UOHS R3/2001
Rozhodnutí: R3/2001 Instance II.
Věc Možné porušení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb.
Účastníci adidas ČR s.r.o., Žirovnická 5, Praha
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozkladem napadené rozhodnutí změněno
Rok 2001
Datum nabytí právní moci 16. 11. 2001
Související rozhodnutí S073/00

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.2001a stalo se vykonatelným dne 1.12.2001.
Čj. R 3/2001 V Brně dne 9. 11. 2001
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 12. 2000 čj. S 73/00-1800/00-210 ve věci porušení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb., zákona č. 286/1993 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb., podal účastník řízení-společnost adidas ČR s.r.o.,
IČ 14 89 34 36, se sídlem v Praze 10, Žirovnická 5, PSČ 106 17, ve správním řízení právně zastoupená na základě plné moci ze dne 19. 10. 2000 JUDr. Ludmilou Neustupnou, advokátkou, advokátní kancelář BALCAR, POLANSKÝ & SPOL., se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, PSČ 151 31, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona,
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 12. 2000
čj. S 73/00-1800/00-210
1. ve výrokové části pod bodem 1. měním takto:
Účastník řízení adidas ČR s. r. o., IČ 14 89 34 36, se sídlem v Praze 10, Žirovnická 5, tím, že od počátku roku 2000 do 2. 11. 2000 uzavíral se svými zákazníky-odběrateli zboží značky adidas, Rámcovou smlouvu o spolupráci na rok 2000-ČR, obsahující v čl. 10 ujednání, že nedodržování doporučené úrovně maloobchodních cen (MOC) zákazníkem, včetně maximálních slev z MOC na posezónní doprodeje a v průběhu krátkodobých reklamních akcí, je jedním z důvodů, které dává dodavateli (společnosti adidas ČR s. r. o.), právo s okamžitou platností od této smlouvy odstoupit, porušil ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, neboť tato ujednání jsou zakázanými a neplatnými dohodami o přímém určení ceny ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) téhož zákona, které na trzích sportovní obuvi pro volný čas vysoké ceny a kvality a sportovních oděvů pro volný čas vysoké ceny a kvality narušily hospodářskou soutěž.
2. výrokovou část pod bodem 2. ruším.
3. ve výrokové části pod bodem 3. měním takto:
Za porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, se společnosti adidas ČR s.r.o. ukládá podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) a § 14 odst. 4 téhož zákona pokuta ve výši
2,000 000,-Kč
(slovy: dva miliony korun českých).
Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže u České národní banky, pobočka Brno, č. účtu
3754-24825-621/0710, konst. symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení. O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen Úřad ) vydal dne 15. 12. 2000 rozhodnutí čj. S 73/00-1800/00-210, v jehož 1. výrokové části deklaroval, že účastník řízení společnost adidas ČR s.r.o., IČ 14 89 34 36, se sídlem v Praze 10, Žirovnická 5 (dále jen účastník řízení ), tím, že v době od počátku roku 2000 až doposud uzavíral s každým svým zákazníkem, tj. maloobchodním prodejcem, Rámcovou smlouvu o spolupráci na rok 2000, která obsahuje právo pro dodavatele, tj. společnost adidas ČR s.r.o., s okamžitou platností od smlouvy odstoupit, jestliže zákazník porušil povinnosti stanovené smlouvou, kde jako jeden z důvodů ke zrušení smlouvy může být nedodržování doporučené úrovně maloobchodních cen, a to včetně maximálních slev z maloobchodní ceny na posezónní doprodeje a v průběhu krátkodobých reklamních akcí, porušil ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. (dále jen zákon , anebo zákon na ochranu hospodářské soutěže ), neboť výše uvedená ustanovení v každé uzavřené smlouvě jsou zakázanými a neplatnými dohodami o přímém určení ceny na relevantních trzích sportovní obuvi a sportovních oděvů pro volný čas vysoké ceny a kvality ve smyslu § 3 odst. 2 písm.a) téhož zákona. Ve 2. výrokové části Úřad podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona účastníkovi řízení plnění cenových dohod zakázal a za porušení zákona mu podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) a § 14 odst. 4 zákona ve 3. výrokové části uložil pokutu ve výši 5,000 000,-Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení včas rozklad.
