UOHS R048/2004
Rozhodnutí: R048/2004 Instance II.
Věc porušení § 3 odst. 1 ZOHS, rozhodnutí sdržení podnikatelů-sjezdu delegátů ČLK, který dne 8.11.2002 schválil Licenční řád ČLK, obsahující v ust. § 4 odst. 1 oprávnění komory vyjadřovat souhlas s umístěním lékárny
Účastníci Česká lékarnická komora, Poliklinika Budějovická, Praha 4
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozkladem napadené rozhodnutí změněno
Rok 2004
Datum nabytí právní moci 17. 10. 2005
Související rozhodnutí S125/04 , R048/04 , R170/04
Dokumenty dokument ke stažení 119 KB


Č.j. R 48/2004 V Brně dne 11. října 2005
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 9. 2004 č.j. S 125/04-5980/04-ORP ve věci porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, podal účastník řízení- Česká lékárnická komora , se sídlem Praha 4, Poliklinika Budějovická, Antala Staška 80, PSČ 140 46, IČ 40 76 30 21, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 15. 7. 2004 JUDr. Janem Pavlíkem, advokátem v advokátní kanceláři se sídlem Praha 3, Orebitská 616/9, PSČ 130 00, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 9. 2004 č.j. S 125/04-5980/04-ORP
1. v bodě I. výroku m ě n í m takto:
Přijetí ustanovení § 4 odst. 1 Licenčního řádu sjezdem delegátů České lékárnické komory, se sídlem Praha 4, Poliklinika Budějovická, Antala Staška 80, PSČ 140 46, IČ 40 76 30 21, konaným dne 8. 11. 2002 je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, neboť jeho aplikace mohla vést k narušení hospodářské soutěže na trhu lékárnických služeb.
2. v bodě II. výroku m ě n í m takto:
Dle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, zakazuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže účastníkovi řízení-České lékárnické komoře, se sídlem Praha 4, Poliklinika Budějovická, Antala Staška 80, PSČ 140 46, IČ 40 76 30 21, plnění ustanovení § 4 odst. 1 Licenčního řádu způsobem narušujícím hospodářskou soutěž na trhu lékárnických služeb.
3. v bodě III. výroku p o t v r z u j i .
4. v bodě IV. výroku r u š í m . O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 15. 9. 2004 rozhodnutí č.j. S 125/04-5980/04-ORP, v jehož první výrokové části deklaroval, že Česká lékárnická komora, se sídlem Praha 4, Poliklinika Budějovická, Antala Staška 80, PSČ 140 46, IČ 40 76 30 21 (dále jen "účastník řízení" nebo "Komora"), porušila ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen "zákon" nebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže"), tím, že sjezdem delegátů komory konaným dne 8. 11. 2002 schválila Licenční řád, obsahující v ustanovení § 4 odst. 1 oprávnění komory vyjadřovat souhlas s umístěním lékárny, včetně případného odloučeného oddělení pro výdej léčiv a prostředků zdravotnické techniky, a souhlas s věcným, technickým a personálním vybavením lékárny pro rozsah poskytované lékárenské péče. Úřad konstatoval, že schválení § 4 odst. 1 Licenčního řádu sjezdem delegátů je zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu lékárnických služeb.
Za porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže byla účastníkovi řízení uložena pokuta 500 000 Kč a jednání popsané ve výrokové části I. napadeného rozhodnutí bylo účastníkovi řízení do budoucna zakázáno. Dle ustanovení § 23 odst. 1 zákona bylo účastníkovi řízení uloženo opatření k nápravě spočívající v povinnosti do 60 dnů od právní moci rozhodnutí vypustit z § 4 odst. 1 Licenčního řádu Komory slova "vyjadřuje souhlas s umístěním lékárny, včetně případného odloučeného oddělení pro výdej léčiv a prostředků zdravotnické techniky, a souhlas s věcným, technickým a personálním vybavením lékárny", do 15 dnů od právní moci rozhodnutí informovat členy Komory o rozhodnutí Úřadu, do 30 dnů od provedení první ze shora uvedených povinností informovat Úřad o jejím splnění, a do 30 ode dne nabytí právní moci rozhodnutí informovat Úřad o provedení druhé ze shora uvedených povinností.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení rozklad, ve kterém předně namítá, že Úřad vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, když se nezabýval tím, zda zřízení a provozování Droxi lékáren žádaným způsobem je v souladu s právními předpisy o provozování nestátních zdravotnických zařízení a o poskytování zdravotní péče. Úřad rovněž vycházel z nesprávného právního posouzení věci, když v napadeném rozhodnutí uvedl, že neexistuje právní předpis, který by Komoru opravňoval posuzovat umístění lékárny, její prostorové uspořádání, personální, věcné a technické vybavení, a že jedinými podmínkami vydání osvědčení jsou ustanovení § 2 a § 5 Licenčního řádu.
