UOHS R96/2009
Rozhodnutí: R96/2009/HS-11690/2009/310/MVr Instance II.
Věc spojení soutěžitelů BXR Logistics B.V./Čechofracht a.s.
Účastníci BXR Logistics B.V. Čechofracht a.s.
Typ správního řízení Spojování soutěžitelů (fúze)
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2009
Datum nabytí právní moci 14. 9. 2009
Související rozhodnutí S117/09 , S117/09
Dokumenty dokument ke stažení 160 KB


Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 14.9.2009
Č.j. UOHS-R 96/2009/HS-11690/2009 / 310 /MVr 9. září 2009
V řízení o rozkladu, který proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S117/2009/KS-7310/2009/840 ze dne 9. 6. 2009 ve věci žádosti o nahlédnutí do spisu správního řízení sp. zn. S 117/2009 vedeného ve věci povolení spojení soutěžitelů BXR Logistics B.V. , se sídlem Nizozemské království, Amsterdam, Jachthavenweg 109h, a Čechofracht a.s., se sídlem Praha 1, Opletalova 37/1284, IČ: 00001066, ve smyslu § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podala společnost Kühne + Nagel, spol. s r.o. , se sídlem Praha 4, Zelený pruh 1560/99, IČ: 45787115, právně zastoupená JUDr. Vladimírem Chýským, advokátem se sídlem Praha 3, Žerotínova 1132/34, jsem podle § 90 odst. 5 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a na základě návrhu rozkladové komise,
rozhodl takto:
Podaný rozklad z a m í t á m a usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S117/2009/KS-7310/2009/840 ze dne 9. 6. 2009 p o t v r z u j i .
Odůvodnění:
I. Napadené usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad ) vydal dne 9. 6. 2009 usnesení č.j. ÚOHS-S117/2009/KS-7310/2009/840 (dále též napadené rozhodnutí ), v jehož jediném výroku zamítl podle § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též správní řád ), žádost společnosti Kühne + Nagel, spol. s. r.o., se sídlem Praha 4, Zelený pruh 1560/99, IČ: 45787115 (dále též žadatel ), ze dne 25. 5. 2009 o nahlédnutí do spisu správního řízení sp. zn. S 117/2009 vedeného ve věci povolení spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon ), doplněnou k výzvě správního orgánu prvního stupně podáním ze dne 29. 5. 2009.
II. Rozklad
2. Žadatel podal proti napadenému rozhodnutí včas rozklad, v rámci něhož uplatnil dále uvedené námitky.
Právní zájem na nahlédnutí do spisu
3. Žadatel nesouhlasí s tvrzením správního orgánu prvního stupně, že za jinou osobu ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu je nutné považovat např. právní nástupce účastníka správního řízení, přičemž uvedl, že za jinou osobu, která prokáže právní zájem je nutno definovat jinak, na základě méně přísných kritérií, resp. odlišných kritérií.
4. Tvrzení prvostupňového orgánu, že případný právní zájem žadatele v řízení před Úřadem, je nutné definovat jinak než v soukromoprávních vztazích a to veřejnoprávně, jako zájem na ochraně hospodářské soutěže jako celku, zcela bez vazby na jednotlivé soutěžitele, žadatel zcela jednoznačně odmítá a dodává, že jediným účelem a současně i jediným prostředkem k ochraně abstraktního veřejnoprávního zájmu na ochraně hospodářské soutěže je přitom ochrana zájmů spotřebitelů a ostatních soutěžitelů.
5. Žadatel dále tvrdí, že soutěžitelé mají v hospodářské soutěži své soukromé zájmy, z nichž ten nejdůležitější je v konkurenci přežít , tj. uhájit svoji existenci na relevantním trhu. Tento fundamentální právní zájem každého jednotlivého soutěžitele přitom dle mínění žadatele úzce souvisí s veřejnoprávním zájmem Úřadu na ochraně hospodářské soutěže jako celku.
