UOHS S085/2000
Rozhodnutí: S085/00-1789/00-230 Instance I.
Věc Možné zneužití dominantního postavení podle § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb.
Účastníci Dattelkabel, a.s., Antala Staška 32, Praha 4
Typ správního řízení Zneužití dominantního postavení
Typ rozhodnutí zneužití dominantního postavení
Rok 2000
Související rozhodnutí R029/00
Dokumenty dokument ke stažení 188 KB


Č.j.: S85/2000-1789/00-230 V Brně dne 22.12. 2000
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl ve správním řízení zahájeném z vlastního podnětu podle §18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve spojení s § 12 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb., ve věci možného zneužití dominantního postavení účastníkem správního řízení společností Dattelkabel, a.s., se sídlem Antala Staška 32, Praha 4 IČO 25 62 16 37, ve správním řízení zastoupeném Mgr. Vladimírou Šlegrovou, nar. 23.7.1971, bytem Kladno-Kročehlavy, Litevská 2618, na základě plné moci ze dne 15.12.2000,
takto:
1. Účastník řízení tím, že v letech 1998-2000 nabízel programové nabídky za ceny pod hranicí průměrných celkových nákladů za účelem ovládnutí trhu, na němž působí, přičemž rozhodl o nárazovém zvýšení cen až o 289% ke dni 1.1.2001 za účelem kompenzace ztrát z let 1998-2000, zneužil svého dominantního postavení na trhu televizního vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů na újmu konečných spotřebitelů podle §9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Pokračování v dalším zneužívání dominantního postavení způsobem shora uvedeným se účastníkovi řízení podle ustanovení § 11 odst.1 písm. d) téhož zákona zakazuje,
2. Za porušení zákazu uvedeného v §9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení ukládá v souladu s § 11 odst.1 písm. h) a § 14 odst. 4 téhož zákona pokuta ve výši 7 800 000,-Kč (slovy: sedm milionů osm set tisíc korun českých)
Pokuta je splatná do 10 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže u České národní banky, pobočka Brno, číslo účtu 754-24825-621 /0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol DIČ účastníka řízení.
Odůvodnění:
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "úřad") zahájil dne 12.12.2000 z vlastního podnětu správní řízení s účastníkem řízení ve věci možného porušení §9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. (dále jen "zákon"). Možné porušení zákona účastníkem řízení na újmu spotřebitelů úřad spatřoval v podezření, že tento stanovil pro své klienty nepřiměřené zvýšení cen za programové nabídky s platností od 1. l .2001. Úřad dospěl k závěru zahájit správní řízení s účastníkem řízení též s přihlédnutím k velkému množství stížností klientů účastníka řízení, které obdržel od začátku října letošního roku a dostává je nepřetržitě s tím, že předmětem těchto stížností je téměř ve všech případech problematika avizovaného podstatného navýšení ceny za programové nabídky poskytované klientům účastníka řízení od 1.1.2001. Stížnosti klientů tvoří samostatnou přílohu správního spisu.
Zjištěné skutečnosti a důkazy:
Účastník řízení Dattelkabel, a.s. (dále jen "DTK") je dceřinou společností nizozemské společnosti UPC Czech Holding B.V., která je jejím stoprocentním vlastníkem obdobně jako vlastníkem některých dalších společností působících ve stejné oblasti podnikání na území České republiky (UPC Česká republika, a.s., Kabel Net Holding, a.s. a Kabel Net Brno a.s.). Tyto společnosti vytváří tzv. skupinu společností UPC.
Společnost účastníka řízení byla založena v roce 1997 (viz. výpis z obchodního rejstříku, vedeného Krajským obchodním soudem v Praze oddíl B, vložka 5030 ze dne 17.10.2000-str. 8-9 spr. spisu). Účastník řízení je soutěžitelem na trhu televizního vysílání prostřednictvím televizních kabelových rozvodů a jeho působnost je soustředěna na území některých městských částí v Praze tak, jak vyplývá z platných rozhodnutí o registraci, vydaných Radou České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (viz. str. 4-7 spr. spisu).
Účastník řízení poskytuje v současné době klientům zejména programovou nabídku MINI, která zahrnuje 10 televizních programů a stojí 38,-Kč (pokud neexistuje nižší cena stanovená na základě smlouvy mezi účastníkem řízení a příslušnou městskou částí v Praze) a programovou nabídku KLASIK, která zahrnuje 35 programů a stojí 157,-Kč. Od 1.1.2001 dochází ve společnosti účastníka řízení k markantnímu nárůstu uvedených cen, a to u nabídky MINI na částku 148,-Kč, (vyjma klientů, kterým je stanovena cena na základě smlouvy mezi účastníkem řízení a příslušnou městskou částí v Praze, jak uvedeno výše), což je nárůst o 289%. U nabídky KLASIK dochází od 1.1.2001 k nárůstu ceny o 141 %, tedy na 378,-Kč. K výše uvedenému je třeba dodat, že u části klientům, kteří přijímají nabídku televizních programů MINI, nedochází od 1.1.2001 k nárůstu ceny za tuto programovou nabídku a její cena zůstává na úrovni 38,-Kč, případně 26,-Kč. Je to z důvodu, že některé městské části v Praze uzavřely v minulosti s účastníkem řízení "Smlouvy o zřízení a provozováni televizního kabelového rozvodu", případně jiné obdobné smlouvy, a z těchto smluv vyplývá pro účastníka řízení závazek poskytovat po dobu časově omezenou konkrétním nájemníkům nabídku v současné době označovanou jako MINI za cenu platnou v době uzavření smlouvy. Cena dle aktuálního ceníku účastníka řízení může být těmto klientům účtována až po uplynutí doby sjednané ve výše uvedené smlouvě. Cena další zákazníky oblíbené programové nabídky s názvem HBO je v současné době pro klienty 173,-Kč a od 1.1.2001 vzroste na 278,-Kč, což odpovídá nárůstu o 61 %.
Počátkem měsíce října 2000 oznámil účastník řízení svým klientům písemnou formou, že dochází k navýšení cen za programové nabídky, a to tak, jak je uvedeno shora (viz. stížnosti nespokojených klientů založené jako příloha správního spisu). Informace pro zákazníky byla označena jako "Důležité informace pro uživatele služeb společnosti Dattelkabel, a.s. " Pokud se týká problematiky cen televizních služeb v roce 2001, bylo v informaci pro zákazníky doslova uvedeno, citace: "Bývalý vlastník společnosti Dattelkabel zaměřil svou strategii směrem k získání co největšího trhu s cílem co nejvíce zvýšit hodnotu společnosti v okamžiku jejího prodeje. Tato strategie jej vedla k nereálným cenám služeb. Z poplatků dnes vybíraných od uživatelů služeb Dattelkabelu nelze zdaleka pokrýt ani náklady na provoz. V této situaci je nový vlastník-UPC-nucen přijmout radikální opatření se snížením nákladů a zároveň přistoupit k jistě nepopulárnímu zvýšeni cen služeb", konec citace. Z výše uvedeného prokazatelně vyplývá skutečnost, že společnost účastníka řízení se v minulosti jednoznačně soustředila na získání maximálního počtu klientů bez ohledu na nepoměr mezi vlastními náklady a cenou pro konečného zákazníka. Účastníku řízení muselo být naprosto zřejmé, že tato situace je trvale neudržitelná, a v případě, že bude chtít provozovat kabelovou televizi i nadále, bude muset sáhnout k jednorázovému, podstatnému zvýšení cen za programové nabídky.
