UOHS R077/2002
Rozhodnutí: R077/2002 Instance II.
Věc spojení soutěžitelů-ČEZ a.s., Praha
Účastníci ČEZ, a.s.
Typ správního řízení Spojování soutěžitelů (fúze)
Typ rozhodnutí povoleno s podm.
Rok 2002
Datum nabytí právní moci 21. 3. 2003
Související rozhodnutí R059/02 , R057/02 , R058/02 , S145A/02 , S145B/02 , S145D/02 , S145E/02 , R066/02 , R074/02 , S145/02 , S145C/02 , S145F/02 , S145G/02
Dokumenty dokument ke stažení 284 KB


Čj. R 77/2002 V Brně dne 18. 3. 2003
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 10. 12. 2002 č.j. S 145/02-4304/02 o povolení spojení soutěžitelů ve smyslu ust. § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, podal účastník řízení
ČEZ, a.s. , se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, IČ 45 27 46 49, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 10.5.2002 prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem, se sídlem Dlouhá 13, 110 00 Praha 1, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona,
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 10. 12. 2002 č.j. S 145/02-4304/02 m ě n í m takto:
I. Spojení soutěžitelů ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, IČ: 45274649, na straně jedné, a Středočeská energetická, a.s., se sídlem Vinohradská 325/8, Praha 2, IČ: 60193140, Východočeská energetika, a.s., se sídlem Sladkovského 215, Hradec Králové, IČ: 60108720, Severočeská energetika, a.s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, IČ: 49903179, Západočeská energetika, a.s., se sídlem Guldenerova 19, Plzeň, IČ: 49790463, a Severomoravská energetika, a.s., se sídlem 28. října 152, Ostrava, IČ: 47675691, na straně druhé, ke kterým dochází podle § 12 odst. 3 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, na základě smlouvy o koupi akcií, uzavřené dne 28. června 2002 mezi Fondem národního majetku České republiky, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, IČ: 41692918 jako prodávajícím, a ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, IČ: 45274649, jako kupujícím, v jejímž důsledku kupující získá akcie představující 58,30 % základního kapitálu společnosti Středočeská energetická, a.s., akcie představující 49,62 % základního kapitálu společnosti Východočeská energetika, a.s., akcie představující 48,05 % základního kapitálu společnosti Severočeská energetika, a.s., akcie představující 48,28 % základního kapitálu společnosti Západočeská energetika, a.s. a akcie představující 48,66 % základního kapitálu společnosti Severomoravská energetika, a.s., a na základě smlouvy o koupi akcií, uzavřené dne 23. července 2002 mezi Českou konsolidační agenturou, se sídlem Praha 7, Janovského 438/2, IČ: 70109966, jako prodávajícím, a společností ČEZ, a.s., jako kupujícím, v jejímž důsledku kupující získá 31 754 akcií společnosti Západočeská energetika, a.s., které podle této smlouvy představují přibližně 1,98% podíl na základním kapitálu, a tím získá i možnost tyto společnosti přímo kontrolovat, se podle § 16 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže,
p o v o l u j í
s následujícími podmínkami ve prospěch zachování účinné soutěže:
Účastník řízení je povinen . převést akcie představující 34 % základního kapitálu společnosti ČEPS, a.s., se sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10, IČ: 25702556, subjektu, který v době od vydání tohoto rozhodnutí do dne uskutečnění takového převodu nebude působit sám ani prostřednictvím osob jím kontrolovaných, jej kontrolujících s výjimkou státu či osob kontrolovaných osobou jej kontrolující s výjimkou státu, ani prostřednictvím osob, ve kterých by měl on, osoby jím kontrolované, osoby jej kontrolující s výjimkou státu či osoby kontrolované osobou jej kontrolující s výjimkou státu akciový, obchodní či jiný obdobný podíl, v elektroenergetickém sektoru s výjimkou provozování přenosové soustavy, ve kterém nebude mít účastník řízení v době od vydání tohoto rozhodnutí do dne uskutečnění takového převodu žádný akciový, obchodní či jiný obdobný podíl, a který ani takový podíl nebude mít po tuto dobu v účastníkovi řízení s výjimkou státu, ani v jím kontrolovaných osobách či v osobách kontrolovaných stejnou osobou jako účastník řízení s výjimkou státu; akciemi představujícími 34 % základního kapitálu společnosti ČEPS, a.s. se rozumí 60 709 493 kmenových akcií společnosti ČEPS, a.s., jež zůstanou ve vlastnictví účastníka řízení po vypořádání úplatného převodu 91 064 240 kmenových akcií společnosti ČEPS, a.s. na společnost OSINEK, a.s., se sídlem Ruská 56, č.p. 397, Ostrava-Vítkovice, a úplatného převodu 26 783 600 kmenových akcií společnosti ČEPS, a.s. na Ministerstvo práce a sociálních věcí, ke kterým má dojít v souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 6. května 2002 č. 477, o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání regionálních elektroenergetických distribučních společností, a usnesením vlády České republiky ze dne 12. června 2002 č. 628, o změně usnesení vlády z 6. května 2002 č. 477, o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání regionálních elektroenergetických distribučních společností.
Účastník řízení je povinen . převést veškeré jím vlastněné akcie společností Pražská energetika, a.s., se sídlem Na Hroudě 1492/4, Praha 10, IČ: 60193913, Jihočeská energetika, a.s., se sídlem Lannova 16, České Budějovice, IČ: 60826819, a Jihomoravská energetika, a.s., se sídlem Lidická 36, Brno, IČ: 49970194, subjektu, který v době od vydání tohoto rozhodnutí do dne uskutečnění takového převodu nebude osobou kontrolovanou účastníkem řízení, osobou, v níž by měl účastník řízení jakýkoliv akciový, obchodní či jiný obdobný podíl, osobou kontrolující účastníka řízení s výjimkou státu, osobou, v níž by měla jakýkoliv akciový, obchodní či jiný obdobný podíl osoba kontrolující účastníka řízení s výjimkou státu, ani osobou, která by byla kontrolována stejnou osobou jako účastník řízení s výjimkou státu; veškerými akciemi vlastněnými účastníkem řízení se rozumí též akcie společností Pražská energetika, a.s., se sídlem Na Hroudě 1492/4, Praha 10, IČ: 60193913, Jihočeská energetika, a.s., se sídlem Lannova 16, České Budějovice, IČ: 60826819, a Jihomoravská energetika, a.s., se sídlem Lidická 36, Brno, IČ: 49970194, které mají být na účastníka řízení převedeny na základě smlouvy o koupi akcií uzavřené dne 28. 6. 2002 mezi Fondem národního majetku České republiky, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, IČ: 41692918, jako prodávajícím, a účastníkem řízení, jako kupujícím.
Účastník řízení je povinen . převést veškeré jím vlastněné akcie jedné z regionálních elektroenergetických distribučních společností, nad nimiž má na základě posuzovaného spojení získat možnost kontroly, subjektu, který v době od vydání tohoto rozhodnutí do dne uskutečnění takového převodu nebude osobou kontrolovanou účastníkem řízení, osobou, v níž by měl účastník řízení jakýkoliv akciový, obchodní či jiný obdobný podíl, osobou kontrolující účastníka řízení s výjimkou státu, osobou, v níž by měla jakýkoliv akciový, obchodní či jiný obdobný podíl osoba kontrolující účastníka řízení s výjimkou státu, ani osobou, která by byla kontrolována stejnou osobou jako účastník řízení s výjimkou státu; veškerými účastníkem řízení vlastněnými akciemi jedné z regionálních elektroenergetických distribučních společností se rozumí též akcie této společnosti, které mají být na účastníka řízení převedeny na základě smlouvy o koupi akcií uzavřené dne 28. 6. 2002 mezi Fondem národního majetku České republiky, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, IČ: 41692918, jako prodávajícím, a účastníkem řízení, jako kupujícím, a na základě smlouvy o koupi akcií uzavřené dne 23. 7. 2002 mezi Českou konsolidační agenturou, se sídlem Praha 7, Janovského 438/2, IČ: 70109966, jakožto prodávajícím, a účastníkem řízení, jako kupujícím.
II. Získání akcií představujících 34,0 % základního kapitálu společnosti Pražská energetika, a.s., se sídlem Na Hroudě 1492/4, Praha 10, IČ: 60193913, akcií představujících 34,0 % základního kapitálu společnosti Jihočeská energetika, a.s., se sídlem Lannova 16, České Budějovice, IČ: 60826819, a akcií představujících 33,4 % základního kapitálu společnosti Jihomoravská energetika, a.s., se sídlem Lidická 36, Brno, IČ: 49970194, společností ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, IČ: 45274649, na základě smlouvy o koupi akcií, uzavřené dne 28. června 2002 mezi Fondem národního majetku České republiky, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, IČ: 41692918, jako prodávajícím, a ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, IČ: 45274649, jako kupujícím, nejsou spojeními soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a z toho důvodu povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle § 16 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, n e p o d l é h a j í .
O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 10. 12. 2002 rozhodnutí č.j. S 145/02-4304/02, kterým rozhodl, že spojení soutěžitelů ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, IČ: 45274649, na straně jedné (dále též jen "společnost ČEZ" nebo "účastník řízení"), a Středočeská energetická, a.s., se sídlem Vinohradská 325/8, Praha 2, IČ: 60193140 (dále též jen "STE"), Východočeská energetika, a.s., se sídlem Sladkovského 215, Hradec Králové, IČ: 60108720 (dále též jen "VČE"), Severočeská energetika, a.s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, IČ: 49903179 (dále též jen "SČE"), Západočeská energetika, a.s., se sídlem Guldenerova 19, Plzeň, IČ: 49790463 (dále též jen "ZČE"), a Severomoravská energetika, a.s., se sídlem 28. října 152, Ostrava, IČ: 47675691 (dále též jen "SME"), na straně druhé, ke kterým dochází podle § 12 odst. 3 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, na základě smlouvy o koupi akcií, uzavřené dne 28. června 2002 mezi Fondem národního majetku České republiky, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, IČ: 41692918 jako prodávajícím, a společností ČEZ jako kupujícím, v jejímž důsledku kupující získá akcie představující 58,30 % základního kapitálu společnosti STE, akcie představující 49,62 % základního kapitálu společnosti VČE, akcie představující 48,05 % základního kapitálu společnosti SČE, akcie představující 48,28 % základního kapitálu společnosti ZČE a akcie představující 48,66 % základního kapitálu společnosti SME, a na základě smlouvy o koupi akcií, uzavřené dne 23. července 2002 mezi Českou konsolidační agenturou, se sídlem Praha 7, Janovského 438/2, IČ: 70109966, jako prodávajícím, a společností ČEZ jako kupujícím, v jejímž důsledku kupující získá 31 754 akcií společnosti ZČE, které podle této smlouvy představují přibližně 1,98% podíl na základním kapitálu, a tím získá i možnost tyto společnosti přímo kontrolovat, se podle § 16 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále též jen "zákon" nebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže"), povolují s určitými ve výroku napadeného rozhodnutí přesně stanovenými strukturálními podmínkami ve prospěch zachování účinné soutěže.
Prvostupňový orgán ve výroku napadeného rozhodnutí rovněž deklaroval, že získání akcií představujících 34,0 % základního kapitálu společnosti Pražská energetika, a.s., se sídlem Na Hroudě 1492/4, Praha 10, IČ: 60193913, akcií představující 34,0 % základního kapitálu společnosti Jihočeská energetika, a.s., se sídlem Lannova 16, České Budějovice, IČ: 60826819, a akcií představující 33,4 % základního kapitálu společnosti Jihomoravská energetika, a.s., se sídlem Lidická 36, Brno, IČ: 49970194, společností ČEZ, na základě smlouvy o koupi akcií, uzavřené dne 28. června 2002 mezi Fondem národního majetku České republiky, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, IČ: 41692918, jako prodávajícím, a společností ČEZ jako kupujícím, nejsou spojeními soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. zákona o ochraně hospodářské soutěže, a z toho důvodu povolení Úřadu podle § 16 téhož zákona nepodléhají.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení včas rozklad, který odůvodnil zejména porušením zásady rovnosti a rovného zacházení, principu legitimního očekávání a zásady předvídatelnosti správního rozhodování ze strany Úřadu, když se podstatným způsobem odchýlil od svého dřívějšího rozhodnutí č.j. S 25/02-1649/02 ze dne 2. 5. 2002 ve věci povolení spojení soutěžitelů RWE Gas AG, Transgas, a.s. a regionálních plynárenských distribučních společností (dále jen "rozhodnutí RWE"), aniž by k tomu měl věcné či právní důvody. Toto odchýlení spočívá ve stanovení podmínek zcela jiné závažnosti a v nepřesvědčivé a rozporné argumentaci. Podle účastníka řízení neexistují pro výrazné změny v rozhodnutí, resp. pro stanovení jiných podmínek mimořádné objektivní okolnosti.