Účastník řízení v rozkladu poukazuje na skutečnost, že za prvotní zjištění považuje Úřad tvrzení společnosti The Drogerie, že hodlala provozovat lékárny. Podle účastníka řízení společnost The Drogerie od počátku věděla, že v jednom společně uzavřeném prostoru budou provozy dva, obstarávané jednak zdravotnickými a jednak nezdravotnickými pracovníky. Nejedná se tak o standardní lékárny, ale o drogerie ve spojení s výdejem léčiv.
V další části rozkladu vysvětluje Komora důvody, proč se zabývala rovněž prostorovým uspořádáním lékáren. Komora konstatuje, že podle jejího názoru již z tohoto prostorového uspořádání lze usuzovat, jak bude zajištěno oddělení obou provozů pomocí interních direktiv. Jelikož se v případě společnosti The Drogerie jednalo vždy o to samé, tj. o dva souběžné provozy v prostoru lékárny, byl tento stav Komorou posouzen v rozporu s elementárními požadavky na provoz lékárny jako technicky a provozně uzavřeného lékárenského prostoru. V souvislosti se shora uvedeným odkazuje Komora na ustanovení § 3 a § 4 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, v platném znění (dále jen "zákon č. 160/1992 Sb.").
Dále účastník řízení uvádí, že o správnosti souhlasu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen "SÚKL") v podstatě nepochybuje. Podle účastníka řízení však teprve z žádosti o vydání osvědčení obvykle vyplynulo, že v jinak nevhodném prostoru chtěla společnost The Drogerie provozovat dva od sebe pouze administrativně oddělené provozy, což je dle názoru účastníka řízení zakázáno ustanovením § 12 odst. 1 zákona č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, a ustanovením § 3 a § 5 zákona č. 160/1992 Sb. Účastník řízení proto považuje za nesprávný závěr Úřadu, že žádný právní předpis neurčuje, že v lékárně nemůže působit i jiný než zdravotnický personál. V lékárně může tedy působit i nezdravotnický personál, ale nikoli v uzavřeném prostoru určeném pro poskytování zdravotnické péče.
Nesrozumitelné je pak pro účastníka řízení konstatování Úřadu, že zdravotnická zařízení mohou být součástí objektů se zdravotnickým nebo jiným nezávadným provozem. Podle účastníka řízení neměl Úřad na mysli lékárnu stavebně uvnitř jiného objektu neuzavřenou, tedy otevřenou jakémukoli nezávadnému provozu. Účastník řízení odkazuje na vyhlášku ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, která stanoví, že zdravotnická zařízení musí tvořit provozně uzavřený celek.
Komora rovněž poukazuje na rozdílné závěry SÚKL při posuzování případu z roku 2000 a ve vyjádření zaslaném Úřadu v rámci správního řízení, a konstatuje, že považuje za nesprávné zjištění, že neexistuje zákonný předpis, který by upřesňoval meze posuzování SÚKL při vydávání souhlasu s věcným a technickým vybavením lékáren. Komora dále uvádí, že pokud doposud neexistuje prováděcí právní předpis, který by výslovně definoval, co jsou personální požadavky na vybavení nestátních zdravotnických zařízení, neznamená to, že žádné neexistují. Podle názoru Komory jsou tyto požadavky zahrnuty v požadavcích na odbornost poskytování zdravotní péče a etiku výkonu zdravotnických povolání, jež přísluší vykládat komorám.