Účastník řízení v úvodu rozkladu obecně namítl nesprávné a neúplné zhodnocení jeho jednání z hlediska § 3 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže, k němuž došlo tím, že Úřad opomenul a nezohlednil některé skutečnosti podstatné pro jeho rozhodování. Účastník řízení má rovněž za to, že došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů podle § 34 odst. 5 správního řádu, čímž nebyl ve smyslu § 3 odst. 4 správního řádu zjištěn skutečný stav věci a rozhodnutí Úřadu tudíž není přesvědčivé. Exkurz do soutěžního práva ES je podle názoru účastníka řízení velmi zjednodušený, což ve svém důsledku znamená, že rozhodnutí není relevantní ani ve vztahu k právu ES. Výše pokuty byla podle mínění účastníka řízení uložena v neúměrné výši, přičemž nebyla založena na kritériích, které by tuto výši odůvodňovaly; naopak v úvahu nebyla vzata žádná kritéria pro její snížení.
Tyto obecné námitky účastník řízení v dalších částech rozkladu konkretizoval v následujících bodech takto:
Relevantní trh

Účastník řízení zejména poukázal na to, že Úřadem věcně vymezený relevantní trh nebere v úvahu současné aspekty ekonomické reality. Trh, na kterém jako účastník řízení působí, je trhem deformovaným ilegálními dodávkami zboží, jejichž cílem je získat neoprávněnou výhodu proti ostatním legálně fungujícím členům distributorské sítě. Vzniká nelogická situace, kdy účastník řízení působící na trhu od roku 1991, dodržující veškeré platné zákonodárství a plnící své daňové a sociální povinnosti, je postihován pokutou v exemplární výši za narušení hospodářské soutěže, zatímco celá řada společností jednajících za účelem vlastního obohacení v rozporu se zákony a dopouští se nekalosoutěžního jednání a porušování předpisů v daňové a celní oblasti, není nijak postižena za protiprávní činnost, která určujícím způsobem deformuje soutěžní prostředí.
Posouzení z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže
V této části rozkladu účastník řízení zejména namítl, že rozhodnutí Úřadu se nezabývalo skutečným zněním bodu 10 Rámcové smlouvy o spolupráci na rok 2000-ČR. Toto ustanovení nestanoví cenu pro maloobchodní prodejce, ale uvádí pouze požadavek doporučené cenové úrovně, tedy nejedná se o přímé stanovení ceny. Doporučenou cenovou úroveň účastník řízení nepovažuje za přímé určení ceny podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona, nebylo-li prokázáno její praktické uplatnění jako ceny stanovené. Argumentaci k výkladu pojmu cenová úroveň pak doplnil poukazem na čl. 81 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské redakce, jehož smyslem je zabránit koordinovanému tržnímu chování, přičemž rozhodující ve vztahu k dohodám je jejich ekonomický účinek na trhu, nikoliv jejich právní forma. Přístup Úřadu je účastníkem řízení považován za formální, kdy bez ohledu na skutečnost, že nedošlo k žádnému porušení hospodářské soutěže na relevantním trhu, bylo vysloveno, že byla uzavřena dohoda narušující soutěž. Připustil však, že protiprávnost lze spatřovat ve smluvním ujednání o možnosti sankce ve formě odstoupení od smlouvy v případě nedodržení doporučené úrovně cen. V této souvislosti však zdůraznil, že dodržování doporučené cenové úrovně nikdy nekontroloval ani nevynucoval.