Dále účastník řízení namítl, že se Úřad nedostatečně vypořádal s jeho argumentací, když napadl zároveň nepřesvědčivost argumentace Úřadu, jež je údajně v rozporu s obsahem spisu a navíc v rozporu s argumenty Úřadu prezentovanými v rozhodnutí RWE. Účastník tvrdí, že se Úřad nevypořádává uspokojivým způsobem s jeho argumentací, kterou předložil na ústních jednáních a zejména ve svých vyjádřeních. Napadené rozhodnutí je dle názoru účastníka nepřesvědčivé, často založeno na spekulacích, které nemají oporu ve správním řádu.
Účastník poukázal na to, že Úřad zcela nedostatečně zhodnotil význam práva regulovaného přístupu k přenosové soustavě i k distribučním soustavám, stejně jako existenci nezávislého regulátora trhu, kterým je Energetický regulační úřad.
Úřad dále údajně nesprávně zhodnotil situaci na relevantních trzích, které sice správně vymezil, avšak potom již důsledně nezkoumal situaci na těchto trzích a soustředil se spíše na obecné hodnocení situace na energetickém trhu, přičemž podle § 17 odst. 2 zákona je klíčovým posouzením dopadů spojení na relevantní trhy. Toto své přesvědčení účastník opírá o argumenty, soustředěné v podkapitolách horizontální a vertikální aspekty. V této souvislosti účastník namítl, že Úřad pochybil v otázce zaměnitelnosti elektrické energie a zemního plynu, když ve svém rozhodnutí vychází z předpokladu, že elektrické energie je nezaměnitelnou komoditou. Odkázal přitom na závěr Úřadu v rozhodnutí RWE, v němž je v určité míře uznána zaměnitelnost zemního plynu a elektrické energie.
Účastník řízení dále v podaném rozkladu nesouhlasí s tím, že Úřad provedl hodnocení pouze z pohledu českého trhu, ačkoliv existuje propojená česko-slovenská energetická soustava a ačkoliv je společnost ČEZ již dnes vystavena konkurenci trhu celoevropského a elektrizační soustava České republiky již dnes trojnásobně převyšuje představy Evropské komise o minimální potřebné kapacitě propojenosti energetických soustav k roku 2005.
Úřad podle názoru účastníka řízení rovněž nepřihlédl k výhodám, které navrhované spojení přinese, a dále nedostatečně zhodnotil potřeby a zájmy spotřebitelů. Účastník přitom zdůraznil, že klíčovým zájmem spotřebitelů je snížení ceny elektrické energie, kterého by bylo možno dosáhnout díky synergickým efektům v důsledku spojení ještě před vstupem České republiky do Evropské unie.
V závěreční části rozkladu vznesl účastník námitky ke stanoveným podmínkám povolení spojení. Namítl zejména jejich rozpor se zákonem, pokud se jimi neguje samo rozhodnutí o povolení spojení (podmínka č. 3) či pokud si v nich Úřad zakládá další rozhodovací pravomoci, rozpor s principem proporcionality a rozpor s tím, jaké podmínky byly uloženy společnosti RWE při povolení spojení v plynárenství v rozhodnutí RWE, tj. dle účastníka řízení rozpor s principem minimalismu při zásazích do základních práv a svobod, rozpor s principem rovného zacházení a rozpor s principem legitimního očekávání.
Závěrem rozkladu účastník řízení s odkazem na uvedené skutečnosti navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že navrhované spojení soutěžitelů se povoluje, přičemž následně navrhl podmínky ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže.
Správní orgán rozhodující v prvním stupni neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s ustanovením § 57 odst. 2 správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí včetně příslušného správního spisu přezkoumal v celém rozsahu a o námitkách účastníka řízení, které uvedl v rozkladu, uvážil následovně:
Zabýval jsem se nejprve zásadní námitkou účastníka řízení týkající se porušení zásady rovného zacházení a legitimního očekávání, když účastník tvrdí, že předmětné řízení č.j. S 145/02 a řízení č.j. S 25/02 ve věci povolení spojení soutěžitelů RWE Gas AG, Transgas, a.s. a regionálních plynárenských distribučních společností (dále též jen "rozhodnutí RWE") jsou shodná, resp. analogická natolik, že vyžadovala obsahově shodná rozhodnutí, a to zejména ohledně uložených podmínek ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže. Účastník přitom nenapadá věcné posouzení dopadů z koncentrace podle zákona o ochraně hospodářské soutěže.
K této námitce účastníka řízení předně konstatuji, že podmínky podnikání, výkon státní správy a regulace v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené se sice řídí stejným právním předpisem, avšak nikoli stejnou právní normou, když všechny tyto oblasti upravuje zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, avšak elektroenergetika je upravena v Hlavě II, Zvláštní část, Díl 1 tohoto zákona, plynárenství v Hlavě II, Zvláštní část, Díl 2 tohoto zákona a teplárenství v Hlavě II, Zvláštní část, Díl 3 tohoto zákona. Za tohoto stavu nelze ze samotné skutečnosti, že uvedené oblasti jsou upraveny jedním právním předpisem, dovozovat závěr, že uskutečňuje-li se spojení v jakémkoli energetickém odvětví, jedná se o spojení s obdobným či dokonce shodným dopadem na hospodářskou soutěž v České republice. Úřadem dosud řešené případy spojení v elektroenergetice a plynárenství jsou naopak z hlediska dopadů na hospodářskou soutěž výrazně odlišné. Srovnáním míry soutěžního prostředí na elektroenergetických a plynárenských trzích je zřejmé, že na některých elektroenergetických trzích již v současné době konkurenční prostředí funguje, neboť část činností je již liberalizována (výroba, dodávky elektřiny pro oprávněné zákazníky apod.), zatímco v sektoru plynárenství dosud žádná konkurence neexistuje a časový harmonogram liberalizace nasvědčuje tomu, že ani ve střednědobém horizontu existovat nebude. Plynárenský sektor je plně regulován, přičemž tato regulace je podle energetického zákona v pravomoci Energetického regulačního úřadu. Převážnou část zemního plynu do České republiky dováží z Ruska či Norska společnost Transgas, a.s. na základě dlouhodobých smluv, na rozdíl od krátkodobého charakteru smluv uzavíraných v oblasti elektroenergetiky. Výroba a přeprava zemního plynu jsou tak monopolními činnostmi. Jednotlivé regionální plynárenské distribuční společnosti působí pouze na úrovni distribuce plynu. V oblasti dodávek plynu konečným spotřebitelům si nekonkurují a ani si ex lege konkurovat nemohou. Na rozdíl od regionálních elektroenergetických distribučních společností ("REAS") tedy nepůsobí v roli obchodníků, kteří by mezi sebou soutěžili o dodávky oprávněným zákazníkům. Distribuce zemního plynu je tak rovněž monopolní činností. Počátek liberalizačního procesu, který otevře trh s plynem konkurenci, je podle ust. § 55 odst. 2 písm. a) energetického zákona stanoven k 1. lednu 2005,
tedy na dobu, kdy v elektroenergetice kromě konečných zákazníků budou mít možnost výběru svého dodavatele téměř všichni odběratelé. Spojením soutěžitelů RWE Gas AG, Transgas, a.s. a regionálních plynárenských distribučních společností na základě rozhodnutí RWE nedošlo k podstatné změně tržních struktur, ke které by však mohlo dojít v oblasti dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům v případě spojení společnosti ČEZ a pěti REAS, právě pro narušení rozvíjejícího se tržního prostředí.
Kromě právě uvedené zásadní odlišnosti lze však poukázat i na další neméně významnou skutečnost, jež tuto transakci odlišuje od účastníkem řízení uváděného případu. Spojením soutěžitelů v navrhovaném rozsahu by došlo ke vzniku dominantního postavení spojením nově vzniklého subjektu na trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům v důsledku integrace většiny významných soutěžitelů na tomto trhu. Úřad již v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že před spojením existovala na uvedeném relevantním trhu konkurence, nicméně tato probíhala pouze mezi jednotlivými REAS a ČEZ. Tržní podíl spojením vzniklého subjektu na relevantním trhu dodávek elektřiny oprávněným zákazníkům po spojení ČEZ a pěti REAS by dosáhl cca 65 %. Uskutečněním navrhovaného spojení by tak došlo k podstatnému zhoršení struktury trhu, který je potenciálně velmi konkurenční, a to ve fázi, která je pro dlouhodobý rozvoj tohoto trhu naprosto klíčová. Nebezpečí zhoršení struktury trhu je o to vyšší, že v posuzovaném spojení mělo dojít na takovém trhu k vertikální integraci silně dominantního výrobce s jeho v současné době již zavedenými i potenciálními odběrateli a zároveň konkurenty na jiném trhu-tj. na trhu dodávek oprávněným zákazníkům.
O rozdílném stavu a potenciálu hospodářské soutěže v plynárenství a elektroenergetice vypovídá i statistika vydaných licencí pro podnikání v energetických odvětvích k 15. lednu 2003 podle údajů Energetického regulačního úřadu.
Tabulka: Vydané licence pro podnikání v energetických odvětvích (k 15.1.2003)
Stav udělování licencí
Výroba
Distribuce
Přenos
Obchod

Elektroenergetika
1261
396
1
87

Plynárenství
9
138
1
14

Zdroj: HN, 22. ledna 2003, str. 18
Situace v elektroenergetice je tak díky liberalizaci a otevírání trhů značně odlišná od situace v plynárenství. V současné době v České republice působí několik desítek významných výrobců elektrické energie, kteří sice nedosahují ani zdaleka úrovně tržního podílu společnosti ČEZ (cca 70 %), představují však významný konkurenční tlak a potenciál pro další rozvoj konkurence, zejména s ohledem na postupně se rozšiřující okruh oprávněných zákazníků. O tom svědčí i nárůst podílu nezávislých výrobců elektrické energie na dodávkách distribučním společnostem.
Pokud jde o účastníkem řízení namítané srovnání trhů uskladňování zemního plynu a výroby elektřiny, i zde nezbývá než konstatovat, že toto srovnání je z hlediska konkurenčních možností na uvedených trzích značně zavádějící. Zatímco na elektroenergetických trzích představují nezávislí výrobci či obchodníci reálný konkurenční potenciál, trh uskladňování zemního plynu je jedinou konkurenční oblastí v plynárenství; na tomto trhu společnost Moravské naftové doly, a.s., v jejíž prospěch byla podmínka ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže v účastníkem řízení uváděném rozhodnutí stanovena, provozovala pouze jeden zásobník zemního plynu, zatímco společnost Transgas, a.s. provozovala šest zásobníků. Vzhledem k tomu, že je Úřad povinen při stanovení podmínek podmiňujících povolení spojení zohlednit i reálné možnosti konkurence na dotčených trzích, což pravidelně činí, stanovil pro ochranu trhu podmínky silnější v porovnání s podmínkami stanovenými v rozhodnutí RWE. V obou případech souvisely obavy z narušení soutěže s existencí nezávislých významných konkurentů na dotčených trzích, tj. společností Moravské naftové doly, a.s. na trhu uskladňování zemního plynu a společnostmi Jihomoravská energetika, a.s., Jihočeská energetika, a.s. a Pražská energetika, a.s. na trhu dodávek pro oprávněné zákazníky.
Přestože tedy lze do jisté míry přisvědčit názoru účastníka řízení, že cílový stav v elektroenergetice i v plynárenství je z hlediska legislativy stejný a shodné parametry soutěžního prostředí předpokládá energetický zákon i směrnice Evropské unie, kdy však dodávám, že cílový stav a parametry nejsou shodné zcela, o čemž svědčí rozdílné tempo a rozsah probíhající či v případě plynárenství plánované liberalizace, při posuzování spojení podle ustanovení § 17 zákona je však třeba vzít v úvahu zejména reálnou situaci v jednotlivých sektorech a skutečné, tj. fyzické možnosti dosažení onoho cílového stavu, přičemž výrazný časový rozdíl a míra otevírání trhu je neopominutelným faktorem pro toto posouzení. Jak jsem již uvedl shora, v oblasti plynárenství spočívá hlavní konkurenční potenciál pouze v oblasti dodávek plynu oprávněným zákazníkům, které je možné realizovat pouze prostřednictvím dovozu zemního plynu, avšak v elektroenergetice lze konstatovat existenci konkurenčního prostředí jak na trhu dodávek pro oprávněné zákazníky, tak i na trhu výroby elektrické energie. Trh dodávek elektrické energie pro oprávněné zákazníky lze odlišně od plynárenství zajišťovat i produkcí elektrické energie v České republice. Výrazný časový posun liberalizace v sektoru plynárenství, absence konkurenčního prostředí v oblasti dodávek plynu, fyzická nemožnost dosažení konkurenčního prostředí v oblasti výroby plynu a zkušenosti získané v zahraničí jsou pro namítané srovnání uvedených dvou rozhodnutí Úřadu natolik významné, že jejich nezohlednění by bylo navíc v přímém rozporu se zásadou povinnosti zjištění skutkového stavu věci a zásadou zhodnocení všech v řízení opatřených důkazů a zjištěných skutečností.
