukládá soutěžnímu úřadu, aby u všech soutěžitelů, tj. jak u fyzických, tak u právnických osob, které hodlá za porušení hmotněprávních ustanovení zákona sankcionovat, zkoumal zavinění. Úřad ve svých rozhodnutích složku zavinění zkoumá pravidelně i u soutěžitelů-právnických osob, a tento postup nebyl ze strany správních soudů nikdy zpochybněn. Zkoumání subjektivní stránky jednání účastníka řízení považuje tedy Úřad za nezbytnou součást úvah o samotné možnosti uložit pokutu; forma zavinění je pak i podle judikatury správních soudů relevantní z hlediska rozhodování o výši ukládané pokuty (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 133/2005-62 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA ).
135. Zaviněním se rozumí psychický vztah toho, kdo se určitým způsobem chová, k výsledku jeho chování. I v soutěžním právu je třeba rozlišovat dvě základní formy zavinění: úmysl ( dolus ) a nedbalost ( culpa ). Při zkoumání formy subjektivní stránky správního deliktu, tj. zavinění, je třeba vycházet ze vztahu intelektuální a volní složky k objektu deliktu, jímž je právem chráněný zájem, proti němuž jednání směřuje. V případě vědomé nedbalosti i nepřímého úmyslu jednající ví, že škodlivý následek může způsobit. Zatímco však u vědomé nedbalosti jednající nechce způsobit škodlivý následek, resp. bez přiměřených důvodů spoléhá, že jej nezpůsobí, v případě úmyslu nepřímého je subjekt srozuměn s tím, že škodlivý následek může způsobit. Pokud jde o úmysl přímý, vychází se z toho, že jednající nejenže věděl, ale také chtěl porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem. Není tedy rozhodné, zda účastník řízení věděl, že porušuje konkrétní zákonné ustanovení, či zda si byl vědom možnosti porušení zákona. Při posouzení subjektivní stránky deliktu porušení zákazu stanovenému v § 3 odst. 1 zákona je rozhodné posouzení volní a vědomostní složky ve vztahu k objektu deliktu, tj. právem chráněnému zájmu, jímž je existence a fungování hospodářské soutěže na trhu zboží a služeb, resp. hospodářská soutěž prostá narušení ve smyslu § 1 odst. 1 zákona, tedy účinná hospodářská soutěž.
136. Při hodnocení subjektivní stránky popsaného správního deliktu Úřad vzal v potaz skutečnost, že šetřená ustanovení posuzovaných smluv byla do smluv s autorizovanými prodejci dána na návrh účastníka řízení (posuzované smlouvy byly vypracovány společností Estée Lauder). Účastník řízení plnění posuzovaných smluv, resp. zakázaných dohod nevynucoval, nekontroloval a nikdy případné porušení nesankcionoval, přičemž ukončil jejich plnění krátce po zahájení správního řízení ve věci.
137. Podle Úřadu však nelze souhlasit s názorem účastníka řízení, že cílem dohod obsažených v posuzovaných smlouvách, konkrétně v čl. 3.1 odst. VI. smluv typu 1, čl. 2.3 a 2.4 Podmínek nákupu ke smlouvám typu 1 a závazku 2 obsaženého v čl. III. smluv typu 2, bylo toliko zabránit autorizovaným prodejcům prodávat zboží selektivní kosmetiky za cenu odporující obecně závazným právním předpisům či zajistit distribuci tohoto zboží tak, aby předmětné značky selektivní kosmetiky si uchovaly svoji prestiž. Účastník řízení si musel být vědom toho, že předmětná ujednání ovlivňují (ovlivní) cenovou úroveň předmětného zboží na trhu ve vztahu ke spotřebitelům (tato skutečnost totiž vyplývá ze samotné povahy dané dohody a z jejího účelu, který sleduje), a že zbavují autorizované prodejce možnosti stanovit prodejní cenu zboží dle své vůle, přitom pro případ, že jimi uzavřená a plněná dohoda hospodářskou soutěž naruší, s tím účastník řízení byl srozuměn. Vědomostní a volní složka zavinění se tak vztahuje i ke způsobilosti jím uzavíraných dohod narušit hospodářskou soutěž. Účastník řízení si tedy musel podle názoru Úřadu být přinejmenším vědom skutečnosti, že jeho postup není slučitelný s principy, na nichž je vystavěna ochrana hospodářské soutěže. Úřad proto v souladu se svou rozhodovací praxí [28] dospěl k závěru, že účastník řízení porušil zákon zaviněně ve formě úmyslu .
