UOHS R65/2009
Rozhodnutí: R65/2009/HS-13615/310/JMa Instance II.
Věc Zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů-Asociace užité grafiky a grafického designu
Účastníci Asociace užité grafiky a grafického designu
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2009
Datum nabytí právní moci 27. 10. 2009
Související rozhodnutí S070/08
Dokumenty dokument ke stažení 236 KB


Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 10. 2009 a stalo se vykonatelným dle jednotlivých výrokových částí.
Text označený [ ] obsahuje obchodní tajemství účastníka řízení.

Č.j.: ÚOHS-R 65/2009/HS-13615/310/JMa V Brně dne 19. října 2009
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j.
S 070/2008/KD-4545/2009/850 ze dne 17. 4. 2009 ve věci porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení Asociace užité grafiky a grafického designu , se sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 250, právně zastoupený JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem Praha 1, Haštalská 27, jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a na základě návrhu rozkladové komise,
rozhodl takto:
Účastníkem řízení podaný rozklad z a m í t á m a p o t v r z u j i rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 070/2008/KD-4545/2009/850 ze dne 17. 4. 2009.
Odůvodnění:
I. Napadené rozhodnutí
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen Úřad nebo správní orgán prvního stupně ) vydal dne 17. 4. 2009 rozhodnutí č.j. S 070/2008/KD-4545/2009/850 (dále též jen napadené rozhodnutí ), v jehož první výrokové části deklaroval, že účastník řízení Asociace užité grafiky a grafického designu , se sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 250 (dále jen účastník řízení nebo též AUG ), tím, že v roce 2001 na základě společného konsensu členské základny včetně svého předsedy schválil, vydal a poté distribuoval dokument Autorské honoráře v užité grafice a grafickém designu , který byl určen primárně členům účastníka řízení, v němž byly v kapitolách Všeobecné podmínky, Stanovení honoráře, Práva reprodukce, Právo užití, Vedlejší výkony
a Vodítko pro klasifikaci objednatelů obsaženy pokyny pro výpočet honoráře a v kapitole Srovnávací tabulky doporučených minimálních autorských honorářů byly uvedeny ceny za jednotlivé výkony v oblasti grafického designu, a opětovně v roce 2007 na základě společného konsensu členské základny včetně svého předsedy schválil, vydal a poté distribuoval dokument Autorské honoráře v užité grafice a grafickém designu , který byl určen primárně členům účastníka řízení, v němž jsou v kapitolách Základní etická a právní pravidla při sjednávání a určování autorských honorářů (v bodě 12), Metodické pokyny pro výpočet honoráře a Užití a šíření díla obsaženy metodické pokyny pro výpočet honoráře a v kapitole Honorářové tabulky doporučené honoráře jednotlivých výkonů v oblasti grafického designu, přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů , které mohlo vést k narušení hospodářské soutěže na trhu výkonů v oblasti grafického designu a typografie, čímž porušil v období od 1. 1. 2002 do 8. 4. 2008 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon nebo zákon o ochraně hospodářské soutěže ).
2. Ve druhé výrokové části napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně shora uvedené jednání účastníku řízení do budoucna zakázal, přičemž třetí výrokovou částí napadeného rozhodnutí uložil účastníku řízení za porušení § 3 odst. 1 zákona podle § 22 odst. 2 téhož zákona pokutu ve výši 60 000 Kč .
3. Dále ve čtvrté části výroku napadeného rozhodnutí bylo správním orgánem prvního stupně uloženo účastníku řízení opatření k nápravě spočívající v povinnosti: a) informovat ve lhůtě do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí vhodným a účinným způsobem všechny členy Asociace užité grafiky a grafického designu o napadeném rozhodnutí Úřadu, především o zákazu a neplatnosti rozhodnutí sdružení soutěžitelů popsaného ve výrokové části I. napadeného rozhodnutí, a o splnění tohoto nápravného opatření informovat Úřad ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od uplynutí lhůty k jeho splnění.
4. V poslední části výroku napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též správní řád ), ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložil účastníku řízení povinnost nahradit náklady řízení ve výši
2 500 Kč .
II. Rozklad
5. Účastník řízení podal včas proti napadenému rozhodnutí rozklad, jímž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.
Překročení pravomocí Úřadu
6. Účastník řízení namítá, že rozhodnutí Úřadu není správné, že již v průběhu řízení před Úřadem vznesl a písemně vyjádřil řadu námitek, na jejichž relevantnosti trvá. Úřad podle tvrzení účastníka řízení překročil své pravomoci, neboť autorské odměny nepodléhají kontrole ze strany Úřadu, o čemž svědčí rozhodnutí Ministerstva financí České republiky č.j. 161/84 a 118/96 z 11. 12. 1996, cit.: odměny uvedené v autorském zákoně nejsou cenami podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění platných předpisů . Navíc podle názoru účastníka řízení většina ustanovení jmenovaného zákona o cenách není na autorské odměny aplikovatelná. Nelze proto ani v oblastech soutěžního práva aplikovat ustanovení zákona o cenách a argumenty vztahující se na dohody o ceně .
Účastník řízení není soutěžitelem podle zákona o ochraně hospodářské soutěže
7. Grafici sdružení v Asociaci užité grafiky a grafického designu jsou svobodní umělci, nikdo z nich nepodniká na základě živnostenského listu. Žádný z členů nemá, jak účastník řízení zdůrazňuje, tzv. grafické studio, charakterizující živnostenský způsob podnikání v této oblasti. Členové sdružení nečiní podle účastníka žádné akviziční činnosti, nebojují na trhu o zakázky. AUG se dle stanov zabývá pouze tvůrčí činností a schází se za účelem diskusí o umění.
Náprava závadného stavu již v průběhu řízení
8. Účastník řízení přes své výhrady ke stanovisku Úřadu v průběhu řízení odstranil všechny projevy nebo jejich možné následky, které by bylo možno považovat za porušování soutěže.
