UOHS R020/2003
Rozhodnutí: R020/2003 Instance II.
Věc Zneužití dominantního postavení-věrnostní rabaty, ustanovení ve smlouvách
Účastníci Telefónica O2 Czech Republic, a.s.
Typ správního řízení Zneužití dominantního postavení
Typ rozhodnutí rozkladem napadené rozhodnutí změněno
Rok 2003
Datum nabytí právní moci 2. 2. 2004
Související rozhodnutí S001/03
Dokumenty dokument ke stažení 158 KB


Č.j. R 20/2003 V Brně dne 19. ledna 2004
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 6. 2003 č.j. S 1/03-3250/03-ORP ve věci možného porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, podal účastník řízení-společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36, zastoupená na základě plné moci ze dne 10. 2. 2003 Mgr. Radkem Pokorným, advokátem v AK Pokorný, Wagner & spol., se sídlem Karolíny Světlé 301/8, 110 00 Praha 1, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 6. 2003 č.j. S 1/03-3250/03-ORP
I. v bodu 1. výroku m ě n í m takto:
Společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36, tím, že uzavírá s podnikatelskými subjekty smlouvy na poskytnutí cenových plánů nebo dodatky ke smlouvám na poskytnutí cenových plánů ve znění Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů PREMIUM ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BENEFIT ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínek pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL ze dne 17. října 2002, účinných od 1. listopadu 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínek společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pro poskytování cenových plánů pro podnikové telefonní stanice ze dne 30. května 2001, účinných od 1. července 2001 do 31. ledna 2002, včetně všech dodatků, Všeobecných podmínek pro poskytování TOP cenových plánů ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků, a Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků,
ve kterých zavazuje zákazníky provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů-tzv. smluvní hovorné-s tím, že pokud je objem uskutečněných odchozích hovorů nižší než smluvní hovorné stanovené příslušnou smlouvou na poskytnutí cenového plánu nebo dodatkem ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu, účtuje zákazníkovi kromě ceny za uskutečněné hovory ještě rozdíl mezi výší smluvního hovorného a cenou za uskutečněné hovory-tzv. Vyúčtování smluvního hovorného;
které obsahují závazek, že daná smlouva na poskytnutí cenového plánu nebo dodatek ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu nebude žádnou ze smluvních stran vypovězena před určitým pevně stanoveným datem uvedeným ve smlouvě na poskytnutí cenového plánu nebo v dodatku ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu;
které obsahují závazek, že zákazníci budou využívat ze všech svých pevných telefonních linek k hlasovému provozu pouze služeb společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s.;
ve kterých uplatňuje individuální podmínky odlišné od podmínek obsažených ve Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů PREMIUM ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BENEFIT ze dne 5. srpna 2002, účinných od 6. srpna 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínkách pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL ze dne 17. října 2002, účinných od 1. listopadu 2002, včetně všech dodatků, Obchodních podmínkách společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pro poskytování cenových plánů pro podnikové telefonní stanice ze dne 30. května 2001, účinných od 1. července 2001 do 31. ledna 2002, včetně všech dodatků, Všeobecných podmínkách pro poskytování TOP cenových plánů ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků a Všeobecných podmínkách pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI ze dne 9. ledna 2002, účinných od 1. února 2002, včetně všech dodatků;
ve kterých aplikuje společností ČESKÝ TELECOM, a.s. vytvořené programy Winback/Retence s cílem získat či udržet zákazníka na úkor konkurence, kdy na základě těchto programů přizpůsobuje podmínky pro uzavření smlouvy na poskytnutí cenového plánu nebo dodatku ke smlouvě na poskytnutí cenového plánu individuálním potřebám konkrétního zákazníka,
zneužila své dominantní postavení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, na újmu soutěžitelů i spotřebitelů, když zneužití dominantního podstavení spočívá ve vytváření bariér pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
II. v bodech 2., 3., 4. a 5. výroku p o t v r z u j i. O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 30. 6. 2003 rozhodnutí č.j. S 1/03-3250/03-ORP, v jehož první výrokové části deklaroval, že společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36 (dále jen " ČESKÝ TELECOM" nebo "účastník řízení") zneužila své dominantní postavení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon" nebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže") tím, že uzavírá s podnikatelskými subjekty smlouvy na poskytnutí cenových plánů nebo dodatky ke smlouvám na poskytnutí cenových plánů (dále jen "smlouva na poskytnutí cenového plánu") ve znění Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů PREMIUM, Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BENEFIT, Obchodních podmínek pro poskytování cenového plánu BUSINESS OPTIMAL, Obchodních podmínek společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pro poskytování cenových plánů pro podnikové telefonní stanice, Všeobecných podmínek pro poskytování TOP cenových plánů, Všeobecných podmínek pro poskytování cenových plánů BUSINESS PLATINUM COMBI (dále jen "Všeobecné podmínky"), ve kterých zavazuje zákazníky provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů-tzv. smluvní hovorné-s tím, že pokud je objem uskutečněných odchozích hovorů nižší než smluvní hovorné stanovené příslušnou smlouvou na poskytnutí cenového plánu, účtuje zákazníkovi kromě ceny za uskutečněné hovory ještě rozdíl mezi výší smluvního hovorného a cenou za uskutečněné hovory-tzv. Vyúčtování smluvního hovorného; které obsahují závazek, že daná smlouva na poskytnutí cenového plánu nebude žádnou ze smluvních stran vypovězena před určitým pevně stanoveným datem uvedeným ve smlouvě na poskytnutí cenového plánu; dále které obsahují závazek, že zákazníci budou využívat ze všech svých pevných telefonních linek k hlasovému provozu pouze služeb společnosti ČESKÝ TELECOM; ve kterých uplatňuje individuální podmínky odlišné od podmínek uvedených shora; a vytvořila programy Winback/Retence, které aplikuje s cílem získat či udržet zákazníka na úkor konkurence a na základě kterých přizpůsobuje Všeobecné podmínky pro uzavření smlouvy na poskytnutí cenového plánu individuálním potřebám konkrétního zákazníka, čímž vytváří bariéru pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Za porušení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže byla účastníkovi řízení uložena pokuta 81,7 milionů Kč. Jednání popsané ve výrokové části 1. napadeného rozhodnutí bylo společnosti ČESKÝ TELECOM do budoucna zakázáno. Současně byla společnosti ČESKÝ TELECOM uložena opatření k nápravě spočívající v úpravě stávajícího znění smluv na poskytnutí cenových plánů tak, aby Všeobecné podmínky neobsahovaly ustanovení zavazující zákazníky provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů-tzv. smluvní hovorné, aby smlouvy na poskytnutí cenových plánů neobsahovaly ustanovení o nevypovězení smlouvy na poskytnutí cenového plánu před určitým pevně stanoveným datem a o závazku zákazníka využívat ze všech svých pevných telefonních linek pouze služeb účastníka řízení. Dále bylo účastníku řízení uloženo stanovit podmínky pro poskytování zvýhodněných cenových plánů tak, aby nebylo možné poskytovat tyto zvýhodněné cenové plány podle individuálních podmínek, stejně jako bylo uloženo ukončit poskytování zvýhodněných cenových plánů podle tzv. Winback/Retence programů. O splnění shora uvedených nápravných opatření byla pak společnosti ČESKÝ TELECOM stanovena povinnost písemně Úřad informovat.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení-společnost ČESKÝ TELECOM rozklad, ve kterém úvodem namítá, že systém cenových plánů a Všeobecných podmínek pro podnikatelský sektor nebyl vytvořen s cílem vytvářet bariéru na příslušném relevantním trhu, ale naopak s cílem poskytovat zákazníkům moderní a komplexní služby odpovídající obecně respektovaným mezinárodním standardům a přispět tak i ke zvýšení efektivity soutěže mezi účastníkem řízení a alternativními operátory.
