UOHS R017/2002
Rozhodnutí: R017/2002 Instance II.
Věc určovací řízení podle §7
Účastníci Český Mobil a.s. RadioMobil a.s.
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozkladem napadené rozhodnutí změněno
Rok 2002
Datum nabytí právní moci 15. 8. 2003
Související rozhodnutí S021/02
Dokumenty dokument ke stažení 182 KB


Čj. R 17/2002 V Brně dne 7. 8. 2003
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 29. 3. 2002 č.j. S 21/02-860/02-VO I ve věci určení podle § 7 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, podal účastník řízení společnost T-Mobile Czech Republic a.s. , se sídlem Praha 2, Londýnská 730, PSČ 120 00, IČ 64949681, zastoupená na základě pověření svým zaměstnancem Mgr. Petrem Josefim, bytem Nám. Jiřího z Poděbrad 154, 508 01 Hořice, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 29. 3. 2002 č.j. S 21/02-860/02-VO I měním takto:
Určuje se, že dohody obsažené ve Smlouvě o propojení telekomunikačních zařízení a sítí , která byla uzavřena dne 20. 12. 2000 mezi společnostmi Český Mobil a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 167, PSČ 100 00, IČ 25788001, a T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 2, Londýnská 730, PSČ 120 00, IČ 64949681, a to dohody obsažené:
v čl. 3.1 a na něj navazující Příloha A včetně jejích dílčích příloh , dle níž si účastníci dohodli realizaci propojení sítí výhradně v propojovacích bodech prostřednictvím propojovacích spojů, kdy propojovací body jsou popsány v Příloze A,
v čl. 6.6 , dle níž si účastníci dohody budou po dobu neexistence přímého propojení mezi jejich sítěmi poskytovat služby tranzitem prostřednictvím pevné sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., kdy tento provoz se bude řídit Smlouvou o propojení telekomunikačních zařízení a sítí a podmínkami sjednanými každou smluvní stranou se společností ČESKÝ TELECOM, a.s.,
v čl. 7.1 a na něj navazující Příloha C včetně jejích dílčích příloh , dle níž bude každá smluvní strana účtovat za služby poskytnuté druhé smluvní straně ceny za propojení uvedené v Příloze C,
podléhají zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 až 6 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 29. 3. 2002 rozhodnutí prvního stupně, kterým podle § 7 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o ochraně hospodářské soutěže"), určil, že Smlouva o propojení telekomunikačních zařízení a sítí (dále jen "Smlouva o propojení") uzavřená mezi účastníky správního řízení č.j. S 21/02, tj. společnostmi Český Mobil a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 167, PSČ 100 00, IČ 25788001 (dále jen "Český Mobil"), a T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 2, Londýnská 730, PSČ 120 00, IČ 64949681 (dále jen "T-Mobile"), obsahuje v čl. 3.1, v návaznosti na přílohu A včetně dílčích příloh, v čl. 6.6 a v čl. 7.1, v návaznosti na přílohu C včetně dílčích příloh, ustanovení, která jsou dohodami podléhajícími zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěž podle § 3 až 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť čl. 3.1, v návaznosti na přílohu A včetně dílčích příloh, neumožňuje propojení sítí účastníků řízení jiným způsobem než přímým propojením, s výjimkou případů uvedených v čl. 6.6, jenž umožňuje propojení sítí účastníků řízení výhradně prostřednictvím pevné sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s (dále jen "ČESKÝ TELECOM"), a to pouze za předpokladu neexistence přímého propojení sítí. Čl. 7.1, v návaznosti na přílohu C včetně dílčích příloh, stanoví, že za služby poskytnuté podle Smlouvy o propojení bude každá smluvní strana účtovat druhé smluvní straně ceny za propojení stanovené touto Smlouvou o propojení, přičemž jednotná cena za propojení se uplatňuje bez ohledu na způsob propojení sítí.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení-společnost T-Mobile včas rozklad. V první části rozkladu namítá zejména skutečnosti vztahující se k právní kvalifikaci samotné Smlouvy o propojení, kterou provedl orgán prvního stupně. Účastník řízení odkazuje na ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o telekomunikacích"), ze kterého pro něj dle jeho názoru vyplývá povinnost uzavřít na žádost každého zájemce, který splní zákonem stanovené požadavky, písemnou smlouvu o přímém či nepřímém propojení veřejných telekomunikačních sítí. Smlouva o propojení upravuje přitom podle přesvědčení T-Mobile pouze přímé propojení telekomunikačních sítí T-Mobile a Českého Mobilu, je právním úkonem, který zakládá obchodně právní závazkový vztah, a proto se použijí interpretační pravidla obsažené v ustanovení § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"). Úmyslem obou účastníků řízení, tj. obou smluvních stran Smlouvy o propojení bylo podle názoru T-Mobile uzavřít smlouvu o přímém propojení sítí a tento úmysl byl oběma smluvním stranám také znám a lze jej jednoznačně dovodit z jednání, která uzavření Smlouvy o propojení předcházela a která je možné doložit i některými zápisy pořízenými z těchto jednání a vzájemnou korespondencí smluvních stran. Účastníku řízení, jenž rozhodnutí prvního stupně napadl rozkladem, není známo žádné ustanovení Smlouvy o propojení, které by obsahovalo přímý zákaz nepřímého propojení sítí obou smluvních stran.
Společnost T-Mobile pak v rozkladu dále uvádí, že ujednání obsažené v příloze A odst. 7 Smlouvy o propojení upravující provoz pro případ, kdy přímé propojení nebude schopné z kapacitních důvodů zabezpečit propojení telekomunikačních sítí obou smluvních stran- "overflow traffic is routed via Český Telecom"- bylo do Smlouvy o propojení zařazeno, aby se předešlo případnému porušení zákona o telekomunikacích v důsledku nekoordinovaného postupu obou smluvních stran v případě předkročení kapacitních možností přímého propojení. Uvedené ustanovení nelze dle názoru T-Mobile interpretovat jinak, než jako dohodu obou smluvních stan o subjektu, který v případě nedostatečné kapacity přímého propojení zabezpečí přenos provozu a ve svém důsledku tedy nepřetržité poskytování veřejné telekomunikační služby. K čl. 6.6 Smlouvy o propojení T-Mobile konstatuje, že toto ustanovení upravuje vzájemné vztahy smluvních stran ohledně období ledna 2000 až dubna 2000, kdy neexistovalo přímé propojení telekomunikačních sítí obou smluvních stan. Při interpretaci tohoto ustanovení je třeba vycházet z historických souvislostí negociačního procesu Smlouvy o propojení. Zjevným úmyslem smluvních stran bylo v době předložení a posuzování návrhu upravit vzájemná práva a povinnosti smluvních stran pro období, než bude přímé propojení zprovozněno. Zařazení předmětného ustanovení do Smlouvy o propojení bylo výsledkem snahy obou smluvních stan propojit své sítě co nejrychleji a naplnit tak závazky kladené oběma smluvním stranám platným právním řádem a vydanými pověřeními pro vykonávaní telekomunikačních činností.