Nepřiměřenost pokuty
9. Dále podle účastníka řízení je uložená pokuta stanovená ve výši 50% obratu sdružení nepřiměřená.
Petit rozkladu
10. Účastník řízení ze shora uvedených důvodů navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil.
III. Řízení o rozkladu
11. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu, a proto v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
12. Podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
13. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí jsem se zejména věnoval hmotněprávním námitkám, tedy posouzením, zda vytýkané jednání je porušením § 3 odst. 1 zákona. Po posouzení napadeného rozhodnutí a přezkoumání námitek účastníka řízení jsem dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně postupoval ve správním řízení v souladu se zákonem, jakož i dalšími obecně závaznými právními předpisy. Námitky účastníka řízení uplatněné v rozkladu jsem neshledal důvodnými, nezbylo tudíž jinak než rozklad zamítnout.
IV. Relevantní trh
14. Analýza relevantního trhu je základním východiskem posouzení jakéhokoliv soutěžního případu. Podle § 2 odst. 2 zákona je relevantním trhem trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Relevantní trh je tedy primárně třeba vymezit z hlediska věcného a geografického.
15. Správní orgán prvního stupně pro účely daného správního řízení vymezil relevantní trh, kde se jednání účastníka řízení projevilo, po věcné stránce jako trh výkonů v oblasti grafického designu a typografie a z hlediska geografického jako území České republiky.
16. Přezkumem jsem zjistil, že správní orgán prvního stupně správně vymezil relevantní trh jak po stránce věcné, tak i geografické. Závěry správního orgánu prvního stupně jsou logické, konzistentní a odpovídají předchozí rozhodovací praxi Úřadu, která nebyla ani ze strany správních soudů zpochybněna. Pro úplnost podotýkám, že do vymezení relevantního trhu námitky účastníka řízení ani nesměřovaly.
V. Hmotněprávní námitky
Zákonná a judikatorní východiska
17. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), nabyl účinnosti dne 1. 7. 2001. Za dobu své účinnosti byl zákon několikrát novelizován, nicméně žádná z jeho novel se nedotkla vlastního konceptu rozhodnutí sdružení soutěžitelů, tedy novely pro účely posouzení jednání účastníka řízení neměly žádné hmotněprávní dopady. To platí rovněž i pokud jde o zatím poslední účinnou novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže provedenou zákonem č. 155/2009 Sb., která byť rozlišuje mezi cílem a výsledkem zakázaných dohod, jimiž je narušení hospodářské soutěže, materiální posouzení trestnosti skutku nikterak neovlivňuje. I za právní úpravy platné před touto novelou správní soudy rozlišovaly mezi dohodami zakázanými s ohledem na jejich cíl a výsledek; [1] nová právní úprava tedy v tomto ohledu nepřináší nic nového. Nová právní úprava tedy nemůže být pro účastníka řízení příznivější, a není tedy třeba, aby byla použita namísto právní úpravy účinné v době spáchání deliktu. [2]
18. Podle § 1 zákona upravuje tento zákon ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení nebo spojením soutěžitelů.
19. Dle § 2 odst. 1 zákona se soutěžiteli rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli .
20. Podle § 3 odst. 1 zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále též dohody ), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže , zakázané a neplatné, pokud zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím předpisem z tohoto zákazu výjimku. Zakázané jsou především dohody výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) až f) zákona, jako např. dohody o cenách, rozdělení trhu, uplatňování rozdílných podmínek apod. Tyto dohody jsou tak přímo ze zákona zakázané. Tento závěr potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 A 19/2002 ze dne 12. 5. 2005 ve věci Plemenáři . V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že uvedené dohody jsou přímo ze zákona zakázané a pro posouzení, zda postup soutěžitele je v souladu se zákonem, postačí, že je najisto postaveno, že k takové dohodě došlo.
21. Dohody o přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách, představují nejzávažnější formy zakázaných dohod. Tyto dohody mají už ze své podstaty (pro svůj cíl, object ) negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu, proto jsou bez dalšího považovány za protisoutěžní. Dohody obsahující hard-core ustanovení jsou totiž zakázané vždy, neboť jejich předmětem je narušení hospodářské soutěže. Není pak již nezbytné zkoumat jejich skutečné konkrétní účinky na trh [3] , tedy skutečné narušení soutěže, neboť disponují přinejmenším potenciálem narušení soutěže. Pro konstataci zákazu takové dohody není ani nezbytné zjišťovat úmysl stran narušit soutěž. [4] Otázka dopadů dané dohody na trh má však význam při kalkulaci pokuty. Z pohledu soutěžního úřadu je tak na prvním místě nutné posoudit, zda předmětná dohoda má za cíl narušení soutěže. Uvedené tvrzení potvrzuje i ustálená evropská judikatura, ze které lze dovodit, že pro účely použití čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES je zohlednění konkrétních účinků dohody nadbytečné, ukáže-li se, že tato dohoda má za cíl vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. Proto se nepožaduje prokázání skutečných protisoutěžních účinků, je-li prokázán protisoutěžní cíl vytýkaného chování [5] . Je-li tedy prokázáno, že cílem sporné dohody bylo omezit volnou hospodářskou soutěž na relevantním trhu, není pak třeba zjišťovat konkrétní účinky zakázaných dohod na hospodářskou soutěž.