6. Žadatel dále namítá, že neexistuje soukromoprávní prostředek, který by ohroženým soutěžitelům umožňoval bránit se vytváření dominantních subjektů, kartelů a zneužívání jejich postavení k vytlačování konkurentů z trhu.
7. Vzhledem k řádnému uplatnění svých práv má žadatel za to, že disponuje právním zájmem na nahlížení do spisu, jelikož je toho názoru, že mu nahlížení umožní podat Úřadu komplexní, přehledné a především důkazy podložené námitky proti spojení.
8. Závěrem rozkladu žadatel uvádí, že označení určitých částí spisu účastníky řízení za předmět obchodního tajemství není důvodem k odepření nahlížení do spisu jako celku, ale pouze do takových jeho částí, které jsou jako obchodní tajemství výslovně označeny a to i v případě, že takové části budou představovat většinu spisu.
Petit rozkladu
9. Ze všech výše uvedených důvodů žadatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že se nahlédnutí do správního spisu povoluje.
III. Řízení o rozkladech
10. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu, a proto v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
IV. Přezkum napadeného rozhodnutí
11. Podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
11.
Právní zájem na nahlédnutí do spisu
12. Žadatel v rozkladu nejprve argumentuje kategorií právního zájmu na nahlédnutí do správního spisu. V tomto ohledu se s námitkou žadatele, že pro doložení důvodnosti námitek má žadatel právní zájem na uvedení co nejpřesnějších a nejkonkrétnějších údajů v námitkách proti připravovanému spojení, přičemž velkou část svých odhadů a důvodných domněnek, které v námitkách uvedl, je schopen doložit pouze na základě informací, obsažených ve spise, nemohu ztotožnit s ohledem na níže uvedené.
13. Podle § 38 odst. 2 správního řádu platí, že Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem .
14. Ustanovení § 38 odst. 4 stanoví, že S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části .
15. Z § 38 odst. 6 se podává, že Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti; to neplatí o částech spisu, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může nahlížet pouze účastník řízení nebo jeho zástupce za předpokladu, že jsou předem seznámeni s následky porušení povinnosti mlčenlivosti o těchto skutečnostech a že o poučení je sepsán protokol, který podepíší. Ustanovení odstavce 4 se nepoužije .
16. Dikce § 21 odst. 10 zákona [1] zní: Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují obchodní, bankovní nebo obdobné zákonem chráněné tajemství, to neplatí o částech spisu, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz, a nahlížet do takových částí spisu lze za podmínek podle § 38 odst. 6 správního řádu .
17. Jsem toho mínění, že právní zájem jiných osob než účastníků řízení na nahlížení do správního spisu zakotvený ve výše zmíněném ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu je nutno interpretovat tak, že právní zájem na nahlédnutí do spisu má každý, jehož právní sféry se týká rozhodnutí ve spisu založené nebo údaje v tomto spisu obsažené , přičemž dotčení právní sféry žadatele musí nabýt jistého stupně intenzity, tzn. musí se přímo, konkrétně, adresně a nesporně odrazit v podobě bezprostředního nebezpečí porušení práva, jeho odejmutí, znemožnění jeho výkonu apod. (viz níže).
18. Jak již bylo zmíněno, dotčení právní sféry žadatele lze spatřovat kupříkladu v porušení práva (ať již procesního nebo hmotného), jeho odejmutí, znemožnění jeho výkonu či naopak jeho přiznání, uložení povinnosti apod. Neomezenému přístupu do správního spisu ze strany třetích osob konkuruje zásada neveřejnosti správního řízení a práva účastníků správního řízení, pročež, jak jsem předestřel výše, jsem přesvědčen o tom, že dotčení právní sféry žadatele musí nabýt jistého stupně intenzity, tzn. že případné neumožnění nahlédnutí do správního spisu se musí přímo, konkrétně, adresně a nesporně odrazit v podobě bezprostředního nebezpečí porušení práva, jeho odejmutí, znemožnění jeho výkonu atd.