Dne 12.12.2000 se uskutečnilo ústní jednání s účastníkem řízení v Praze, z něhož byl pořízen úřadem protokol (viz. str. 22-28 spr. spisu). Předmětem jednání bylo získání potřebných podkladů a informací vztahujících se k působení účastníka řízení na příslušném relevantním trhu, které tvoří obsah správního spisu. Dále byla úřadem prověřena problematika vztahující se k ekonomické situaci účastníka řízení v minulosti od roku 1998 v návaznosti na jeho záměry a chování se vůči klientům, zejména ve vztahu na zvýšení ceny za programovou nabídku od 1.1.2001.
Úřad současně prověřoval situaci u některých konkurenčních provozovatelů kabelové televize, od kterých byly získány potřebné údaje a informace ekonomického charakteru, které úřadu sloužily k objektivizaci šetřené problematiky. Jedná se o podklady a informace od společnosti Intercable Moravia, s.r.o., Intercable CZ, Intes Pardubice, Intercable Bohemia, TES Media, Pilskabel, KT Ostrava, KT Ostrava Jih a samozřejmě rovněž od společností skupiny UPC, jak uvedeno shora.
Relevantní trh
Relevantní trh je chápán jako prostorový a časový souběh nabídky a poptávky takového zboží a služeb, které jsou pro uspokojení určitých potřeb z funkčního hlediska zaměnitelné. Je vymezován z hlediska věcného, geografického a časového.
Ve správním řízení vymezil úřad trh následovně:
. věcně-služby spočívající v dodávkách televizního signálu prostřednictvím kabelového rozvodu;
. geograficky-lokalitami, do nichž je televizní signál dodáván prostřednictvím kabelového rozvodu provozovatele;
. časově-jako trh s trvalými dodávkami.
Věcné vymezení relevantního trhu
V zásadě je možno uplatnit dvě hlediska-jednak výrobní a technické a jednak faktické záměny.
Nejprve se úřad zaměřil na posouzení, zda je z technického hlediska možné nahradit službu (zboží) dodávané provozovatelem. Věcně byla služba vymezena jako dodávka televizního signálu prostřednictvím sítě televizního kabelového rozvodu.
Je proto nutné položit si otázku, jakým jiným způsobem je možno dopravit tentýž televizní signál uživateli.
Účastník řízení předkládá uživateli komplexní nabídku, obsahující 10 televizních programů v nabídce MINI a 35 programů v nabídce KLASIK. Současně umožňuje uživateli získat prémiové kanály HBO, Sport 1 a Private Gold. Tato ucelená nabídka zahrnuje též programy, které může uživatel přijímat prostřednictvím individuální televizní antény (dále jen "IA") a satelitního přijímače s konvertorem (dekodérem), popř. společné televizní antény (dále jen "STA"), doplněné o zařízení pro satelitní příjem.
Kromě toho je možno přijímat televizní signál též prostřednictvím systému MMDS ("multikanálového, mikrovlnného distribučního systému"), resp. prostřednictvím konkurenčního provozovatele sítě televizních kabelových rozvodů. Systém MMDS je systémem, při kterém není k přenosu televizního signálu použit kabel (televizní signál je šířen do jednotlivých příjmových zařízení vzduchem). Je ovšem samozřejmé, že rozvod signálu po jednotlivých domech je prováděn kabelovým rozvodem. Na základě zjištění úřadu není v našich podmínkách obvyklé, i když to není vyloučeno, aby v jedné lokalitě provozovali sít' televizních kabelových rozvodů (dále jen "TKR") dva provozovatelé. Tato skutečnost je dána jednak investiční náročností vstupu na trh, a dále potom potřebou získat určitý počet klientů pro služby poskytované provozovatelem, aby se mu "vyplatilo" v dané lokalitě budovat sít' rozvodů.
Nezanedbatelnou překážkou pro vstup více provozovatelů sítě TKR na jeden trh je i postup měst, obcí, městských čtvrtí, které uzavírají smlouvy s provozovateli sítě TKR v dané lokalitě většinou pouze s jedním provozovatelem. "Danou lokalitou" je v tomto případě míněna ulice, sídliště, popř. celá městská část či město samo.
Šíření televizního signálu prostřednictvím systému MMDS je sice zdánlivě méně finančně náročné, neboť se jedná o šíření signálu vzduchem a bylo by jej možno šířit i v lokalitách, kde je provozovatelem jiná kabelová společnost, úřadu však není známo, že by v některé lokalitě (domě) byl realizován souběh obou nabídek právě pro potřebu získat jistý, nezanedbatelný počet zájemců a provést paralelní rozvod do domácností (bytů) jednotlivých uživatelů.
Podle názoru úřadu není služba spočívající v zajištění příjmu televizního signálu prostřednictvím TKR zastupitelná z následujících důvodů:
. kabelové televize působí na separátním trhu, neboť provozovatel kabelové sítě televizních kabelových rozvodů zaujímá v místech své působnosti postavení provozovatele veřejné sítě a z těchto důvodů zaujímá na příslušném relevantním trhu monopolní postavení;
. kvalita přenášeného signálu je pro danou lokalitu optimalizována pro celou množinu uživatelů zde žijících, neboť mohou být co nejvíce potlačeny záporné vlivy členitosti terénu (vyhledávání co nejvýhodnější polohy pro umístění přijímací antény);
. zajištění programů (českých), které mohou být pro některé uživatele vzhledem k poloze jejich bydliště nedostupné;
. nižší vstupní investice, platby formou pravidelně se opakujících poplatků;
. širší nabídka programů bez jednorázových vyšších nákladů uživatele tzv. "z jedné zásuvky" (viz. rozhodnuti Evropské komise dokument iv/m469-msg media service, dokument 394D0922. "Konečně domácnost, která již je na kabel připojena.... není obyčejně ochotna dále investovat do jiné formy přenosu (efekt uzavřeni). Společné obytné domy mohou za účelem příjmu zahraničních stanic stále častěji přecházet z kabelu na satelit, ale to neznamená, že tyto dva druhy přijmu jsou zaměnitelné, protože dodávané programy se liší ).
K problematice je třeba uvést, že ve vyjádření společnosti Kabel Plus Jižní Morava a.s. (v jiném případě řešeném úřadem, viz. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j.2A 8/96, str.9) se konstatuje, že "realizuje výstavbu a provoz technicky nadčasové distribuční sítě multifikačních kabelových rozvodů, kdy přenos a příjem televizních programů je pouze jednou z funkcí této sítě". K tomu je nutno uvést, že v současné době již tato společnost neexistuje a jí dříve provozované sítě televizních kabelových rozvodů jsou v majetku společnosti UPC Česká republika, a.s.
Z uvedeného vyplývá pro budoucnost další argument pro absolutní nezastupitelnost sítě TKR. Další funkce jsou v současné době realizovány pouze v části sítě účastníka řízení, a to telefonní služby-jedná se o pilotní projekt v Liberci (UPC Česká republika, a.s.) a připojení na internet.
Dalšími funkcemi může být např.:
. přenos datových informací;
. široké spektrum multimediálních a interaktivních služeb;
. lokální vysílání;
. rozšíření telefonního spojení;
. dálkový odečet plynu a elektroenergie;
. připojení na internet.