Na základě shora uvedených skutečností nelze přisvědčit ani argumentům účastníka řízení uvedeným v rozkladu na stranách 10 a 11, který má za to, že spojení v plynárenství mohlo hrozit podstatně většími riziky z narušení hospodářské soutěže než spojení v oblasti elektroenergetiky. Lze se oprávněně domnívat, že obavy účastníka řízení z možného narušení hospodářské soutěže by tak v případě jejich relevance stejným způsobem vzbuzovaly skutečnosti zjištěné v obou účastníkem řízení srovnávaných správních řízeních. K argumentům účastníka řízení týkajícím se nutnosti větší ochrany trhu plynárenství z toho důvodu, že není doposud tržně rozvinuto, odkazuji na ustanovení § 17 energetického zákona, podle kterého je Energetický regulační úřad povinen podporovat hospodářskou soutěž a chránit zájmy spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence, a to do doby jejich liberalizace nebo z důvodu charakteru přirozených monopolů některých energetických činností, s cílem uspokojit všechny přiměřené požadavky na dodávku energií. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by naopak mohl jen obtížně chránit tržní prostředí za situace, kdy doposud tržní prostředí nebylo vytvořeno a není proto znám ani mechanismus jeho fungování. V této souvislosti podotýkám, že skutečnost, že společnost Transgas, a.s. není vystavena takové konkurenci dovozu komodity ze zahraničí jako společnost ČEZ, není podporou argumentace účastníka, nýbrž svědčí o tom, že oblast plynárenství doposud nebyla liberalizována, a to ani částečně jako v případě elektroenergetiky, a že je stále plně regulována prostřednictvím zásahů Energetického regulačního úřadu, což účastník řízení sám v podaném rozkladu opakovaně uvedl. Při posuzování spojení ve smyslu ustanovení § 17 zákona je nezbytné přihlédnout i k tomu, že v případě výrazně odlišné tržní situace i zdánlivě podobné veličiny nabývají rozdílného významu, když rozdílnost jejich významu ze shora popsaného jednoznačně vyplývá.
Vzhledem k tomu, že v obou posuzovaných případech spojení soutěžitelů vedla analýza skutečností rozhodných pro posouzení návrhů na povolení spojení z objektivních důvodů k výrazně odlišným závěrům z hlediska dopadů koncentrace na hospodářskou soutěž na relevantních trzích, bylo třeba, aby Úřad uložil podmínky ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže odlišného charakteru. Při rozhodování o jednotlivých podmínkách Úřad vycházel ze skutečnosti, že výsledky šetření Úřadu tak, jak jsou shrnuty v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jednoznačně prokázaly, že v případě posuzovaného spojení hrozí podstatně vyšší rizika z dopadu na hospodářskou soutěž, a to zejména na trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům. V úvahách Úřadu o uložení jednotlivých podmínek stejně jako v samotném uložení podmínek neshledávám principiálně žádných nedostatků, když konstatuji, že Úřad v souladu se zásadou proporcionality postupoval. V případě zjištění negativních důsledků pro hospodářskou soutěž je povolení spojení s uložením podmínek ještě dostačujících k odstranění potenciality nebezpečí narušení soutěže v podstatě alternativou výroku rozhodnutí o nepovolení spojení, pro účastníka řízení podstatně méně nepříznivou než nepovolení spojení. Postup Úřadu dokládá, že Úřad nerezignoval na potřebu hledání takových řešení, která na straně jedné ochrání zákonným způsobem hospodářskou soutěž před negativními důsledky spojení, avšak na straně druhé omezí účastníka řízení pouze v rozsahu nezbytném a odůvodněném. Proto odmítám tvrzení účastníka řízení, že stanovením podmínek ve prospěch zachování účinné soutěže, jak Úřad učinil v napadeném rozhodnutí, došlo k porušení zásady rovného zacházení, když účastníkovi řízení uložil povinnosti odlišného charakteru než jaké uložil jinému subjektu v jiném případě před sedmi měsíci, a že postup Úřadu byl v rozporu s čl. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a znamenal porušení zásady legitimního očekávání a zásady předvídatelnosti. Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, což Úřad učinil, přičemž dodávám, že uplatňování práv upravených právním řádem, v daném případě Listinou základních práv a svobod, se realizuje cestou vymezenou týmž právním řádem, avšak na jiném místě, v daném případě ve správním řádu a v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Pokud Úřad při závěrečném hodnocení dopadů spojení a ukládání podmínek postupoval se svými povinnostmi podle správního řádu a zákona o ochraně hospodářské soutěže, nemohlo za skutkové situace, kterou shora popisuji, dojít k porušení práv účastníka řízení zaručených Listinou základních práv a svobod.
Pokud jde o namítaný princip proporcionality, mám za to, že napadené rozhodnutí Úřadu, resp. jím uložené podmínky, splňují účel odstranění nebezpečí eliminace účinné soutěže, stejně jako podmínky uložené v rozhodnutí RWE, na které účastník řízení odkazuje. Dopady vertikálního spojení společnosti ČEZ a pěti REAS na tuzemský trh jsou naprosto odlišné, v tomto projednávaném případě podstatně tvrdší, než dopady spojení posuzovaného v rozhodnutí RWE. Aby Úřad dosáhl výše zmiňovaného účelu eliminace nebezpečí podstatného narušení hospodářské soutěže, byl nucen stanovit podmínky odlišné od rozhodnutí RWE.
Vycházím tedy ze skutečnosti, že zásada legitimního očekávání a zásada předvídatelnosti správního rozhodování neukládá správnímu orgánu povinnost postupovat a zejména rozhodovat zcela shodně, nýbrž požaduje, aby tyto orgány dodržovaly určité standardy rozhodování, a tudíž aby si jejich konkrétní rozhodnutí věcně, ale i procesně neodporovala. V konkrétně řešeném v případě, jedná-li se o dvě energetická odvětví s výrazně odlišnou strukturou, stávajícím stavem konkurence a jejím potenciálem, byť jsou regulována týmž právním předpisem, obecné právní zásady zcela jistě nezakládají správnímu orgánu povinnost rozhodnout analogicky, když by dva ač technicky podobné případy spojení způsobily diametrálně odlišné dopady na hospodářské soutěže na relevantních trzích. Považuji tak za prokázané, že Úřadem předložené argumenty odlišily porovnávaná spojení soutěžitelů v plynárenství a elektroenergetice do té míry, že nebylo možno oprávněně očekávat prakticky totožný výrok rozhodnutí Úřadu včetně uložených podmínek. Námitce účastníka řízení v této věci tak nelze přisvědčit.
Poté, co jsem se vypořádal se shora uvedenou obecnou a základní námitkou, přistoupil jsem k přezkoumání dalších námitek účastníka řízení obsažených v podaném rozkladu.
Obecnou námitku proti nevypořádání se s argumenty účastníka řízení a nepřesvědčivosti argumentace Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí účastník konkretizoval v bodu 1 druhé části rozkladu, kdyzpochybnil závěry učiněné Úřadem v bodě 5.1. rozhodnutí, přičemž uvedl, že již před spojením disponoval plně vyváženým portfoliem výrobních zdrojů a že tato situace se nezmění, dále poukázal na nesrozumitelnost pojmu "kvalitativně jiný portfoliový efekt", na to, že dovozy do ČR a jejich potenciál jsou mnohem vyšší, než Úřad uvádí ve svém rozhodnutí, a vyjádřil nesouhlas s tím, že skupina ČEZ bude silně ovládat přístup k zákazníkům, neboť tento závěr údajně nerespektuje skutečnosti, které byly zjištěny v průběhu správního řízení.
K této námitce účastníka řízení jsem tedy přezkoumal bod 5.1. napadeného rozhodnutí, který se zabývá posouzením spojení z hlediska tržních podílů spojujících se soutěžitelů na všech dotčených trzích. Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že spojením vzniklý subjekt dominuje na trhu výroby elektrické energie a propojením pěti REAS s účastníkem řízení dochází ke koncentraci šesti z devíti doposud nejvýznamnějších dodavatelů elektřiny oprávněným zákazníkům. Jak vyplynulo ze spisu správního řízení, společný tržní podíl na dodávkách elektrické energie pro oprávněné zákazníky by podle odhadů mohl činit okolo 65 %, přičemž tyto odhady, které vyplynuly ze svědeckých výpovědí, účastník řízení ve svých vyjádřeních k provedeným výslechům svědků nijak nenapadl. Vzhledem k tomu, že tržní podíl výrazně přesahuje 50 % je o silnou indicii prima faciae při stanovení, že soutěžitel zaujímá dominantní postavení na trhu, při zohlednění tržních podílů nejbližších konkurentů a zvláště vertikální integrace spojujících se soutěžitelů, které žádný z konkurentů nedosahuje, považuji konstatování Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí za oprávněné. Na okraj dodávám, že součtem posledně odhadovaných tržních podílů pěti nabývaných REAS a společnosti ČEZ na trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům lze dospět k údaji dosahujícímu výše cca 69 % (viz Hospodářské noviny, 16. 1. 2003, str. 22, "Stát nedokázal prosadit změny ve vedení SME"). Pokud jde o ovládání přístupu k zákazníkům, zjistil jsem, že Úřad správně zohlednil množství konečných zákazníků, které představuje výše uvedený tržní podíl, který by spojením soutěžitelů nově vzniklý subjekt mohl dosahovat, přičemž v odhadech Úřadu jsem neshledal jakýchkoli logických, věcných ani faktických rozporů.
Přezkoumal jsem rovněž namítanou nesrozumitelnost pojmu "kvalitativně jiný portfoliový efekt" nově vznikajícího subjektu z hlediska ochrany hospodářské soutěže. Částečně přisvědčuji námitce účastníka řízení, když připouštím, že Úřad tento pojem ve svém rozhodnutí zvolil s ohledem na běžné chápání slova "portfolio" ne zcela přesně, když tím chtěl vyjádřit, že navrhovaným spojením by došlo k významnému rozšíření portfolia aktiv (aktiva v oblasti přenosu a distribuce) ze strany účastníka řízení. V důsledku rozšíření portfolia aktiv dojde k významnému zúžení nabídky ze strany nezávislé konkurence zejména v oblasti obchodování. Rozšíření aktiv v oblasti výroby, přenosu i distribuce může vést k významnému omezení konkurenceschopné nabídky, a tím k omezení efektivního fungování hospodářské soutěže. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, Úřad tak pojmenoval především možnost nově vzniklého subjektu flexibilně stanovovat ceny pro odběratele, poskytovat slevy a jiné výhodnější podmínky z důvodu svého aktivního působení téměř na všech úrovních energetického trhu, tj. trhu výroby, distribuce a obchodu. Disponuje-li účastník řízení zdroji pro nepřetržitou dodávku elektrické energie, umožňuje mu to reagovat na poptávku i v oblasti cenové. Tohoto efektu nemohou ostatní soutěžitelé v takové míře dosáhnout z důvodu absence vertikálního propojení jejich energetických činností na území České republiky. Skutečnost, že účastník řízení již plně vyváženým portfoliem výrobních zdrojů disponuje, Úřad v napadeném rozhodnutí nijak nezpochybnil, uvedl-li, že tato skutečnost má vliv na postavení spojením soutěžitelů nově vzniklého subjektu na relevantním trhu dodávek elektřiny oprávněným zákazníkům.