Posouzení z hlediska procesního
Podle účastníka řízení sice došlo k provedení dostatečného důkazního řízení, hodnocení však bylo účelové a v úvahu byl vzat pouze důkaz, který vyhovoval formulaci skutkové podstaty, přičemž bylo opomenuto převažující množství ostatních důkazů. Toto podle účastníka řízení dokazuje situace, kdy ze všech svědeckých výpovědí byla vybrána jediná, která částečně mohla nasvědčovat porušení zákona, a to přesto, že se jednalo v podstatě o subjektivní, poměrně neurčitou a částečně i nelogickou výpověď svědčící o neinformovanosti ve věci. To, že Úřad ze všech svědeckých výpovědí vybral jedinou, která mohla směřovat vůči účastníkovi řízení a opomenul ostatní výpovědi, svědčí podle účastníka řízení o tom, že řízení bylo vedeno účelově, aby dospělo k závěru o uzavření dohody narušující soutěž. Současně v tomto jednání Úřadu účastník řízení spatřuje porušení § 34 odst. 5 správního řádu, který stanoví, že správní orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Účastník řízení s odkazem na § 14 správního řádu také namítl, že další účastníci Smlouvy o spolupráci uzavřené s adidas ČR s.r.o., tj. maloobchodní prodejci či zákazníci, nebyli účastníky řízení a byli vyslýcháni jako svědci.
Posouzení z hlediska soutěžního práva ES
Účastník řízení zejména namítl, že výklad evropského práva zpracovaný Úřadem je velmi zjednodušený a dále na to, že dva použité výklady případů AEG Telefunken a Hannessy-Henkell neodpovídají skutkové podstatě posuzovaného případu, přičemž citované věty rozhodnutí jsou vytrženy z kontextu. Závěr učiněný Úřadem o tom, že jeho rozhodnutí je v souladu s právem ES, pak není relevantní, neboť v uvedených odkazech se jedná o individuální případy s odlišnou skutkovou podstatou, než případ týkající se účastníka řízení. Opakovaně vyslovil názor, že pouhé znění ustanovení obsaženého ve smlouvě bez ekonomického vlivu na relevantní trh, v pojetí evropského soutěžního práva nepředstavuje protisoutěžní jednání.
Výše pokuty
Podle účastníka řízení mu byla uložena velmi vysoká pokuta takřka v exemplární výši, kdy nebyla respektována kritéria používaná Úřadem v rozhodnutích z nedávné doby ani kritéria používaná Evropskou komisí. Účastník se v této části rozkladu podrobně vyjádřil k jednotlivým kritériím při uložení pokuty, k závažnosti jednání, délce protiprávního jednání, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem při vyměření pokuty, jakož i k zásadě nediskriminace ve vztahu k jiným subjektům, jimž byla v minulosti Úřadem uložena pokuta, a výši pokuty za této situace shledal neodůvodněnou.
Závěrem rozkladu účastník řízení navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ze dne 15. 12. 2000 čj. S 73/00-1800/00-210 zrušil, v opačném případě, aby přiměřeně snížil uloženou pokutu.
Správní orgán rozhodující v prvním stupni neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s § 57 odst. 2 správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Dne 1. 7. 2001 nabyl účinnosti zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, který zrušil zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí včetně příslušného správního spisu přezkoumal v celém rozsahu a o námitkách v rozkladu uvážil takto:
