UOHS R130/2008
Rozhodnutí: R130/2008/01-9358/2009/310/JNo Instance II.
Věc Možné porušení ustanovení § 3 odst. 1-uzavření zakázaných vertikálních dohod s odběrateli-Dellux
Účastníci DELLUX CZ, s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozkladem napadené rozhodnutí změněno
Rok 2008
Datum nabytí právní moci 30. 9. 2009
Související rozhodnutí S267/07
Dokumenty dokument ke stažení 286 KB


Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 9. 2009 a stalo se vykonatelným dle jednotlivých výrokových částí.
Text označený [ ] obsahuje obchodní tajemství účastníka řízení.
Č.j.: UOHS-R 130/2008/01-9358/2009/310/JNo V Brně dne 10. září 2009
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. S 267/2007/KD-11999/2008/810 ze dne 20. 6. 2008 ve věci porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení DELLUX CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194, právně zastoupený JUDr. Oto Kunzem, advokátem, se sídlem Praha 2, V tůních 3, jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) a s § 152 odst. 2 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na návrh rozkladové komise,
rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. S 267/2007/KD-11999/2008/810 ze dne 20. 6. 2008 m ě n í m takto:
I.
Účastník řízení, společnost DELLUX CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194, tím, že
1) uzavřel dohody o určení cen pro další prodej zboží obsažené v předposledním odstavci čl. III., prvním odstavci čl. VI. a jedenáctém odstavci čl. VI. Rámcových kupních smluv a Smluv o autorizovaném prodeji týkajících se prodeje výrobků selektivní kosmetiky, a to konkrétně
a) dne 1. 7. 2002 se společností [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 1. 7. 2002 do 31. 12. 2006 plnil,
b) dne 10. 7. 2002 s [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 10. 7. 2002 do 20. 6. 2008 plnil,
c) dne 15. 7. 2002 s [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 15. 7. 2002 do 20. 6. 2008 plnil,
d) dne 1. 8. 2002 s [ ], přičemž tuto dohodu v období od 1. 8. 2002 do 20. 6. 2008 plnil,
e) dne 11. 10. 2002 s [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 11. 10. 2002 do 20. 6. 2008 plnil,
f) dne 30. 10. 2002 se společností [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 30. 10. 2002 do 20. 6. 2008 plnil, a
g) dne 16. 6. 2004 s [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 16. 6. 2004 do 20. 6. 2008 plnil,
2) uzavřel dohodu o určení cen pro další prodej zboží obsaženou v předposledním odstavci čl. III., prvním odstavci čl. VI. a pátém odstavci čl. VI. Rámcové kupní smlouvy a Smlouvy o autorizovaném prodeji týkající se prodeje výrobků selektivní kosmetiky sjednanou dne 27. 8. 2002 s [ ] , a tuto dohodu v období od 27. 8. 2002 do 20. 6. 2008 plnil,
3) uzavřel dohodu o určení cen pro další prodej zboží obsaženou v předposledním odstavci čl. III., prvním odstavci čl. VI. a dvanáctém odstavci čl. VI. Rámcové kupní smlouvy a Smlouvy o autorizovaném prodeji týkající se prodeje výrobků selektivní kosmetiky sjednanou dne 17. 12. 2002 se společností [ ] , a tuto dohodu v období od 17. 12. 2002 do 20. 6. 2008 plnil,
4) uzavřel dohody o určení cen pro další prodej zboží obsažené v prvním odstavci čl. VI. a jedenáctém odstavci čl. VI. Rámcových kupních smluv a Smluv o autorizovaném prodeji týkajících se prodeje výrobků selektivní kosmetiky, a to konkrétně
a) dne 31. 5. 2003 se společností [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 31. 5. 2003 do 1. 5. 2008 plnil, a
b) dne 10. 2. 2006 s [ ] , přičemž tuto dohodu v období od 10. 2. 2006 do 31. 12. 2006 plnil,
uzavřel a plnil zakázané dohody o určení cen pro další prodej , které mohly vést k narušení hospodářské soutěže na trhu distribuce selektivní kosmetiky,
čímž porušil v období od 1. 7. 2002 do 20. 6. 2008 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.
II.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, společnosti DELLUX CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194, plnění dohod popsaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje .
III.
Dle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, společnosti DELLUX CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194, za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podle výrokové části I. tohoto rozhodnutí ukládá pokuta ve výši :
816.000,-Kč (slovy: osm set šestnáct tisíc korun českých).
Uložená pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu Brno, číslo účtu 3754-17721621/0710, jako variabilní symbol se uvede identifikační číslo účastníka řízení.
IV.
Podle § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, společnosti DELLUX CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194, ukládá opatření k nápravě , a to konkrétně:
a) vypustit z Rámcových kupních smluv a Smluv o autorizovaném prodeji týkajících se prodeje výrobků selektivní kosmetiky značky [ ] uvedených v odst. 1 písm. b) až g) výrokové části I. tohoto rozhodnutí zakázanou a neplatnou dohodu o přímém určení cen pro další prodej zboží obsaženou v předposledním odstavci čl. III., prvním odstavci čl. VI. a jedenáctém odstavci čl. VI. těchto smluv;
b) vypustit z Rámcové kupní smlouvy a Smlouvy o autorizovaném prodeji týkající se prodeje výrobků selektivní kosmetiky značky [ ] uvedené v odst. 2 výrokové části I. tohoto rozhodnutí zakázanou a neplatnou dohodu o přímém určení cen pro další prodej zboží obsaženou v předposledním odstavci čl. III., prvním odstavci čl. VI. a pátém odstavci čl. VI. této smlouvy;
c) vypustit z Rámcové kupní smlouvy a Smlouvy o autorizovaném prodeji týkající se prodeje výrobků selektivní kosmetiky značky [ ] uvedené v odst. 3 výrokové části I. tohoto rozhodnutí zakázanou a neplatnou dohodu o přímém určení cen pro další prodej zboží obsaženou v předposledním odstavci čl. III., prvním odstavci čl. VI. a dvanáctém odstavci čl. VI.
Pro splnění uložených opatření k nápravě stanoví Úřad pro ochranu hospodářské soutěže účastníku řízení, společnosti DELLUX CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194, lhůtu 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. O splnění opatření k nápravě je účastník řízení povinen informovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve lhůtě nejpozději do 30 dnů od uplynutí lhůty pro jejich splnění.
V.
Dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se účastníku řízení, společnosti DELLUX CZ, s.r.o. , se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194, ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou
2.500,-Kč (slovy: dva tisíce pět set korun českých).
Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení. O d ů v o d n ě n í
I. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad nebo správní orgán prvního stupně ) vydal dne 20. 6. 2008 rozhodnutí č. j. S 267/2007-11999/2008/810 (dále též prvostupňové rozhodnutí nebo napadené rozhodnutí ), kterým deklaroval v první výrokové části, že společnost DELLUX CZ, s.r.o., se sídlem Praha 6, U Ladronky 2366/1, IČ 26687194 (dále též DELLUX nebo účastník řízení ) tím, že od 1. 7. 2002 do dne vydání prvostupňového rozhodnutí uzavřel a plnil zakázané dohody o určení cen pro další prodej zboží obsažené v Rámcových kupních smlouvách a Smlouvách o autorizovaném prodeji týkajících se prodeje výrobků selektivní kosmetiky, porušila zákaz uvedený v ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon nebo zákon o ochraně hospodářské soutěže ). Uvedeným jednáním narušil účastník řízení hospodářskou soutěž na trhu distribuce selektivní kosmetiky.
2. Ve druhé výrokové části prvostupňového rozhodnutí bylo dle § 7 odst. 1 zákona společnosti DELLUX plnění dohod popsaných ve výrokové části I. do budoucna zakázáno.
3. Ve třetí výrokové části prvostupňového rozhodnutí správní orgán prvního stupně uložil za výše uvedené protisoutěžní chování účastníkovi řízení pokutu ve výši 1.089.000,-Kč.
4. Podle čtvrté výrokové části prvostupňového rozhodnutí bylo společnosti DELLUX uloženo opatření k nápravě, a to vypustit z Rámcových kupních smluv a Smluv o autorizovaném prodeji týkajících se prodeje výrobků selektivní kosmetiky zakázanou a neplatnou dohodu o přímém určení cen pro další prodej zboží.
5. Pátou výrokovou částí byla účastníku řízení uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 2.500,-Kč.
II. Rozklad
6. Účastník řízení podal včas proti napadenému rozhodnutí rozklad, jímž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání.
Procesní pochybení
7. Podle účastníka řízení použil správní orgán prvního stupně z odpovědí autorizovaných prodejců pouze ty, které se mu hodily pro jeho argumentaci, a nezabýval se širšími okolnostmi konstatování jednotlivých autorizovaných prodejců. Z výpovědí autorizovaných prodejců dle účastníka řízení nevyplývá, že by plnění dohod o přímém určení cen jakkoliv kontroloval a jejich neplnění sankcionoval.