Ohledně námitky, že v rozhodnutí RWE Úřad tvrdí, že se spojením nemění struktura trhu, kdežto v napadeném rozhodnutí je tvrzen opak, a že spojením vzniká nově vertikálně integrovaný subjekt, poukazuji na zásadní rozdíly v chování jednotlivých regionálních plynárenských distribučních společností (dále pro účely odlišení též jen "REPAS") a jednotlivých REAS. Zatímco v chování REPAS zcela absentuje jakékoli konkurenční jednání vůči sobě navzájem a vůči společnosti Transgas, a.s., přičemž tato situace bude z důvodu absence legální možnosti konkurovat si i nadále přetrvávat, v elektroenergetice existuje i nadále účinná hospodářská soutěž, což potvrdily svým chováním jak samotné REAS, tak i oprávnění zákazníci, kterým jednotlivé REAS dodávaly elektrickou energii. Jak jsem již shora uvedl, zatímco v případě plynárenství nedošlo i po schválení navrhovaného spojení k výrazné změně tržních struktur, které jsou charakterizovány absencí konkurence, vysokým stupněm regulace a lokálně monopolním charakterem činností jednotlivých REPAS, spojení v elektroenergetice by v posuzované podobě vedlo k výrazné koncentraci na dosud významně konkurenčním trhu obchodování s elektrickou energií. Úřad v rozhodnutí konstatoval, že kromě společnosti ČEZ a osmi REAS se trhu dodávek pro oprávněné zákazníky bude pravděpodobně účastnit jen velmi malý počet dalších soutěžitelů. Toto tvrzení je odůvodněno faktem, že v elektroenergetice existuje konkurenční potenciál při výrobě elektrické energie, který spočívá v možnosti nezávislých výrobců uplatnit svoji elektrickou energii na úrovni dodávek elektřiny do jednotlivých REAS, jež si pak navzájem konkurují při dodávkách elektřiny oprávněným zákazníkům. Hospodářská soutěž na tomto trhu pak probíhá zejména ve vztahu k oprávněným zákazníkům s rozhodující spotřebou elektrické energie, kteří si však vybírají z důvodu tzv. risk managementu především společnosti "velké", jimiž jsou REAS a ČEZ. Lze logicky důvodně předpokládat, že zákazníci s nižší spotřebou elektrické energie, jimiž jsou v současné době zákazníci chránění, kteří dosud nemají právo volby svého dodavatele, budou v dalších fázích liberalizace energetického sektoru méně ochotni měnit své dodavatele elektřiny právě pro nepříliš vysokou spotřebu elektřiny neprojevující se zásadně v jejich ekonomických kalkulacích. Snižováním velikosti spotřeby jednotlivých zákazníků klesá i jejich cenová elasticita poptávky po elektřině, což znamená, že další oprávnění zákazníci, kteří si budou moci vybírat svého dodavatele dle současné legislativy až po roce 2005, si budou stále méně vybírat svého dodavatele na základě cenové nabídky, ale naopak bez ohledu na cenu budou pravděpodobně zůstávat u svých regionálně příslušných distribučních společností, a proto možnost nezávislých výrobců uplatnit svoji elektřinu bude nedostatečná. Tato skutečnost byla mimo jiné potvrzena i vývojem trhu krátce po vydání napadeného rozhodnutí v období na počátku roku 2003, kdy probíhala jednání o dodávkách elektřiny pro další okruh oprávněných zákazníků, pro něž jsou jejich potenciálními dodavateli zejména jednotlivé REAS a společnost ČEZ. Tyto si také ve výběrových řízeních na dodavatele elektřiny, která vyhlásili oprávnění zákazníci, navzájem velmi intenzivně konkurovaly.
K poukazu účastníka na vysoký potenciál dovozu uvádím, že nelze opominout fakt, že na míru dovozů má vliv také konkurenceschopnost ceny zahraniční elektřiny, která je, jak vyplynulo z provedeného šetření, vzhledem k logistickým nákladům pouze částečná. Význam omezené cenové konkurenceschopnosti dovezené elektrické energie je dán navíc skutečností, že v České republice existuje podstatný převis nabídky elektrické energie nad poptávkou. Pokud jde o získané údaje od účastníka řízení, Úřad postupoval v souladu s vyhláškou Úřadu č. 368/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o náležitostech návrhu na povolení spojení soutěžitelů, když pracoval s relevantními daty z roku 2001, které je účastník řízení povinen Úřadu předložit, přičemž v rámci hodnocení důkazů bylo přihlédnuto i k určitému nárůstu dovozů během roku 2002, byť se v době vydání rozhodnutí jednalo pouze o odhady. Z provedeného šetření nijak nevyplynulo, že se vstupem dalších zahraničních soutěžitelů dojde k podstatné změně v postavení skupiny ČEZ na trhu s elektřinou, jak uvádí účastník řízení. Naopak, z vyjádření třetích osob k předmětnému spojení a z některých výslechů svědků vyplynulo, že dovoz elektrické energie v současné době nepředstavuje konkurenceschopnou alternativu domácí výrobě, a to mimo jiné z důvodu úhrady některých přenosových poplatků, které elektřinu ze zahraničí prodražují při její cestě k oprávněnému zákazníkovi, jak shora uvádím. Tyto závěry potvrzují i údaje týkající se množství dovážené elektřiny účastníkem řízení uvedené v rozkladu. Z těchto údajů lze dovodit, že dovoz představující cca 10 % spotřeby elektřiny v České republice nevytváří skutečnou alternativu dodávek elektřiny k elektřině vyrobené společností ČEZ.
Pokud jde o zohlednění významu blokačních minoritních akciových podílů, pak konstatuji, že vlastnictví byť i minoritního podílu v subjektu, který držiteli takového podílu konkuruje, může být z hlediska účinného fungování hospodářské soutěže problémem, a to tím víc, pokud držitelem těchto podílů je subjekt s dominantním postavením. Tato skutečnost nemohla být Úřadem při posuzování předmětného spojení soutěžitelů opominuta a v úvahách Úřadu v tomto směru pochybení neshledávám.
Závěrem této části rozkladu účastník řízení namítl nesprávné vymezení geografického relevantního trhu jako trhu České republiky, kdy by neměl být opomenut blížící se vstup České republiky do Evropské unie a poté ani možnost přímého vstupu zahraničních soutěžitelů na trh. Pokud jde o tuto námitku, uvádím k ní, že působnost Úřadu při jeho rozhodování je omezena toliko na ochranu hospodářské soutěže na území České republiky, z čehož se odvíjí i maximální územní rozsah geografického relevantního trhu, vycházející z teritoriální působnosti zákona o ochraně hospodářské soutěže podle ust. § 1 odst. 3 a 4 na základě testu dopadu či účinku. Navíc zjištění Úřadu v průběhu správního řízení jednoznačně prokázala, že konkurence mezi dodavateli elektrické energie z různých států dosud neexistuje. Tento závěr Úřadu je podepřen i závěry Evropské komise, která ve svých rozhodnutích o spojení v oblasti elektroenergetiky pravidelně vymezuje relevantní trh dodávek oprávněným zákazníkům maximálně jako území jednotlivých členských států. Na základě uvedených zjištění nelze důvodně předpokládat, že by se situace výrazně změnila formálním vstupem České republiky do Evropské unie.
V bodu 2. části II. rozkladu napadl účastník řízení předně závěry Úřadu o výši a významu hospodářské a finanční síly spojujících se soutěžitelů s tím, že v případě spojení řešeném v rozhodnutí RWE byla hospodářská a finanční síla mnohem nevyváženější ve prospěch společnosti RWE Gas AG, než je tomu v probíhajícím řízení. Úřad navíc opominul ostatní soutěžitele na trhu výroby i dodávek elektrické energie. Účastník má za to, že v oblasti výroby elektřiny nedojde spojením k žádné relevantní změně oproti stávajícímu stavu.
Námitku účastníka řízení jsem přezkoumal, když mám za to, že předchozí argumenty dostatečně prokazují podstatné objektivní okolnosti odlišující Úřadem posuzovaná spojení soutěžitelů v oblasti plynárenství a elektroenergetiky. S ohledem na řádné posouzení věci podle § 17 zákona bylo třeba různým ukazatelům přisuzovat různou váhu, a tudíž skutečnost, že spojením nově vzniklý subjekt bude mít po spojení velkou finanční sílu, bylo třeba zohlednit v kontextu ostatních okolností daného spojení, a nikoliv pouze v kontextu situace v plynárenství.
Námitku účastníka, že použité údaje o výnosech a aktivech jsou pro soutěžní posouzení irelevantní, neboť v oblasti výroby elektřiny nedojde k žádné změně a na trhu obchodování není třeba žádných podstatných aktiv, rovněž nelze akceptovat. Naopak zdůrazňuji, že údaje o výši investic, o výnosech a o aktivech spojujících se soutěžitelů představují vedle obratu, který slouží jako samotné notifikační kritérium, významné ukazatele finanční síly. V této souvislosti považuji za nutné zdůraznit, že údaj o finanční síle spojujících se soutěžitelů je pouze jedním z kritérií, jejichž posouzení nařizuje zákon. K závěru o vzniku dominantního postavení, které by vedlo k podstatnému narušení hospodářské soutěže, Úřad nedospěl pouze na základě kritéria finanční síly. Takovému závěru jednoznačně nasvědčovala i ostatní kritéria, jak vyplývá ze stran 14 až 24 a shrnutí tam obsažených závěrů uvedeného na straně 24 napadeného rozhodnutí.
Rovněž je nutno odmítnout tvrzení, že pokud jde o oblast výroby elektrické energie, nedojde k jejímu dotčení v důsledku posuzovaného spojení. Nelze totiž vyloučit, že v důsledku spojení bude výběr dodavatele elektrické energie odlišného od účastníka řízení ze strany REAS omezen, a to právě z důvodu kontroly ze strany účastníka řízení v těchto REAS. K negativním dopadům tak dojde i přesto, že tržní podíl na trhu výroby bude v přímém důsledku a bezprostředně vlivem předmětného spojení soutěžitelů navýšen pouze nepatrně. Souhlasím s tím, že samotná činnost obchodu s elektrickou energií není shodně kapitálově náročná s výrobou. Šetření Úřadu, kde poukazuji zejména na sdělení některých oslovených oprávněných zákazníků, potvrdilo, že pro oprávněné zákazníky jsou relevantními obchodními partnery pouze ty společnosti, které představují z pohledu jejich tzv. risk managementu dostatečnou záruku zajištění jejich dodávek jak z technických důvodů, tak i díky daleko větším zkušenostem. Těmito obchodními partnery jsou pak opět jednotlivé REAS.
Účastník řízení dále namítá spekulace Úřadu o možném stanovení cen pod úrovní maximalizující zisk s cílem vytlačit konkurenty z trhu. Podle jeho názoru se tvrzení Úřadu pohybuje jen v rovině předpovědi bez jakéhokoli důkazního podkladu. S touto námitkou nemohu souhlasit. Úřad je povinen ve smyslu ustanovení Hlavy IV zákona o ochraně hospodářské soutěže v rámci posuzování spojení provádět predikci chování dominantního subjektu v situaci, která nastane po uskutečnění spojení, přičemž vždy vychází z možných alternativ jeho chování. Úřad tímto postupem, jenž je pro daný typ řízení zcela obvyklý a nutný, dovodil, že případné uskutečnění spojení soutěžitelů umožní nově vzniklému subjektu v důsledku rozšíření aktiv takovou obchodní strategii, jak bylo vyjádřeno na straně 15 napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuji, že se jedná o úsudek správního orgánu, jenž považuji v daném typu řízení za zcela legitimní.
Pokud Úřad v napadeném rozhodnutí tvrdil, že odlišně od inovačně dynamicky se měnícího telekomunikačního trhu je elektroenergetický trh trhem vyzrálým, na kterém je dominantní subjekt schopen snadněji si udržet získané postavení, nezpochybňoval tím skutečnost, že daný trh je v současné době liberalizován. S tím souvisí úvahy Úřadu o možnosti spojením nově vzniklého subjektu budovat modernější a konkurenceschopnější zdroje, když i v obecné rovině je možno mít za to, že společnost se značným finančním a hospodářským náskokem před ostatními soutěžiteli může takové zdroje budovat. To samé platí i o argumentu Úřadu, že skupina ČEZ bude moci diverzifikovat své výrobní kapacity umožňující jejich efektivní využití dle momentálních potřeb. Přisvědčuji názoru účastníka, že úkolem Úřadu není chránit méně efektivní soutěžitele před efektivnějšími, nicméně Úřad je povinen zohlednit budoucí situaci na relevantních trzích z hlediska dalšího potenciálu konkurence, zejména je-li zřejmé, že díky své síle vyplývající zejména z vertikální integrace a vysokých tržních podílů na jednotlivých trzích získává účastník řízení výhodu oproti svým konkurentům.
Přezkoumal jsem dále námitku účastníka, že Úřad při svém rozhodování pominul výpověď svědka Humberta, který potvrdil, že po zahájení liberalizace trhu ve Francii byla EDF přes své silné hospodářské postavení vystavena reálnému tlaku soutěže, a zjistil jsem, že Úřad informace svědkem podané vzal v úvahu v kontextu ostatních informací o situaci ve Francii, které plynou již ze samotné rozhodovací činnosti Evropské komise, která například ve svém rozhodnutí M.1853 EDF/EnBW stanovila, že EDF jako vertikálně integrovaný subjekt má na trhu dodávek oprávněným zákazníkům vysoce dominantní postavení a nebezpečí z dalšího posílení tohoto postavení řešila uložením podmínky spojení spočívající v povinném odprodeji elektřiny vyrobené EDF nezávislým obchodníkům, kteří pak budou moci soutěžit na trhu dodávek pro konečné zákazníky, a odstraněním strukturálních vazeb na jiného významného výrobce ve Francii.
Účastník také vyslovil nesouhlas se závěrem Úřadu, že podnikání v elektroenergetickém odvětví je finančně náročné, kdy toto tvrzení porovnává opět s rozhodnutím RWE rozlišujícím mezi administrativními bariérami a bariérami představovanými překážkami pro vstup a ekonomický růst nově vstoupivšího soutěžitele na trh, který je vždy spojen s vysokými nároky na kapitál. K námitce účastníka mám za prokázané hodnocení Úřadu v části 5.7. napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že administrativní postupy, kde měl na mysli například získání licence, nepředstavují významnou překážku vstupu, na rozdíl od finanční náročnosti podnikání v elektroenergetice, byť tato se liší u obchodu a výroby. Tvrzení Úřadu v napadeném rozhodnutí tak považuji za opodstatněné, nijak neodporující tvrzením již vysloveným v rozhodnutí RWE.