V další části rozkladu účastník řízení konstatuje, že podmínky pro provozování lékárny nejsou stanoveny v § 10 zákona č. 160/1992 Sb., nýbrž v celém tomto zákonu a v dalších právních předpisech upravujících poskytování zdravotní péče. Stejně tak nejsou podmínky vydávání osvědčení stanoveny jen v ustanovení § 2 a § 5 Licenčního řádu. Podle názoru účastníka řízení je vydávání osvědčení výkonem veřejné správy podléhající soudní kontrole, a proto tato činnost nepodléhá přezkumné pravomoci Úřadu.
Účastník řízení se neztotožňuje se závěrem Úřadu, že Komora byla při nevydání osvědčení vedena nesplněním podmínek žadatele o vydání osvědčení, nýbrž že byla vedena zájmem, kde je lékárna umístěna a jaké je její prostorové vybavení.
Pokud jde o uložené opatření k nápravě, uvádí účastník řízení, že Úřad překročil své pravomoci. Úřad měl pouze uložit, aby Komora sporné ustanovení Licenčního řádu upravila tak, aby bylo v souladu se zákonem. Komora rovněž nesouhlasí se závěrem Úřadu, že osvědčení nevydala úmyslně a jednalo se tak o úmyslné porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Podle účastníka řízení byla pokuta uložena v nepřiměřeně přísné výši.
Závěrem svého rozkladu navrhuje Komora, aby předseda Úřadu rozkladem napadené rozhodnutí č.j. S 125/04-5980/04-ORP ze dne 15. 9. 2004 zrušil v celém rozsahu a správní řízení ve věci zastavil.
Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a o námitkách účastníka řízení obsažených v rozkladu uvážil následovně.
1. Skutková podstata
Úvodem jsem se zabýval posouzením působnosti zákona o ochraně hospodářské soutěže, splněním kvalifikačních předpokladů jeho aplikace, včetně skutkové podstaty správního řízení č.j. S 125/04, jež byla Úřadem shledána v porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona.
Zákon o ochraně hospodářské soutěže v ustanovení § 1 odst. 1 stanoví, že cit.: "Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží") proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen "narušení")
dohodami soutěžitelů (§ 3 odst. 1)
zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo
spojením soutěžitelů."
Odstavce 2 až 9 tohoto ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže vymezují věcnou a teritoriální působnost. Uvádí-li účastník řízení, že vydání osvědčení je výkonem veřejné správy podléhající soudní kontrole, a proto tato činnost nepodléhá přezkumné pravomoci Úřadu, konstatuji s ohledem na shora uvedené, že z žádného z těchto ustanovení nevyplývá, že lékárnické služby, resp. činnost Komory je z aplikace zákona o ochraně hospodářské soutěže vyloučena.
Osobní působnost zákona o ochraně hospodářské soutěže pak vyplývá z ustanovení § 2 odst. 1, cit.: "Soutěžitelem podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli." Pojem soutěžitel v sobě zahrnuje všechny shora uvedené subjekty bez ohledu na to, zda se jedná o podnikatele dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nebo o osobu s právní subjektivitou či bez právní subjektivity. Rozhodující pro posouzení Komory jako soutěžitele je skutečnost, zda ji lze považovat za subjekt, jenž na vymezeném relevantním trhu vyvíjí své podnikatelské aktivity, tj. účastní se hospodářské soutěže, nebo je schopen svojí činností soutěžní prostředí ovlivnit.
Za tím účelem jsem zhodnotil právní postavení Komory, jež vyplývá ze zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, v platném znění. Podle ustanovení § 1 tohoto zákona se zřizuje Komora jako samosprávná stavovská organizace se sídlem v Praze a s působností pro celou Českou republiku. Jde o právnickou osobu, která sdružuje jednotlivé soutěžitele-všechny lékárníky. Vzhledem k oprávněním, které pro Komoru vyplývají z ustanovení § 2 zákona č. 220/1991 Sb., kdy např. stanovuje podmínky pro výkon soukromé praxe svých členů či vydává osvědčení o splnění podmínek k výkonu soukromé praxe svých členů, tj. určuje okruh soutěžitelů, jsem dospěl k závěru, že Komora je schopna svým jednáním hospodářskou soutěž na vymezeném relevantním trhu lékárnických služeb ovlivnit, a proto ji lze považovat za soutěžitele ve smyslu zákona.