8. Účastník řízení v rozkladu zpochybňuje Úřadem zjištěný podíl společnosti DELLUX na relevantním trhu, resp. popírá deklarovanou výši 3,2 %. Vyjadřuje domněnku, že Úřad v rámci dokazování oslovil malé nevýhradní prodejce selektivní kosmetiky, místo aby oslovil společnosti s podstatně větším podílem na trhu.Účastník řízení má za to, že výše jeho podílu na relevantním trhu dosahuje 1,3 %, resp. 2 %. Společnost DELLUX v souvislosti s podílem účastníků dohody na relevantním trhu vznáší otázku, zda není v daném případě aplikovatelný § 6 odst. 1 písm. b) zákona.
Jednání nebylo způsobilé narušit hospodářskou soutěž
9. Dle účastníka řízení je nutné vzít v úvahu skutečnost, že selektivní kosmetika představuje renomované značky ( [ ] ). Vytýkaná ustanovení mají dle účastníka řízení de facto chránit zákazníka kupujícího si kosmetiku, která není levnou záležitostí, před prodejem kosmetiky s prošlou záruční lhůtou a prodejem kosmetiky, která je poškozená.
10. Účastník řízení v rozkladu dále namítá, že posuzovaná ustanovení smluv nestanoví pro autorizované prodejce povinnost dodržovat účastníkem řízení doporučené ceny; jejich plnění je na bázi dobrovolnosti, byť podloženo určitým bonusem ve formě obchodní marže.
11. Účastník řízení zpochybňuje závěr správního orgánu prvního stupně, že by tím diktoval ceny autorizovaným prodejcům a že by tím fakticky omezil jejich autonomii při stanovování maloobchodní ceny jejich zboží. Dle sdělení účastníka řízení jde o ceny doporučené s tím, že je dána možnost autorizovanému prodejci, jak bude s cenou nakládat. Uvedené dokládá i skutečnost, že autorizovaní prodejci, kteří doporučené ceny nerespektovali, nebyli účastníkem řízení sankcionováni. Účastník řízení se dále domnívá, že nerespektování doporučené ceny by nemohlo vést ani k odmítnutí dodávky.
12. Vyložil-li si Úřad doporučené prodejní ceny jako povinné prodejní ceny, pustil se tak do výkladu, který dle účastníka řízení v případě sporu přísluší pouze soudu. Dle účastníka řízení měl Úřad v případě nejasnosti či neurčitosti obsahu posuzovaných smluv postupovat ve prospěch společnosti DELLUX.
Výše pokuty
13. Hlavním důvodem, proč účastník řízení podává rozklad, je výše uložené pokuty. Konstatuje, že poté, co bylo zahájeno šetření Úřadu, poskytl spolupráci a předložil veškeré dokumenty, aby byla věc objektivně posouzena. Zdůrazňuje, že nechal vypracovat nové rámcové smlouvy a smlouvy o autorizovaném prodeji, ve kterých odstranil problematická ustanovení, aby vyhověl požadavkům zákona. Smlouvy uzavřel s [ ] na kosmetiku značky [ ] a s [ ] na značky [ ] . V případě ostatních značek [ ] přislíbil, že smlouvy upraví.
14. Účastník řízení namítá, že Úřad při ukládání pokuty vycházel z celkových obratů, kterých společnost DELLUX dosahuje na trhu v ČR a nebylo přihlédnuto k obratům, kterých dosahovala prodejem selektivní kosmetiky autorizovaným prodejcům na základě posuzovaných smluv. Nesouhlasí s navýšením pokuty a tvrdí, že jeho jednání nebylo vedeno úmyslem porušit zákon. Závěrem namítá, že zvýšení paušální částky nákladů řízení není v napadeném rozhodnutí odůvodněno.
Petit rozkladu
15. Účastník řízení ze shora uvedených důvodů navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání.
III. Řízení o rozkladu
16. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád ) a proto v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis správnímu orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
17. Podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, a správnost prvostupňového rozhodnutí v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem vycházel z právní úpravy platné v době, kdy k předmětnému správnímu deliktu mělo dojít. Hmotněprávní úprava pro posouzení věci je obsažena v příslušných ustanoveních zákona o ochraně hospodářské soutěže. Pro úplnost dodávám, že vstup České republiky do Evropské unie nezavdává důvod vést dané správní řízení podle komunitárního práva. Při posuzování věci jsem však také přihlížel k judikatuře evropských soudů a praxi Komise ve věcech ochrany hospodářské soutěže.
18. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí jsem se nejprve věnoval námitkám procesního pochybení, poté hmotněprávním námitkám, tedy, zda vytýkané jednání je porušením § 3 odst. 1 zákona, dále subjektivní stránkou deliktu a přezkumem uložené pokuty. Po posouzení napadeného rozhodnutí a přezkoumání námitek účastníka řízení jsem dospěl k závěrům uvedeným v následujících částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
IV. Relevantní trh
19. Analýza relevantního trhu je základním východiskem posouzení jakéhokoliv soutěžního případu. Podle § 2 odst. 2 zákona je relevantním trhem trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Relevantní trh je tedy primárně třeba vymezit z hlediska věcného a geografického.
20. Správní orgán prvního stupně pro účely daného správního řízení vymezil relevantní trh, kde se jednání účastníka řízení projevilo, po věcné stránce jako trh distribuce selektivní (luxusní) kosmetiky a z hlediska geografického jako území České republiky.
21. Přezkumem jsem zjistil, že správní orgán prvního stupně správně vymezil relevantní trh, jak po stránce věcné, tak i geografické. Závěry správního orgánu prvního stupně mají oporu ve správním spise a jsou logické a konzistentní. Pro úplnost podotýkám, že do vymezení relevantního trhu nesměřovaly námitky účastníka řízení.
22. Pokud se týká nesouhlasu účastníka řízení s výší tržního podílu společnosti DELLUX, kterou Úřad deklaroval v napadeném rozhodnutí, konstatuji, že stanovení podílu účastníka řízení o jedno procento vyšší, než sám připouští, nikterak nemění právní kvalifikaci jeho jednání. Vzhledem k tomu, že ve správním řízení posuzované dohody o přímém určení cen pro další prodej spadají do kategorie hard-core dohod (viz níže), není pro posouzení deliktního jednání účastníka řízení rozhodný jeho podíl na relevantním trhu. Přesto závěry správního orgánu prvního stupně ohledně výše podílu společnosti DELLUX na relevantním trhu považuji za logické a odpovídající podkladům ve správním spise.
V. Námitky procesních pochybení
Zásada materiální pravdy
23. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí jsem se zabýval námitkou účastníka řízení poukazující na pochybnosti ohledně zjištění materiální pravdy ze strany správního orgánu prvního stupně. Namítané pochybení jsem neshledal.
24. Podle § 3 správního řádu je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 téhož zákona. V tomto ustanovení je zakotvena tzv. zásada materiální pravdy, která vyžaduje, aby rozhodnutí správního orgánu vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, tedy stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán tak musí zjistit všechny rozhodné skutečnosti.
25. V řízení o rozkladu jsem nedospěl k přesvědčení, že by správní orgán prvního stupně porušil svoji povinnost podle § 3 správního řádu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Úřad shromáždil dostatek podkladů, na kterých je možné vystavět závěr o porušení zákona účastníkem řízení, jak je to deklarováno ve výroku napadeného rozhodnutí. Všechny důkazy, jež byly v rámci správního řízení shromážděny a hodnoceny ve svém souhrnu, tj. v celkovém kontextu napadeného rozhodnutí, tvoří koherentní komplex důkazů, na základě kterých bylo možno deklarovat, že účastník řízení zákon porušil. Správní orgán prvního stupně tyto důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, každý samostatně a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž závěry, ke kterým na jejich základě dospěl, jsou podle mého přesvědčení logické a konzistentní. V postupu správního orgánu prvního stupně ohledně rozsahu získaných podkladů a hodnocení těchto důkazů nespatřuji žádného pochybení.
Informace a podklady od konkurentů
26. Pokud se týká konkurentů účastníka řízení, byli Úřadem osloveni za účelem vymezení relevantního trhu, stanovení podílu účastníka řízení na něm a též ověření, zda je společnost DELLUX jediným soutěžitelem dodávajícím na trh ČR kosmetiku předmětných obchodních značek. Správní orgán prvního stupně shromáždil podklady a informace zhruba od tří desítek konkurentů účastníka řízení, mezi kterými jsou pochopitelně i velké společnosti (srov. tabulku s přehledem oslovených konkurentů na str. 583 sp. zn. S 267/2007/KD).
27. Mám za to, že informace a podklady shromážděné Úřadem mají dostatečnou vypovídací hodnotu o situaci na předmětném relevantním trhu. O správnosti závěrů učiněných Úřadem svědčí skutečnost, že účastník řízení nijak nezpochybňuje vymezení relevantního trhu. Pokud se týká tržního podílu účastníka řízení, došel Úřad k výši podílu, který se v podstatě liší pouze o jedno procento od výše podílu tvrzeného účastníkem řízení. Tato skutečnost však nebyla účastníku řízení k tíži, a to ani při výpočtu pokuty. Pro úplnost podotýkám, že stanovení podílu účastníka řízení nemá vliv na právní kvalifikaci jeho jednání, jak je konstatováno výše v rámci analýzy relevantního trhu.