22. Rovněž judikatura českých správních soudů potvrzuje shora uvedený závěr, že zakázaná je už i taková dohoda, která toliko potenciálně narušuje soutěž. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008 ve věci ČEZ, a.s. zdůraznil, že podle zákona o ochraně hospodářské soutěže je neplatná taková dohoda, která toliko potenciálně umožňuje protisoutěžní, konkurenci omezující chování. Správní orgán nemusí prokázat, že uzavřením určité dohody došlo k faktickému narušení hospodářské soutěže, postačí, prokáže-li potenciální ohrožení; oba případy způsobují neplatnost dohody. To, zda je ohrožení v rovině potenciálního či faktické, může mít vliv, s ohledem na diskreční pravomoc rozhodujícího správního orgánu, na výši uložené sankce, nikoliv však na vyslovení neplatnosti a zákazu takové dohody. [6] Zakázané jsou tedy nejen dohody vedoucí k narušení soutěže (mající protisoutěžní následek), a to zásadně bez ohledu na to, zda takový následek byl stranami zamýšlen, ale také dohody, jejichž cílem je narušení soutěže (mají tedy protisoutěžní cíl), aniž by takového cíle bylo byť jen částečně dosaženo. Podle konstantní komunitární judikatury lze dohodu považovat za dohodu s omezujícím cílem i tehdy, pokud omezení hospodářské soutěže není jediným účelem, ale sleduje také jiné legitimní cíle. [7] Je-li zjištěno, že dohoda má protisoutěžní cíl, je už tato skutečnost dostatečná pro konstataci porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona, protože taková dohoda má ze své podstaty přinejmenším potenciál narušit hospodářskou soutěž.
23. Pod legislativní zkratku dohoda tak, jak již bylo uvedeno, řadí § 3 odst. 1 zákona i rozhodnutí sdružení soutěžitelů , které je tak jedním ze tří typů zakázaných dohod podle uvedeného ustanovení [8] . Pro učinění závěru, že soutěžitel porušil § 3 odst. 1 zákona přijetím zakázaného rozhodnutí sdružení, je třeba prokázat splnění tří definičních znaků pro tento delikt, jak je možno dovodit z judikatury tuzemských i evropských soudů.
24. Předně musí jít skutečně o úkon sdružení , tzn. ten, kdo za sdružení daný úkon učinil, musí být orgánem, resp. osobou oprávněnou za sdružení vystupovat, nebo tak alespoň musí být členy sdružení vnímán. Tímto úkonem nemůže být úkon jednoho z členů sdružení, aniž by tento člen v daném případě reprezentoval vůli sdružení. Za druhé musí jít o adresný úkon sdružení směřující k jeho členům , a to přímo i nepřímo, např. prostřednictvím profesního časopisu dodávaného členům, internetových stránek sdružení, médií apod.
25. Ze samotného úkonu pak musí vyplývat, a to též i pouze nepřímo, snaha o unifikaci soutěžního chování určitého okruhu soutěžitelů, kteří jsou členy sdružení. U doporučujících forem rozhodnutí sdružení soutěžitelů pak může směřovat i vůči širšímu okruhu adresátů, včetně subjektů stojících mimo sdružení soutěžitelů. Z úkonu nemusí vyplynout závaznost ani možnost uložení sankce za nedodržení. Již samotná existence doporučení, byť nezávazného a nevykonatelného pod možností sankce, zakládá protisoutěžní charakter, neboť principem tohoto porušení zákona je způsobilost identifikovat budoucí soutěžní chování soutěžitele. Aby rozhodnutí sdružení soutěžitelů bylo v rozporu se zákonem, musí v sobě zahrnovat alespoň nepřímý návod společného postupu. [9]
26. Rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve formě cenového doporučení je považováno za velmi nebezpečné protisoutěžní jednání i v případě, kdy není pro členy sdružení závazné, protože umožňuje členům sdružení přesným způsobem identifikovat cenovou politiku svých konkurentů, neboť lze předpokládat, že cenové doporučení bude respektováno.
27. Obzvláště nebezpečné pro hospodářskou soutěž jsou nejrůznější snahy sdružení soutěžitelů směřující k unifikaci cen, obchodních podmínek apod. u svých členů; i jen pouhá existence adresného cenového doporučení ze strany sdružení vede k tomu, že následné chování soutěžitelů na trhu nevyplývá z jejich samostatné a nezávislé úvahy, nýbrž je ovlivněno ze strany sdružení. [10] Riziko plynoucí z protisoutěžního jednání sdružení soutěžitelů spočívá v tom, že příslušný orgán či oprávněná osoba sdružení učiní úkon vůči členům sdružení, jímž jim projevuje vůli unifikovat jejich chování na trhu, a členové sdružení tak prostřednictvím sdružení odstraňují vzájemnou nejistotu ohledně svého budoucího konkurenčního chování. [11]
28. Z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 164/2005 ze dne 25. 7. 2006 ve věci Česká lékárnická komora lze též dovodit, že protisoutěžní musí být již samo přijetí rozhodnutí sdružení soutěžitelů, nikoli až jeho následná aplikace.
Vlastní právní hodnocení
Soutěžitel podle zákona o ochraně hospodářské soutěže
29. Za nesporné považuji posouzení postavení účastníka řízení jako sdružení soutěžitelů ve smyslu § 2 odst. 1 zákona, přestože účastník řízení v rozkladu namítá, že grafici sdružení v Asociaci užité grafiky a grafického designu jsou svobodní umělci, nikdo z nich nepodniká na základě živnostenského listu a nejsou tak soutěžiteli ve smyslu zákona
o ochraně hospodářské soutěže. Poukazuji na znění § 2 odst. 1 zákona, podle něhož jsou soutěžiteli mimo jiné fyzické a právnické osoby a jejich sdružení , a to i v případě, že tato sdružení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Asociace užité grafiky a grafického designu jako občanské sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb.,
o sdružování občanů, v platném znění, registrované Ministerstvem vnitra ČR, sdružuje tvůrčí a profesionální grafiky, samostatně podnikající fyzické osoby či umělce v různých oborech grafického designu a typografie, známkové tvorby apod. AUG dle svých Stanov vytváří podmínky pro svobodnou uměleckou tvorbu a chrání oprávněné sociální
a tvůrčí zájmy svých členů. Nepřítomnost ziskového prvku je přitom z pohledu osobní působnosti zákona nerozhodná. Z pohledu zákona není totiž rozhodné, zda služby v oblasti grafického designu jsou poskytovány umělci dle autorského zákona nebo podnikateli podle zákona živnostenského. Soutěžiteli jsou jakékoli subjekty, které se účastní hospodářské soutěže, tj. působí na trhu, provozují ekonomickou činnost
a navzájem si konkurují. Z uvedeného lze jednoznačně dovodit, že členové AUG jsou soutěžiteli ve smyslu zákona [12] , neboť svou činností ovlivňují, resp. vytvářejí soutěžní prostředí na trhu výkonů v oblasti grafického designu a typografie a v rámci výkonu této ekonomické činnosti vzájemně soutěží o podíl na trhu.