Geografické vymezení relevantního trhu
Úřad vymezil geografický trh lokalitami, do nichž je dodáván televizní signál prostřednictvím kabelového rozvodu provozovatele. Těmito lokalitami jsou na základě rozhodnutí rady České republiky pro rozhlasové vysílání č.j.Rg/7/98/424 a č.j.Rgz/54/99/3147 (viz.str.4-7 spr. spisu) Praha 4, Praha 5, Praha 10, Praha 6 Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hradčany, Horní Šárka, Jenerálka, Střešovice, Vokovice, Praha 7-Holešovice, Letná.
Z důvodů již na jiném místě uvedených v rozhodnutí vyplývá, že nelze z geografického hlediska vymezit relevantní trh jako Českou republiku, poněvadž příslušná společnost provozující kabelovou televizi má omezený okruh působnosti-každá působí na odlišném území. I vjednom městě působí dle znalostí úřadu více kabelových televizí, velice výjimečně však v jednotlivých domech.
Podle stanoviska Vrchního soudu v Olomouci (již zmiňovaný rozsudek č.j. 2A 8/96, str. 19, 20) ,je nepochybné, že k vymezení postavení soutěžitele na trhu se musí vycházet ze situace existující-trvající-v rozhodném, tedy zjišťovaném období" a dále "označení takového soutěžitele za monopolního, je při splnění dalších zákonných podmínek možné avšak jen pokud se týká jeho chování výlučně na území a pro území, kde tyto dodávky zajišťuje.
Závěrem úřad zdůrazňuje, že správnost postupu úřadu a správnost určení postavení kabelové televize na vymezeném relevantním trhu po stránce věcné a geografické byla potvrzena rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 A 12/98-55 ze dne 29.4.1999 v případu KABEL PLUS VÝCHODNÍ ČECHY, a.s. (viz. str. 14-19 rozsudku), na který úřad v plném rozsahu odkazuje.
Časové vymezení relevantního trhu
Z hlediska časového byl relevantní trh vymezen jako trh s trvalými dodávkami. Z celkového charakteru služby vyplývá, že se nejedná o dodávky nahodilé, neboť je nutno vybudovat za nemalých vstupních nákladů zařízení, jímž by bylo možno televizní signál získat" a dále dopravit k uživateli.
Úřad má za prokázané, že účastník řízení zaujímá monopolní postavení na trhu služeb spočívajících v dodávce televizního signálu prostřednictvím sítě televizních kabelových rozvodů na určitém, přesně vymezeném území. Kompetence úřadu k řešení případu je tedy dána.
Stanovisko účastníka řízení
Úřad obdržel dne 14.12.2000 vyjádření účastníka řízení k problematice prošetřované úřadem ve správním řízení (viz str. 401-413 spr. spisu). Ve svém vyjádření zejména zdůraznil, že pokud se týká otázky cenotvorby, jde v souvislosti se zahájeným správním řízením zejména o určení, zda zvýšení ceny za programové nabídky od 1.1.2001 je adekvátní skutečným nákladům a zda cena poskytovaných služeb je v poměru k hospodářské hodnotě těchto služeb. Úřad by se dle jeho názoru při posuzování přiměřenosti zvýšení cen měl zabývat jednak relevantními ekonomickými ukazateli a měl by vzít také v úvahu situaci na trhu kabelových televizí v evropských zemích se srovnatelnými podmínkami. Dále se dle jeho názoru jedná o posouzení příčinné souvislosti mezi dominantním postavením a jeho zneužitím. Byly tedy kroky účastníka řízení v souvislosti s avizovaným navýšením ceny za programové nabídky ovlivněny jeho samotným postavením na trhu nebo jinými okolnostmi? Musel by tedy k avizovanému navýšení ceny přistoupit i tehdy, kdyby v takovém postavení nebyl?
Ve svém vyjádření účastník řízení dále uvedl, že o podstatném zvýšení cen bylo rozhodnuto pouze u společnosti účastníka řízení. Tímto cenovým navýšením se zákazníci DTK dostanou na stejnou úroveň cen jako ostatní zákazníci společností skupiny UPC. Dále zdůraznil, že bývalý vlastník společnosti uplatňoval od jejího založení (rok 1997) strategii směřující k získání co největšího trhu s cílem maximalizovat hodnotu společnosti v okamžiku jejího prodeje. Výsledkem takového počínání DTK byly nereálné a dlouhodobě neudržitelné ceny služeb kabelové televize, ze kterých nebylo možné pokrýt ani provozní náklady společnosti. Ztráty DTK ke konci letošního roku dosáhly téměř 143 milionů Kč. Celkové měsíční náklady na zásuvku kabelové televize bez ohledu na množství přenášených programů se pohybují ve výši 190,-Kč. Zvýšení ceny u nabídky MINI z 8.-Kč na 148,-Kč tedy nepovede ani k nepřiměřenému zisku DTK, ale jen do určité míry sníží ztrátu. DTK by musela zvýšit ceny ještě mnohem více, pokud by nebyla převzata novým akcionářem. Dalším důvodem podstatného zvýšení ceny u DTK je konsolidace sítí a programové nabídky. Od 1.1.2001 budou nabízet všechny společnosti skupiny UPC totožnou programovou nabídku (mimo Kabel Net Holding, a.s.-nemožnost zajištění z důvodů technických problémů).
Z těchto důvodů musí být z úrovně účastníka řízení zajištěna stejná cena za programovou nabídku jako u ostatních společností této skupiny (mohlo by to být vnímáno jako diskriminace). Důvodem a cílem zvýšení cen u DTK je tedy:
. konsolidace společnosti a snížení dlouhodobé ztráty z hospodaření;
. konsolidace celé skupiny UPC v České republice, která má ve svých důsledcích přinést rozvoj nových širokopásmových služeb a následné postupné snižování nákladů na poskytované služby, a tím vést i k vyvážené cenové politice.
Tak podstatné zvýšení cen v DTK je z výše uvedených důvodů výjimečné a jednorázové. Vzhledem ke skutečnosti, že společnost si byla vědoma, že jde o podstatné zvýšení, avizovala je klientům s tříměsíčním předstihem. Účastník řízení tímto opatřením sledoval možnost opatření si alternativy pro příjem televizního signálu pro klienty, kteří již nadále nebudou chtít služeb účastníka řízení využívat. Dále zástupce účastníka řízení zdůraznil, že podstatné navýšení ceny za programovou nabídku MINI se dotýká 7000 zákazníků, a to z důvodů smluvních dohod mezi účastníkem řízení a městskými částmi v Praze (nemožnost zvýšit cenu za programovou nabídku klientům účastníka řízení po určitou dobu stanovenou ve smlouvě-jak již bylo v odůvodnění rozhodnutí uvedeno výše). Dále zástupce účastníka řízení poukázal na rozšiřování programové nabídky o zajímavé kanály již v letošním roce s tím, že růst cen je i tímto způsobem vyvážen.
Závěrem účastník řízení ve svém písemném vyjádření uvedl, že kabelová televize je nadstandardní službou, že existuje volba pro klienty, kteří si mohou vybrat ze dvou možností a to platit za služby kabelové televize nebo pořídit si alternativní zařízení na příjem televizního signálu. Zdůraznil dále dlouhodobou ztrátovost podnikání v tomto oboru důsledek pro účastníka řízení v souvislosti s navýšením ceny za programovou nabídku-úbytek zákazníků, který se bude pohybovat pravděpodobně v rozmezí 10-15%. Dále konstatuje, že postavení na trhu jednotlivých soutěžitelů není dlouhodobě garantováno a není tudíž z obchodního hlediska pravděpodobné, že by účastník řízení nebral tuto skutečnost v úvahu při stanovení ceny. Dle jeho názoru nenaplňuje jednání společnosti účastníka řízení znaky zneužití dominantního postavení ve smyslu podezření obsaženého v oznámení o zahájení správního řízení, a proto navrhuje, aby správní řízení bylo z těchto důvodů zastaveno.