Účastník řízení v rozkladu uvádí, že v průběhu správního řízení č.j. S 1/03 řádně v souladu s platnou právní úpravou předával Úřadu všechny vyžadované podklady a informace, a to i v případě podkladů a informací o programu Winback. Úřadem v napadeném rozhodnutí popsané materiály-"Postup pro realizaci HW zařízení a montáže v případě Winback (CAPEX)" nejsou dle účastníka řízení původně vyžadovanými závaznými smluvními dokumenty písemně specifikujícími "podmínky obchodního chování u programu Winback". Tvrzení Úřadu týkající se programu Winback vycházejí tedy podle účastníka řízení z nedostatečně zjištěného a mylně interpretovaného skutkového stavu.
Společnost ČESKÝ TELECOM se neztotožňuje s tvrzením Úřadu, že svědeckými výpověďmi nebylo prokázáno, že všem zákazníkům účastníka řízení, kteří mají uzavřenu smlouvu na poskytnutí cenového plánu, bylo poskytnuto komplexní telekomunikační korporátní řešení, neboť v celé řadě případů měl účastník řízení pro uzavření smlouvy obsahující časový závazek jiné důvody (např. obavy z odchodu zákazníka ke konkurenčním operátorovi). Společnost ČESKÝ TELECOM uvádí, že primární motivací k uzavření smlouvy na zvýhodněný cenový plán bylo vždy poskytnutí komplexního telekomunikačního korporátního řešení, které mu mělo generovat přiměřený zisk, ne to, aby zákazník nevyužíval služeb alternativních operátorů.
Společnost ČESKÝ TELECOM je rovněž toho názoru, že nabízení jejích zvýhodněných cenových plánů probíhá vždy regulérním a transparentním způsobem, děje se tak prostřednictvím obchodních zástupců, což je běžné i v zahraničí. Naprostá transparentnost nabízených služeb je podle účastníka řízení zajištěna i tím, že zákazníci obvykle obesílají více poskytovatelů telekomunikačních služeb s tím, aby jim na základě zadaných parametrů předložili příslušná řešení (nabídky).
Dále se účastník řízení vyjadřuje k tzv. smluvnímu hovornému. Podle jeho názoru se jedná o standardní mechanismus používaný běžně i v zemích EU a jeho aplikací nedochází k narušení soutěže. Platné cenové plány obsahující mechanismus smluvního hovorného jsou postaveny na principu objemové slevy, která je aplikována u všech zákazníků, kteří si dobrovolně zvolili některý z cenových plánů, již od počátku zúčtovacího období, tedy od prvního uskutečněného hovoru. Objemovou slevu přitom podle účastníka řízení získá každý zákazník, který přistoupí na příslušný cenový plán a uzavře se společností ČESKÝ TELECOM smlouvu na poskytnutí cenového plánu bez ohledu na to, zda za dané zúčtovací období dosáhne požadovaného objemu hovorů ve finančním vyjádření (smluvního hovorného) či nikoliv. V případě, že zákazník nedosáhne stanoveného objemu hovorného, kterého je nutno dosáhnout pro přiznání objemové slevy, je zákazníkovi účtován rozdíl mezi výší smluvního hovorného a skutečně realizovaným objemem hovorové korespondence. Tento rozdíl má podle účastníka řízení zajistit, aby zákazník, který dosáhl požadovaného objemu hovorného v daném cenovém plánu, nebyl diskriminován vůči zákazníkovi, který požadovaného objemu hovorného ve stejném cenovém plánu nedosáhl, jelikož oběma zákazníkům bylo hovorné od počátku zúčtovacího období účtováno ve stejných cenách. Z tohoto pohledu považuje účastník řízení tzv. Vyúčtování smluvního hovorného jako paušalizovaný nárok na vrácení neoprávněně čerpané objemové slevy. Pokud jde o časovou závislost (délku smluvního vztahu), tak ani tato nemá podle účastníka řízení vliv na poskytování objemových slev od začátku zúčtovacího období. Podpůrně poukazuje účastník řízení na praxi běžně používanou dominantním operátorem ve Spolkové republice Německo (Deutsche Telekom), kde jsou poskytovány cenové plány nazvané Business Call na základě stejného principu jako cenové plány se smluvním hovorným.