K otázce vymezení relevantního trhu: z argumentace účastníka řízení není zcela zřejmé, jaké aspekty ekonomické reality ve vztahu k legálně dováženému skutečnému značkovému zboží a zboží obstarávanému nelegálně či s označením předstírajícím kvalitu značky adidas, měl respektovat při věcném vymezení relevantního trhu. Úřad správně věcně vymezil relevantní trh jako trh se sportovní obuví pro volný čas vysoké ceny a kvality a trh sportovních oděvů pro volný čas vysoké ceny a kvality, přičemž pro zjištění podílu účastníka řízení na tomto trhu vzal na zřetel další zastupitelné či srovnatelné výrobky importované na tuzemský trh jinými firmami s obdobnou obchodní a společenskou prestiží u spotřebitelů, jakou má účastník řízení. Jestliže obecně z věcného hlediska relevantní trh tvoří všechny výrobky nebo služby, které spotřebitel pokládá z hlediska jejich vlastností, ceny a zamýšleného způsobu použití za shodné, zaměnitelné nebo vzájemně nahraditelné, Úřad nemohl při věcném vymezení relevantního trhu přihlížet k výrobkům, které uvedená kritéria převážně nesplňují, neboť i když tzv. padělaný výrobek může event. sloužit spotřebiteli ke stejnému zamýšlenému užití (sportovní obuv či oděv pro volný čas), určitě jej nelze pokládat za shodný či srovnatelný se skutečným značkovým výrobkem, který je vysoce kvalitní s tomu odpovídající vysokou cenou a zárukami prodejce za původnost značky garantující kvalitu výrobku. Aspekt vysoké ceny a kvality Úřad vzal v úvahu i při zjišťování podílu účastníka řízení na vymezeném trhu, do něhož z uvedených důvodů nemohl zahrnout ani legální tuzemskou produkci sportovní obuvi a oděvu pro volný čas, pokud nesplňuje náročná kritéria značkových výrobků; tím spíše se součástí věcně relevantního trhu nemohly stát různé nelegální dovozy zboží pochybné kvality bez patřičné záruky, levně prodávané zpravidla na tržištích apod., nehledě k tomu, že Úřad ani nedisponuje kompetencemi, kterými by rozsah těchto praktik vůbec mohl zjistit. Z toho, že účastník řízení je nepochybně těmito nekalými praktikami poškozován, nelze dovodit, že ve svém obchodním chování není povinen respektovat zákon o ochraně hospodářské soutěže.
Uzavírám, že po přezkoumání správnosti postupu Úřadu v této věci jsem neshledal žádné pochybení a s vymezením relevantního trhu a jeho odůvodněním v napadeném rozhodnutí se ztotožňuji.
K dalším okruhům námitek účastníka řízení uvádím:
Účastník řízení prokazatelně uzavíral se svými zákazníky (odběrateli zboží značky adidas za účelem jeho dalšího prodeje) v roce 2000 typové Rámcové smlouvy o spolupráci na rok 2000-ČR (dále i jen Rámcová smlouva ), jejichž předmětem byla definice základních obchodních dodavatelsko-odběratelských podmínek, tvořící rámec vzájemné spolupráce s každým konkrétním odběratelem při dalším prodeji zboží značky adidas v daném roce.
V čl. 10. Rámcových smluv (ve spise např. l. č. 9-12) bylo mj. výslovně uvedeno, že Dodavatel má právo s okamžitou platností od této smlouvy odstoupit, jestliže zákazník porušil povinnosti stanovené touto smlouvou, nebo poškodil dobré jméno firmy adidas. Důvodem ke zrušení smlouvy může být nerespektování hlavních zásad obchodní politiky společnosti adidas ČR s.r.o. jako: nedodržování doporučené cenové úrovně maloobchodních cen (MOC), a to včetně max. slev z MOC na posezónní doprodeje a v průběhu krátkodobých reklamních akcí. Z dikce citované části čl. 10 Rámcové smlouvy nepochybně vyplývá závazek či povinnost odběratele dodržovat při prodeji odebraného zboží doporučenou úroveň maloobchodních cen včetně maximální výše slev z maloobchodní ceny na posezónní doprodeje a v průběhu krátkodobých reklamních akcí, to vše pod možností sankce ze strany dodavatele v podobě odstoupení od smlouvy v případě, že odběratel zmíněnou povinnost poruší. I když účastník v průběhu správního řízení a posléze v rozkladu řízení argumentoval obecností pojmu cenová úroveň , který podle něj nelze vykládat jako přímé určení ceny, je skutečností, že k plnění inkriminované dohody o dodržování tzv. cenové úrovně poskytoval odběratelům ceníky s konkrétně stanovenými doporučenými cenami, za které měl odběratel prodávat odebrané zboží konečným spotřebitelům.