V bodu 3. části II. rozkladu účastník řízení dále namítá, že není pravdou, že se v daném případě sníží konkurence v oblasti prodeje elektřiny oprávněným zákazníkům a v oblasti nákupu elektřiny, a neoprávněný je rovněž závěr Úřadu, že pět REAS ztratí po spojení se společností ČEZ částečnou nezávislost na trh. Účastník zdůraznil, že díky regulovanému přístup k síti by ani závislost REAS na společnosti ČEZ nebyla na překážku účinné hospodářské soutěže na trhu dodávek pro oprávněné zákazníky.
Jak jsem zjistil, podkladem pro shora uvedená napadená tvrzení Úřadu je obsah spisu správního řízení, neboť na ztrátu samostatnosti nabývaných REAS poukazovali téměř všichni vyslechnutí svědci a obdobná stanoviska Úřad obdržel i od některých oprávněných zákazníků. V této souvislosti mohu nad rámec získaných důkazů poukázat například na článek v deníku Hospodářské noviny, 16. 1. 2003, str. 22, "Poražený mluví o dumpingu, vítěz o lepších službách", ale zejména na "Zpravodaj", který je interním časopisem společnosti ČEZ, č. 1/03, str. 3, "Vstupujeme do období výrazných změn". V tomto článku mimo jiné společnost ČEZ hodnotí, proč byly Jihomoravská energetika, a.s. a Jihočeská energetika, a.s. vysoce úspěšné v boji o oprávněné zákazníky. Tento důvod podle společnosti ČEZ spočívá v tom, že Jihomoravská energetika, a.s., a Jihočeská energetika, a.s., které jsou spolukontrolovány společností E.ON Czech Holding AG, postupují společně, kdežto státem vlastněné REAS si navzájem konkurují. Ve druhém případě jde o rozhovor s generálním ředitelem společnosti ČEZ, podle kterého je prioritou dokončení organizační změny v souvislosti s nově pojatou úlohou obchodního úseku, které zahrnují i odpovědnost za přípravu provozu zdrojů, a dále realizovat zásadní změny v obchodní oblasti, vyplývající z převzetí části REAS. Úřad tedy na základě uvedených indicií dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že ke koordinaci chování společností ČEZ kontrolovaných subjektů bude docházet.
Pokud jde o práva minoritních akcionářů, ty se netýkají určení obchodní strategie společností, jak již prvostupňový orgán v napadeném rozhodnutí uvedl. Soubor minoritních práv umožňuje jejich držiteli pouze blokovat, a tím ovlivňovat některá strategická rozhodnutí předmětného subjektu. Pokud účastník řízení uvádí, že ztráta nezávislosti chování většiny konkurentů na trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům není na překážku účinné hospodářské soutěži, protože tato neprobíhá primárně u REAS, ale u oprávněných zákazníků, opomíjí skutečnost, že fakticky jedinými dodavateli elektrické energie oprávněným zákazníkům jsou REAS a společnost ČEZ. Spojení šesti z devíti významných soutěžitelů s cca 65% podílem na relevantním trhu nepochybně bude překážkou účinné hospodářské soutěže. I když obecně lze předpokládat, jak namítá účastník řízení, že s dalším postupem liberalizace trhu dojde i ke vstupu dalších výrobců a obchodníků na trh dodávek elektřiny pro oprávněné zákazníky (a to také nepochybně je cílem liberalizace), zkušenosti ze zahraničí ukazují, že zároveň s postupným otevíráním trhu dochází k poklesu zájmu spotřebitelů na změnu volby dodavatele, což potvrzují i rozhodnutí Evropské komise-například rozhodnutí M.1346 EDF/London Electricity. Proto REAS v roli obchodníka s elektrickou energií bude vždy, a o to víc na samém počátku liberalizačního procesu, hrát významnou roli na trhu, a to jak z hlediska dodávek elektrické energie pro oprávněné zákazníky, tak i z hlediska odběru elektřiny od nezávislých výrobců.
Jako nepřesvědčivý uvádí dále účastník řízení v bodě 4. II. části rozkladu argument Úřadu, že vlastnictví minoritních podílů ve společnostech Jihomoravská energetika, a.s., Jihočeská energetika, a.s. a Pražská energetika, a.s., a ČEPS, a.s. umožní účastníku řízení blokovat, a tím i ovlivňovat některá zásadní rozhodnutí mající vliv na dlouhodobé soutěžní chování těchto významných konkurentů, např. rozhodnutí o fúzích či o ovládacích smlouvách, a že tak dojde k redukci motivace a možnosti dotčených REAS být plně samostatnými aktivními konkurenčními silami na trhu.
Nad rámec již uvedených odlišností napadeného rozhodnutí a rozhodnutí RWE a situace ohledně minoritních akcionářů poukazuji dále na skutečnost dosud neuvedenou, a sice že účastník řízení je přímým konkurentem společností Jihomoravská energetika, a.s., Jihočeská energetika, a.s. a Pražská energetika, a.s., na trhu dodávek elektřiny pro oprávněné zákazníky, zatímco společnost RWE Gas AG v plynárenském sektoru v České republice dosud REPS nekonkurovala, a v souladu s platným energetickým zákonem tak ani do roku 2005 činit nebude. K podpoře argumentu Úřadu o redukci motivace a možnosti společností Jihomoravská energetika, a.s., Jihočeská energetika, a.s. a Pražská energetika, a.s., být plně samostatnými aktivními konkurenčními silami na trhu odkazuji na rozhodovací praxi Evropské komise, která v některých případech přistoupila k odstranění strukturálních vazeb rovněž prostřednictvím odprodeje minoritních podílů právě za účelem zvýšení motivace konkurovat si. Odkazuji zde na rozhodnutí M.1628 TotalFina/Elf, M.1980 Volvo/Renault V.I. a dodávám, že také v Oznámení Komise o nápravných opatřeních přijatelných podle Nařízení Rady č. 4064/89 a Nařízení Komise č. 447/98, se v bodě 25 výslovně uvádí, že možným opatřením může být "odstranění minoritních akciových podílů za účelem zvýšení motivace ke konkurování si na trhu" .
Dodávám, že v napadeném rozhodnutí Úřad také postihl nebezpečí z možného ovlivňování rozhodování těchto společností, k nimž je vyžadována kvalifikovaná většina hlasovacích práv, jež by mohlo vést ke ztěžování soutěžní pozice jediných významných konkurentů ze strany dominantní společnosti ČEZ. Možnost blokování strategických rozhodnutí je třeba odlišit od pojmu společné kontroly. Úřad sám tak učinil, když ve výroku napadeného rozhodnutí uvedl, že nabytí minoritních podílů ve společnostech Jihomoravská energetika, a.s., Jihočeská energetika, a.s. a Pražská energetika, a.s., nejsou spojeními soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. zákona.
K námitkám účastníka v části II. bodu 5. rozkladu, kde je odmítán argument Úřadu, že dojde k poklesu počtu významných a rozhodujících soutěžitelů na trhu obchodu s elektřinou a v důsledku toho dojde k omezení možnosti oprávněných zákazníků zvolit si svého dodavatele, jsem se vyjádřil již shora. Nezbývá než přisvědčit oprávněnosti tvrzení Úřadu v napadeném rozhodnutí, podle kterého se s další postupnou liberalizací trh otevře i pro další okruh oprávněných zákazníků, což zvýší prostor pro působení dalších, především významnějších obchodníků, když přinejmenším z historických důvodů, tržního postavení, nabytých zkušeností a v neposlední řadě s ohledem na poznatky ze zahraničních trhů, kde liberalizace postoupila dále, lze předpokládat, že přinejmenším ve střednědobém horizontu budou nejvýznamnějšími dodavateli oprávněných zákazníků i nadále společnost ČEZ a REAS. O oprávněnosti takového závěru svědčí i poslední odhady tržních podílů na trhu dodávek elektřiny pro oprávněné zákazníky i po dalším postoupení liberalizace trhu. Opět i zde odkazuji na Hospodářské noviny ze dne 16. 1. 2003, str. 22, "Stát nedokázal prosadit změny ve vedení SME". V tomto článku jsou totiž mimo jiné popisovány souhrnné výsledky výběrových řízení oprávněných zákazníků, resp. jsou zde odhadovány tržní podíly jednotlivých distribučních firem na trhu dodávek pro oprávněné zákazníky, kdy jednotlivé odhady tržních podílů pochází z odhadů REAS. V těchto odhadech není zmiňován žádný jiný obchodník s elektrickou energií, přičemž součet tržních podílů činí 100 %. Přestože se někteří nezávislí výrobci a obchodníci vyjádřili, že o dodávkách konečným oprávněným zákazníkům (tj. nikoliv REAS) uvažují, výše uvedené statistiky o výsledcích výběrových řízení pro rok 2003 nesvědčí o jakkoliv významném vstupu těchto subjektů na tento relevantní trh. Při těchto predikcích Úřad přihlédl nejen k výslechům svědků, ale i jiným obecně dostupným informacím o faktickém stavu konkurence v oblasti elektroenergetiky ve většině členských zemí Evropské unie, dále čerpal z rozhodnutí Evropské komise, které se mnohdy obšírně zabývají stavem konkurence na dotčených trzích, pracovních dokumentů zveřejněných OECD a tiskových zpráv ze Summitů Evropské unie. Úřad tak postupoval v souladu s ustanovením § 32 správního řádu, který umožňuje správnímu orgánu zohlednit i skutečnosti všeobecně známé nebo známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti. Kontrola spojování soutěžitelů obecně je projevem tzv. strukturálního přístupu politiky ochrany hospodářské soutěže, jehož účelem je, na rozdíl od přístupu regulačního, který se odráží v právní úpravě zákazu zneužití dominantního postavení, udržování stávajících prokonkurenčních struktur prostřednictvím ex-ante působení, a tedy prevence před vznikem monopolních či dominantních soutěžitelů, kteří by mohly znamenat narušení soutěžního prostředí.
V části II. bodu 6. rozkladu dále účastník napadl tvrzení Úřadu o negativním vlivu spojení na konkurenceschopnost menších společností, které se zabývají kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, s tím, že jsou nesprávná a nesouvisí s navrhovaným spojením, přičemž správní spis S 145/02 neobsahuje jakékoliv věcné podklady podporující uvedené tvrzení Úřadu. Oporu ve správním spisu podle účastníka nenachází ani obava Úřadu z odchodu zahraničních investorů, jejichž ochrana není úkolem Úřadu.
K námitce účastníka uvádím, že v napadené části rozhodnutí Úřad na základě stanovisek téměř všech nezávislých výrobců elektřiny z kogenerace predikoval další možný vývoj situace na zkoumaném trhu, a to, zda by posuzované spojení soutěžitelů mohlo tyto nezávislé výrobce elektřiny v kogeneraci s teplem ohrozit z hlediska hospodářské soutěže. Úřad dospěl k závěru, že tento negativní dopad spojení nelze zcela vyloučit a vycházel přitom z následujících úvah. Vzhledem k tomu, že náklady na výrobu elektrické energie s využitím kogeneračních jednotek jsou vyšší než z ostatních zdrojů, a vzhledem k tomu, že cena za elektrickou energii je regulována, lze předpokládat, že na straně nákupu se sníží počet nezávislých odběratelů elektrické energie od výrobců elektřiny z kogeneračních jednotek. V důsledku navrhovaného spojení nepochybně dojde ke snížení počtu nezávislých distributorů, kteří jsou zároveň odběrateli elektrické energie od nezávislých výrobců z kogeneračních jednotek. Snížením možnosti uplatnění elektrické energie se ztíží pozice nezávislých výrobců z kogeneračních jednotek na trhu, když náklady na výrobu takové elektrické energie jsou vyšší než z ostatních zdrojů, zvláště bude-li společnost ČEZ dodávat především prostřednictvím kontrolovaných REAS. Negativní dopady uvedené situace se mohou projevit buď snížením ceny elektrické energie od těchto výrobců, kteří by pak mohli ztrátu kompenzovat zvýšením ceny tepla, což by mělo negativní dopad na spotřebitele, nebo by mohli opustit trh, což by negativně ovlivnilo soutěž na energetickém trhu. Z hlediska ochrany hospodářské soutěže na daných trzích jsou tyto obavy Úřadu z oslabení konkurence legitimní a nelze je spojovat s ochranou jednotlivých soutěžitelů. Pokud jde o námitku, že zmíněná problematika kogeneračních jednotek nemá oporu ve správním spisu, podotýkám, že obavy Úřadu jsou podloženy i svědeckými výpověďmi soutěžitelů, které správní spis obsahuje a účastník řízení měl možnost se s nimi seznámit.