Společnost T-Mobile dále zdůrazňuje, že Smlouva o propojení formu nepřímého propojení telekomunikačních sítí neupravuje, tedy jej ani nezakazuje. Vzájemné vztahy obou smluvních stran pro případ nepřímého propojení jejich telekomunikačních sítí lze však na návrh kterékoliv smluvní strany upravit samostatným smluvním ujednáním, které musí být v souladu se zákonem o telekomunikacích zachyceno písemně, jinak by trpělo vadou pro nedostatek formy. Závěr, že Smlouva o propojení neupravuje nepřímé propojení telekomunikačních sítí obou smluvních stan, dovozuje společnost T-Mobile rovněž ze skutečnosti, že v ní nejsou obsažena ustanovení, která by dle jejích názoru byla pro úpravu nepřímého propojení nezbytná a která by tudíž byla součástí smluvních ujednání upravujících nepřímé propojení telekomunikačních sítí.
Z interpretace jednotlivých ustanovení Smlouvy o propojení, a to jak samostatně, tak v jejich vzájemném spojení nelze dovodit, že Smlouva o propojení zakazuje kterékoliv ze smluvních stran propojit se do sítě druhé smluvní strany prostřednictvím nepřímého propojení. Je přitom zřejmé, že interpretací Smlouvy o propojení uzavřené mezi účastníky správního řízení podle závazných interpretačních pravidel je nutné dojít k závěru, že Smlouva o propojení upravovala a upravuje pouze přímé propojení telekomunikačních sítí obou společností, nepřímé propojení sítí, až na shora uvedenou výjimku, Smlouva o propojení neupravovala a neupravuje. Kterákoliv ze stran smlouvy byla a je podle platné právní úpravy oprávněna navrhnout druhé smluvní straně uzavření smlouvy, která upraví vzájemná práva a povinnosti subjektů při nepřímém propojení jimi provozovaných telekomunikačních sítí. Žádná ze smluvních stran návrh na uzavření smlouvy nevznesla a z tohoto důvodu nebyla příslušná smlouva uzavřena. Ze skutečnosti, že účastníci řízení neuzavřeli určitou smlouvu, ačkoliv tak mohli učinit, respektive, že ani nepodali v souladu se zákonem o telekomunikacích návrh na její uzavření, nelze podle názoru společnosti T-Mobile dovozovat, že stávající uzavřená Smlouva o propojení, respektive její některá ustanovení, jsou zakázanými dohodami ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže. Účastník řízení dále ve svém rozkladu uvádí, že v důsledku absence návrhu na uzavření smlouvy o nepřímém propojení sítí Českého Mobilu a T-Mobilu neexistovala a dosud neexistuje úprava vzájemných práv a povinností při nepřímém propojení telekomunikačních sítí, přesto však společnost Český Mobil přistoupila v srpnu 2001 ke směřování hovorů účastníků své sítě do sítě T-Mobile prostřednictvím sítě ČESKÝ TELECOM, obrátil se T-Mobile na Český telekomunikační úřad (dále jen "ČTÚ") jako na orgán příslušný rozhodovat v oblasti přístupu a propojování veřejných telekomunikačních sítí v souladu s ustanovením § 95 odst. 4 písm. a) zákona o telekomunikacích, aby rozhodl, zda Smlouva o propojení ve stávajícím znění upravuje nepřímé propojení telekomunikačních sítí mezi jejími smluvními stranami. ČTÚ vydal na základě podání T-Mobile předběžné opatření, kterým rozhodl, že podle stávající Smlouvy o propojení lze směrovat provoz ze sítě Českého Mobilu do sítě T-Mobile pouze prostřednictvím přímého propojení.
Vzhledem k tomu, že Úřad dospěl při interpretaci jednotlivých ustanovení Smlouvy o propojení k odlišným závěrům než společnost T-Mobile, uvádí dále účastník řízení své námitky vztahující se k této problematice. Dle názoru společnosti T-Mobile je interpretace Smlouvy o propojení vyjádřená Úřadem v rozkladem napadeném rozhodnutí chybná a účelová, nevycházející z interpretačních pravidel stanovených platnou právní úpravou. Smlouva o propojení upravuje až na dvě výjimky, tj. nedostatečné kapacity přímého propojení a případ neexistence přímého propojení, pouze přímé propojení sítí T-Mobile a Českého Mobilu. Ve vztahu k čl. 1.7 Smlouvy o propojení nesouhlasí společnost T-Mobile se závěrem Úřadu, že z důvodu absence výslovného vyjádření způsobů, jakými má k propojení telekomunikačních sítí mezi smluvními stranami dojít, je předmětem úpravy Smlouvy o propojení jak přímé, tak nepřímé propojení telekomunikačních sítí. K čl. 1.8 Smlouvy o propojení, který definuje, co je to propojovací bod, T-Mobile konstatuje, že propojení v jiných než definovaných a odsouhlasených propojovacích bodech by bylo v rozporu s platným zákonem o telekomunikacích a že k přímému propojení telekomunikačních sítí účastníků řízení může proto docházet výhradně v propojovacích bodech. Ke smluvní úpravě čl. 3.1 a 6.6 T-Mobile uvádí, že Smlouva o propojení upravuje pouze přímé propojení, nepřímé propojení nezakazuje, a to ani v době existence přímého propojení. Každá ze smluvních stran měla a má totiž právo navrhnout příslušná smluvní ujednání, která by nepřímé propojení jejich telekomunikačních sítí upravila. Vzhledem ke skutečnosti, že podle názoru společnosti T-Mobile je předmětem Smlouvy o propojení úprava práv a povinností smluvních stran pro potřeby přímého propojení, je třeba čl. 7.1 interpretovat jako dohodu smluvních stran o ceně za přímé propojení jejich telekomunikačních sítí. Jedinou používanou výjimku, kdy je cena platná pro nepřímé propojení sítí, představuje "přelivový" provoz směrovaný přes síť společnosti ČESKÝ TELECOM. Účastník řízení zásadně nesouhlasí se závěry Úřadu, že si strany Smlouvy o propojení " stanovily pevnou cenu za propojení svých sítí bez ohledu na způsob propojení, tj. zavázaly se platit si stejnou cenu za propojení nezávisle na tom, zda k propojení sítí dochází přímým propojením nebo tranzitem prostřednictvím sítě třetí strany " , tento závěr platí pouze pro přímý "přelivový" provoz, který je minimální a neznamená žádné omezení hospodářské soutěže, pro ostatní nepřímý provoz však neplatí, protože cena pro přímý provoz není, kromě výše uvedené výjimky, ve Smlouvě o propojení stanovena.