Považuji za nesporné, že zmíněné dohody v čl. 10 Rámcových smluv jsou zakázanými a neplatnými dohodami narušujícími soutěž ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona, neboť omezily, popřípadě přinejmenším ovlivnily odběratele ve svobodném a nezávislém rozhodování o cenách jimi prodávaného zboží, přičemž hrozba odstoupení od smlouvy v případě nedodržování doporučených cen toto omezení umocnila. Ze svědeckých výpovědí vzorku odběratelů účastníka řízení vyplynulo, že ne všichni chápali toto smluvní ujednání pouze jako nezávazné doporučení a připouštěli, že účastník řízení se na tvorbě jejich cen podílí vydáním ceníku doporučených cen. Na tomto nic nemění ani skutečnost, že účastník řízení plnění dohod nekontroloval a nevyžadoval. Této námitce lze přisvědčit a zohlednil jsem ji při rozhodování o výši pokuty. To, že účastník řízení smluvené sankce ani v jediném případě nevyužil, plnění dohod nekontroloval a nevyžadoval, však dohody nezbavuje protiprávnosti, pouze mění míru intenzity nebezpečnosti z pohledu zákona.
Námitce, že Úřad při hodnocení důkazů porušil ustanovení § 34 odst. 5 správního řádu, neboť nehodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, nemohu po přezkoumání věci přisvědčit. Smysl zásady volného hodnocení důkazů spočívá v tom, že je ponecháno na správním orgánu, aby sám uvážil, zda ten který důkazní prostředek připustí a sám podle pravidel logiky a zkušeností ocení důkazní moc připuštěného důkazu. Žádná právní norma neukládá správnímu orgánu, jaký stupeň věrohodnosti, jakou důkazní sílu má přiznat jednotlivým důkazním prostředkům. V rámci přezkumu jsem dospěl k závěru, že skutkový stav má oporu v souhrnu provedených důkazů, které Úřad z hlediska zákona správně vyložil a kvalifikoval. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Úřad při zkoumání, jak inkriminované protisoutěžní dohody ovlivnily soutěžní prostředí na daném trhu, nevycházel pouze z jediné svědecké výpovědi, naopak uvedl, že cenové dohody neměly plošný dopad na celý relevantní trh. Nemohl však-i když odpovědně zvažoval všechny konsekvence daného případu-kvalifikovat dohodu o dodržování doporučené cenové úrovně odběratelem pod sankcí odstoupení dodavatele od smlouvy jinak, než jako dohodu zakázanou a neplatnou narušující hospodářskou soutěž ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona.
Pokud jde o námitku, že zákazníci-odběratelé účastníka řízení vypovídali jako svědci, ač měli mít postavení účastníků řízení, odkazuji na vysvětlení tohoto postupu Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuji. K této věci ještě dodávám, že právní úprava účastenství v řízení ve věcech ochrany hospodářské soutěže se v ustanovení § 12 odst. 1 zákona zásadně odlišuje od obecného pojetí účastníka řízení ve správním řádu. Zákon v ustanovení § 12 odst. 1 konstruuje takové pojetí účastníka řízení, že je jím pouze ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení rozhodnuto. Zákon o ochraně hospodářské soutěže tedy obsahuje zúženou definici účastníka řízení, která z široce chápaného účastenství podle správního řádu recipovala pouze případy, kdy Úřad rozhoduje o právech a povinnostech tímto zákonem stanovených. Jak je výše uvedeno, prodej zboží značky adidas se uskutečňoval na základě Rámcových smluv, jejichž základní obchodní podmínky byly pro všechny maloobchodní prodejce stejné, přičemž všechny smlouvy uzavřené na rok 2000 shodně obsahovaly vytýkané protisoutěžní ustanovení. Úřad dospěl k závěru, že účelu zákona, tj. nápravy nežádoucího stavu, bude dosaženo v řízení vedeném s tou smluvní stranou, která má na uzavření zakázaných dohod aktivní podíl a je jak navrhovatelem dohody, tak i tím, kdo je oprávněn plnění čl. 10 Rámcové smlouvy po odběratelské straně vyžadovat pod sankcí odstoupení od smlouvy. Soutěžitelé na odběratelské straně neurčovali podmínky Rámcové smlouvy, zejména pokud jde o její čl. 10, který sám účastník řízení označil za hlavní zásady jeho obchodní politiky, jejichž porušení považuje za natolik závažné, že vede ke ztrátě důvěry v obchodního partnera (ve spise l. č. 19).