Rovněž k přiznání opodstatněnosti námitky účastníka, podle níž argumentace Úřadu je vnitřně rozporná, vyslovuje-li Úřad na jedné straně obavy ze zvýšení cen dodávaného tepla pro odběratele a na straně druhé uznává, že s ohledem na regulaci cen tepla ze strany Energetického regulačního úřadu budou přesuny nákladů z výroby elektřiny do nákladů na výrobu tepla "obtížně proveditelné", neshledávám důvodu. Prostudováním napadené argumentace dospívám k závěru, že Úřad odůvodněně vyjádřil své obavy, které nejsou v protikladu, jak potvrzuje dotčená pasáž rozhodnutí, cit.: " se budou tito výrobci elektřiny z kogeneračních zdrojů pravděpodobně pokoušet o přesuny nákladů z výroby elektřiny do nákladů na výrobu tepelné energie. Avšak s ohledem na regulaci cen tepelné energie, která je prováděna Energetickým regulačním úřadem, budou tyto přesuny nákladů těžko proveditelné. Konečným důsledkem uvedených skutečností může být buď zvýšení ceny tepla pro konečné spotřebitele, pokud se přesun nákladů uskuteční, nebo odchod výrobců elektřiny a tepla v kogeneraci z trhu, protože nebudou generovat dostatečný objem zisku, a tím i zajišťovat návratnost jimi vložených investic ".
K namítanému neprokázání a neopodstatněnosti závěru Úřadu, že spojení z hlediska struktury všech spojením dotčených trhů nevede k uchování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže, nebyl prokázán a je neopodstatněný, jsem se vyjádřil již shora. Doplňuji pouze, že Úřad hlavní bariéry vstupu spatřuje ve vysokém tržním podílu spojujících se soutěžitelů v kombinaci s vertikální integrací s činnostmi, kde dosud konkurence neexistuje (distribuce elektrické energie, dodávky elektrické energie chráněným zákazníkům). Právo regulovaného přístupu třetích stran k přenosové i distribučním soustavám nic nemění na skutečnosti, že většina ostatních výrobců či obchodníků s elektrickou energií není schopna soutěžit na trhu dodávek pro oprávněné zákazníky, a to, jak jsem již zmínil, především z důvodu jejich neschopnosti bezpečně zajišťovat množství elektřiny požadované ze strany oprávněných zákazníků.
Úřad je povinen posuzovat zvlášť situaci na relevantním trhu, jímž je z geografického hlediska území České republiky. Dílčí úvahy Úřadu o možném odchodu některých zahraničních investorů nejsou, a ani nemohou být, relativizovány poukazem na brzký vstup České republiky do Evropské unie, neboť tento formální krok z pohledu otevřenosti a liberalizace českého elektroenergetického trhu nebude znamenat jakoukoliv změnu. Bez dalšího tím nedojde k rozšíření geografického relevantního trhu dodávek oprávněným zákazníkům, což potvrzují zkušenosti z rozhodovací praxe Evropské komise, na kterou v tomto ohledu Úřad v napadeném rozhodnutí odkázal.
Pokud Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že vznik integrovaného subjektu "nevylučuje obtížnější vyjednávání obchodních podmínek mezi dominantním výrobcem a třemi nezávislými REAS" , vycházel z pravděpodobnostního úsudku o jednání integrovaného celku do budoucna; v době před spojením měly všechny REAS ve vztahu ke společnosti ČEZ téměř shodné postavení. Lze se oprávněně domnívat, že po spojení se naopak tři z těchto REAS, na rozdíl od ostatních REAS, ocitnou mimo strukturu spojením vzniklého vertikálního subjektu, což se pravděpodobně projeví na jejich vyjednávací pozici vůči společnosti ČEZ jako jejich hlavnímu dodavateli elektrické energie.
V bodu 8. části II. rozkladu polemizuje účastník řízení s posouzením spojení z hlediska vývoje poptávky a nabídky na dotčených trzích, když uvádí, že na většině trhů existuje převaha nabídky nad poptávkou a že právě převaha nabídky nad poptávkou umožňuje existenci účinné hospodářské soutěže ve prospěch spotřebitelů. O tom má svědčit i zjištění Úřadu, že k uspokojení poptávky oprávněných zákazníků existuje již v současné době účinná hospodářská soutěž.
K této námitce připouštím, že převaha nabídky nad poptávkou skutečně obecně přispívá k vytvoření efektivního konkurenčního prostředí. V daném případě však Úřad podle ustanovení § 17 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže musel zohlednit objektivní situaci na trhu, kdy účastník řízení jako silně dominantní výrobce elektrické energie v České republice hodlá v nejbližší době plně zprovoznit další významný energetický zdroj (Jaderná elektrárna Temelín). S ohledem na skutečnost, že spojením soutěžitelů dojde k propojení pěti významných dodavatelů elektrické energie oprávněným zákazníkům s dominantním výrobcem a současně významným obchodníkem, který navíc disponuje značnou volnou kapacitou, existuje vysoká pravděpodobnost, že se tento výrobce bude snažit veškerou jím vyrobenou elektrickou energii distribuovat prostřednictvím svých dceřiných společností. Alternativní výrobci v postavení konkurentů účastníka řízení jsou přitom převážně existenčně závislí na odběru své elektrické energie ze strany REAS. Z uvedených důvodů je třeba hodnotit značnou převahu nabídky nad poptávkou elektřiny jako podnět, který by mohl v České republice naopak utlumit soutěžní prostředí na trhu výroby a trhu dodávek oprávněným zákazníkům. K argumentu účastníka řízení, že 40 % zákazníků je oprávněno volit si svého dodavatele elektřiny, konstatuji, že praxe prozatím ukazuje, že oprávnění zákazníci si svého dodavatele vybírají pouze mezi společnostmi ČEZ a REAS. Nelze vyloučit, že situace právě popsaná může vést, kromě jiných významných důsledků spojení, k utlumení v současné době rozvíjející se konkurence na trhu dodávek oprávněným zákazníkům.
Přestože účastník řízení nesouhlasí se závěry, že dojde k omezení možností volby dodavatelů nebo odběratelů spojujících se soutěžitelů, je objektivní skutečností, že dojde ke snížení počtu významných konkurenčních subjektů nabízejících dodávky elektrické energie oprávněným zákazníkům. Tuto skutečnost nezpochybňuje. Jednotlivé REAS zůstanou sice i po spojení obchodníky s elektřinou se samostatnými licencemi, jak podotýká účastník řízení, nicméně stanou se součástí podnikatelského seskupení a budou podrobeny jednotnému systému kontroly. Tuto skutečnost nelze přehlédnout.
Dále účastník řízení zpochybnil závěry Úřadu o možnostech zdražení elektrické energie v důsledku spojení s tím, že na trhu je dostupných až 70 % alternativních dodávek pro konečnou spotřebu. Úřad v napadeném rozhodnutí vyjádřil obavu, že po případném uskutečnění spojení soutěžitelů dojde na relevantních trzích k podstatnému snížení ekonomicky nezávislých subjektů na straně nabídky, což by mělo nepochybně za následek dopady na cenu elektřiny. Považuji za prokázané, že ostatní subjekty působící v elektroenergetice nejsou schopny účinně konkurovat na trhu dodávek elektrické energie pro konečné oprávněné zákazníky, a tudíž jejich soutěžní potenciál spočívá na trhu výroby, popř. dodávek elektrické energie REAS, kde konkurují společnosti ČEZ. Aby mohly účinně soutěžit, potřebují mít dostatečný prostor k dodávkám do jednotlivých REAS, jež si před povolením navrhovaného spojení mohly nezávisle na společnosti ČEZ volit své dodavatele elektřiny, což také činily. Důsledkem tohoto stavu byl postupný pokles tržního podílu společnosti ČEZ. V případě, že dojde ke ztrátě samostatnosti pěti z osmi REAS, bude velmi obtížné pro nezávislé výrobce či obchodníky prodávat svou elektřinu, když se lze oprávněně domnívat, že po spojení vertikálně integrovaný subjekt bude preferovat vlastní výrobu před výrobou nezávislých výrobců bez ohledu na nabízenou cenu elektřiny. Co se týče možnosti importu elektřiny do České republiky, přisvědčuji názoru Úřadu podloženému provedeným šetřením, že dovoz elektrické energie dosud nepředstavuje skutečnou alternativu k dodávkám elektřiny vyráběné v České republice. Údaj o dostupnosti až 70 % alternativních nabídek je chybný z mnoha důvodů, vychází-li z předpokladu 100% využití přeshraničních profilů, což se jeví vysoce nepravděpodobné, nezohledňuje stav po spuštění jaderné elektrárny Temelín do provozu a vychází z nijak nespecifikovaného údaje o 40% kapacitě nezávislých výrobců, přičemž není zřejmý zdroj této informace ani způsob výpočtu. Připomínám, že sám účastník řízení v Dotazníku k povolení spojení uvedl, že jeho tržní podíl na výrobě elektrické energie vyjádřený v podílu výroby elektřiny ve zdrojích ku celkové výrobě elektřiny v České republice činí 71 %. Z výše uvedeného lze dovozovat, že podíl nezávislých výrobců elektrické energie v České republice činil nejvýše 29 %.
Pokud jde o účastníkem namítané nesprávné a nedůsledné zhodnocení situace na relevantních trzích, jak namítá v další části rozkladu, zdůrazňuji, že Úřad při vymezení relevantních trhů důsledně zohlednil rozhodovací praxi Úřadu a Evropské komise, na níž se v napadeném rozhodnutí odvolal, a při vlastním rozhodování hodnotil primárně dopady spojení na jednotlivé relevantní trhy, a to především na relevantní trh dodávek pro oprávněné zákazníky, když poté, konkrétně v bodu 5.8. napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že cit.: " spojením soutěžitelů dojde ke vzniku dominantního postavení spojením vzniklého subjektu, které by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům a trhu výroby elektrické energie" a že cit. "za současného stavu by spojení vedlo k podstatnému narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu dodávek pro oprávněné zákazníky". Úřad je navíc v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 zákona nejen oprávněn, ale i povinen při posuzování spojení zkoumat "strukturu všech spojením dotčených trhů, podíl spojujících se soutěžitelů na těchto trzích a vývoj nabídky a poptávky na dotčených trzích" . To platí obzvláště tam, kde spojením dochází k horizontální a vertikální integraci současně a spojují-li se potenciálně konkurenční činnosti s činnostmi přirozeně monopolního charakteru. Všechny aspekty ohledně stavu na jednotlivých relevantních trzích zmiňované účastníkem řízení v tomto bodě rozkladu byly v napadeném rozhodnutí zohledněny. V tomto postupu Úřadu neshledávám pochybení.
V otázce vymezení relevantního trhu podle účastníka řízení Úřad pochybil rovněž, vycházel-li z předpokladu, že elektřina je nezaměnitelnou komoditou, když v této souvislosti opakovaně poukázal na závěry Úřadu v rozhodnutí RWE, v němž je v určité míře uznána zaměnitelnost zemního plynu a elektřiny. Podrobil jsem napadené rozhodnutí přezkumu v této otázce a zjistil jsem, že obsahuje podrobné zhodnocení míry zastupitelnosti obou energetických médií, z něhož jednoznačně vyplývá, že elektrická energie a zemní plyn netvoří jeden relevantní trh. Zde poukazuji na stranu 10 napadeného rozhodnutí. Shodně rozlišuje uvedené trhy i Evropská komise např. v jednom ze svých prvních rozhodnutí o spojení v energetickém průmyslu M.931 Nestlé/IVO. Pokud jde o odkaz na rozhodnutí RWE, pak i tam se Úřad zmínil pouze o určité míře zaměnitelnosti, což se poté projevilo ve vymezení relevantních trhů jako pouze jednotlivých trhů se zemním plynem.
Rovněž námitce účastníka řízení týkající se chybného hodnocení posuzovaného spojení úzce z pohledu českého trhu, ačkoliv existuje propojená česko-slovenská energetická soustava a ačkoliv je společnost ČEZ již dnes vystavena konkurenci trhu celoevropského a elektrizační soustava České republiky trojnásobně převyšuje představy Evropské komise o minimální potřebné kapacitě propojenosti energetických soustav k roku 2005 již dnes, nepřisvědčuji, neboť i přes existenci fyzického propojení na jiné elektrizační soustavy sousedních států a výši kapacit těchto propojení, a přesto, že prostřednictvím těchto propojení mohou být realizovány dovozy elektrické energie do České republiky, prokazují údaje o skutečných dovozech, o poměrech dovozu a vývozu do České republiky, informace získané od oprávněných zákazníků a jednotlivých dovozců, jak jsou uvedeny souhrnně v části 5 napadeného rozhodnutí, že dovozy v současné době nepředstavují plnohodnotnou alternativu elektrické energie vyrobené v České republice. Uvedené závěry Úřadu jsou verifikovány i z pohledu rozhodovací praxe Evropské komise o národní úrovni trhů dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům. Zde poukazuji například na rozhodnutí M.1853 EDF/EnBW či M.2434 RWE/Kärtner Energie Holding.