28. Dále připomínám, že na základě informací poskytnutých oslovenými konkurenty vyšlo najevo, že společnost DELLUX není výhradním dovozcem selektivní kosmetiky uvedených značek do ČR, i když se sama za něj označuje. Dále byl učiněn závěr, že ohledně dopadu posuzovaných ustanovení smluv nebyla zcela vyloučena intra-brand soutěž. Správní orgán prvního stupně tak nebral v potaz pouze okolnosti svědčící v neprospěch účastníka řízení, ale přihlédl i k okolnostem svědčícím v jeho prospěch, tj. postupoval v souladu s § 50 správního řádu.
29. V neposlední řadě dodávám, že účastník řízení v rozkladu ani během prvostupňového správního řízení nenavrhl doplnění dokazování o další konkrétní důkazní prostředky. I když byl účastník řízení před vydáním napadeného rozhodnutí seznámen s podklady rozhodnutí, uvedl do protokolu, že k obsahu spisu nemá připomínky. [1] Jeho námitku ohledně rozsahu dokazování proto nepovažuji za důvodnou.
Hodnocení podkladů od autorizovaných prodejců
30. Obecně lze k hodnocení důkazů provedeného správním orgánem prvního stupně konstatovat, že v průběhu správního řízení hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; pečlivě přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedl účastník řízení, proto mám za to, že postupoval při hodnocení důkazů zcela v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu.
31. Pokud jde o vyjádření oslovených autorizovaných prodejců, Úřad se těmito odpověďmi dostatečně podrobně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz odstavce 23 až 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Vyjádření autorizovaných prodejců (včetně společnosti [ ] , která rovněž ceny z doporučeného ceníku přebírala) jednoznačně potvrzují, že zakázané dohody obsažené v posuzovaných smlouvách byly ve většině případů autorizovanými prodejci plněny. Neprokázal-li Úřad u dvou autorizovaných prodejců (tj. pana [ ] , společnost s ručením omezeným) faktické plnění zakázaných dohod, není tím zpochybněno uzavření takových dohod, ani jejich potenciální dopad na hospodářskou soutěž.
32. V napadeném rozhodnutí správní orgán prvního stupně nijak nezkreslil výpovědi autorizovaných prodejců, když konstatoval, že u tří autorizovaných prodejců (paní [ ] a.s.) kontroloval účastník řízení dodržování doporučených cen. Účastník řízení přitom provádění kontroly sám nezpochybňuje, poukazujíc na to, že šlo pouze o kontrolu označení zboží. Takový argument však považuji za zcela nepřesvědčivý, ve zřejmém rozporu s vyjádřeními paní [ ] . Opírá-li se závěr o provádění kontrol u autorizovaných prodejců o informace a podklady získané přímo od autorizovaných prodejců, mám za to, že právě z těchto důkazních prostředků mohl správní orgán prvního stupně nejlépe ověřit, zda u daných autorizovaných prodejců byly kontroly plnění posuzovaných ustanovení smluv skutečně prováděny. [2]
33. Ani případy, kdy účastník řízení nekontroloval či nevymáhal plnění závazků, nesnižují potenciál takových dohod narušit hospodářskou soutěž a nemají zásadní vliv na konstatování nezákonnosti předmětných závazků.
Pravomoc Úřadu
34. Jsem přesvědčen, že nelze přisvědčit ani námitce, že by prvostupňový orgán při posuzování smluv překročil svou pravomoc. Úřad totiž neprováděl výklad sporných smluvních ustanovení, jak tvrdí účastník řízení, nýbrž toliko posuzoval soulad obsahu posuzovaných smluv se zákonem. To znamená, že v mezích své působnosti zkoumal, zda tyto smlouvy neobsahují dohody o určení cen pro další prodej uzavřené mezi účastníkem řízení a jeho autorizovanými prodejci, a zda jsou či nikoli dohodami zakázanými dle § 3 odst. 1 zákona.
35. Posuzování případných negativních účinků na hospodářskou soutěž se tak vztahovalo výhradně k dohodě o určení cen pro další prodej. Úřad přitom rozlišuje mezi smlouvou a dohodou, kdy smlouva zakládající soukromoprávní vztah mezi smluvními stranami může obsahovat dohody narušující soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, které porušují veřejnoprávní zájem chráněný uvedeným zákonem. Pouze na posuzování těchto dohod se vztahuje působnost Úřadu, byť jejich účinky je nutno dovozovat v kontextu celé smlouvy.
VI. Hmotněprávní námitky
Zákonná a judikatorní východiska
36. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) nabyl účinnosti dne 1. 7. 2001 a za dobu své účinnosti byl několikrát novelizován. Pro posouzení daného případu má význam především zákon č. 340/2004 Sb., kterým se s účinností od 2. 6. 2004 mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže). Tato novela zavedla mj. institut zákonné výjimky (§ 3 odst. 4 zákona) a institut závazků (§ 7 odst. 2 až 5 zákona), dále změnila podmínky pro vynětí dohod zanedbatelného významu ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona, tzv. pravidlo de minimis (§ 6 zákona). Další novelou s významným dopadem na posouzení případu je zákon č. 361/2005 Sb., kterým se s účinností od 1. 10. 2005 mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), která mj. zavedla aplikaci komunitárních blokových výjimek i na dohody, jež nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropských společenství podle čl. 81 Smlouvy o založení Evropského společenství (§ 4 zákona), pozměnil kritéria aplikace pravidla de minimis podle § 6 zákona. Tyto změny však neměly dopad na právní hodnocení dohod o určení cen.
37. Podle § 1 zákona upravuje tento zákon ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení nebo spojením soutěžitelů.
38. Dle § 2 odst. 1 zákona se soutěžiteli rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.
39. Podle § 3 odst. 1 zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále též dohody ), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím předpisem z tohoto zákazu výjimku. Zakázané jsou především dohody výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) až f) zákona, jako např. dohody o cenách, rozdělení trhu, uplatňování rozdílných podmínek apod. Tyto dohody jsou tak přímo ze zákona zakázané. Tento závěr potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 A 19/2002 ze dne 12. 5. 2005 ve věci Plemenáři . V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že uvedené dohody jsou přímo ze zákona zakázané a pro posouzení, zda postup soutěžitele je v souladu se zákonem (resp. rozporu), postačí, že je najisto postaveno, že k takové dohodě došlo.
40. Dohody o přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách spadají pod tzv. kartely s tvrdým jádrem (tzv. hard-core cartels ), které představují nejzávažnější formy zakázaných dohod. Tyto dohody mají už ze své podstaty (pro svůj cíl) negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu, proto jsou bez dalšího považovány za protisoutěžní. Řečeno jinými slovy dohody obsahující hard-core ustanovení jsou zakázané vždy, neboť jejich předmětem je narušení hospodářské soutěže. U těchto dohod již není nezbytné zkoumat jejich skutečné konkrétní účinky na trh, [3] tedy zda k narušení soutěže skutečně došlo, jelikož v sobě vždy nesou přinejmenším potenciál narušit soutěž. Tím méně je nutné pro konstatování zákazu takové dohody zjišťovat úmysl stran narušit soutěž. [4] Otázka dopadů dané dohody na trh má však význam při kalkulaci pokuty. Z pohledu soutěžního úřadu je tak na prvním místě nutné posoudit, zda předmětná dohoda má za cíl narušení soutěže. Uvedené tvrzení potvrzuje i ustálená evropská judikatura, ze které lze dovodit, že pro účely použití čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES je zohlednění konkrétních účinků dohody nadbytečné, jestliže se ukáže, že tato dohoda má za cíl vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. Proto se nepožaduje prokázání skutečných protisoutěžních účinků, je-li prokázán protisoutěžní cíl vytýkaného chování (viz rozsudek Evropského soudního dvora C-238/99 P ze dne 15. 10. 2002 ve věci Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise , [2002] ECR I-8375, bod 741; rozsudek Soudu prvního stupně T 62/98 ze dne 6. 7. 2000 ve věci Volkswagen v. Komise , [2000] ECR II 2707, bod 178) . Komise prokázavší, že cílem sporné dohody bylo omezit volnou hospodářskou soutěž na relevantních trzích, v daném případě podle soudu tedy nebyla povinna zjišťovat konkrétní účinky těchto opatření na hospodářskou soutěž.
41. K tomu srov. i rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 26/2006 ze dne 3. 4. 2007 ve věci České lékárnické komory . Zde soud konstatoval, že zakázané jsou nejen dohody, jež vedou k narušení soutěže (tedy mají protisoutěžní následek), a to zásadně bez ohledu na to, zda takový následek byl stranami zamýšlen, ale také dohody, které mají za cíl narušení soutěže (mají tedy protisoutěžní cíl), aniž by takového cíle bylo byť jen částečně dosaženo. Podle konstantní komunitární judikatury lze dohodu považovat za dohodu s omezujícím cílem i tehdy, pokud omezení hospodářské soutěže není jediným účelem, ale sleduje také jiné legitimní cíle. [5] To znamená, že je-li zjištěno, že dohoda má protisoutěžní cíl, je už tato skutečnost dostatečná pro konstataci porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona, protože taková dohoda má ze své podstaty přinejmenším potenciál narušit hospodářskou soutěž.