19. Účastník v této souvislosti v podstatě argumentuje tím, že v případě nemožnosti nahlédnout do správního spisu bude omezeno jeho právo podat námitky proti navrhovanému spojení vyvěrající z § 16 odst. 1 zákona.
20. Mám za to, že smyslem a účelem institutu námitek ve smyslu § 16 odst. 1 zákona je umožnit třetím osobám vyjádřit jejich nesouhlas s navrhovaným spojením založený na jejich znalostech tržního prostředí, jakož i empirii v něm nabyté a tím pomoci identifikovat správnímu orgánu problematické faktory spojení z hlediska stavu soutěžního prostředí panujícího na dotčených trzích a tak indikovat, jakým směrem by mělo být vedeno dokazování ve správním řízení o povolení/zamítnutí spojení. V této souvislosti deklaruji, že správní orgán prvního stupně se ve své rozhodovací praxi námitkami soutěžitelů pečlivě zabývá a zkoumá jejich důvodnost prizmatem účelu předmětného správního řízení, jímž je nepovolit ta spojení, jež by měla za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.
21. Shora řečené (tedy povahu námitek ve smyslu § 16 odst. 1 zákona) dovozuji především z toho, že zákon prvostupňovému orgánu neukládá tyto námitky jakkoli vypořádat, vyhodnotit, tím méně o nich rozhodnout, což ovšem samozřejmě neznamená, že by se jimi správní orgán při posuzování spojení neměl zabývat (viz shora). Tu odkazuji např. na právní úpravu obsaženou v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně na § 92, který stanoví, že V rozhodnutí stavební úřad rozhodne o námitkách účastníků řízení, v odůvodnění vyhodnotí připomínky veřejnosti a stanoví dobu platnosti rozhodnutí, má-li být delší, než stanoví tento zákon .
22. Ve světle výše uvedeného tak konstatuji, že odepření žadateli nahlédnutí do správního spisu se jeho právní sféry nikterak nedotklo ani dotknout nemohlo (resp. jeho právo podat námitky neomezilo).
23. Nad rámec výše zmíněného konstatuji, že i v případě závěru o omezení práva žadatele podat námitky jsem toho názoru, že by se jednalo o zásah do právní sféry žalobce tak nízké intenzity, jež by nebyla s to odůvodnit povolení nahlédnutí do správního spisu.
24. Na tomto místě v prvé řadě příkladmo odkazuji na odbornou literaturu pojednávající o správním řízení [2] , jež dovozuje právní zájem na nahlédnutí do spisu správního řízení u osob, jichž se přímo dotýká obsah protokolu ve smyslu § 18 správního řádu, přičemž tyto osoby nebyly účastny jednání nebo úkonu, který byl předmětem zápisu. Ovšem v případě těchto osob je umožnění nahlédnutí do správního spisu naprosto nezbytné pro uplatnění jejich práva zakotveného v § 18 odst. 4 správního řádu, tedy práva podat proti obsahu protokolu stížnost ve smyslu § 175 téhož zákona (což samozřejmě není možné bez znalosti obsahu protokolu). Zásadní nepoměr mezi intenzitou zásahu do právní sféry na straně těchto osob a žadatele je naprosto zřejmý.
25. Dále poukazuji na skutečnost, že žadatel v rozkladu nikterak nespecifikuje, z jakého důvodu se domnívá, že cit.: velkou část svých odhadů a důvodných domněnek, které v námitkách uvedl, je schopen doložit pouze na základě informací, obsažených ve spise ; jinými slovy řečeno žadatel neuvádí, které informace a jaké povahy ve správním spise očekává, přičemž zároveň ani nezmiňuje, že mu v tom brání právě neznalost obsahu správního spisu. Argumentace žadatele tak v tomto ohledu pozbývá věrohodnosti.
