UOHS S092/2004
Rozhodnutí: S092/04-3900/04-ORP Instance I.
Věc Návrh na určení typové Smlouvy o franchisingu k zajištění provozu restaurace Pilsner Urquell Original Restaurant
Typ správního řízení Určovací řízení podle §7/2
Typ rozhodnutí podléhá zákazu dohod
Rok 2004
Související rozhodnutí R036/04
Dokumenty dokument ke stažení 190 KB


Č.j.: S 92/04-3900/04-ORP V Brně dne 9. července 2004
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení č.j. S 92/04 zahájeném dne 27. dubna 2004 dle § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, na návrh účastníka dohody, společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s., se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň, PSČ 301 00, IČ 45357366, právně zastoupené Mgr. Karolinou Horákovou, advokátkou, AK WEIL, GOTSHAL & MANGES v.o.s., Křížovnické nám. 1, Praha 1, PSČ 110 00, ve věci určení dle § 7 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, zda typová Smlouva o franchisingu k zajištění provozu restaurace Pilsner Urquell Original Restaurant, včetně související typové Licenční smlouvy na užívání ochranných známek (nevýlučná licence), které hodlá uzavírat společnost Plzeňský Prazdroj, a.s., se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň, PSČ 301 00, IČ 45357366, s nabyvateli franchisy-provozovateli pohostinských zařízení, obsahuje dohody podléhající zákazu dle § 3 až § 6 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, vydává toto
r o z h o d n u t í:
Určuje se, že dohoda obsažená v článku II. odst. 5 a části IV. přílohy č. 2 typové Smlouvy o franchisingu k zajištění provozu restaurace Pilsner Urquell Original Restaurant, kterou hodlá uzavírat společnost Plzeňský Prazdroj, a.s. , se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň, PSČ 301 00, IČ 45357366 s nabyvateli franchisy-provozovateli pohostinských zařízení, v níž se provozovatel pohostinského zařízení zavazuje, že zajistí, aby prodej piva "PILSNER URQUELL" představoval nejméně 70% celkového objemu piva prodaného v restauraci Pilsner Urquell Original Restaurant, přičemž jiné značky piv je nabyvatel franchisy oprávněn v restauraci Pilsner Urquell Original Restaurant nabízet jen s předchozím písemným souhlasem společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s., a to vždy takovým způsobem, který nenaruší společnou identitu a reputaci franchisingového řetězce, a dále dohoda obsažená v článku III. odst. 8 typové Smlouvy o franchisingu k zajištění provozu restaurace Pilsner Urquell Original Restaurant, dle níž je Plzeňský Prazdroj, a.s. oprávněn doporučovat provozovateli pohostinského zařízení rozpětí prodejní ceny piva "PILSNER URQUELL" prodávaného v restauraci Pilsner Urquell Original Restaurant, podléhají zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 až § 6 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů.
O d ů v o d n ě n í:
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") obdržel dne 27.4.2004 návrh společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s., se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň, PSČ 301 00, IČ 45357366, zastoupené na základě plné moci Mgr. Karolinou Horákovou, advokátkou, AK WEIL, GOTSHAL & MANGES v.o.s., se sídlem Křižovnické nám. 1, Praha 1,
PSČ 110 00, na určení podle § 7 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. Předmětem návrhu byla žádost o určení, zda typová Smlouva o franchisingu k zajištění provozu restaurace Pilsner Urquell Original Restaurant (dále též jen "Smlouva"), resp. některá její ustanovení, podléhají zákazu dohod podle § 3 až 6 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. Na základě výše uvedeného návrhu bylo zahájeno správní řízení č.j. S 92/04, jehož účastníkem je společnost Plzeňský Prazdroj, a.s.
K návrhu na určení dle § 7 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, byl přiložen návrh výše zmíněné Smlouvy, dále dokument "Pilsner Urquell Original Restaurant (PUOR)-Koncepce sítě-Manuál" (dále též jen "manuál PUOR"), návrh typové Licenční smlouvy na užívání ochranných známek (nevýlučná licence), výpis z obchodního rejstříku společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s. a generální plná moc pro Mgr. Karolinu Horákovou ze 7. července 2003.
Dopisem ze dne 3.5.2004 č.j. S 92/04-2795/04-ORP nařídil Úřad ústní jednání s účastníkem řízení za účelem konkretizace návrhu na určení. Na žádost právní zástupkyně společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s. byl termín ústního jednání přesunut (dopis Úřadu č.j. S 92/04-2913/04-ORP ze dne 11.5.2004) a ústní jednání se uskutečnilo dne 20.5.2004 (protokol viz str. 55 až 58 spisu)
V souladu s § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění, bylo účastníku řízení umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí dne 21.6.2004. Právní zástupce účastníka řízení tohoto práva využil, při seznámení s podklady pro rozhodnutí neměl připomínek ke shromážděné spisové dokumentaci a doplnění dokazování nenavrhl (protokol viz str. 109 až 110 spisu). Dne 24.6.2004 zaslal účastník řízení Úřadu písemné vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, v němž uvedl, že trvá na svém návrhu.
Dne 2. června 2004 byl vyhlášen, a zároveň nabyl účinnosti, zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony. Touto novelou zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, byl zrušen institut určovacího řízení zakotvený v ustanovení § 7 odst. 2, resp. § 9 zmíněného zákona. Nadále již tedy nemají soutěžitelé možnost podat Úřadu návrh na určení, zda určitá jejich dohoda podléhá zákazu podle § 3 až 6 zákona č. 143/2001 Sb. v původním znění. Dle ustanovení čl. III. zákona č. 340/2004 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Rovněž je nutno uvést, že určovací řízení je řízením návrhovým, v němž je rozhodováno o tom, zda určitá dohoda je či není zakázaná, s čímž souvisí i příslušná jistota očekávání účastníka řízení (navrhovatele). Vzhledem k výše uvedenému postupoval Úřad i po nabytí účinnosti popsané novely zákona č. 143/2001 Sb. v tomto správním řízení dle příslušných ustanovení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v původním znění. Dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí je používána zkratka "zákon" pro zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v původním znění (pokud není název předpisu jmenován celý).
Charakteristika účastníka řízení
Účastník řízení-společnost Plzeňský Prazdroj, a.s. (dále též jen "PP") je zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, oddíl B, vložka 227, dnem 1.5.1992. Předmětem podnikání PP je zejména pivovarnictví a sladovnictví; výroba nealkoholických nápojů; specializovaný maloobchod a velkoobchod, příp. zprostředkování obchodu, s pivem, potravinami, alkoholickými a nealkoholickými nápoji; hostinská činnost apod. Společnost PP je součástí skupiny společností kontrolovaných mateřskou společností South African Breweries plc, patřící mezi největší pivovarnické skupiny na světě. V současné době South African Breweries plc kontroluje 97,55 % akcií základního kapitálu společnosti PP.