Vlastní právní hodnocení
42. Správní orgán prvního stupně se v napadeném rozhodnutí podrobně věnoval právnímu posouzení jednotlivých porušení § 3 odst. 1 zákona ze strany účastníka řízení (srov. zejména odstavce 84 až 95 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Předmětem posouzení bylo [ ] Rámcových kupních smluv a Smluv o autorizovaném prodeji selektivní kosmetiky uzavřených mezi společností DELLUX a odběrateli tohoto zboží, resp. jejich některá ustanovení. Na tomto místě proto není třeba opakovat závěry správního orgánu prvního stupně, co se týká formální stránky zakázané dohody.
43. Jak bylo zjištěno správním orgánem prvního stupně, posuzované materiály obsahovaly tzv. hard-core ustanovení, tj. ujednání, která mají již ze své podstaty účel (cíl) narušit hospodářskou soutěž. Účelem se zde nemyslí subjektivní úmysl stran při uzavírání takové dohody, ale její objektivní význam a smysl posouzený se zřetelem nejen na její znění, ale též s ohledem na ekonomický a právní kontext, v němž se příslušná dohoda uplatňuje. Tyto dohody jsou, jak již bylo výše uvedeno, zakázané pro svůj cíl ( objec t), a není nutné detailně zkoumat jejich konkrétní negativní účinek na soutěž.
Povaha posuzovaných smluv
44. V rámci správního řízení sp. zn. S 267/2007/KD posuzoval Úřad soulad obsahu Rámcových kupních smluv a Smluv o autorizovaném prodeji týkajících se distribuce selektivní kosmetiky na území České republiky uzavřených mezi společností Dellux a kupujícími (odběrateli) tohoto zboží se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Konkrétně šlo o obsah těchto jedenácti smluv:
a) smlouvu ze dne 1. 7. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva A ) [6] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ;
b) smlouvu ze dne 10. 7. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva B ) [7] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značku [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008;
c) smlouvu ze dne 15. 7. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , s místem podnikání [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva C ) [8] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značku [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008;
d) smlouvu ze dne 1. 8. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva D ) [9] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značku [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008;
e) smlouvu ze dne 27. 8. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva E ) [10] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značku [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008;
f) smlouvu ze dne 11. 10. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva F ) [11] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značku [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008;
g) smlouvu ze dne 30. 10. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a společností [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva G ) [12] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značku [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008;
h) smlouvu ze dne 17. 12. 2002 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a společností [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva H ) [13] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značku [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008;
i) smlouvu ze dne 31. 5. 2003 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a společností [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva I ) [14] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značky [ ] ; její účinnost skončila ke dni 1. 5. 2008;
j) smlouvu ze dne 16. 6. 2004 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva J ) [15] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ] ; pro značky [ ] skončila její účinnost ke dni 1. 5. 2008; a
k) smlouvu ze dne 10. 2. 2006 uzavřenou mezi účastníkem řízení, na straně prodávajícího, a [ ] , na straně kupujícího (dále též smlouva K ) [16] ; tato smlouva se vztahovala na distribuci selektivní kosmetiky značek [ ]
(dále též posuzované smlouvy ).
45. Posuzované smlouvy, kromě smlouvy I a smlouvy K, obsahují v předposledním odstavci článku III. následující ustanovení (cit.): AP [17] se zavazuje, že nebude bez předchozí písemné dohody s prodávajícím prodávat výrobky za sníženou cenu (dále též závazek 1 -pozn. Úřadu) , s prošlou záruční lhůtou či poškozené, bez ohledu na příčinu poškození. V případě porušení tohoto závazku je AP povinen uhradit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 50.000,-Kč . Ve větě druhé prvního odstavce čl. VI. posuzovaných smluv je uvedeno (cit.): Prodávající zdůrazňuje, že při dodržení doporučených prodejních cen garantuje AP obchodní marži ve výši 30 % [pozn. Úřadu: ve smlouvě K marže ve výši 35 %] (dále též závazek 2 ). V jedenáctém odstavci (u smlouvy H ve dvanáctém a u smlouvy E v pátém) čl. VI. posuzovaných smluv je uvedeno (cit.): Prodávající poskytne AP nejpozději při dodávce zboží seznam doporučených prodejních cen, který AP dle dohody stran bere na vědomí a zavazuje se tyto doporučené prodejní ceny respektovat. (dále též závazek 3 ). V posledním odstavci čl. VI. posuzovaných smluv je obsaženo následující ustanovení (cit): Prodávající má právo odepřít dodávku objednaného zboží- pakliže AP přes upozornění prodávajícího nerespektuje své povinnosti dle této smlouvy .
46. Na základě posuzovaných smluv nakupovali autorizovaní prodejci výrobky selektivní kosmetiky do svého vlastnictví. V takovém případě autorizovaný prodejce nesl rizika spojená s prodejem zboží, byl považován za samostatného obchodníka a měl mít tudíž možnost svobodně určovat svou marketingovou strategii. Posuzované smlouvy ovšem obsahovaly výše konkretizované závazky vedoucí k faktickému dodržování doporučených cen, přičemž autorizovaní prodejci nemohli samostatně stanovovat slevy a bonusy pod hrozbou sankce vyplývající z článků III. a VI. posuzovaných smluv. Autorizovaní prodejci byli také motivováni dodržovat doporučené ceny příslibem finančního benefitu, což účastník řízení sám v rozkladu potvrzuje.
47. I když se v posuzovaných smlouvách hovoří o doporučených prodejních cenách, ve spojení se sjednaným sankčním a motivačním mechanismem fakticky působily jako závazné prodejní ceny. Ze znění posuzovaných smluv nelze dovodit, že by autorizovaní prodejci měli možnost rozhodnout, jak s doporučenou cenou budou nakládat a zda jí budou respektovat, jak tvrdí účastník řízení. Naopak posuzovaná ustanovení smluv jednoznačně ukládají autorizovaným prodejcům povinnost dodržovat ceny určené účastníkem řízení, čímž autorizovaní prodejci ztrácejí rozhodovací autonomii při stanovování prodejní ceny svého zboží. Námitku účastníka řízení, že dodržování doporučených cen bylo pouze na bázi dobrovolnosti, nekoresponduje např. s vyjádřením autorizovaného prodejce paní [ ] , která doporučené ceny za určité omezení považovala, nicméně je respektovala, neboť tím plnila uzavřenou smlouvu. [18] I když většina autorizovaných prodejců doporučené ceny nevnímala jako omezení, nemění to nic na faktu, že jejich dodržování nepochybně snižovalo nejistotu ohledně budoucího chování autorizovaných prodejců na trhu a tím též výhody plynoucí pro konečné spotřebitele z nenarušené konkurence.
48. Skutečnost, zda autorizovaní prodejci fakticky dohody o určení cen pro další prodej dodržovali, zkoumal Úřad v rámci materiální stránky zakázané dohody (viz zejména odstavce 96 až 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a to u každého autorizovaného prodejce. V napadeném rozhodnutí se pečlivě rozlišuje, ve kterých případech byla dohoda o určení cen pro další prodej ve smyslu § 3 odst. 1 zákona uzavřena a ve kterém byla i fakticky plněna.
49. Účastníka řízení přitom ze spáchání správního deliktu neliberuje jeho tvrzení o dobrovolnosti dodržování doporučených cen autorizovanými prodejci ani faktické neplnění uzavřených zakázaných dohod některými autorizovanými prodejci. V této souvislosti poukazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 26/2006-65 ze dne 3. 4. 2007 ve věci Česká lékárnická komora , kde soud potvrdil, že restrikce omezující cenovou soutěž jsou protisoutěžní, a to i v případě, kdy přímo neomezuje všechny účastníky trhu.
50. Shrnuji tak, že cílem posuzovaných ustanovení bylo narušení hospodářské soutěže, a proto tato ujednání měla přinejmenším potenciální dopad na soutěž. Otázkou skutečných účinků zakázaných dohod se zabývám níže v části Materiální stránka zakázané dohody.
51. Na základě přezkumu považuji za nepochybné, že předmětné závazky představují dohody o přímém určení cen pro další prodej a jako takové jsou vzhledem ke svému protisoutěžnímu cíli přinejmenším způsobilé narušit hospodářskou soutěž na příslušném relevantním trhu. Tento závěr je tak již sám o sobě dostatečný pro konstataci porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 zákona.
52. Proto jsem na základě přezkumu skutečností zjištěných ve správním řízení dospěl k závěru, že posuzované smlouvy, resp. závazky 1, 2, 3, které účastník řízení uzavřel se svými autorizovanými prodejci, naplňují znaky zakázaných dohod o přímém určení cen, které jsou podle § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) zákona zakázané a neplatné . Námitky účastníka řízení zpochybňující, že vytýkané jednání mělo protisoutěžní cíl, musím vzhledem k výše konstatovanému odmítnout.