Společnost ČESKÝ TELECOM považuje za nepravdivé a neobjektivní tvrzení Úřadu, že účastník řízení při nabízení zvýhodněných cenových plánů aplikuje odlišné přístupy ke svým zákazníkům, a to zejména v situaci, když zjistí, že potenciální zákazník jednal o nabídce hlasových služeb i s jinými operátory, resp. doposud využíval služeb jiného operátora. Účastník řízení na tomto místě konstatuje, že se svým zákazníkům snažil nabídnout v rámci zákonných možností co "nejatraktivnější" služby, ale tento postup nemá za plánovaný cíl ani následek aplikaci odlišných přístupů k zákazníkům, zejména co se týká nabízených cen za poskytované služby. Dle názoru účastníka řízení se Úřad v daném případě snaží generalizovat na základě několika marginálních excesů způsobených svévolně jednajícími zaměstnanci účastníka řízení, které však neměly a nemají žádný vliv na kvalitu soutěžního prostředí.
Na základě shora uvedených skutečností konstatuje účastník řízení, že Úřad jako správní orgán v rámci provedeného šetření zcela zásadním způsobem porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 32 odst. 1 správního řádu, tj. zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí, a to i přes opakovaně projevenou aktivitu účastníka řízení ve směru shromáždění dostatečné sumy důkazů pro objektivní rozhodnutí ve věci. Účastník řízení dále poukazuje na skutečnost, že přes rozsáhlé šetření nebyly Úřadem zajištěny všechny potřebné ekonomické analýzy, a to nejen co se týká detailního popisu tržní situace panující na příslušném relevantním trhu ve smyslu přesného stanovení tržních podílů soutěžitelů, ale i exaktního popisu dopadů chování účastníka řízení v soutěži na soutěžitele i spotřebitele, respektive jejich kvalifikace.
V další části rozkladu se účastník řízení věnuje otázce, zda skutečně předmětné cenové plány/Všeobecné podmínky, respektive konkrétní smlouvy s jednotlivými zákazníky obsahují ustanovení neslučitelná se zákonem o ochraně hospodářské soutěže či nikoli a zda je v konkrétním případě aplikace zákona odkazující i na rozhodovací praxi komunitárního práva objektivně správná a nezpochybnitelná. Co se týče otázky, že se v některých smlouvách objevil závazek zákazníka k "výhradnímu odběru" telekomunikačních služeb od účastníka řízení, uvádí společnost ČESKÝ TELECOM, že tato a obdobná ustanovení primárně nejsou a nebyla součástí její oficiální obchodní politiky a navíc měla pouze deklaratorní charakter, přičemž dle názoru účastníka řízení nemohlo v konkrétních případech dojít ke vzniku újmy soutěžitelů a spotřebitelů.
K tvrzení Úřadu, že prostřednictvím pronájmu telefonních ústředen na dobu vesměs totožnou s dobou, na kterou je uzavřena se zákazníkem smlouva na poskytování zvýhodněného cenového plánu, či obdobně poskytování euroISDN karet, vytváří bariéru pro ostatní soutěžitele na trhu, neboť tito nejsou schopni získat zákazníky, konstatuje účastník řízení, že se jedná o standardní obchodní strategii užívanou i v zahraničí. Pronájmy jsou poskytovány za tržní cenu a generují zisk samy o sobě, přičemž doba nájmu je s dobou poskytnutí cenového plánu logicky propojena zejména z technických důvodů.
Ve vztahu k programu Winback konstatuje účastník řízení, že tento je primárně zacílen na získání nového zákazníka, návrat původního zákazníka, či "přetažení zákazníka konkurenci", ale pouze fairovým způsobem. Podle účastníka řízení se jedná o marketingový program, kdy vzhledem ke konkrétní situaci je dotčeným skupinám zákazníků ze strany zaměstnanců účastníka řízení věnována eminentní pozornost bez toho, že by však docházelo k jejich neoprávněnému zvýhodňování, či naopak diskriminaci ostatních zákazníků. Pokud došlo k některým pochybením ze strany zaměstnanců účastníka řízení, což účastník řízení nepopírá, jedná se podle něj pouze o nahodilé případy, jejichž vliv na kvalitu soutěžního prostředí je naprosto nicotný.
Účastník řízení dále informuje o tom, že přes nesouhlas se závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí započal na základě vlastního rozhodnutí a uvážení dobrovolně odstraňovat z uzavřených smluv na poskytnutí cenového plánu všechna ustanovení, která byla Úřadem shledána jako protisoutěžní.
I když je společnost ČESKÝ TELECOM přesvědčena o tom, že z její strany nedošlo k porušení zákazu obsaženého v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, považuje za nutné vyjádřit se i k odůvodnění Úřadem udělených sankcí, které dle jejího názoru obsahuje neobjektivní tvrzení a údaje. Odůvodnění výše pokuty tím, že jednání, v němž je spatřováno porušení zákona, představovalo pro konkurenty účastníka řízení významnou bariéru pro rozvoj jejich podnikání, dle názoru účastníka řízení neodpovídá objektivní realitě, neboť nedošlo nebo nemohlo dojít k jakémukoliv signifikantnímu zpomalení postupu liberalizace v odvětví telekomunikací založené změnami v příslušné legislativě. Podle účastníka řízení není pravdou, že se snažil omezovat své konkurenty v možnosti efektivně mu konkurovat prostřednictvím nefér prostředků zcela vědomě a cíleně, jak Úřad tvrdí, když odkazuje na tzv. Winback/Retence program.
Tvrzení Úřadu, že účastník řízení zaměřil své protisoutěžní chování právě na zákazníky z řad podnikatelů a v důsledku toho se jeho potenciální konkurenti dostali do situace, kdy ne vlastní vinou, ale právě v důsledku protisoutěžního chování účastníka řízení, mohli vystupovat v roli nevýznamné konkurence, je podle účastníka řízení ničím neodůvodněnou hypotézou Úřadu nemající zakotvení v objektivní realitě, neboť se soutěžitelé konkurující účastníku řízení na trhu úspěšně etablovali a jsou na něm schopni dlouhodobě působit.