Smlouva o franchisingu k zajištění provozu restaurace Pilsner Urquell Original Restaurant (Smlouva)
obchodní tajemství účastníka řízení
Jak uvedli zástupci účastníka řízení v rámci ústního jednání za účelem poskytnutí informací (protokol str. 55 až 58 spisu),
obchodní tajemství účastníka řízení
Veškerá ustanovení Smlouvy (včetně manuálu PUOR) i Licenční smlouvy představují obchodní tajemství účastníka řízení.
Zjištěné skutečnosti
Ve svém návrhu na určení dle § 7 odst. 2 zákona účastník řízení uvádí, že je toho názoru, že Smlouva (včetně související smluvní dokumentace), ani žádná její ustanovení nepodléhají zákazu dohod podle § 3 až § 6 zákona. Dále mj. sděluje, že Smlouva odpovídá obvyklému typu smluv o tzv. distribučním franchisingu. Na základě Smlouvy (ve spojení s Licenční smlouvou) hodlá PP poskytnout jednotlivým provozovatelům restaurací PUOR franchisu vymezenou ve Smlouvě.
obchodní tajemství účastníka řízení
Dále ve svém návrhu PP uvádí, že nabyvatel franchisy zůstane i nadále samostatným právním a podnikatelským subjektem a restauraci bude provozovat pod svým jménem a na svůj účet. PP rovněž v návrhu na určení příkladmo popisuje závazky a povinnosti, které jsou dle něj typické pro franchisingové smlouvy a které má v daném případě jak účastník řízení, tak případný nabyvatel franchisy. Zdůrazňuje, že jednotliví franchisanté nebudou nijak omezeni ve stanovování svých prodejních cen a mají plnou volnost při určování vlastní cenové politiky .
obchodní tajemství účastníka řízení
Ve svém návrhu se PP zabývá i relevantními trhy dotčenými podle jeho názoru v daném případě (tj. trhem piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení, trhem šumivých a perlivých vín a trhem ochucených nízkoalkoholických nápojů-viz dále část odůvodnění rozhodnutí Vymezení relevantního trhu a následující části).
PP ve svém návrhu na určení také uvádí, že je přesvědčen o tom, že veškerá omezení volnosti franchisantů (provozovatelů restaurací řetězce PUOR) obsažená ve Smlouvě jsou nezbytná za účelem uchování jednotnosti a reputace franchisingového řetězce 1 , který ve svém názvu nese nejcennější ochrannou známku účastníka řízení. Konkrétně k nezbytnosti ustanovení čl. II. odst. 5 Smlouvy PP sděluje, že toto ustanovení je pro koncepci PUOR zcela klíčové. Zákazu dle § 3 odst. 1 zákona tam obsažený závazek nabyvatele franchisy dle PP nepodléhá proto, že jde o tzv. doprovodné omezení (ancillary restraint), které je nezbytné k zachování společné identity a reputace franchisingového řetězce. Odkazuje na rozhodnutí ESD (zmíněné v pozn. č. 1 dole) a cituje Pravidla pro posuzování vertikálních omezení 2 když uvádí, že (cit.) " Závazek nekonkurovat ve vztahu ke zboží či službám nakupovaným ze strany franchisanta spadá mimo zákaz čl. 81 odst. 1, pokud je takový závazek nezbytný k zachování společné identity a reputace franchisingového řetězce. V takovém případě též z hlediska čl. 81 odst. 1 nehraje roli délka takového závazku, pokud nebude překračovat vlastní dobu trvání franchisingové smlouvy." Účastník řízení dále odkazuje i na rozhodnutí Úřadu č.j. S 49/99-240 ze dne 23.6.199, S 49/98-240 ze dne 21.5.1998, S 118/96-240 ze dne 31.10.1996 a S 124/96 ze dne 27.1.1997 a uvádí, že dle rozhodovací praxe Úřadu (cit.): " Ustanovení o určení prodávaného sortimentu a zásobovacích zdrojů, pokud jsou zamýšlena k zajištění standardního výběru jídel a nápojů ve všech (franchisingových restauracích), k zajištění identického vzhledu všech provozoven a k jednotnému vedení propagace a reklamy, jsou přirozeným jádrem franchisingové smlouvy a nepodléhají zákazu uvedenému v § 3 odst. 1 zákona."
PP dále poukazuje na výhody, které poskytuje nabyvatelům franchisy, a na investice do rozvoje jednotlivých provozoven řetězce PUOR.
obchodní tajemství účastníka řízení
Ustanovení obsažené v čl. II. odst. 5 Smlouvy pak brání ztrátě takové jedinečné investice. V této souvislosti odkazuje účastník řízení i na odstavce 116 (5), 119 (8) a 157 Pravidel pro posuzování vertikálních omezení (viz výše).
Ve svém návrhu se dále PP zabývá závazky obsaženými v čl. II. Smlouvy (ve vztahu k nabízení perlivých a šumivých vín a nízkoalkoholického ochuceného sladového nápoje) a dalšími ustanoveními Smlouvy. Uvádí, že se domnívá, že Smlouva ani související (resp. závislá) smluvní dokumentace neobsahují žádná tzv. hard-core omezení. K délce trvání smlouvy sděluje, že nijak nevybočuje z obvyklé délky franchisingových dohod.
V závěru PP navrhuje, aby Úřad určil, že Smlouva včetně související smluvní dokumentace ani žádná její ustanovení nepodléhají zákazu dohod dle § 3 až § 6 zákona.
V rámci ústního jednání za účelem poskytnutí informací zástupci účastníka řízení sdělili, že žádost-návrh na určení dle § 7 odst. 2 zákona směřuje k posouzení celého smluvního vztahu založeného Smlouvou (včetně manuálu PUOR) s tím, že Licenční smlouva je nutnou součástí tohoto smluvního vztahu.
obchodní tajemství účastníka řízení
Plánem PP je vytvoření jednotného franchisingového řetězce, kdy by noví franchisanté uzavírali smlouvy podle nových podmínek (viz návrh na určení) a v případě dosavadních "pilotních" franchisantů by PP vyvinul maximální úsilí k uzavření nových smluv.