Nesplnění podmínek pro vynětí ze zákazu

53. Dohody zakázané dle § 3 odst. 1 zákona mohou být za určitých okolností vyňaty ze zákazu na základě aplikace § 6 odst. 1 zákona (pravidlo de minimis ) nebo na základě některé z obecných (blokových) výjimek.

54. Správní orgán prvního stupně se podmínkami pro vynětí posuzovaných smluv ze zákazu dohod zabýval dostatečně podrobně v odstavcích 114 až 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Považuji za nadbytečné dále rozvádět a opakovat závěry správního orgánu prvního stupně, se kterými se plně ztotožňuji a na kterých jsem neshledal žádného pochybení. Opakovaně tedy konstatuji, že vertikální dohody o přímém určení cen kupujícím pro další prodej zboží nelze ani ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona vyjmout ze zákazu dohod, nelze použít ani vynětí ze zákazu dohod na základě blokové výjimky, a to bez ohledu na výši podílu dodavatele na relevantním trhu.
55. V případě, že dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, na níž nespadá vynětí ze zákazu dohod dle § 6 odst. 1 zákona, nelze podřadit ani pod blokovou, resp. komunitární blokovou výjimku, je nutno se dále zabývat, zda taková dohoda nesplňuje podmínky pro vynětí ze zákazu dle § 3 odst. 1 zákona na základě zákonné výjimky ve smyslu § 3 odst. 4 zákona.
56. Také při posouzení aplikace § 3 odst. 4 zákona na dohody přijímané účastníkem řízení jsem dospěl k závěru shodnému se správním orgánem prvního stupně, tj. nenaplnění všech podmínek pro uplatnění individuální výjimky ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona. Pro úplnost navíc dodávám, že účastník řízení se zákonné výjimky vůbec nedovolával, když podle § 21 odst. 4 zákona leží důkazní břemeno na něm.
Materiální stránka zakázané dohody
57. Narušení hospodářské soutěže či alespoň možnost jejího narušení plynoucí z dohody je nezbytným znakem materiální stránky skutkové podstaty uvedeného správního deliktu. Z dikce § 3 odst. 1 zákona vyplývá, že zákon chrání hospodářskou soutěž nejen před faktickým narušením, ale i před potenciálním narušením. Tento názor potvrzuje i judikatura českých soudů, a to konkrétně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 19/2006-55 ze dne 9. 1. 2007 ve věci Komory veterinárních lékařů ČR . Soud v tomto rozsudku mimo jiné uvedl, že zákon o ochraně hospodářské soutěže je založen na principu potenciální soutěže, takže na jeho základě lze působit i preventivně. Není proto nutné, aby zákonem zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla, nebo aby následek fakticky již nastal. K vyvození postihu je možno přistoupit i tehdy, je-li zde taková dohoda, která k takovému následku může vést.
58. Rovněž Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Ca 26/2006 ze dne 3. 4. 2007 ve věci Česká lékárnická komora konstatoval, že zakázané jsou nejen dohody, jež vedou k narušení soutěže (tedy mají protisoutěžní následek), a to zásadně bez ohledu na to, zda takový následek byl stranami zamýšlen, ale také dohody, které mají za cíl narušení soutěže (mají tedy protisoutěžní cíl), aniž by takového cíle bylo byť jen částečně dosaženo.
59. Narušení hospodářské soutěže vyplývající z dohody uzavřené mezi soutěžiteli zahrnuje jak dopady na straně ostatních soutěžitelů nezúčastněných na dohodě (např. omezení nebo vyloučení dodávek zboží některé skupině soutěžitelů, omezení nebo vyloučení nákupu zboží od některých dodavatelů), tak na straně spotřebitelů (např. navýšení cen zboží, snížení kvality zboží, omezení výběru mezi různými značkami či v rámci jedné značky). Narušení soutěže se tudíž obvykle projeví jako snížení nebo vyloučení konkurenceschopnosti některého soutěžitele nebo snížení blahobytu spotřebitelů.
60. Jak bylo uvedeno shora, jsou dohody o přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách, dohodami zakázanými již pro svůj cíl ( object ), tj. jedná se o dohody, jež ze své podstaty vždy způsobují přinejmenším potenciální narušení hospodářské soutěže a mají negativní dopad na kvalitu a intenzitu soutěžního prostředí, a to bez ohledu na velikost tržních podílů účastníků zakázané dohody; o tom svědčí i skutečnost, že tyto dohody nelze vyjmout ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1 zákona aplikací pravidla de minimis (§ 6 zákona), ani prostřednictvím blokové výjimky (§ 4 zákona).
61. Na základě výše uvedeného se zcela ztotožňuji se závěrem, že posuzovaná ustanovení naplnila pojmové znaky zakázané dohody, neboť byla již ze své podstaty přinejmenším způsobilá narušit hospodářskou soutěž, což je dostatečné pro deklaraci porušení zákona podle § 3 odst. 1 zákona.
62. Správní orgán prvního stupně následně správně posuzoval i to, zda předmětná rozhodnutí měla ve smyslu § 3 odst. 1 zákona nejen potenciální dopad na soutěž, nýbrž též dopad skutečný. Každá dohoda musí být posouzena ve svém ekonomickém kontextu a zvláště ve světle konkrétního relevantního trhu, k němuž se vztahuje. Úřad tak činil nejen z důvodu, že uvedené ustanovení zákona takové rozlišení skutečných a potenciálních dopadů obsahuje, ale také proto, že tato diferenciace má vliv na následné posouzení závažnosti jednání ve vztahu k ukládané sankci, jak to předpokládá § 22 odst. 2 zákona.
63. K tomu, aby bylo možno konstatovat, že dohoda vedla k narušení hospodářské soutěže, je třeba prokázat, že negativní dopady dohody se na trhu projevily. O účincích dohody na trhu lze přitom hovořit jen tehdy, jestliže je dohoda stranami plněna. Na základě analýzy situace na trhu pak teprve může být vyvozeno, zda a v jakém směru vedla dohoda, resp. její plnění k narušení soutěže.
64. Takovým negativním následkem dohod o přímém určení cen pro další prodej by bylo omezení svobody autorizovaných prodejců při stanovení ceny, za kterou budou své zboží prodávat. Omezení možnosti autorizovaných prodejců stanovit prodejní cenu svého zboží dle vlastního rozhodnutí deformuje základní principy existence svobodné hospodářské soutěže. Nastavení ceny pro další prodej mimo úroveň cen, která by odpovídala výsledkům konkurenčního boje, pak může způsobit navýšení nákupních cen zboží pro konečné spotřebitele a též je způsobilé bránit konkurenci uvnitř značky zboží (soutěž intra-brand ).
65. Skutečnost, že dohoda o přímém určení cen pro další prodej byla fakticky plněna, potvrzují autorizovaní prodejci, kteří měli s účastníkem řízení posuzované smlouvy uzavřeny. Konkrétně osm z jedenácti autorizovaných prodejců ve svých sděleních uvedlo, že doporučené ceny dodržovali. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že došlo k omezení rozhodovací autonomie autorizovaných prodejců při stanovování maloobchodních cen jejich zboží. To, že někteří autorizovaní prodejci nevnímali doporučené ceny jako omezující, přitom nikterak nezmenšuje nebezpečnost předmětných dohod pro hospodářskou soutěž.
66. Nad rámec uvedeného správní orgán prvního stupně dále zjišťoval, zda účastník řízení plnění závazků kontroloval a vymáhal. Dle informací od autorizovaných prodejců [19] prováděl účastník řízení u tří autorizovaných prodejců kontrolu dodržování předmětných závazků. Pokud se týká vymáhání plnění závazků, jež obecně ještě zvyšuje nebezpečnost zakázané dohody, to prokázáno nebylo. Jak však poznamenali někteří autorizovaní prodejci, [20] vymáhání plnění doporučených cen nebylo nutné, neboť doporučené ceny respektovali.
67. V rámci analýzy situace na trhu správní orgán prvního stupně zohlednil také další tržní ukazatele, jako např. nízký obrat účastníka řízení dosažený prodejem selektivní kosmetiky na základě posuzovaných smluv, který dle informací obdržených od účastníka řízení [21] představoval za rok 2007 cca 6 % z celkového obratu společnosti DELLUX dosaženého prodejem selektivní kosmetiky.
68. Orgán prvního stupně zohlednil rovněž skutečnost, že mezi odběrateli selektivní kosmetiky účastníka řízení nebyla v důsledku existence zakázaných dohod soutěž zcela vyloučena. Konečný spotřebitel poptávající výrobky distribuované účastníkem řízení na základě posuzovaných smluv měl totiž možnost dané zboží koupit i v tzv. řetězcích parfumerií, do kterých účastník řízení rovněž své zboží dodával a s nimiž nemá sjednány smlouvy obsahující dohody o cenách. Soutěž mezi odběrateli selektivní kosmetiky tak nebyla v důsledku existence předmětných smluv zcela vyloučena.