Účastník řízení-společnost T-Mobile ve svém rozkladu rovněž namítá proti tvrzení Úřadu, že ČESKÝ TELECOM je schopný propojit sítě obou účastníků řízení za výrazně nižší ceny, než jsou ceny za propojení stanovené ve Smlouvě o propojení, že dané tvrzení je založeno na skutečnosti, že ČESKÝ TELECOM od února 2001 jednostranně stanovil a hradil cenu za propojení do sítě T-Mobile ve výši 3,00 Kč, což je cena, která podle tvrzení T-Mobilu nemá žádnou oporu ve smluvním ujednání mezi T-Mobilem a ČESKÝM TELECOMEM, přičemž o výši ceny je vedeno samostatné správní řízení u ČTÚ. Účastník řízení dále argumentuje platným zákonem o telekomunikacích, který při sjednávání či stanovení cen za propojení vymezuje zákonné principy uplatňované při sjednávání či stanovení cen za propojení-nediskriminace, možnost ověření způsobu výpočtu a nákladová orientace. Pokud jsou tyto zákonné principy při sjednávání ceny za propojení důsledně uplatňovány, je logicky zcela vyloučeno, aby cena přímého propojení-nákladově založená-byla vyšší než cena propojení nepřímého, které bude směrovat propojovaný provoz prostřednictvím sítě třetí strany, při jehož realizaci nevyhnutelně vzniknou více náklady přímo související s úhradou ceny za tranzit subjektu, který tranzit hovoru poskytuje.
Na závěr části I. rozkladu účastník řízení konstatuje, že z výše uvedené argumentace jednoznačně vyplývá, že Smlouva o propojení není zakázanou dohodou ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Další část rozkladu je věnována námitkám proti Úřadem vymezenému relevantnímu trhu. Dle názoru účastníka řízení nelze relevantní trh označit jako "trh provozování veřejných telekomunikačních sítí" , neboť trh provozování veřejných telekomunikačních sítí není místem, kde by docházelo ke střetu nabídky a poptávky. Ze strany Úřadu jde dle názoru T-Mobilu spíše o nepřesně užitý název relevantního trhu než o chybné vymezení trhu po věcné stránce, protože z odůvodnění věcného vymezení relevantního trhu, které je obsaženo v rozkladem napadeném rozhodnutí, vyplývá, že Úřad pracoval s údaji z trhu propojení. Vhodnějším a přesnějším názvem by dle přesvědčení T-Mobile byl trh poskytování propojovacích služeb. Účastník řízení dále poukazuje na skutečnost, že ze spisového materiálu, který byl předložen oprávněnému zástupci T-Mobile, nebylo zřejmé ani vymezení relevantního trhu ani podíl, kterého účastníci řízení na vymezeném trhu dosahují. Ze spisu ani z informací poskytnutých Úřadem není účastníku řízení zcela zřejmý způsob výpočtu podílu na trhu, kterého společně s Českým Mobilem dosahují. Tyto informace se staly pro účastníka řízení zřejmé až v rámci rozkladem napadeného rozhodnutí, což společnost T-Mobile vnímá jako porušení jejich základních procesních práv, zejména proto, že jí bylo v rozporu s ustanovením § 33 odst. 2 správního řádu odepřeno právo se k vyjádřit k podkladům napadeného rozhodnutí a rovněž ke způsobu jejich zjištění. T-Mobile dále Úřad upozorňuje na skutečnost, že ze správního spisu č.j. S 21/02 nevyplývalo, že při zjišťování podílu účastníků řízení na relevantním trhu byly skutečně osloveny všechny společnosti, například dle jeho zjištění nebyla oslovena společnost PRAGONET, a.s., což může mít za následek nepřesně stanovený společný podíl účastníků řízení na vymezeném relevantním trhu.
Na závěr části II. rozkladu, která obsahuje námitky proti vymezení relevantního trhu konstatuje účastník řízení, že Úřad se v průběhu správního řízení zcela opomněl zabývat zásadní specifikou hospodářské soutěže v oblasti telekomunikací, kdy postavení operátorů je upraveno kogentním způsobem ve speciálních právních předpisech a na dodržování zákonné úpravy dohlíží národní regulační úřad sektoru telekomunikací, tj. ČTÚ, který se soustřeďuje na otázky dodržování pravidel této speciální úpravy všemi subjekty působícími na telekomunikačním trhu, a rovněž tak i na některé otázky zajištění ochrany hospodářské soutěže v tomto sektoru. Dle názoru T-Mobile Úřad nedostatečně spolupracoval v průběhu správního řízení s ČTÚ, kterému je v oblasti telekomunikačních vztahů svěřena značná pravomoc a který je se specifickou situací na trhu telekomunikací v České republice seznámen.