138. Při posuzování formy zavinění Úřad též přihlédl k judikatuře evropských soudů, srov. např. rozsudek Soudu prvního stupně T-65/89 ze dne 1. 4. 1993 ve věci BPB Industries and British Gypsum v. Commission, [1993] ECR II-389. Soud prvního stupně deklaroval, že pro konstataci úmyslného porušení soutěžního práva, není nezbytné, aby si soutěžitel byl vědom toho, že porušuje zákaz stanovený soutěžními pravidly smlouvy ES; je dostačující, aby si nemohl být nevědomý toho, že napadené jednání mělo za cíl nebo mohlo mít za následek narušení hospodářské soutěže na společném trhu.
VIII. Odůvodnění výše pokuty
139. Podle § 22 odst. 2 zákona může Úřad soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 milionů Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona nebo neplní závazky uznané podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 zákona. Při rozhodování o výši pokuty přihlédne Úřad zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování zákona.
140. Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení Úřadu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Dle judikatury českých soudů [29] musí konkrétní forma postihu a jeho výše působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí účastníku řízení, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře rušitele, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by však ovšem byl pro něj likvidačním. Uložená pokuta by tak měla plnit jak funkci represivní, tak preventivní.
141. Při stanovení konkrétní výše pokuty se předně musí vyjít ze zákonných (zákonem předepsaných) kritérií, která tato pokuta má v sobě odrážet, a to ze závažnosti deliktu, délky jeho trvání a případného opakování protisoutěžního jednání účastníka správního řízení. Dále pak Úřad v konkrétní výši pokuty zohlední další jím zjištěná specifika případu, která jsou vzhledem k jejich charakteru pro stanovení pokuty relevantní. [30]
142. Úřad za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování při ukládání pokut za porušení hmotněprávních povinností stanovených zákonem, resp. při kalkulaci konkrétní výše pokuty dle § 22 odst. 2 zákona, vypracoval a na svých internetových stránkách zveřejnil tzv. Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění (dále též Zásady ). Vzhledem k tomu, že správní řízení v dané věci bylo zahájeno po dni publikace Zásad, byla výše pokuty vypočítána s využití pravidel tam obsažených.
VIII. 1. Základní částka pokuty
143. Horní hranice pokuty, kterou lze na základě zákona uložit, je stanovena alternativně, tedy za horní hranici je považována ta z alternativně použitelných hranic, která je pro příslušného soutěžitele nepříznivější. Hranice stanovená pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikatelské činnosti a žádného obratu tudíž nedosahují. [31] Úřad tedy v daném případě za horní hranici považoval částku 10 % z čistého obratu dosaženého účastníkem řízení za poslední ukončené účetní období, neboť takto kalkulovaná částka je vyšší než 10 000 000,-Kč.
144. V souladu se Zásadami je východiskem pro určení konkrétní výše pokuty tzv. základní částka pokuty, jež je stanovena na základě hodnoty prodejů, dále zahrnuje zhodnocení závažnosti protisoutěžního jednání a délku protisoutěžního jednání. Základní částka pokuty se posléze upravuje v závislosti na množství a povaze zjištěných přitěžujících nebo polehčujících okolností.
145. Základní částka pokuty se stanoví jako podíl hodnoty prodejů (tzv. výchozí podíl), vynásobený koeficientem času. [32]
Hodnota prodejů
146. Hodnota prodejů je vypočítána z obratu soutěžitele dosaženého prodejem zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo či nepřímo týká.