69. Vedle společnosti DELLUX navíc na trhu distribuce selektivní kosmetiky působí i tzv. paralelní dovozci, kteří zpravidla nabízejí své zboží prostřednictvím internetu. Spotřebitel tak měl možnost koupit selektivní kosmetiku uvedených značek jinak než od autorizovaných prodejců, kteří plnili zakázané dohody. Také autorizovaní prodejci měli možnost selektivní kosmetiku uvedených značek získat od jiných soutěžitelů než od účastníka řízení. Soutěž intra-brand tedy nebyla zcela vyloučena. Vzhledem k existenci různých značek selektivní kosmetiky, jež jsou se selektivní kosmetikou uvedených značek vzájemně zastupitelné, mám za to, že ani tzv. soutěž inter-brand nebyla vyloučena.
70. Na základě analýzy situace na relevantním trhu mám za prokázané, že ohrožení hospodářské soutěže mezi autorizovanými prodejci existencí dohod o přímém určení cen pro další prodej bylo reálné a předmětné dohody měly potenciál narušit hospodářskou soutěž na trhu distribuce selektivní kosmetiky. Správní orgán prvního stupně založil svůj závěr o tom, že předmětné dohody vedly ke skutečnému narušení hospodářské soutěže, především na skutečnosti, že tyto byly plněny. Faktické plnění dohody, která je potenciálně způsobilá narušit soutěž, jako je tomu u dohod o přímém určení cen pro další prodej, však není jediným kritériem analýzy situace na trhu, která je nezbytným předpokladem prokázání skutečného narušení hospodářské soutěže. Jakkoliv nelze vyloučit, že soutěž v důsledku plnění předmětných dohod skutečně narušena byla, nemá tento závěr dle mých zjištění dostatečnou oporu ve shromážděných podkladech.
71. Soutěžní právo je založeno na principu potenciální soutěže. [22] Jakkoliv jsem se neztotožnil se závěrem správního orgánu prvního stupně, že předmětné dohody vedly k narušení hospodářské soutěže, a omezil jsem se toliko na konstatování, že k narušení soutěže vést mohly, nemění to nic na závěru, že se jednalo o zakázanou dohodu.
Shrnutí
72. Závěrem posouzení merita věci shrnuji, že ve správním řízení sp. zn. S 267/2007/KDbylo prokázáno, že ohrožení hospodářské soutěže uzavřením dohod o určení cen pro další prodej bylo reálné. Je tedy nepochybné, že předmětné dohody mohly mít negativní dopad na kvalitu a intenzitu hospodářské soutěže na příslušném relevantním trhu.
73. Materiální stránka pro konstataci spáchání správního deliktu podle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona byla naplněna a ve správním řízení prokázána. I když jsem na rozdíl od správního orgánu prvního stupně došel k závěru, že předmětné dohody toliko mohly vést k narušení hospodářské soutěže, účastník řízení nepochybně porušil zákon tím, že uzavřel a plnil zakázané dohody o určení cen.
VII. Subjektivní stránka
74. Účastník řízení v rozkladu namítá, že se neztotožňuje se závěry Úřadu týkající se subjektivní stránky deliktu a tvrdí, že jeho jednání nebylo vedeno úmyslem porušit zákon.
75. Zkoumání subjektivní stránky jednání účastníka řízení považuji za nezbytnou součást úvah o samotné možnosti uložit pokutu; forma zavinění je i podle judikatury správních soudů jedním z kritérií pro určení výše pokuty (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 133/2005-62 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA , potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 40/2007-111 ze dne 3. 10. 2008 v téže věci). Ačkoli je odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření a plnění zakázané dohody narušující soutěž odpovědností objektivní, konstrukce zákona předpokládá možnost uložení pokuty či opatření k nápravě za protisoutěžní delikt pouze tehdy, jestliže k porušení zákona dochází zaviněně, resp. slovy zákona úmyslně nebo z nedbalosti (§ 22 odst. 2 zákona).
76. Zaviněním se přitom rozumí psychický vztah toho, kdo se určitým způsobem chová, k výsledku jeho chování. I v soutěžním právu je třeba rozlišovat dvě základní formy zavinění: úmysl ( dolus ) a nedbalost ( culpa ). Při zkoumání formy subjektivní stránky správního deliktu, tj. zavinění, je třeba vycházet ze vztahu intelektuální a volní složky k objektu deliktu, jímž je právem chráněný zájem, proti němuž jednání směřuje. V případě vědomé nedbalosti i nepřímého úmyslu jednající ví, že škodlivý následek může způsobit. Zatímco však u vědomé nedbalosti jednající nechce způsobit škodlivý následek, resp. bez přiměřených důvodů spoléhá, že jej nezpůsobí, v případě úmyslu nepřímého je subjekt srozuměn s tím, že škodlivý následek může způsobit. Pokud jde o úmysl přímý, vychází se z toho, že jednající nejenže věděl, ale také chtěl porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem. Není tedy rozhodné, zda účastník řízení věděl, že porušuje konkrétní zákon, či zda si byl vědom možnosti porušení zákona. Při posouzení subjektivní stránky správního deliktu dle § 3 odst. 1 zákona je naopak rozhodné posouzení volní a vědomostní složky ve vztahu k objektu deliktu, tj. právem chráněnému zájmu, jímž je účinná soutěž (srov. § 1 odst. 1 zákona).
77. Při přezkumu formy zavinění jsem též přihlédl k judikatuře evropských soudů. Soud prvního stupně [23] deklaroval, že pro konstataci úmyslného porušení soutěžního práva, není nezbytné, aby si soutěžitel byl vědom toho, že porušuje zákaz stanovený soutěžními pravidly Smlouvy o založení Evropského Společenství, nýbrž je dostačující, aby si nemohl být nevědomý toho, že napadené jednání mělo za cíl nebo mohlo mít za následek narušení hospodářské soutěže na společném trhu.
78. Ze správního řízení vyplývá, že cenová doporučení vypracovaná účastníkem řízení byla vybavena pokyny a sankcemi zakotvenými ve smlouvě, které zavazovaly autorizované prodejce dodržovat stanovené ceny. Lze tudíž konstatovat, že účelem smlouvy byla nepochybně snaha účastníka řízení určovat ceny, za něž autorizovaný prodejce zboží dále prodává. Autorizovaní prodejci přitom postupovali v duchu zásady pacta sunt servanda , doporučené ceny respektovali a zboží označili dle ceníku zaslaného účastníkem řízení. V opačném případě by se totiž autorizovaní prodejci vystavovali riziku sankce, a to v podobě smluvní pokuty či odepření dodávky objednaného zboží. Mám za to, že účastník řízení si musel být vědom toho, že předmětná ustanovení jsou způsobilá ovlivnit cenovou úroveň, resp. cenotvorbu a tudíž narušit účinnou hospodářskou soutěž na trhu distribuce selektivní kosmetiky. Cílem posuzovaných smluv bylo sjednotit chování autorizovaných prodejců při stanovování cen selektivní kosmetiky, a tím zakonzervovat cenovou hladinu těchto výrobků na vyšší úrovni, než která by mohla být dosažena při nenarušené soutěži. Posuzovaná ustanovení znamenala omezení cenotvorby a cenové soutěže mezi autorizovanými prodejci, směřovala tedy k fixaci cen. Účastník řízení tak sledoval cíl spočívající v narušení cenové soutěže mezi autorizovanými prodejci. Účastník řízení si tak byl vědom tohoto, že posuzované smlouvy jsou způsobilé ovlivnit cenovou úroveň (cenotvorbu) výrobků nabízených autorizovanými prodejci ve vztahu ke spotřebitelům a že může narušit soutěž v oblasti cen, a s tímto byl srozuměn.
79. Lze proto uzavřít, že správní orgán prvního stupně nepochybil, konstatoval-li, že účastník řízení porušil zákon úmyslně. Podrobnější členění úmyslu na přímý a nepřímý považuji za nadbytečné, neboť zákon v § 22 odst. 2 rozeznává zavinění toliko jako úmyslné či nedbalostní. Úvahy správního orgánu prvního stupně ohledně zavinění obsažené v odstavcích 122 až 126 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí v tomto ohledu považuji za logické a konzistentní, jímž není čeho vytknout. Mám proto za prokázané, že v daném případě porušil účastník řízení zákon zaviněně ve formě úmyslu.
VIII. Pokuta
Zhodnocení zákonných kritérií uložení pokuty
80. Podle § 22 odst. 2 zákona může Úřad soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 milionů Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona nebo neplní závazky uznané podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 zákona. Při rozhodování o výši pokuty přihlédne Úřad zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování zákona, a s ohledem na dikci § 22 odst. 2 zákona je třeba vzít v potaz i subjektivní stránku deliktu, tedy skutečnost, zda k porušení zákona došlo úmyslným jednáním soutěžitele či pouze z nedbalosti. V posuzované věci jde o porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona, a to o uzavření zakázané vertikální dohody mezi soutěžiteli o přímém určení cen.