26. V neposlední řadě z obsahu námitek žadatele se jasným způsobem podává, že své domněnky konstruoval v naprosté většině na základě skutečností, jež mají obvykle charakter obchodního tajemství (výše tržních podílů spojujících se soutěžitelů, struktura tržeb-složení zákazníků, obsah smluvní dokumentace soutěžitelů, apod.), popřípadě na skutečnostech, jež jsou veřejně přístupné či jsou žadateli známy (překážky vstupu na trh železničního zasílatelství, možnosti volby obchodních partnerů ze strany zasílatelských společností a další).
27. Jak se podává z výše citované právní úpravy, znahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují obchodní, bankovní nebo obdobné zákonem chráněné tajemství. Do této spisové dokumentace mohou nahlížet toliko účastníci řízení , a to pouze za splnění dalších zákonných podmínek. Tedy případné nahlédnutí do spisu by právní postavení žadatele nezlepšilo, jelikož by mu nemohly být zpřístupněny ty jeho části, jež tvoří předmět obchodního tajemství. V případě informací již žadateli známých či veřejně dostupných je neexistence právního zájmu žadatele na nahlédnutí do spisu zřejmá prima facie .
28. Na okraj dále podotýkám, že žadatel v rámci své argumentace snesené v rozkladu naprosto chybně užívá promiscue po obsahové stránce zcela odlišné kategorie právního zájmu na výsledku řízení [3] , naléhavého právního zájmu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [4] a právního zájmu na nahlížení do správního spisu . Právě otázka prokázání právního zájmu na nahlížení do správního spisu přitom tvoří meritum projednávané právní věci. Argumentace jinými typy právních zájmů je tak v tomto ohledu krajně nepřiléhavá.
29. Vzhledem ke shora vyloženým úvahám tak uzavírám, že žadatel neprokázal právní zájem na nahlédnutí do spisu. Pokud žadateli správní orgán prvního stupně nahlédnutí do správního spisu z tohoto důvodu odepřel, není to ničeho, co by mu bylo lze vytknout.
Jiný vážný důvod na nahlédnutí do spisu
30. Správní orgán prvního stupně měl dále pochybit tím, že neumožnil žadateli nahlédnout do správního spisu, přestože žadatel měl prokázat jiný vážný důvod na tomto nahlédnutí- přímý dopad spojení do jeho podnikatelské činnosti . Ani právě uvedené námitce nemohu přisvědčit.
31. Případná změna tržní struktury na relevantních trzích dotčených předmětným spojením, pokud dojde k jeho povolení, se může odrazit v rámci obchodní činnosti vyvíjené žadatelem, avšak toliko nepřímo, v návaznosti na změnu tržního prostředí (což je ovšem jev vlastní tržnímu prostředí jako takovému, k němuž nedochází pouze v návaznosti na Úřadem povolená spojení, nýbrž s ohledem na celou řadu dalších faktorů). Jinými slovy řečeno změna tržního prostředí je imanentní součástí podnikatelského života všech soutěžitelů bez výjimky, zvláště v dnešní dynamicky se vyvíjející společnosti.
32. Avšak co je z hlediska merita projednávané věci klíčové, žadatel neuvádí, natož aby prokázal, jak by nahlédnutí do správního spisu mělo ovlivnit dopad spojení do jeho podnikatelské činnosti, když právě dopad spojení do jeho podnikatelské činnosti předkládá jako vážný důvod nahlédnutí do správního spisu. V této souvislosti poznamenávám, že za současného právního stavu nedisponují přímí konkurenti spojujících se soutěžitelů žádnými veřejnými subjektivními právy, jež by jim umožňovala samostatně brojit proti povolení spojení jak ve fází správního řízení, tak ve fázi následného soudního přezkumu, čemuž ostatně odpovídá skutečnost, že případné povolení spojení se jejich právní sféry nedotýká [5] .