147. Úřad při výpočtu základní částky pokuty vyšel z čistého obratu účastníka řízení dosaženého prodejem zboží selektivní kosmetiky za rok 2006 (výše čistého obratu za rok 2007 nebyla v době vydání tohoto rozhodnutí účastníku řízení dosud známa). Celkový obrat účastníka řízení na území České republiky dosáhl v roce 2006 částky 150 705 000,-Kč, když obrat dosažený prodejem zboží, tedy obrat na trhu distribuce selektivní kosmetiky činil [ ] Kč. Úřad tedy pro určení hodnoty prodejů vzal v úvahu částku [ ] Kč.
Závažnost
148. Základním východiskem pro stanovení výše pokuty, resp. posouzení přiměřenosti výše pokuty, je skutečnost, že trest by měl zejména odpovídat povaze a závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládán. Při určení konkrétní výše pokuty je třeba zohlednit jak typovou, tak konkrétní závažnost jednání, jež je předmětem správního řízení.
149. V tomto rozhodnutí je deklarováno porušení § 3 odst. 1 zákona, neboť účastník řízení uzavřel a plnil zakázanou a neplatnou dohodu o přímém určení cen pro další prodej, která vedla k narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu dodávek selektivní kosmetiky. Toto jednání považuje Úřad v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí [33] a Zásadami [34] typově za závažné porušení zákona.
150. V případě protisoutěžního jednání, jež je považováno za typově závažný delikt, Úřad určuje výchozí podíl, jakožto základ pro výpočet základní částky pokuty, v rozmezí do 1 % hodnoty prodejů.
151. Při stanovení konkrétní výše výchozího podílu v rozmezí 0 % až 1 % Úřad zohlednil rozsah skutečného dopadu porušení zákona účastníkem řízení na hospodářskou soutěž na vymezeném relevantním trhu. Ve správním řízení byl sice prokázán faktický dopad zakázaných dohod na hospodářskou soutěž jako takovou, tento dopad byl však vyhodnocen jako nízký. Úřad rovněž zohlednil, že plnění předmětných dohod o přímém určení cen pro další prodej u jednotlivých autorizovaných prodejců nebylo ze strany účastníka řízení kontrolováno, vymáháno či sankciováno . Narušení hospodářské soutěže vyvolané samotnou existencí zakázaných dohod o přímém určení cen pro další prodej tak nebylo v daném případě zesíleno aktivním jednáním účastníka řízení, prosazujícím plnění těchto zakázaných dohod. Posuzované smlouvy měl účastník řízení sjednány s toliko sedmi odběrateli; soutěž intra-brand tak nebyla zcela vyloučena. Vedle toho probíhala účastníkem řízení nedotčená soutěž inter-brand .
152. Po zohlednění uvedených skutečností byl Úřadem stanoven výchozí podíl hodnoty prodejů pro výpočet pokuty ve výši 0,33 % z hodnoty prodejů, tj. [ ] Kč.
Délka trvání deliktu
153. Zákon č. 143/2001 Sb. nabyl účinnosti od 1. 7. 2001. Pokutu za spáchání správního deliktu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona lze tak uložit za dobu trvání porušení zákona, nejdříve však od jeho účinnosti, tj. od 1. 7. 2001. Zákon č. 143/2001 Sb. zrušil předchozí zákon chránící tentýž zájem, nezmocnil však Úřad sankcionovat správní delikty spáchané za účinnosti předchozí právní úpravy, tj. zákona č. 63/1001 Sb. Úřad je tedy sice oprávněn deklarovat porušení dříve platného zákona, jak vyplývá z ustálené soudní judikatury [35] , toto jednání však již není postižitelné sankcí.
154. K délce porušování zákona účastníkem řízení Úřad uvádí, že účastník řízení uzavřel první z posuzovaných smluv (konkrétně smlouvu B) ještě před účinností zákona č. 143/2001 Sb., což nelze v kontextu shora uvedeného postihnout sankcí. Nicméně tím, že tuto smlouvu, resp. posuzovaná ustanovení, ponechal v platnosti, i po nabytí účinnosti zákona č. 143/2001 Sb. (po 1. 7. 2001), resp. tuto smlouvy a v ní obsažená protisoutěžní ustanovení po 1. 7. 2001 plnil, dopustil se porušení tohoto zákona. Další posuzované smlouvy byly uzavřeny již za dobu účinnosti zákona, a to v období 1. 11. 2002 až 1. 12. 2004.