K dotazu Úřadu, zda bude nabyvatel franchisy povinen prodávat, resp. mít k dispozici pro zákazníky,
obchodní tajemství účastníka řízení
Rovněž uvedli, že jednotnost sortimentu nápojů a jídel je pro franchisu daného typu nutná.
obchodní tajemství účastníka řízení
Ve svém vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí účastník řízení uvedl, že trvá na svém návrhu. Doplnil, že dle jeho názoru je třeba franchisové dohody posuzovat odlišně než ostatní typy vertikálních dohod, jelikož mají specifickou povahu. Odkázal opakovaně na Pravidla pro posuzování vertikálních omezení a rozhodovací praxi Evropské komise a Evropského soudního dvora (případy: Pronuptia, Yves Rocher, Charles Jourdan, Computerland a ServiceMaster). Ve svém vyjádření na závěr uvádí, že Úřad je povinen postupovat v souladu s evropskými normami a měl by dojít k závěru o nezávadnosti posuzovaného smluvního vztahu.
Vymezení relevantních trhů
Trh je obecně místem, kde se střetává nabídka s poptávkou. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákona je pak relevantním trhem trh zboží, které je z hlediska své charakteristiky, ceny
a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.
I. Vymezení relevantních trhů z hlediska výrobkového
Předmětem správního řízení je určení, zda typová Smlouva o franchisingu k zajištění provozu restaurace Pilsner Urquell Original Restaurant, kterou hodlá uzavírat PP s nabyvateli franchisy-provozovateli pohostinských zařízení, obsahuje dohody podléhající zákazu dle § 3 až § 6 zákona. Vzhledem k tomu, že uvedený smluvní vztah zahrnuje i podmínky nabízení a prodeje těchto druhů zboží: pivo, šumivé a perlivé víno a ochucený kvašený sladový nápoj, zabýval ( pozn. zde v rozhodnutí obsažená je obchodním tajemstvím účastníka řízení) se Úřad následujícími výrobkovými trhy:
trh piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení
Pivo je pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, chmele (neupraveného nebo upraveného, příp. chmelových produktů), který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethylalkoholu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu. Slad lze do výše jedné třetiny nahradit extraktem, zejména cukru, obilného škrobu, ječmene, pšenice nebo rýže. Zejména svou nezaměnitelnou chutí, dále i obsahem a výší ceny, je pivo nezastupitelné s ostatními alkoholickými nebo nealkoholickými nápoji.
Pivo je obecně prodáváno spotřebitelům jednak v maloobchodní prodejní síti-tzv. off-trade distribuční kanál a jednak v provozovnách pro prodej a konzumaci nápojů (restaurace, hospody, pivnice apod.)-tzv. on-trade distribuční kanál. Pro tento distribuční kanál je charakteristická konzumace zejména točeného piva v místě jeho podávání, přičemž z hlediska spotřebitele se odlišuje od off-trade sítě také tím, že prodej piva v restauracích je spojen s poskytováním služeb. Restaurační prostředí s obsluhou nabízí zákazníkovi mimo obslužnou konzumaci piva i další služby spojené s odpočinkem, zábavou, společenskými kontakty, konzumací jídla apod., přičemž u návštěvníka vytváří určité vjemové pocity, které mu nemůže poskytnout maloobchodní prodej. Rozdíl v charakteru prodeje piva v maloobchodě a v pohostinských zařízeních pak dokládají také obecně nižší ceny piva v maloobchodě oproti cenám stejných či srovnatelných značek piva prodávaného v pohostinských zařízeních, neboť provozovatelé promítají do svých cen náklady spojené s popsanými poskytovanými službami. Uvedený rozdíl též dokládá skutečnost, že zájem spotřebitelů o konzumaci piva v pohostinských zařízeních není veden pouze ekonomickými úvahami, které se naopak zejména uplatňují při nákupu piva v maloobchodě. Dalším specifickým rysem odlišujícím prodej piva v pohostinských zařízeních a v maloobchodních prodejnách je, že pivovary obvykle organizují specifické distribuční systémy pro on-trade sektor.
Vzhledem k výše uvedenému je tedy dodávka piva ke spotřebě do provozoven pohostinských zařízení (on-trade distribuční kanál) samostatným výrobkovým trhem.
Dále je třeba uvést, že v provozovnách pohostinských zařízení je těžištěm prodeje piva prodej piva točeného. Lahvové pivo, případně pivo v plechovkách, je spíše doplňkovým sortimentem prodávaným v těchto zařízeních, kdy většina zákazníků požaduje pivo točené. Přestože převážná část lahvového piva a piva v plechovkách se spotřebuje v maloobchodní síti, nelze toto pivo z nabídky a poptávky v on-trade distribučním kanálu zcela vyloučit.
Z hlediska výrobkového proto Úřad vymezil relevantní trh jako trh piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení .
Obdobně bylo při vymezení relevantního trhu postupováno také v rozhodnutích Evropského soudního dvora či Evropské komise; např. viz rozsudek ESD Stergios Delimitis v. Henninger Bräu AG (C-234-89, ECR 1991 I-0935), rozhodnutí EK o udělení výjimky
č. IV/35.992/F3-Scottish and Newcastle a dalších.
trh révového vína šumivého a trh révového vína perlivého
Šumivé víno je révové víno, které obsahuje oxid uhličitý, a lze ho vyrábět v několika jakostních druzích, a to jako šumivé víno, jakostní šumivé víno-sekt, jakostní šumivé víno vinařské oblasti-sekt vinařské oblasti, pěstitelský sekt, aromatické jakostní šumivé víno a aromatické jakostní šumivé víno vinařské oblasti (dělení v souladu s právními předpisy EU obsahuje zákon o vinohradnictví a vinařství č. 321/2004 Sb.).
Šumivá vína jsou vyráběna prvotním nebo druhotným alkoholovým kvašením čerstvých hroznů, hroznového moštu nebo vína. Ve větším měřítku jsou šumivá vína vyráběna druhotným kvašením v uzavřených tlakových nádobách buď tzv. klasickou metodou kvašení v láhvích, nebo kvašením v tlakových tancích. Při kvašení se cukr mění na alkohol a oxid uhličitý, který vzhledem k tomu, že ke kvašení dochází v uzavřených nádobách, v nich vytváří tlak. Následuje poměrně dlouhá doba zrání konečného produktu.
Při otevření láhve šumivého vína se uvolňuje oxid uhličitý, který vznikl výhradně při alkoholovém kvašení, přetlak oxidu uhličitého při teplotě 20C v uzavřené lahvi šumivého vína musí být nejméně 3 bary. Šumivá vína jsou prodávána v tlustostěnných lahvích uzavřených speciální hřibovitou zátkou, která je upevněna zvláštním úchytným zařízením. Šumivé víno je zatíženo od ostatních kategorií vín odlišnou výší spotřební daně.