Vyjádření úřadu : Pokud se týká cenotvorby, posuzoval úřad v rámci správního řízení nejenom skutečnost, zda ceny za programovou nabídku odpovídají skutečným nákladům v době současné, ale úřad se podrobně zabýval zejména chováním účastníka řízení z tohoto pohledu i v minulosti a porovnával je s chováním a obchodní politikou ostatních společností, neboť účastníkem řízení je společnost DTK, nikoliv její současný vlastník. Z toho důvodu je podstatným pouze posouzení jednání této konkrétní společnosti na trhu. Podrobněji bude pojednáno o této problematice v další části odůvodnění. Úřad se v rámci správního řízení zabýval též postupem ostatních antimonopolních úřadů v oblasti šetření jednání kabelových televizí.
V další části svého vyjádření zástupce účastníka řízení v podstatě potvrdil strategii a z toho vyplývající důvod chování společnosti DTK v oblasti ceny za programovou nabídku v dřívějším období. Porovnání tohoto chování účastníka řízení v minulosti se současností, kdy má dojít k enormnímu nárazovému zvýšení ceny pro klienty, bylo jedním z cílů tohoto správního řízení. Z tohoto posouzení nakonec vyplyne závěr, zda se účastník řízení dopustil porušení zákona, či nikoliv.
Záležitosti související s konsolidací společnosti, snížení dlouhodobé ztráty z hospodaření, konsolidace v rámci celé skupiny UPC, rozšíření služeb poskytovaných účastníkem řízení, to jsou vnitřní záležitosti, které řeší každá společnost, a je pouze jejím svobodným rozhodnutím, které problémy a jakým způsobem bude řešit a jaký způsob k tomu použije. Musí mít při realizaci svých opatření na mysli, což je v její odpovědnosti, aby postupovala při naplňování přijatých opatření v souladu se zákony, a tedy i se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Je dále třeba zdůraznit, že je pravdou, že zdražení bylo avizováno klientům s tříměsíčním předstihem. Mohl si tedy každý klient opatřit alternativní způsob příjmu televizního signálu? Enormní zvýšení ceny se týká především klientů, kteří jsou uživateli nabídky MINI, jedná se tedy o nejlevnější programovou nabídku. O takovýto druh nabídky mají zájem velice často lidé důchodového věku, kteří nemusí mít okamžitý dostatek finančních prostředků, i když samozřejmě může jít i o další skupiny obyvatelstva, ale
zřejmě se bude jednat zejména o zákazníky s nižšími příjmy. Pro tuto skupinu lidí, pokud chtějí sledovat alespoň základní české programy, zřejmě příliš mnoho alternativ nezbývá. Rozdíl mezi 38,-Kč a 148,-Kč je naprosto zřejmý a pro některé klienty nemusí být nárazové zvýšení ceny finančně únosné. Jednorázová investice do jiného příjmového zařízení nemusí také přicházet v úvahu jak z důvodu finančních tak časových. V návaznosti na podstatné zvýšení ceny tedy nemusí některým klientům zůstat vůbec žádná alternativa. V této souvislosti je třeba posoudit, zda také argumentace účastníka řízení v tom smyslu, že růst ceny je také doprovázen zvýšením počtu programů, je vůbec relevantní. Je tomu tak z toho důvodu, že příjemci programové nabídky MINI jistě neprojevovali zájem o zvýšení počtu
programů v jiných druzích programové nabídky. Jaký tedy efekt má pro ně zvýšení počtu programů, když se počet programů v nabídce MINI nemění, a je otázkou, zda vůbec existuje zájem o další programy a kanály u dalších klientů účastníka řízení přijímajících ostatní druhy programové nabídky? K poukazu zástupce účastníka řízení na skutečnost, že ne u všech klientů odebírajících nabídku MINI dochází ke zvýšení ceny, je třeba zdůraznit, že z této skutečnosti vyplývá, že ceny za programovou nabídku MINI nebudou po 1.1.2001 pro všechny klienty stejné, tudíž tvrzení', že jedním z důvodů zvýšení cen je také sjednocení ceny v rámci společností skupiny UPC, nebude realizováno a nelze se tedy této skutečnosti ze strany účastníka řízení dovolávat. Úřad dále nemůže souhlasit s názorem, že kabelová televize je nadstandardní službou, a to právě z důvodů uvedených shora, s tím, že jsou navíc zpravidla odstraněny či zneprovozněny STA z doby začínajícího rozmachu kabelových televizí. Otázka odchodu klientů v důsledku zvýšení ceny, případně ztrátovost v podnikání kabelových televizí nejsou skutečnostmi, které mohou mít vliv na posouzení případu úřadem.
Z důvodů výše uvedených a rovněž tak i z důvodu blíže specifikovaných v části rozhodnutí označené jako právní a ekonomické posouzení případu nelze akceptovat návrh účastníka řízení na zastavení správního řízení.
Právní a ekonomické posouzení případu
V zákoně je v §9 odst. 3 uvedeno-citace: "Monopolní nebo dominantní postaveni nesmi být soutěžitelem zneužíváno na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů, ani na úkor veřejného zájmu.", konec citace.
Při zjišťování skutečnosti, zda účastník řízení skutečně zneužil svého dominantního postavení na újmu spotřebitelů, úřad prošetřoval zejména posouzení ekonomických údajů, které měl ve věci k dispozici, a to nejenom údajů týkajících se přímo účastníka řízení, ale i, jak již bylo uvedeno výše, také na základě ekonomických údajů, které měl k dispozici od konkurenčních kabelových televizí včetně podkladů od společností patřících do skupiny UPC.
Z porovnání nákladů a cen za programovou nabídku MINI ve společnosti DTK v letech 1998-2000 vyplývá na základě vlastní analýzy úřadu následující zjištění. Je třeba uvést, že se jedná o náklady na jednoho klienta na měsíc za shora uvedenou službu, přičemž společnost DTK klientům účtovala níže uvedené ceny:
. 1998-náklady (94,-Kč), cena za poskytnutou službu (25,-Kč);
. 1999-náklady (106,-Kč), cena za poskytnutou službu (38,-Kč);
. 2000-náklady (202,-Kč), cena za poskytnutou službu (38,-Kč).
Nárůst ceny od 1.l .2001 na 148,-Kč, tj. o 289%
Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že výše ceny za programovou nabídku MINI ve společnosti DTK nekorespondovala v období let 1998-2000 s náklady účastníka řízení na jednoho klienta za měsíc za uvedenou službu. Ve společnosti se vlivem této skutečnosti neustále a vědomě kumulovala ekonomická ztráta, což ale odpovídalo strategii společnosti DTK získat co největší počet klientů. Po stabilizaci tržního podílu společnosti na trhu však logicky nastala nutnost řešit neúnosný stav, a to enormním skokovým navýšením ceny za programové nabídky od 1.1.2001.
Stejné srovnání provedl úřad u společnosti Kabel Plus (nyní UPC Česká republika, a.s.) s tím, že se jednalo o stejné období a o stejnou nabídku, a to s tímto výsledkem:
. náklady 1998 (278,-Kč)-cena za poskytnutou službu (69,-Kč);
. náklady 1999 (181,-Kč)-cena za poskytnutou službu (86,-Kč);
. náklady 2000 (180,-Kč)-cena za poskytnutou službu (116,-Kč).