K počátku aplikace zvýhodněných cenových plánů uvádí účastník řízení, že cenové plány a Všeobecné podmínky začaly být postupně užívány od měsíce dubna 2001, tj. v době, kdy byl zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "telekomunikační zákon") upravující nový legislativní rámec v dané oblasti aktivity účinný teprve necelý rok a teprve postupně k němu byly vydávány prováděcí předpisy. Vydání nových Všeobecných podmínek a cenových plánů tedy podle účastníka řízení bylo v kontextu shora uvedeného logickým krokem a nebylo motivováno snahou o zdržení liberalizace, ale legislativními změnami. Úřad by měl podle účastníka řízení v rámci rozhodování o rozkladu vzít v úvahu nezkušenost všech na příslušných trzích účastných subjektů s aplikací a interpretací nové telekomunikační legislativy, neboť zcela zásadní změny regulace poskytování telekomunikačních služeb vyplývající z telekomunikačního zákona se odrazily i v nutnosti změn obchodního chování soutěžitelů.
Účastník řízení považuje rovněž za věcně nesprávné, že Úřad v rámci odůvodnění výše pokuty přihlédl k tomu, že zástupce účastníka řízení na žádost o poskytnutí podmínek obchodního chování u programu Winback sdělil, že na základě provedeného interního šetření bylo zjištěno, že neexistují žádné závazné smluvní dokumenty, resp. podmínky písemně specifikující "podmínky obchodního chování u programu Winback", a to když konstatoval, že v průběhu shromažďování podkladových materiálů byl zajištěn materiál, ve kterém jsou základní kroky při realizaci programu Winback stanoveny. Podle účastníka řízení Úřadem "nalezené" dokumenty rozhodně nenáležejí do výzvou požadované kategorie.
Tvrzení Úřadu, že chováním účastníka řízení byla nejen vytvořena bariéra pro vstup na příslušný trh pro konkurenty, ale újma byla způsobena i zákazníkům, kteří na podmínky cenových plánů přistoupili a stále jsou jednak zavázáni realizovat určitý objem volání a jednak musí podmínky zvýhodněných cenových plánů akceptovat po určitou dobu, jinak by ztratili "výhody", které ze zvýhodněných cenových plánů mají, považuje účastník řízení za naprosté popření soukromoprávní zásady "smluvní volnosti", kdy si navíc zákazníci mohli nakontrahovat poskytování služeb s jiným soutěžitelem.
Odůvodnění výše pokuty skutečností, že se protisoutěžního chování dopustil subjekt, který již byl za porušení legislativy v oblasti hospodářské soutěže v minulosti sankcionován a má s ní být seznámen, a proti němuž již Úřad v minulosti zasáhl, je podle názoru společnosti ČESKÝ TELECOM v rozporu s principem rovnosti před zákonem a navíc nebere v úvahu fakt, že byly předchozí sankce uděleny za porušení soutěžních pravidel na jiných relevantních trzích. Účastník řízení se dále domnívá, že Úřad v průběhu správního řízení žádným způsobem neprokazoval subjektivní dispozici účastníka řízení ve vztahu k předmětnému jednání. Z hlediska závažnosti možného porušení zákona i újmy případně vzniklé soutěžitelům a spotřebitelům měl Úřad dle názoru účastníka řízení využít zákonné možnosti a uložit pokutu buď do výše 10 milionů Kč, nebo pokutu jen mírně překračující tuto částku. Pokuta ve výši 81,7 milionů Kč uložená napadeným rozhodnutím je podle účastníka řízení naprosto neadekvátní.
Co se týká uložených nápravných opatření konstatuje účastník řízení, že zejména změna existujících smluv, tj. provedení nápravných opatření ve stanovených lhůtách, je prakticky nemožná. Přes veškerou snahu účastníka řízení mohou nastat praktické soukromoprávní problémy se změnami obsahu jednotlivých smluv, které musí být realizovány formou dodatků odsouhlasených jednotlivými zákazníky společnosti ČESKÝ TELECOM.
Na základě všech shora uvedených skutečností a důvodů navrhuje účastník řízení-společnost ČESKÝ TELECOM, aby předseda Úřadu zrušil rozhodnutí Úřadu č.j. S 1/03-3250/03-ORP ze dne 30. 6. 2003 a zastavil správní řízení č.j. S 1/03.
Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu, a to i nad rámec námitek uplatněných společností ČESKÝ TELECOM v rozkladu, jež je možné v zásadě shrnout takto:
Účastník řízení nesouhlasí jak s právními, tak věcnými závěry Úřadu obsaženými v rozkladem napadeném rozhodnutí a je toho názoru, že Úřad v rámci provedeného šetření zcela zásadním způsobem porušil povinnost uloženou ustanovením § 32 odst. 1 správního řádu, tj. přesně a úplně zjistit skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Zejména vytýká Úřadu, že závěry o porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže vyvozuje Úřad na základě několika pochybení, respektive marginálních excesů některých jeho zaměstnanců, které však neměly ani nemají žádný vliv na kvalitu soutěžního prostředí. Dle názoru společnosti ČESKÝ TELECOM bylo cílem vytvoření cenových plánů a Všeobecných podmínek poskytnutí zákazníkům, tj. podnikatelským subjektům moderní a komplexní služby odpovídající obecně respektovaným mezinárodním standardům, spočívající v komplexním telekomunikačním řešení, přičemž nabízení zvýhodněných cenových plánů se děje vždy regulérním a transparentním způsobem a nevytváří bariéru pro rozvoj konkurenčního prostředí.
V prvé řade jsem se zabýval přezkumem námitek účastníka řízení proti zjištěnému skutkovému stavu, tj. skutkové podstatě správního řízení, kterou orgán prvního stupně shledal ve zneužití dominantního postavení ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona ochraně hospodářské soutěže.
Prvním předpokladem pro posouzení jednání soutěžitele jako zneužití dominantního postavení je, že předmětný soutěžitel na vymezeném relevantním trhu skutečně dominantní postavení ve smyslu ustanovení § 10 zákona o ochraně hospodářské soutěže zaujímá. Z podkladů, tj. z odpovědí k žádostem Úřadu směřovaným jednotlivým alternativním operátorům, konkurentům účastníka řízení o počtu všech podnikatelských stanic jimi provozovaných v roce 2002 a o objemu veškerého odchozího provozu z těchto stanic v Kč i v minutách za rok 2002, stejně jako z opatření Českého telekomunikačního úřadu č. OÚ-1/S/2003, jež jsou součástí spisu, jednoznačně vyplývá, že účastník řízení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí dominantní postavení skutečně zaujímá (strana 9 napadeného rozhodnutí). Vymezení relevantního trhu, včetně podílu účastníka řízení na něm, bylo provedeno na základě rozsáhlého šetření, kdy Úřad provedl všechna účastníkem řízení navržená doplnění dokazování výslechem svědků, a to jak zástupců mobilních telefonních operátorů, tak zákazníků ČESKÉHO TELECOMU či zaměstnance Technického a zkušebního ústavu telekomunikací a pošt Praha. Námitku účastníka řízení, že Úřad zásadním způsobem porušil povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci konkrétně tím, že nezajistil určité ekonomické analýzy, jež by detailním způsobem popisovaly tržní podíly na relevantním trhu, nepovažuji vzhledem ke shora uvedenému za opodstatněnou.