I když podle názoru účastníka Úřad nepřihlédl k výhodám, které navrhované spojení přinese spotřebitelům a nedostatečně zhodnotil potřeby a zájmy spotřebitelů zejména na snížení ceny elektřiny, jež by bylo možno díky synergickým efektům v důsledku spojení dosáhnout ještě před vstupem České republice do Evropské unie, upozorňuji na novou právní úpravu posuzování spojení soutěžitelů v současně planém zákoně o ochraně hospodářské soutěže, která na rozdíl od předchozí právní úpravy dané zákonem č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje takové výhody posoudit pouze v souvislosti se všemi ostatními okolnostmi případu, což znamená, že potřeby a zájmy spotřebitelů jsou pouze jedním z řady aspektů, k nimž je třeba přihlédnout, což Úřad učinil, a nejsou samy o sobě rozhodujícím důvodem pro povolení spojení. Šetření Úřadu prokázala, že nebezpečí pro hospodářskou soutěž, plynoucí zejména ze vzniku vysoce dominantního postavení na trhu dodávek oprávněným zákazníkům, nemůže být vyváženo deklarovanými výhodami spočívajícími v možném snížení cen pro chráněné zákazníky, a to ani z krátkodobého, ani z dlouhodobého hlediska.
V této souvislosti odkazuji na závěry obsažené ve zprávě OECD o regulatorní reformě v České republice z roku 2001, v níž je v souvislosti s navrženým modelem privatizace společnosti ČEZ spolu s distribučními společnostmi v rovině teorie konstatováno, že " maximalizace příjmů z privatizace je pádným cílem, je-li však přehnaně upřednostňována bez ohledu na dopady (privatizace) na soutěž na trhu, náklady z toho plynoucí ve středně a dlouhodobém horizontu převáží výhody vyšších prodejních cen " (strana 69). Podle odhadů vedlo zavedení konkurence do oblasti dodávek elektřiny oprávněným zákazníkům pouze za jeden rok k úsporám pro tyto zákazníky ve výši cca 1 mld. Kč, když i zde znovu poukazuji na již zmiňovaný článek "Stát nedokázal prosadit změny ve vedení SME" v deníku Hospodářské noviny, 16. ledna 2003, str. 22, kde je uvedeno, že Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů odhaduje úsporu podnikatelů po dalším kole otevírání trhu, tj. po
1. 1. 2005, na 2,4 miliardy Kč za rok. Konkurence ve svém důsledku znamená v této oblasti úsporu pro celé hospodářství České republiky a pozitivní dopad pro spotřebitele, a to zvláště u výrobků, jejichž podstatnou část nákladů tvoří elektrická energie. Lze tedy uzavřít, že výrok prvoinstančního orgánu, resp. stanovené podmínky, přispívají k vytvoření většího konkurenčního prostředí a těmto úsporám.
V další obsáhlé části rozkladu se účastník zabývá uloženými podmínkami ve prospěch zachování účinné soutěže, které mají být v rozporu se zákonem, s principem proporcionality, principem minimalismu při zásazích do základních práv a svobod, s principem rovného zacházení a s principem legitimního očekávání. Podmínka č. 3 ukládající prodej jedné z REAS je podle názoru účastníka nezákonná, neboť prakticky představuje částečné nepovolení navrhovaného spojení, přičemž Úřad s ohledem na obsah a smysl platné legislativy není oprávněn uložit v podmínkách rozhodnutí o povolení spojení prodej všech akcií společnosti, s níž navrhovateli spojení dovolil se spojit. Ucelenou logiku celé transakce Úřad údajně sám popřel. Napadené rozhodnutí tak porušuje vlastnické právo účastníka řízení dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a jeho právo podnikat dle čl. 26 Listiny, když zasahuje do práv účastníka řízení k akciím nad rámec a účel stanovený zákonem.
K těmto námitkám účastníka řízení uvádím, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí deklaroval, že vnímal celou restrukturalizaci elektroenergetiky jako provázanou a komplexní operaci, z čehož vyplynulo, že při rozhodování o návrhu na povolení spojení byly veškeré analýzy Úřadu a úvahy směřující k uchování hospodářské soutěže provedeny komplexně, se zřetelem ke stavu po uskutečnění obou kroků restrukturalizace. Podmínky ve prospěch zachování účinné soutěže jsou proto nedílnou součástí výroku rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů, když celý výrok je třeba pojímat v jeho celistvosti. V daném případě Úřad posuzoval dopady transakce jako celku, který se skládá z několika dílčích operací. Jak Úřad v napadeném rozhodnutí deklaroval, v případě, shledá-li negativní dopady na hospodářskou soutěž, nemůže se zbavit své povinnosti sám přispět k nalezení takových řešení, která by na straně jedné umožnila spojujícím se soutěžitelům uskutečnit spojení v souladu s jejich původním záměrem, při současné eliminaci takových nebezpečí. Zde poukazuji na část 7. napadeného rozhodnutí. Odprodej podílu v jedné ze společností, nad nimiž má účastník řízení v důsledku spojení nabýt kontrolu, bylo v daném případě, kdy byla identifikována závažná nebezpečí pro hospodářskou soutěž, reálnou alternativou případnému zákazu spojení, tedy alternativou, která je v souladu se zásadou proporcionality zásahu správního orgánu. Při stanovení předmětné podmínky Úřad maximálně respektoval vlastnická práva účastníka řízení, umožnil proto účastníku řízení, aby sám zvolil akcie, které zcizí, přitom možnost uložení takovéto podmínky zákon nevylučuje.
Pokud jde o účastníkem řízení namítaný rozpor s ústavně zaručeným právem na ochranu vlastnictví a právem podnikání, konstatuji, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem, kdy ustanovení čl. 11 Listiny přitom samo předpokládá určitá omezení vlastnického práva. Předně se neztotožňuji se závěrem, že by došlo k omezení vlastnického práva účastníka řízení, když Úřad nalezl takový způsob, který je vůči účastníku řízení a jeho záměru za zjištěného stavu nejpříznivější. Při této argumentaci by omezením vlastnického práva bylo možno rozumět i rozhodnutí o nepovolení spojení. I kdyby však stanovení podmínek odprodeje akciových podílů bylo omezením vlastnického práva, uskutečnilo by se na základě zákona o ochraně hospodářské soutěže, který v ustanovení § 17 odst. 3 opravňuje Úřadu takové podmínky v rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů uložit. I zde by přisvědčení názoru účastníka znamenalo zpochybnění oprávnění daných Úřadu zákonem v řízeních o návrzích na povolení spojení stanovených nejen v ustanovení § 17 odst. 3 zákona, ale i v § 17 odst. 2 zákona. Jakékoliv jiné než kladné rozhodnutí bez omezujících podmínek by bylo v rozporu s právem na ochranu vlastnictví ve smyslu vykládaném účastníkem řízení. Považuji tak za prokázané, že výrok napadeného rozhodnutí tak, jak je strukturován, šetří účel zákona vyjádřený v ustanovení § 1 odst. 1 a ustanovení § 17 odst. 2 a 3 zákona, při současném respektování zásady proporcionality, které se účastník řízení dovolává.
Podle účastníka řízení jsou podmínky nezákonné i pro jejich omezenou splnitelnost v důsledku stanovení velmi krátké doby pro odprodej akcií, přičemž krátkost lhůt snižuje výnos z těchto podílů a tím dojde k poškození majetku státu i minoritních akcionářů společnosti ČEZ. Navíc o nákup minoritních podílů ve společnostech, již dnes majoritně ovládaných vertikálně integrovanými vlastníky, bude jen omezený zájem a zvláště problematická bude i realizace prodeje 34% podílu v ČEPS, a.s. "státem kontrolovanému subjektu". Dále účastník řízení vytýká Úřadu, že v napadeném rozhodnutí uvedl lhůtu, v níž je účastník povinen odprodat předmětné majetkové účasti, když je tento údaj v praxi Evropské unie neveřejný.
Pokud jde o lhůty pro splnění všech uložených podmínek, vyjadřuji se k nim souhrnně v další části tohoto rozhodnutí. Stanovení poměrně přesných a brzkých termínů pro uskutečnění podmínek ve prospěch účinné soutěže je však nezbytnou podmínkou splnění účelu těchto opatření. Argument účastníka řízení, že stanovením podmínek v rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů bude znehodnocen jeho majetek, a tím i majetek státu, jakožto jeho majoritního akcionáře, je nepodložený a neodpovídá realitě, neboť je zřejmé, že majetek společnosti ČEZ se integrací ve smyslu kladného rozhodnutí Úřadu naopak významným způsobem zhodnotí. Je nepopiratelné, že v případě uskutečnění posuzovaného spojení se posílí postavení účastníka řízení na elektroenergetickém trhu. V rozporu s námitkou účastníka lze vlivem těchto skutečností naopak očekávat zvýšení ceny akcií společnosti ČEZ. Pokud jde o samotné stanovení časového údaje, tj. lhůty k realizaci podmínky, jež musí být ve výrokové části rozhodnutí obsažena, upozorňuji na skutečnost, že tuto citlivou informaci nezveřejnil Úřad, nýbrž tak učinil účastník řízení sám, když zveřejnil na internetových stránkách úplné znění výroku napadeného rozhodnutí včetně údaje o uvedené lhůtě, a to již dne 11. 12. 2002, kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno.
Pokud však jde o námitku účastníka řízení, kterou zpochybňuje určení, že odprodej má být realizován vůči "státem kontrolovanému subjektu", uvážil jsem o ní následovně. V dané situaci, jak byla zjištěna dosavadním správním řízením, sice nelze popřít, že kontrola přenosové soustavy zajišťované státem by v případě České republiky s ohledem na zvolený způsob privatizace byla řešením, které by mohlo zajistit nezávislé fungování přenosové soustavy, nezávislosti na subjektech působících v oblasti elektroenergetiky lze dosáhnout i jinak. Není tak důvodu omezovat ani účastníka řízení ani stát způsobem, jakým bylo učiněno v napadeném rozhodnutí. Z tohoto důvodu této námitce účastníka řízení tedy vyhovuji a tento požadavek z podmínky č. 1 vypouštím. Za této situace zároveň z důvodu nastavení stejných podmínek vstupu do přenosové soustavy pro všechny subjekty působící v elektroenergetice upravuji podmínku č. 1 v tom smyslu, že stanovuji, že odprodej musí být realizován vůči subjektům nepůsobícím v oblasti energetiky nejen na základě kontroly jiného subjektu v této oblasti působícího, ale také na základě obchodních, akciových či jiných obdobných podílů, přičemž převod na stát není vyloučen.
Dále účastník řízení namítl, že Úřad si osobuje právo rozhodovat o tom, komu bude účastník řízení moci prodat podíly v ČEPS, a.s., ve společnostech Jihomoravská energetika, a.s., Jihočeská energetika, a.s. a Pražská energetika, a.s., a ČEPS, a.s. a v jedné z REAS, kde účastník řízení získává majoritu, čímž nepřípustně rozšiřuje svou rozhodovací pravomoc. Této námitce nepřisvědčuji a uvádím, že pravomoc Úřadu stanovit podmínky ve prospěch účinné soutěže je upravena v § 17 odst. 3 zákona a je ústavně konformní. Současně podpůrně poukazuji na skutečnost, že Evropská komise, povolí-li spojení za podmínky přijetí závazků odprodeje určitých aktiv, vyhrazuje si ve většině případů právo schválit nabyvatele těchto aktiv, kdy míra ingerence ze strany Evropské komise při plnění závazků je nesrovnatelně vyšší, než je tomu v případě Úřadu, jak vyplývá z textu Oznámení Komise o nápravných opatřeních přijatelných podle Nařízení Rady č. 4064/89 a Nařízení Komise č. 447/98. V obou případech je přitom účel stejný. Je jím snaha předejít znehodnocení uložených podmínek či přijatých závazků.
S účastníkem řízení, pokud jde o založení takového práva Úřadu ve vztahu k účastníkovi řízení, jež ze zákona nevyplývá, se však do určité míry ztotožňuji. Pokud určitá transakce není spojením, jež má být Úřadu notifikováno postupem podle Hlavy IV zákona, nepodléhá předchozímu souhlasu Úřadu, když podmínka takového souhlasu, není-li založena zákonem, nemůže být založena ani správním rozhodnutím. Z tohoto důvodu jsem ze všech podmínek, jimiž je spojení povolováno, vypustil závěrečnou část, tj. poslední větu za středníkem, podle které převod podléhá předchozímu souhlasu Úřadu. Pokud účastník řízení podmínkám stanoveným v rozhodnutí vyhoví, není důvodu tam, kde nepůjde o spojení, jež by vyžadovalo rozhodnutí o povolení podle Hlavy IV zákona, jakéhokoli souhlasu Úřadu.