Pravomoc Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
30. Námitku účastníka řízení, že autorské odměny nepodléhají kontrole ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s tím, že již ve věci bylo rozhodnuto Ministerstvem financí ČR z 11. 12. 1996, že odměny podle autorského zákona nejsou cenami podle zákona o cenách, nelze aprobovat. Předmětný dokument (který účastník řízení Úřadu v originální podobě nezaslal, pouze cituje jeho část, aniž by byl zřejmý kontext celého rozhodnutí), totiž pouze rozlišuje mezi autorskou odměnou a mezi cenou podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění. Účastníkem řízení vydané Honorářové tabulky však obsahují konkrétní finanční částky označené jako autorské odměny nebo také autorské honoráře , jejichž obsahem je finanční protiplnění zákazníka za provedené dílo z oblasti grafického designu. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění, přitom specifikuje cenu jako peněžní částku, sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo zjištěnou podle zvláštního právního předpisu k jiným účelům než k prodeji.
31. Z pohledu zákona o ochraně hospodářské soutěže není nijak rozhodné, je-li předmětná částka označena jako honorář, cena, případně autorská odměna, zásadní je skutečnost, že se jedná o peněžní úplatu za určitou službu či dílo. Ustanovení § 3 ve vztahu k zakázaným dohodám o přímém nebo nepřímém určení cen užívá výrazu cena jako obecného pojmu pro vyjádření peněžní hodnoty, aniž by přitom odkazovalo na citovaný zákon o cenách. Jde o pojem představující všeobecný peněžní ekvivalent hodnoty výrobku či služeb. Lze přitom připustit rovnocennost termínu cena, odměna, honorář, poplatek, představují-li totéž, tedy vyjádření peněžní hodnoty zboží, tj. ceny.
32. Ze shora uvedených důvodů k námitce účastníka řízení uzavírám, že pro možnost konstatace porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže uzavřením zakázané dohody o cenách není rozhodné, byla-li dohodnutá finanční částka označena jako cena, odměna či honorář. Ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže dopadá rovněž na dohody o výši autorské odměny, resp. honoráře. Námitku účastníka řízení proto nepovažuji za důvodnou, když mám jednoznačně za to, že pravomoc Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve vztahu posuzování porušení příslušných ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže přijetím dokumentu Autorské honoráře v užité grafice a grafickém designu je ze zákona dána. [13]
Rozhodnutí sdružení směrem k členům
33. Nepochybná je též právní kvalifikace jednání AUG jako rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona. Posuzované Autorské honoráře, resp. Aktualizovaný ceník, je písemně zachyceným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, když byl členy sdružení odsouhlasen. Závěry správního orgánu prvního stupně, uvedené zejména v bodech 52 až 55 napadeného rozhodnutí, tak v tomto směru považuji za správné. Zdůrazňuji pak jen, že i neformální projev vůle je soutěžním právem považován za rozhodnutí sdružení.
34. Správní orgán prvního stupně se v napadeném rozhodnutí podrobně věnoval právnímu posouzení znaků zakázaného jednání účastníka řízení. Autorské honoráře v užité grafice a grafickém designu byly přijaty a vydány na základě společného konsensu členů AUG včetně jeho předsedy, jak Úřad v řízení prokázal. S konečnou podobou předmětného dokumentu byli členové AUG seznámeni na schůzi sdružení. V tištěné podobě byly publikovány v roce 2001 a poté na konci roku 2007, resp. počátkem roku 2008, kdy byly distribuovány jak členům sdružení, a to za cenu výhodnější, tak i zájemcům mimo sdružení. Autorské honoráře byly tedy volně dostupné zakoupením v sídle AUG. Lze konstatovat, že jde o oficiální stanovisko k oceňování a odměňování služeb grafických designérů sdružených v AUG. Ve správním řízení tak bylo najisto postaveno, že vydání Autorských honorářů v užité grafice a grafickém designu je adresným úkonem AUG primárně směřujícím k jeho členům .
Unifikace chování
35. Dokument Autorské honoráře z roku 2001 v jednotlivých svých částech obsahuje pokyny pro výpočet honoráře, přičemž v závěrečné kapitole Srovnávací tabulky doporučených minimálních autorských honorářů uvádí ceny za jednotlivé výkony v oblasti grafického designu. Obdobně dokument Autorské honoráře z roku 2007 zahrnuje v devíti navazujících částech mimo jiné metodické pokyny pro výpočet honoráře včetně honorářových tabulek, které představují minimální doporučené honoráře pro danou oblast tvůrčí činnosti. Jako oficiální stanovisko k oceňování a odměňování služeb grafických designérů směřovaly k ovlivnění nejen členů sdružených v AUG, avšak i ostatních soutěžitelů, kteří na relevantním trhu též působí. Skutečnost, že Autorské honoráře vedly k unifikaci cenového chování členů AUG vyplývá již z faktu, že o jeho existenci byli informováni všichni členové AUG, přičemž většina členů má výtisk Autorských honorářů k dispozici.
36. Byť Úřad ve správním řízení zjistil, že členové AUG považují Metodické pokyny pro výpočet honoráře včetně Honorářových tabulek za nezávazné a nedodržují je, někteří z nich se na jejich tvorbě podíleli. Zveřejnění konkrétních finančních částek v určité výši za autorská díla i pokyny k jejich vypočtu považuji za způsobilé narušit soutěž, když mohly být reálně přejímány členy AUG i ostatními soutěžiteli. V konečném důsledku mohl být poškozen spotřebitel, klient, jemuž by nebyla poskytnuta služba za cenu odlišnou, zejména nižší. Považuji proto za prokázané, že Autorské honoráře vyjadřují záměr AUG sjednotit chování svých členů při stanovování cen za své služby. Posuzované honoráře tak naplňují formální stránku zakázaných dohod o určení ceny, když taková rozhodnutí jsou již pro svůj protisoutěžní cíl podle § 3 odst. 1 zákona zakázaná a neplatná.