Pro konstataci porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže je nezbytné dále prokázat, že soutěžitel svého dominantního postavení na trhu zneužil na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Na samotnou existenci dominantního postavení bez prokázání jejího zneužívání nelze totiž pohlížet jako na porušování zákona. Typickým příkladem zneužití dominantního postavení na trhu je poskytování tzv. věrnostních rabatů, jejichž podstata spočívá v závazku zákazníka, jež dal soutěžiteli s dominantním postavením na trhu, že bude odebírat celé spektrum nabízeného sortimentu či bude využívat služeb výlučně od tohoto dominantního soutěžitele anebo že bude odebírat určité minimální množství služeb. Jsou-li na základě těchto závazků poskytovány zákazníkům dominantního soutěžitele různé slevy či jiná zvýhodnění, jedná se o shora uvedené věrnostní rabaty, jež v případě soutěžitele v dominantním postavení vedou k narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu, konkrétně pak vedou k cenové diskriminaci jiných zákazníkům, kteří některý ze shora specifikovaných závazků nedali.
Od věrnostních rabatů je nezbytné odlišovat tzv. rabaty množstevní, které nejsou kvalifikovány jako porušení pravidel hospodářské soutěže a jejichž aplikace je obecně také tolerována evropskou judikaturou. Jedna z námitek účastníka řízení se týkala právě množstevních rabatů, respektive objemových slev, kterými smluvní hovorné dle jeho názoru nepochybně je. Po posouzení jak ustanovení obsažených ve Všeobecných podmínkách, tak ustanovení obsažených v konkrétních smlouvách na poskytnutí cenových plánů, však konstatuji, že konstrukce smluvního hovorného, tj. závazek provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů, kdy při nesplnění tohoto závazku je zákazníkovi kromě ceny za uskutečněné hovory účtován také rozdíl mezi výší smluvního hovorného a cenou za uskutečněné hovory v podobě Vyúčtování smluvního hovorného, nelze vzhledem k jistotě dominantního soutěžitele-ČESKÉHO TELECOMU o určitém objemu příjmů od podnikatelských subjektů bez ohledu na to, zda předmětné hovory fakticky tito odběratelé uskuteční, považovat za tzv. množstevní rabat. Jako věrnostní rabaty jsou totiž posuzovány rovněž závazky, kdy je rabat zákazníka-podnikatelského subjektu svázán se specifickým objemem, ale není mu poskytnut na základě kvantity, kterou již odebral, nýbrž na základě předpokládaného objemu odběru, který je pouhým odhadem budoucí spotřeby. Tyto závěry deklarovala ve svém rozhodnutí rovněž Evropská komise (případ Deutsche Post AG, case 2001/354/EC), k jejíž rozhodovací praxi Úřad přihlíží. S námitkou účastníka řízení, že smluvní hovorné je poskytováno na principu objemové slevy, se na základě shora uvedeného neztotožňuji a závěry orgánu prvního stupně považuji za věcně správné, neboť tento způsob zavazování zákazníků-podnikatelských subjektů shledávám v období, kdy dochází teprve k postupné liberalizaci telekomunikačního sektoru, pokud jde o protisoutěžní účinky, za zvlášť závažný.
Dále jsem se zabýval právním posouzením charakteru jednotlivých smluv na poskytnutí cenových plánů, jež vedle smluvního hovorného rovněž obsahovaly ustanovení o zákazu vypovězení smlouvy oběma smluvními stranami před určitým předem stanoveným datem, či ustanovení o povinnosti zavázaného zákazníka odebírat veškeré telefonní služby hlasového volání pouze od účastníka řízení. Zaujímá-li soutěžitel dominantní postavení, obecně platí, že jeho jednání nemůže být založeno na poskytování takových podmínek, jež si v dané situaci a na daném trhu může dovolit navrhovat právě a pouze s ohledem na své dominantní postavení. Jestliže společnost ČESKÝ TELECOM ve smlouvách na poskytování cenových plánů poskytuje podnikatelským subjektům slevy či jiné výhody na základě závazku, že daný zákazník bude využívat ze všech svých pevných telefonních linek k hlasovému provozu pouze služeb společnosti ČESKÝ TELECOM, pak jde o zjevně protisoutěžní výhradní závazek zákazníka. Předmětné slevy či výhody si totiž společnost ČESKÝ TELECOM může dovolit z toho důvodu, že se nachází v dominantním postavení. Ustanovení o výhradním odběru zcela zjevně brání rozvoji konkurenčního prostředí, neboť zavázaný zákazník, a to nejen smluvního hovorného, ale současně i výhradním odběrem, nemůže ani část objemu svých hovorů realizovat prostřednictvím alternativních operátorů. K námitce účastníka řízení, že závazky výhradního odběru primárně nejsou součástí jeho oficiální obchodní politiky a že mají pouze deklaratorní charakter, konstatuji, že tato ustanovení jsou ve smlouvách na poskytnutí cenových plánů obsažena, a přestože jejich nedodržování není stiženo žádnou specifickou sankcí, jsou jako součást dvoustranného závazkového vztahu pro obě smluvní strany závazná.