Nárůst ceny od 1.1.2001 na 148,-Kč, tj. o 28%.
Z výše uvedeného vyplývá, že i když ceny za programovou nabídku společnosti Kabel Plus neustále rok od roku ve sledovaném období narůstaly, docházelo k jejich zvyšování postupně, bez šokového nárůstu ceny. Toto hodnocení vychází ze srovnání postupu obou společností z hlediska jejich obchodní strategie a potažmo tedy odlišného přístupu ke klientům, aniž je v tomto případě předmětem hodnocení, zda každoroční navýšení ceny je obhajitelné, přiměřené apod.
Ze srovnání obou přístupů vyplývá, že kdyby účastník řízení nedržel po sledované období tak nízkou cenu (a to cenu podnákladovou), nemusela vzniknout vysoká kumulovaná ztráta a samotné navýšení ceny nemuselo být tak enormní pro konečného spotřebitele. Mohlo, obdobně jako u společnosti Kabel Plus (nyní UPC Česká republika, a.s.), dojít k restrukturalizaci společnosti, snižování nákladů a k postupnému zreálňování ceny za programovou nabídku konečnému spotřebiteli, což ve svém důsledku neznamená skokový nárůst ceny 289%, ale nárůst ceny o 28%. Toto srovnání nelze ovšem chápat tak, že úřad konstatuje, že cena účtovaná klientům společnosti Kabel Plus (nyní UPC Česká republika, a.s.) je cenou reálnou nebo se k této ceně blíží, je řádně zdůvodněnou apod. Úřad pouze konstatuje, že tento přístup je pro klienty "přijatelnější" než přístup realizovaný společností DTK.
V návaznosti na shora uvedené úřad uvádí, že ve správním řízení posuzuje pouze chování společnosti DTK za delší časové období, a to bez ohledu na vlastnické či jiné vztahy ve společnosti účastníka řízení, neboť předmětem posouzení ze strany úřadu je jednání účastníka řízení, který je jednoznačně soutěžitelem na příslušném trhu a svými opatřeními je způsobilý dopustit se porušení zákona.
Z podkladových materiálů bylo dále jednoznačně prokázáno, že DTK v letech 1998-2000 soustředil svou obchodní politiku jednoznačně na získání velkého množství klientů, které nalákal na nízké nereálné ceny za programové nabídky (obdobný postup byl realizován i u nabídky KLASIK). Tuto skutečnost lze doložit na nárůstu klientů za období let 1998-2000 takto:
. rok 1998-35 000 klientů
. rok 1999-38 000 klientů
. rok 2000-55 000 klientů.
Dále z podkladů, které má úřad k dispozici, je zřejmé, že při zvýšení ceny pro klienty z 25,-Kč v roce 1998 na 38,-Kč v roce 1999 došlo k získání 3 000 nových klientů. Zachování ceny 38,-Kč i v roce 2000 s vědomím, že reálné náklady na jednoho klienta jsou 202,-Kč, vedlo však k nárůstu klientů z 38 000 na 55 000.
Ve společnosti Kabel Plus (nyní UPC Česká republika, a.s.), která, jak bylo již uvedeno, aplikovala jiný přístup, tj. postupné zreálňování ceny za kabelovou televizi, naopak celkový počet klientů od roku 1998-klesl z původních přibližně 360 000 na současných přibližně 310 000 klientů.
Cíl, který DTK tedy realizoval, byl především získat maximální počet klientů, a to tím způsobem, že je naláká na nízké, nákladům neodpovídající ceny za programové nabídky, čímž se bez ohledu na ekonomickou situaci společnosti podaří společnost prodat konkrétnímu zájemci, a to bez ohledu na následky, které z toho v cenové oblasti v budoucnosti pro klienty vyplynou. DTK tedy realizoval predátorské ceny, jejichž neudržitelnost mu musela být jednoznačně z výsledků hospodaření známa, s cílem ovládnout jednoznačně trh, na kterém působí, přičemž mu musely být známy důsledky, který tento postup pro konečného spotřebitele v cenové oblasti přinese. Jednání účastníka řízení je nutno vzhledem ke zjištěným skutečnostem hodnotit jako aplikaci predátorských cen s úmyslem odradit potencionální konkurenty od vstupu na relevantní trh. Stanovený cíl, uvedený shora, se účastníku řízení podařilo jednoznačně splnit.
V rámci správního řízení bylo tedy prokázáno, že účastník řízení:
. držel ceny nízko, přestože se mu neustále zvyšovaly jeho vlastní náklady;
. věděl, že aktuální cena v letech 1998-2000 nepokrývala náklady (dokonce ani provozní), ale musel počítal s návratností ztrát po ovládnutí relevantního trhu;
. přesto získával další nové zákazníky prostřednictvím nereálných cen za poskytované služby, a tak budil u zákazníků dojem, že ceny jsou stanoveny odpovídajícím způsobem a že nebudou podstatně zvyšovány;
. po získání zákazníků uvedenou obchodní politikou, kteří nemají co do kvality přijímaného televizního signálu jiné volby, zvedá ceny a odůvodňuje to aktuálními náklady.
V návaznosti na zmíněnou politiku DTK je třeba odkázat na výroční zprávu této společnosti z roku 1998, kde je v části s názvem " Obchodní politika a strategie společnosti " uvedeno, citace: "Veškerá obchodní politika byla podřízena základním cílům společnosti
úspěšně vstoupit na trh provozováni telekomunikačních služeb, stabilizovat svoji pozici a
získat na tomto trhu významné postaveni ", konec citace (viz. str. 67 spr. spisu). V další části uvedené výroční zprávy, označené jako "Cenová politika" (viz. str. 68 spr. spisu), je uvedeno, citace: "Podstatným bodem obchodní politiky pro úspěšný vstup na daný trh bylo stanoveni konkurenčně aktivní ceny, a to jak za jednotlivé programové nabídky, tak i za počáteční jednorázové instalační poplatky. Tato strategie se ukázala být účinnou a jejim hlavnim přínosem je významný nárůst zákaznické základny. ", konec citace.
Je samozřejmé, že úspěšně vstoupit na trh je legitimním cílem každé společnosti, DTK nevyjímaje. Tato společnost však zvolila dravou cenovou politiku k získání co největšího počtu klientů na úkor jiných potenciálních provozovatelů kabelové televize, které takovým cenám nemohli konkurovat. Uvedené jednání má i další aspekt, a to neférovost vůči klientům, přehlížení jejich reálných možností nárazově vstřebat z pohledu účastníka řízení zreálněnou cenu. Toto by si společnost DTK nikdy nemohla dovolit, pokud by nezískala takové postavení, jaké nyní nabyla.
Pro chování subjektu v dominantním postavení platí přísnější kritéria, než pro ostatní podnikatelské subjekty. Soutěžitel v dominantním postavení podléhá zvýšeným požadavkům na způsob, jakým jedná, a to v tom smyslu, že má zvláštní odpovědnost za to, že na relevantních trzích vládne účinná a nezkreslená soutěž. Přitom úřad zkoumá, zda jednání soutěžitele je přiměřené ve vztahu k hájení jeho vlastních obchodních zájmů, což je třeba posuzovat s ohledem na hospodářské zájmy zúčastněných soutěžitelů i konečných spotřebitelů.