Ve správním řízení č.j. S 125/04 bylo zjištěno, že sjezd delegátů Komory (tj. její vrcholný orgán) konaný dne 8. 11. 2002 schválil Licenční řád obsahující ustanovení § 4 odst. 1, jenž zní cit.: "Osvědčení o splnění podmínek pro výkon soukromé lékárnické praxe a pro výkon funkce odborných zástupců podle § 1 odst. 2) písm. a), b) vyjadřuje souhlas s odbornou způsobilostí, s umístěním lékárny, včetně případného odloučeného oddělení pro výdej léčiv a prostředků zdravotnické techniky, a souhlas s věcným, technickým a personálním vybavením lékárny pro rozsah poskytované lékárenské péče." Dále bylo zjištěno, že aplikace tohoto ustanovení Licenčního řádu vedla k tomu, že provozovatel Droxi lékáren, společnost The Drogerie, nemohla vstoupit na trh. Dle vyjádření společnosti The Drogerie (podnět společnosti The Drogerie ze dne 9. 1. 2004, strany 1-6 spisu č. P 8/04) měla v úmyslu otevřít v letech 2000 až 2001 celkem 3 lékárny základního typu, a to lékárnu v Brně, Zelný trh 16, v Praze 4-Háje a v Prostějově, a v roce 2003 v Praze, Karlovo náměstí 10. Pro realizaci svého úmyslu provozovat soukromé lékárny musela společnost The Drogerie získat oprávnění k provozování nestátního zařízení, jež vzniká rozhodnutím o registraci krajského úřadu příslušného podle místa provozování nestátního zařízení (§ 8 zákona č. 160/1992 Sb.). Ze zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních vyplývá, že je-li provozovatelem právnická osoba, je povinna ustanovit odborného zástupce (§ 9 zákona č. 160/1992 Sb.), jehož osvědčení o splnění podmínek k výkonu funkce odborného zástupce vydané Komorou (§ 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 220/1991 Sb.) je třeba přiložit k žádosti o registraci nestátního zdravotnického zařízení (§ 10 odst. 3 písm. a) zákona č. 160/220 Sb.). Žádnému odbornému zástupci zvolenému společností The Drogerie však Komora osvědčení o splnění podmínek k výkonu funkce odborného zástupce nevydala s odvoláním na nesplnění shora citovaného ustanovení § 4 odst. 1 Licenčního řádu.
Účastník řízení v odůvodnění zamítnutí žádostí o vydání osvědčení (např. strany 30, 48 spisu č. P 8/04) uvedl, že osvědčení není žadatelům vydáno z důvodu umístění lékárny, prostorového řešení lékárny, či proto, že představenstvo Komory pochybovalo o způsobilosti odborného zástupce zajistit provoz lékárny v souladu se zákony, řády Komory a v souladu s etikou výkonu povolání. V rozkladu pak Komora namítla, že Úřad v napadeném rozhodnutí vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, když se nezabýval otázkou, zda zřízení a provozování Droxi lékáren žádaným způsobem je v souladu s právními předpisy o provozování nestátních zdravotnických zařízeních, a z nesprávného právního posouzení věci, když uvedl, že neexistuje žádný právní předpis, který by Komoru opravňoval posuzovat umístění lékárny, její prostorové uspořádání, personální, věcné a technické vybavení. Pokud jde o tyto námitky účastníka řízení, lze je jednoznačně odmítnout. Úřad se totiž ve správním řízení č.j. S 125/04 podrobně seznámil s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 28 Ca 69/2001-46 ze dne 14. listopadu 2001 vydaného ve věci žalobce PharmDr. Vladimíra Vinklárka proti žalované Komoře ohledně rozhodnutí představenstva Komory ze dne 10. 1. 2001 o zamítnutí žádosti žalobce o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce v Droxi lékárně v Brně, na Zelném trhu č. 16. Soud rozhodnutí představenstva Komory zrušil, když v rozsudku podrobným způsobem vymezil oprávnění Komory vyplývající nejen ze zákona č. 220/1991 Sb., ale i zákona č. 160/1992 a uzavřel, cit.: " představenstvo ČLK porušilo zákon a překročilo své pravomoci, když při vydávání osvědčení o splnění podmínek k výkonu funkce odborného zástupce posuzovalo personální, technické a věcné vybavení lékárny a pro údajné nesplnění těchto podmínek, které podle zákona nejsou podmínkami k výkonu funkce odborného zástupce, žádost o vydání osvědčení zamítlo." Po seznámení se s rozsudkem Městského soudu v Praze nepřisvědčuji žádné z námitek účastníka řízení ohledně jeho oprávnění posuzovat v rámci žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce personální, věcné vybavení nestátního zařízení či jeho umístění, tj. nesprávného právního posouzení věci šetřené ve správním řízení č.j. S 125/04. Právní rámec oprávnění Komory byl totiž soudem jednoznačně vymezen.