155. Délka porušování zákona pro účely stanovení pokuty tak je počítána od 1. 7. 2001 do 23. 8. 2007 (kdy byla ukončena poslední z posuzovaných smluv) a činí šest ukončených let trvání porušení zákona.
156. Za účelem zohlednění doby účasti soutěžitele na protisoutěžním jednání byla částka výchozího podílu hodnoty prodejů, kterou Úřad stanovil na základě závažnosti protisoutěžního jednání, v souladu se Zásadami vynásobena koeficientem času podle počtu let účasti soutěžitele na protisoutěžním jednání. Výchozí podíl tak byl v souladu se Zásadami vynásoben koeficientem času o hodnotě 2,11. [36]
Stanovení základní částky pokuty
157. Na základě shora uvedených úvah Úřad stanovil základní částku pokuty ve výši [ ] Kč .

VIII. 2. Úprava základní částky pokuty
158. Úřad dále po určení základní částky pokuty podle okolností případu posoudil, zda jsou dány přitěžující či polehčující okolnosti, které jsou důvodem ke zvýšení či snížení pokuty nad či pod úroveň základní částky. Všechny přitěžující a polehčující okolnosti je třeba přitom zhodnotit jak jednotlivě, tak ve vzájemném kontextu.
Opakování
159. Úřad přihlédl ke skutečnosti, že účastník řízení se porušení zákona nedopustil opakovaně. Základní částku pokuty tak nebylo třeba z tohoto důvodu navyšovat.
Subjektivní stránka deliktu
160. Úřad rovněž přihlédl k formě zavinění (subjektivní stránce jednání účastníka řízení), když šlo o úmyslné jednání (viz výše). Skutečnost, že se účastník řízení dopustil úmyslného porušení zákona, považuje Úřad souladu se Zásadami za přitěžující okolnost, tj. za důvod ke zvýšení základní částky pokuty. [37] V daném případě rozhodl Úřad navýšit základní částku pokuty z důvodu úmyslného porušení zákona ze strany účastníka řízení o 20 % .
Další okolnosti zohledněné v sankci
161. V průběhu správního řízení účastník řízení s Úřadem plně spolupracoval , což lze v souladu s rozhodovací praxí Úřadu [38] , resp. Zásadami [39] považovat za polehčující okolnost.
162. Úřad též v konkrétní výši sankce zohlednil skutečnost, že krátce po zahájení správního řízení sp. zn. S 132/2007 byly posuzované smlouvy nahrazeny účastníkem řízení novými smlouvami, resp. byly vypovězeny a již dále nebyly účastníkem řízení plněny. Tuto skutečnost je v souladu se Zásadami možno považovat za okolnost odůvodňující snížení výše pokuty. [40]
163. Jelikož účastník řízení v průběhu správního řízení s Úřadem plně spolupracoval a dále ukončil protisoutěžní jednání bezprostředně po zahájení správního řízení, je dán důvod ke snížení základní částky pokuty o 40 % .
Výsledná kalkulace pokuty
164. Po zohlednění všech přitěžujících a polehčujících okolností upravil Úřad základní částku pokuty tak, že ji snížil na částku 818.658,-Kč. Poté Úřad vypočtenou částku pokuty zaokrouhlil na celé tisíce směrem dolů. Výsledná výše pokuty za správní delikt popsaný v tomto rozhodnutí tak činí 818.000,-Kč .
VIII. 3. Shrnutí
165. Ze všech uvedených důvodů se Úřad rozhodl uložit účastníku řízení pokutu při spodní hranici zákonného rozpětí. Výše uložené pokuty 818.000,-Kč nedosahuje tedy ani 1 % z čistého obratu účastníka řízení, resp. se blíží 0,5 % z čistého obratu, je tak zcela přiměřená okolnostem případu. Ukládaná pokuta neznamená finanční ohrožení podnikání či existence účastníka řízení, nemá tedy likvidační charakter, zároveň je dostatečně citelná, aby účastníka řízení od podobného jednání napříště odradila.