Shrnutí
37. Na základě přezkumu považuji za nepochybné, že vydané Autorské honoráře jsou ve smyslu shora uvedeného úkonem sdružení adresovaným jeho členům, jenž vykazuje snahu o unifikaci (návod společného postupu) cenového chování členů. Tento závěr je tak již sám o sobě dostatečný pro konstataci porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 zákona, neboť takové rozhodnutí je již vzhledem ke svému protisoutěžnímu cíli přinejmenším způsobilé narušit hospodářskou soutěž na příslušném relevantním trhu. Námitky účastníka řízení zpochybňující, že vytýkané jednání nebylo zakázaným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, musím vzhledem k výše konstatovanému odmítnout.
Materiální stránka zakázané dohody

38. Narušení hospodářské soutěže či alespoň možnost jejího narušení plynoucí z dohody
a tedy i rozhodnutí sdružení soutěžitelů je nezbytným znakem materiální stránky skutkové podstaty uvedeného správního deliktu. Z dikce § 3 odst. 1 zákona vyplývá, že zákon chrání hospodářskou soutěž nejen před faktickým narušením, ale i před narušením potenciálním. Tento názor potvrzuje i judikatura českých soudů, a to konkrétně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 19/2006-55 ze dne 9. 1. 2007 ve věci Komory veterinárních lékařů ČR . Soud v tomto rozsudku mimo jiné uvedl, že zákon o ochraně hospodářské soutěže je založen na principu potencionální soutěže, takže na jeho základě lze působit i preventivně. Není proto nutné, aby zákonem zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla nebo aby následek fakticky již nastal. K vyvození postihu je možno přistoupit i tehdy, je-li zde dohoda, která k takovému následku může vést.
39. Jak už bylo shora uvedeno, rovněž Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Ca 26/2006 ze dne 3. 4. 2007 ve věci Česká lékárnická komora , potvrzeným Nejvyšším správním soudem, konstatoval, že zakázané jsou nejen dohody, jež vedou k narušení soutěže (tedy mají protisoutěžní následek), a to zásadně bez ohledu na to, zda takový následek byl stranami zamýšlen, ale také dohody, které mají za cíl narušení soutěže, aniž by takového cíle bylo byť jen částečně dosaženo.
40. K materiální stránce správního deliktu předpokládané v § 3 odst. 1 zákona lze obecně uvést, že narušení hospodářské soutěže vyplývající z rozhodnutí sdružení soutěžitelů zahrnuje škálu účinků, které se na soutěži negativně projevují, tzn. že omezují či deformují ekonomické výhody plynoucí z férové soutěže; negativním dopadem tak je např. snížení blahobytu spotřebitelů. Rovněž není rozhodné, zda byla soutěž vyloučena, omezena či pouze ohrožena, neboť všechny tyto následky dohod lze v souladu s § 1 odst. 1 zákona považovat za narušení soutěže.
41. Jak bylo uvedeno shora, v případě Autorských honorářů se jedná o dohodu zakázanou již pro svůj cíl ( object ), tj. o dohodu, jež ze své podstaty vždy způsobuje přinejmenším potenciální narušení hospodářské soutěže a má negativní dopad na kvalitu a intenzitu soutěžního prostředí, a to bez ohledu na velikost tržních podílů účastníků zakázané dohody; o tom svědčí i skutečnost, že tyto dohody nelze vyjmout ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1 zákona aplikací pravidla de minimis (§ 6 zákona), ani prostřednictvím blokové výjimky (§ 4 zákona). Dále je třeba zabývat se tím, zda taková dohoda nesplňuje podmínky pro vynětí ze zákazu dle § 3 odst. 1 zákona na základě zákonné výjimky ve smyslu § 3 odst. 4 zákona. V souladu s § 3 odst. 4 zákona se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona nevztahuje na dohody, které: a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. Podmínky obsažené v citovaném § 3 odst. 4 zákona musejí být splněny kumulativně, aby se zákaz vyslovený v § 3 odst. 1 zákona na jinak formálně zakázanou a neplatnou dohodu nevztahoval.
42. Při posouzení aplikace § 3 odst. 4 zákona na dohody přijímané účastníkem řízení jsem dospěl k závěru, že nedošlo ke kumulativnímu naplnění všech podmínek pro uplatnění individuální výjimky ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona. Neshledal jsem, že by posuzované Autorské honoráře přispěly ke zlepšení distribuce zboží (služeb), respektive přinesly spotřebitelům výhody přiměřené k rozsahu omezení. Naopak, AUG dala návod kalkulace stanovení honoráře a stanovila ceny doporučených minimálních autorských honorářů. Podmínky stanovené v § 3 odst. 4 písm. a) zákona pro aplikaci individuální výjimky tedy zcela jistě nejsou splněny . Není-li splněna jedna z podmínek, není už důvodné se zabývat ostatními. Pro úplnost navíc dodávám, že účastník řízení se zákonné výjimky vůbec nedovolával, když podle § 21 odst. 4 zákona leží důkazní břemeno na něm.
43. Ve správním řízení bylo zjištěno, že posuzované rozhodnutí naplnilo pojmové znaky zakázané dohody, neboť toto rozhodnutí již ze své podstaty bylo přinejmenším způsobilé narušit hospodářskou soutěž, což je dostatečné pro deklaraci porušení zákona podle § 3 odst. 1 zákona. Bylo rovněž deklarováno, že se na předmětnou dohodu nevztahuje žádná výjimka uvedená v zákoně.
44. Správní orgán prvního stupně následně správně posuzoval i to, zda předmětná rozhodnutí měla ve smyslu § 3 odst. 1 zákona nejen potenciální dopad na soutěž, nýbrž též dopad skutečný. Každá dohoda musí být posouzena ve svém ekonomickém kontextu a zvláště ve světle konkrétního relevantního trhu, k němuž se vztahuje. Úřad tak činil nejen z důvodu, že uvedené ustanovení zákona takové rozlišení skutečných a potenciálních dopadů obsahuje. Tato diferenciace má vliv na následné posouzení závažnosti jednání ve vztahu k ukládané sankci, jak to předpokládá § 22 odst. 2 zákona.