Úřad přitom vychází z rozhodnutí Soudního dvora ES v právní věci Michelin ze dne 9. listopadu 1983 (případ č. 322/81), ve kterém se 'uvádí: "Zjištění, že podnik zaujímá dominantní postavení, není samo o sobě přestupkem, ale pouze znamená, že ... daný podnik má zvláštní odpovědnost neumožnit svým chováním narušeni nezkreslené soutěže na společném trhu. "
Výrazný nárůst klientů se také v roce 1998 skutečně v důsledku jeho typického protisoutěžního chování dominanta projevil (viz. výroční zpráva účastníka řízení za rok 1998, str. 69 spr. spisu). Nárůst klientů dokumentuje graf na této straně správního spisu, ze kterého vyplývá, že od ledna do prosince roku 1998 stoupl počet klientů účastníka řízení z 23 000 klientů na 35 000 klientů.
Uvedená obchodní strategie účastníka řízení je dále dokumentována písemným vyjádřením účastníka řízení, který uvedl, citace: "Bývalý vlastník společnosti po celou dobu její existence (od konce r. l997) uplatňoval strategii směřující k získání co největšího trhu s cílem maximalizovat hodnotu společnosti v okamžiku jejího prodeje. Cena společnosti působící na trhu televizního kabelového vysílání se totiž zásadně odvíjí od počtu aktivních (tj. připojených a platících) zákazníků a počítá se jako násobek dohodnuté ceny za jednoho aktivního zákazníka a počtu aktivních zákazníků k rozhodnému datu. Výsledkem takového počínání DTK (resp. jeho akcionářů) byly nereálné a dlouhodobě neudržitelné ceny služeb kabelové televize, ze kterých nebylo možno pokrýt ani provozní náklady společnosti. Za dobu své existence společnost DTK trvale realizovala zvyšující se ztráty, které ke konci tohoto roku již dosáhly výše 143 milionů Kč. ", konec citace. (viz. strana 4-5 jeho vyjádření ze dne 14.12.2000, str. 402-403 spr. spisu) a taktéž v rámci protokolu o jednání s účastníkem řízení ze dne 12.12.2000 pod odpovědí na otázku č.14-viz. str. 25-26 spr. spisu).
Dále je třeba zdůraznit, že zástupkyně účastníka řízení uvedla v rámci seznámení s výsledky šetření ve věci před vydáním rozhodnutí dne 19.12.2000 na úřadě do protokolu a to na dotaz úřadu, zda je jí známo, že DTK před vstupem mateřské společnosti UPC Czech Holding B.V. do této společnosti poskytoval obchodním zástupcům, kteří měli za úkol získat další zákazníky, vysoké odměny, čímž docházelo k přechodu těchto pracovníků od UPC Česká republika, a.s. ke společnosti DTK, následující, citace: "Mohu potvrdit, že z důvodů obsažených v dotazu úřadu, přicházela společnost UPC Česká republika, a.s., o své obchodní zástupce. ", konec citace (viz. str. 446 spr. spisu).
Z výše uvedených skutečností je jednoznačně prokázáno porušení zákona účastníkem řízení způsobem podrobně rozvedeným ve výroku rozhodnutí. V této souvislosti je nutno jednoznačně poukázat na skutečnost, že skokové navýšení ceny pro zákazníky by nebylo pro účastníka řízení realizovatelné v případě, že by v místě jeho působnosti existovala konkurenční kabelová televize, která by ovšem nebyla společností ze skupiny UPC. Postavení účastníka řízení na příslušném relevantním trhu je dalším podstatným faktorem, který mu umožňuje realizovat jednání blíže popsané v odůvodnění rozhodnutí. Dále je třeba poukázat na vyjádření účastníka řízení v rámci protokolu z ústního jednání ve správním řízení konaného dne 12.12.2000 v Praze-viz. str. 2 protokolu a str. 23 spr. spisu), kde jmenovaný uvedl, že, citace: " ..... pokud by tato společnost chtěla řešit tuto situaci samostatně, musela by podle našeho názoru přistoupit k cenovým nárůstům, které by byly vyšší, než ke kterým jsme přistoupili my. , konec citace. Toto vyjádření je dle názoru úřadu na podporu závěrů úřadu ve věci posouzení chování společnosti DTK vůči klientům v tom smyslu, že jednáním DTK byl jednoznačně a vědomě porušen zákon.
Vyjádření účastníka řízení k výsledkům šetření před vydáním správního rozhodnutí ve věci
Dne 19.12.2000 se uskutečnilo v sídle úřadu seznámení účastníka řízení s výsledky šetření ve správním řízení před vydáním rozhodnutí ve smyslu § 12 odst. 6 zákona a v souladu s §33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Zástupkyně účastníka řízení nevznesla žádné návrhy na doplnění dokazování ve věci a odkázala zcela na písemné vyjádření účastníka řízení ze dne 14.12.2000 (viz. str. 401-413 spr. spisu).
Rozhodovací praxe Evropské komise a Soudního dvora ES a dalších soutěžních úřadů
V daném případě Úřad při aplikaci pojmu zneužití dominantního postavení na trhu přihlédl k rozhodovací praxi Evropské komise a Soudního dvora ES při aplikaci článku 82 Smlouvy o ES ve znění Amsterodamské smlouvy (pozn. dříve článek 86 Smlouvy). Z ustanovení článku 64 odst. 2 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (publ. pod č. 7/1995 Sb.) vyplývá pro Českou republiku závazek posuzovat praktiky, které mohou ovlivnit obchod mezi ČR a Evropskými společenstvími ve smyslu čl. 64 odst. 1 Evropské dohody, na základě kritérií vyplývajících z uplatňování pravidel čl. 85 a 86 Smlouvy o ES (pozn.: ve zněni Amsterodamské smlouvy články 81 a 82).
K tomuto bodu Vrchní soud ve svém rozsudku v právní věci Škoda, automobilová a.s., (2A 6/96) ze dne 14. listopadu 1996 konstatoval, že: " ... ochrana hospodářské soutěže je specifická tim, že namnoze nevystačí s terminologií vlastní, ale nezřídka si vypomáhá aplikaci institutů běžně užívaných v zemích s dlouholetou tradici protikartelového zákonodárství, a že Úřadu nic nebráni, aby i tyto formy zneužívání pojal do své rozhodovací praxe ". Dále Vrchní soud v témže rozsudku uvedl, že: " . . zákon o ochraně hospodářské soutěže převzal základní myšlenky Římské smlouvy, což je z hlediska harmonizace právních předpisů naprostou nezbytnosti. Proto není pochybením žalovaného (pozn: Úřadu), jestliže se snaží aplikovat zákon způsobem, který by byl slučitelný s praxi Soudního dvora (nebo Komise). " Interpretace podle pravidel Evropského společenství je přípustná však pouze tehdy, pokud se současně pohybuje v mezích pozitivní právní úpravy soutěžního práva v České republice. Jak uvedl Vrchní soud v Olomouci, právní argumentace včetně procesních postupů musí být v souladu s tuzemskými právními normami (viz rozhodnutí č. 2A 6/96).
Rozsudek Vrchního soudu (2A 6/96) byl následně potvrzen též nálezem Ústavního soudu (ÚS 31/97) ze dne 29. května 1997. Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu: " ... nelze za protiústavní považovat interpretaci tu, jež vychází ze soutěžních pravidel upravených Smlouvou o založeni Evropského společenství. Tato Smlouva, stejně jako Smlouva o Evropské unii, vychází ze stejných hodnot a principů, na nichž je založen i ústavní řád České republiky ".