81. Horní hranice pokuty, kterou lze na základě § 22 odst. 2 zákona uložit, je stanovena alternativně. Za horní hranici je považována ta z alternativně použitelných hranic, která je pro příslušného soutěžitele nepříznivější. Hranice stanovená pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikatelské činnosti a žádného obratu tudíž nedosahují. [24] V daném případě v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Úřadu považuji za horní hranici částku kalkulovanou podle kritéria 10 % z čistého obratu dosaženého účastníkem řízení za poslední ukončené účetní období.
82. Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení Úřadu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Dle judikatury českých soudů [25] musí konkrétní forma postihu a jeho výše působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí účastníku řízení. Postih musí být sice dostatečně znatelný v materiální sféře rušitele, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, nesmí však být pro účastníka řízení likvidační. Uložená pokuta by tak měla plnit jak funkci represivní, tak preventivní.
83. Při stanovení konkrétní výše pokuty se předně musí vyjít ze zákonných (zákonem předepsaných) kritérií, která tato pokuta má v sobě odrážet, a to ze závažnosti deliktu, délky jeho trvání a případného opakování protisoutěžního jednání účastníka správního řízení. Dále pak správní orgán v konkrétní výši pokuty zohlední další jím zjištěná specifika případu, která jsou vzhledem k jejich charakteru pro stanovení pokuty relevantní. [26]
84. Soudní judikatura ve věci ukládání pokut za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže dále dovodila, že správní orgán je povinen zabývat se schopností soutěžitele pokutu zaplatit, to znamená posoudit, na kolik uložená pokuta delikventa zasáhne. Vrchní soud v Olomouci v rozsudku sp. zn. 2 A 5/2002 ze dne 28. 11. 2002 ve věci Komory veterinárních lékařů došel k závěru, že ukládaná pokuta nesmí soutěžitele existenčně ohrozit nebo výrazně narušit jeho chod, tudíž i úkoly, které má ze zákona plnit.
85. Úřad za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování při ukládání pokut za porušení hmotněprávních povinností stanovených zákonem vypracoval a na svých internetových stránkách zveřejnil tzv. Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění (dále též Zásady ).
86. Správní orgán prvního stupně při kalkulaci výše pokuty ve shodě se zavedenou a správními soudy nezpochybněnou praxí vyšel z obratu účastníka řízení za poslední známé ukončené účetní období, tj. za účetní období roku 2007. Po přezkumu výše uložené pokuty ve vztahu k dosaženému obratu účastníka řízení konstatuji, že správní orgán prvního stupně uložil pokutu v mezích stanovených § 22 odst. 2 zákona při spodní hranici zákonného rozpětí. Uloženou pokutu nelze pro její výši považovat za nezákonnou či excesivní.
Závažnost protisoutěžního jednání
87. Základním východiskem pro posouzení přiměřenosti výše pokuty je skutečnost, že trest by měl zejména odpovídat povaze a závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládán. Pokud jde o určení závažnosti správního deliktu pro potřeby stanovení správní sankce, došel jsem ve shodě se správním orgánem prvního stupně k závěru, že účastník řízení porušil zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona, kterého se dopustil tím, že uzavřel a plnil zakázané a neplatné dohody o přímém určení cen pro další prodej. Takové vertikální dohody jsou přitom v souladu s rozhodovací praxí Úřadu [27] a Zásadami [28] považovány za závažné porušení zákona. K tomu přispívá i okolnost, že většina ze zavázaných autorizovaných prodejců dohody o přímém určení cen pro další prodej dodržovala.
88. Namítá-li účastník řízení, že se jednalo o pouhá cenová doporučení, nelze tento argument přijmout, neboť, jak jsem již uvedl shora, v daném případě byly doporučené ceny doprovázeny sankčním a motivační mechanismem, který vedl k jejich faktickému dodržování. Skutečnost, že účastník řízení dle sdělení autorizovaných prodejců v několika případech kontroloval označení zboží doporučenými cenami, potvrzuje jejich závaznost. Avšak i kdyby účastník řízení takovou kontrolu u autorizovaných prodejců neprováděl, nevyvrací to závěr, že se dopustil porušení § 3 odst. 1 zákona, které je z pohledu úvah o stanovení pokuty třeba hodnotit jako závažné porušení soutěžního práva. Omezení cenové soutěže mezi konkurenty vede ke snížení výhod, jež by spotřebitelům plynuly z nenarušené účinně fungující hospodářské soutěže. Již tuto skutečnost je možné považovat za poškozující spotřebitele.
89. Správní orgán prvního stupně určil horní hranici pro uložení pokuty v souladu se zákonem, tj. do výše 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. Správní orgán prvního stupně nepochybil, když vycházel při výpočtu pokuty z celkového obratu dosaženého účastníkem řízení na trhu distribuce selektivní kosmetiky. Pro uložení pokuty není rozhodné, jakého obratu účastník řízení dosáhl na základě zakázané dohody. Vycházel-li Úřad při své úvaze o výši pokuty v souladu se svou dosavadní praxí i Zásadami z částky [ ] , která představuje celkový čistý obrat účastníka řízení dosažený prodejem selektivní kosmetiky, nespatřuji v tom vybočení ze zákonem stanovených mezí pro uložení pokuty. Pokuta uložená napadeným rozhodnutím je navíc stanovena při spodní hranici zákonné sazby, a tudíž ji nelze považovat za nepřiměřenou.
90. Při posuzování závažnosti porušení správní orgán prvního stupně správně přihlédl i ke skutečnosti, že účastník řízení neměl posuzované smlouvy sjednány se všemi svými odběrateli selektivní kosmetiky, a že soutěž intra-brand tudíž nebyla zcela vyloučena. Vzal v potaz rovněž, že vedle soutěže intra-brand navíc probíhala také soutěž inter-brand. Zohledněna byla rovněž skutečnost, že účastník řízení není jediným soutěžitelem dodávajícím selektivní kosmetiku uvedených značek na český trh.
91. Pokud se týká hodnocení dopadu zakázaných dohod na hospodářskou soutěž, shodně se správním orgánem prvního stupně mám za najisto postavené, že účastník řízení svým jednáním ohrozil hospodářskou soutěž na vymezeném relevantním trhu. Nicméně faktické narušení soutěže, které je dovozováno v prvostupňovém rozhodnutí, nepokládám za prokázané, z důvodů, které jsem uvedl shora. Skutečnost, že správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí neprokázal narušení hospodářské soutěže proto považuji za důvod pro snížení pokuty v tomto rozhodnutí (viz níže).
Délka protisoutěžního jednání
92. Druhým kritériem ovlivňujícím výši pokuty je dle § 22 odst. 2 zákona délka protisoutěžního jednání. Tuto délku správní orgán prvního stupně určil jako dobu pěti ukončených let a klasifikoval ji jako střednědobou. Takový postup zcela odpovídá rozhodovací praxi Úřadu a neshledávám na něm žádného pochybení.
93. Za důvodnou nepokládám ani námitku účastníka řízení, že ještě před vydáním napadeného rozhodnutí provedl úpravy smluv, aby vyhověl požadavkům zákona. Ze znění nově uzavřených smluv totiž nevyplynulo, že by se jakkoli dotkly platnosti a účinnosti posuzovaných smluv. Nové smlouvy se totiž vztahovaly na distribuci jiných značek selektivní kosmetiky a nebylo v nich obsaženo žádné ujednání, ze kterého by bylo možné dovodit, že předmětné posuzované smlouvy měly být zrušeny pro všechny značky, na které se vztahovaly. U dalších nových smluv přitom nešlo o autorizované prodejce na základě posuzovaných smluv. Pokračování v plnění dohod účastníkem řízení dokládá i skutečnost, že nadále posílal svým autorizovaným prodejcům maloobchodní ceníky, což bylo potvrzeno jak autorizovanými prodejci, tak i samotným účastníkem řízení.
Neopakovanost porušení zákona
94. Třetím kritériem, ke kterému musí Úřad při ukládání pokuty obligatorně podle § 22 odst. 2 zákona přihlížet, je případné opakování porušení zákona. To jakým způsobem k této skutečnosti Úřad přihlédne, je již věcí jeho správního uvážení. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán prvního stupně bral skutečnost, že účastník řízení porušil zákon poprvé, do své úvahy při ukládání pokuty, a ta se do výše pokuty promítla tak, že nebyl shledán důvod k jejímu zvýšení, ale ani, jak z rozhodnutí lze dovodit, k jejímu snížení. Takový postup odpovídá rozhodovací praxi Úřadu.
95. Skutečnost, že se soutěžitel dopustil neopakovaného porušení zákona, mu nemůže být přičítána k tíži; stejně však tato skutečnost není sama o sobě faktorem, který by měl u natolik závažného prostisoutěžního jednání, vést ke shovívavějšímu zacházení při určování výše pokuty. Skutečnost, že se určitý subjekt dopustil porušení zákona poprvé, není považována při výměře trestu za polehčující okolnost ani v jiných relevantních právních předpisech České republiky (srov. zejména § 33 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), ani v evropském soutěžním právu (srov. Pravidla Komise pro ukládání pokut).