Perlivé víno se vyrábí ze stolních nebo jakostních vín umělým sycením oxidem uhličitým. Celkový obsah alkoholu perlivého vína nesmí být nižší než 9 obj. % a skutečný obsah alkoholu nesmí být menší než 7 obj. %. Přetlak oxidu uhličitého v uzavřené lahvi při teplotě 20C nesmí být nižší 1 bar a zároveň nesmí přesahovat 2,5 baru.
Cena perlivých vín je nižší než cena šumivých vín. Ve srovnání se šumivými víny je perlivost těchto vín hrubší a kratší. Konzumace šumivých vín je často spojena s významnými společenskými nebo rodinnými příležitostmi. Šumivé víno není z hlediska své charakteristiky (dané odlišným způsobem výroby), ceny a způsobu užití plně zastupitelné s perlivým vínem, tvoří tedy samostatný relevantní výrobkový trh 3 .
Úřad se dále zabýval zastupitelností šumivých vín a perlivých vín s ostatními kategoriemi vín, a to např. s révovými víny přírodními-stolní vína, jakostní vína, vína s přívlastkem apod., dále s aromatizovanými víny (vermut, Americano apod.) a likérovými víny. Základní charakteristikou všech výše uvedených ostatních kategorií vín je, že jde o tzv. vína tichá-neobsahující oxid uhličitý, tedy s odlišnou chutí oproti šumivým a perlivým vínům a s odlišným způsobem užití (rozdíly v příležitostech ke konzumaci), obvykle i s nižší cenou. Šumivá vína ani perlivá vína tedy nejsou zastupitelná s ostatními kategoriemi vín.
Úřad dále konstatuje, že není možné kategorie vín-šumivá vína a perlivá vína, vzhledem k jejich charakteristice (složení, chuť, kultura konzumace, účel užití apod.), považovat za zastupitelné s jinými alkoholickými nebo nealkoholickými nápoji.
Úřad v daném případě (zejména s ohledem na postavení PP na těchto trzích) upustil od případného užšího vymezení výše uvedených relevantních trhů, příp. segmentace trhů-např. na on-trade a off-trade apod.
Z hlediska výrobkového Úřad vymezil relevantní trh jako trh révového vína šumivého a trh révového vína perlivého.
trh nízkoalkoholických ochucených nápojů
Nízkoalkoholické ochucené kvašené sladové nápoje (jako je např. výrobek PP s názvem Frisco) jsou nápoje, které se vyrábí kvašením ze sladové mladiny, následně je přidáván cukr a ovocné aroma. Obsah alkoholu těchto nápojů se pohybuje v rozmezí od cca 4 do 6%. Jejich charakteristickou vlastností je nasládlá ovocná chuť (zcela odlišná od chuti piva). Tento druh nápoje spadá (jak uvádí ve svém návrhu i účastník řízení) do skupiny tzv. "alcoholic carbonates" nápojů. Jde o nápoje, u nichž potravinářský alkohol vzniká kvašením/fermentací, příp. někdy destilací, s přidáním ochucené báze sycené oxidem uhličitým. Vzhledem k obsahu alkoholu a ovocné chuti jsou z hlediska poptávky za obdobné nápoje považovány i míchané nápoje. Míchané nápoje jsou vyráběny přidáním alkoholu do nealkoholické báze (často nealkoholických ochucených nápojů limonádového typu). Míchané nápoje jsou prodávány v lahvích či plechovkách-předem smíchané, nebo jsou míchány přímo v místě spotřeby (v ČR je toto poměrně častý způsob konzumace míchaných nápojů-jako např. rum s kolou, gin s tonikem, vodka s džusem apod.).
Pro účely tohoto rozhodnutí není nezbytné (i vzhledem k tržnímu postavení společnosti PP) se dále u těchto výrobků zabývat případným rozlišením samostatného trhu nápojů "alcoholic carbonates" a míchaných nápojů, resp. dále členit relevantní trh na on-trade a off-trade segmenty. Je také nutné poukázat na to, že tento trh-dále vymezený jako trh nízkoalkoholických ochucených nápojů-je poměrně nový, rostoucí, velmi dynamický a značně variabilní.
Vzhledem k nižšímu obsahu alkoholu a nasládlé/ovocné chuti jsou tyto nápoje zcela odlišné od ostatních alkoholických nápojů, a to i z hlediska ceny a způsobu užití. Plně zastupitelné nejsou ani s ochucenými nealkoholickými nápoji, a to zejména s ohledem na obsah alkoholu, cenu a způsob užití.
Z hlediska výrobkového proto Úřad vymezil relevantní trh jako trh nízkoalkoholických ochucených nápojů.
Obdobně bylo při vymezení relevantního trhu postupováno také v rozhodnutí Evropské komise-case No IV/M.2044 INTERBREW/BASS.
II. Vymezení relevantních trhů z hlediska geografického
Geografický relevantní trh zahrnuje oblast, ve které jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedních území.
Nebylo zjištěno, že by v podmínkách dodávek piva, révového vína šumivého, révového vína perlivého a nízkoalkoholických ochucených nápojů existovaly na některé části území České republiky zásadní odlišnosti. Z hlediska geografického představují všechny dotčené relevantní trhy celé území České republiky , neboť dodávky výše uvedených nápojů probíhají na celém tomto území za homogenních podmínek.
III. Vymezení relevantních trhů z hlediska časového
Po stránce časové jde o trhy trvalé, charakterizované pravidelně se opakujícímidodávkami v průběhu celého roku.
Postavení účastníka řízení na relevantních trzích
Pro potřeby správního řízení byl podíl účastníka řízení na vymezených relevantních trzích zjišťován za kalendářní rok 2003.
Celkový objem dodávek piva do pohostinských zařízení (on-trade distribuční kanál) v ČR nelze přesně zjistit. V provozovnách pohostinských zařízení se nepochybně spotřebuje celý objem dodávek točeného piva na tuzemský trh. Naproti tomu převážný objem lahvového a plechovkového piva je spotřebováván v maloobchodní prodejní síti (off-trade distribuční kanál) a do pohostinských zařízení je dodávána jen nepatrná část tohoto piva. Na základě těchto skutečností lze učinit závěr, že podíl účastníka řízení na vymezeném relevantním trhu (trh piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení-on-trade distribuční kanál) lze s dostatečnou vypovídací hodnotou vyjádřit dle dodávek točeného piva.