45. Nebezpečí byť orientačních a nezávazných včetně Honorářových tabulek pro fungování účinné hospodářské soutěže mezi členy AUG spatřuji ve skutečnosti, že o jeho existenci měli povědomí všichni členové; někteří z nich se s dokumentem seznámili na schůzi sdružení, resp. valné hromadě, anebo si jej zakoupili v sídle AUG, případně se na vytváření Autorských honorářů sami podíleli. Protisoutěžní charakter takového cenového doporučení je dán tím, že je v něm obsažen prvek horizontální spolupráce mezi členy sdružení. Mám za to, že ohrožení hospodářské soutěže přijetí či vydáním Metodických pokynů pro výpočet honoráře bylo reálné.
46. Správní orgán prvního stupně nedospěl v řízení k závěru, že by byly prokázány faktické následky narušení hospodářské soutěže na příslušném relevantním trhu ( effec t), tedy že by se členové AUG metodickými pokyny pro výpočet honoráře a honorářovými tabulkami řídili, mohlo však v důsledku těchto doporučení k reálnému ohrožení hospodářské soutěže dojít; tím tedy není nikterak snížena nebezpečnost a závažnost jednání účastníka řízení. Uvedené skutečnosti prvostupňový orgán následně promítl do výše uložené pokuty.
Shrnutí
47. Materiální stránka pro konstataci spáchání správního deliktu podle § 3 odst. 1 zákona byla naplněna a ve správním řízení prokázána. Rozhodnutí sdružení bylo plněno. Předmětný dokument Autorské honoráře byl zveřejněn a AUG distribuován. Posuzované rozhodnutí sdružení tedy mohlo mít negativní dopad na kvalitu a intenzitu hospodářské soutěže na celém příslušném relevantním trhu a tudíž bylo přinejmenším způsobilé narušit hospodářskou soutěž.
VI. Subjektivní stránka
48. Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření a plnění zakázané dohody narušující soutěž je odpovědností objektivní. Zákonná norma ovšem předpokládá možnost uložení pokuty či opatření k nápravě za protisoutěžní delikt pouze za porušení zákona, jež je zaviněné, tj. úmyslné či z nedbalosti. [14] Zkoumání subjektivní stránky jednání účastníka řízení považuji tedy za nezbytnou součást úvah o samotné možnosti uložit pokutu; forma zavinění je pak i podle judikatury správních soudů jedním z kritérií pro určení výše pokuty. [15]
49. Zaviněním se přitom rozumí psychický vztah toho, kdo se určitým způsobem chová, k výsledku jeho chování. I v soutěžním právu je třeba rozlišovat dvě základní formy zavinění: úmysl ( dolus ) a nedbalost ( culpa ). Při zkoumání formy subjektivní stránky správního deliktu, tj. zavinění, je třeba vycházet ze vztahu intelektuální a volní složky k objektu deliktu, jímž je právem chráněný zájem, proti němuž jednání směřuje. V případě vědomé nedbalosti i nepřímého úmyslu jednající ví, že škodlivý následek může způsobit. Zatímco však u vědomé nedbalosti jednající nechce způsobit škodlivý následek, resp. bez přiměřených důvodů spoléhá, že jej nezpůsobí, v případě úmyslu nepřímého je subjekt srozuměn s tím, že škodlivý následek může způsobit. Pokud jde o úmysl přímý, vychází se z toho, že jednající nejenže věděl, ale také chtěl porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem. Není tedy rozhodné, zda účastník řízení věděl, že porušuje konkrétní zákon, či zda si byl vědom možnosti porušení zákona. Při posouzení subjektivní stránky správního deliktu dle § 3 odst. 1 zákona je naopak rozhodné posouzení volní a vědomostní složky ve vztahu k objektu deliktu, tj. právem chráněnému zájmu, jímž je účinná soutěž (srov. § 1 odst. 1 zákona).
50. Při přezkumu formy zavinění jsem též přihlédl k judikatuře evropských soudů, srov. např. rozsudek Soudu prvního stupně T-65/89 ze dne 1. 4. 1993 ve věci BPB Industries and British Gypsum v. Commission, [1993] ECR II-389. Soud prvního stupně deklaroval, že pro konstataci úmyslného porušení soutěžního práva, není nezbytné, aby si soutěžitel byl vědom toho, že porušuje zákaz stanovený soutěžními pravidly Smlouvy ES; je dostačující, aby si nemohl být nevědomý toho, že napadené jednání mělo za cíl nebo mohlo mít za následek narušení hospodářské soutěže na společném trhu.
51. Mám za to, že účastník řízení si musel být vědom toho, že vydané Autorské honoráře jsou způsobilé ovlivnit cenotvorbu členů AUG a též soutěžitelů působících mimo sdružení AUG, kteří se s nimi mohou seznámit a přizpůsobit tak své chování v soutěži. Rozhodnutí AUG tak bylo způsobilé narušit soutěž, a s tímto byl účastník řízení srozuměn, když jeho záměrem bylo unifikovat chování svých členů při účtování odměn v určité minimální výši za provedené výkony.
52. Na základě shora uvedených závěrů potvrzuji věcnou správnost závěru správního orgánu prvního stupně. Dovozuji, že účastník řízení porušil zákon úmyslně. Tento závěr rovněž odpovídá též judikatuře evropských soudů.
VII. Pokuta
Zákonná kritéria pro uložení pokuty
53. K námitce účastníka řízení, že v průběhu řízení odstranil všechny projevy možného protisoutěžního jednání a uložená pokuta je i s ohledem na to, že byla stanovena ve výši [ ] % obratu sdružení, nepřiměřená, poukazuji na znění ustanovení § 22 odst. 2 zákona. podle něhož může Úřad soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 milionů Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona nebo neplní závazky uznané podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 zákona. Při rozhodování o výši pokuty přihlíží Úřad zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování zákona. Je třeba zohlednit též subjektivní stránku deliktu, tj. zda k porušení zákona došlo úmyslným jednáním soutěžitele či pouze z nedbalosti. V posuzované věci jde o porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona, a to o přijetí zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů.