Úmysl
96. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě se jednalo o úmyslné porušení zákona. Úmyslné porušení zákona je třeba považovat za přitěžující okolnost (za takovou ji považuje i konstantní rozhodovací praxe Úřadu, která nebyla správními soudy zpochybněna), která je důvodem pro zvýšení pokuty. Pokud tedy správní orgán prvního stupně základní částku pokuty po přihlédnutí k přitěžující okolnosti spočívající v úmyslu navýšil o 20 %, lze takový postup považovat za důvodný, souladný se zákonem, konstantní rozhodovací praxí i ustálenou judikaturou.
Snížení pokuty
97. Účastníku řízení lze však částečně dát za pravdu v případě hodnocení závažnosti správního deliktu, resp. zda vedl či mohl vést k narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu. Správní orgán prvního stupně nepochybil, když konstatoval, že posuzované smlouvy obsahují zakázané dohody o cenách pro další prodej představující hard-core kartel, který má přinejmenším potenciál způsobit negativní dopad na relevantním trhu. V napadeném rozhodnutí však již postrádám oporu pro tvrzení, že byl prokázán reálný protisoutěžní dopad předmětných dohod na relevantním trhu.
98. Domnívám se, že se v žádném případě nejedná o takové pochybení, které by nebylo možné napravit v rámci řízení o rozkladu, že je však současně nezbytné, aby s ohledem na tuto skutečnost došlo ke snížení pokuty. Vzhledem k tomu, že za prokázanou považuji toliko potencialitu narušení hospodářské soutěže, uloženou pokutu jsem v rámci řízení o rozkladu snížil, a to přibližně o 25 % oproti původní částce dle výroku prvostupňového rozhodnutí.
Námitka nepřiměřené pokuty
99. K námitce nepřiměřené výše pokuty uvádím, že z konstantní judikatury českých soudů vyplývá, že o zjevně nepřiměřenou sankci (tedy o důvod ke zrušení správního rozhodnutí pro nezákonnost či k využití moderačního oprávnění ve smyslu § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění) nejde v případě, kdy pokuta byla uložena těsně při spodní hranici zákonné sazby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 A 96/2000-62 ze dne 21. 8. 2003, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 133/2005-62 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA , potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 40/2007-111 ze dne 3. 10. 2008 v téže věci). Mám za to, že uloženou pokutu, jejíž výše nedosahuje ani [ ] účastníka řízení, nelze považovat za nepřiměřenou a námitku je třeba tudíž odmítnout jako nedůvodnou.
Závěrečné shrnutí odůvodnění pokuty
100. Posouzením všech zákonem stanovených kritérií pro určení výše pokuty jsem dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně přihlédl ke skutečnostem relevantním pro uložení pokuty, tyto náležitě posoudil a zohlednil dle jejich charakteru. Úřadem provedené navýšení pokuty o 20 % z důvodu prokázání zavinění ve formě úmyslu jakožto přitěžující okolnosti, která odůvodňuje zvýšení základní částky pokuty, zcela odpovídá mým závěrům. Shodně se správním orgánem prvního stupně konstatuji, že jako polehčující jsem neshledal žádnou okolnost, která by byla důvodem pro snížení pokuty. Skutečnost, že účastník řízení údajně odstranil závadný stav v podobě nových smluv před vydáním prvostupňového rozhodnutí, z podkladů předložených účastníkem řízení nevyplývá a neměla tudíž žádnou relevanci při stanovení výše pokuty.
101. Přezkumem výše pokuty uložené v napadeném rozhodnutí jsem dospěl k závěru, že uložená sankce se řádově nevymyká pokutám ukládaným za obdobně závažná jednání v minulosti a není tedy excesivním vybočením z dosavadní rozhodovací praxe (která však připouští postupné zvyšování pokut, zejména za ta nejvážnější porušení zákona), při zohlednění individuálností jednotlivých řešených případů. S ohledem na všechny zde uvedené skutečnosti nelze uloženou sankci považovat ani za excesivní, ani za porušující zásadu rovného zacházení, resp. zásadu přiměřenosti (proporcionality).
102. Výše sankce byla nadto předvídatelná, neboť Úřad postupoval v souladu se Zásadami platnými pro rozhodování při ukládání pokut, které zveřejnil ještě před zahájením správního řízení sp. zn. 267/2007/KD.
103. Celkově lze postup správního orgánu prvního stupně při určování výše pokuty považovat za souladný s pravidly logického usuzování, když předpoklady takového úsudku byly zjištěny zákonným procesním postupem; správní orgán prvního stupně tak při stanovení výše pokuty nevybočil ze zákonem stanovených mezí správního uvážení při současném respektování základních zásad správního trestání.
IX. Výše nákladů řízení
104. Náklady řízení byly stanoveny v souladu s § 79 odst.5 správního řádu, resp. § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. Podle předmětného ustanovení vyhlášky činí základní paušální částka nákladů řízení 1000,-Kč, přičemž ve zvláště složitých případech se zvyšuje o 1500,-Kč.
105. Správní orgán prvního stupně přitom nikterak nevybočil ze zákonného rámce, když vyhodnotil, že jde o složitý případ, a jsou tudíž dány důvody, konkrétně délka řízení a rozsah dokazování, pro navýšení paušální částky. Mám za to, že navýšení paušální částky bylo dostatečně odůvodněno správním orgánem prvního stupně a námitku účastníka řízení ohledně výše nákladů řízení tak odmítám.
X. Závěr
106. Na základě návrhu rozkladové komise ustavené dle § 152 správního řádu a po přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí, jakož i jemu předcházejícího řízení v celém rozsahu, a správnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných námitek, jsem ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že rozkladem napadené rozhodnutí je nutné změnit.
107. Výrok I. napadeného rozhodnutí jsem změnil pouze v tom, že jsem fakticitu narušení hospodářské soutěže spojenou se zakázanými dohodami o určení cen pro další prodej, které účastník řízení uzavřel a plnil, změnil na potencialitu narušení na trhu distribuce selektivní kosmetiky.
108. Výrok III. prvostupňového rozhodnutí jsem změnil tak, že uloženou pokutu jsem snížil o 25 %, a to z důvodu, že správní orgán prvního stupně dle mých zjištění neshromáždil podklady dostatečné k prokázání skutečného narušení hospodářské soutěže. Současně jsem vzhledem ke změně v příslušnosti k výběru uložených pokut změnil číslo účtu, na který má být pokuta zaplacena.
109. Výroky II., IV. a V. zůstaly beze změny.
Poučení o opravném prostředku:
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat (podat rozklad) .
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Toto rozhodnutí obdrží:
Právní zástupce společnosti DELLUX CZ, s.r.o.
JUDr. Oto Kunz, advokát
V tůních 3
120 00 Praha 2



Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce.

[1] Viz str. 584 spr. spisu S 267/2007/KD
[2] Srov. Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 5/2006-402 ze dne 26. 9. 2006 ve věci Telefónica O2 .
[3] Srov. např. rozsudek ESD C-49/92 P Anic Partecipazoni , [1999] ECR I-4125, odst. 99.
[4] Rozsudek ESD 96-102, 104, 105, 108 a 110/82 IAZ , [1983] ECR 3369, odst. 25.
[5] Viz např. Evropského soudního dvora C-551/03 P ze dne 6. 4. 2006 ve věci General Motors BV , [2006] ECR-3173.
[6] Viz str. 129-139 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[7] Viz str. 118-128 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[8] Viz str. 107-117 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[9] Viz str. 73-83 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[10] Viz str. 84-95 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[11] Viz str. 52-62 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[12] Viz str. 140-150 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[13] Viz str. 63-72 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[14] Viz str. 162-171 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[15] Viz str. 96-106 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[16] Viz str. 151-161 spisu sp. zn. S 267/2007/KD.
[17] Zkratka AP podle čl. II. posuzovaných smlouvy znamená autorizovaný prodejce-pozn. Úřadu.
[18] Srov. správní spis str. 327.
[19] Viz str. 315 spr. spisu S 267/2007/KD.
[20] Viz str. 329 a 334 spr. spisu S 267/2007/KD.
[21] Viz str. 588 spr. spisu S 267/2007/KD.
[22] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 19/2006 ze dne 9. 1. 2007 ve věci Komora veterinárních lékařů ,
[23] Srov. např. rozsudek Soudu prvního stupně T-65/89 ze dne 1. 4. 1993 ve věci BPB Industries and British Gypsum v. Commission, [1993] ECR II-389.
[24] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 64/2004 ze dne 31. 5. 2006 ve věci ČEZ , který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008.
[25] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 27/2006 ze dne 6. 4. 2007 ve věci ČSAD Liberec.
[26] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 20/2006 ze dne 29. 5. 2007 ve věci Telefónica O2.
[27] Např. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci JELÍNEK-výroba nábytku.
[28] Bod 23 Zásad.