Celkový objem točeného piva dodaného v r. 2003 na tuzemský trh představoval cca 9.044 tis. hektolitrů (tj. 54% z celkového objemu piva dodaného na tuzemský trh). PP dodal v roce 2003 na tuzemský trh 4.407 tis. hektolitrů točeného piva, tj. cca 48,7 %. Vzhledem k výše popsanému vztahu mezi objemem dodávek točeného piva na trh a objemem piva dodávaného do pohostinských zařízení (on-trade distribuční kanál) lze podíl společnosti PP na trhu piva dodávaného ke spotřebě do provozoven pohostinských zařízení stanovit jako cca 49% .
Společnost PP odhadla svůj tržní podíl na relevantním trhu piva dodávaného ke spotřebě do provozoven pohostinských zařízení (viz návrh společnosti PP, str. 20 spisu) v roce 2003 rovněž na 49%.
Účastník řízení je nejvýznamnějším soutěžitelem na trhu piva dodávaného ke spotřebě do provozoven pohostinských zařízení. Mezi PP a ostatními soutěžiteli na tomto trhu je výrazný odstup. V pořadí druhý soutěžitel na předmětném relevantním trhu měl v roce 2003 podíl necelých 12% , následuje soutěžitel s podílem cca 6% , dále 4 soutěžitelé s podílem mezi 4,5-5% , poté následují 3 soutěžitelé s podílem kolem 1% , tržní podíl ostatních soutěžitelů na daném relevantním trhu byl v roce 2003 menší než 1%.
Výrobu šumivého révového vína je možno označit za vedlejší činnost účastníka řízení. Současný tržní podíl na trhu révového vína šumivého společnosti PP lze (v souladu s návrhem účastníka řízení) odhadnout na cca 2%. Na trhu révových vín perlivých společnost PP nepůsobí vůbec, její tržní podíl je tedy 0%.
Účastník řízení-společnost PP ve svém návrhu uvedla, že dosud na trhu nízkoalkoholických ochucených nápojů přímo nepůsobí, její tržní podíl je proto v současnosti 0%.
Posouzení dohod z hlediska zákona
Podle § 3 odst.1 zákona jsou zakázané a neplatné dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nebo pokud Úřad nepovolí svým rozhodnutím nebo vyhláškou z tohoto zákazu výjimku. Zakázanými ve smyslu § 3 odst. 1 zákona jsou především dohody výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. a)-f) zákona, jako např. dohody o cenách, rozdělení trhu atd. (výčet těchto zakázaných dohod je pouze demonstrativní).
Dle § 5 odst. 2 zákona jsou dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží, vertikálními dohodami. V § 6 odst. 1 zákon stanoví, že zákaz dohod podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na vertikální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 10%. U vertikálních dohod, u nichž podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřevyšuje tuto hranici, není jejich dopad na hospodářskou soutěž významný, a proto jsou ze zákazu dohod narušujících soutěž vyňaty (tzv. dohody de minimis). Vynětí však nelze uplatnit v případech stanovených v § 6 odst. 2 zákona (dohody o přímém nebo nepřímém určení cen kupujícímu pro další prodej apod.).
Na základě § 26 odst. 1 zákona vydal Úřad vyhlášku č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona pro určité druhy vertikálních dohod. Zákaz podle § 3 odst. 1 zákona se nevztahuje na vertikální dohody splňující podmínky stanovené v této vyhlášce. Takové dohody požívají výhody obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž. Základní podmínkou pro aplikaci obecné (blokové) výjimky je, že podíl dodavatele na trhu daného zboží nepřesahuje 30% (resp. za určitých podmínek hranici 35%, viz § 4 odst. 1 a citované vyhlášky).
Vzhledem k tomu, že účastník řízení výslovně uvedl, že návrh na určení dle § 7 odst. 2 zákona směřuje k posouzení celého smluvního vztahu založeného Smlouvou (včetně manuálu PUOR) s tím, že Licenční smlouva je nutnou součástí tohoto smluvního vztahu, byla předmětem určení Úřadu podle § 7 odst. 2 zákona Smlouva, včetně manuálu PUOR, který je její součástí, a včetně související Licenční smlouvy na užívání ochranných známek (nevýlučná licence).
Tento smluvní vztah mezi účastníkem řízení a provozovateli pohostinských zařízení je z pohledu ustanovení § 5 odst. 2 zákona dohodou vertikální, zároveň jde o franchisovou dohodou , na jejímž základě je distribuováno zboží (zejm. pivo značky "PILSNER URQUELL").
Franchisové dohody distribučního typu umožňují poskytovateli franchisy (tzv. franchisor) vybudovat jednotnou síť pro distribuci jeho výrobků (či poskytování služeb)bez náročných investic. Tyto dohody obecně obsahují i licence na práva k duševnímu vlastnictví, které se vztahují na obchodní známky, značky či know-how pro využívání a distribuci zboží nebo služeb. Vedle licencí na práva duševního vlastnictví poskytuje franchisor obvykle nabyvateli franchisy v průběhu trvání smluvního vztahu obchodní a technickou pomoc. Tato pomoc a zmíněná licence představují nedílnou součást obchodní metody poskytované v rámci franchisy. Nabyvatel franchisy platí většinou jejímu poskytovali poplatek za využití takové obchodní metody.
Franchisové dohody mohou obsahovat některá vertikální omezení související s distribuovaným výrobkem, resp. poskytovanou službou. Může se jednat o selektivní distribuci, zákaz soutěžit (exklusivita), výhradní distribuci apod. Z dlouhodobé rozhodovací praxe Evropské komise a Evropského soudního dvora i z obsahu již zmíněných Pravidel pro posuzování vertikálních omezení (zejména odst. 199 a násl.) vyplývá, že na vertikální omezení nákupu, prodeje a dalšího prodeje zboží a služeb v rámci franchisových dohod (jako je např. zákaz soutěžit, výhradní nebo selektivní distribuce) se použije nařízení o blokových výjimkách, pokud není překročena 30% prahová hodnota podílu na trhu 4 v případě poskytovatele franchisy nebo jím určeného dodavatele 5 . Případy, kdy je tato hodnota tržního podílu poskytovatele franchisy překročena, je pak třeba v rámci posuzování souladu s čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES hodnotit zcela individuálně -případ od případu . Uvedená pravidla související se zmíněnými typy omezení se vztahují s jistou výhradou i na franchisové dohody.
Podstatu uvedené výhrady lze spatřovat v oprávněnosti určité míry ochrany poskytovaného know-how (zejména před konkurenty jeho vlastníka-poskytovatele franchisy) a ochrany jednotnosti, identity a reputace franchisové sítě.