54. Z ustanovení § 22 odst. 2 zákona plyne alternativní volba horní hranice pokuty; hranice stanovená pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikání a žádného obratu nedosahují. [16] V daném případě v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Úřadu považuji ve shodě se závěry správního orgánu prvního stupně za horní hranici částku do výše 10 milionů Kč, neboť tato částka je vyšší než částka vypočtená z čistého obratu soutěžitele.
55. Konkrétní výše pokuty je pak věcí správního uvážení Úřadu, jež se odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Dle judikatury českých soudů [17] musí konkrétní forma postihu a jeho výše působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí účastníku řízení, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře rušitele, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by však ovšem byl pro něj likvidačním; účastník řízení musí být reálně schopen pokutu zaplatit. Uložená pokuta by tak měla plnit jak funkci represivní, tak preventivní. Je tedy třeba předně vycházet ze zákonných kritérií, a to ze závažnosti deliktu, délky jeho trvání a případného opakování protisoutěžního jednání účastníka správního řízení. Dále pak správní orgán v konkrétní výši pokuty zohlední další jím zjištěná specifika případu, která jsou vzhledem k jejich charakteru pro stanovení pokuty relevantní. [18]
Závažnost protisoutěžního jednání
56. Základním obecným východiskem pro stanovení výše pokut, resp. posouzení přiměřenosti výše pokuty, je skutečnost, že trest by měl zejména odpovídat povaze a závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládán. Pokud jde o určení závažnosti správního deliktu pro potřeby stanovení správní sankce, došel jsem ve shodě se správním orgánem prvního stupně k závěru, že účastník řízení porušil zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona, kterého se dopustil tím, že přijal ve výroku specifikované zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů. Rozhodnutí sdružení soutěžitelů, jak bylo již uvedeno výše, je jedním ze tří zákonem předvídaných typů zakázané dohody v širším slova smyslu, když pojem dohoda je legislativní zkratkou zahrnující všechny tyto tři formy deliktu. Dohody týkající se cen jsou také v rozhodovací praxi Úřadu i Evropské komise [19] považovány za velmi závažné porušení zákona. Aprobuji tak závěr prvostupňového orgánu, že jednání účastníka řízení je závažným porušením zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Délka protisoutěžního jednání
57. Druhým kritériem pro uložení pokuty je podle § 22 odst. 2 zákona délka protisoutěžního jednání. Tuto délku správní orgán prvního stupně určil jako dobu od 1. ledna 2002 do 8. dubna 2008, kdy AUG oznámila Úřadu zastavení distribuce předmětných Autorských honorářů s tím, že zbývající výtisky byly skartovány. Protisoutěžní jednání tak ve shodě s posouzením Úřadu považuji za dlouhodobé.
Další okolnosti
Úmysl
58. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě se jednalo o úmyslné porušení zákona. Úmyslné porušení zákona je třeba považovat za přitěžující okolnost, která je důvodem pro zvýšení pokuty. Za takovou ji považuje i konstantní rozhodovací praxe Úřadu, která nebyla správními soudy zpochybněna. Pokud tedy správní orgán prvního stupně přihlížeje k přitěžující okolnosti spočívající v úmyslu promítl tuto skutečnost do konečné výše pokuty, lze takový postup považovat za důvodný, souladný se zákonem, konstantní rozhodovací praxí i ustálenou judikaturou.
Spolupráce
59. Jako polehčující okolnost byla správním orgánem prvního stupně vyhodnocena spolupráce účastníka řízení s Úřadem v průběhu správního řízení. Ještě před vydáním napadeného rozhodnutí účastník řízení odstranil závadný stav, jak bylo shora v bodu 57 odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno. Účastník řízení navrhl přitom sám již v průběhu řízení opatření k nápravě, uvedená v podrobnostech v bodu 33 napadeného prvostupňového rozhodnutí. Byť tato nemohla být Úřadem přijata, když dohoda, ohledně níž je řízení vedeno, již byla plněna a mohla mít alespoň potenciálně za následek podstatné narušení soutěže [20] , Úřad prosoutěžní iniciativu účastníka řízení zohlednil jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty.
Likvidační charakter pokuty
60. Shora popsaným postupem správní orgán prvního stupně stanovil výslednou výši pokuty na částku 60 000 Kč. Pokuta byla tedy uložena v zákonem stanoveném rozpětí, přičemž se výrazně blíží spodní hranici. Prvostupňový orgán pro účely výpočtu pokuty zohlednil hospodaření účastníka řízení v roce 2008, kdy AUG sice ukončila hospodaření se [ ] výsledkem, avšak finanční prostředky na účtech AUG přesahují [ ] Kč a členské příspěvky dosahují přibližně [ ]. Finanční zdroje AUG pro uhrazení pokuty tak považuji za dostatečné.
61. V postupu prvostupňového správního orgánu při ukládání pokuty neshledávám pochybení. Správní orgán vycházel ze zákonných kritérií, totiž ze závažnosti deliktu, délky jeho trvání a případného jeho opakování, zohlednil jak konkrétní přitěžující a polehčující okolnosti daného případu s tím, že funkce represivní i preventivní by měla být naplněna [21] . Zároveň nesmí být likvidační. Argumentace účastníka řízení poukazující na jeho příjmy a výdaje v roce 2008 nikterak neprokazuje namítaný likvidační účinek pokuty. Nemá-li účastník řízení žádné mandatorní výdaje, pokutu nemohu považovat za likvidační.