166. Pokuta uložená účastníku řízení tímto rozhodnutí je v rozmezí stanoveném zákonem, resp. byla uložena při samé spodní hranici zákonem stanovené sazby. Nejedná se tak o pokutu zjevně nepřiměřenou. [41]
IX. Opatření k nápravě
167. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. zjistí-li Úřad porušení zákazů nebo nesplnění povinností v případech uvedených v § 22 odst. 2 zákona, může ve lhůtě podle § 22 odst. 5 zákona rozhodnout podle povahy věci o uložení opatření k nápravě a stanovit pro jejich splnění přiměřenou lhůtu. Opatření k nápravě nemá sankční povahu, nýbrž sleduje odstranění nepříznivých důsledků protisoutěžního jednání (resp. jeho prevenci či opakovaní). Podle § 23 odst. 2 zákona opatření k nápravě nesmí být svým obsahem a rozsahem ukládáno nad rámec účelu tohoto zákona.
168. Ve správním řízení sp. zn. S 132/2007 Úřad neshledal důvody pro uložení účastníku řízení opatření k nápravě, a to z následujících důvodů. Dne 30. 8. 2007 bylo Úřadu doručeno podání účastníka řízení, jehož součástí byly i kopie smluv, které společnost Estée Lauder nově uzavřela se svými čtyřmi autorizovanými prodejci, konkrétně se společností [ ]. ze dne 15. 8. 2007, se společností [ ] ze dne 23. 8. 2007, s [ ] ze dne 16. 8. 2007 a [ ] ze dne 15. 8. 2007. Tyto účastníkem nově uzavřené smlouvy nahradily (zrušily) posuzované smlouvy; Úřadu tedy bylo doloženo, že smlouva B, smlouva D, smlouva E a smlouva F pozbyly účinnosti .
169. Součástí citovaného podání byly i kopie písemných výpovědí smlouvy C ze dne 17. 8. 2007 (která již od roku 2005 nebyla plněna) a smlouvy G ze dne 6. 8. 2007 zaslaných účastníku řízení ze strany daných autorizovaných prodejců. Rovněž byla předložena kopie výpovědi smlouvy A ze dne 15. 8. 2007 zaslaná autorizovanému prodejci ze strany společnosti Estée Lauder; platnost smlouvy tak skončí uplynutím výpovědní doby ke dni 17. 9. 2008. Účastník řízení ve svém podání uvádí, že již neplní závazky z posuzovaných smluv, které nebyly zrušeny, a tyto ani do budoucna plnit nebude, když se zavazuje v případě zájmu autorizovaných prodejců na pokračování obchodního vztahu uzavírat s nimi již smlouvy nové, jejichž znění bylo Úřadu předloženo a neobsahuje potencionálně protisoutěžní ustanovení. Smlouva A, smlouva C a smlouva G tak byly vypovězeny , když k jejich zániku dojde uplynutím výpovědní lhůty, a již nejsou smluvními stranami plněny . Ve správním řízení tak bylo na jisto postaveno, že smlouvy A a C nejsou již od roku 2005 plněny a smlouva G od srpna 2007, což rovněž dokládají čestná prohlášení účastníka řízení předložená Úřadu.
170. Uložení opatření k nápravě není podle názoru Úřadu důvodné. Zájmu chráněnému zákonem je dostatečně dosaženo tím, že jednání popsané ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí je účastníkovi řízení do budoucna zakázáno.
Poučení o opravném prostředku
Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení dle § 152 odst. 1 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 83 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.
JUDr. Robert Neruda
ředitel
Sekce hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
JUDr. et MUDr. Dan Podstatzky-Lichtenstein, advokát
Václavské náměstí 802/56
110 00 Praha 1
Společnost Estée Lauder CZ, s.r.o.