Při věcném rozhodování v tomto případu Úřad nalezl oporu v několika rozhodnutích Evropské komise a Soudního dvora ES, ve kterých je posuzováno zneužití dominantního postavení formou aplikace dravých (predátorských) cen. Stěžejním rozhodnutím pro posuzování těchto případů zneužití.dominantního postavení je pak rozsudek Soudního dvora ES v právní věci AKZO Chemie B. v vs. Komise ES ze dne 3. července 1991 (případ č. C-2/89). V klíčové části rozsudku obsažené v bodech 70-72, která se zabývala posuzováním dravých cen jako jedné z forem zneužití dominantního postavení Soudní dvůr konstatoval:
(70)Článek 86 (pozn.: nyní článek 82) zakazuje dominantnímu podniku eliminovat konkurenta a posilovat tak své postaveni za použiti metod, které nejsou v souladu se soutěžením na základě kvality. V tomto smyslu nelze považovat všechny formy soutěženi na základě ceny za legitimní.
(71)Ceny pod úrovni průměrných variabilních nákladů (tj. těch, které se mění v závislosti na objemu výroby), pomoci kterých se dominantní podnik snaží eliminovat konkurenta musí být považovány za zneužiti dominantního postaveni. Dominantní podnik nemá žádný jiný zájem na aplikaci takovýchto cen, kromě toho, že chce eliminovat konkurenty, což mu následně umožní na základě získaného monopolního postaveni ceny zvýšit protože každý prodej v této situaci vytváří ztrátu ve výši celkového objemu fixních nákladů (tj. těch, které zůstávají konstantní bez ohledu na objem výroby) a nejméně části variabilních nákladů vztahujících se k jednotce výroby.
(72)Navíc ceny pod úrovni průměrných celkových nákladů, tj. fixních plus variabilních nákladů, ale nad úrovni průměrných variabilních nákladů, musí být považovány za zneužiti dominantního postaveni tehdy, jestliže jsou stanoveny jako součást plánu na eliminaci konkurenta. Takovéto ceny mohou vytlačit z trhu podniky, které jsou možná stejně efektivní jako dominantní podnik, ale které v důsledku menších finančních zdrojů nejsou schopny odolat konkurenčnímu tlaku, který je proti nim takto uplatňován."
Soudní dvůr ES s využitím výše uvedeného testu založeného na kalkulaci nákladů potvrdil ve svém rozsudku většinu napadených aspektů rozhodnutí Komise ES. Rozsudek Soudního dvora se většinou opíral o zamýšlený plán na eliminaci konkurenčního podniku, protože ceny uplatňované společností AKZO byly nad úrovní průměrných variabilních nákladů. Od vydání rozsudku Soudního dvora v právní věci AKZO vydala Evropská komise dvě rozhodnutí v případech zneužití dominantního postavení formou dravých (predátorských) cen. Jednalo se o rozhodnutí ve věci Napier Brown/British Sugar ze dne 18. července 1988 (OJ L 284 ze dne 19. 10. 1988) a rozhodnutí ve věci Tetra Pak II ze dne 24. července 1991 (OJ L 72/ 1 ze dne 18. 3.1992).
V souvislosti s daným případem vycházel úřad z vlastní analýzy, provedené z podkladů poskytnutých společností DTK dne 12. prosince 2000 v Praze při jednání s účastníkem řízení. Na základě této analýzy vyplývají následující zjištění: - průměrné variabilní náklady, průměrné fixní náklady a průměrné celkové náklady pro nabídku MINI lze odhadem stanovit následovně:
rok 2000
průměrné variabilní náklady
13,-Kč

průměrné fixní náklady
189,-Kč
Průměrné
variabilní
Cena za poskytnutou
Průměrné celkové

průměrné celkové náklady
202,-Kč
náklady
službu bez DPH
náklady

cena za poskytnutou službu bez DPH
36,19 Kč
13,-Kč
36,19 Kč
202,-Kč

rok 1999
průměrné variabilní náklady
13,-Kč

průměrné fixní náklady
94,-Kč
Průměrné
variabilní
Cena za poskytnutou
Průměrné celkové

průměrné celkové náklady
107,-Kč
náklady
službu bez DPH
náklady

cena za poskytnutou službu bez DPH
36,19 Kč
13,-Kč
36,19 Kč
107,-Kč

rok 1998
průměrné variabilní náklady
12,-Kč

průměrné fixní náklady
82,-Kč
Průměrné
variabilní
Cena za poskytnutou
Průměrné celkové

průměrné celkové náklady
94,-Kč
náklady
službu bez DPH
náklady

cena za poskytnutou službu bez DPH
24,76 Kč
12,-Kč
24,76 Kč
94,-Kč

Jak patrno, ve všech sledovaných letech výše ceny za poskytnutou službu, kterou platí klient kabelové televize DTK, je značně pod úrovní průměrných celkových nákladů, ale nad úrovní průměrných variabilních nákladů.
Dále, jestliže na otázku úřadu při jednání s účastníkem správního řízení dne 12.12. 2000 v Praze (bod 14 Protokolu o jednání s účastníkem řízení, str. 25-26 spr. spisu), kdy na otázku zástupce úřadu: "Jaké byly konkrétní důvody špatné ekonomické situace společnosti DTK před jejím vstupem do skupiny UPC?"je odpověd' zástupce účastníka řízení: "Zejména nízké ceny a uplatňováni strategie směřující k získání co největšího trhu s cílem maximalizovat hodnotu společnosti v okamžiku jejího prodeje. `; je pak naprosto prokazatelné, že účastník řízení si byl vědom svého jednání, které je součástí jeho obchodní a cenové politiky (Výroční zpráva společnosti DTK za rok 1998), jejíž cílem je bránit možnosti vstupu možných potenciálních konkurentů na relevantní trh.
Uvedená zjištění úřadu naplňují všechny znaky nutné k prokázání zneužití dominantního postavení, při kterém za použití predátorských cen dochází k eliminaci potenciálních konkurentů a k posilování vlastního postavení na trhu. Na aplikaci predátorských cen nelze nahlížet jako na metody, které jsou v souladu se soutěžením na základě kvality. Z tohoto důvodu právní posouzení případu chování společnosti DTK ve správním řízení S 85/2000-230 je v souladu s judikaturou Soudního dvora ES.
Při právním posouzení případu DTK úřad přihlédl i ke zkušenostem v USA v oblasti predátorských cen. Nejvyšší soud USA definoval predátorské ceny jako "ceny pod přiměřenou mírou nákladů za účelem eliminovat jiné soutěžitele v krátkodobém horizontu, a omezeni soutěže v dlouhodobém horizontu ". Ačkoliv soud odmítl stanovit přiměřenou míru nákladů, je zde patrná snaha o rozlišení mezi prosoutěžním snižováním cen ("cutting prices") a protisoutěžními podnákladovými cenami ("predatory prices")-[případ Cargil, Inc. vs. Monfort of Colo, Inc., 479 U.S. 104, 117 (1986), rovněž str. 227 Antitrust Law Developement (third) Volume I, Section of Antitrust Law American Bar Association 1992]. V řípadě William Inglis & Sons Baking Co. vs. ITT Continental Baking Co. [668 F.2d 1014 (9 Circuit 1981) cert. denied, 459 U.S. 825 (1982), rovněž str. 229 Antitrust Law Developement (third) Volume I, Section of Antitrust Law American Bar Association 1992] soud prohlásil, že ceny nad úrovní průměrných variabilních nákladů, ale pod úrovní celkových nákladů mohou být také považovány za "predátorské ceny". Jiný soud v případě McGahee vs. Northern Propane Gas Co. konstatoval, že ceny pod úrovní průměrných celkových nákladů a nad úrovní průměrných variabilních nákladů vytváří nepřímý důkaz o tom, že se jedná o predátorský úmysl [858 F.2d 1487,1.496 n. 23 11 Cir.1988, rovněž str. 235 Antitrust Law Developement (third) Volume I, Section of Antitrust Law American Bar Association 1992]. V případě Vollrath Co. vs. Sammi Corp. [1990-1 Trade case CCH, 68, 955 C.D. Cal. 1989], který se týká predátorských cen, se soud zaměřil na zkoumání tří faktorů rozhodných pro posouzení tvrzení žalujících stran, že konkurent aplikuje dravé ceny. Jde o:
1. analýzu nákladů a cen;
2. prokazování úmyslnosti "dravých cen";
3. možnosti kompenzace ztrát z aplikace dravých cen v dlouhodobém horizontu.