Ze smyslu ustanovení odst. 116 bod 5 zmíněných Pravidel pro posuzování vertikálních omezení vyplývá, že jednou poskytnuté know-how nelze vzít zpět a jeho poskytovatel nemusí mít zájem na tom, aby jej využívali jeho konkurenti, popř. aby bylo využíváno v jejich prospěch. Podstatné při tom je, že know-how nebylo jeho nabyvateli dříve dostupné. Převod know-how potom může být důvodem k použití restriktivního opatření-např. typu zákazu soutěžit apod. Ve většině případů, jak uvádí zmíněné ustanovení Pravidel pro posuzování vertikálních omezení, by se na dohodu čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropských společenství (dále také jen "Smlouva o ES") nevztahoval. V ustanovení odst. 119 bod 8 zmíněného oznámení Komise je obsaženo obecné pravidlo pro hodnocení vertikálních omezení , a sice že čím úžeji je vertikální omezení svázáno s převodem know-how, tím spíše lze očekávat větší efektivitu, a tím spíše může být vertikální opatření nezbytné pro ochranu převedeného know-how nebo vynaložených investičních prostředků. Čím těsněji se vertikální omezení pojí s investicemi vázanými na určitý vztah, tím snáze lze odůvodnit existenci některých vertikálních omezení (odst. 119 bod 9 citovaného oznámení Komise).
Jak již bylo výše uvedeno, zmíněná Pravidla pro posuzování vertikálních omezení obsahují v odst. 199 a násl. ustanovení vztahující se speciálně na franchisu. Popsané zdůvodnění výskytu určitých vertikálních omezení v dohodě franchisového typu je třeba hodnotit v souladu s ustanovením odst. 200 bodu 1 citovaného oznámení Komise a sice, že, čím důležitější je převod know-how, tím snadněji vertikální omezení splňují podmínky pro udělení individuální výjimky.
Co se týče ochrany jednotnosti a reputace franchisové sítě (viz i ustanovení odst. 200 bod 2 citovaného oznámení Komise), má se za to, že zákaz soutěžit použitý na zboží a služby nakoupené nabyvatelem franchisy, který je nezbytný k zachování jednotné identity a pověsti franchizové sítě, nespadá do působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES, resp. (jak vyplývá z následujícího bodu 201) závazky obsažené v dohodě o franchise, které spadají do působnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES, splní podmínky pro udělení individuální výjimky dle čl. 83 odst. 3 Smlouvy o ES.
Pravidla pro posuzování vertikálních omezení se rovněž v odst. 138 a násl. obecně zabývají dohodou o nákupu jedné značky. Stanoví mj., že zákaz soutěžit s platností kratší než jeden rok sjednaný mezi nedominantními společnostmi obvykle nevede k výrazně škodlivému působení na soutěž nebo k čistě negativnímu působení (bod 141) . Dále se v tomto ustanovení uvádí, že dominantní společnosti nesmějí svým kupujícím ukládat zákazy soutěžit vyjma případů, kdy mohou ve smyslu čl. 82 Smlouvy o ES předložit objektivní důvody pro takovou obchodní praxi. S tím úzce souvisí některá typická rizika spojená s působením dominantních soutěžitelů na trhu , jako je např. uzavření trhu. Je-li dodavatel dominantní, jakákoli povinnost nakupovat výrobky výhradně u dominantního dodavatele nebo zejména u něj, může způsobit výrazné uzavření trhu. Čím dominantnější je dodavatelovo postavení, tím je riziko uzavření trhu ostatním konkurenčním podnikům vyšší 6 . Přístup Komise a Evropského soudního dvora k zákazu soutěžit obsaženému v dohodách soutěžitelů nacházejících se v dominantním postavení na trhu je zdůrazněn v citovaném oznámení Komise. U dominantní společnosti i sebemenší vázaný podíl na trhu může mít účinky výrazně škodlivé pro soutěž.
Shora popsaná pravidla a principy, které jsou výsledkem rozhodovací praxe Komise, Soudu první instance a Evropského soudního dvora, používá ve své praxi i Úřad. Je třeba konstatovat, že součástí vertikální dohody franchisového typu může být ustanovení mající podstatu zákazu soutěžit (použité za účelem ochrany poskytovaného know-how a jednoty a reputace franchisové sítě), rovněž je však nutno při posuzování konkrétní dohody zohlednit veškeré podmínky a širší kontext daného relevantního trhu . Má se za to, že pro soutěžitele v dominantním postavení platí přísnější pravidla než pro ostatní hráče na trhu, neboť svým chováním může dominant způsobit daleko závažnější a rozsáhlejší újmu soutěži než menší podniky. Proto jsou některé-jinak běžné praktiky dominantním soutěžitelům zakázány 7 , resp. jimi uzavírané dohody musejí splňovat podmínky pro udělení individuální výjimky dle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES 8 . V této souvislosti lze odkázat např. i na rozhodnutí Soudu první instance ve věci BPB Industries Plc and British Gypsum Ltd. v Commission, case T-65/89, kdy bylo mj. konstatováno, že tam, kde je podnik držitelem silné pozice na trhu, vytváří uzavírání smluv o dodávkách s výlučností na podstatnou část nákupů neakceptovatelnou překážku vstupu na trh . Omezující povaha výlučných vazeb není dána možností úplného pokrytí potřeb soutěžitele, ale tím, že se soutěžitel vzdává možnosti své svobodné volby smluvního partnera pro množství vyhrazené na základě závazku exkluzivity-bez ohledu na to, zda množství představuje 80, 60 nebo jen 30 % potřeb kupujícího.
S ohledem na výše uvedené je třeba hodnotit i rozhodnutí ve věcech uváděných účastníkem v průběhu řízení 9 . Poskytovatelé franchisy ve všech těchto případech zdaleka nedosahovali na relevantním trhu (ani jen v jediném členském státě ES) dominantního postavení -naopak téměř vždy se jednalo o soutěžitele s tržním podílem nepřesahujícím 10 % (s výjimkou společnosti Pronuptia de Paris, která na francouzském trhu se svatebními šaty dosahovala podílu zhruba okolo 30 %, avšak na trzích ostatních členských států byl tento podíl daleko menší 10 ). Uplatnění některých přísnějších pravidel, která souvisejí s hodnocením účasti dominanta v soutěži na trhu, má již ze své podstaty přednost před případným "mírnějším" přístupem k vertikálním omezením zahrnutým např. do smlouvy franchisového typu.