Poté, co bylo ověřeno, že jednání Komory podléhá pravomoci Úřadu, zabýval jsem se podrobným výkladem ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, jež stanoví, cit.: "Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen "dohody"), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") nepovolí svým rozhodnutím nebo vyhláškou z tohoto zákazu výjimku." Ustanovení § 3 odst. 1 zákona tedy stanoví tři samostatné typy jednání, jež zákonodárce z legislativně technického hlediska subsumoval pod legislativní zkratku "dohody", která jsou jednáním protisoutěžním. Jde o dohody soutěžitelů v užším právním slova smyslu, rozhodnutí sdružení soutěžitelů a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Pojem "rozhodnutí sdružení soutěžitelů" je v zájmu efektivní ochrany hospodářské soutěže konzistentně vykládán široce a zahrnuje nejen rozhodnutí, dohody, pokyny, usnesení orgánů sdružení či opatření jeho výkonných orgánů, ale také stanovy, vnitřní předpisy či návody na jednání. Z hlediska kvalifikace jako rozhodnutí protisoutěžního, které je možno subsumovat pod ustanovení § 3 odst. 1 zákona, nemusí jít nutně o rozhodnutí závazné pro členy sdružení. Stejně tak se nemusí jednat o konsensus všech členů sdružení. Pro protiprávnost jednání sdružení postačí, je-li způsobilé nahradit jinak samostatné a nezávislé rozhodování soutěžitelů. Zásadní otázkou však vždy zůstává, zda takové rozhodnutí sdružení soutěžitelů bez ohledu na formu přijetí a jeho závaznost vede či může vést k narušení hospodářské soutěže na daném relevantním trhu.
V souladu se shora uvedeným zjištěným skutkovým stavem jsem se ztotožnil se závěry orgánu prvního stupně, že Komora porušila ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to přijetím zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitele. Nicméně jsem s ohledem na skutečnost, že dopad na hospodářskou soutěž mělo nikoli přijetí ustanovení § 4 odst. 1 Licenčního řádu, nýbrž aplikace tohoto ustanovení v případě žádostí o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Droxi lékáren společnosti The Drogerie, jež jsou podrobně specifikovány v napadeném rozhodnutí (strany 4-6), v tomto smyslu změnil výrokovou část I. rozhodnutí orgánu prvního stupně. Dospěl jsem rovněž k závěru, že aplikace ustanovení § 4 odst. 1 Licenčního řádu k narušení hospodářské soutěže vést mohla, a to vzhledem k nízkému počtu zamítnutých žádostí v poměru k podaným žádostem celkem. S ohledem na nové znění výrokové části I. napadeného rozhodnutí jsem změnil rovněž výrok v bodu II. rozhodnutí, neboť účastníkovi řízení je třeba do budoucna zakázat právě jednání podle § 4 odst. 1 Licenčního řádu, které působí protisoutěžně.