V případě International Air Indus. vs. American Excelsior Co. [517 F.2d, 714, 724 5th, Cir. 1975, rovněž str. 228 Antitrust Law Developement (third) Volume I, Section of Antitrust Law American Bar Association 1992] soud zohlednil kromě aplikace dravých cen i skutečnost, že bariéry vstupu na trh jsou dostatečné na to, aby "predátor" byl schopen získat z takového jednání prospěch ještě předtím, než na trh vstoupí jiný soutěžitel. V této souvislosti úřad konstatuje, že obdobná situace existovala i v případě DTK.
Odůvodnění výše pokuty:
Podle § 14 odst.4 zákona je úřad oprávněn za porušení povinností uvedených v tomto zákoně uložit soutěžitelům pokutu až do výše 10 000 000,-Kč nebo do výše 10% z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže je prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinnosti podle tohoto zákona, uloží se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu. Dle §14 odst. 5 může úřad uložit pokutu nejpozději do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejpozději však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena.
Při stanovení výše pokuty vycházel úřad z následujících skutečností. Dolní hranice pro uložení pokuty v případě, že byl prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle zákona, je stanovena ve výši tohoto prospěchu. Definici majetkového prospěchu zákon neobsahuje. Dle názoru úřadu lze za majetkový prospěch považovat navýšení majetku soutěžitele, ke kterému by nedošlo, kdyby soutěžitel jednal v souladu se zákonem. V tomto případě však nelze majetkový prospěch stanovit.
Horní hranici možné pokuty je částka 10,-mil. Kč či 10% z čistého obratu soutěžitele za poslední ukončený kalendářní rok. Úřad při stanovení výše pokuty účastníku řízení vycházel z jeho podílu na relevantním trhu. Skutečnost, že účastník řízení není na relevantním
trhu vystaven žádné konkurenci, zvyšuje závažnost jakéhokoliv protisoutěžního jednání, neboť při stanovení a realizaci své obchodní a cenové politiky nemusel brát v úvahu v žádném ohledu existenci konkurence a své protisoutěžní jednání, jak blíže uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, mohl beze zbytku vůči klientům na trhu realizovat. V návaznosti na shora uvedené stanovil úřad výši pokuty v základě výše dosaženého čistého obratu účastníka řízení, a to v maximální výši 10% z čistého obratu, neboť porušení zákona bylo dosaženo úmyslným jednáním účastníka řízení bez ohledu na oprávněné zájmy spotřebitelů.
Úřad při určení konkrétní výše pokuty za porušení §9 odst. 3 zákona přihlédl k těmto kriteriím a zásadám.
Porušení zákona, kterého se účastník řízení svým jednáním dopustil, je nutno, jak již bylo uvedeno, hodnotit jako velice závažné. Je tomu tak z toho důvodu, že účastník řízení zaujímá na vymezeném relevantním trhu monopolní postavení. Závažnost porušení zákona je nutno spatřovat i v tom, že se ho účastník řízení dopustil vůči klientům, kteří jsou často odkázáni pouze na jeho služby, nemají a ani nemohou si zajistit z různých důvodů odpovídající alternativu příjmu televizního signálu (momentální nedostatek finančních prostředků u některých skupin obyvatelstva, jak již bylo v odůvodnění rozhodnutí uvedeno ,
odstranění STA v letech rozmachu kabelové televize, nepovolování instalace STA případně IA z úrovně majitelů domů apod.).
Při stanovení výše pokuty vzal úřad v úvahu jako přitěžující okolnost způsob, který účastník řízení zvolil k naplnění svého cíle. Účastník řízení prakticky od roku 1998 udržoval své klienty v přesvědčení, že ceny, které za poskytované služby platí, jsou cenami stabilními, odpovídajícími. Klienti tedy nemohli dovozovat, jaká je skutečná ekonomická situace účastníka řízení a nemohlo jím být tudíž známo, že celková neutěšená ekonomická situace účastníka řízení bude v oblasti ceny skokově řešena. Úřad zejména přihlédl k rafinovanosti, kterou účastník řízení v této oblasti vůči klientům použil.
Další přitěžující okolností, kterou vzal úřad při stanovení výše pokuty v úvahu, je skutečnost, že vlastník účastníka řízení UPC Czech Holding B.V. při vstupu do společnosti účastníka řízení jednoznačně deklaroval jako výhodu v příslušném správním řízení ve věci spojení uvedených podniků vyváženou a rozumnou cenovou politiku s tím, že případný nárůst cen bude podstatně mírnější než v případě samostatného působení na trhu jednotlivých subjektů (viz. Rozhodnutí úřadu č.j. S18/00-673/00-230 ze dne 7. června 2000). Toto tvrzení je třeba v souvislosti s vyhodnocením chování společnosti DTK na trhu a zjištěným porušením zákona způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí hodnotit jako nepravdivé, navíc uvádějící úřad v omyl při hodnocení dopadů z koncentrace v porovnání s pozitivním efektem ze spojení.
Uložení pokuty v maximální výši je také odůvodněno dopadem jednání účastníka řízení na strukturu relevantního trhu, tj. faktickou nemožností potenciálních konkurentů vstoupit na relevantní trh z důvodu aplikace podnákladových cen.
I když v průběhu správního řízení jeho účastník DTK přistupoval k plnění požadavků úřadu, zejména týkajících se předložení podkladových materiálů, velice vstřícně a s úřadem v rámci správního řízení spolupracoval, je třeba konstatovat, že v průběhu správního řízení účastník řízení porušení zákona nikterak neuznal. Vzhledem k závažnosti porušení zákona ze strany účastníka řízení nelze ani tuto skutečnost zohlednit ve výši pokuty, která byla účastníku řízení úřadem uložena.
Úřad uložil pokutu ve výši uvedené ve výroku rozhodnutí, neboť uložení pokuty je jedním z prostředků k zajištění, aby pravidla hospodářské soutěže byla ze strany soutěžitelů respektována. Uložená pokuta vystihuje dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní-postih za porušení povinností stanovených zákonem a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušení zákona. Ve shora uvedeném kontextu považuje úřad uloženou pokutu za sankci odpovídající prokázanému porušení zákona ze strany účastníka řízení.
Ze všech shora uvedených důvodů úřad rozhodl tak, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.
Poučení o opravném prostředku
Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení podle §61 odst.1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

JUDr. Luboš Rybák
pověřený
řízením III. výkonného odboru
Rozhodnutí obdrží: - zplnomocněná zástupkyně účastníka řízení Mgr. Vladimíra Šlegrová, Závišova 5,
140 00 Praha 4 - 1 x spis
18