V části III. rozkladu účastník řízení namítá, že pro účely dohody, tj. Smlouvy o propojení působí T-Mobile a Český Mobil na různých úrovních trhu zboží, a tudíž jde dle jeho názoru o dohodu vertikální. Návaznost jednotlivých plnění (a tudíž vertikální charakter plnění) lze ještě názorněji demonstrovat na případném propojení dvou telekomunikačních sítí, kde v síti 1 hovor vznikne (výrobce)-síť 2 přenese hovor do sítě 3 (distributor)-síť 3 předá hovor zákazníkovi (prodejce). Platná právní úprava a rozhodovací praxe Úřadu připouští uzavření vertikální dohody i mezi soutěžiteli působícími na téže úrovni trhu, tj. mezi horizontálními konkurenty. V souvislosti s předmětem Smlouvy o propojení, která upravuje vzájemně navazující plnění a vzhledem ke skutečnosti, že T-Mobile a Český Mobil jsou na určitých úrovních trhu subjekty, které si vzájemně konkurují, pro účely Smlouvy o propojení však takovými subjekty nejsou a ani z technických důvodů být nemohou, lze dle přesvědčení společnosti T-Mobile dovodit, že Smlouva o propojení uzavřená mezi ní a druhým účastníkem správního řízení je podle zákona o ochraně hospodářské soutěže dohodou ve vertikálním smyslu. V souvislosti s vymezením Smlouvy o propojení jako dohody vertikální poukazuje T-Mobile na fakt, že Smlouva o propojení splňuje podmínky ustanovení § 6 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, které pro vertikální dohody stanoví 10 % hranici pro uplatnění pravidla de minimis, neboť společný podíl účastníků řízení na relevantním trhu činí cca 7 %, a z tohoto důvodu se na posuzovanou dohodu dle názoru účastníka řízení zákaz podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže nevztahuje. Z argumentace podané v části III. rozkladu dle společnosti T-Mobile jednoznačně vyplývá, že Smlouva o propojení je vertikální dohodou, na kterou se vztahuje výjimka uvedená v ustanovení § 6 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Ve IV. části rozkladu účastník řízení-T-Mobile konstatuje, že ve správním řízení č.j. S 21/02 byly porušeny některé základní zásady vedení správního řízení stanovené správním řádem, a že řízení trpělo některými procesními vadami. Napadené rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. T-Mobile považuje za prokázané, že úmyslem obou smluvních stran bylo uzavřít smlouvu o přímém propojení. Rovněž je namítána skutečnost, že Úřad se nedostatečně seznámil s právní úpravou telekomunikací v České republice, se specifiky hospodářské soutěže v oblasti telekomunikací. Nedostatečně zjištěný skutkový stav věci je pak dále důsledkem nedostatečné spolupráce Úřadu v průběhu správního řízení s ČTÚ, kterému je svěřena v oblasti telekomunikačních vztahů značná pravomoc a který je seznámen se specifickou situací na trhu telekomunikací v České republice. Zejména poukazuje na skutečnost, že Úřad si dotazem u ČTÚ neověřil důvod výrazně nižší ceny za propojení nabízené ČESKÝM TELECOMEM než ostatními účastníky trhu.
V průběhu správního řízení nebyla dle účastníka řízení dodržována také zásada spolupráce (součinnosti) účastníků řízení se správními orgány zakotvená v § 4 odst. 1 správního řádu. Tato zásada doplňuje zásadu součinnosti správních orgánů s občany a organizacemi (ustanovení § 3 odst. 2 správního řádu) tím, že poskytuje účastníku řízení právo podílet se na procesu a tudíž i v mezích zákona ovlivnit obsah rozhodnutí. Současně je tato zásada základem pro stanovení procesních povinností účastníka řízení. T-Mobile zejména namítá porušení jeho práva jako účastníka řízení navrhovat důkazy a poskytovat vyjádření a vysvětlení (ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu) a dále práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a způsobu jejich zjištění. Účastník řízení dále uvádí, že z nahlížení do spisu, která proběhla dne 12. 2. 2002 a 25. 3. 2002, mu nebylo zřejmé, jakým směrem se vedené správní řízení ubírá, jak Úřad postupoval při vymezení relevantního trhu, kdy nebyl doložen žádný výpočet společného podílu účastníků řízení na vymezeném relevantním trhu. T-Mobile ve svém rozkladu rovněž upozorňuje na skutečnost, že pokud se napadené rozhodnutí nezakládá pouze na správním uvážení Úřadu, jsou údaje shromážděné ve správním řízení, které mají pro výsledek řízení zásadní význam, označeny jako obchodní tajemství a jako takové nebyly společnosti T-Mobile jako účastníkovi řízení zpřístupněny. Odepřením nahlédnout do spis či jeho části účastníkovi řízení s odůvodněním, že spis obsahuje obchodní tajemství, je výrazným způsobem omezena možnost obrany účastníka řízení vůči postupům a rozhodnutím správního orgánu. Dle názoru T-Mobile nejsou dány žádné zákonné důvody a nelze ani dovodit, že by soukromý zájem na absolutním utajení obchodního tajemství byl silnější, než zájem na dodržení zásad stanovených správním řádem.
V závěru svého rozkladu účastník řízení shrnuje, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s ustanovením § 46 správního řádu a nesplňuje náležitosti podle § 47 odst. 2 správního řádu. T-Mobile má za to, že napadené rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Z obsahu výroku rozhodnutí není zřejmé, zda Úřad označil za neplatné celé jednotlivé články Smlouvy o propojení vyjmenované ve výroku rozhodnutí či pouze jejich jednotlivé části, již vůbec pak není účastníkovi řízení zřejmý status ustanovení Smlouvy o propojení a jejích příloh, na které články Smlouvy o propojení ve výroku rozhodnutí odkazují. Z tohoto důvodu považuje T-Mobile výrok napadeného rozhodnutí za nejasný a nesrozumitelný, nepřesný a neurčitý, a v důsledku toho též nepřezkoumatelný. Také odůvodnění rozhodnutí prvního stupně je dle názoru účastníka řízení nedostatečné, a to zejména pokud se týká vymezení společného podílu účastníků řízení na relevantním trhu, použitých interpretačních pravidel při posuzování Smlouvy o propojení z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže a posouzení charakteru Smlouvy z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Na základě všech shora uvedených námitek navrhuje účastník řízení-T-Mobile, aby správní orgán rozhodující o rozkladu zrušil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vydané dne 29. 3. 2002 pod č.j. S 21/02-860/02-VO I.