33. Uvedené dále dokládá skutečnost, že i za účinnosti zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též s. ř. s. ), jež do českého správního soudnictví zavedl institut osoby zúčastněné na řízení, nebylo toto postavení přiznáno žádnému spojujícím se soutěžitelům přímo konkurujícímu soutěžiteli, přičemž podmínkou přiznání tohoto procesního postavení určité osobě je krom jiných přímé dotčení na právech [6] .
34. V této souvislosti odkazuji na z hlediska okolností projednávané věci přiléhavé závěry Nejvyššího správního soudu (dále též NSS ) [7] a Vrchního soudu v Olomouci, kdy prvně uvedený soud judikoval, že
Účelem zákona je ochrana konkurence jako ekonomického jevu, nikoliv ochrana jednotlivých účastníků trhu . Ti jsou proti narušitelům soutěže nepřímo chráněni výkonem pravomoci Úřadu, vykonávajícího dozor nad tím, zda a jakým způsobem soutěžitelé plní povinnosti vyplývající pro ně z tohoto zákona nebo z rozhodnutí Úřadu vydaných na základě zákona o soutěži. (...) Jak jednoznačně vyplývá z předmětu úpravy zákona, nechrání tento jednotlivé soutěžitele , nýbrž chrání soutěž na trhu zboží. Jedná se tudíž o objektivní zájem společnosti na zachování účinné hospodářské soutěže, ale nikoli na subjektivních právech jejich jednotlivých účastníků . Jak vyplývá z ust. § 1 odst. 1 zákona, ochrana je prostřednictvím Úřadu poskytována nikoliv individuálním soutěžitelům a jejich zájmům , ale zachování soutěžního prostředí. (...)Lze rovněž souhlasit se žalovaným, když žalobce považuje za konkurenta, který pociťuje ohrožení konkurenčního prostředí. K tomu směřují nejen námitky popisující obšírně stav na trhu zemního plynu a skladování plynu, jež po spojení vzejde, ale i obavy spojené s převzetím akcií žalobce novým vlastníkem, či poukaz na možné ohrožení využití nerostného bohatství České republiky v důsledku možnosti využití dominantního postavení k podpoře dovozu zemního plynu. Jde však o námitky vážící se primárně k podpoře soutěžních zájmů, a s touto argumentací se musí Úřad vypořádat v meritorním rozhodnutí. Způsob, jakým žalobce vnímá právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost by a priori vylučoval jakoukoli úvahu o spojování soutěžitelů per se . (...) Je tak přijatelný závěr žalovaného o tom, že vskutku nebylo vedeno řízení o právech, nárocích, resp. povinnostech žalobcových; soutěžní zájmy dotčeny být mohou, avšak žalobcova práva nebo povinnosti nemohla být meritorním rozhodnutím Úřadu ve věci ani podstatně dotčena . (pozn. podtržení přidáno předsedou Úřadu)
35. NSS se dále ve svém rozsudku [8] vyslovil, že
Ochrana soutěže však nestojí primárně na ochraně slabších, nýbrž jen tehdy, vyplyne-li potřeba jejich ochrany z potřeby ochrany korektního (fair) soutěžního prostředí.
36. Vrchní soud v Olomouci v této souvislosti deklaroval [9] , že
Předmětem ochrany není v prvním plánu soutěžitel či spotřebitel, ale hospodářská soutěž jako významný ekonomický fenomén. Soutěžním právem je postihováno unfair jednání za situace, kdy na jeho utváření neexistuje adekvátní tržní tlak konkurence.