Úřad konstatuje, že v článku II. odst. 5 Smlouvy (a příslušné části manuálu PUOR), která je předmětem určení v tomto správním řízení, je zakotvena povinnost nabyvatele franchisy zajistit, aby prodej piva "PILSNER URQUELL" představoval nejméně 70% celkového objemu piva prodaného v restauraci PUOR (s tím, že jako doplněk bude v restauraci prodáváno nealkoholické pivo Radegast Birell, tmavé pivo Velkopopovický Kozel a případně jiná piva vyráběná společností Plzeňský Prazdroj, a.s. nebo třetí osobou s jeho souhlasem), přičemž jiné značky piv je nabyvatel franchisy oprávněn v restauraci PUOR nabízet jen s předchozím písemným souhlasem společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s. , a to vždy takovým způsobem, který nenaruší společnou identitu a reputaci franchisingového řetězce. V ustanovení čl. II. odst. 6 Smlouvy je mj. uvedeno, nabyvatel smí v restauraci PUOR nabízet i jiné značky šumivých a perlivých vín než "Pilsner sekt", avšak pod podmínkou, že nabízením takových šumivých či perlivých vín nebude vážně narušena společná identita a jednotnost franchisingové řetězce. V odst. 7 článku II. Smlouvy je pak uvedeno, že se nabyvatel zavazuje mít v nabídce nápojů v restauraci PUOR nízkoalkoholický ochucený kvašený sladový nápoj distribuovaný PP a nenabízet v restauraci PUOR jiné druhy nízkoalkoholických ochucených kvašených sladových nápojů než ochucený kvašený sladový nápoj distribuovaný PP.
Vzhledem k tomu, že účastník řízení je na relevantním trhu piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení soutěžitelem ve výrazně dominantním postavení 11 , zabýval se Úřad posouzením podstaty výše uvedeného závazku prodat v restauraci PUOR 70 % piva značky "PILSNER URQUELL" (s tím, že v nabídce budou další piva ze sortimentu PP) a piva jiných značek nabízet pouze s předchozím písemným souhlasem PP (a to vždy takovým způsobem, který nenaruší společnou identitu a reputaci franchisové sítě). Tento závazek má sloužit k ochraně identity a jednotnosti franchisové sítě. Je však třeba konstatovat, že má zároveň povahu dohody o výhradním odběru piva od účastníka řízení (neboť na poskytnutí citovaného souhlasu nemá provozovatel pohostinského zařízení nárok).
Toto ustanovení Smlouvy je třeba hodnotit jako dohodu omezující provozovatele v jeho podnikatelské svobodě zvolit si dodavatele daného zboží. Takové omezení zabrání vstupu konkurenčního piva do dané provozovny, resp. umožní pouze limitované odebírání konkurenčních značek-podmíněné souhlasem PP, na který ale provozovatel daného zařízení nemá nárok. S ohledem na výrazné postavení PP na relevantním trhu piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení pro tuto dohodu nelze využít vynětí ze zákazu podle § 3 až § 6 zákona v rámci tzv. dohod de minimis, ani vynětí na základě blokové výjimky dané výše zmíněnou vyhláškou č. 198/2001 Sb. 12
Naproti tomu závazky obsažené v příslušných ustanoveních Smlouvy týkající se prodeje ostatního zboží (šumivých a perlivých vín a nízkoalkoholického ochuceného kvašeného nápoje) by i v případě, že by nebyly nutné k zajištění ochrany jednotnosti a reputace franchisové sítě a s ní souvisejícího know-how předávaného PP, splňovaly podmínky pro vynětí na základě ustanovení § 6 zákona (dohody de minimis). Postavení PP na příslušných relevantních trzích toto vynětí ze zákazu dohod umožňuje, uvedené závazky nepředstavují tzv. tvrdá omezení soutěže (hard-core cartels).
Účastník řízení ve svém návrhu na určení poukazuje mj. i na předchozí rozhodovací praxi Úřadu (rozhodnutí ve věci schválení smluv společnosti Family Frost, spol. s r.o., resp. smluv společnosti McDonald´s ČR, spol. s r.o.-viz výše). K tomu je třeba uvést, že správní řízení, která PP zmiňuje, měla odlišný režim (tzv. schvalování racionalizačních kartelů), který byl upraven v ustanovení § 3 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v příslušném znění. Závěry zmíněných správních řízení tak byly výsledkem dřívějšího přístupu k závazkům a omezením doprovázejícím franchisové dohody.
V čl. III. odst. 8 Smlouvy je obsažena dohoda, na jejímž základě je poskytovatel franchisy-PP oprávněn doporučovat provozovateli pohostinského zařízení rozpětí prodejní ceny piva "PILSNER URQUELL" prodávaného v restauraci PUOR . V uvedeném ustanovení Smlouvy je rovněž uvedeno, že nabyvatel franchisy zůstává zcela svobodný v určování své cenové politiky a při stanovování svých prodejních cen.
Ve správním řízení se Úřad zabýval rovněž tímto ustanovením Smlouvy, jeho poměrem k obsahu franchisového smluvního vztahu zakládaného mezi účastníkem řízení a provozovateli pohostinských zařízení a možným vlivem na příslušný relevantní trh. Obecně platí, že doporučování či stanovování maximálních cen pro další prodej v rámci vertikálních dohod nepodléhá zákazu dle § 3 odst. 1 zákona 13 , pokud jsou splněny podmínky pro vynětí dohody ze zákazu upravené v ČR zmíněnou vyhláškou č. 198/2001 Sb. Základní podmínkou je v tomto případě skutečnost, že tržní podíl dodavatele daného zboží nepřesahuje 30% na trhu daného zboží. Případy doporučených či stanovených maximálních cen v horizontále, kdy uvedená podmínka není splněna, je třeba posuzovat vždy individuálně, s přihlédnutím k širšímu kontextu dotčených relevantních trhů a postavení dodavatele předmětného zboží na těchto trzích.
Jak vyplývá i z dlouhodobé rozhodovací praxe Komise a Evropského soudního dvora, případná rizika pro soutěž vyplývající z maximálních a doporučených cen jsou především ta, že maximální či doporučená cena bude sloužit jako záchytný bod pro další prodejce a většina z nich se bude tímto pravidlem řídit 14 . Druhé riziko pro soutěž je, že maximální nebo doporučené ceny mohou vést k nekalým praktikám mezi dodavateli. Nejdůležitějším faktorem pro hodnocení maximální nebo doporučené ceny pro další prodej z hlediska případných účinků škodlivých pro soutěž je postavení dodavatele na trhu . Čím silnější je dodavatelovo postavení, tím větší je riziko, že maximální nebo doporučená cena pro další prodej povede k vytvoření více či méně jednotné cenové hladiny i u dalších prodejců, kteří je budou považovat za záchytný bod. Odchýlit se od ceny upřednostňované, resp. navržené významným dodavatelem na trhu může být pro prodejce zboží velmi obtížné. Pokud v takové situaci stanovení maximální ceny pro další prodej nebo doporučování takové ceny vede k nastolení jednotné cenové hladiny, je toto v rozporu s čl. 81 odst. 1. Přístup Úřadu při hodnocení souladu doporučených cen s tuzemskou normou na ochranu hospodářské soutěže je obdobný.