K rozkladu společnosti T-Mobile podal druhý účastník řízení-společnost Český Mobil vyjádření, ve kterém v souhrnu konstatuje, že obě formy propojení jak přímé, tak nepřímé jsou navzájem velmi dobře zaměnitelné, technicky i ekonomicky realizovatelné. Dle jeho názoru neexistují problémy, co se týče kvality propojení, a ani z hlediska finančního nepředčí jedna z těchto forem propojení druhou, jak o tom svědčí zkušenosti z celého světa i České republiky. Kromě toho neexistují ani právní omezení, která by upřednostňovala jednu z forem propojení před druhou nebo která by bránila používání nepřímého propojení v době, kdy je možné propojení přímé. Volba propojení záleží dle názoru společnosti Český Mobil výhradně na užívání provozovatele, v jehož síti hovor vzniká. Pro nepřímé propojení není nutné uzavření smlouvy o propojení mezi provozovatelem sítě, v jehož síti hovor vzniká, a provozovatelem, v jehož síti je hovor zakončován, ani není nutné dokazovat, že je nepřímé propojení mnohem výhodnější než propojení přímé. Neexistují proto právní ani skutkové důvody, které by vyžadovaly exkluzivitu jedné formy propojení na úkor jiné formy propojení a každá z těchto forem je přiměřenou a použitelnou náhradou za druhou formu propojení, kdy všichni provozovatelé telekomunikačních sítí se mohou svobodně rozhodnout, kterou formu propojení, ať přímou, nepřímou nebo obě současně, chtějí používat pro propojování své sítě se sítěmi ostatních provozovatelů. Provozovatelé telekomunikačních sítí by měli mít možnost používat na prvním místě tranzitní služby i s ohledem na velké množství smluv, které je jinak nutné uzavírat. Společnost Český Mobil je přesvědčena, že Úřad v rozkladem napadeném rozhodnutí správně definoval relevantní trh i to, že na tomto trhu je Smlouva o propojení horizontální dohodou, která podléhá zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěž. Český Mobil, jako účastník správního řízení č.j. S 21/02 zastává také názor, že Úřad vedl šetření a vydal napadené rozhodnutí v souladu se všemi příslušnými právními předpisy, zvláště v souladu se správním řádem a zákonem o ochraně hospodářské soutěže, kdy argumenty druhého účastníka řízení jsou s těmito zákony v rozporu, jsou neodůvodněné a učiněné v jeho vlastní prospěch, a proto by rozkladu nemělo být vyhověno.
Společnost T-Mobile využila před vydáním rozhodnutí o rozkladu práva účastníka řízení seznámit se správním spisem a podat vyjádření k podkladu pro rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění. Vyjádření účastníka řízení společnosti T-Mobile se věcně shoduje s námitkami již obsaženými v rozkladu. Nad rámec v rozkladu uvedených skutečností navrhuje účastník řízení, aby Úřad pro potřeby správního řízení č.j. S 21/02 zajistil vyjádření ČTÚ ke skutečnosti, zda podle jeho názoru Smlouva o propojení uzavřená dne 20. 12. 2000 mezi účastníky správního řízení zakazovala nepřímé propojení telekomunikačních sítí či zda ho pouze (s výjimkou dvou v rozkladu specifikovaných případů) neupravovala. Dále společnost T-Mobile Úřad informuje o skutečnosti, že ačkoliv Český Mobil odmítal uznat právo T-Mobile na úhradu ceny za propojení ve zkoumaném období, dne 22. 7. 2003 došlo mezi účastníky správního řízení k uzavření dohody o narovnání a Český Mobil zaplatil za inkriminované období společnosti T-Mobile cenu, která byla v té době obvyklá na trhu. Tato skutečnost dle názoru společnosti T-Mobile prokazuje, že neexistovala cenově výhodnější alternativa pro propojení telekomunikačních sítí účastníků řízení než přímé propojení, a protože Český Mobil tvrdí, že kvalita poskytovaných telekomunikačních služeb je shodná při přímém i nepřímém propojení, lze i v obecné rovině konstatovat, že výhodnější varianta než přímé propojení neexistuje, což je ovšem v souladu s tvrzením společnosti T-Mobile obsaženým v rozkladu.
Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s § 57 odst. 2 téhož ustanovení správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém jeho rozsahu a o věci uvážil následujícím způsobem. Nejprve jsem se přitom zabýval námitkami společnosti T-Mobile proti právní kvalifikaci a interpretaci Smlouvy o propojení a jejích jednotlivých článků , kterou provedl Úřad v rozkladem napadeném rozhodnutí, kdy jsem dospěl k následujícím závěrům. Předmětem určovacího řízení podle § 7 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže je posouzení dohod obsažených ve Smlouvě o propojení uzavřené mezi účastníky řízení z hlediska souladu s právní úpravou obsaženou v § 3 až 6 téhož zákona. Orgán prvního stupně měl povinnost na jednotlivé dohody nahlížet ve všech jejich souvislostech, tj. jak z pohledu jejich formálního obsahu a kontextu, ve kterém jsou uzavírány, tak z hlediska účelu, ke kterému tyto dohody směřují a významu, který mu strany těchto dohod přikládají. Jen tak bylo možno postihnout materiální stránku spolupráce podle těchto dohod a zjistit jejich skutečný obsah a smysl. Účastníci řízení uzavřeli mezi sebou, prostřednictvím čl. 3.1, v návaznosti na Přílohu A včetně jejích dílčích příloh Smlouvy o propojení, dohodu, která neumožňuje propojení jejich telekomunikačních sítí jiným způsobem než přímým propojením, s výjimkou případů uvedených v čl. 6.6, jenž umožňuje propojení sítí účastníků řízení prostřednictvím sítě třetí strany, respektive společnosti ČESKÝ TELECOM, avšak pouze za předpokladu neexistence přímého propojení sítí účastníků řízení, nebo v případě nedostatečné kapacity propojení-Příloha A čl. 7. Fakticky se tedy mezi oběma účastníky řízení jedná o výhradní závazek poskytovat propojení pouze formou přímého propojení. Účastníci řízení si jistě mohou mezi sebou uzavřít smlouvu, která bude upravovat pouze přímé propojení, a smluvní strany budou mít svobodnou vůli v rozhodování, zda budou či nikoliv přímé propojení využívat. Smlouva o propojení však nemůže být prostředkem k dosahování skryté výhradnosti. Společností T-Mobile argumentované ustanovení § 37 odst. 2 zákona o telekomunikacích ukládá provozovatelům veřejných telekomunikačních služeb povinnost umožnit oprávněným žadatelům, kteří jsou také provozovateli nebo poskytovateli vykonávajícími telekomunikační činnost, přímé nebo nepřímé propojení jimi provozovaných telekomunikačních sítí. K propojení sítí může přitom dojít přímo, nepřímo nebo oběma způsoby. Každý z těchto způsobů propojení představuje splnění zákonného požadavku obsaženého v § 37 odst. 2 zákona o telekomunikacích. Smlouva o propojení by měla v souladu se zákonem o telekomunikacích i s právem na ochranu hospodářské soutěže zajistit propojení jednotlivých provozovatelů či poskytovatelů telekomunikačních služeb, měla by stanovovat smluvní podmínky, na základě kterých je pak propojení sítí účastníků dané dohody umožněno. V rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže však je, pokud se strany dané smlouvy přímo zavážou, že k propojení jejich sítí budou výhradně používat pouze jeden způsob propojení, tj. pouze formu přímou, bez ohledu na další alternativní způsoby, které existují či mohou v budoucnu na daném relevantním trhu vzniknout. Smlouva o propojení by měla mezi smluvními stranami, tj. mezi účastníky správního řízení, upravovat podmínky, za kterých se mezi nimi realizuje propojení, nikoliv však výhradní a jediné možné prostřednictvím smlouvou explicitně vyjmenovaných propojovacích bodů. Nemohu přisvědčit námitkám společnosti T-Mobile, že Smlouva o propojení neupravuje ani nezakazuje nepřímé propojení sítí. Přestože není zákaz nepřímého propojení ve Smlouvě o propojení dán expressis verbis, formulace jednotlivých dohod obsažených v čl. 3.1, na něj navazující Příloha A včetně jejích dílčích příloh, čl. 6.6 a čl. 7.1 a na něj navazující Příloha C včetně jejích dílčích příloh Smlouvy o propojení, které jsem posuzoval jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, k tomuto závěru jednoznačně vede. Nepřímé propojení mezi oběma účastníky řízení se fakticky až na výjimky v případě neexistence přímého propojení či nedostatečné kapacity na základě shora uvedených dohod neumožňuje, a proto jsem dohody uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí zhodnotil jako podléhající zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 až 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Při interpretaci jednotlivých ustanovení Smlouvy o propojení jsem posuzoval v ní obsažené dohody nikoliv z hlediska norem obchodního zákoníku, nýbrž z hlediska souladu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, jenž spadá do zákonné působnosti Úřadu. Předmětem šetření Úřadu není posuzování práv a povinností vyplývajících ze závazkového právního vztahu mezi smluvními stranami navzájem, nýbrž a pouze dopad dohod obsažených ve Smlouvě o propojení na soutěžní prostředí. Při mém rozhodování není tedy podstatné, zda smluvní strany měly úmysl uzavřít smlouvu pouze o přímém propojení nebo i o propojení nepřímém, ale jestli daná smlouva, tj. Smlouva o propojení mezi účastníky řízení, vede či může vést k narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu České republiky. Protisoutěžní aspekty zakázaných dohod obsažených ve Smlouvě o propojení shledávám ve skutečnosti, že úprava obsažená ve Smlouvě o propojení fakticky do budoucna omezuje svobodnou vůli účastníků dohody rozhodnout se v konečném důsledku pro nejvýhodnější způsob propojení. Důsledky uzavřené dohody mají významný dopad na konečné spotřebitele, neboť ovlivňují cenu, kterou je zákazník-spotřebitel povinen uhradit svému poskytovateli telekomunikačních služeb za službu ukončení hovoru ve volané síti. Co se týče vymezení čl. 7.1 Smlouvy o propojení obsahujícího ujednání smluvních stran o ceně, není taková dohoda sama o sobě zakázanou, nesjednává-li cenu vůči třetím osobám. V kontextu ostatních ve výroku rozhodnutí specifikovaných dohod však působí protisoutěžně, neboť uzavírá trh pro tranzitní provozovatele telekomunikačních služeb, jež by službu nepřímého propojení neposkytovali zadarmo, neboť jiné propojení, než formou přímého propojení, by bylo ekonomicky nevýhodné, byla-li účastníky řízení v rámci Smlouvy o propojení sjednána dohoda o ceně v pevné výši bez ohledu na způsob propojení. V tomto ujednání shledávám proto nepřímé vynucování si takových obchodních podmínek, které jsou způsobilé vyloučit soutěž na daném relevantním trhu a které v důsledku nutí obě smluvní strany nespolupracovat s jinými soutěžiteli, tj. poskytovateli či provozovateli telekomunikačních služeb.
Odkazuje-li společnost T-Mobile na rozhodnutí ČTÚ, kterými se domáhá a domáhala určení, zda Smlouva o propojení upravuje nepřímé propojení sítí účastníků řízení, nebo zda ho neupravuje, a tudíž je nutné práva a povinnosti smluvních stran při nepřímém propojení sítí upravit jinou smlouvou uzavřenou v souladu se zákonem o telekomunikacích, pak uvádím, že rozhodnutí ČTÚ neposuzují protisoutěžní aspekty daných dohod obsažených ve Smlouvě o propojení uzavřené mezi účastníky řízení, ale vycházejí z faktu, že Smlouva o propojení se má plnit tak, jak byla podepsána bez ohledu na skutečnost, zda dohody v ní obsažené vedou či mohou vést k narušení soutěže, a tudíž mohou být v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. ČTÚ se ve svých rozhodnutích aspektem ochrany hospodářské soutěže nezabýval a naopak jimi potvrdil, že Smlouva o propojení v sobě exkluzivní ustanovení bránící využití alternativních způsobů propojení sítí obou účastníků řízení obsahuje.
K další námitce účastníka řízení-společnosti T-Mobile týkající se zjištění Úřadu, že ČESKÝ TELECOM je schopen propojit sítě obou účastníků řízení za výrazně nižší cenu, než jsou ceny za propojení stanovené ve Smlouvě o propojení, konstatuji následující. Po přezkoumání všech relevantních skutečností vztahujících se k této námitce jsem dospěl k závěru, že předmětem určovacího řízení vedeného Úřadem není stanovení nejlevnějšího či nejdražšího způsobu propojení. Jak již bylo uvedeno shora, předmětem určovacího řízení je podle § 7 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže posouzení dohod obsažených ve Smlouvě o propojení uzavřené mezi účastníky řízení z hlediska souladu s právní úpravou obsaženou v § 3 až 6 téhož zákona a nikoliv posouzení dané Smlouvy o propojení z hlediska právní úpravy, jež nespadá do Úřadu svěřených kompetencí. Ve vztahu k namítanému zjištění Úřadu, opřel orgán prvního stupně svá zjištění o všeobecně známé skutečnosti, když v době vydání rozkladem napadeného rozhodnutí bylo na trhu skutečně možné propojit sítě obou účastníků řízení prostřednictvím tranzitu přes společnost ČESKÝ TELECOM za cca 3,-Kč za minutu. Pokud by tedy účastníci řízení nebyli ve svém vzájemném styku vázáni povinností využívat pro veškeré své propojení formu přímou, mohli využít také nepřímého propojení sítí účastníků řízení prostřednictvím společnosti ČESKÝ TELECOM za zhruba poloviční propojovací poplatek, a to na základě smluv, které mají oba účastníci řízení se společností ČESKÝ TELECOM uzavřeny. Na tomto místě zároveň konstatuji, že Úřad není orgánem kompetentním k posouzení, zda je cena za propojení účtovaná mezi jednotlivými provozovateli telekomunikačních sítí nastavena na úrovni odpovídající skutečným nákladům. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že mezi účastníky řízení došlo dne 22. 7. 2003 k uzavření dohody o narovnání, na základě které společnost Český Mobil zaplatila společnosti T-Mobile cenu, která byla v té době obvyklá na trhu, tj. 6,50 Kč/min., resp. 6,45 Kč/min, a to pro období leden 2001 až do nabytí účinnosti cenového rozhodnutí ČTÚ č. 09/PROP/2001. K otázce obsahu rozhodnutí ČTÚ jsem se přitom vyjádřil již shora.