37. K argumentaci žadatele stran interpretace pojmu jiné osoby, která má právní zájem na nahlédnutí do spisu , poznamenávám, že z logiky věci je zřejmé, že právní nástupce účastníka bude mít právní zájem na nahlédnutí do správního spisu za situace, kdy k právnímu nástupnictví došlo až po pravomocně skončeném správním řízení. [10]
38. Co se týče žadatelových tvrzení o definici samotného právního zájmu a o působnosti Úřadu a vztahu veřejnoprávních a soukromoprávních zájmů odkazuji na shora uvedenou judikaturu a deklaruji, že se jedná o tvrzení, jež se neváží k meritu věci, jímž je zodpovězení otázky, zda žadatel prokázal právní zájem či jiný vážný důvod pro nahlédnutí do správního spisu vedeného Úřadem pod sp. zn. S 117/2009. Právě řečené platí i pro další tvrzení žadatele, že cit.: Jediným účelem a současně i jediným prostředkem k ochraně abstraktního veřejnoprávního zájmu na ochraně hospodářské soutěže je přitom ochrana zájmů spotřebitelů a ostatních soutěžitelů.
39. Pokud jde o tvrzení žadatele, že cit.: Soutěžitelé mají v hospodářské soutěži své soukromé zájmy, z nichž ten nejdůležitější je v konkurenci přežít , tj. uhájit svoji existenci na relevantním trhu. , kdy tento posléze zaměňuje zmíněný soukromý zájem za zájem právní, konstatuji, že žádný právní zájem (na rozdíl od toliko faktického zájmu) na přežití v konkurenčním boji tu dán není, již z toho prostého důvodu, že zde není žádného takového práva (viz judikatura uvedená shora).
40. S ohledem na shora vyložené tak uzavírám, že žadatel neprokázal ani jiný vážný důvod na nahlédnutí do spisu. Vzhledem k tomu, že účastník řízení neprokázal právní zájem ani jiný vážný důvod na nahlédnutí do spisu, nebylo třeba dále zkoumat otázku porušení práva některého z účastníků či veřejného zájmu.
41. V souladu s § 89 odst. 2 správního řádu, jsem se dále zabýval souladem rozkladem nenapadených částí (tu ve smyslu dílčích závěru správního orgánu prvního stupně uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí) napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Konstatuji, že jsem neshledal žádných pochybení či vad.
Závěr
42. Ze všech shora uvedených důvodů, na základě návrhu rozkladové komise dle § 152 odst. 3 správního řádu a po přezkoumání souladu jak napadeného rozhodnutí, tak správního řízení, které mu přecházelo, s právním předpisy, jakož i po přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu jsem dospěl k závěru, že je třeba podaný rozklad proti napadenému rozhodnutí zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit.
Poučení o opravném prostředku:
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
JUDr. Vladimír Chýský
Žerotínova 1132/34
Praha 130 00
Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce.

[1] ve znění před účinností novely zákona č. 155/2009 Sb., viz čl. II novely-přechodná ustanovení
[2] Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2008, s. 137; Vedral, J., Správní řád. Komentář. 1. vydání, Praha: Polygon, 2006, s. 157
[3] srov. institut vedlejšího intervenienta zakotveného v § 93 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též o. s. ř. )
[4] srov. § 80 písm. c) o. s. ř.
[5] srov. čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
[6] či povinnostech, a to vydáním napadeného rozhodnutí, nebo tím že rozhodnutí nebylo vydáno, viz § 34 s. ř. s., viz rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 36/2003-239 ze dne 20. 4. 2006, Usnesení téhož soudu č.j. 31 Ca 28/2005-230 ze dne 30. 3. 2006
[7] č.j. 2 A 11/2002-OL-227 ze dne 21. 10. 2004 ve věci Moravské naftové doly, a. s. , č.l. 243, ve vztahu k prvním dvěma citacím totožně rozsudek NSS č.j. 2 A 20/2002-OL-80 ze dne 31. 3. 2005 ve věci EGRES a. s. , č.l. 85
[8] č.j. 2 A 13/2002-424 ze dne 28. 1. 2005 ve věci T-Mobile
[9] rozsudek sp. zn. 2 A 8/98 ze dne 4. 1. 1999 ve věci Kabel Plus
[10] viz Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2008, s. 137; Vedral, J., Správní řád. Komentář. 1. vydání, Praha: Polygon, 2006, s. 282