Nemohu přisvědčit ani námitkám k aplikaci zákona ve vztahu k soutěžnímu právu ES. Právní posouzení zmíněné dohody nebylo v rozporu s aplikací čl. 81 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské redakce, s navazujícími předpisy soutěžního práva ES v oblasti vertikálních dohod a souvisejícími judikáty Evropské komise, na něž Úřad v odůvodnění rozhodnutí odkázal. Není pochybením Úřadu, snaží-li se aplikovat zákon způsobem, který je slučitelný s praxí Evropského soudního dvora nebo Evropské komise, resp. aplikuje-li zásady posuzování protisoutěžních praktik tak, jak vyplývá z rozhodnutí těchto institucí. Konkrétně pak k námitce týkající se judikátů v případech Hannesy-Henkel a Telefunken, na které podle účastníka řízení nesprávně odkazovalo odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvádím, že smyslem odkazů na tato rozhodnutí EK byla stejnost skutkové podstaty porušení zákona ve vertikálních obchodních vztazích, spočívající právě v nepřípustnosti zásahu dodavatele do cenové politiky odběratele, a to jakoukoli přímou či nepřímou formou určení nebo ovlivnění ceny. Podobných příkladů z rozhodovací praxe EK či ESD zakazující vertikální fixaci cen je více, pro účely tohoto rozhodnutí však není nezbytné je všechny vyjmenovávat.
Po posouzení rozhodnutí včetně materiálů tvořících obsah správního spisu a námitek v rozkladu jsem posoudil věc jak jednotlivě, tak ve všech souvislostech. Dospěl jsem ve shodě se správním orgánem prvního stupně k závěru, že účastník řízení uzavřením Rámcových smluv obsahujících zmíněné cenové ujednání v čl. 10 porušil § 3 odst. 1 zákona. Výrok v bodě 1. jsem však v souladu s ustanovením § 59 odst. 2 správního řádu změnil. Změna spočívá jednak ve zpřesnění doby, po kterou účastník řízení uzavíral Rámcové smlouvy, a to nikoliv do data vydání prvostupňového rozhodnutí 15. 12. 2000, jak uvádí 1. výrok, ale jen do 2. 11. 2000, kdy účastník řízení podle svého sdělení ze dne 8. 11. 2000 vytýkané ustanovení ze smluv odstranil (ve spise l. č. 111). Další změny výroku v bodě 1. pak jen formulačně zpřesňují skutkovou podstatu porušení zákona účastníkem řízení. V souvislosti s odstraněním vytýkaného ustanovení z Rámcových smluv jsem zrušil výrok v bodě 2., neboť byla-li závadná ustanovení z Rámcových smluv odstraněna 2. 11. 2000, vyslovení zákazu jejich plnění v rozhodnutí vydaném dne 15. 12. 2000 již nebylo namístě. Vyslovení zákazu plnění stejných či podobných dohod narušujících soutěž uzavíraných účastníkem řízení případně v budoucnosti, by odporovalo požadavku určitosti výroku, nehledě k tomu, že takovéto jednání účastníka by bylo důvodem pro zahájení nového správního řízení.