Proto Úřad hodnotil toto smluvní ustanovení s přihlédnutím k tržnímu podílu PP na daném relevantním trhu. Zatímco postavení účastníka řízení na trzích šumivých a perlivých vín a na trhu nízkoalkoholických ochucených nápojů zdaleka nedosahuje hranice 30 %, na relevantním trhu piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení má tento soutěžitel výrazně dominantní postavení (kdy v pořadí druhý soutěžitel na tomto trhu má podíl o několik desítek procent nižší). Dále je třeba přihlédnout k tomu, že doporučené cenové rozpětí vede nepřímo nejen ke stanovení "doporučené" horní hranice ceny pro další prodej, ale ve své podstatě určuje provozovateli pohostinského zařízení i spodní cenový limit, tedy minimální cenu , za kterou má dané zboží prodávat. Přes účastníkem řízení deklarovanou nezávaznost tohoto smluvního ustanovení pak může vést k nastavení minimální cenové hladiny, pod niž nabyvatelé franchisy-provozovatelé pohostinských zařízení-nesníží cenu daného zboží.
Z uvedených důvodů hodnotil Úřad předmětné ustanovení Smlouvy jako dohodu, která může vést k narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu piva dodávaného ke spotřebě v provozovnách pohostinských zařízení, tedy jako dohodu zakázanou ve smyslu § 3 až § 6 zákona .
Závěr
V průběhu správního řízení se Úřad v souladu s návrhem PP zabýval všemi ustanoveními Smlouvy (včetně příloh a Licenční smlouvy, která Smlouvu doplňuje) a rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Evropské komise a Evropského soudního dvora. Vzhledem k existenci výrazného dominantního postavení PP na relevantním trhu piva dodávaného ke spotřebě do provozoven pohostinských zařízení Úřad určil, že dohoda obsažená v článku II. odst. 5 a části IV. přílohy č. 2 Smlouvy v níž se provozovatel pohostinského zařízení zavazuje, že zajistí, aby prodej piva PILSNER URQUELL představoval nejméně 70% celkového objemu piva prodaného v restauraci Pilsner Urquell Original Restaurant, přičemž jiné značky piv je nabyvatel franchisy oprávněn v restauraci Pilsner Urquell Original Restaurant nabízet jen s předchozím písemným souhlasem společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s., a to vždy takovým způsobem, který nenaruší společnou identitu a reputaci franchisingového řetězce, podléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 až § 6 zákona. Úřad konstatuje, že předmětem daného správního řízení nebylo posouzení , zda by uvedená dohoda případně splnila podmínky pro udělení individuální výjimky . V souladu s výše uvedeným pak Úřad rovněž rozhodl, že dohoda obsažená v článku III. odst. 8 Smlouvy, dle níž je PP oprávněn doporučovat provozovateli pohostinského zařízení rozpětí prodejní ceny piva "PILSNER URQUELL" prodávaného v restauraci Pilsner Urquell Original Restaurant podléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 až § 6 zákona.
Co se týče dalších vertikálních omezení obsažených ve Smlouvě, Úřad uzavírá, že, i pokud by tato omezení nebyla nezbytná k zajištění ochrany jednotnosti a reputace franchisové sítě a souvisejícího předávaného know-how, nejedná se o dohody zakázané dle § 3 až § 6 zákona, neboť dané dohody by splňovaly podmínky pro vynětí ze zákazu na základě ustanovení § 6 zákona (dohody de minimis) s tím, že se nejedná o tzv. tvrdé kartely (které výhody vynětí nepožívají).
Poučení o opravném prostředku
Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení podle § 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
Ing. Vladimír Stankov, CSc.
vrchní ředitel
Rozhodnutí obdrží:
Mgr. Karolina Horáková
advokátka
AK WEIL, GOTSHAL & MANGES, v.o.s.
Křížovnické nám. 1
PSČ 110 00 Praha 1
1 Odkazuje v této souvislosti na rozhodnutí Evropského soudního dvora v případě č. 161/84, ve věci Pronuptia de Paris GmbH v Pronuptia de Paris Irmgard Schillgallis, ze dne 28.1.1986.
2 Guidelines on vertical restraints, Commission Notice, OJ (2000) C 291/01.
3 Viz předchozí rozhodovací praxe Úřadu-případ č.j. S 68/99.
4 V řízení před Úřadem dochází v takových případech analogicky k aplikaci příslušné blokové výjimky dané vyhláškou Úřadu.
5 Přitom platí, že, je-li ustanovení o převodu duševního vlastnictví jako takové způsobilé narušit soutěž dle čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES, lze na něj aplikovat nařízení o blokových výjimkách pouze za předpokladu, že dané ustanovení (např. udělení licence v rámci franchisové dohody) splňuje pět podmínek uvedených v odst. 30 Pravidel pro posuzování vertikálních omezení (viz odst. 43 tohoto oznámení Komise).
6 Viz zejm. odst. 146 a násl. Pravidel pro posuzování vertikálních omezení.
7 Viz např. odst. 152, 158 a další citovaných Pravidel pro posuzování vertikálních omezení.
8 V této souvislosti je třeba konstatovat, že po 1.5.2004 se popsaný postup mění (srov. Nařízení Rady č. 1/2003). Tato změna je reflektována výše zmíněnou novelou zákona-viz zejm. § 3 odst. 4 zákona ve znění novely. V souladu s citovaným čl. III. zákona č. 340/2004 Sb. je však dané správní řízení vedeno a bude dokončeno dle dosavadních předpisů.
9 Zejm. rozhodnutí EK ze dne 17.12.1986, Yves Rocher (IV/31428 to 31432), rozhodnutí EK ze dne 2.12.1988, Charles Jourdan (IV/31697), rozhodnutí EK ze dne 13.7.1987, Computerland (IV/32034) a rozhodnutí EK ze dne 14.11.1988, ServiceMaster (IV/32358).
10 Viz rozhodnutí Komise v případě Pronuptia (IV/30937, ze dne 17.12.1986).
11 Kdy v pořadí druhý největší hráč na trhu má podíl cca 12 %.
12 Je třeba zároveň konstatovat, že v daném řízení není rozhodováno o udělení individuální výjimky ze zákazu dohod dle § 8 a § 9 zákona, Úřad se proto nemohl zabývat případným splněním podmínek pro její udělení.
13 V rámci komunitárního práva obdobně zákazu dle čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES.
14 Viz odst. 226 a další citovaných Pravidel pro posuzování vertikálních omezení.