62. Z judikatury správních soudů lze dovodit, že uložená pokuta může delikventa omezit v jeho chodu, toto omezení však nesmí být natolik výrazné, aby mu bránilo v plnění zákonem uložených povinností [22] . Ukládaná pokuta však musí být pro delikventa citelná, neboť v opačném případě by její efekt byl minimální. Dopad uložené sankce se proto může projevit i tak, že trestaný soutěžitel je nucen některé své činnosti, jež vykonává pouze z vlastního rozhodnutí či zájmu, omezit či dočasně pozastavit, což však v žádném případě nelze vykládat tak, že uložená pokuta má likvidační charakter. Přezkumem jsem proto neshledal, že by uložená pokuta byla nepřiměřená či likvidační.
Úhrada pokuty
63. Ke způsobu úhrady pokuty upozorňuji na již shora uvedenou novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže, která byla provedena zákonem č. 155/2009 Sb. S účinností od
1. 9. 2009 došlo ke změně věcné příslušnosti k vybírání a vymáhání pokut ukládaných Úřadem, kdy tato pravomoc přešla na místně příslušného obecného správce daně, a to Celní úřad Brno. Vzhledem k výše uvedenému je proto třeba částku pokuty poukázat na účet Celního úřadu Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, přičemž jako variabilní symbol se uvádí kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení. Ve smyslu § 22 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP ) nicméně dojde ke splnění uložené povinnosti uhradit pokutu i tehdy, pokud příslušná platba bude připsána ve lhůtě splatnosti na původní účet Úřadu uvedený ve výroku prvostupňového rozhodnutí, kdy Úřad podle § 22 odst. 1 ZSDP tuto platbu neprodleně postoupí příslušnému správci daně.
Shrnutí
64. Postup správního orgánu prvního stupně při stanovení výše pokut shledávám konformním s § 22 odst. 2 zákona, odpovídajícím okolnostem daného případu. Správní orgán prvního stupně se v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal se zákonem předvídanými kritérii pro kalkulaci pokuty, své úvahy dostatečně zdůvodnil; jeho závěry tak považuji za správné a přezkoumatelné. Uzavírám proto, postup správního orgánu při ukládání sankce i co do stanovení její výše shledávám jako zákonný, nepřekračující meze správního uvážení, plně respektující zásady správního trestání.
IX. Závěr
65. Ze všech shora uvedených důvodu, na základě návrhu rozkladové komise dle § 152 odst. 3 správního řádu a po přezkoumání souladu jak napadeného rozhodnutí, tak správního řízení, které mu přecházelo, s právním předpisy, jakož i po přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu jsem dospěl k závěru, že se správní orgán prvního stupně nedopustil žádných pochybení či vad, pro které by bylo nutné napadené rozhodnutí změnit či zrušit.
66. Správní orgán prvního stupně řádně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, takto zjištěný skutkový stav subsumoval pod skutkovou podstatu právní normy, kterou správně zvolil, vyložil a aplikoval.
67. Proto je třeba podaný rozklad proti napadenému rozhodnutí ve všech bodech zamítnout a napadené rozhodnutí v plném rozsahu potvrdit.
Poučení o opravném prostředku:
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat (podat rozklad) .
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Toto rozhodnutí obdrží:
právní zástupce Asociace užité grafiky a grafického designu
JUDr. Antonín Janák, advokát
Haštalská 27
110 00 Praha 1


Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce.

[1] Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 1 Afs 78/2008 ( Stavební spořitelny ).
[2] Např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 192/05 ( Telefónica O2 ).
[3] Srov. rozsudek Evropského soudního dvora C-49/92 P Anic Partecipazoni , [1999] ECR I-4125, odst. 99.
[4] Rozsudek Evropského soudního dvora 96-102, 104, 105, 108 a 110/82 IAZ , [1983] ECR 3369, odst. 25.
[5] Rozsudek Evropského soudního dvora C-238/99 P ze dne 15. 10. 2002 ve věci Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise , [2002] ECR I-8375, bod 741; rozsudek Soudu prvního stupně T 62/98 ze dne 6. 7. 2000 ve věci Volkswagen v. Komise , [2000] ECR II 2707, bod 178
[6] Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 26/2006 ze dne 3. 4. 2007 ve věci České lékárnické komory , který byl potvrzen Nejvyšším správním soudem
[7] Rozsudek Evropského soudního dvora C-551/03 P ze dne 6. 4. 2006 ve věci General Motors BV , [2006] ECR-3173.
[8] Tuto skutečnost dokládá i soudní judikatura, viz např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 A 5/96 ze dne 12. 9. 1996 ve věci Česká komora architektů .
[9] Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 164/2005 ze dne 25. 7. 2006 ve věci Česká lékárnická komora .
[10] Srov. rozhodnutí Evropské komise 96/438 ve věci Fenex , ÚV 1996 L 181/28, nebo rozsudek Evropského soudního dvora C-209/78 Van Landewycke vs. Komise, [1978] ECR-2111, dle kterých i nezávazné cenové doporučení může mít citelný dopad na cenovou soutěž.
[11] Rozsudek Evropského soudního dvora C-8/72 ve věci Komise v. Vereeniging van Cementhandelaren , [1972] ECR 977
[12] § 2 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže
[13] § 1 odst. 1 zákona č. 273/1996 Sb., v platném znění
[14] § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže
[15] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 133/2005-62 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA , potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 40/2007-111 ze dne 3. 10. 2008 v téže věci
[16] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 64/2004 ze dne 31. 5. 2006 ve věci ČEZ , který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008.
[17] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 27/2006 ze dne 6. 4. 2007 ve věci ČSAD Liberec.
[18] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 20/2006 ze dne 29. 5. 2007 ve věci Telefónica O2
[19] Viz Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) Nařízení č. 1/2003 zveřejněné v Úředním věstníků pod č. 2006/C 210/02.
[20] Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o alternativním řešení některých soutěžních problémů , dostupné na www.compet.cz/hospodarska-soutez/kartely-a-dominance/pravidla-pro-alternativni-reseni-souteznich-problemu/.
[21] Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2007 sp.zn. 62 Ca 27/2006 ve věci ČSAD Liberec .
[22] Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 A 5/2002 ze dne 28. 11. 2002 ve věci Komora veterinárních lékařů