Ke stejným závěrům jako u výhradního odběru jsem dospěl také v případě závazku, že smlouva na poskytnutí cenového plánu nebude vypovězena žádnou ze smluvních stran před určitým pevně stanoveným datem. I v takovém případě se totiž jedná o zakázané jednání soutěžitele v dominantním postavení, jež působí újmu ostatním soutěžitelům formou závazku odběratelů-velkých podnikatelských subjektů na určitou pevně stanovenou dobu, jež se dle podkladů získaných v průběhu správního řízení pohybuje v rozmezí jednoho až několik let (např. smlouva mezi účastníkem řízení a společností HYBLER GROUP, a.s. ze dne 27. 11. 2002 obsahuje vedle ustanovení o výhradním odběru rovněž ustanovení o nevypověditelnosti smlouvy na poskytnutí cenového plánu před datem 31. 12. 2007, tj. po pěti letech; příloha spisu č. 7, strana 102-114). Konkurenti společnosti ČESKÝ TELECOM nemají možnost se o zavázaného zákazníka ucházet v rovném konkurenčním prostředí. Újma je však způsobena i ostatním spotřebitelům-zákazníkům, jež se vůči společnosti ČESKÝ TELECOM nezavázali, neboť jednání účastníka řízení vede k jejich cenové diskriminaci. Jedná-li se o účastníkem řízení předložené dokumenty společnosti Deutsche Telekom, konstatuji, že ve správním řízení č.j. S 1/03 nebyla předmětem posouzení shoda či neshoda postupu společnosti ČESKÝ TELECOM se společností Deutsche Telekom. V části obsažené v dokumentu Ceník Služby "BusinessCall 700" pod bodem 3.3 Smluvní minimální odběr spojení s interním bonusem, resp. množstevní slevou je v daném případě třeba zohlednit, že existuje vztah s interním bonusem, což podle tohoto dokumentu je "odchozí spojení mezi dohodnutými přípojkami". Sleva je tedy poskytována za zcela jiných podmínek, než jaké jsou v případě zvýhodněných cenových plánů účastníka řízení. Bez bližších souvislostí, které vzniku předložených dokumentů předcházely, nelze učinit závěry o jejich obsahu.
Pokud jde o námitky směřující proti závěrům Úřadu o uplatňování individuálních podmínek odlišných od Všeobecných podmínek či o podmínkách aplikace Winback/Retence programu, konstatuji, že existence individuálního přístupu společnosti ČESKÝ TELECOM (smlouva se společností XAVEROV, a.s. nazvaná BUSINESS XAVEROV; příloha spisu č. 7, strana 1-12) i podmínek programů Winback/Retence (smlouva se společností KOBRA-CARGO, s.r.o.; příloha spisu č. 7, strana 46-53) byla ve správním řízení jednoznačně prokázána. Z dokumentů, které se vztahují k programům Winback/Retence přitom vyplývá, že se nejedná o excesy svévolně jednajících zaměstnanců účastníka řízení, když celý postup jednání se zákazníkem v rámci programu Winback podléhal určitému dozoru a následnému schválení nadřízených zaměstnanců. Uvedenou skutečnost potvrzují dokumenty, jež jsou součástí smluv na poskytnutí cenového plánu, svědčící o vícestupňovém schvalování poskytnutí zvýhodněného, respektive individuálně přizpůsobeného cenového plánu (viz shora uvedená smlouva se společností KOBRA-CARGO, s.r.o.). Výsledkem jednání se zákazníkem na bázi Winback programu byl potom rozdílný přístup k jednotlivým odběratelům, a to v závislosti na předchozím průběhu jednání a zjištěných okolnostech, kdy si společnost ČESKÝ TELECOM např. pečlivě zdokumentovala nabídky od svých konkurentů. Po posouzení jednotlivých důkazů, tj. jednotlivých smluv, jež jsou součástí spisového materiálu, a výpovědí svědků, lze otázku aplikace programu Winback uzavřít konstatováním, že tento program vytvořený společností ČESKÝ TELECOM s cílem získat nového odběratele, respektive získat odběratele původního, či "přetáhnout" odběratele od konkurence, je založen na poskytování takových individuálních podmínek, tj. takovém cenovém zvýhodnění za současného ujednání určitého časového závazku či závazku "výhradního odběru", jež si může dovolit pouze soutěžitel s dominantním postavením na relevantním trhu, a proto tento program nemůže, oproti námitce účastníka řízení, vést ke zvýšení efektivity soutěžního prostředí. Naopak se jedná o takovou obchodní strategii účastníka řízení, kterou si dlouhodobě získává určitou kategorii zákazníků-podnikatelské subjekty, čímž omezuje soutěžní prostředí na újmu ostatních soutěžitelů, tj. vytváří významnou bariéru pro rozvoj konkurenčního prostředí na relevantním trhu.
Jedná-li se dále o námitku účastníka řízení týkající se pronájmu telefonních ústředen apod., konstatuji, že doba pronájmu telefonních ústředen převážně totožná s dobou, na kterou byla s určitým zákazníkem uzavřena smlouva na poskytnutí cenového plánu, představuje další faktor zvyšující zavázanost daného zákazníka společnosti ČESKÝ TELECOM, což ve svém důsledku vytváří bariéru pro vstup a rozvoj konkurenčního prostředí na relevantním trhu. Uzavírání smluv o pronájmu telefonních ústředen přitom však samo o sobě protisoutěžní účinky nemá. Obdobný způsob zavazování zákazníků byl jako protisoutěžní kvalifikován rovněž Evropskou komisí v rozhodnutí ve věci Van den Bergh Foods Limited (98/531/EC).
Provedenými výslechy svědků-zákazníků účastníka řízení, nebylo dále prokázáno, že důvodem, pro který se rozhodli uzavřít smlouvu na poskytnutí cenového plánu, byla jejich potřeba komplexního telekomunikačního korporátního řešení. Samotné smlouvy na poskytnutí cenových plánů a Všeobecné podmínky jsou přitom zaměřeny pouze a výhradně na zajištění hlasových služeb prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí. Z provedeného šetření vyplynulo, že ve smlouvách na poskytnutí cenových plánu chybí jakýkoliv prvek komplexnosti. Jedná se totiž výlučně o hlasové služby. Komplexnost služeb by bylo možné spatřovat např. v tom, kdyby účastník řízení v rámci jedné smlouvy odběrateli poskytoval služby hlasové, datové a další, což však není případ, který by se na správní řízení č.j. S 1/03 vedené se společností ČESKÝ TELECOM vztahoval. Pokud společnost ČESKÝ TELECOM poskytuje služby různého charakteru, vždy ohledně nich uzavírá samostatné smlouvy, tj. jedná se vždy o samostatný právní vztah. K pojmu korporátnosti pak sám účastník řízení nebyl schopen Úřadu osvětlit rozdíl mezi podnikatelským a korporátním sektorem. Námitkám společnosti ČESKÝ TELECOM týkajícím se cílů či primární motivace k uzavírání smluv na poskytnutí cenového plánu na základě shora uvedených skutečností tedy nepřisvědčuji.