Z podmínky 3. jsem dále vypustil část, kterou byla stanovena povinnost prokázat schopnost udržet a rozvíjet činnost příslušné REAS. Nebude-li totiž mít účastník řízení povinnost žádat Úřad o souhlas s převodem, jak jsem shora uvedl, pak nebude prostor, ve kterém by Úřadu měla být taková schopnost prokázána, nehledě ke značně problematické kontrole splnění podmínky ze strany Úřadu. Připouštím však, že účastník řízení se v souvislosti s budoucími transakcemi, jejichž realizace je mu v podmínkách rozhodnutí uložena, může na Úřad obrátit, nebude-li si například jist, zda zamýšlenou transakcí stanovené podmínky splňuje.
V závěrečné části podaného rozkladu navrhuje účastník řízení změnu rozhodnutí, a to v tom smyslu, že navrhuje povolení spojení s podmínkami ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže, které v rozkladu konkretizuje.
Podle první z navrhovaných podmínek by měl být účastník řízení povinen převést akcie představující 34 % základního kapitálu společnosti ČEPS, a.s. subjektu, ve kterém nebude mít účastník řízení v době od vydání tohoto rozhodnutí do dne uskutečnění takového převodu žádný akciový, obchodní či jiný obdobný podíl, a to nejpozději ode dne následujícího po dni vypořádání úplatného převodu 91.064.240 kmenových akcií společnosti ČEPS, a.s. na společnost OSINEK, a.s. a úplatného převodu 26.783.600 kmenových akcií společnosti ČEPS, a.s. na Ministerstvo práce a sociálních věcí, ke kterým má dojít v souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 6. května 2002.
Podle druhé z navrhovaných podmínek by účastník nesměl přímo či nepřímo zvýšit procentní podíl na základním kapitálu společností JME, JČE a PRE nebo jen některé z nich, který bude mít po nabytí akcií těchto společností na základě Smlouvy o koupi akcií, uzavřené dne 28.6.2002 mezi FNM, ani by nesměl při zachování tohoto procentního podílu bez souhlasného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vydaného v řízení o povolení spojení soutěžitelů jakýmkoliv způsobem získat přímou či nepřímou kontrolu nad společnostmi JME, JČE a PRE nebo jen nad některou z nich.
Konečně podle třetí z navrhovaných podmínek by účastník řízení nesměl blokovat rozhodnutí společností JME, JČE a PRE nebo jen některé z nich o záměrech, které budou mít zjevně konkurenční charakter vůči společnosti ČEZ nebo vůči některé společnosti, kterou ČEZ přímo či nepřímo kontroluje, s výjimkou případů, které by při objektivním posouzení vedly k poškození společností JME, JČE a PRE nebo jen některé z nich nebo jejich akcionářů nebo akcionářů některé z nich.
K první ze shora uvedených navrhovaných podmínek uvádím, že se liší od podmínky č. 1 v napadeném rozhodnutí jednak tím, že nestanoví, komu má být 34% akciový podíl účastníka řízení na základním kapitálu ČEPS, a.s. odprodán, a jednak tím, že stanoví lhůtu . . rozhodnutí. Pokud jde o charakteristiku okruhu osob, kterým mohou být akcie ČEPS, a.s. odprodány, bylo účelem jejího stanovení zajistit absolutně nezávislé fungování přenosové soustavy, na jakémkoli subjektu působícím v elektroenergetice, což je třeba, jak vyplývá ze shora uvedené argumentace, považovat za základní předpoklad fungování tržního prostředí v elektroenergetickém sektoru. Poté co jsem vypustil tu část podmínky, která účastníkovi řízení ukládala uskutečnit převod vůči státem kontrolovanému subjektu, jak shora uvádím, považuji podmínku za zcela přiměřenou. Pro nezávislé fungování přenosové soustavy je zapotřebí, aby ji neprovozovala osoba činná v elektroenergetickém sektoru a osoba, která by nebyla součástí týchž ekonomických struktur jako účastník řízení.
Pokud však jde o délku lhůty, v níž má být převod uvedeného podílu na základním kapitálu uskutečněn, vycházím předně z legitimní potřeby účastníka řízení takový převod nejprve kontrahovat stejně jako u jiných obdobných transakcí, k čemuž je zapotřebí přiměřeného časového prostoru. Rovněž tak nemohu opomenout přihlédnout k povinnostem, které pro účastníka řízení vyplývají z platných právních předpisů, kdy mám na mysli zejména dodržení postupů podle obchodního zákoníku či v případě sjednání úplatných smluv na poskytnutí poradenských služeb, advokátních služeb, posudků a auditů v souvislosti s přípravou transakce, když účastník řízení je zadavatelem veřejné zakázky podle ust. § 2 písm. b) bodu 2. zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, i dodržení postupů pode tohoto zákona. Dodržení těchto postupů s sebou přináší rizika prodloužení uskutečnění celé transakce, jež nelze přehlédnout. Z tohoto důvodu, když na jedné straně hodnotím obavy z možného narušení hospodářské soutěže v důsledku spojení, vyžadující brzké oddělení dominantního výrobce elektřiny od provozovatele přenosové soustavy, jak již vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, a na druhé straně zvažuji oprávněné potřeby účastníka řízení systematicky, byť však bez jakéhokoli zbytečného prodlení, celou transakci připravit a zákonným povinnostem pro řádné uskutečnění takové transakce vyhovět, vyhovuji návrhu účastníka řízení na prodloužení lhůty, v níž má být prodej realizován, a . uvedenou v podmínce č. 1 v napadeném rozhodnutí měním na . . Pokud jde o počátek běhu této lhůty, vycházím ze skutečnosti, že zahájení plnění podle žádné ze smluv zakládajících posuzovaná spojení není vázáno na jiné podmínky nezávislé na vůli smluvních stran, jež by mohly nastat výrazně později než v okamžiku nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, kdy Úřad již o všech transakcích z hlediska veřejné podpory rozhodl svým rozhodnutím č.j. VP/S 94/02-160 ze dne 17. 3. 2003 a kdy účastníkovi řízení nic nebrání, aby krátce po nabytí právní moci rozhodnutí toto spojení začal fakticky uskutečňovat a aby zahájil též uskutečňování úkonů směřujících ke splnění uložené podmínky. Z toho důvodu, kdy přihlížím navíc k potřebě stanovení počátku běhu této lhůty jednoznačným způsobem jak pro samotného účastníka řízení, tak pro Úřad z hlediska výkonu kontroly splnění podmínky, ztotožňuji se v otázce počátku běhu této lhůty s napadeným rozhodnutím, když dodávám, že při kontrole splnění podmínek se do budoucna Úřad nezbaví povinnosti provádět tuto kontrolu se znalostí všech objektivních skutečností, které do doby splnění této podmínky mohou nastat.
Pokud jde o další dvě navrhované podmínky, pak konstatuji, že významově představují mírnější formu té z podmínek, která byla v napadeném rozhodnutí uvedena jako podmínka č. 2, přičemž jde o obdobu podmínek, které byly uloženy v případě spojení v oblasti plynárenství, na jehož podobnost účastník řízení v podaném rozkladu upozorňuje. V případě tohoto spojení, jak jsem již shora podrobně popsal, jsou identifikovány podstatně závažnější obavy z dopadů spojení na hospodářskou soutěž, než tomu bylo v případě spojení uskutečněného v oblasti plynárenství. Z tohoto důvodu Úřad stanovil restriktivnější podmínku (podmínka č. 2 meritorního rozhodnutí), než představuje kombinace podmínky č. 2 a 3 navržené účastníkem, a to způsobem, který odpovídá závažnosti dopadů a hrozbě narušení hospodářské soutěže. Podmínkou č. 2 obsaženou v napadeném rozhodnutí je sledováno především posílení konkurence, což lze za situace, kdy ČEZ nebude žádným způsobem zapojen do ovlivňování soutěžního chování JČE, JME a PRE, logicky důvodně očekávat. Odstranění vlivu účastníka řízení v těchto společnostech by mělo zajistit pro oprávněné zákazníky možnost vybrat si svého dodavatele nezávisle na ČEZ, což bude JČE, JME a PRE motivovat k vyvíjení konkurenčního tlaku vůči ČEZ. Účelem uložené podmínky je odstranění veškerých strukturálních vazeb mezi společností ČEZ a jejími hlavními konkurenty, čehož by v případě uložení podmínek navrhovaných účastníkem řízení nebylo dosaženo. Ztotožňuji-li se se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí, což činím, jak jsem již shora uvedl, plně se ztotožňuji i s podmínkami strukturálního charakteru, jež bylo zapotřebí pro eliminaci negativních dopadů posuzovaného spojení na hospodářskou soutěž uložit a jejich splněním povolení spojení podmínit. Tato účastníkem řízení navržená podmínka, stejně jako podmínka spočívající v povinnosti umožnit všem obchodním subjektům přístup k jím vyrobené či dodávané elektřině za stejných cenových podmínek, jež je uvedena per eventum pod čarou na straně 48 rozkladu, není takovou podmínkou, která by s ohledem na závěry vyplývající ze správního řízení přispěla k zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže v elektroenergetickém sektoru.
Uzavírám tedy, že podmínky, které navrhl účastník řízení, jsou ve svém celku nezpůsobilé odstranit nebezpečí pro hospodářskou soutěž identifikovaná v průběhu správního řízení. Zejména podmínky 2 a 3 nepředstavují strukturální závazky a jejich obsahem nejsou opatření, která by měla za následek snížení vysokého tržního podílu a které by bylo možno akceptovat. Přijetí žádné z účastníkem v rozkladu navrhovaných podmínek by neeliminovalo nebezpečí vzniku dominantního postavení na trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům a z toho plynoucí hrozby z podstatného narušení hospodářské soutěže.
Po přezkoumání podmínek obsažených v napadeném rozhodnutí však konstatuji, že kromě prodloužení lhůty pro splnění podmínky č. 1 , jak shora odůvodňuji, považuji za nezbytné ze stejných důvodů prodloužit i lhůtu uvedenou pro splnění podmínky č. 2. I zde jsem přihlédl k obavám z možného narušení hospodářské soutěže v důsledku spojení, které vyžaduje strukturální zásah takového rozsahu, jak byl odůvodněn v napadeném rozhodnutí, avšak rovněž jsem přihlédl k oprávněné potřebě účastníka řízení systematicky celou transakci připravit a zákonným povinnostem pro řádné uskutečnění takové transakce vyhovět, a nad rámec návrhů obsažených v rozkladu jsem lhůtu pro splnění této podmínky prodloužil . Shodné úvahy mě vedly i k prodloužení lhůty pro splnění třetí z napadeným rozhodnutím uložených podmínek. V případě této podmínky jsem však kromě již uvedených skutečností musel zohlednit také dobu, kterou je zapotřebí ponechat účastníkovi řízení k výběru té z regionálních distribučních společností, jejíž akcie má převést. Pokud za lhůtu odpovídající samotné realizaci transakce považuji lhůtu , pak mám za to, že pro samotný výběr té z regionálních distribučních společností, jejíž akcie mají být podle podmínky č. 3 převedeny, by měl být účastníkovi řízení poskytnut časový prostor odpovídající dalším . Z tohoto důvodu jsem u podmínky č. 3 prodloužil lhůtu pro její splnění .
Nad rámec změn, které jsem u všech tří podmínek provedl na základě námitky účastníka řízení, kdy jsem ze všech podmínek vypustil závěrečnou větu za středníkem, podle které převod podléhá předchozímu souhlasu Úřadu, kdy jsem dále podmínku č. 3 zmírnil vypuštěním povinnosti prokázat schopnost udržet a rozvíjet činnost příslušené REAS, a kdy jsem vypustil určení, že převod v podmínce č. 1 má být realizován vůči státu, jak vše odůvodňuji shora, jsem tedy dále prodloužil lhůty pro splnění těchto podmínek, a to u podmínky č. 1 a 2 a u podmínky č. 3 .
Po pečlivém zvážení všech okolností případu tak uzavírám, že Úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí obsáhle zabýval skutkovou stránkou věci, uvedl, podle kterých právních předpisů rozhodoval a jakými úvahami byl veden při hodnocení shromážděných důkazů, když s jeho úvahami a závěry po stránce věcné plně souhlasím. Postup Úřadu nebyl rovněž v rozporu s předpisy soutěžního práva ES v oblasti spojování soutěžitelů a souvisejícími judikáty Evropské komise, z nichž Úřad při posuzování věci podpůrně vycházel a na které v odůvodnění rozhodnutí odkázal.
Návrhům účastníka řízení v rozkladu vzneseným jsem z důvodů uvedených shora zčásti vyhověl, zčásti jsem napadené rozhodnutí ve prospěch účastníka řízení změnil i nad rámec námitek uplatněných v rozkladu, nicméně s věcnou podstatou napadeného rozhodnutí se ztotožňuji. Ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu jsem tedy napadené rozhodnutí změnil tak, jak je ve výroku uvedeno a následně shora odůvodněno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
právní zástupce účastníka řízení
prof. JUDr. Miroslav Bělina, advokát
Dlouhá 13, 110 00 Praha 1
ČEZ, a.s.
Duhová 2/1444, Praha 4
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 3. 2003.