Ve III. části rozkladu společnost T-Mobile uvádí, že pro účely dohod obsažených ve Smlouvě o propojení působí společnost Český Mobil a T-Mobile na různých úrovních trhu zboží, a tudíž jde v případě Smlouvy o propojení dle jejího názoru o dohodu vertikální. K této námitce konstatuji, že platná právní úprava soutěžního práva v České republice sice připouští uzavření vertikální dohody mezi soutěžiteli působícími jinak na téže úrovni trhu, avšak nemohu se ztotožnit s názorem účastníka řízení, kterým přirovnává vztah smluvních stran Smlouvy o propojení ke vztahu odběratele a dodavatele, neboť samu skutečnost, že telefonní hovor započne v síti jednoho z účastníků řízení a bude zakončen v síti druhého, nelze považovat za plnění vertikální dohody. Jak bude podrobněji uvedeno níže u vypořádání se s námitkami směřujícími proti vymezení relevantního trhu, je vzájemné propojení sítí účastníků řízení pouze prostředkem, který umožňuje společné zprostředkování hovorů mezi zákazníky obou společností. Úkolem obou smluvních stran, tj. jak společnosti Český Mobil, tak T-Mobile, které vůči sobě zůstávají v horizontálním vztahu, je být "převodním můstkem" k zajištění hovorů mezi oběma poskytovateli telekomunikačních služeb, kdy například společnost T-Mobile, v jejíž síti má být hovor zakončen, tento hovor "neodebírá", tj. není v pozici odběratele, ale pouze umožňuje, aby hovor přicházející od konkurenční sítě-společnosti Český Mobil skončil u zákazníka-spotřebitele jeho vlastní sítě. Jde tedy o dohodu horizontální. S určením dohody jako horizontální pak souvisí další otázky kvalifikace dohod narušujících soutěž podle § 6 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, který vyjímá na základě pravidla de minimis ze zákazu dohod vertikální dohody, pokud společný podíl účastníků dohody nepřesahuje na relevantním trhu hranici 10 %, v případě dohod horizontálních 5 %. Poněvadž Smlouva o propojení je z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže dohodou horizontální a účastníci této dohody mají společný podíl na relevantním trhu vyšší než 5 %, není aplikace ustanovení § 6 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, tj. vynětí ze zákazu dohod dle pravidla de minimis , možná. Také účastníkem řízení uváděná vyhláška Úřadu č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy vertikálních dohod nebude ve vztahu ke Smlouvě o propojení aplikovatelná.
Námitkám účastníka řízení-společnosti T-Mobile proti právní kvalifikaci a interpretaci Smlouvy o propojení a jejich jednotlivých ustanovení jsem tedy s ohledem na shora uvedené skutečnosti nevyhověl.
Dále jsem se zabýval námitkami vznesenými proti způsobu vymezení relevantního trhu , jako trhu provozování veřejných telekomunikačních služeb. Smlouva o propojení mezi účastníky řízení vznikla na základě zákona o telekomunikacích, který věcně podle § 1 upravuje a) podmínky pro zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a telekomunikačních sítí, b) podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb, c) výkon státní správy včetně regulace. Úřad nepochybil, vymezil-li relevantní trh v souladu se zákonem o telekomunikacích jako trh provozování veřejných telekomunikačních sítí, neboť Smlouva o propojení se uskutečňuje právě na tomto trhu. Účastník řízení ve svém rozkladu nesprávně zaměňuje Úřadem vymezený trh provozování veřejných telekomunikačních sítí s trhem poskytování propojovacích služeb ve veřejných telekomunikačních sítích, který zahrnuje služby ukončení hovoru poskytované na maloobchodní úrovni konečným spotřebitelům. Relevantní trh nelze však chápat jako trh propojení, neboť na takovém trhu nelze zkoumat objem hovorů mezi jednotlivými poskytovateli nebo provozovateli telekomunikačních služeb. Propojení znamená vznik možnosti, aby hovory odcházející ze sítě jednoho účastníka řízení byly ukončeny v síti druhého účastníka řízení. Není možné hovořit o trhu propojení, neboť účastníci řízení vzájemné propojování svých sítí nenabízejí ani nepoptávají, propojení je jako takové nezbytnou podmínkou pro působení provozovatele telekomunikačních sítí na relevantním trhu. Ani námitky vztahující se k relevantnímu trhu proto neshledávám jako oprávněné a nepřisvědčuji jim.