Pochybení Úřadu jsem dále shledal v odůvodnění pokuty, jejíž výše neodpovídá zjištění skutečného stavu. Podle ustanovení § 14 odst. 4 zákona Ministerstvo je oprávněno za porušení ostatních povinností uvedených v tomto zákoně uložit soutěžitelům pokutu až do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže je prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle tohoto zákona, uloží se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu. Podle závěrů prvostupňového správního orgánu účastník řízení z daného porušení zákona majetkový prospěch nezískal, výše pokuty tudíž mohla být uložena jen v mezích stanovených větou prvou § 14 odst. 4 zákona. Výše pokuty za porušení zákona je výsledkem správního uvážení, kdy Úřad především přihlíží k závažnosti a délce porušování zákona, jakož i k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem daného případu. Pokud jde o kritérium závažnosti, soutěžní právo obecně považuje dohody o cenách za jedno z nejzávažnějších protisoutěžních jednání, i když na vertikální cenové dohody je pohlíženo mírněji, neboť zpravidla nemají tak závažný dopad na soutěž jako cenové dohody soutěžitelů na horizontální úrovni. Připomínám však, že vertikální cenové dohody, které byly posuzovány v rámci tohoto správního řízení, doprovázela sankce v podobě odstoupení účastníka řízení od celé Rámcové smlouvy, což zvyšuje míru jejich závažnosti z pohledu zákona oproti výslovně nezávazným cenovým doporučením, jejichž neplnění žádné sankci nepodléhá. Při zkoumání dopadů souboru dohod na trh jsem ze správního spisu zjistil, že účastník řízení na vymezených relevantních trzích měl v roce 1999 podíl pohybující se cca mezi 15-18 %, když současně byl a stále je nepochybně vystaven silné konkurenci firem dodávajících na tuzemský trh srovnatelné značkové zboží. Z tržního podílu dovozuji, že i když účastník řízení ve sledovaném období zdaleka nedosahoval dominantního postavení ve smyslu zákona, soubor jím uzavíraných vertikálních dohod byl způsobilý vyloučit nebo omezit cenovou soutěž mezi prodejci zboží značky adidas na téměř pětině trhu, což z hlediska míry narušení není nevýznamné. Naproti tomu je však třeba vzít na zřetel, že výsledky šetření neprokázaly plošnou fixaci cen v celé prodejní síti účastníka řízení, proto použitý výraz způsobilosti lépe vyjadřuje skutečný stav věci. Délka trvání zakázaných dohod v daném případě není významně dlouhá, neboť podle sdělení účastníka řízení zakázaná ujednání do Rámcových smluv zakotvil počátkem roku 2000 a po zahájení správního řízení s platností od 2. 11. 2000 vytýkaná ustanovení z Rámcové smlouvy odstranil. Toto opatření účastníka řízení bylo snahou o nápravu závadného stavu ještě v průběhu správního řízení a jak Úřad konstatoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí, v současné době nehrozí ani potenciální ohrožení hospodářské soutěže při prodeji zboží značky adidas. Významnou polehčující okolností je také to, že účastník řízení, ač věděl, že ne všichni maloobchodní prodejci dodržují doporučené ceníkové ceny, jejich plnění žádnými opatřeními nevynucoval a svého práva odstoupit z tohoto titulu od smlouvy ani v jediném případě nevyužil. Za polehčující okolnost lze nepochybně považovat také vstřícnou spolupráci účastníka s Úřadem během správního řízení.
Úřad všechny okolnosti svědčící ve prospěch účastníka řízení nevzal při rozhodování o výši pokuty dostatečně v úvahu, i když se jimi v odůvodnění zabýval a v zásadě dospěl k podobným závěrům. V tomto směru přisvědčuji námitce účastníka řízení, že uložená pokuta je neúměrně vysoká a je dán důvod pro její snížení. Po zvážení všech souvislostí jsem uloženou pokutu přiměřeně snížil na 2,000 000,-Kč, kterážto částka představuje cca 0,2 % čistého obratu účastníka řízení dosaženého v roce 1999. Pokuta má tudíž spíše preventivní, než represivní charakter s cílem, aby se účastník řízení v budoucnu již porušování zákona o ochraně hospodářské soutěže nedopouštěl.
Vzhledem k tomu, že účastník řízení se uzavřením zmíněných dohod prokazatelně dopustil porušení zákona, nemohu vyhovět návrhu na zrušení celého napadeného rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů jsem však vyhověl jeho alternativnímu návrhu na přiměřené snížení pokuty původně uložené ve výši 5,000 000,-Kč.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
právní zástupce účastníka řízení JUDr. Ludmila Neustupná
advokátní kancelář BALCAR, POLANSKÝ & SPOL.
ul. Elišky Peškové 15
151 31 Praha 5
adidas ČR s.r.o.
Žirovnická 5
106 17 Praha 10
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 11. 2001 a stalo se vykonatelným dne 3. 12. 2001.