Jedná-li se dále o povinnost Úřadu ve správním řízení prokázat subjektivní stránku deliktu, konstatuji, že u účastníka řízení lze vzhledem k četným odkazům na judikaturu Evropské komise či Evropského soudního dvora, na konkrétní nově přijatou legislativu Evropské unie (vyjádření k předmětu správního řízení ze dne 31. 3. 2003, ve spisu č. III, strana 236-248) či orientaci v legislativě členských států Evropské unie, jak dokládá např. odkaz účastníka řízení na cenové plány nazvané "Business Call" používané v Německu společností Deutsche Telecom (rozklad účastníka řízení, strana 6), předpokládat, že zpracovatelé systému cenových plánů a Všeobecných podmínek si byli a jsou vědomi, respektive museli být na základě prokázaných znalostí schopni rozpoznat, že ustanovení obsažená ve smlouvách na poskytnutí cenových plánů jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, zejména když Evropská komise a Evropský soudní dvůr již před lety (např. rozsudek ESD ve věci Hoffmann-La Roche, case 85/76) vydali rozhodnutí o jejich protisoutěžním charakteru. Závěr orgánu prvního stupně, že jednání účastníka řízení lze zcela jistě posoudit jako jednání nedbalostní, není tedy v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, a proto ani této námitce účastníka řízení nepřisvědčuji.
Pokud jde o námitku účastníka řízení, že při ukládání výše pokuty nelze přihlížet k porušení práva v oblasti hospodářské soutěže, konstatuji, že zákon o ochraně hospodářské soutěže ve svém ustanovení § 22 odst. 2 uvádí fakultativní výčet okolností, ke kterým je Úřad oprávněn a zároveň povinen při ukládání pokuty přihlížet. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona hovoří konkrétně o opětovném porušení zákona, a proto skutečnost, že k porušení zákona nyní došlo na jiném relevantním trhu, než v předchozím případě, nemá žádnou právní relevanci. Opakované porušení soutěžněprávních pravidel jsem proto zohlednil jako přitěžující okolnost při uložení sankce ve správním řízení č.j. S 1/03.
V souvislosti s výší uložené sankce, přezkoumal jsem rovněž námitku účastníka řízení týkající se úmyslného neposkytnutí podmínek obchodního chování u programu Winback k žádosti Úřadu ze dne 31. 3. 2003, které Úřad vyhodnotil jako přitěžující okolnost pro stanovení sankce. Jak dokládá protokol z ústního jednání s účastníkem řízení ze dne 31. 3. 2003 (spis č. III, strana 231-235), nebyly Úřadem vyžádány "závazné smluvní dokumenty ", nýbrž "podmínky obchodního chování u programu Winback", které účastník řízení v rámci ústního jednání zmiňoval. Jako k přitěžující okolnosti při ukládání pokuty nebylo přitom Úřadem přihlédnuto ke skutečnosti, že účastník řízení předmětné dokumenty Úřadu neposkytl, neboť tyto byly následně zajištěny jako příloha smlouvy na poskytnutí cenového plánu uzavřené se společností KOBRA-CARGO, s.r.o. (příloha spisu č. 7, strana 46-53), avšak ke skutečnosti, že účastník řízení ve svém přípise ze dne 9. 4. 2003 (spis č. III., strana 260-263) sdělil, že požadované podmínky obchodního chování u programu Winback v písemné podobě neexistují (strana 42 napadeného rozhodnutí).
K námitkám účastníka týkajícím se uložené pokuty tedy konstatuji, že orgán prvního stupně nepochybil, přihlédl-li ke všem shora uvedeným okolnostem. Úřadem stanovenou výši pokuty shledávám jako přiměřenou závažnosti porušení soutěžních pravidel. Ve správním řízení bylo totiž nepochybně prokázáno, že společnost ČESKÝ TELECOM zneužila svého dominantního postavení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí. Spolehlivě zjištěnou je také skutečnost, že příjmy společnosti ČESKÝ TELECOM od podnikatelských subjektů tvoří významnou část jeho výnosů, což zejména vzhledem ke konstrukci smluvního hovorného a Vyúčtování smluvního hovorného představuje pro účastníka řízení jistotu určitého nezanedbatelného objemu příjmů. Skutečnost, že k vytvoření Všeobecných podmínek a tedy k uzavírání smluv na poskytnutí cenových plánů dochází v období, kdy existuje veřejný zájem na liberalizaci telekomunikačního sektoru, je nezbytné rovněž zohlednit, neboť nově přijatá obchodní politika, např. vytvoření a aplikace programů Winback/Retence vede k narušení hospodářské soutěže, což reálně znesnadňuje vstup alternativních operátorů na relevantní trh. Z hlediska závažnosti považuji dále za opodstatněné, že orgán prvního stupně při ukládání pokuty přihlédl ke skutečnosti, že újma byla způsobena nejen ostatním soutěžitelům formou vytváření bariéry rozvoje konkurenčního prostředí na relevantním trhu, ale rovněž spotřebitelům, a to jak zákazníkům "zavázaným", tak i "nezavázaným", u nichž vedlo zjištěné zneužití dominantního postavení společností ČESKÝ TELECOM k jejich cenové diskriminaci. Vzhledem k pokutám uloženým Úřadem v jiných správních řízeních v poslední době nepovažuji pokutu ve výši 81 700 000,-Kč za neadekvátní, a to s ohledem na čistý obrat účastníka řízení dosažený za poslední ukončený kalendářní rok.
Pokud jde o námitku účastníka řízení týkající se lhůt pro splnění uloženého opatření k nápravě, poukazuji na samotné konstatování účastníka řízení, že po vydání napadeného rozhodnutí začal sám s odstraňováním protisoutěžních ustanovení ze smluv na poskytnutí cenového plánu. Vzhledem k tomu, že od vydání napadeného rozhodnutí do vydání rozhodnutí o rozkladu uplynulo již šest měsíců, shledávám lhůty pro splnění uloženého opatření k nápravě za dostatečné.
Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností, kdy žádnou z námitek účastníka řízení nepovažuji za oprávněnou, uzavírám přezkum skutkové podstaty správního řízení č.j. S 1/03 závěrečným konstatováním, že účastník řízení skutečně zneužil svého dominantního postavení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí na újmu spotřebitelů i ostatních soutěžitelů-alternativních poskytovatelů telekomunikačních služeb. Ztotožňuji se přitom se závěry orgánu prvního stupně, že smlouvy na poskytnutí cenových plánu, jež společnost ČESKÝ TELECOM uzavírá s podnikatelskými subjekty ve znění Všeobecných podmínek obsahující závazky odběratelů veřejných telefonních služeb prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí ohledně smluvního hovorného, včetně Vyúčtování smluvního hovorného, závazek "výhradního odběru", či závazek, že smlouva na poskytnutí cenového plánu nebude žádnou ze smluvních stran vypovězena před určitým pevně stanoveným datem, stejně jako uplatňování individuálních podmínek ve smlouvách na poskytnutí cenového plánu odlišných od Všeobecných podmínek či aplikace programů Winback/Retence, jsou tzv. věrnostními rabaty, které tím, že je poskytuje společnost ČESKÝ TELECOM jako soutěžitel v dominantním postavení, vytvářejí bariéru pro rozvoj konkurence na relevantním trhu a současně také vedou k cenové diskriminaci ostatních zákazníků, jež se vůči účastníkovi řízení nezavázali. Co se týče námitky účastníka řízení, že Úřad ve správním řízení porušil povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci tím, že nezajistil potřebné ekonomické analýzy, jež by exaktně popisovaly dopady chování účastníka řízení v soutěži na soutěžitele i spotřebitele, respektive jejich kvantifikace, považuji za nezbytné zdůraznit, že pro konstataci porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže zneužitím dominantního postavení musí Úřad prokázat újmu, která vznikla jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, případně oběma jako ve správním řízení č.j. S 1/03. Pojem újma je přitom vykládán v širším obecnějším významu. Újmu nelze bez dalšího zaměňovat s materiální škodou, tj. nelze ji vždy vyčíslit v penězích, tedy kvantifikovat. Dopad na jiné soutěžitele spočívá již v tom, že tito v důsledku zneužití dominantního postavení nemohou na relevantním trhu působit za rovných soutěžních podmínek. Ve správním řízení č.j. S 1/03 došlo vůči ostatním soutěžitelů-alternativním operátorům k vytváření bariéry pro rozvoj konkurenčního prostředí; újmu by však bylo možno jen obtížně vyčíslit. Pokud jde o újmu spotřebitelů, pak je možné konstatovat, že zneužití dominantního postavení na relevantním trhu má v konečném důsledku téměř vždy negativní dopad na spotřebitele. Ve správním řízení se újma spotřebitelů projevila nejen u zavázaných zákazníků účastníka řízení, ale rovněž u zákazníků nezavázaných, u nichž vedlo jednání společnosti ČESKÝ TELECOM k cenové diskriminaci. Ani tyto dopady nelze kvantifikovat. Námitku týkající se neprovedení ekonomických analýz neshledávám oprávněnou, neboť účastníkem řízení namítaná kvantifikace dopadů je reálně ve správním řízení č.j. S 1/03 nemožná. Se způsobem popisu a kvalifikace dopadů, jenž je obsažen v odůvodnění napadeného rozhodnutí, se tak ztotožňuji. Postup Úřadu jsem také neshledal v rozporu s aplikací čl. 81 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské smlouvy a se souvisejícími judikáty Evropské komise a Evropského soudního dvora, z nichž Úřad při posuzování věci podpůrně vycházel a na které v kapitole "Právní posouzení případu" (strana 29-36) odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně odkázal.
Po přezkoumání rozkladem napadeného rozhodnutí, a to i nad rámec námitek uplatněných v rozkladu, kdy jsem zjištěné skutečnosti hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jsem neshledal žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení ve věci anebo vrácení orgánu prvního stupně k novému projednání. Ve správním řízení č.j. S 1/03 bylo prokázáno, že účastník řízení, společnost ČESKÝ TELECOM zneužila svého dominantního postavení na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí tím, že s podnikatelskými subjekty uzavírá smlouvy na poskytování cenových plánů ve znění Všeobecných podmínek, ve kterých zavazuje tyto podnikatelské subjekty "věrnostními rabaty", čímž nejenže vytváří bariéru pro rozvoj konkurenčního prostředí na předmětném relevantním trhu, ale zároveň toto jednání vede k cenové diskriminaci ostatních podnikatelských subjektů, které se účastníkovi řízení nezavázaly. Změna výrokové části 1. napadeného rozhodnutí, kterou jsem provedl, spočívá ve formulačním upřesnění znění bodu e) a závěru výroku čistě z důvodu gramatického, kdy z hlediska věcného se se závěry prvostupňového orgánu v souladu se shora uvedeným ztotožňuji. Pokuta byla uložena v rozmezí zákonného zmocnění podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, Úřad v rámci správní uvážení zohlednil všechny přitěžující i polehčující okolnosti případu, a proto jsem výrokovou část 2. napadeného rozhodnutí potvrdil, když žádné z námitek směřujících proti pokutě jsem nepřisvědčil. Rovněž opatření k nápravě uložená výrokovými částmi 4. a 5. napadeného rozhodnutí jsem potvrdil s tím, že účastníkovi řízení ukládají takové povinnosti ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 zákona, jež by měly zabezpečit konkurenční prostředí na relevantním trhu.
Uzavírám tedy, že po přezkoumání věci v celém rozsahu jsem ze všech shora uvedených důvodů a na základě návrhu rozkladové komise rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
ČESKÝ TELECOM, a.s.
Olšanská 55/5
130 34 Praha 3
právní zástupce účastníka řízení
Mgr. Radek Pokorný
AK Pokorný, Wagner & spol.
Karolíny Světlé 301/8
110 00 Praha
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 2004 a stalo se vykonatelným dle jednotlivých výrokových částí.