Ovocný trh 580/2
110 00 Praha 1

[1] Uvedené smlouvy nemají žádný název či označení kromě pojmu SMLOUVA ; v oznámení o zahájení správního řízení je Úřad označil jako smlouvy o dodávkách selektivní kosmetiky . Vzhledem ke skutečnosti, že předmětné smlouvy Úřad posoudil jako smlouvy kupní (srov. níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí), jsou tyto smlouvy v tomto rozhodnutí označovány jako kupní smlouvy o prodeji výrobků selektivní kosmetiky.
[2] Viz str. 90-102 spisu sp. zn. S 132/2007.
[3] Viz str. 119-135 spisu sp. zn. S 132/2007.
[4] Viz str. 136-150 spisu sp. zn. S 132/2007.
[5] Viz str. 151-163 spisu sp. zn. S 132/2007.
[6] Viz str. 164-176 spisu sp. zn. S 132/2007.
[7] Viz str. 186-196 spisu sp. zn. S 132/2007.
[8] Viz str. 177-185 spisu sp. zn. S 132/2007.
[9] Společností je ve smlouvách typu 1 označen účastník řízení, tedy společnost Estée Lauder (pozn. Úřadu).
[10] Viz str. 265-289 spisu sp. zn. S 132/2007.
[11] Viz str. 290 spisu sp. zn. S 132/2007.
[12] Viz str. 414 a násl. sp. zn. S 132/2007.
[13] Viz str. 425 spisu sp. zn. S 132/2007; účetní dokument byl sestaven dne 19. 6. 2007.
[14] Viz str. 365 spisu sp. zn. S 132/2007.
[15] Viz str. 535 spisu sp. zn. S 132/2007.
[16] Srov. rozsudek Soudu prvního stupně T-19/92 ve věci eclerc v Komise , [1996] ECR II-1851.
[17] Srov. např. rozhodnutí Evropské komise 92/33/EHS ve věci Yves Saint Laurent Parfums , ÚV 1992 L 012, str. 24-25.
[18] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 61/2004 ze dne 10. 2. 2006 ve věci JIZERSKÉ PEKÁRNY a rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 16/2005 ze dne 21. 9. 2006 ve věci JELÍNEK-výroba nábytku.
[19] Viz str. 358 spisu sp. zn. S 132/2007.
[20] Viz str. 758 spisu sp. zn. S 132/2007.
[21] Viz Tabulka-výpočet podílů distributorů selektivní kosmetiky na trhu str. 767 spisu sp. zn. S 132/2007.
[22] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci JIZERSKÉ PEKÁRNY či ve věci JELÍNEK-výroba nábytku.
[23] Viz str. 290 spisu sp. zn. S 132/2007.
[24] Viz str. 535 spisu sp. zn. S 132/2007.
[25] Viz str. 414-430 spisu sp. zn. S 132/2007.
[26] Srov. rozsudek Soudu prvního stupně T-19/91 ze dne 27. 2. 1992 ve věci Société d'Hygiene Dermatologique de Vichy v. Komise , [1992] ECR II-415; rozsudek Evropského soudního dvora 26/76 ze dne 25. 10. 1977 ve věci Metro SB-Großmärkte GmbH & Co. KG v. Komise , [1977] ECR-1875.
[27] Viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 192/05 ze dne 11. 7. 2007.
[28] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci JIZERSKÉ PEKÁRNY a ve věci JELÍNEK-výroba nábytku.
[29] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 27/2006 ze dne 6. 4. 2007 ve věci ČSAD Liberec.
[30] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 20/2006 ze dne 29. 5. 2007 ve věci Telefónica O2.
[31] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 64/2004 ze dne 31. 5. 2006 ve věci ČEZ.
[32] Bod 28 Zásad.
[33] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci JELÍNEK-výroba nábytku.
[34] Bod 23 Zásad.
[35] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 64/2004 ze dne 31. 5. 2006 ve věci ČEZ.
[36] Bod 31 Zásad.
[37] Bod 33 b) Zásad.
[38] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci JELÍNEK-výroba nábytku.
[39] Bod 34 b) Zásad.
[40] Bod 34 c) Zásad.
[41] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 96/2000 ze dne 21. 8. 2003, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 133/2005 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA.