UOHS S001/2003
Rozhodnutí: S001/03-3250/03-ORP Instance I.
Věc Zneužití dominantního postavení-věrnostní rabaty, ustanovení ve smlouvách
Účastníci Telefónica O2 Czech Republic, a.s.
Typ správního řízení Zneužití dominantního postavení
Typ rozhodnutí účastník řízení zneužil svého dominantního postavení-porušení § 9 odst. 3
Rok 2003
Datum nabytí právní moci 2. 2. 2004
Související rozhodnutí R020/03
Dokumenty dokument ke stažení 414 KB


Č.j.: S 1/03-3250/03-ORP V Brně dne 30. června 2003

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení S 1/03 zahájeném dne 13. ledna 2003 z vlastního podnětu podle § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, s účastníkem řízení, kterým je společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336, ve správním řízení zastoupená do 10. února 2003 na základě pověření ze dne 13. března 2000 JUDr. Marií Lutovskou, zaměstnankyní společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., bytem Kubelíkova 1258/43, Praha 3, od 10. února 2003 na základě plné moci ze dne 10. února 2003 Mgr. Radkem Pokorným, z Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol., se sídlem Karolíny Světlé 301/8, 110 00 Praha 1 a na základě pověření ze dne 28. března 2003 Kamilem Čermákem, zaměstnancem společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., bytem Na Petřinách 72, 160 00 Praha, ve věci možného porušení ustanovení § 11 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, vydává toto

rozhodnutí:
Společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336 tím, že uzavírá s podnikatelskými subjekty smlouvy na poskytnutí cenových plánů nebo dodatky ke smlouvám na poskytnutí cenových plánů ve znění Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů PREMIUM ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BENEFIT ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínek pro poskytov ání cenového plánu BUSINESS OPTIMAL ze dne 17. října 2002, účinných od 1. listopadu 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínek společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pro poskytování cenových plánů pro podnikové telefonní stanice ze dne 30. května 2001, účinných od 1. července 2001 do 31. ledna 2002 včetně všech dodatků, Všeobecných podmínek pro poskytování TOP cenových plánů ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků a Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků,
ve kterých zavazuje zákazníky provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů-tzv. smluvní hovorné-s tím, že pokud je objem uskutečněných odchozích hovorů nižší než smluvní hovorné stanovené příslušnou smlouvou na poskytnutí cenového plánu nebo dodatkem ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu, účtuje zákazníkovi kromě ceny za uskutečněné hovory ještě rozdíl mezi výší smluvního hovorného a cenou za uskutečněné hovory-tzv. Vyúčtování smluvního hovorného;
které obsahují závazek, že daná smlouva na poskytnutí cenového plánu nebo dodatek ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu nebude žádnou ze smluvních stran vypovězen před určitým pevně stanoveným datem uvedeným ve smlouvě na poskytnutí cenového plánu nebo v dodatku ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu;
které obsahují závazek, že zákazníci budou využívat ze všech svých pevných telefonních linek k hlasovému provozu pouze služeb společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s.;
ve kterých uplatňuje individuální podmínky odlišné od podmínek obsažených ve Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů PREMIUM ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BENEFIT ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínkách pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL ze dne 17. října 2002, účinných od 1. listopadu 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínkách společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pro poskytování cenových plánů pro podnikové telefonní stanice ze dne 30. května 2002, účinných od 1. července 2001 do 31. ledna 2002 včetně všech dodatků, Všeobecných podmínkách pro poskytování TOP cenových plánů ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků a Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků;
vytvořila programy Winback/Retence, které aplikuje s cílem získat či udržet zákazníka na úkor konkurence a na základě kterých přizpůsobuje podmínky pro uzavření smlouvy na poskytnutí cenového plánu nebo dodatku ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu individuálním potřebám konkrétního zákazníka,
vytváří bariéru pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, čímž zneužila své dominantní postavení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí ve smyslu § 11 odst. 1 z ákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů na újmu soutěžitelů i spotřebitelů.
Za porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ukládá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336, dle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, pokutu ve výši 81 700 000,-Kč (slovy: osmdesát jeden milion sedm set tisíc k orun).
Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže u České národní banky, pobočka Brno, č. účtu 3754-24825-621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení.
Podle § 11 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jednání popsané pod bodem 1. výroku tohoto rozhodnutí společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336 do budoucna zakazuje.
V souladu s ustanovením § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů ukládá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže následující opatření k nápravě:
ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336 je povinen do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí upravit stávající znění smluv na poskytnutí cenových plánů ve znění Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Obchodních podmínek pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Všeobecných podmínek pro poskytování TOP cenových plánů a Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI tak, aby:
tyto podmínky neobsahovaly ustanovení zavazující zákazníky provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů-tzv. smluvní hovorné;
smlouvy na poskytnutí cenových plánů neobsahovaly ustanovení o:
nevypovězení smlouvy na poskytnutí cenového plánu před určitým pevně stanoveným datem;
o závazku zákazníka využívat u všech pevných telefonních linek pouze služeb ČESKÉHO TELECOMU, a.s.;
ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336 je povinen do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí stanovit podmínky pro poskytování zvýhodněných cenových plánů tak, aby nebylo možné poskytovat tyto zvýhodněné cenové plány podle individuálních podmínek;
ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336 je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ukončit poskytování zvýhodněných cenových plánů podle tzv. winback/retence programu.
O splnění nápravných opatření obsažených v bodě 4. výroku tohoto rozhodnutí, je ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336 povinen informovat písemně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve lhůtě do 30 dnů po jejich realizaci. O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") obdržel na podzim roku 2002 několik stížností na možné porušení § 11 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen "zákon") společností ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336 (dále jen "společnost ČESKÝ TELECOM", "ČESKÝ TELECOM" nebo "účastník řízení") při nabízení zvýhodněných cenových programů a pobočkových telefonních ústředen. S cílem získat co nejvíce informací týkajících se dané problematiky jednal Úřad se zástupci některých zákazníků ČESKÉHO TELECOMU, kteří mají se společností ČESKÝ TELECOM uzavřeny smlouvy na poskytování zvýhodněných cenových programů a dalších telekomunikačních služeb, a dále si od společnosti ČESKÝ TELECOM vyžádal seznam všech zákazníků, kterým poskytuje jakékoli slevy.
V rámci tohoto předběžného šetření Úřad zjistil, že společnost ČESKÝ TELECOM nabízí koncovým zákazníkům z řad podnikatelských subjektů řadu zvýhodněných cenových plánů, přičemž zvýhodněné cenové plány nebo obchodní podmínky, které je upravují a které jsou jejich nedílnou součástí, obsahují ustanovení, která mohou narušit hospodářskou soutěž.
S ohledem na zjištěné skutečnosti proto Úřad zahájil dne 13. ledna 2003 z vlastního podnětu správní řízení S 1/03 ve věci možného narušení ustanovení § 11 zákona. Účastníkem řízení je společnost ČESKÝ TELECOM. Možné porušení zákona spatřoval Úřad v tom, že ČESKÝ TELECOM uplatňováním cenových plánů určených pro podnikatelský sektor, které jsou upraveny ve Všeobecných podmínkách pro poskytování volitelného akčního programu INVESTICE, Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Obchodních podmínkách pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Všeobecných podmínkách pro poskytování TOP cenových plánů a Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI vytváří bariéru pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telekomunikačních služeb prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Dopisem č.j. S 1/03-1134/03-ORP ze dne 11. března 2003 oznámil Úřad účastníku řízení, že s ohledem na charakter správního řízení, které je mj. založeno i na posouzení obsahu smluv, které ČESKÝ TELECOM uzavřel se svými zákazníky, a dále vzhledem k potřebě vyžádat si od účastníka řízení další podklady nezbytné pro objasnění skutečného stavu věci, byla předsedou Úřadu lhůta pro vydání rozhodnutí prodloužena do 9. dubna 2003.
Dopisem č.j. S 1/03-1821/03-ORP ze dne 27. března 2003 Úřad upřesnil předmět správního řízení. Podle upřesněného předmětu správního řízení Úřad spatřoval možné porušení § 11 odst. 1 zákona v tom, že ČESKÝ TELECOM uplatňováním cenových plánů určených pro podnikatelský sektor, které jsou upraveny nebo se řídí Všeobecnými podmínkami pro poskytování volitelného akčního programu INVESTICE, Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Obchodními podmínkami pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Všeobecnými podmínkami pro poskytování TOP cenových plánů a Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI, vytváří bariéru pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telekomunikačních služeb prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Vzhledem k nutnosti vyhodnotit velké množství podkladů jak na straně účastníka řízení, tak na straně Úřadu byla předsedou Úřadu prodloužena lhůta pro vydání rozhodnutí do 13. května 2003, což bylo dopisem č.j. S 1/03-1992/03-ORP ze dne 4. dubna 2003 sděleno zástupci účastníka řízení.
Dne 28. dubna 2003 proběhlo na Úřadě seznámení účastníka řízení-zástupce Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol.-s podklady pro rozhodnutí a způsobem jejich zjištění. V rámci tohoto jednání Úřad zástupci účastníka řízení sdělil, že upřesňuje předmět správního řízení S 1/03 v tom smyslu, že možné porušení zákona spatřuje Úřad v tom, že ČESKÝ TELECOM uplatňováním cenových plánů určených pro podnikatelský sektor, které jsou upraveny nebo se řídí Všeobecnými podmínkami pro poskytování volitelného akčního programu INVESTICE, Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Obchodními podmínkami pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Všeobecnými podmínkami pro poskytování TOP cenových plánů a Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI, vytváří bariéru pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Druhému zástupci účastníka řízení, panu Kamilu Čermákovi, který se z vyjádření se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění, které se mělo konat dne 28. dubna 2003, omluvil, bylo upřesnění předmětu správního řízení zasláno dopisem Úřadu č.j. S 1/03-2273/03-ORP ze dne 29. dubna 2003. Dále Úřad dopisem č.j. S 1/03-2270/03-ORP panu Čermákovi sdělil, že nový termín pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění Úřad stanovil na 5. května 2003. Poněvadž se i z tohoto termínu pan Čermák omluvil, proběhlo jeho seznámení se s podklady rozhodnutí a se způsobem jejich zjištění dne 7. května 2003.
Dne 6. května 2003 zaslal zástupce účastníka řízení Úřadu návrh na doplnění dokazování ve správním řízení S 1/03, kterým žádal o doplnění dokazování ve správním řízení výslechy zástupců mobilních operátorů. Na základě této žádosti byla předsedou Úřadu prodloužena lhůta pro vydání rozhodnutí do 30. května 2003, což bylo dopisy č.j. S 1/03-2375-ORP a S 1/03-2376/03-ORP ze dne 12. května 2003 sděleno zástupcům účastníka řízení.
Po skončení výslechů provedených na žádost účastníka řízení byli na 29. května 2003 pozváni na Úřad zástupci účastníka řízení k vyjádření se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění. Poněvadž účastník řízení zaslal Úřadu další návrhy na doplnění dokazování, Úřad své pozvání k vyjádření se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění zrušil a dopisy č.j. S 1/03-2684/03-ORP a č.j. S 1/03-2683/03-ORP ze dne 29. května 2003 oznámil účastníku řízení, že lhůta pro vydání rozhodnutí byla s ohledem na jeho žádost provést další výslechy svědků prodloužena předsedou Úřadu do 20. června 2003.
Po provedení výslechů svědků oznámil Úřad dopisy č.j. S 1/03-3087/03-ORP a č.j. S 1/03-3088/03-ORP ze dne 19. června 2003 zástupcům účastníka řízení, že s přihlédnutím k potřebě posoudit všechny získané podklady a důkazy a k nutnosti vypořádat se s námitkami účastníka řízení vznesenými v průběhu správního řízení prodloužil předseda Úřadu lhůtu pro vydání rozhodnutí do 30.června 2003. Úřad dále dopisy č.j. S 1/03-3090/03-ORP a S 1/03-3089/03-ORP ze dne 19. června 2003 pozval zástupce účastníka řízení na vyjádření se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění. Tato seznámení se s poklady pro rozhodnutí a způsobem jejich zjištění proběhla na Úřadě ve dnech 23. a 24. června 2003. Poněvadž v průběhů výslechů svědků uskutečněných na žádost účastníka řízení Úřad zjistil nové skutečnosti vyžadující upřesnění předmětu správního řízení, oznámil zároveň na těchto jednáních zástupcům účastníka řízení, že možné porušení zákona spatřuje Úřad v tom, že společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. uplatňováním cenových plánů určených pro podnikatelský sektor, které jsou upraveny nebo se řídí Všeobecnými podmínkami pro poskytování volitelného akčního programu INVESTICE, Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Obchodními podmínkami pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Všeobecnými podmínkami pro poskytování TOP cenových plánů, Všeobecnými podmínkami pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI a Obchodními podmínkami společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pro poskytování cenových plánů pro podnikové telefonní stanice, vytváří bariéru pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Charakteristika společnosti ČESKÝ TELECOM
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky 2322 Úřad zjistil, že společnost ČESKÝ TELECOM je akciovou společností s velmi rozsáhlým předmětem činnosti, přičemž pro toto správní řízení považuje Úřad za významné působení společnosti ČESKÝ TELECOM zejména v těchto oblastech:
poskytování telekomunikačních služeb;
zřizování a provozování veřejné pevné telekomunikační sítě, jejímž prostřednictvím jsou poskytovány telekomunikační služby na celém území České republiky.
Statutárním orgánem společnosti je představenstvo, jménem společnosti jednají buď společně všichni členové představenstva, nebo společně nejméně dva členové představenstva, z nichž jeden musí být předseda nebo místopředseda představenstva. Za společnost podepisují buď společně všichni členové představenstva, nebo společně nejméně dva členové představenstva, z nichž jeden musí být předseda nebo místopředseda představenstva.
ČESKÝ TELECOM je držitelem licence Českého telekomunikačního úřadu ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě a licence k poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě.
Relevantní trh
K tomu, aby mohl Úřad věc správně posoudit, bylo nezbytné především vymezit relevantní trh, na kterém se projevují účinky jednání účastníka řízení.
Relevantním trhem je trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Z hlediska času se relevantní trh zkoumá pouze v případě, když v konkrétním okamžiku nebo období jsou soutěžní podmínky výrazně jiné než v období ostatních.
Zákazníci na trhu poptávají široké spektrum telekomunikačních služeb. Poskytování telekomunikačních služeb spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám. Mezi telekomunikační služby se řadí i tzv. veřejné telekomunikační služby-služby, z jejichž poskytování není předem vyloučen žádný zájemce o jejich využití. Telekomunikačními službami jsou například přenos hlasu, dat či pronájem telekomunikačních okruhů.
Telekomunikační služby jsou poskytovány prostřednictvím telekomunikačních sítí, což je funkčně propojený soubor telekomunikačních zařízení sloužící k přepravě informací mezi koncovými body této sítě. Je-li tato síť využita pro poskytování veřejných telekomunikačních služeb, jedná se o síť veřejnou.
Při definování relevantního trhu je třeba vycházet z pohledu koncového spotřebitele, resp. zohlednit, které zboží či služby považuje vzhledem k jejich vlastnostem, ceně a zamýšlenému způsobu užití za shodné, zaměnitelné nebo vzájemně zastupitelné. Primárně je tudíž třeba vzájemně posoudit jednotlivé telekomunikační služby. Předmětem tohoto správního řízení je poskytování hlasových služeb. Přenos hlasu nelze považovat za substitut k přenosu dat nebo pronájmu okruhů (jedná se sice o telekomunikační služby, ale každá z těchto služeb uspokojuje odlišné potřeby zákazníků). Úřad se tedy dále zaměřil na způsoby, jakými lze provádět přenos hlasu.
Podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, se přenos mluvené řeči v reálném čase mezi koncovými body veřejné telekomunikační sítě nazývá veřejná telefonní služba. Veřejná telefonní služba je poskytována nepřetržitě na celém území České republiky (s výjimkou využívání telefonních stanic pro veřejné použití, kde může být poskytování veřejné telefonní služby omezeno dobou přístupnosti prostor, v nichž jsou příslušné stanice umístěny). V rámci veřejné telefonní služby jsou poskytovány místní, meziměstské a mezinárodní hovory.
Veřejné telekomunikační sítě lze rozdělit na mobilní a pevné-pevné telekomunikační sítě jsou takové sítě, jejichž koncové body mají pevnou v čase se neměnící geografickou polohu, oproti tomu mobilní telekomunikační sítě umožňují využívat veřejné telekomunikační služby kdekoli, kde to místní podmínky dovolí.
Ačkoli lze veřejné telefonní služby poskytovat prostřednictvím mobilních i pevných veřejných telekomunikačních sítí v obdobné kvalitě, veřejné telefonní služby poskytované veřejnými mobilními telekomunikačními sítěmi GSM či NMT jsou nezastupitelné s veřejnými telefonními službami poskytovanými prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě svými vlastnostmi a způsobem použití. Mobilní telekomunikační, a tedy i telefonní, služby (bez ohledu na to, zda je použit GSM nebo NMT standard) se vyznačují použitelností kdekoli, tedy i tam, kam pevná telekomunikační síť nedosahuje-hlavním rozlišovacím znakem služeb poskytovaných prostřednictvím pevných a mobilních sítí je mobilita koncového zařízení a tedy i uživatele těchto služeb. Díky přenositelnosti telefonního přístroje umožňuje mobilní telekomunikační síť zákazníkům užívat telekomunikační, a tedy i telefonní, služby s nepřetržitou dosažitelností jejich uživatele.
Další důvody, proč spotřebitelé, kteří si pořídili mobilní telefon, obvykle neruší pevnou linku a nadále využívají telefonní služby poskytované prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, jsou dány charakterem, vlastnostmi a možnostmi dalších služeb, které pevné linky nabízejí-např. přístup k internetovým službám mnohem vyššími přenosovými rychlostmi a s větší stabilitou připojení než v případě mobilního připojení.
Jak vyplývá z výše uvedeného, mezi telefonními službami poskytovanými ve veřejných pevných telekomunikačních sítích a službami poskytovanými ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích GSM či NMT existuje pouze částečná nahraditelnost, tudíž je nelze považovat za vzájemně zastupitelné produkty. O nahraditelnosti, resp. vzájemné zastupitelnosti lze hovořit pouze tehdy, jde-li o nahraditelnost služeb přenosu hlasu poskytovaných prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě službami přenosu hlasu poskytovanými veřejnými mobilními telekomunikačními sítěmi. Naopak výše uvedený hlavní rozlišovací znak mezi pevnou a mobilní telekomunikační sítí, tj. mobilita, je nepřekonatelnou překážkou toho, aby hlasové služby poskytované veřejnou mobilní telekomunikační sítí byly nahrazeny hlasovou službou poskytovanou veřejnou pevnou telekomunikační sítí.
V této souvislosti Úřad podpůrně odkazuje na rozhodnutí či direktivy Evropské komise 1 , ve kterých je deklarováno, že existují odlišné relevantní trhy pro služby poskytované prostřednictvím mobilních telekomunikačních sítí a služby poskytované prostřednictvím pevných telekomunikačních sítí. Evropská komise také uvedla, že mobilní telekomunikační služby nemohou být zatím považovány za substituty služeb poskytovaných pevnými sítěmi, poněvadž pevné telefonní linky mohou být například použity pro přístup k Internetu, kdy mají mnohem vyšší kvalitu a přenosovou rychlost než jaké zatím dosahují některé mobilní telefony fungující na standardu GSM 2 a že služby poskytované prostřednictvím mobilních a pevných veřejných telekomunikačních sítí nelze považovat za substituty, neboť i když mohou být po obou typech těchto sítí nabízeny podobné služby (například přenos hlasu), je základním rozlišovacím znakem mezi mobilními a pevnými službami mobilita 3 .
Úřad se dále zabýval otázkou, zda lze vyčlenit samostatný relevantní trh pro zákazníky z řad domácností a pro zákazníky z řad podnikatelských subjektů. Ačkoli se vždy jedná o stejný typ nabízené služby (poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí), je třeba zohlednit zejména rozdíly v cenách a typech nabídek pro domácnosti a pro podnikatele, které jsou důvodem pro definování různých relevantních trhů. Zákazníci z řad podnikatelských subjektů mají nastaveny odlišné podmínky pro získání cenových plánů (například nemohou využívat cenové plány určené pro domácnosti a naopak, realizují mnohonásobně vyšší objem odchozích hovorů po pevných telefonních sítích). Tento názor Úřadu je podpořen i skutečností, že účastník řízení vytvořil rozdílné cenové plány jak pro domácnosti, tak pro podnikatelské subjekty, a dále že i zvýhodněné cenové plány nabízené účastníkem řízení, které jsou předmětem tohoto správního řízení, jsou určeny výhradně pro subjekty z řad právnických osob nebo fyzickým osobám pro podnikatelské účely.
Na základě výše uvedeného vymezil Úřad relevantní trh z hlediska věcného jako trh poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Geografický relevantní trh zahrnuje oblast, ve které jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Poněvadž veřejné telefonní služby prostřednictví veřejných pevných telekomunikačních sítí je možné poskytovat pouze v lokalitách, kde jsou tyto sítě nataženy, vymezil Úřad z hlediska geografického relevantní trh lokalitami na území České republiky, kde jsou nataženy veřejné pevné telekomunikační sítě.
Po stránce časové jde o trh trvalý, charakterizovaný pravidelně se opakujícími dodávkami v průběhu celého roku.
Podle § 10 zákona má dominantní postavení na trhu soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Tržní sílu Úřad posuzuje podle hodnotového vyjádření zjištěného objemu dodávek nebo nákupu na trhu daného zboží (tržní podíl) dosaženého soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí v období, které je zkoumáno podle tohoto zákona, a podle dalších ukazatelů, zejména podle hospodářské a finanční síly soutěžitelů, právních nebo jiných překážek vstupu na trh pro další soutěžitele, stupně vertikální integrace soutěžitelů, struktury trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů. Nebude-li pomocí těchto ukazatelů prokázán opak, má se za to, že dominantní postavení nezaujímá soutěžitel, který ve zkoumaném období dosáhl na trhu menší než 40 % tržní podíl. Dominantní postavení je tedy takové postavení na trhu, kdy se subjekt může chovat ve značné míře nezávisle na ostatních soutěžitelích a spotřebitelích. Stejným způsobem posuzuje dominantní postavení také Evropská komise 4 .
Ze znění ustanovení § 10 odst. 2 a 3 zákona vyplývá, že i když je dominantní postavení posuzováno na základě více faktorů, hlavním kritériem pro stanovení tržní síly a z ní dovozovaného dominantního postavení soutěžitele na trhu je velikost jeho tržního podílu. Rozhodovací praxe Evropské komise a Evropského soudního dvora vychází z toho, že velmi vysoké podíly nad 75 % lze bez dalšího pokládat za takový důkaz dominantního postavení, které již není třeba dále dokazovat 5 . V případě společnosti ČESKÝ TELECOM vzal Úřad v úvahu jednak vysoký tržní podíl účastníka řízení (z podkladů, které si Úřad v rámci šetření od alternativních operátorů působících na stejném relevantní trhu jako ČESKÝ TELECOM vyžádal, vyplývá, že tržní podíl účastníka řízení na takto vymezeném relevantním trhu činil v roce 2002 nejméně cca 85 %). ČESKÝ TELECOM je bývalým monopolním poskytovatelem hlasových služeb na území České republiky a disponuje značnou tržní silou, která je dána mj. i jeho dlouholetým působením na trhu, či vlastnictvím cca 98 % veřejné pevné telekomunikační sítě, která je pro ostatní operátory nezbytná, aby jejím prostřednictvím mohli i tito poskytovat koncovým zákazníkům veřejné telefonní služby prostřednictvím této sítě. Silné finanční postavení společnosti ČESKÝ TELECOM dokumentuje také například jeho záměr získat 100 % podíl v největším tuzemském mobilním operátorovi, společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Úřad také považuje za značnou výhodu prodejní síť účastníka řízení-tzv. prodejny TELEPOINT a propracovanou síť obchodních zástupců určených výhradně pro segment zákazníků z řad podnikatelských subjektů, kteří díky dlouholetému působení ČESKÉHO TELECOMU na trhu disponují znalostí individuálních potřeb jednotlivých zákazníků, z nichž naprostá většina (pokud se nejedná o nově vzniklé podnikatelské subjekty) byla zákazníky účastníka řízení již v minulosti. Přestože na Úřadem vymezeném relevantním trhu působí kromě ČESKÉHO TELECOMU i několik dalších soutěžitelů-tzv. alternativních operátorů, kteří poskytují zákazníkům veřejné telefonní služby veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi, jedná se o společnosti, jejichž společný tržní podíl na Úřadem vymezeném relevantním trhu činil za rok 2002 maximálně 15 %.
Úřad tedy konstatuje, že v případě ČESKÉHO TELECOMU se jedná o společnost s vysokým podílem na relevantním trhu a se značnou ekonomickou a finanční silou. Na základě těchto skutečností považuje Úřad za nesporné, že společnost ČESKÝ TELE COM na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí zastává dominantní postavení ve smyslu § 10 odst. 1 zákona .

Dne 31. března 2003 zaslal účastník řízení Úřadu vyjádření k předmětu správního řízení (spr. spis III, č.l. 236-248), ve kterém mj. uvedl, že dle jeho názoru trh poskytování veřejných telekomunikačních služeb prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí již objektivně neexistuje, a odkázal na rozhodovací praxi Evropské komise, zejména na rozhodnutí Telia/Telenor či Telia/Sonera či na nově přijatou legislativu Evropské unie určenou pro oblast telekomunikací (" Directive 2002/21/EC of the European Parliament and of the Council on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive)"; " Commission Directive 2002/77/EC on competition in the markets for electronic communications networks and services"; " Commission Guidelines (2002/C 165/03) on market analysis and the assessment of significant market power under the Community regulatory Framework for electronic networks and services"; " Commission Recommendation of 11/02/2003 on Relevant Product and Service Market within the electronic communication network and services" ).
Dále účastník řízení ve svém vyjádření upozorňuje na specifika poskytování telekomunikačních služeb zákazníkům, které řadí do segmentu BUSINESS a CORPORATE, jejichž poptávka a požadavky se výrazně odlišují od jiných skupin zákazníků (zejména fyzických osob), neboť tito BUSINESS a CORPORATE zákazníci požadují komplexní zajištění telekomunikačních služeb, na což operátoři reagují tím, že jim nabízejí služby v rámci určitých balíčků, u kterých existuje celá řada individuálních řešení. Dále účastník řízení uvedl, že v rámci této zákaznické skupiny probíhá-na rozdíl od zvyklostí zákazníků z kategorie domácností-výběr poskytovatele většinou po delší dobu a z několika operátorů. Účastník řízení také konstatoval, že tato skupina zákazníků mívá často několik poboček či provozů umístěných většinou ve větších vzdálenostech, a proto požadují kromě standardních služeb i specifické zajištění propojení mezi nimi. Z těchto důvodů je operátoři musí vybavit i potřebným hardware, aby jim z technického hlediska mohly být tyto služby poskytovány. Účastník řízení také podotýká, že podle něj existuje v segmentu zákazníků dosahujících vysokých objemů telekomunikačního provozu efektivní soutěž, neboť tito zákazníci jsou velmi atraktivní skupinou i pro alternativní operátory. Na základě výše uvedeného se účastník řízení také domnívá, že lze vydělit speciální relevantní trh poskytování komplexních telekomunikačních služeb korporátním zákazníkům, přičemž podpůrně odkazuje na rozhodnutí Evropské komise ve věci BT/AT&T, AT&T/IBM Global Network a MCI WorldCom/Sprint.
Účastník řízení se ve svém vyjádření také zabývá otázkou možné substituce mobilní a pevné telefonie, neboť dle jeho názoru od vydání rozhodnutí S18/01-1300/01-VOI, které bylo potvrzeno rozhodnutím R 15/2001, došlo k přiblížení cen mezi mobilní a pevnou telefonií, ze strany zákazníků došlo k masovému odhlášení pevných linek ve vztahu ke zvýšení cen za poskytované služby v pevné síti, podíl mobilní telefonie v rámci hlasové služby jako celku (tj. mobily + pevná síť) přesáhl 50 % a také došlo ke zlevnění a zrychlení přístupu na internet ze strany mobilních operátorů.
K této argumentaci účastníka řízení Úřad konstatuje, že se podrobně zabýval jeho námitkami a jím uváděnou judikaturou k vymezení relevantního trhu a dospěl k následujícím závěrům.
Z Úřadem výše provedené analýzy relevantního trhu vyplývá, že se Úřad ztotožňuje s názorem účastníka řízení, že je třeba rozlišit služby poskytované zákazníkům z řad domácností a zákazníkům z řad podnikatelského sektoru. Úřad však nemůže přijmout argument účastníka řízení, že dle jeho názoru trh poskytování veřejných telekomunikačních služeb prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí objektivně neexistuje, neboť konkrétní návrhy definic ve směrnicích a doporučeních uváděných účastníkem řízení vycházejí z legislativy Evropské unie týkající se elektronických komunikací, která však doposud není součástí právního řádu České republiky. Jak Úřad sdělil účastníku řízení v rámci zpřesnění předmětu správního řízení, vymezil relevantní trh jako trh poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí. Při vymezení relevantního trhu přihlédl k zákonu č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, který definuje pojmy veřejná telekomunikační síť, veřejná telekomunikační služba či veřejná telefonní služba apod., a nikoli pojmy elektronická síť či elektronická služba. Úřad však připouští, že do budoucna není vyloučena změna ve vymezení relevantního trhu poté, co se i obsah směrnic o elektronických komunikacích stane součástí české legislativy. Dále Úřad konstatuje, že také účastník řízení užívá v obchodních podmínkách k cenovým programům, které jsou předmětem posuzování v tomto správním řízení, následující nebo podobné ustanovení: Podmínky jsou závazné pro ČESKÝ TELECOM jako poskytovatele veřejné telefonní služby a účastníky podnikových stanic veřejné telekomunikační sítě poskytovatele, kterým jsou předmětné cenové plány poskytovány. Také z této definice uváděné přímo účastníkem řízení Úřad při vymezení relevantního trhu v tomto správním řízení vycházel. Úřad dále konstatuje, že efektivní soutěž na trhu, kde má společnost ČESKÝ TELECOM tržní podíl cca 85 % a ostatní operátoři celkově cca 15 %, je již díky dominantnímu postavení účastníka řízení do značné míry oslabena.
Úřad také konstatuje, že v případě tohoto správního řízení nelze vydělit speciální relevantní trh poskytování komplexních telekomunikačních služeb korporátním zákazníkům, jak navrhuje účastník řízení. Jak vyplývá z rozhodnutí Evropské komise ve věci BT/AT&T 6 , na které účastník řízení odkazuje, bylo cílem vzniklého joint venture poskytování globálních telekomunikačních služeb (např. přenos hlasu, dat, zvuku, hudby, obrázků, filmů, rádia apod.) nadnárodním korporacím a také mezinárodní služby přenosu pro operátory. Jednalo se tedy o vytvoření produktu nabízejícího komplexní telekomunikační nástroje pro hlasové i datové služby sloužící jak pro komunikaci mezi oddělenými částmi jedné společnosti, tak mezi společnostmi navzájem, přičemž celý systém je v daném případě konstruován pro přenos hlasu a dat mezi dvěma a více státy, popř. kontinenty pomocí kabelů a satelitů uvedených společností. Komise zde vymezila relevantní trh po věcné stránce jako mj. trh globálních telekomunikačních služeb pro nadnárodní korporace. Toto vymezení relevantního trhu bylo přitom dáno především zájmem nadnárodních korporací o poskytování širokého rámce globálních telekomunikačních služeb, které může v rámci celého balíčku služeb nabídnout pouze omezený počet dodavatelů. Celé balíčky jsou pak často nabízeny za jednu "globální" cenu. Za účelem poskytnutí komplexních služeb dochází často ke spolupráci více operátorů, neboť objem poptávaných služeb přesahuje možnosti jednotlivých operátorů. Po geografické stránce byl relevantní trh vymezen jako celý svět. Pro toto vymezení svědčí zejména povaha poskytovaných služeb, kdy výraz "global" se nevztahuje pouze k věcné stránce nabízeného produktu zahrnující všechny v současné době používané přenosy informací, ale i k územnímu dosahu služeb, které jsou v pravdě mezinárodní, resp. mezikontinentální. Podobné vymezení relevantního trhu s obdobnými argumenty je uvedeno také v rozhodnutích Evropské komise AT&T/IBM Global Network a MCI WorldCom/Sprint.
V návaznosti na uvedené Úřad konstatuje, že způsob, jakým Komise vymezila relevantní trh v případě vytvoření joint venture mezi BT/AT&T, nelze použít pro účely tohoto správního řízení. Odlišnosti mezi zástupcem účastníka řízení uvedenými případy a správním řízení S 1/03 spatřuje Úřad zejména v následujícím:
Cenové plány, které jsou předmětem tohoto správního řízení, jsou určeny výhradně na poskytování hlasových služeb, nikoli všech služeb, které účastník řízení poskytuje nebo může poskytnout. Ačkoli výslechy svědků bylo prokázáno, že některé společnosti poptávaly po účastníku řízení komplexní řešení či tyto společnosti mají s ČESKÝM TELECOMEM uzavřeny smlouvy na hlasové i datové služby, jedná se o dva, popř. více smluvních vztahů, které mezi sebou věcně nesouvisí. V žádném případě se nejedná o jednotný balíček, který by byl ČESKÝM TELECOMEM vždy nabízen jako jednotný produkt prodávaný za jednotnou cenu. O izolovanosti jednotlivých produktů svědčí např. výpověď zástupce společnosti UNISTAV a.s., kdy tato společnost odebírá hlasové služby od ČESKÉHO TELECOMU, zatímco datové služby jí zajišťuje společnost GTS. Úřad dále konstatuje, že nelze říci, že většina zákazníků, se kterými má společnost ČESKÝ TELECOM uzavřeny smlouvy na poskytování zvýhodněných cenových plánů, disponuje širokou sítí poboček, jejichž propojení vyžaduje zvláštní telekomunikační řešení, což bylo podpořeno i níže uvedenými svědeckými výpověďmi. Úřad tedy nemůže přijmout ani argument účastníka řízení, že zákazníkům nabízí služby v rámci určitých balíčků, neboť ani tato skutečnost z provedeného dokazování nevyplývá.
V rozhodnutích Evropské komise uváděných účastníkem řízení bylo na účastníkem navrhovaném relevantním trhu vytvořeno řešení, které má zejména umožňovat komunikaci mezi společnostmi sídlícími v různých státech a na různých kontinentech. V případě nabízení cenových plánů společností ČESKÝ TELECOM se však jedná o běžnou hlasovou telefonii poskytovanou veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi, která je nabízena subjektům s určitým objemem měsíčního hlasového provozu.
K této námitce účastníka řízení Úřad také konstatuje, že na jednání konaném dne 21. ledna 2003 uvedl účastník řízení na dotaz Úřadu, jaký je rozdíl mezi korporátním a podnikatelským sektorem, že přesná definice těchto pojmů není dle jeho názoru možná, neboť probíhá neustálý přeliv mezi těmito segmenty. Dle názoru účastníka řízení se tedy jedná spíše o organizační rozdělení jednotlivých podnikatelských stanic uplatňované ČESKÝM TELECOMEM. Účastník řízení také uvedl, že hlavním kritériem pro zařazení do cenového plánu je objem realizovaného odchozího provozu zákazníka a jeho přání, a nikoli velikost jeho společnosti. Z vyjádření ČESKÉHO TELECOMU na tomto jednání vyplývá, že ČESKÝ TELECOM nemá jednoznačně určeny hranice mezi korporátním a běžným podnikatelským sektorem, a je tedy zřejmé, že účastník řízení sám tyto dvě skupiny zákazníků ostře nerozlišuje.
Úřad také konstatuje, že jeden ze zaměstnanců ČESKÉHO TELECOMU ve své svědecké výpovědi konané dne 6. června 2003 před Úřadem uvedl, že komplexnost se obvykle dociluje skladbou několika rozdílných služeb, přičemž jedinou výjimkou z hlediska komplexnosti je hlasová služba jako taková, u které je komplexnost již přímo dána službou jako takovou. Svědek dále vypověděl, že dle jeho názoru se komplexnost dociluje sestavením více dílčích typů služeb a komplexní služba jako taková v podstatě neexistuje (spr. spis č. V, č.l. 8-12).
Závěrem k této námitce účastníka řízení Úřad konstatuje, že rozhodnutí citovaná účastníkem řízení (BT/AT&T, AT&T/IBM Global Network a MCI WorldCom/Sprint) se týkají spojování podniků nebo joint venture, kdy Evropská komise všeobecně zastává stanovisko, že relevantní trh v těchto případech není třeba vymezovat úzce, a to zejména tehdy, nedochází-li k posílení či vzniku dominantního postavení, a připouští, že definici relevantního trhu v daných případech lze ponechat otevřenou-tzv. "left open", pokud to nijak neovlivní výsledek právního posouzení Evropské komise. Úřad dále konstatuje, že nelze striktně přejímat rozhodnutí Evropské komise, na něž se účastník řízení odvolává, neboť Česká republika není přímo vázána komunitárním právem, pouze k němu přihlíží.
Také s námitkami účastníka řízení týkajícími se možné substituce mobilní a pevné telefonie se Úřad neztotožňuje, přičemž své důvody objasnil v části týkající se vymezení relevantního trhu. Jak již bylo uvedeno v analýze relevantního trhu provedené Úřadem, je třeba vymezit odlišné relevantní trhy pro služby poskytované prostřednictvím mobilních a pevných veřejných telekomunikačních sítí (v této věci lze podpůrně odkázat také na rozhodovací praxi Evropské komise 7 ), přičemž mobilní telekomunikační služby zatím nelze považovat za substituty služeb poskytovaných pevnými telekomunikačními sítěmi. Přestože lze pevné i mobilní linky použít pro přístup k Internetu, pevné telekomunikační sítě dosahují výrazně vyšší kvality i přenosové rychlosti, než jaké zatím dosahují některé mobilní telefony fungující na standardu GSM. Dále je třeba zohlednit, že základním rozlišovacím znakem mezi službami poskytovanými mobilními a pevnými sítěmi je mobilita, což bylo potvrzeno i celou řadou svědeckých výpovědí. Úřad dále konstatuje, že i když zejména v poslední době došlo ke zatraktivnění přístupu ke službám sítě Internet přes mobilní telefony, nelze považovat přístup k Internetu přes mobilní a pevné sítě za zastupitelný, a to zejména vzhledem ke stabilitě připojení a možným přenosovým rychlostem. Při této příležitosti Úřad konstatuje, že ani skutečnost, že došlo k rozšíření a zlevnění možnosti získat rychlé a kapacitní bezdrátové připojení k Internetu pomocí mikrovlnných systémů, nepovažuje v dané věci za relevantní pro účely vymezení relevantního trhu, neboť předmětem zkoumání Úřadu nebyly způsoby, jakými může zákazník získat přístup ke službám sítě Internet, ale hlasové služby poskytované účastníkem řízení.
Ačkoli byl v minulosti po té, co došlo ke zvýšení cen za služby poskytované účastníkem řízení, zaznamenám úbytek zákazníků ČESKÉHO TELECOMU, v naprosté většině případů se jednalo o zákazníky z řad domácností, pro které zejména zvýšení ceny měsíčního paušálu za využití pevné telefonní linky o cca 100 Kč mohlo znamenat výrazný růst nákladů. Naopak zákazníci z řad podnikatelů, kterým jsou určeny zvýhodněné cenové plány nabízené účastníkem řízení, jsou na vlastnictví přípojky pevné veřejné telekomunikační sítě do značné míry existenčně závislí, a proto běžně užívají oba typy telekomunikačních sítí (pokud by nevlastnili pevný telefon, hrozil by jim úbytek zákazníků, kteří by preferovali ty společnosti, kterým je možné se na pevnou telefonní linku dovolat).
Skutková zjištění
V průběhu správního řízení Úřad posuzoval, zda se společnost ČESKÝ TELECOM, tedy subjekt mající dominantní postavení na vymezeném relevantním trhu, uzavíráním smluv na poskytnutí zvýhodněných cenových plánů, které jsou upraveny vždy v příslušných obchodních podmínkách, nedopouští porušení § 11 zákona.
Úřad posuzoval cenové plány, které jsou upraveny ve Všeobecných podmínkách pro poskytování volitelného akčního programu INVESTICE, Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Obchodních podmínkách pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Všeobecných podmínkách pro poskytování TOP cenových plánů a Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI-dále bude užíván pro všechny souhrnný název "Podmínky". Nárok na uzavření tzv. Smlouvy na poskytnutí cenového plánu (dále jen "Smlouva") má každá právnická nebo podnikající fyzická osoba, která přistoupí na některé z Podmínek.
Úřad zjistil, že Všeobecné podmínky pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Obchodní podmínky pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Všeobecné podmínky pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Všeobecné podmínky pro poskytování TOP cenových plánů a Obchodní podmínky společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pro poskytování cenových plánů pro podnikové telefonní stanice ze dne 30. května 2002 obsahují mj. následující závazky:
zákazník se zavazuje provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů-tzv. smluvní hovorné. Pokud je objem hovorů nižší než smluvní hovorné stanovené pro zvolený cenový plán, účtuje se zákazníkovi kromě ceny za uskutečněné hovory ještě rozdíl mezi výší smluvního hovorného a cenou za uskutečněné hovory (tzv. Vyúčtování smluvního hovorného) ;
zákazník má právo za každých 12 měsíců nepřetržitého trvání smluvního vztahu beze změny cenového plánu na finanční kompenzaci ve výši 1-2 Vyúčtování smluvního hovorného (v případě, že bylo realizováno více Vyúčtování, pak se stanoví finanční kompenzace odpovídající nejvyššímu Vyúčtování) . O tuto finanční kompenzaci však zákazník musí požádat do 2 měsíců od vzniku nároku, jinak právo na finanční kompenzaci propadá. (Pozn.: zda se jedná o 1-2 Vyúčtování smluvního hovorného závisí na zvoleném cenovém plánu).
Kromě výše uvedených závazků obsahují jednotlivé smluvní podmínky následující ustanovení:
Všeobecné podmínky pro poskytování TOP cenových plánů (spr. spis I, č.l. 59-74) upravují následující cenové plány: BUSINESS BASIC, BUSINESS BRONZE, BUSINESS BRONZE 2, BUSINESS BRONZE 3, BUSINESS SILVER, BUSINESS SILVER 2, BUSINESS SILVER 3, BUSINESS GOLD, BUSINESS GOLD 2, BUSINESS PLATINUM, BUSINESS PLATINUM PLUS, BUSINESS PLATINUM EXCLUSIVE, BUSINESS BASIC II, BUSINESS BRONZE II, BUSINESS SILVER II, BUSINESS GOLD II, BUSINESS PLATINUM II, BUSINESS PLATINUM PLUS II, BUSINESS PLATINUM EXCLUSIVE II (dále jen souhrnně "TOP cenové plány").
Dodatek č. 1 pro časově omezenou slevu, ke Všeobecným podmínkám pro poskytování TOP cenových plánů (dále jen " Dodatek č. 1 ") bylo možné uzavřít do 31. prosince 2002. TOP cenové plány uvedené v Dodatku č. 1 byly určeny pro zákazníky , kteří buď již měli uzavřenu Smlouvu na poskytnutí cenového plánu podle těchto podmínek a zavázali se podle zásad uvedených v Dodatku č. 1 k navýšení objemu svého odchozího provozu vzhledem k průměru předchozího období, nebo pro zákazníky, kteří dosud neměli uzavřenu příslušnou Smlouvu, ale tuto Smlouvu uzavřeli a současně se zavázali k navýšení objemu odchozího provozu vzhledem k průměru předchozího období. Zákazníkům, kteří se zavázali ke zvýšení odběru, poskytuje společnost ČESKÝ TELECOM cenové zvýhodnění ve formě objemové slevy na hovorné nebo jednorázové slevy z ceny za zřízení telefonní stanice, která je součástí zvoleného TOP cenového plánu, či kombinaci uvedených zvýhodnění. Rozsah cenového zvýhodnění je definován jako procentuální sleva z hovorného.
Dodatek č. 1 ke Smlouvě (případně Smlouva) byl uzavírán na minimální dobu 12 měsíců , přičemž zákazník je oprávněn Dodatek č. 1 vypovědět nejdříve po uplynutí 12ti měsíční lhůty. Společnost ČESKÝ TELECOM je oprávněna zastavit poskytování časově omezené objemové slevy vyplývající z Dodatku č. 1, pokud ve 3 zúčtovacích obdobích v období platnosti Dodatku č. 1 je objem hovorů před poskytnutím objemové slevy z telefonních stanic zahrnutých do TOP cenového plánu ve finančním vyjádření nižší než je smluvní hovorné stanovené pro zvolený TOP cenový plán, a ihned po zastavení poskytování této objemové slevy může společnost ČESKÝ TELECOM vypovědět Dodatek č. 1 ke Smlouvě, příp. Smlouvu.
Dodatkem č. 2 k Všeobecným podmínkám pro poskytování TOP cenových plánů (dále jen " Dodatek č. 2 ") byly rozšířeny kategorie pro poskytování slev o věrnostní program TOP. V rámci tohoto programu má zákazník možnost získat objemovou slevu na celkové hovorné v závislosti na délce využívání konkrétního TOP cenového plánu . Po celou dobu poskytování věrnostního programu TOP je vyloučena kombinace s dalšími slevami a cenovými výhodami nabízenými poskytovatelem. Výše cenové výhody ve formě objemové slevy na celkové hovorné je poskytována v procentech, závisí na délce trvání Dodatku č. 2 a je od 0 % (využití TOP cenového plánu 0-3 měsíce) do 6 % (využití TOP cenového plánu 22-24 měsíce).
Obchodní podmínky pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL (spr. spis I, č.l. 101-114) stanovují základní podmínky pro poskytování tohoto cenového plánu. Z těchto podmínek vyplývá, že pro cenový plán BUSINESS OPTIMAL je stanoveno smluvní hovorné ve výši minimálně 50.000 Kč , Smlouva na tento cenový plán se uzavírá na dobu neurčitou s jednoměsíční výpovědní lhůtou a minimální doba používání cenového plánu BUSINESS OPTIMAL je 3 měsíce od okamžiku nabytí účinnosti Smlouvy.
Všeobecné podmínky pro poskytování cenových plánů BENEFIT (spr. spis I, č.l. 115-123) upravují podmínky pro poskytování cenových plánů BUSINESS BENEFIT 5, BUSINESS BENEFIT 10 a BUSINESS BENEFIT 20. Pro každý z výše uvedených cenových plánů je stanoveno smluvní hovorné . Smlouvy na zvýhodněné cenové plány se dle těchto podmínek uzavírají na 12 měsíců a za nedodržení časového závazku je ČESKÝ TELECOM oprávněn účtovat zákazníkovi sankci ve výši dvojnásobku měsíčního smluvního hovorného.
Všeobecné podmínky pro poskytování cenových plánů PREMIUM (spr. spis I, č.l. 75-83) vymezují podmínky pro poskytování cenových plánů BUSINESS PREMIUM 10 a BUSINESS PREMIUM 20. Také v tomto případě je pro jednotlivé cenové plány stanoveno smluvní hovorné . Smlouva na poskytnutí cenového plánu se dle příslušných podmínek uzavírá na 12 měsíců a zákazník se zavazuje užívat tento cenový plán po dobu 12 měsíců , přičemž za nedodržení časového závazku je poskytovatel oprávněn účtovat sankci ve výši dvojnásobku smluvního hovorného . O změnu cenového plánu v rámci nabídky cenových plánů PREMIUM může zákazník požádat nejdříve po uplynutí 3 měsíců od uzavření Smlouvy.
Účastník řízení také nabízí svým zákazníkům na základě Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI (spr. spis I, č.l. 84-91) cenové programy BUSINESS PLATINUM COMBI, BUSINESS PLATINUM COMBI A, BUSINESS PLATINUM COMBI B, BUSINESS PLATINUM COMBI C a BUSINESS PLATINUM COMBI D. Tyto cenové plány jsou primárně nabízeny subjektům veřejné správy (v rámci veřejné zakázky), jejichž celkový měsíční objem automaticky uskutečněných hovorů překračuje ve finančním vyjádření 45 mil. Kč. Na základě skutečně dosaženého objemu odchozího provozu na příslušné systémové úrovni je uživatelům poskytnuta další cenová úleva (tzv. cenový plán Variant).
I v případě těchto podmínek je stanoven minimální pevně daný objem hovorů , který se zákazník zavazuje provolat každý měsíc-tzv. pravidelná měsíční cena. Pokud je objem odchozích hovorů nižší než stanovená pravidelná měsíční cena, účtuje společnost ČESKÝ TELECOM zákazníkovi kromě ceny za uskutečněné hovory ještě rozdíl mezi pravidelnou měsíční cenou za hovorné a cenou za uskutečněné hovory (tzv. Vyúčtování smluvního hovorného). Zákazník má právo vždy po obdržení telefonního účtu za měsíc září požádat o finanční kompenzaci ve výši 2 nejvyšších měsíčních rozdílů mezi "Měsíčním paušálem za hovorné" a skutečně realizovaným hovorným ve finančním vyjádření, které bylo nižší než "Měsíční paušál za hovorné". O poskytnutí finanční kompenzace musí zákazník požádat nejpozději do 10. listopadu daného roku. Dle vyjádření společnosti ČESKÝ TELECOM uzavřelo smlouvy na tyto cenové plány 32 subjektů veřejné správy.
Kromě výše uvedených zvýhodněných cenových plánů nabízí společnost ČESKÝ TELECOM podle Všeobecných podmínek pro poskytování volitelného akčního programu INVESTICE (spr. spis I, č.l. 92-100) speciální časově omezenou nabídku pro volitelný akční plán INVESTICE. Zakoupením tohoto programu zákazník získává cenovou výhodu ve formě kreditu na celkové hovorné, který je poskytován po dobu 6 po sobě jdoucích zúčtovacích období. Zákazník má možnost výběru výše kreditu v návaznosti na předpokládaný objem hovorové korespondence. Používání programu INVESTICE je umožněno po zaplacení jednorázové ceny za zřízení tohoto programu. Akční program INVESTICE bylo možné získat do 17. června 2002. Po celou dobu trvání programu je vyloučena kombinace s dalšími slevami a cenovými výhodami společnosti ČESKÝ TELECOM.
Za účelem objasnění některých ustanovení obsažených v Podmínkách proběhlo dne 21. ledna 2003 na Úřadě ústní jednání s účastníkem řízení (spr. spis II, č.l. 423-435). Na tomto jednání společnost ČESKÝ TELECOM uvedla, že na získání zvýhodněného cenového plánu má nárok každý zákazník, který splní podmínky stanovené pro daný cenový plán. Dle vyjádření společnosti ČESKÝ TELECOM není zákazníkům sdělováno automaticky, že splňují kritéria stanovená pro získání zvýhodněného cenového plánu (zejména objem odchozího hlasového provozu) a je pro ně výhodné uzavřít na poskytnutí zvýhodněného cenového plánu smlouvu. K pojmům smluvní hovorné a Vyúčtování smluvního hovorného ČESKÝ TELECOM konstatoval, že zákazník se zaváže od něj odebrat určité množství služeb (smluvní hovorné) a na základě tohoto závazku je mu již od počátku poskytnuta sleva v ceně hovorného s tím, že pokud tyto služby neodebere, je mu rozdíl mezi skutečně odebranými službami a faktickým smluvním hovorným vyúčtován. Poněvadž tedy zákazník dostává od ČESKÉHO TELECOMU slevu na hovorné, zavazuje se odebrat za tuto cenu určitý minimální objem hovorů.
K Dodatku č. 1 ČESKÝ TELECOM uvedl, že je to akční nabídka určená zákazníkům, kteří mají uzavřenu smlouvu na cenový plán a rozhodnou se, že do konce roku 2002 zvýší svůj odchozí provoz. Dle společnosti ČESKÝ TELECOM nabídka daná Dodatkem č. 1 měla zákazníky oslovit a motivovat je k navýšení objemu provozu. K časovému závazku obsaženému v Dodatku č. 1 společnost ČESKÝ TELECOM konstatovala, že zákazníkovi poskytují na základě jeho budoucího závazku slevu, která je kalkulována z obchodního hlediska tak, aby byla pro ČESKÝ TELECOM i pro zákazníka zajímavá-pokud by zákazník neměl časový závazek užívání Dodatku č. 1 po dobu minimálně 12 měsíců, pak by to dle vyjádření společnosti ČESKÝ TELECOM nebylo z obchodního hlediska pro účastníka řízení tak zajímavé.
K Dodatku č. 2 společnost ČESKÝ TELECOM konstatovala, že je to jeden z komerčních prvků, jak si zachovat zákazníky, kdy je jim poskytováno určité zvýhodnění za to, že od společnosti ČESKÝ TELECOM odebírají určité služby, na které jim je poskytnuta sleva, a tito zákazníci pak zůstávají klienty společnosti ČESKÝ TELECOM.
Některé z Podmínek (cenové plány BENEFIT a PREMIUM) stanovují, že Smlouva na příslušný cenový plán se uzavírá na dobu určitou. K tomu společnost ČESKÝ TELECOM uvedla, že tyto plány byly vytvořeny s cílem zjistit, zda o ně bude ze strany zákazníků zájem. Doba určitá byla dle účastníka řízení zvolena, protože nebyla jistota, zda si tyto cenové plány budou zákazníci pořizovat. Dle společnosti ČESKÝ TELECOM by byla zákazníkovi v případě jeho zájmu smlouva po skončení platnosti prodloužena. Společnost ČESKÝ TELECOM dále uvedla, že zákazník má již na počátku smluvního vztahu stanovena pravidla-smluvní vztah se uzavírá na dobu 12 měsíců a díky tomu dostává i výhodnější ceny. Pokud však zákazník tyto smluvní podmínky nedodrží, je mu účtována sankce, která činí dvojnásobek smluvního hovorného.
K akčnímu programu INVESTICE společnost ČESKÝ TELECOM uvedla, že je to samostatný cenový plán na telefonní stanici, kdy si zákazník předplatí určitou finanční částku na hovorné s tím, že dostane slevu 10%. Pojem kredit účastník řízení definoval jako určitou finanční částku na objem hovorové korespondence z dané stanice, do jejíž výše se neúčtují uskutečněné hovory, kdy si zákazník zaplatí na počátku období nějakou částku, a tím získává automaticky 10 % slevu na hovorné.
Účastník řízení se na jednání konaném dne 21. ledna 2003 také vyjadřoval k pojmu měsíční cena, který je uveden ve Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI. Uvedl, že ke smluvnímu hovornému, které činí 45 mil. Kč, se zavazuje holding jako celek, a že v rámci dílčích cenových plánů k základnímu plánu BUSINESS PLATINUM COMBI se mohou jednotlivé dílčí organizační složky holdingu navíc zavázat k tzv. měsíční ceně. K uplatnění Vyúčtování smluvního hovorného společnost ČESKÝ TELECOM uvedla, že v případě nesplnění celého objemu 45 mil. Kč je uplatňováno vůči organizaci jako celku, v případě neprovolání tzv. měsíční ceny stanovené u cenového plánu BUSINESS PLATINUM COMBI A-D je Vyúčtování smluvního hovorného uplatňováno vůči jednotlivým organizačním složkám, které daný závazek nesplnily. Společnost ČESKÝ TELECOM dále uvedla, že zákazník se sám zaváže odebrat stanovený objem služeb tím, že přistoupí na tyto smluvní podmínky, a v případě, že objem služeb nesplní, musí rozdíl dorovnat. Stejně tak ČESKÝ TELECOM uvedl, že finanční kompenzace se poskytuje z důvodu zmírnění tvrdosti ustanovení o vyúčtování smluvního provozu.
Na jednání s účastníkem řízení si pro účely dalšího šetření Úřad vyžádal přehled všech zákazníků, kterým ČESKÝ TELECOM po 1. červenci 2001 dodal jakoukoli formou pobočkové telefonní ústředny a zároveň využívají zvýhodněný cenový plán. Úřad si dále vyžádal od vybraných zákazníků společnosti ČESKÝ TELECOM kopie všech platných smluv na poskytování telekomunikačních služeb a na pronájem pobočkových telefonních ústředen, které mají tyto společnosti uzavřeny s účastníkem řízení. Po vyhodnocení podkladů Úřad zjistil, že některé ze Smluv na poskytování cenových plánů obsahují nějaké z následujících ustanovení:
Smlouva nebude žádnou ze smluvních stran vypovězena před sjednaným datem;
dohoda pozbývá platnosti v případě, že Zákazník vypoví tuto Smlouvu jako důsledek změny struktury a výše cen zařazených do cenových plánů ze strany Poskytovatele (tj. společnosti ČESKÝ TELECOM);
ze strany Poskytovatele lze před uvedeným datem Smlouvu vypovědět z důvodů porušení smluvních podmínek Zákazníkem (Všeobecné podmínky společnosti ČESKÝ TELECOM pro poskytování veřejné telefonní služby, část čtvrtá, odd. III, čl. 4).-data, před kterými nesmí být smlouva vypovězena, jsou různá;
zákazník se zavazuje využívat ze všech svých pevných telefonních linek k hlasovému provozu pouze služeb Poskytovatele.
Úřad dále zjistil, že v mnoha případech je zákazníkovi se Smlouvou na poskytnutí cenového plánu zároveň ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM dodána formou pronájmu pobočková telefonní ústředna, euroISDN karta, či jiný hardware, přičemž doba nájmu u těch smluv, které jsou uzavřeny na dobu určitou, je téměř vždy stanovena shodně s dobou trvání Smlouvy na poskytnutí cenového plánu. V několika případech bylo zákazníkovi také stanoveno smluvní hovorné v odlišné výši od smluvního hovorného definovaného pro daný cenový plán v Podmínkách, což bylo většinou spojeno s odlišným aplikováním "Vyúčtování smluvního hovorného". Dle zjištění Úřadu vytvořila společnost ČESKÝ TELECOM v některých případech pro své zákazníky individuální cenové plány či individuální ceníky. Úřad si proto vyžádal kopie všech smluv, kterými je stanovena nevypověditelnost Smlouvy na zvýhodněný cenový plán před určitým pevně stanoveným datem, kterými byl ze strany účastníka řízení vytvořen individuální cenový plán nebo individuální ceník, dohodnuta objemová sleva či stanoveno smluvní hovorné v odlišné výši od smluvního hovorného definovaného v příslušných Podmínkách k danému cenovému plánu.
V této fázi správního řízení Úřad také provedl výslechy svědků, kteří mají uzavřenu Smlouvu na některý ze zvýhodněných cenových plánů.
Svědek ze společnosti HYBLER GROUP, a.s. (dále jen "HYBLER") uvedl (spr. spis III, č.l. 175-181), že ČESKÝ TELECOM oslovili až jako poslední ze společností nabízejících telekomunikační služby a že jim ČESKÝ TELECOM v rámci prezentace učinil zajímavou, avšak podle společnosti HYBLER drahou nabídku. Po dalších jednáních se společností ČESKÝ TELECOM, kdy byla původní nabídka upravena, došlo k uzavření Smlouvy na poskytnutí cenového plánu a Smlouvy o nájmu pobočkových ústředen.
Smlouva na poskytnutí cenového plánu (spr. spis Příloha č. 7, č.l. 102-114), kterou má společnost HYBLER uzavřenu s ČESKÝM TELECOMEM, obsahuje ustanovení, že nebude žádnou ze smluvních stran vypovězena před 31. prosincem 2007 , a klauzuli, že holdingová skupina HYBLER se zavazuje využívat ze všech svých pevných telefonních linek k hlasovému provozu pouze služeb společnosti ČESKÝ TELECOM. K těmto ustanovením svědek uvedl, že klauzule nevypověditelnosti Smlouvy na poskytnutí cenového plánu se váže spíše ke Smlouvě o nájmu pobočkových ústředen, resp. že společnost HYBLER bude po určitou dobu u společnosti ČESKÝ TELECOM, protože tato jí pronajala ústředny. Dle svědka by pořízení ústředen bylo pro společnost HYBLER velkou investicí. K ustanovení zavazujícímu společnost HYBLER užívat ČESKÝ TELECOM jako výhradního poskytovatele hlasového provozu po pevných telefonních linkách svědek uvedl, že jak ze strany společnosti HYBLER, tak ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM byly smlouvy uzavírány s určitým úmyslem-společnost HYBLER smlouvy uzavírala za účelem získání lepších sítí a ČESKÝ TELECOM za účelem získání zákazníka na nějakou pevnou dobu. Svědek dále uvedl, že závazek užívat společnost ČESKÝ TELECOM jako výhradního poskytovatele hlasového provozu po pevných telefonních linkách dle jeho názoru do Smlouvy na poskytnutí cenového plánu vložila společnost ČESKÝ TELECOM. Svědek také konstatoval, že by společnost HYBLER neuzavřela se společností ČESKÝ TELECOM Smlouvu na poskytnutí cenového plánu obsahující exkluzivitu, kdyby od ní nedostala zvýhodněnou nabídku na dodávku ústředny, a že zřejmě ani společnost ČESKÝ TELECOM by neuzavřela samostatně smlouvu na nájem ústředen bez ustanovení o exkluzivitě ve Smlouvě na poskytnutí cenového plánu.
Smlouva na poskytnutí cenového plánu uzavřená mezi společností HYBLER a společností ČESKÝ TELECOM obsahuje také ustanovení, že "Holdingová skupina HG může měnit Cenový plán v návaznosti dle situace v textilním průmyslu nebo na základě prokázaných strukturálních změn ve společnosti." Společnost HYBLER se tímto ustanovením, které dle svědka iniciovala, chtěla vyvarovat sankcionování ze strany ČESKÉHO TELECOMU v případě poklesu objemu odchozích hovorů pod hranici smluvního hovorného, kdy dle svědka požadovala, aby se cenový plán posouval podle aktuální situace na trhu. Ke klauzuli ve Smlouvě na zvýhodněný cenový plán, podle které se odlišně od čl. 3 odst. 12 Všeobecných podmínek pro poskytování TOP cenových plánů sjednává, že v případě, že cena za uskutečněné hovory v daném měsíci nedosáhne výše smluvního hovorného, nebude v tomto měsíci a 2 následujících ze strany Poskytovatele účtováno "Vyúčtování smluvního hovorného", svědek uvedl, že toto ustanovení iniciované společností HYBLER umožňuje za předpokladu nepříznivé situace na trhu, která by vedla k neprovolání celého smluvního hovorného, během následujících dvou měsíců napravit tento stav, aniž by byla společnost HYBLER penalizována, s tím, že pokud se situace nezlepší, došlo by zřejmě k přesunu společnosti do jiného cenového plánu.
K výši smluvního hovorného stanovené Smlouvou na poskytnutí cenového plánu, která činí u společnosti HYBLER částku 200 000 Kč, svědek uvedl, že byla stanovena zřejmě na základě tabulky, ve které byla uvedena příslušná výše smluvního hovorného pro tento cenový plán. Také k cenám účtovaným společností ČESKÝ TELECOM za odchozí hlasový provoz svědek uvedl, že i tyto ceny byly dle jeho názoru stanoveny tabulkou platnou pro jimi užívaný cenový plán.
Jak tedy vyplývá z této výpovědi svědka, společnost ČESKÝ TELECOM dala společnosti HYBLER výhodnější podmínky než jsou standardní podmínky pro daný cenový plán. Jedná se zejména o individuální ceník či individuální výši smluvního hovorného , přičemž v obou případech se zákazník domnívá, že mu společnost ČESKÝ TELECOM účtuje sazby běžně uplatňované dle příslušných podmínek. ČESKÝ TELECOM také společnosti HYBLER odpustil po dobu 2 měsíců Vyúčtování smluvního hovorného, což rovněž není společností ČESKÝ TELECOM běžně uplatňovaná praxe.
Úřad také vyslechl jako svědka zástupce společnosti XAVEROV, a.s. (dále jen "XAVEROV"), která má uzavřenu se společností ČESKÝ TELECOM smlouvu na zvýhodněný cenový plán BUSINESS XAVEROV (spr. spis Příloha č. 7, č.l. 1-12).
Ke smlouvě se společností XAVEROV ve svém vyjádření ze dne 9. dubna 2003 zástupce účastníka řízení uvedl, že cenový plán BUSINESS XAVEROV je ve své podstatě totožný s cenovým plánem BUSINESS SILVER, přičemž v daném případě došlo dle názoru účastníka řízení k chybě při vyplňování příslušného formuláře smlouvy ze strany obchodního zástupce, a tudíž se dle zástupce společnosti ČESKÝ TELECOM jedná o omyl jednotlivce v psaní bez negativního vlivu na soutěžní politiku a nikoli o firemní politiku společnosti ČESKÝ TELECOM, což mají dle účastníka řízení dokazovat mimo jiné i výsledky šetření Úřadu.
K tomu však Úřad konstatuje, že tento argument účastníka řízení nelze akceptovat, neboť zástupce společnosti XAVEROV ve své svědecké výpovědi (spr. spis III, č.l. 185-191) uvedl, že společnost XAVEROV užívá cenový plán individuální, který je někde mezi cenovými plány BUSINESS SILVER a BUSINESS GOLD standardně nabízenými společností ČESKÝ TELECOM. Původně společnost XAVEROV dle vyjádření svědka užívala cenový plán BUSINESS SILVER, avšak požádala společnost ČESKÝ TELECOM, zda by vzhledem k objemu vzájemného obchodu mohla dostat lepší cenový plán než byl BUSINESS SILVER. Dle sdělení svědka byla poté společnosti XAVEROV nabídnuta Smlouva na poskytnutí cenového plánu BUSINESS XAVEROV. Tento plán je podle svědkova vyjádření pro společnost XAVEROV výhodnější než byl cenový plán BUSINESS SILVER, který tato společnost užívala dříve. Svědek také uvedl, že klauzule: "Bod 3.1. a 3.2. bez dalších slev" uvedená ve Smlouvě na poskytnutí cenového plánu znamená, že ceny v tomto cenovém plánu jsou pro společnost XAVEROV konečné a společnost již nemůže uplatňovat další slevy (například kdyby vzrostl objem hovorů). Svědek dále uvedl, že dle jeho názoru nemá společnost XAVEROV možnost změnit typ cenového plánu za předpokladu změn v objemu hovorného. K délce trvání smlouvy na dobu určitou (18 měsíců) svědek vypověděl, že takto byla Smlouva na poskytnutí cenového plánu společnosti XAVEROV nabídnuta a společnost XAVEROV proti tomu neměla výhrady.
Z této svědecké výpovědi tedy vyplývá, že společnost XAVEROV původně využívala cenový plán BUSINESS SILVER, avšak po její žádosti na výhodnější cenový plán byl společností ČESKÝ TELECOM vytvořen speciální cenový plán BUSINESS XAVEROV založený na cenovém plánu BUSINESS SILVER, což potvrzuje i znění smlouvy předložené účastníkem řízení Úřadu. Dle názoru Úřadu je tedy vyjádření účastníka řízení v rozporu s vyjádřeními svědka ve svědecké výpovědi i se zněním této smlouvy, neboť jak svědecká výpověď, tak znění smlouvy na zvýhodněný cenový plán BUSINESS XAVEROV dokazují, že v tomto případě byl skutečně ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM vytvořen pro společnost XAVEROV individuální cenový plán vycházející z cenového plánu BUSINESS SILVER, avšak přizpůsobený konkrétním požadavkům této společnosti. Úřad se tudíž neztotožňuje s vyjádřením účastníka řízení, že se jedná o chybu obchodního zástupce při vyplňování příslušného formuláře bez negativního vlivu na soutěžní politiku. Dle názoru Úřadu došlo ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM k vědomé aplikaci zvýhodněných podmínek pro společnost XAVEROV ve srovnání s ostatními zákazníky společnosti ČESKÝ TELECOM, kterým například obdobně přizpůsobený individuální cenový plán nebyl nabídnut, a tudíž má toto chování účastníka řízení dle názoru Úřadu negativní vliv na soutěžní prostředí na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Jako dalšího svědka Úřad vyslechl zástupce společnosti UNISTAV a.s. (dále jen "UNISTAV"). Tato společnost se dle jeho vyjádření (spr. spis III, č.l. 192-197) rozhodla pro společnost ČESKÝ TELECOM ze dvou důvodů-možnost zachování telefonního čísla a modernizace ústředny. Dle sdělení svědka společnost ČESKÝ TELECOM navrhla společnosti UNISTAV, že do ústředny této společnosti zainvestuje karty umožňující připojení ústředny na provoz ISDN za paušál uvedený ve smlouvě, přičemž na tuto službu byla vázána Smlouva na poskytnutí cenového plánu a smluvní hovorné. Smlouva na poskytnutí cenového plánu byla uzavřena s klauzulí, že po dobu prvních 24 měsíců po jejím uzavření ji lze ukončit pouze dohodou smluvních stran, přičemž dle svědkova vyjádření vložení tohoto ustanovení do Smlouvy na zvýhodněný cenový plán iniciovala společnost ČESKÝ TELECOM.
K ustanovení Smlouvy na poskytnutí cenového plánu, podle kterého se smluvní strany dohodly, že po dobu platnosti této smlouvy bude poskytovatelem zákazníkovi účtována za provolbový blok 10000 měsíční paušální částka ve výši 1,-Kč a za poskytnutí služby euroISDN 30 měsíční paušální částka 1,-Kč, tj. za 2 Kč, svědek uvedl, že tato nabídka byla pro společnost UNISTAV jedním z důvodů, proč smlouvy se společností ČESKÝ TELECOM uzavřela, neboť jinak by společnost UNISTAV musela za služby popsané v tomto ustanovení platit cca 32 000 Kč měsíčně.
Svědek také uvedl, že cca třikrát za dobu platnosti Smlouvy na poskytnutí cenového plánu společnost UNISTAV nevyčerpala celou výši smluvního hovorného, kterou však vždy musela uhradit v plné výši. Společnost UNISTAV se proto dohodla se společností ČESKÝ TELECOM na změně typu poskytovaného cenového plánu.
Další ze svědků, které Úřad ve správním řízení vyslechl, byl ze společnosti Budějovický Budvar, n.p. (dále jen "Budvar"). Svědek vypověděl (spr. spis III, č.l. 213-218), že v poslední třetině roku 2002 společnost Budvar obdržela nabídky od různých společností poskytujících hlasové telekomunikační služby, a proto se rozhodla vyžádat si pro srovnání novou cenovou nabídku i od společnosti ČESKÝ TELECOM. Jednání o uzavření smluv probíhalo standardním způsobem a smlouvu na poskytnutí cenového plánu SILVER (spr. spis Příloha č. 12, č.l. 357-360) společnost Budvar se společností ČESKÝ TELECOM uzavřela proto, že se společnosti Budvar zdál tento cenový plán nejvýhodnější. K ustanovení, kterým se obě strany dohodly, že smlouva na poskytnutí cenového plánu nebude žádnou ze smluvních stran vypovězena před datem 31. prosince 2003, svědek uvedl, že společnosti Budvar nevadí, neboť ho považuje za výhodné. Svědek také uvedl, že smlouvu na zvýhodněný cenový plán lze před uplynutím lhůty vypovědět za předpokladu, že společnost ČESKÝ TELECOM nebude plnit podmínky ze smlouvy plynoucí. K individuálnímu ceníku, který je součástí smlouvy, svědek uvedl, že se jedná o ceník, který byl součástí materiálů předložených ČESKÝM TELECOMEM společnosti Budvar po té, co společnost Budvar požádala o předložení nabídky.
Poslední ze svědků, které si Úřad v této fázi správního řízení předvolal, byl ze společnosti WOOD & Company Financial Services, a.s. (dále jen "Wood"). Svědek uvedl (spr. spis III, č.l. 220-225), že společnost Wood nebyla spokojena se službami původního telekomunikačního operátora, a proto se v rámci neoficiálního výběrového řízení obrátila na společnost ČESKÝ TELECOM se žádostí o předložení nabídky hlasových služeb. Společnost ČESKÝ TELECOM jim nabídla smlouvu na cenový plán BUSINESS BRONZE 2 a dále i cenový plán bez nutnosti zavázat se k provolání pevně dané měsíční částky. Svědek dále vypověděl, že kromě obchodníka společnosti ČESKÝ TELECOM, kterého mají jako významný zákazník od společnosti ČESKÝ TELECOM přiděleného, byl jednomu jednání přítomen i jeho nadřízený. Tento nadřízený pracovník byl dle svědka k jednání přizván, protože se jednalo o potenciální návrat ke službám poskytovaným společností ČESKÝ TELECOM, a tento pracovník společnosti Wood nabídl varianty programu BUSINESS BRONZE. Výhodu zvoleného cenového programu svědek spatřuje v tom, že si společnost Wood měla možnost zvolit několik destinací se speciální cenou za volání a že nabídka na cenový plán bez smluvního hovorného měla horší sazby za volání. Svědek také uvedl, že délka trvání smlouvy, tedy 1 rok, byla společností ČESKÝ TELECOM předložena jako podmínka nutná pro uzavření smlouvy na zvýhodněný cenový plán . Společnost Wood minimálně jednou za dobu trvání smlouvy neprovolala veškeré stanovené smluvní hovorné, avšak i v tomto případě musela uhradit celou výši stanoveného smluvního hovorného. Smlouva na poskytnutí zvýhodněného cenového plánu obsahuje také ustanovení, že z důvodů uzavření smlouvy na minimální dobu 12 měsíců budou poskytnuty upravené tarify pro volání do mobilních sítí (4,89 Kč/min) a pro volání do Velké Británie a Severního Irska (4,70 Kč/min). Svědek uvedl, že tyto ceny nabídla společnost ČESKÝ TELECOM společnosti Wood v rámci jednání, přičemž uzavření celé smlouvy bylo ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM podmíněno tím, že společnost Wood uzavře smlouvu na zvýhodněný cenový plán na jeden rok.
V návaznosti na tyto výslechy svědků proběhlo dne 31. března 2003 na Úřadě jednání s účastníkem řízení (spr. spis III, č.l. 231-235). Na tomto jednání účastník řízení připustil, že může v některých případech docházet k individuálním řešením smluvních podmínek či cenových plánů, ale dle jeho názoru k tomu tak vždy dochází na základě požadavků klienta. Úřad také požádal zástupce účastníka řízení o vysvětlení termínu "program Winback", který je uveden na některých smlouvách uzavíraných mezi účastníkem řízení a koncovými zákazníky. K tomuto pojmu účastník řízení uvedl, že se jedná o pracovní název pro návrat klienta, který byl dříve zákazníkem společnosti ČESKÝ TELECOM a který přešel ke konkurenci a nyní se vrací zpět ke společnosti ČESKÝ TELECOM. Účastník řízení dále konstatoval, že poptávka takového zákazníka je vzhledem k tomu, co mu nabídla konkurence, ještě více individualizovaná než toho, který s konkurencí nepracoval (například zákazníci, kteří odešli k některému alternativnímu operátorovi, od něj dostali také investice do hardware). Dle zástupce účastníka řízení tito zákazníci pak požadují v rámci programu Winback investice například do hardware i od společnosti ČESKÝ TELECOM, a tudíž jim musí společnost ČESKÝ TELECOM dle vyjádření zástupce účastníka řízení nabídnout minimálně v necenové části podmínky podobné těm, jaké jim nabízeli alternativní operátoři, pokud chce tyto zákazníky získat zpět. Z tohoto důvodu jsou také u některých zákazníků uzavírány smlouvy na poskytnutí zvýhodněného cenového plánu a na pronájem ústředen či jiného zařízení se shodnými dobami trvání smlouvy.
Úřad tedy požádal zástupce účastníka řízení o poskytnutí podmínek obchodního chování u programu Winback. Z dopisu účastníka řízení ze dne 9. dubna 2003, kterým účastník řízení předkládal informace a podklady vyžádané na jednání konaném dne 31. března 2003, vyplývá, že na základě provedeného interního šetření bylo zjištěno, že neexistují žádné závazné smluvní dokumenty, resp. podmínky písemně specifikující "podmínky obchodního chování u programu Winback". K tomu však Úřad konstatuje, že v podkladech, které účastník řízení poskytl Úřadu dopisem ze dne 17. února 2003, je mj. přiložen i materiál "Postup pro realizaci HW zařízení a montáže v případě Winback (CAPEX)" , ve kterém jsou základní kroky při realizaci programu Winback stanoveny, a dále kopie některých smluv na poskytování cenových plánů obsahují kopie vyplněných formulářů, které jsou součástí Winback programu.
Program Winback je založen na tom, že pokud účastník řízení zjistí, že některý subjekt např. poptává dodávku telekomunikačních služeb, vypracuje obchodní zástupce účastníka řízení "studii", v níž popíše požadavky dané společnosti, doplní tuto "studii" o případné poznatky o nabídkách konkurence a navrhne řešení, spočívající především v nabídce zvýhodněného cenového plánu.
Ve svém vyjádření ze dne 9. dubna 2003 účastník řízení také uvádí, že ustanovení zavazující zákazníky nevypovědět Smlouvy na poskytnutí cenových plánů před uplynutím stanoveného termínu obsahují některé Smlouvy z důvodu, že těmto zákazníkům bylo poskytnuto společností ČESKÝ TELECOM současně řešení, které vyžadovalo ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM investici s tím, že konkrétní data trvání smluv pak byla vždy stanovována na základě dohody stran a s ohledem na kalkulaci návratnosti investic do souvisejícího hardware. Účastník řízení dále konstatuje, že svým zákazníkům nabízí pouze konkrétní komplexní zákaznická řešení vycházející z požadavků zákazníka, neboť ačkoli cenové plány jím standardně nabízené představují určité matematické modely, které velmi přesně vystihují parametry zákazníka, mohou se vyskytnout případy, které těmito cenovými plány nejsou pokryty a musí být řešeny na základě dodatečných negociací například i cenového charakteru. Dle jeho názoru jsou cenové plány pouze jednou částí komplexního zákaznického řešení. Účastník řízení také konstatuje, že cenové plány jsou nutným elementem fungování efektivní soutěže na příslušných relevantních trzích, a to vzhledem k nutné "transparentnosti" cen za poskytované služby/řešení, které umožňuje zákazníkům předběžně si plánovat průběh svého telekomunikačního provozu, a že ani zahraniční praxí nebyla otázka zachování existence cenových plánů zpochybněna. Účastník řízení také uvádí, že dle jeho názoru má jím aplikovaná cenová politika nediskriminační charakter a všechny nabízené ceny jsou nastaveny tak, aby poskytování služeb generovalo přiměřený zisk. Závěrem účastník řízení namítá, že dle jeho názoru společnost ČESKÝ TELECOM nezaujímá v rámci relevantních trhů v oblasti hlasových služeb dominantní postavení.
Kromě výše uvedeného jednání ze dne 31. března 2003 doplněného o vyjádření účastníka řízení k tomuto jednání ze dne 9. dubna 2003 (spr. spis III, č.l. 260-268) obdržel Úřad vyjádření účastníka řízení k předmětu správního řízení ze dne 31. března 2003 (spr. spis III, č.l. 236-248), ve kterém zástupce společnosti ČESKÝ TELECOM uvádí, že dle jeho názoru cenové plány obsažené v předmětu správního řízení obecně neobsahují jakákoli ustanovení, která by byla v rozporu s platnou soutěžní legislativou bez ohledu na to, zda společnost ČESKÝ TELECOM zastává na daných relevantních trzích dominantní postavení. Dále konstatuje, že tyto cenové plány byly vytvořeny jako nákladově orientované tarify a vždy jsou v souladu s obecnou obchodní politikou účastníka řízení, která vychází z toho, že ve všech cenových plánech je kalkulován přiměřený zisk. Pokud jsou dle účastníka řízení v rámci cenových programů poskytovány slevy, vždy se jedná o slevy vyjadřující přiměřený vztah k úsporám nákladů společnosti ČESKÝ TELECOM vyplývajícím z plnění určitých funkcí určitými skupinami zákazníků. Dále účastník řízení konstatuje, že v rámci uplatňování cenových plánů a jejich Podmínek obecně nedocházelo a nedochází k uplatňování rozdílných podmínek při srovnatelném plnění a nabízení nejvhodnějšího cenového plánu vzhledem k požadavku konkrétního zákazníka a jím předpokládanému průběhu provozu probíhalo vždy regulérním a transparentním způsobem. Závěrem svého vyjádření účastník řízení upozorňuje, že ze svědeckých výpovědí vyplývá, že v mnoha případech hla vním motivem pro uzavření Smlouvy na poskytnutí cenového plánu se společností ČESKÝ TELECOM nebyla cena poskytovaných služeb nebo jiné mimořádné podmínky, ale důvěra v kvalitu poskytovaných služeb a schopnost účastníka řízení řešit mimořádné situace. Podle názoru společnosti ČESKÝ TELECOM byly cenové plány vytvořeny v souladu s právní úpravou a nikoli s cílem připoutat zákazníky k účastníkovi řízení, jejich uplatňováním není způsobována újma jiným soutěžitelům či spotřebitelům a tudíž dle názoru účastníka řízení se společnost ČESKÝ TELECOM nedopouští zneužití dominantního postavení na trhu a správní řízení vedené Úřadem by tak mělo být zastaveno.
Na základě výše uvedených vyjádření považoval Úřad za nezbytné provést doplnění dokazování výslechem dalších svědků z řad zákazníků společnosti ČESKÝ TELECOM, kteří mají s účastníkem řízení uzavřeny Smlouvy na poskytnutí cenových plánů.
Úřad proto předvolal jako svědka zástupce společnosti KOBRA-CARGO společnost s ručením omezeným (s.r.o.) (dále jen "Kobra-Cargo"), který uvedl (spr. spis IV, č.l. 26-31), že ačkoli Kobra-Cargo užívala pro hlasové služby i alternativního operátora, kvůli technickým problémům na straně tohoto operátora se vrátili zpět ke společnosti ČESKÝ TELECOM. Dle svědka byla společnosti Kobra-Cargo ČESKÝM TELECOMEM přiznána po dobu 12 měsíců objemová sleva ve výši 9 % z hovorného, přičemž závazek uzavřít smlouvu na dobu 1 roku byl základní časovou jednotkou nabízenou ČESKÝM TELECOMEM při uzavření smlouvy. Svědkovi nebylo známo, zda lze tuto smlouvu uzavřít i na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou. Společnosti Kobra-Cargo sice dle svědka společnost ČESKÝ TELECOM dodala pobočkové telefonní ústředny, avšak tato dodávka proběhla před cca 2 lety a ústředny jsou nyní ve vlastnictví společnosti Kobra-Cargo. Svědek dále vypověděl, že výše uvedená ustanovení obsažená ve smlouvě na poskytnutí cenového plánů (objemová sleva z hovorného, závazek nevypovědět smlouvu) byla iniciována ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM a že společnost Kobra-Cargo od společnosti ČESKÝ TELECOM sice požadovala komplexní řešení všech hlasových služeb, ale na přístup k Internetu využívají kromě služeb společnosti ČESKÝ TELECOM i služby lokálního alternativního operátora.
K výslechu tohoto svědka je potřeba doplnit, že z interních dokumentů společnosti ČESKÝ TELECOM, které má Úřad k dispozici, vyplývá, že situace společnosti Kobra-Cargo byla ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM sledována a vyhodnocována v rámci programu Winback s tím, že právě s cílem získat společnost Kobra-Cargo opět jako zákazníka užívajícího pro pevné hlasové linky pouze služeb společnosti ČESKÝ TELECOM byla odsouhlasena strategie spočívající v poskytnutí objemové slevy ve výši 9 % z hovorného , která měla za cíl navrátit společnost Kobra-Cargo kompletně ke společnosti ČESKÝ TELECOM. Z těchto interních materiálů tedy vyplývá, že poskytnutí 9 % objemové slevy bylo v tomto případě podmíněno uzavřením smlouvy na TOP cenový plán BUSINESS BASIC, a to na minimální dobu 18 měsíců, přičemž doba poskytování objemové slevy byla 12 měsíců (spr. spis Příloha č. 7, č.l. 46-53).
Dalším svědkem, kterého Úřad předvolal, byl zástupce společnosti RADIÁLKA HRADEC KRÁLOVÉ, s.r.o. (dále jen "Radiálka"). Ačkoli tato společnost dle výpovědi svědka (spr. spis IV, č.l. 33-40), neužívala služeb alternativních operátorů, uvažovala o nich. Reference od jiných zákazníků alternativních operátorů ji však nepřesvědčily o tom, že by služeb alternativních operátorů měla využít. Svědek dále vypověděl, že společnost ČESKÝ TELECOM v průběhu vyjednávání o podmínkách smlouvy informovali, že Radiálka obdržela nabídky i od jiných telekomunikačních operátorů a že se jim zástupce společnosti ČESKÝ TELECOM snažil vysvětlit problémy, které během spolupráce s alternativními operátory mohou nastat. Společnost Radiálka v průběhu vyjednávání se společností ČESKÝ TELECOM požadovala, aby jí byla snížena cena za volání oproti ceně, kterou jí společnost ČESKÝ TELECOM účtovala do té doby. Dle svědka měla akceptace požadavků ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM rozhodující vliv na to, že společnost Radiálka zvolila jako operátora ČESKÝ TELECOM. Svědek dále uvedl, že společnosti Radiálka ČESKÝ TELECOM zainvestoval celkem 5 pobočkových telefonních ústředen, což bylo ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM doplněno návrhem, aby Smlouva na cenový plán obsahovala ustanovení o nevypověditelnosti smluv před 31. březnem 2005, přičemž dle svědka toto datum navrhla společnost ČESKÝ TELECOM na základě svých kalkulací. Také ustanovení o tom, že společnost Radiálka se zavazuje využívat ze všech svých telefonních linek k hlasovému provozu služeb společnosti ČESKÝ TELECOM, zahrnul do smlouvy ČESKÝ TELECOM. Svědek také konstatoval, že dle jeho názoru spolu Smlouva na cenový plán (resp. Dodatek k této smlouvě) a smlouva o nájmu pobočkové telefonní ústředny (spr. spis Příloha č. 6, č.l. 253-266) souvisejí, neboť poskytnutí této ústředny svědek vnímá jako nadstandardní plnění, protože společnost Radiálka v daném případě nemusí do těchto ústředen investovat sama.
Třetí svědek předvolaný Úřadem pracuje ve společnosti ELTODO EG, a.s. (dále jen "Eltodo"). Tato společnost dle svědkova vyjádření (spr. spis IV, č.l. 41-46) využívala 3 roky na většinu svého hlasového provozu služeb alternativního operátora a určité procento volání směřovala přes síť společnosti ČESKÝ TELECOM. Pro připojení k Internetu a přenos dat využívala také služeb alternativních operátorů. Společnost Eltodo vyhlásila ve druhé polovině roku 2002 výběrové řízení na operátora hlasových služeb, který by byl schopen pokrýt všechny její pobočky na území České republiky. Poněvadž alternativní operátor zajišťující provoz hlasových linek nebyl schopen pokrýt všechny pobočky společnosti Eltodo, rozhodla se společnost Eltodo uzavřít smlouvu se společností ČESKÝ TELECOM (spr. spis Příloha č. 12, č.l. 365-370), která je toto pokrytí schopna zajistit. Společnosti Eltodo byla ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM také poskytnuta objemová sleva ve výši 10 % z hovorného a příslušná smlouva byla uzavřena s klauzulí, že nebude vypovězena dříve jak za 12 měsíců. Svědek uvedl, že dle jeho názoru smlouvy předkládané společností ČESKÝ TELECOM zákazníkům obsahují standardně ustanovení o nevypověditelnosti smlouvy dříve jak za jeden rok. Závěrem svědek konstatoval, že společnost Eltodo nemá od ČESKÉHO TELECOMU dodány pobočkové telefonní ústředny ani jiný hardware a dále že od společnosti ČESKÝ TELECOM poptávají pouze hlasové služby a připojení k Internetu, ale že některé telekomunikační služby odebírají například i od jiných telekomunikačních operátorů nebo užívají vlastní připojení.
I v případě tohoto svědka považuje Úřad za nezbytné doplnit jeho výpověď o skutečnosti, které jsou obsaženy v interních materiálech společnosti ČESKÝ TELECOM vztahujících se ke společnosti Eltodo. ČESKÝ TELECOM vyhodnotil situaci společnosti Eltodo tak, že pokud bude společnosti Eltodo nabídnuta zajímavá cena jedním z operátorů, bude se společnost Eltodo orientovat pouze na tohoto operátora. S ohledem na to, že konkurenční operátoři nabízejí společnosti Eltodo nízké ceny, bylo ČESKÝM TELECOMEM schváleno v rámci Winback programu uzavřít se společností Eltodo smlouvu na TOP cenový plán BUSINESS SILVER II s hranicí smluvního hovorného 350 tis. Kč, a to na min. délku 12 měsíců, zvýhodněné připojení k Internetu za 1,-Kč/měsíc, výše příspěvku 26.264 Kč bez DPH/měsíc a objemová sleva 10 %.
Dalším svědkem předvolaným Úřadem byl zástupce společnosti Huhtamaki Česká republika, a.s. (dále jen "Huhtamaki"). Tato společnost odebírá od ČESKÉHO TELECOMU hlasové služby a částečně Internet. Svědek uvedl (spr. spis IV, č.l. 54-63), že se před uzavřením smlouvy na hlasové služby se společností ČESKÝ TELECOM obrátili na alternativní operátory se žádostí o předložení jejich cenových nabídek a dalších podmínek pro poskytování hlasových služeb. Po vyhodnocení těchto nabídek se společnost Huhtamaki obrátila na ČESKÝ TELECOM se žádostí o poskytnutí výhodnějších cen, neboť alternativní operátoři nabízeli dle svědka společnosti Huhtamaki nižší ceny za volání, než jaké měla společnost Huhtamaki v původní smlouvě se společností ČESKÝ TELECOM. Společnost Huhtamaki sdělila zástupci ČESKÉHO TELECOMU výši těchto cen a snažila se dle svědkovy výpovědi docílit snížení cen za volání i u účastníka řízení-společnost Huhtamaki tedy požadovala, aby jí ČESKÝ TELECOM vyšel vstříc v požadavcích na výhodnější ceny za volání. Tyto konkrétní hodnoty požadované společností Huhtamaki byly nakonec ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM schváleny. Dodatek ke smlouvě na zvýhodněný cenový plán, kterým byly konkrétní výše cen za volání upraveny, obsahuje závazek, že tato smlouva nebude vypovězena žádnou ze smluvních stran dříve než 1. ledna 2004. Svědek uvedl, že se společnost Huhtamaki původně snažila získat tento Dodatek ke smlouvě bez závazku nevypověditelnosti smlouvy, protože však společnost ČESKÝ TELECOM vyhověla společnosti Huhtamaki s nižšími sazbami za volání, zavázala se společnost Huhtamaki využívat služeb ČESKÉHO TELECOMU po dobu určitou. Společnost Huhtamaki nemá od společnosti ČESKÝ TELECOM dodánu pobočkovou telefonní ústřednu ani jiný hardware a důvodem pro uzavření smlouvy se společností ČESKÝ TELECOM nebyl ani požadavek na komplexní řešení hlasových linek.
I v tomto případě z interních dokumentů společnosti ČESKÝ TELECOM vyplynulo, že ČESKÝ TELECOM věděl o tom, že společnost Huhtamaki vypsala výběrové řízení na operátora pro pevné linky, že nabídku předložily společnosti Aliatel a Contactel, přičemž výhodnější je nabídka od společnosti Aliatel, která nabízí speciální ceny pro mobilní sítě v ČR a do všech zemí, se kterými Huhtamaki komunikuje (spr. spis Příloha č. 12, č.l. 196-200) . Na základě toho byl společností ČESKÝ TELECOM schválen tzv. retenční program , jehož cílem je udržet zákazníky u společnosti ČESKÝ TELECOM. Tento retenční program u společnosti Huhtamaki obsahoval TOP cenový plán nestandard dle cen podle přílohy, a to za podmínky uzavření cenového plánu na min. délku 12 měsíců. Ostatní ceny jsou platné dle TOP cenového plánu BUSINESS BASIC.
Dalším svědkem, kterého Úřad vyslechl (spr. spis IV, č.l. 65-70), byl zástupce společnosti LANATEX, a.s. (dále jen "Lanatex"). Společnost Lanatex provedla výběrové řízení, jehož cílem bylo porovnat ceny společnosti ČESKÝ TELECOM s cenami alternativních operátorů. Tito operátoři předložili společnosti Lanatex své nabídky, které byly dle jejich sdělení již konečné. Po té se společnost Lanatex obrátila na ČESKÝ TELECOM, kterému sdělila, že s ním bude nadále spolupracovat pouze za podmínky, že ČESKÝ TELECOM poskytne společnosti Lanatex slevu minimálně 5 % z hovorného. Na tuto podmínku společnost ČESKÝ TELECOM přistoupila a následně byl sepsán Dodatek ke smlouvě na zvýhodněný cenový plán, který výši této objemové slevy obsahuje jako jedno z ustanovení. Jak svědek vypověděl, společnost Lanatex požadovala pouze nižší cenu za hlasové telefonní služby po pevných sítích a pro služby společnosti ČESKÝ TELECOM se rozhodla jen díky poskytnutí této 5 % slevy. Dle svědkova sdělení byla ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM tato sleva zřejmě podmíněna uzavřením smlouvy s podmínkou závazku její nevypověditelnosti před 1. srpnem 2003 . Svědek dále vypověděl, že od společnosti ČESKÝ TELECOM neodebírají Internet ani jiné telekomunikační či přídavné služby (kromě pevných hlasových linek a elektronického bankovnictví).
K výslechu svědka je třeba doplnit, že rovněž v tomto případě interní dokumenty společnosti ČESKÝ TELECOM dokazují, že situace společnosti Lanatex byla ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM pozorně sledována (spr. spis Příloha č. 12, č.l. 205-209). Společnost ČESKÝ TELECOM věděla o vypsaném výběrovém řízení, věděla o nabídkách společností Aliatel a Contactel. Protože ČESKÝ TELECOM měl zájem na udržení společnosti Lanatex jako svého zákazníka, navrhl poskytnutí objemové slevy a podpis Dodatku k cenovému plánu BUSINESS BASIC na 24 měsíců.
Dalším svědkem byl zástupce společnosti Accenture Central Europe B.V. (dále jen "Accenture"). Tato společnost dříve využívala služeb alternativního operátora, avšak v prosinci 2002 vyhlásila výběrové řízení na nového providera pevných hlasových linek. Dle svědkova vyjádření (spr. spis IV, č.l. 71-77) je společnost ČESKÝ TELECOM dlouhodobým strategickým partnerem společnosti Accenture, a to i ve službách, které Accenture poskytuje společnosti ČESKÝ TELECOM. I když cena za volání nebyla pro Accenture dle svědkova sdělení tím hlavním důvodem pro přechod ke společnosti ČESKÝ TELECOM, musela přesto společnost ČESKÝ TELECOM nabídnout společnosti Accenture takovou cenu, která by byla z finančního pohledu zajímavá. Společnost Accenture požadovala po ČESKÉM TELECOMU vytvoření individuální smlouvy na volání přes pevné hlasové linky, čemuž dle svědkova vyjádření společnost ČESKÝ TELECOM do jisté míry vyhověla -mj. byla společnosti Accenture poskytnuta objemová sleva ve výši 7,4 % z hovorného. Svědek závěrem uvedl, že od společnosti ČESKÝ TELECOM neodebírají ani internetové služby či pobočkové telefonní ústředny.
I v tomto případě ČESKÝ TELECOM vyhodnocoval požadavky společnosti Accenture, což vyplývá z materiálu přiloženého ke smlouvě, označeného jako Požadavek na nestandardní řešení. V tomto materiálu je uvedeno, že společnost Accenture je nadnárodní konzultační společnost, která je pro ČESKÝ TELECOM dodavatelem softwarového řešení produktu E-účet a informačního systému Sieble a dále že zvažuje alternativu nahrazení ZL (pozn. = zelené linky) sloužící pro přenos dat jinou variantou (spr. spis Příloha č. 7, č.l. 271-274). Z pokladů účastníka řízení, které má Úřad k dispozici, vyplývá, že se ČESKÝ TELECOM chystal společnosti Accenture pohrozit, že pokud nepřejde k ČESKÉMU TELECOMU, tak jí účastník řízení vypoví veškerou vzájemnou spolupráci-toto však nebylo prokázáno.
Také společnost BS auto Brno, a.s. (dále jen "BS auto") uzavřela se společností ČESKÝ TELECOM Dodatek ke smlouvě na cenový plán s přiznanou objemovou slevou 12 % z hovorného a s ustanovením, že tato smlouva nebude vypovězena před 31. prosincem 2003. Společnosti BS auto není ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM poskytován žádný další hardware nebo pobočkové telefonní ústředny, společnost BS auto však od společnosti ČESKÝ TELECOM odebírá hlasové služby a internet (spr. spis IV, č.l. 78-82).
V případě společnosti BS auto vyplývá z interních materiálů společnosti ČESKÝ TELECOM, že věděla o zájmu společnosti BS auto o koupi nové ústředny, věděla rovněž o nabídkách konkurentů a po vyhodnocení situace schválila retenční program, tj. objemovou slevu ve výši 12 %, a to za podmínky uzavření TOP cenového plánu BUSINESS BASIC na min. délku 12 měsíců, s cílem udržet společnost BS auto jako zákazníka společnosti ČESKÝ TELECOM.
Posledním vyslechnutým svědkem byl zástupce společnosti Démos trade, a.s. (dále jen "Démos trade"). Svědek uvedl (spr. spis IV, č.l. 88-93), že tato společnost využívala jak služeb alternativního operátora, tak služeb ČESKÉHO TELECOMU. Začátkem roku 2002 se společnost Démos trade rozhodla, že změní poskytovatele datových služeb, a při té příležitosti oslovila i ČESKÝ TELECOM, který kromě datových služeb nabídl i služby hlasové. Poněvadž společnost Démos trade nebyla se službami svého alternativního operátora příliš spokojena, nechala si od společnosti ČESKÝ TELECOM předložit nabídku na hlasové služby. Dle výpovědi svědka byly následně v rámci jednání upřesňovány podmínky a dojednávány ceny za hlasové služby poskytované společností ČESKÝ TELECOM, neboť společnost Démos trade nesouhlasila s výší smluvního hovorného standardně nabízeného společností ČESKÝ TELECOM pro daný cenový plán. Svědek uvedl, že ČESKÝ TELECOM výhradám společnosti Démos trade vyhověl. Svědek také vypověděl, že společnosti Démos trade byla v rámci programu Winback nabídnuta pobočková telefonní ústředna, přičemž program Winback svědek definoval jako "Návrat zákazníka zpět ke společnosti ČESKÝ TELECOM, jeho získání od jiného operátora". Výhodnost pořízení ústředny tímto způsobem spočívala zejména ve skutečnosti, že ji nemusí společnost Démos trade financovat ze svých finančních prostředků a že po skončení pronájmu bude mít možnost tuto ústřednu odkoupit od společnosti ČESKÝ TELECOM za zůstatkovou cenu. Svědek konstatoval, že kdyby nechtěli spolupracovat se společností ČESKÝ TELECOM ve větším rozsahu než doposud, nebylo by jim zřejmě společností ČESKÝ TELECOM financování pobočkové telefonní ústředny nabídnuto.
Také v tomto případě z interních materiálů ČESKÉHO TELECOMU vyplývá, že byl seznámen s požadavky společnosti Démos trade, i se skutečností, že Démos trade zvažuje přechod od alternativního operátora ke společnosti ČESKÝ TELECOM (spr. spis Příloha č 6, č.l. 41-52). Poněvadž se však společnost Démos trade obávala vysokého smluvního hovorného, požadovala snížení hranice smluvního hovorného na dobu 6 měsíců. V podkladech společnosti ČESKÝ TELECOM se uvádí, že v případě nepřistoupení na požadavky Démos trade by byl ohrožen kompletní Winback program. Proto požadavku Démos trade na nedoúčtování smluvního hovorného po dobu 6 měsíců účastník řízení vyhověl.
Úřad konstatuje, že svědeckými výpověďmi nebylo potvrzeno tvrzení účastníka řízení, že všem zákazníkům společnosti ČESKÝ TELECOM, kteří mají uzavřenu smlouvu na zvýhodněný cenový plán, bylo poskytnuto komplexní telekomunikační korporátní řešení, neboť v celé řadě případů měla společnost ČESKÝ TELECOM pro uzavření smlouvy-v mnoha případech obsahující časový závazek-jiné důvody (například obavy z odchodu zákazníka ke konkurenčnímu operátorovi). Úřad dále konstatuje, že v rámci tohoto správního řízení neposuzuje, zda byly cenové plány nabízené účastníkem řízení vytvořeny jako nákladově orientované tarify a zda generují přiměřený zisk, neboť tato kompetence je dle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích v sektoru telekomunikací především dána Českému telekomunikačnímu úřadu. V rámci správního řízení Úřad toliko posuzuje, zda účastník řízení při nabízení zvýhodněných cenových plánů nevytváří bariéru pro rozvoj konkurence na relevantním trhu. Úřad také konstatuje, že se nemůže plně ztotožnit s tvrzením účastníka řízení, že nabízení zvýhodněných cenových plánů probíhá vždy regulérním a transparentním způsobem, neboť v řízení bylo prokázáno, že tento segment je obsluhován téměř výhradně obchodními zástupci, kteří nabídku standardních zvýhodněných cenových plánů do značné míry individuálně přizpůsobují požadavkům každého klienta.
Jak vyplývá ze svědeckých výpovědí i ze smluv předložených účastníkem řízení v rámci správního řízení, zvýhodněné cenové plány nabízené společností ČESKÝ TELECOM, které jsou předmětem tohoto správního řízení, obsahují ustanovení narušující hospodářskou soutěž, neboť zavazují zákazníky společnosti ČESKÝ TELECOM provolat předem pevně stanovený objem hovorů-smluvní hovorné, přičemž nesplnění této podmínky je vázáno na sankci spočívající v pevné úhradě celé výše smluvního hovorného, a dále již dle některých smluvních podmínek jsou některé cenové plány uzavírány pouze na dobu určitou a nedodržení časového závazku je spojeno se sankcí. Dále bylo ve správním řízení zjištěno, že společnost ČESKÝ TELECOM při nabízení zvýhodněných cenových plánů aplikuje odlišné přístupy ke svým zákazníkům, a to zejména v situaci, když zjistí, že potenciální zákazník jednal o nabídce hlasových služeb i s jinými operátory, resp. doposud využíval služeb jiného operátora. Dle názoru Úřadu byly zvýhodněné cenové plány společností ČESKÝ TELECOM vytvořeny zejména s cílem připoutat zákazníky k účastníku řízení. Poněvadž, jak vyplývá z analýzy relevantního trhu, společnost ČESKÝ TELECOM zaujímá na Úřadem vymezeném relevantním trhu dominantní postavení, dopouští se svým chováním zneužití dominantního postavení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí a postupem účastníka řízení při uplatňování zvýhodněných cenových plánů vzniká újma jiným soutěžitelům či spotřebitelům, jak bude dále objasněno níže.
Závěrem Úřad obecně konstatuje, že nezpochybňuje existenci různých cenových plánů, avšak tyto cenové plány v případě, že jsou uplatňovány soutěžitelem v dominantním postavení, nesmí být nabízeny v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže.
Právní posouzení případu
Dle § 11 odst. 1 zákona je zneužívání dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů zakázáno. V případě posuzování chování soutěžitele v dominantním nebo monopolním postavení na trhu zákon reguluje chování takového soutěžitele ve větší míře a jeho chování tak omezuje. Podstata zneužití postavení vychází ze zákazu chován í, které by bylo za normálních podmínek přípustné, avšak vzhledem k tomu, že subjekt v dominantním nebo monopolním postavení má zvláštní odpovědnost vyplývající z potenciální újmy, kterou by jeho chování mohlo způsobit soutěži obecně a zájmům konkurence a spotřebitelů zvláště, je jeho chování nepřípustné. Není tedy sankcionována pouhá existence dominantního postavení, která sama o sobě nezakládá žádný protiprávní stav, ale až zneužití takového postavení, které je v rozporu se zákonem, a jako takové je správním deliktem. Zákon reguluje chování soutěžitele v dominantním postavení více a přísněji, což znamená, že ve větším rozsahu omezuje svobodu chování soutěžitele v dominantním postavení na trhu. Činí tak ve veřejném zájmu, neboť ochrana soutěže stojí primárně na ochraně fair soutěžního prostředí. Zjistí-li Úřad při výkonu dozoru nebo z jiného podnětu, že došlo ke zneužití dominantního postavení, tuto skutečnost rozhodnutím deklaruje a zároveň tímto rozhodnutím takové jednání do budoucna zakáže.
V posuzovaném případě vycházel Úřad při hodnocení jednání společnosti ČESKÝ TELECOM z následujících úvah:
I přesto, že na vymezeném relevantním trhu působí několik dalších subjektů, které lze souhrnně označit jako alternativní operátoři, zaujímá ČESKÝ TELECOM na tomto trhu dominantní postavení. To, že na trhu mohou působit i jiné subjekty než pouze ČESKÝ TELECOM, vychází ze stávajícího znění platné právní úpravy pro odvětví telekomunikací, a to ze zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. Tento zákon o telekomunikacích vytvořil předpoklady ke vstupu dalších subjektů na trh, který byl v minulosti trhem monopolním.
Samo dominantní postavení na trhu, které zaujímá společnost ČESKÝ TELECOM, není zákonem nijak sankcionováno. Avšak aby mohl pokračovat rozvoj zdravého soutěžního prostředí v oblasti telekomunikací, a tedy v daném případě také na uvedeném relevantním trhu, je nezbytným předpokladem, aby se subjekt nacházející se v dominantním postavení, tj. v posuzovaném případě společnost ČESKÝ TELECOM, chovala fair.
Je pochopitelné, že každý soutěžitel usiluje o to, aby si svoji pozici na trhu zachoval, popřípadě vylepšil. Pokud se tak děje fair prostředky, nelze takovou snahu žádným způsobem postihovat, a protože z takové snahy většinou profituje i spotřebitel, lze naopak takovou snahu vítat. Avšak v některých případech překračuje chování soutěžitele hranice, které lze ve smyslu zákona považovat za akceptovatelné.
Jak je uvedeno výše, u subjektů v dominantním postavení nastavuje zákon tyto hranice přísněji než u subjektů ostatních. Smyslem této přísnější reglementace je především vytvoření předpokladů pro to, aby i ostatní soutěžitelé, kteří se na příslušném trhu pohybují, mohli účinně konkurovat soutěžiteli v dominantním postavení. Jak z dikce zákona vyplývá, je pr ůvodním znakem dominantního postavení to, že tržní síla, kterou soutěžitel v dominantním postavení má, umožňuje tomuto soutěžiteli chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích či spotřebitelích. Aby míra nezávislosti chování soutěžitele v dominantním postavení nepřesáhla hranice, které ještě zaručují, že hospodářská soutěž na příslušném trhu může a bude probíhat za standardních podmínek, je třeba, aby byly zákonem vymezeny hranice chování, které lze v případě soutěžitelů v dominantním postavení považovat za standardní.
Z obsáhlého šetření a dokazování, které Úřad v posuzovaném případě provedl, vyplynulo, že společnost ČESKÝ TELECOM uzavírá s některými svými zákazníky z řad podnikatelů Smlouvy na poskytnutí cenových plánů, které vycházejí vždy z příslušných Podmínek a které obsahují podmínky neslučitelné se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Především se jedná o ty podmínky, při jejichž splnění získá zákazník určitou výhodu, která spočívá v nižší sazbě za uskutečněné tel efonické hovory. Zde je třeba poznamenat, že např. množstevní slevy, tedy slevy poskytované v návaznosti na odebrané množství zboží (služeb), nelze za protisoutěžní považovat a to zejména za předpokladu, že podmínky pro poskytnutí takové slevy jsou předem známy a jsou pro všechny potenciální zájemce stejné.
Na druhé straně však existují i slevy, které, pokud jsou poskytovány soutěžitelem v dominantním postavení, vedou k narušení hospodářské soutěže na daném trhu. Typicky se jedná o tzv. "věrnostní rabaty", tedy slevy, či jiné výhody poskytované dodavatelem těm jeho zákazníkům, kteří se zaváží např. k odběru celého sortimentu, zaváží se k využívání služeb či výrobků výlučně od dodavatele, zaváží se k odběru určitého minimálního množství výrobků či služeb apod.
Takové praktiky vedou k tomu, že subjekt v dominantním postavení, který "věrnostní rabaty" poskytuje, upevňuje svoje postavení na trhu tím, že prostřednictvím těchto rabatů zavazuje zákazníky na delší dobu k tomu, že budou odebírat pouze jeho výrobky či využívat jeho služeb. Nabízené slevy či výhody jsou pro zákazníky vždy natolik zajímavé, že zákazníci, kteří přistoupí na podmínky pro poskytnutí těchto výhod, nemají sebemenší zájem přejít ke konkurenčním soutěžitelům a tím tyto výhody ztratit a případně navíc ještě zaplatit sankce.
Na tzv. "věrnostní rabaty" lze nahlížet i z jiného úhlu pohledu. Tyto rabaty, resp. jejich poskytování, je se zákazníkem dohodnuto předem. Podmínky pro jejich poskytnutí jsou obvykle obsaženy ve smlouvách, které jsou se zákazníky uzavírány před zahájením plnění ze strany dodavatele. To v konečném důsledku znamená, že vedou k cenové diskriminaci těch zákazníků, kteří na podmínky poskytování těchto "věrnostních rabatů" nepřistoupí, případně kterým tyto podmínky nebyly nabídnuty. V takovém případě není rozhodující, že dodavatel, v tomto případě společnost ČESKÝ TELECOM, k uzavření smluv na zvýhodněné cenové plány zákazníky nenutí. V této souvislosti je třeba uvést, že smluvní svobodu soutěžitele v dominantním postavení (tedy v posuzovaném případě to, za jakých podmínek ČESKÝ TELECOM uzavře smlouvu se zákazníkem), lze omezit ve prospěch funkčnosti hospodářského systému, přičemž platí, že pokud bude narušena hospodářská soutěž, pak nebude fungovat celkový ekonomický rámec (rozsudek Vrchního soudu v Olomouci 2A 3/2001).
Poskytování těchto "věrnostních rabatů" tedy vede k tomu, že i když na trhu vedle soutěžitele v dominantním postavení působí další soutěžitelé, tito mají velmi znesnadněnu šanci získat zákazníky dominantního soutěžitele na svoji stranu. Protože tak dochází k narušení hospodářské soutěže na trhu, pamatuje na tyto případy legislativa upravující oblast hospodářské soutěže a posuzuje je jako zneužití dominantního postavení. Toto jednání může vést v konečném důsledku k tomu, že soutěžitel v dominantním postavení si takto "drží" zákazníka, konkurence může být tímto chováním postupně vytlačována z trhu, až by její podíl a tím i vliv na účinnou soutěž byl nepatrný. Soutěžiteli v dominantním postavení by poté, co se takto oslabí vliv konkurence a posílí jeho vlastní pozice na trhu, nic nemuselo bránit v přehodnocení své obchodní politiky a upuštění od poskytování rabatů, takže tím, kdo by na takové chování subjektu v dominantním postavení mohl doplatit nejvíce, je konečný spotřebitel.
V této věci Úřad odkazuje podpůrně na rozhodovací praxi Evropské komise a Evropského soudního dvora. Například v rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Hoffmann-La Roche (Case 85/76) se konstatuje, že i jednání soutěžitele, který má na trhu dominantní postavení a zavazuje své odběratele odebrat celou nebo většinu jejich poptávky výhradně od dotčeného soutěžitele (a to i v případě, že si tato zavazování odběratelé soutěžitele v dominantním postavení sami přejí), je zneužitím dominantního postavení ve smyslu čl. 86 (nyní čl. 82) Smlouvy, ať už je tento závazek ujednán bez dalších podmínek či se tak děje v očekávání získání rabatu. Stejně tak je to i v případě, že daný soutěžitel, bez vázání odběratele formálním závazkem, aplikuje, buď v souvislosti s podmínkami obsaženými ve smlouvě s odběrateli nebo jednostranně, systém věrnostních rabatů, což jsou slevy zákazníkům podmíněné odebráním celé nebo většiny jejich poptávky od soutěžitele v dominantním postavení. Dle stanoviska Evropského soudního dvora obsaženého v tomto rozsudku jsou tedy závazky exkluzivních odběrů od soutěžitele v dominantním postavení bez ohledu na to, zda jsou podmíněny získáním například věrnostních rabatů, neslučitelné s cílem nenarušené hospodářské soutěže v rámci jednotného trhu, protože nejsou založeny na ekonomické transakci, která by ospravedlňovala toto břemeno nebo výhodu, ale jsou určené k tomu, aby odběratele připravily nebo mu neumožnily volbu zdroje dodávek, a tak zamezily jiným producentům v přístupu na trh. Účelem věrnostních rabatů je aplikace rozdílných podmínek pro srovnatelné transakce s rozdílnými obchodními partnery a to tak, že dva odběratelé zaplatí rozdílnou cenu za stejné množství stejného zboží podle toho, zda pokryjí svoji poptávku výhradně od soutěžitele v dominantním postavení nebo od více dodavatelů. Tyto věrnostní rabaty, na rozdíl od rabatů množstevních, které mají vztah výhradně k objemu dodávek od daného producenta, jsou koncipovány jako finanční zvýhodnění, které má zákazníka odradit od získání dodávek od konkurenčních dodavatelů.
Toto stanovisko bylo potvrzeno i v rozsudku Evropského soudního dvora ve věci BPB Industries and British Gypsum (Case T-65/89), kde se navíc kromě jiného konstatuje, že soutěžitel v dominantním postavení na trhu má zvláštní odpovědnost za to, že jeho chováním nedojde na tomto trhu k porušení soutěže. Pokud má soutěžitel silnou pozici na trhu, pak uzavření závazku na exkluzivní dodávku s ohledem na podstatnou část odběratelů zakládá nepřípustnou překážku vstupu na tento trh. Skutečnost, že soutěžitel má na daném trhu dominantní postavení, mu nebere právo chránit své vlastní obchodní zájmy, jsou-li zasaženy, a i tomuto soutěžiteli musí být přiznáno právo učinit kroky, které lze považovat za přiměřené k ochraně jeho zájmů. Takové chování však nemůže být podporováno, pokud jeho záměrem je posílení jeho dominantní pozice a její zneužití (viz United Brands). Soud konstatoval, že i standardní praktiky mohou být zneužitím, pokud jsou uplatňovány soutěžitelem v dominantním postavení. Soud dále uvedl, že poskytování "podpůrných" plateb kupujícím je standardní praktikou tvořící část obchodní spolupráce mezi dodavatelem a jeho odběrateli a že za normálního stavu soutěže na trhu jsou takové smlouvy v zájmu obou stran. Konstatoval však, že tyto úvahy nelze akceptovat v případě trhu, kde soutěž je již výskytem dominanta narušena.
Otázkou věrnostních rabatů se Evropský soudní dvůr zabýval i v případě Irish Sugar (Case T-228/97), kdy konstatoval, že věrnostní rabaty poskytované soutěžitelem v dominantním postavení jsou zneužitím ve smyslu čl. 86 (nyní čl. 82) Smlouvy, pokud jejich cílem je pomocí udělené finanční výhody zabránit zákazníkovi odebírat zboží od jiných výrobců. V takových případech musí být zohledněny všechny okolnosti, zejména kritéria a pravidla pro udílení rabatů, a rovněž musí být určeno, zda existuje snaha výhodami, které nejsou ospravedlnitelné žádnou ekonomickou službou, vyloučit nebo omezit možnost kupujícího zvolit si své zdroje dodávek, bránit vstupu konkurentů na trh, uplatňovat rozdílné podmínky na srovnatelná plnění s různými obchodními partnery nebo posilovat dominantní postavení narušováním soutěže.
V posuzovaném případě Úřad zjistil, že společnost ČESKÝ TELECOM uzavírala s některými zákazníky Smlouvy na poskytnutí cenových plánů, při jejichž aplikaci je zákazníkům účtována nižší cena hovorného, než cena, kterou ČESKÝ TELECOM účtuje jiným zákazníkům. Tyto cenové plány jsou vesměs konstruovány tak, že nižší hovorné je zákazníkům účtováno pouze v tom případě, kdy se předem zaváží uskutečnit předem pevně stanovený objem hovorů prostřednictvím sítě ČESKÉHO TELECOMU, přičemž smlouva je v celé řadě případů uzavřena na určitý pevně daný časový úsek.
Konkrétně např. v případě Dodatku č. 2 k Všeobecným podmínkám pro poskytování TOP cenových plánů může zákazník získat slevu na celkové hovorné v závislosti na délce využívání konkrétního TOP cenového plánu. Jedná se tedy o typický "věrnostní rabat", neboť výše slevy nezávisí na objemu uskutečněných hovorů, ale na délce trvání smluvního vztahu.
V dalším případě, kdy je zákazníkovi účtováno nižší hovorné podle cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, je základní podmínkou naopak minimální smluvní hovorné ve výši 50.000,-Kč a minimální doba užívání tohoto cenového plánu je stanovena na tři měsíce. I v tomto případě lze hovořit o "věrnostním rabatu", kdy výše slevy závisí na minimálním počtu hovorů a délce užívání cenového plánu a nikoli např. na objemu uskutečn ěných hovorů.
K uvedenému je třeba dodat, že Podmínky ke zvýhodněným cenovým plánům obsahují navíc i sankce za jejich nedodržení. Sankce spočívají například v tom, že pokud je objem h ovorů nižší než smluvní hovorné, nejen že zákazník zaplatí cenu za uskutečněné hovory, ale navíc je povinen uhradit i rozdíl mezi výší sjednaného smluvního hovorného a cenou za uskutečněné hovory (Vyúčtování smluvního hovorného). U cenového plánu BUSINESS PREMIUM nebo BUSINESS BENEFIT je navíc sankce koncipována dokonce tak, že pokud zákazník nedodrží závazek užívat tento cenový plán po stanovenou dobu, která je minimálně 12 měsíců, je společnost ČESKÝ TELECOM oprávněna účtovat zákazníkovi sankci ve výši dvojnásobku smluvního hovorného.
Vedle těchto řekněme "standardních zvýhodněných cenových plánů" používá společnost ČESKÝ TELECOM i další zvýhodněné cenové plány, které se od uvedených "standardních plánů" liší v tom, že obsahují naprosto jiné podmínky a jiné slevy, avšak jsou založeny na Podmínkách k těmto standardním plánům. Jedná se například o cenový plán BUSINESS XAVEROV, který užívá společnost XAVEROV, kdy smlouva byla vytvořena přímo dle požadavků společnosti XAVEROV, nebo cenový plán pro společnost HYBLER, kdy sjednaná výše smluvního hovorného je odlišná od výše dle Podmínek a činí 200.000,-Kč a ze smlouvy vyplývá, že pokud celková výše hovorného nedosáhne sjednané výše, nebude v daném měsíci a dvou následujících společnost ČESKÝ TELECOM účtovat Vyúčtování smluvního hovo rného.
Šetřením bylo rovněž prokázáno, že v některých případech společnost ČESKÝ TELECOM výhodnější ceny poskytuje za podmínek, že se zákazník zaváže využívat pro hlasové telekomunikační služby výhradně společnost ČESKÝ TELECOM. I v tomto případě se jedná o závazek, který, je-li uplatňován soutěžitelem v dominantním postavení, představuje narušení hospodářské soutěže.
Ze všech těchto skutečností vyplývá, že společnost ČESKÝ TELECOM uzavřela-jak vyplývá z podkladů dodaných účastníkem řízení Úřadu-s cca 2 700 zákazníky Smlouvy, jejichž součástí byly obchodní podmínky pro poskytnutí zvýhodněných cenových plánů. Výhodnější cenové plány, tedy prakticky nižší hovorné, je zákazníkům účtováno pouze za předpokladu, že zákazník uskuteční minimální objem hovorů, bude využívat cenový plán po určitou, pevně stanovenou dobu apod. Tyto podmínky jsou navíc doplněny o sankce spočívající v úhradě rozdílu mezi skutečným objemem hovorů a sjednanou výši hovorů a v některých případech navíc v účtování až dvojnásobku smluvního hovorného. Stejně tak bylo prokázáno, že navíc používá společnost ČESKÝ TELECOM vedle těchto zvýhodněných cenových plánů i cenové plány individuálně sestavené pro některé konkrétní zákazníky nebo individuální ceníky dle konkrétních požadavků zákazníků. Konečně bylo prokázáno, že společnost ČESKÝ TELECOM v některých případech zavazuje zákazníky využívat výhradně služeb společnosti ČESKÝ TELECOM nebo zavazuje zákazníky užívat svých služeb po minimální pevně stanovené období.
Vedle toho bylo ve správním řízení prokázáno, že ČESKÝ TELECOM používá i jiné prostředky k tomu, aby zákazníci využívali jeho služeb. Jde především o ty případy, kdy ČESKÝ TELECOM nabízí zákazníkům pronájem telefonních ústředen, přičemž doba pronájmu je vesměs totožná s dobou, na kterou ČESKÝ TELECOM uzavře s tímto zákazníkem smlouvu na poskytování zvýhodněného cenového plánu. Dalším způsobem, jak se ČESKÝ TELECOM snaží udržet či získat zákazníky, je například poskytování euroISDN karet, kdy doba užívání těchto karet bývá totožná s dobou poskytování zvýhodněného cenového plánu, k němuž se zákazník smluvně zavazuje.
Toto chování společnosti ČESKÝ TELECOM potom na relevantním trhu představuje bariéru pro ostatní soutěžitele, neboť tito nejsou schopni získat zákazníky. Tato "neschopnost" je však důsledkem toho, že společnost ČESKÝ TELECOM tímto svým chováním narušuje fair hospodářskou soutěž.
Jak je uvedeno výše, společnost ČESKÝ TELECOM v případech, kdy zjistila, že potenciální zákazník jednal o nabídce služeb i s jinými operátory, resp. doposud užíval služeb jiného operátora, využívala speciálně pro tento účel vytvořené programy (tzv. Winback, Retence) .
V případě programu Winback se jedná o obchodní strategii společnosti ČESKÝ TELECOM, která má zajistit buď získání nového zákazníka, návrat původního zákazníka, či "přetažení" zákazníka konkurenci. Tento program je založen na nabídce nestandardních cenových či jiných (například hardwarových) podmínek, které společnost ČESKÝ TELECOM potenciálním zákazníkům nabízí. Rovněž existence této obchodní strategie vede k tomu, že někteří zákazníci společnosti ČESKÝ TELECOM jsou zvýhodňováni oproti ostatním zákazníkům tím, že jejich podmínky vyplývající z uzavřených smluv jsou výrazně jiné než u jiných zákazníků, přičemž tyto podmínky, spočívající především v různých cenových zvýhodněních nebo dodávkách dalších plnění (hardware, dodávky pobočkových telefonních ústředen, apod.), nejsou předem nijak stan oveny a nabízená cenová zvýhodnění neodvisí např. od objemu nabízených služeb ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM, ale většinou závisejí na tom, jak dlouho bude zákazník, kterému jsou tyto odlišné podmínky nabídnuty, služeb společnosti ČESKÝ TELECOM využívat. Doba, po kterou musí zákazník služeb společnosti ČESKÝ TELECOM využívat, aby toto zvýhodnění získal, je téměř vždy pevně stanovena a činí nejméně 12 měsíců. Při nedodržení sjednané doby zákazník výhody ztrácí. Obdobnou strategii účastník řízení uplatňuje v rámci tzv. Retence programu i za situace, kdy se o jeho stávajícího klienta uchází konkurenční operátor a zákazník odchod od společnosti ČESKÝ TELECOM teprve zvažuje.
Z uvedeného plyne, že i tato obchodní strategie vede k tomu, že zákazník je dlouhodobě připoután ke společnosti ČESKÝ TELECOM, a tedy představuje v konečném důsledku významnou bariéru pro konkurenty společnosti ČESKÝ TELECOM. Jak je již uvedeno výše, v daném případě není, a to s ohledem na dominantní postavení společnosti ČESKÝ TELECOM na relevantním trhu, rozhodující, že společnost ČESKÝ TELECOM nenutí zákazníky přistoupit na tyto podmínky. Naopak důležité je to, že společnost ČESKÝ TELECOM tyto zvýhodněné cenové podmínky vůbec nabízí, čímž dochází k narušení soutěže na daném rel evantním trhu.
Na podporu závěrů obsažených v tomto rozhodnutí odkazuje Úřad i na některé další případy narušení hospodářské soutěže, které byly v Evropském společenství projednávány. Například Evropský soudní dvůr ve věci Michelin (Case 322/81) konstatoval, že se Michelin dopouští zneužití dominantního postavení ve smyslu čl. 86 (nyní čl. 82) Smlouvy, pokud k sobě váže dealery pomocí systému slev, které jsou udíleny v souvislosti s množstvím prodeje za relativně dlouhou dobu a jehož důsledkem je tlak na kupujícího, aby dosáhl stanoveného objemu prodeje potřebného pro získání slevy nebo se vyhnul vzniku ztráty za celou dobu. Roční variabilní sleva nebyla dealerovi poskytnuta, pokud nedosáhl takového množství prodeje, které bylo stanoveno nebo dohodnuto na začátku každého roku. Tento efekt je zdůrazněn velkým rozdílem mezi tržním podílem dominantního soutěžitele a ostatních soutěžitelů, kteří musí brát v úvahu celkový objem poskytnutých slev dominantním soutěžitelem a jsou nuceni stanovit, s ohledem na menší objem odběru ze strany dealera od těchto soutěžitelů, vysokou percentuální slevu. Rovněž nedostatek transparentnosti celého systému slev znamená, že dealeři jsou ponecháni v nejistotě a nemohou s jistotou předvídat, co bude následovat, pokud stanovené cíle splní či nikoli. Smyslem jednání společnosti Michelin bylo podle Soudu zabránit dealerům kdykoli se svobodně rozhodnout podle situace na trhu pro nejvýhodnější nabídku učiněnou ostatními soutěžiteli, aniž by tímto nebyli značně znevýhodněni. Tento systém společnosti Michelin byl Soudem považován za formu věrnostního rabatu.
Dále v rozhodnutí Komise ve věci Van den Bergh Foods Limited (98/531/EC), které se zabývá otázkou, zda aplikací distribučního systému prodejce zmrzliny, společnosti HB (nyní Van den Bergh Foods Limited), dochází k porušení čl. 85 (nyní čl. 81) a 86 (nyní čl. 82) Smlouvy, je uvedeno, že chováním společnosti HB dochází kromě porušení čl. 85 (nyní čl. 81) Smlouvy také k porušení čl. 86 (nyní čl. 82) Smlouvy, neboť HB se snaží přimět maloobchodní prodejce tzv. impulsní zmrzliny, kteří již nemají zakoupené či jinak pořízení mrazící boxy, aby vstoupili s HB do smluvního vztahu, na základě kterého by jim HB tyto mrazící boxy dodávala, avšak za podmínky exkluzivního odběru zmrzliny pouze od HB. Obchodníci, kteří na smlouvu na pronájem mrazících boxů od HB přistoupili, se tak de facto stali exkluzivními odběrateli impulsní zmrzliny pouze od HB. Komise uvedla, že tento závazek exkluzivního odběru obsažený ve smlouvách představuje nepřijatelnou překážku vstupu ostatních soutěžitelů na trh a narušuje efektivní soutěž na trhu impulsní zmrzliny. Komise dále uvedla, že ačkoli je tato praktika HB výhodná i pro maloobchodní prodejce, narušuje jejich svobodnou volbu dodavatele impulsní zmrzliny na základě výhody jednotlivých produktů, které tito dodavatelé nabízejí. Tato exkluzivita tedy nejenom ztěžuje vstup nových soutěžitelů společnosti HB na trh a rozvoj soutěžitelů stávajících, ale je také v rozporu se zájmy maloobchodních prodejců a zákazníků. Komise také konstatuje, že ačkoli tyto praktiky mohou být běžnými praktikami uplatňovanými na daném trhu a mohou přinášet určité výhody pro HB i pro jejich odběratele, lze je považovat za akceptovatelné pouze na trhu se řádně fungující soutěží, a nikoli na trhu, kde je stupeň soutěže oslabený již samotnou přítomností soutěžitele v dominantním postavení, neboť tento má zvláštní odpovědnost neoslabit či narušit svým chováním soutěž na příslušném relevantním trhu.
Jak je v tomto rozhodnutí uvedeno, ČESKÝ TELECOM v některých případech nabízel zákazníkům pronájem telefonních ústředen, euroISDN karet či jiné plnění, přičemž doba pronájmu u těch smluv, kde byla stanovena, je vesměs totožná s dobou, na kterou byla s takovým zákazníkem uzavřena smlouva na poskytnutí cenového plánu. Jedná se o obdobnou praktiku, jako v uvedené věci Van den Bergh Foods Limited, tedy o to, že ČESKÝ TELECOM rovněž tím, že dodává formou pronájmu telefonní ústředny či jiné služby, si dané zákazníky zavazuje a tak narušuje jejich svobodnou volbu zvolit si operátora pro poskytování telefonních služeb.
Úřad dále podpůrně odkazuje na rozhodnutí Evropské komise v případě Deutsche Post AG (Case 2001/354/EC), kde se konstatuje, že věrnostní rabaty u soutěžitele v dominantním postavení vedou k vážnému narušení hospodářské soutěže. S odvoláním na případ Hoffmann-La Roche Komise uvedla, že soutěžitel v dominantním postavení na trhu nesmí uzavírat se zákazníky dohody, ve kterých by tito zákazníci přislíbili odebírat celou nebo většinu své spotřeby daného produktu exkluzivně od tohoto dominantního soutěžitele. Množstevní rabaty, které se váží výhradně k objemu odběrů zákazníka od daného soutěžitele, jsou kalkulovány na základě kvantity, která je stanovena objektivně, a jsou aplikovány na všechny odběratele, jsou soutěžním právem tolerovány. Na druhou stranu však věrnostní rabaty, které se neváží ke specifickému množství, ale jsou přidělovány na základě zákazníkových požadavků, kdy snížení je uděleno "na oplátku" za exkluzivitu uspokojující poptávku, jsou-li aplikovány soutěžitelem v dominantním postavení, jsou kvalifikovány jako porušení čl. 82 Smlouvy. I když je věrnostní rabat svázán se specifickým objemem, není přidělen zákazníkovi na základě kvantity, kterou odebral, ale na základě předpokládaného objemu odběru, který reprezentuje odhad předpokládané kapacity spotřeby. K postupu Deutsche Post AG Komise uvedla, že Deutsche Post AG se snaží systematickým sjednáváním věrnostních rabatů zavazovat zákazníky a vylučovat či omezovat soutěž.
Uvedený případ je obdobný případu, který Úřad šetřil v tomto správním řízení. Poskytování zvýhodněných cenových plánů ČESKÝM TELECOMEM totiž nebylo a není založeno na předem známých objemových kriteriích, při jejichž splnění by zvýhodněná cena byla účtována, ale tyto zvýhodněné cenové plány jsou zákazníkům ze strany ČESKÉHO TELECOMU nabídnuty například za podmínky, že tito zákazníci budou zvýhodněný cenový plán využívat po určitou, pevně stanovenou dobu a že uhradí minimální předem stanovený objem hovorů bez ohledu na to, zda tyto hovory byly uskutečněny. Navíc, jak je v tomto rozhodnutí uvedeno výše, správní řízení prokázalo, že ČESKÝ TELECOM zvýhodněné cenové plány poskytuje na základě přání zákazníků. Chování ČESKÉHO TELECOMU, jako soutěžitele v dominantním postavení, tak vykazuje stejné znaky, jaké vykazovalo chování Deutsche Post AG ve shora uvedeném případě, které posoudila Evropská komise jako porušení čl. 82 Smlouvy.
Závěrem Úřad konstatuje, že v posuzovaném případě bylo prokázáno, že ČESKÝ TELECOM vypracoval několik variant cenových plánů určených pro podnikatelský sektor, kdy podle podmínek vztahujících se k jednotlivým typům cenových plánů poskytoval tyto cenové plány pouze tehdy, pokud se druhá smluvní strana-zákazník, zavázala buď provolat pevně stanovenou minimální částku v určitém období, využívat takový cenový plán po určitou, pevně stanovenou dobu, využívat pro volání v pevné síti výhradně služeb ČESKÉHO TELECOMU, apod.
Jak již bylo uvedeno výše, takové jednání, pokud je praktikováno subjektem v dominantním postavení, má značně negativní dopad na soutěž na příslušném relevantním trhu, neboť může vést v konečném důsledku k tomu, že soutěžitel v dominantním postavení si takto "drží" zákazníka a konkurence může být tímto chováním postupně vytlačována z trhu, až by její podíl a tím i vliv na účinnou soutěž byl nepatrný. Soutěžiteli v dominantním postavení by poté, co by se takto oslabil vliv konkurence a posílila jeho vlastní pozice na trhu, nic nebránilo v přehodnocení své obchodní politiky a mohl by upustit od poskytování rabatů, takže tím, kdo by na takové chování subjektu v dominantním postavení mohl doplatit nejvíce, je konečný spotřebitel.
Za tohoto stavu tak nezbylo, než posoudit jednání společnosti ČESKÝ TELECOM jako zneužití dominantního postavení ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona, což je deklarováno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Vyjádření účastníka řízení k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění
S podklady pro rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění se zástupce společnosti ČESKÝ TELECOM z Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol. seznámil na Úřadě dne 28. dubna 2003. Přípisem ze dne 5. května 2003 zaslal tento zástupce účastníka řízení své vyjádření k podkladům pro rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění (spr. spis IV, č.l. 124-137). Druhý zástupce společnosti ČESKÝ TELECOM, pan Kamil Čermák, se s podklady pro rozhodnutí a způsobem jejich zjištění seznámil dne 7. května 2003. Pan Čermák další doplnění spisu ani další důkazy nenavrhl.
Ve svém vyjádření ze dne 5. května 2003 zástupce účastníka řízení z Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol. uvádí, že Úřad nevzal v potaz veškeré skutečnosti jím uváděné a nedoplnil dokazování ve smyslu návrhů účastníka řízení. Zejména Úřad podle názoru účastníka řízení vůbec nezkoumal postavení účastníka řízení na vymezeném relevantním trhu, vycházel z neaktualizovaných údajů o tržní situaci, neoslovil ostatní soutěžitele a nevzal v potaz argumenty účastníka řízení ohledně možné substituce pevné a mobilní telefonní sítě.
V této souvislosti Úřad konstatuje, že obdobný návrh účastníka řízení obdržel i dne 24. dubna 2003 (spr. spis IV, č.l. 95-102), ve kterém účastník řízení rovněž navrhoval doplnění dokazování, a to ve věci vymezení relevantního trhu. I v tomto svém podání účastník řízení argumentoval tím, že je nutno zkoumat existenci specielního relevantního trhu poskytování komplexních telekomunikačních služeb korporátním zákazníkům a dále poukázal na nutnost řešit otázku možné substituce mobilní a pevné telefonní sítě.
K těmto vyjádřením Úřad uvádí, že v průběhu celého správního řízení reagoval na všechny připomínky účastníka řízení, které byly převážně zaměřeny na otázku vymezení relevantního trhu. Způsob, jakým se s těmito připomínkami účastníka řízení vypořádal, je obsažen v tomto rozhodnutí, a to především v části, která se zabývá vymezením relevantního trhu.
K samotné aplikaci zvýhodněných cenových plánů účastník řízení uvádí, že se jedná o součást standardní obchodní praxe, která je běžně užívána v zahraničí, která má zlepšit a usnadnit komunikaci se zákazníky, a to zejména s většími podnikatelskými subjekty, jejichž požadavky na poskytované služby nebývají vždy standardní a u nichž vysoký objem odběru služeb umožňuje poskytovateli telefonních služeb v návaznosti na vlastní úspory poskytovat množstevní (objemové) slevy podle pevně stanovených kritérií, aplikovaných shodně vůči všem subjektům, při splnění těchto kritérií.
K tomu Úřad konstatuje, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že zvýhodněné cenové plány nejsou poskytovány jako množstevní slevy, ale právě proto, že jsou poskytovány za podmínek, kdy zákazník se zaváže využívat zvýhodněný cenový plán po určitou, pevně stanovenou dobu, resp., že se zaváže "protelefonovat" předem pevně stanovenou částku (smluvní hovorné), jedná se o věrnostní rabaty, kdy objem uskutečněných hovorů hraje roli pouze potud, že tyto zvýhodněné cenové plány nabízí ČESKÝ TELECOM pouze subjektům s velkým objemem uskutečněných volání. Navíc bylo v průběhu správního řízení prokázáno, že existují případy, kdy ČESKÝ TELECOM vypracuje pro zákazníka, na základě požadavků zákazníka, zcela individuální zvýhodněný cenový plán nebo individuální ceník, kdy poskytnutí výhodnější tarifikace není opět závislé, resp. odstupňované podle objemu uskutečněných hovorů, ale závisí na době, po kterou se zákazník zaváže takový individuální zvýhodněný cenový plán využívat.
Účastník řízení rovněž uvádí, že používané zvýhodněné cenové plány odrážejí náklady na poskytování služeb a přiměřený zisk, tudíž se nejedná o programy podnákladové, jejichž cílem by bylo získání maximálního počtu spotřebitelů bez ohledu na obchodní ztrátu účastníka řízení.
K tomu Úřad uvádí, že předmětem správního řízení nebylo posouzení toho, zda zvýhodněné cenové plány nabízené účastníkem řízení odpovídají nákladům, které účastník řízení s poskytováním služeb v rámci toho kterého cenového plánu má, a proto nepovažuje tuto námitku účastníka řízení za relevantní ve vztahu k předmětu tohoto správního řízení. Navíc je třeba poukázat na to, že otázky spojené s posouzením cen v odvětví telekomunikací spadají do výlučné pravomoci regulátora, kterým je Český telekomunikační úřad.
V další části vyjádření účastník řízení uvádí, že v průběhu správního řízení bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že zákazníci požadují z valné většiny případů komplexní zpracování všech služeb, které hodlají využívat, že ceny, které účastník řízení nabízí, jsou srovnatelné s cenami konkurentů, že faktor volby operátora nespočíval v ceně, ale v kvalitě poskytovaných služeb, že zákazníci uzavřeli s účastníkem řízení smlouvy poté, co oslovili v rámci výběrového řízení i jiné operátory nebo že stále i přes výše uvedené užívají služeb alternativních operátorů.
K námitkám účastníka řízení, že jím dodávané hlasové služby jsou součástí balíčků, Úřad uvádí, že příslušné smlouvy, které se vztahují k poskytování zvýhodněných cenových programů, se týkají vždy pouze těchto cenových programů a neobsahují podmínky pro poskytování jakýchkoli dalších služeb ze strany účastníka řízení. Jinými slovy, nebylo prokázáno, že by poskytování zvýhodněných cenových plánů bylo součástí nějakého "balíčku služeb", který účastník řízení nabízí, ale jedná se o samostatný produkt. Úřad dále konstatuje, že ani účastník řízení nepředložil žádný důkaz o tom, že by smlouvy, které byly předmětem posuzování v tomto správním řízení, vždy upravovaly poskytování jakýchkoli komplexních služeb ze strany účastníka řízení. Naopak bylo prokázáno, že se jednalo o smlouvy, které pouze upravovaly poskytování zvýhodněných cenových plánů.
Pokud jde o kvalitu nabízených služeb či srovnatelné ceny s cenami konkurence Úřad uvádí stejně jako výše, že v daném případě je pro posouzení chování účastníka řízení rozhodující to, že zvýhodněné cenové plány založené ne na objemových kritériích, ale na době, po kterou budou využívány, či na závazku odebírat pevně stanovené množství hovorů, nabízel subjekt, který má dominantní pozici na relevantním trhu. S ohledem na důsledky, které takové jednání má na soutěžní prostředí na daném relevantním trhu a které jsou uvedeny výše, nelze argument lepší kvality či srovnatelné ceny brát jako okolnost, která protisoutěžní charakter tohoto jednání snižuje či úplně vylučuje.
Jestliže konečně účastník řízení uvádí, že smlouvu s ním uzavřeli zákazníci poté, co ve výběrovém řízení oslovili i jiné operátory, musí Úřad odkázat na výše uvedená zjištění vztahující se k tzv. programu Winback či Retence. Jak bylo v této souvislosti uvedeno, účastník řízení v případech, kdy zjistil, že alternativní operátoři nabízeli lepší podmínky, vypracoval v rámci programu Winback či Retence takovou nabídku (zvýhodněný cenový plán), kterému mohli jiní operátoři jen obtížně konkurovat. Takový postup by byl zcela jistě nepostižitelný za předpokladu, že by konkurenční nabídka účastníka řízení byla založena na kritériích používaných pro všechny zákazníky shodně, přičemž ona kritéria by se vztahovala k objemu uskutečněných hovorů. Jak však bylo v řízení prokázáno a v tomto rozhodnutí již konstatováno, v daném případě účastník řízení nejen že nepoužíval stejná kritéria pro stejné případy, ale navíc bylo většinou v takovém případě podmínkou získání zvýhodněného cenového plánu jeho užívání po určitou pevně stanovenou dobu.
Dne 6. května 2003 zaslal účastník řízení Úřadu návrh na doplnění dokazování (spr. spis IV, č.l. 141-147), a to výslechem svědků-zástupců mobilních telefonních operátorů působících na území České republiky. Svůj návrh účastník řízení odůvodnil tím, že tyto výslechy jsou nezbytné pro řádný průběh správního řízení, neboť podle jeho názoru je nutno znovu vymezit příslušné trhy, a to odlišně od dosavadní praxe Úřadu. Účastník řízení ve svém návrhu zastával stanovisko, že je třeba zkoumat relevantní trh poskytování komplexních telekomunikačních služeb, nikoli relevantní trh vymezený Úřadem.
K tomuto návrhu Úřad uvádí, že i když v průběhu správního řízení věnoval problematice vymezení relevantního trhu náležitou pozornost, pokládal za nezbytné provést výslechy dalších svědků, tak jak navrhl účastník řízení. Předvolal proto zástupce mobilních operátorů působících na trhu ČR, a to s cílem objektivně posoudit, zda existuje reálná substituce telefonních služeb prostřednictvím mobilních a pevných sítí a zda lze tedy považovat produkty nabízené jednotlivými mobilními a pevnými telekomunikačními operátory za zastupitelné.
Výslechem předvolaných svědků-zástupců mobilních operátorů-Úřad zjistil, že svědci považují mobilitu účastníka v síti za základní znak rozlišující služby poskytované pevnými a mobilními veřejnými telekomunikačními sítěmi (spr. spis IV, č.l. 177-198). Ačkoli předvolaní zástupci mobilních operátorů připouštěli, že hlasové služby poskytované prostřednictvím pevné sítě mohou být v určité míře zastupitelné s hlasovými službami poskytovanými mobilními sítěmi, mobilita koncového zařízení (telefonu) je natolik významným faktorem, že operátory nabízející hlasové služby pevnými sítěmi nepovažují mobilní operátoři za přímou konkurenci ke svým produktům. Ze svědeckých výpovědí také vyplynulo, že aspekt mobility je dle jejich názoru hlavním důvodem, proč si zákazníci pořizují hlasové služby prostřednictvím mobilních i pevných veřejných telekomunikačních sítí a proč tedy i potřeba zabývat se potenciálním poskytováním komplexních telekomunikačních řešení mobilními operátory není pro daný případ relevantní. Po vyhodnocení těchto svědeckých výpovědí dospěl Úřad k závěru, že telefonní služby poskytované prostřednictvím mobilních a pevných veřejných telekomunikačních sítí nelze vzhledem k mobilitě koncové stanice (telefonu) v případě mobilních sítí považovat za plně vzájemně zastupitelné a že ani nelze vymezit relevantní trh jako trh poskytování komplexních telekomunikačních služeb.
Ve dnech 22.-28. května 2003 obdržel Úřad další návrhy účastníka řízení na doplnění dokazování za účelem vymezení relevantního trhu o další výslechy svědků. Svědci navržení účastníkem řízení byli dle názoru účastníka řízení způsobilí podat k vzhledem ke své kvalifikaci a praktickým zkušenostem komplexní odborné vysvětlení k odborným otázkám řešeným v rámci správního řízení, vyjádřit se k problematice definování relevantních trhů, na kterých účastník řízení působí, včetně tržních podílů nejvýznamnějších soutěžitelů, a dále k možné substituci pevné a mobilní telefonie.
Svědci navržení účastníkem řízení-zákazníci ČESKÉHO TELECOMU, zaměstnanci Technického a zkušebního ústavu telekomunikací a pošt Praha (TESTCOM), ČTÚ a pracovníci ČESKÉHO TELECOMU-ve svých svědeckých výpovědích (spr.. spis V, č.l. 3-27, 30-75, 78-81, 86-100) potvrdili názor Úřadu, že ačkoli lze po technické stránce služby poskytované prostřednictvím mobilních a pevných telekomunikačních sítí považovat za zaměnitelné, významným faktorem tyto služby odlišující je mobilita, která uživateli umožňuje používat mobilní telefon kdekoli, kde je pokrytí příslušným signálem mobilního operátora, což ovšem u služeb poskytovaných pevnými telekomunikačními sítěmi není možné. Tito svědci dále uvedli, že hlavním důvodem pro pořízení nebo užívání mobilního telefonu je možnost být neustále k dispozici, což však v případě pevného telefonu možné není. Ze svědeckých výpovědí zákazníků ČESKÉHO TELECOMU dále vyplynulo, že nelze konstatovat, že by tito zákazníci poptávali komplexní telekomunikační řešení nebo že jim takové komplexní telekomunikační řešení bylo nabídnuto. Svědek ze společnosti ČESKÝ TELECOM dále na otázku zástupce účastníka řízení, zda vykazují technická řešení při poskytování komplexních telekomunikačních služeb podnikatelskému segmentu nějaká specifika, uvedl, že komplexnost se obvykle dociluje poskládáním několika rozdílných služeb, přičemž jedinou výjimkou z hlediska komplexnosti je hlasová služba jako taková, která je komplexní službou sama o sobě. Tento svědek dále uvedl, že dle jeho názoru komplexní služba jako taková v podstatě neexistuje. Výslechy svědků navržených účastníkem řízení tedy neprokázaly plnou zastupitelnost služeb poskytovaných prostřednictvím pevných a prostřednictvím mobilních sítí a ani skutečnost, že by ČESKÝ TELECOM nabízel svým zákazníkům komplexní telekomunikační řešení.
Po provedeném dokazování pozval Úřad dopisy č.j S1/03-3090/03-ORP a č.j. S1/03-3089-ORP ze dne 19. června 2003 zástupce účastníka řízení na nové seznámení s podklady pro rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění, které se uskutečnilo na Úřadě ve dnech 23. a 24. června 2003. Zástupce společnosti ČESKÝ TELECOM z Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol. zaslal dne 26. června 2003 Úřadu své vyjádření k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění (spr. spis V, č.l. 119-124), ve kterém uvedl, že odkazuje v plném rozsahu na svá předcházející vyjádření, ve kterých se vyjádřil ke všem podstatným okolnostem a průběhu správního řízení. Dále uvedl, že dle jeho názoru k porušení zákona účastníkem řízení nedošlo, neboť ČESKÝ TELECOM nezneužíval svého postavení a že jím uzavírané smlouvy na poskytnutí cenových plánů neobsahují rozdílné podmínky při srovnatelném plnění, svým zákazníkům zvláštní, individuální podmínky nenabízel a cenové plány individuální podmínky z tohoto důvodu obecně neobsahují, což bylo dle jeho názoru prokázáno i svědeckými výpověďmi. Konstatuje, že jsou-li zákazníkům poskytovány slevy, jedná se vždy o slevy množstevní odvislé od objemu provolaných impulsů a jiné slevy nebyly zákazníkům ze strany účastníka řízení nabízeny ani smluvně ujednávány a že ani účastník řízení žádným způsobem neomezoval uzavírání smluv mezi jeho zákazníky a alternativními operátory. Zástupce ČESKÉHO TELECOMU dále konstatuje, že část zákazníků uzavřela s ČESKÝM TELECOMEM smlouvy na základě konání interního výběrového řízení a že část zákazníků užívá kromě služeb ČESKÉHO TELECOMU i služeb alternativních operátorů. S ohledem na výše uvedené účastník řízení navrhl, aby bylo správní řízení zastaveno, neboť dle jeho názoru uzavíráním smluv se zákazníky účastníka řízení na poskytování cenových plánů určených pro podnikatelský sektor nedošlo k porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.
K tomuto vyjádření účastníka řízení Úřad konstatuje, že vyjádření účastníka řízení k podkladům pro rozhodnutí a se způsobem jejich zjištění neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu hodnocení jednání účastníka správního řízení ze strany Úřadu. Na doplnění Úřad konstatuje, že s námitkami, které účastník řízení v tomto svém vyjádření uvedl, se již v tomto rozhodnutí výše vypořádal.
Odůvodnění výše pokuty
Podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona může Úřad soutěžitelům, kteří úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákaz zneužívání dominantního postavení stanovený v § 11 zákona, uložit pokutu do výše 10 000 000,-Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování zákona. Výše pokuty v mezích stanovených zákonem závisí na správním uvážení Úřadu.
Jakkoli je výše pokuty věcí správního uvážení, samotná sankce (pokuta) nemůže stát mimo vlastní důvody porušení zákona. Pouze konstatování o porušení zákona, vycházející z provedeného šetření a dokazování, předurčuje odůvodněnost uložení pokuty.
Úřad tedy především konstatuje, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že k jednání, které je popsáno v bodě 1. výroku tohoto rozhodnutí, skutečně došlo. Stejně tak má Úřad za prokázané, že tímto jednáním bylo porušeno ustanovení § 11 odst. 1 zákona. Podmínky pro uložení pokuty jsou tedy dány.
Při úvahách o výši pokuty Úřad vycházel ze skutečnosti, že protisoutěžního jednání se dopustil subjekt, který na příslušném relevantním trhu zaujímá dominantní postavení. Jak již bylo uvedeno, pro subjekty v dominantním postavení platí z pohledu zákona přísnější pravidla než na subjekty ostatní, a pokud takový subjekt zákon poruší, je jeho jednání posouzeno vždy jako závažné porušení zákona.
V posuzovaném případě Úřad přihlédl při zvažování výše pokuty zejména k tomu, že jednání, v němž je spatřováno porušení zákona, představovalo pro konkurenty ČESKÉHO TELECOMU významnou bariéru pro rozvoj jejich podnikání. Jak již bylo uvedeno, pro vznik efektivní konkurence na relevantním trhu jsou vytvořeny podmínky, obsažené v příslušných ustanoveních zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. Přijetím této normy byl vyjádřen veřejný zájem na tom, aby se hospodářská soutěž v odvětví telekomunikací co možná nejrychleji rozvíjela, čímž dojde k rozšíření nabídky služeb i ze strany jiných operátorů a v konečném důsledku i k rozšíření výběru pro konečného spotřebitele. Jestliže za tohoto stavu ČESKÝ TELECOM činil kroky k udržení či získání zákazníků způsobem popsaným v tomto rozhodnutí, významným způsobem, a to z pohledu zákona prostřednictvím nefér prostředků, omezoval své konkurenty v možnosti efektivně mu konkurovat. Navíc, a to bylo rovněž v průběhu tohoto řízení prokázáno, tyto nefér prostředky byly ČESKÝM TELECOMEM používány zcela vědomě a cíleně. Jak jinak hodnotit tzv. Winback/Retence program než jako propracovanou obchodní strategii založenou na vytvoření takových podmínek, které budou pro zákazníka, a tím v konečném důsledku současně i pro konkurenta ČESKÉHO TELECOMU, představovat překážku pro využití nabídky konkurenčních operátorů.
Nezanedbatelným faktem je i to, že ČESKÝ TELECOM své chování popsané v tomto rozhodnutí zaměřil právě na zákazníky z řad podnikatelů, tedy na takové, kteří pro ČESKÝ TELECOM představují významný potenciál příjmů. Navíc došlo v důsledku tohoto jednání ČESKÉHO TELECOMU k tomu, že někteří podnikatelé-zákazníci ČESKÉHO TELECOMU, kterým nebyla nabídnuta možnost využít zvýhodněného cenového plánu, byli diskriminováni oproti těm zákazníkům-podnikatelům, kteří zvýhodněné cenové plány užívali. Důsledky jednání ČESKÉHO TELECOMU se však současně projevily i u všech potenciálních konkurentů ČESKÉHO TELECOMU. Tito se dostali do situace, kdy ne vlastní vinou, ale právě v důsledku protisoutěžního chování ČESKÉHO TELECOMU, mohli vystupovat v roli pouze nevýznamné konkurence.
Závažnost protisoutěžního jednání účastníka řízení je dále umocněna tím, že smlouvy pro zvýhodněné cenové plány jsou zaměřeny právě na podnikatele, kteří podle účastníka řízení "realizují vysoký objem odběru služeb". Jedná se o skupinu zákazníků, která přináší účastníkovi řízení významnou část jeho výnosů a uplatnění zvýhodněných cenových plánů právě u této skupiny zákazníků, a to vzhledem ke konstrukci těchto zvýhodněných cenových plánů, představuje pro účastníka řízení poměrně jistý a z hlediska objemu významný finanční přínos. Jedná se totiž o skupinu zákazníků, kterou jako první plánovali oslovit a také oslovili svými nabídkami konkurenti účastníka řízení. Jak je uvedeno výše, nikoli vlastní neschopnost těchto konkurentů, ale právě protisoutěžní charakter jednání účastníka řízení vytváří na straně konkurentů účastníka řízení bariéru, která jim brání v opravdu účinné konkurenci ve vztahu k účastníkovi řízení na relevantním trhu.
Ze svědeckých výpovědí také vyplynulo, že účastník řízení začal tyto zvýhodněné cenové plány aplikovat až teprve v relativně nedávné době, čemuž odpovídají i data, od kterých jsou účinné jednotlivé Podmínky. Také tato skutečnost nasvědčuje tomu, že se ze strany účastníka řízení jedná o obchodní politiku související s rozvíjející se liberalizací telekomunikačního trhu, která má znesnadnit vstup alternativních operátorů na trh. Toto konstatování vychází z toho, že před tím, než byly telekomunikačním zákonem vytvořeny základní předpoklady pro liberalizaci telekomunikačního trhu a tím tedy i předpoklady pro nástup konkurence ČESKÉHO TELECOMU na trh, nebyly tyto zvýhodněné cenové plány ze strany ČESKÉHO TELECOMU nabízeny a aplikovány. I vzhledem k této skutečnosti lze tedy chování ČESKÉHO TELECOMU posoudit jako závažné porušení zákona.
Úřad také v souvislosti s uvedeným přihlédl k tomu, že zástupce účastníka řízení na žádost Úřadu o poskytnutí podmínek obchodního chování u programu Winback sdělil, že na základě provedeného interního šetření bylo zjištěno, že neexistují žádné závazné smluvní dokumenty, resp. podmínky písemně specifikující "podmínky obchodního chování u programu Winback". Úřad však konstatuje, že v průběhu správního řízení v rámci shromažďování podkladových materiálů byl zajištěn materiál, ve kterém jsou základní kroky při realizaci programu Winback stanoveny. Z uvedeného vyplývá, že konstatování účastníka řízení neodpovídalo skutečnému stavu věci.
Úřad přihlédl rovněž k tomu, že chováním ČESKÉHO TELECOMU byla nejen vytvořena bariéra pro vstup na příslušný trh pro potenciální konkurenty ČESKÉHO TELECOMU, ale újma byla způsobena i zákazníkům, kteří na podmínky zvýhodněných cenových plánů přistoupili. Tito zákazníci byli (a doposud stále jsou) jednak zavázáni realizovat určitý objem volání a jednak musí podmínky zvýhodněných cenových plánů akceptovat po určitou dobu. Pokud by tyto závazky nedodrželi, ztratili by "výhody", které ze zvýhodněných cenových plánů mají.
Nezanedbatelnou skutečností je, že protisoutěžního chování se dopustil subjekt, který již byl za porušení soutěžních pravidel v minulosti sankcionován. Je tedy nepochybné, že i přesto, že je účastník řízení obeznámen s příslušnou legislativou platnou pro ochranu hospodářské soutěže, nebral na tuto legislativu ohled. Lze tak konstatovat, že dosavadní zásahy Úřadu proti jednání účastníka řízení, které Úřad již v minulosti označil za protisoutěžní, nebyla dostatečná. Proto Úřad v tomto případě i vzhledem k této skutečnosti dospěl k závěru, že při úvahách o výši sankce za protisoutěžní jednání v tomto správním řízení, při respektování zásady, že taková sankce nesmí být pro účastníka řízení likvidační, musí zohlednit i tento postoj účastníka řízení.
Úřad rovněž dochází k závěru, že i když nelze v posuzovaném případě prokázat, že protisoutěžní jednání účastníka řízení vycházelo z úmyslu porušit zákon, lze toto jednání účastníka řízení posoudit zcela jistě jako jednání nedbalostní. S ohledem na výše uvedené je tedy zjevné, že se účastník řízení dopustil výše jmenovaného správního deliktu jak na újmu ostatních soutěžitelů-konkurentů společnosti ČESKÝ TELECOM, tak na újmu spotřebitelů.
Vše výše uvedené skutečnosti svědčí v neprospěch účastníka řízení. Vzhledem k závažnosti porušení zákona Úřad nevyužil možnosti uložit výši pokuty do výše 10 000 000 Kč, ale při stanovení její výše přihlédl k čistému obratu společnosti ČESKÝ TELECOM za rok 2002.
Po vyhodnocení všech shora uvedených skutečností proto Úřad dospěl k závěru, že v daném případě pokuta uložená ve výši 81 700 000 Kč splní jak úlohu represivní, tak i roli preventivní a vzhledem k finanční situaci společnosti ČESKÝ TELECOM nebude pro společnost ČESKÝ TELECOM likvidační.
Poučení o opravném prostředku
Podle ustanovení § 61 odst. 1 správního řádu lze proti tomuto rozhodnutí do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže prostřednictvím Úřadu. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

Ing. Vladimír Stankov, CSc.
vrchní ředitel

v zastoupení
Mgr. Vítězslav Šemora
pověřený zastupováním

Rozhodnutí obdrží:
Mgr. Radek Pokorný, advokát
Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & spol.
Karolíny Světlé 301/8
110 00 Praha 1
Kamil Čermák
ČESKÝ TELECOM, a.s.
Olšanská 55/5
130 34 Praha 3
1 Vodafone/Airtouch (Case IV/M.1430 ze dne 21.5.1999), Vodafone Airtouch/Mannesmann (Case IV/M.1795 ze dne 12.4.2000), France Telecom/Orange (Case IV/M.2016 ze dne 11.8.2000), Vodafone Group plc/Eircell (Case IV/M.2305 ze dne 2.3.2001), Commission Guidelines (2002/C 165/03) on market analysis and the assessment of significant market power under the Community regulatory Framework for electronic networks and services
2 Telia/Telenor (IV/M.1439 ze dne 13.10.1999)
3 Telia/Sonera (Case No Comp/M.2803 ze dne 10.7.2002)
4 Například v případu United Brands (Case 27/76) nebo v případu NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin v Commission of the European Communities (Case 322/81).
5 Například rozsudek Evropského soudu ve věci Hoffmann-La Roche (Case 85/76).
6 Case No IV/JV.15-BT/AT&T
7 Například Telia/Telenor (IV/M.1439), Telia/Sonera (Case No Comp/M.2803), apod.