Na závěr rozhodnutí o rozkladu společnosti T-Mobile je nezbytné se vypořádat také s námitkami účastníka řízení proti způsobu vedení řízení, čímž mělo dojít k porušení některých základních zásad správního řízení a vedlo k procesním vadám . Některé námitky jako například skutečnost, že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, jsem vypořádal již v rámci shora uvedeného rozboru podstaty, obsahu a účelu Smlouvy o propojení. K procesním námitkám účastníka řízení týkajícím se práva nahlížet do spisu, konstatuji, že Úřad zjišťoval podíl účastníků řízení oslovením subjektů, které provozují veřejné telekomunikační sítě, za účelem zjištění celkového objemu tuzemského provozu. Údaje, které Úřad od těchto oslovených subjektů obdržel, byly těmito subjekty označeny jako obchodní tajemství. Po zvážení a vyhodnocení všech v označených dokumentech relevantních informací ve smyslu § 17 obchodního zákoníku, dospěl Úřad k závěru, že tyto údaje splňují zákonné požadavky pro ochranu jako obchodní tajemství, a proto s nimi také bylo v průběhu správního řízení tímto způsobem nakládáno. Právo na ochranu obchodního tajemství je podle § 17 a 18 obchodního zákoníku právem absolutním, kdy nakládání s ním přísluší pouze osobě, které toto právo svědčí, tj. osobě, o jejíž obchodní tajemství se jedná. Žádný právní předpis neukládá správnímu orgánu povinnost zpřístupnit obchodní tajemství osobám, které by mohly toto obchodní tajemství zbavit neznámosti, jako jednoho z definičních znaků, a současně ze žádného právního předpisu nevyplývá pravidlo, podle kterého by práva a povinnosti stanovené správním řádem byly jakkoliv nadřazeny právům a povinnostem stanoveným jinými právními předpisy, např. obchodním zákoníkem. Ve vztahu k námitce, zda tedy došlo k porušení práva účastníka řízení nahlížet do spisu, je nutné konstatovat, že účastník řízení sice neměl možnost seznámit se s celými obchodním tajemstvím chráněnými dokumenty, které byly ve správním spise založeny a zabezpečeny před odtajněním, avšak informace od kterého subjektu daný dokument pochází a co je jeho obsahem byly vyznačeny na obálce každého z těchto dokumentů. O citlivosti těchto údajů svědčí mimo jiné i skutečnost, že sám účastník řízení-společnost T-Mobile objem provozu s jednotlivými provozovateli telekomunikačních služeb v České republice označil za své obchodní tajemství. Na základě shora uvedeného proto námitce účastníka řízení v tomto bodě nepřisvědčuji. Neoslovení společnosti PRAGONET, a.s., se žádostí o sdělení objemu provozu bylo důsledkem zjištění Úřadu během správního řízení, že tato společnost zaujímá na relevantním trhu tak zanedbatelné postavení, že její neoslovení nebude mít žádný vliv na správnost Úřadem provedeného vyhodnocení podílu účastníků řízení na relevantním trhu provozování veřejných telekomunikačních služeb, tj. neovlivní podíl účastníků řízení tak, aby účastníci splnili zákonnou hranici pro vynětí ze zákazu dohod narušujících soutěž na základě pravidla de minimis .
Ve vztahu k vytýkané nedostatečné spolupráci Úřadu s ČTÚ konstatuji, že Úřad jako ústřední orgán státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování je při vedení správního řízení vázán především zákonem o ochraně hospodářské soutěže a správním řádem, a to i v případě řízení zahájeného na návrh některého účastníka řízení o určení podle § 7 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, zda určitá dohoda podléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 až 6 téhož zákona. Předmětem správního řízení bylo určení, zda Smlouva o propojení uzavřená mezi účastníky řízení podléhá či nikoliv tomuto zákazu. Žádnou skutečnost nebylo přitom nutné řešit prostřednictvím institutu předběžné otázky, kdy by bylo třeba dát v souladu se správním řádem podnět jinému orgánu státní správy k zahájení řízení a přerušit řízení do doby, než by tento orgán pravomocně rozhodl. Z hlediska nutnosti vydání zákonného a věcně správného rozhodnutí Úřadu, považuji vypořádání se orgánu prvního stupně s námitkami účastníka řízení proti nedostatečné spolupráci Úřadu s ČTÚ za dostačující.
K námitce účastníka řízení spočívající v nedodržení zásady spolupráce (součinnosti) účastníků řízení se správním orgánem (ustanovení § 4 odst. 1 správního řádu) a na ni navazující porušení práva zakotveného v § 33 odst. 1 správního řádu, kdy společnosti T-Mobile nebylo umožněno doplnit písemné odpovědi na dotaz Úřadu u ústního jednání, konstatuji, že podle § 21 odst. 1 správního řádu nařídí správní orgán ústní jednání, vyžaduje-li to povaha věci, zejména přispěje-li se tím k jejímu objasnění, nebo stanoví-li to zvláštní právní předpis. Vzhledem k tomu, že Úřad vede v dané věci určovací řízení ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, jehož předmětem, jak již bylo shora několikrát uvedeno, je určit, zda Smlouva o propojení podléhá zákazu dohod podle § 3 až 6 téhož zákona, neměl orgán prvního stupně povinnost provádět šetření, která nejsou z povahy věci k objasnění rozhodných skutečností nezbytná, i když u jiného typu řízení vedeného Úřadem tomu tak bývá. Smyslem a cílem určovacího řízení je posoudit Smlouvu o propojení z pohledu zákona o ochraně hospodářské soutěže a určit, zda povede nebo by mohla vést k narušení hospodářské soutěže, což orgán prvního stupně prokázal i bez nařízení ústního jednání. Dospěl jsem k závěru, že Úřad provedl ve správním řízení všechny procesní úkony, které byly nezbytné a účelné ke zjištění skutečného stavu věci, a proto námitce účastníka řízení nepřisvědčuji. Na základě námitky účastníka řízení, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s ustanovením § 46 správního řádu a nesplňuje náležitosti podle § 47 odst. 2 správního řádu, jsem provedl změnu výroku napadeného rozhodnutí tak, aby v budoucnu nemohlo dojít k pochybnostem, kterých dohod se výrok rozhodnutí o zakázanosti ve smyslu ustanovení § 3 až 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže týká.
K námitkám účastníka řízení, jež byly součástí vyjádření k podkladu pro rozhodnutí ze dne 30. 7. 2003, nad rámec svého shora uvedeného vyjádření konstatuji, že Úřad zjistil skutkový stav úplně a přesně v souladu s § 34 správního řádu, a proto návrhu na doplnění dokazování vyžádáním si stanoviska od ČTÚ, které je Úřadu již z jeho rozhodovací činnosti známo, jak již bylo uvedeno shora, nevyhovuji.
Po přezkoumání celého napadeného rozhodnutí i nad rámec v rozkladu uplatněných námitek, kdy jsem všechny zjištěné skutečnosti hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jsem ve správním řízení č.j. S 21/02 neshledal žádných věcných či procesních pochybení, jež by odůvodňovala napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání či změnit ve smyslu určení, že dohody specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí zákazu dohod podle § 3 až 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže nepodléhají. Změna spočívá v upřesnění výroku rozkladem napadeného rozhodnutí, kterým se podle § 7 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže určuje, že dohody obsažené v čl. 3.1 a něj navazující Příloha A včetně jejích dílčích příloh, 6.6 a 7.1 a něj navazující Příloha C včetně jejích dílčích příloh zákazu dohod narušujících soutěž podléhají. Návrhu účastníka řízení-společnosti T-Mobile na zrušení rozhodnutí orgánu prvního stupně jsem tedy nevyhověl. P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
T-Mobile Czech Republic a.s.
Právní odbor
Mgr. Petr Josefi
Budova KOOSPOLU, Evropská 178
160 67 Praha 6
Český Mobil a.s.
Ing. Václav Mach
Vinohradská 167
100 00 Praha 1
Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 15. 8. 2003.