2. Pokuta
Dále byla posouzena výše uložené pokuty, a to s ohledem na všechna kritéria stanovená § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona stanoví, cit.: "Úřad může soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 4 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 nebo nesplnili povinnosti stanovené v § 15 odst. 2. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování tohoto zákona." K tomu uvádím, že ve správním řízení bylo nepochybně prokázáno, že Komora porušila ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Podmínky pro uložení pokuty tak byly splněny.
Orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí v souladu s ustanovením § 22 odst. 2 zákona zohlednil délku porušování zákona, stejně jako skutečnost, že ze strany Komory došlo k opakovanému porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona. Jednání Komory lze posoudit jako závažné, neboť mohlo vést k narušení hospodářské soutěže zabráněním vstupu na relevantní trh lékárenských služeb dalším soutěžitelům. Pokud jde o úmysl porušit zákon, dospěl jsem k závěru, že ve správním řízení nebylo úmyslné porušení zákona prokázáno. Současně však konstatuji, že jednání Komory splňuje znaky nedbalostního jednání, které je rovněž dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona protisoutěžním, a podléhá tak uložení správní sankce.
Neshledal jsem rovněž pochybení správního orgánu prvního stupně v právním hodnocení konkrétní výše pokuty, jedná-li se o její možný likvidační charakter. Úřad v řízení posoudil informace o hospodaření Komory, tj. zjistil její příjmy a výdaje, na základě kterých pak určil konkrétní výši pokuty tak, aby nebyla existence Komory ohrožena.
V rámci řízení o rozkladu jsem sice přehodnotil skutkovou podstata protisoutěžního jednání Komory, když aplikace ustanovení § 4 odst. 1 Licenčního řádu toliko mohla vést k narušení hospodářské soutěže, nicméně jsem neshledal ničeho, co by odůvodňovalo snížení orgánem prvního stupně uložené pokuty. Jako zásadní jsem přitom vzal v potaz skutečnost, že Komora porušila zákon o ochraně hospodářské soutěže již potřetí. S ohledem na funkce, jež mají správní sankce plnit, jsem proto dospěl k závěru výši pokuty uložené účastníkovi řízení potvrdit.
3. Nápravná opatření
V neposlední řadě bylo třeba zabývat se správním orgánem prvního stupně uloženým opatřením k nápravě (§ 23 odst. 1 zákona). Vzhledem ke skutečnosti, že v roce 2004 došlo k novelizaci zákona č. 160/1992 Sb., a dále že Komora v témže roce změnila znění Licenčního řádu, rozhodl jsem o zrušení výrokové části IV. napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na její nadbytečnost. Povinnost přikládat k žádosti o registraci nestátního zdravotnického zařízení osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce vystavené Komorou byla totiž nahrazena povinností spočívající v předložení dokladu o vzdělání odborného zástupce a o doklady o jeho zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti.
4. Závěr
Po přezkoumání celého rozkladem napadeného rozhodnutí, kdy byly zjištěné skutečnosti hodnoceny jak jednotlivě, tak ve všech jejich vzájemných souvislostech, jsem neshledal v postupu správního orgánu prvního stupně žádných věcných či procesních pochybení, jež by odůvodňovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, případně zastavení správního řízení ve věci. Ve správním řízení č.j. S 125/04 bylo nepochybně prokázáno, že Komora porušila ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to tím, že přijala ustanovení § 4 odst. 1 Licenčního řádu sjezdem delegátů konaným dne 8. 11. 2002. Přijetí tohoto ustanovení Licenčního řádu je totiž zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, neboť jeho aplikace mohla vést k narušení hospodářské soutěže na trhu lékárnických služeb.
Ze všech shora uvedených důvodů jsem na základě návrhu rozkladové komise ustavené dle § 61 odst. 2 správního řádu rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Martin Pecina, MBA
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěž
Rozhodnutí obdrží:
JUDr. Jan Pavlík, advokát
Orebitská 616/9
130 00 Praha 3
Česká lékárnická komora
Poliklinika Budějovická
Antala Staška 80
140 46 Praha 4
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 10. 2005 a stalo se vykonatelným dne 2. 11. 2005.