UOHS R008/2005
Rozhodnutí: R008/2005 Instance II.
Věc Narušení čl. 82 smlouvy o ES-uplatňování cenových plánů, které vytváří bariéru pro rozvoj konkurence na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených domácnostem a podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomun. sítí
Účastníci Telefónica O2 Czech Republic, a.s.
Typ správního řízení Zneužití dominantního postavení
Typ rozhodnutí rozkladem napadené rozhodnutí změněno
Rok 2004
Datum nabytí právní moci 23. 12. 2005
Související rozhodnutí S127/04
Dokumenty dokument ke stažení 370 KB


Č.j. R 8/2005 V Brně dne 24. listopadu 2005
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 4. 2005 č.j. S 127/04-3210/05-OHS ve věci porušení článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, podal účastník řízení-společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36, zastoupená na základě plné moci ze dne 3. 9. 2004 Mgr. Tomášem Skoumalem, advokátem v advokátní kanceláři Baker & McKenzie, se sídlem Praha 1, Klimentská 46, PSČ 110 02, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 4. 2005 č.j. S 127/04-3210/05-OHS
I. v bodu 1. výroku m ě n í m takto:
Společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36, tím, že uplatňuje
A. cenové plány HOME MAXI, HOME MAXI PLUS, BUSINESS STANDARD PLUS, BUSINESS MAXI, BUSINESS MAXI PLUS, ISDN2 BASIC, ISDN2 STANDARD, ISDN2 STANDARD PLUS, ISDN2 MAXI, ISDN2 MAXI PLUS, ISDN30 STANDARD a Business Standard, v rámci kterých je zákazníkům v každém zúčtovacím období poskytována jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice finanční částka ve formě hovorového kreditu , do jehož výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť, a cenové plány HOME INTERNET, Internet 780, Business 100, Business 300, Business 500, Business 100 ISDN, Business 300 ISDN, Business 500 ISDN, Telefon 120, Telefon 240, Telefon 70, Business 60, ISDN ADSL, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Business Internet, Internet Business 600, ISDN2 Internet 600 a ISDN2 Internet 780, v rámci kterých jsou zákazníkům v každém zúčtovacím období poskytovány jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice volné minuty , do jejichž výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť, v době od 1. května 2004 zneužila na újmu ostatních soutěžitelů a spotřebitelů své dominantní postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, když zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství spočívá v poskytování slevy z hovorného ve formě hovorového kreditu či volných minut v rámci ceny za používání hlavní telefonní stanice se samostatným nebo s podvojným připojením nebo v rámci ceny za používání přípojky euroISDN2, euroISDN2plus, euroISDN2U či euroISDN30, čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů dochází k vytváření bariéry pro rozvoj konkurence vázáním služeb na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům se službami poskytovanými na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených bytovým stanicím prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, na trhu poskytování přístupu bytovým stanicím ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi a na trhu poskytování přístupu podnikatelským subjektům ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi.
B. v době od 1. května 2004 cenové plány Telefon Universal dialog a Business Universal dialog, v rámci kterých je pro vnitrostátní hovor stanovena minimální délka hovoru podléhající zpoplatnění na 1 hodinu za cenu 9,90 Kč bez DPH , a v době od 1. září 2004 cenový plán Telefon Volno, v rámci kterého získávají zákazníci během prvních 30 minut provozu volání o víkendech, svátcích a mimo špičku zdarma , a cenový plán Telefon Víkend, v rámci kterého získávají zákazníci během prvních 30 minut provozu volání o víkendech a svátcích zdarma , zneužila na újmu ostatních soutěžitelů a spotřebitelů své dominantní postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, když zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství spočívá v poskytování jednotné sazby za volání dle typu cenového plánu, čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů dochází k vytváření bariéry pro rozvoj konkurence vázáním služeb na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům se službami poskytovanými na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených bytovým stanicím prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí a na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
C. v době od 12. května 2004 u cenových plánů Telefon Universal, Telefon Universal dialog, Business Universal a Business Universal dialog v rámci tzv. "balíčku Internet Expres" zvýhodněnou cenu za používání hlavní telefonní stanice , zneužila na újmu ostatních soutěžitelů a spotřebitelů své dominantní postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, když zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství spočívá v poskytování slevy za používání hlavní telefonní stanice se samostatným připojením v rámci tzv. "balíčku Internet Expres", čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů dochází k vytváření bariéry pro rozvoj konkurence vázáním služeb na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům se službami poskytovanými na trhu poskytování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi koncovým zákazníkům.
D . v době od 1. září 2004 nadstavbové balíčky Volno a Víkend, které mohou zákazníci užívat v kombinaci pouze s cenovými plány Telefon 70, Telefon 120, Telefon 240, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Internet 780, Telefon Universal a Telefon Universal dialog, zneužila na újmu spotřebitelů své dominantní postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství, když zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství spočívá v diskriminaci zákazníků užívajících ostatní cenové plány určené pro domácnosti společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36, kteří nemohou nadstavbové balíčky Volno a Víkend využívat.
II. v bodu 2. výroku m ě n í m takto:
Za porušení článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství ukládá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36, dle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění, pokutu ve výši
205 000 000 ,-Kč (slovy: dvě stě pět milionů korun českých) .
Pokuta je splatná do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže u České národní banky, pobočka Brno, č. účtu 3754-24825-621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení.
III. v bodu 3. výroku p o t v r z u j i .
IV. v bodu 4. výroku m ě n í m takto:
V souladu s ustanovením § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, ukládá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže následující opatření k nápravě:
ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36, je povinen do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí:
upravit cenové plány uvedené v bodě I. A výroku tohoto rozhodnutí tak, aby nebyla zákazníkům poskytována jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice finanční částka ve formě hovorového kreditu, do jehož výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť;
upravit cenové plány uvedené v bodě I. A výroku tohoto rozhodnutí tak, aby nebyly zákazníkům poskytovány jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice volné minuty, do jejichž výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť;
ukončit poskytování cenových plánů uvedených v bodě I. B výroku tohoto rozhodnutí;
umožnit všem koncovým zákazníkům užívajícím cenové plány určené pro domácnosti využívat nadstavbové balíčky Volno a Víkend společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36;
ukončit uplatňování zvýhodněné ceny za používání hlavní telefonní stanice u cenových plánů Telefon Universal, Telefon Universal dialog, Business Universal nebo Business Universal dialog v kombinaci se všemi variantami služby Internet Expres.
V. v bodu 5. výroku p o t v r z u j i . O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 20. 4. 2005 rozhodnutí č.j. S 127/04-3210/05-OHS, v jehož první výrokové části deklaroval, že společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34, IČ 60 19 33 36 (dále jen " ČESKÝ TELECOM" nebo "účastník řízení") zneužila své dominantní postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen "Smlouva o založení ES") tím, že uplatňuje (1. A.) cenové plány HOME MAXI, HOME MAXI PLUS, BUSINESS STANDARD PLUS, BUSINESS MAXI, BUSINESS MAXI PLUS, ISDN2 BASIC, ISDN2 STANDARD (od 1. května 2004 nabízený pod názvem Business Standard), ISDN2 STANDARD PLUS, ISDN2 MAXI, ISDN2 MAXI PLUS, ISDN30 STANDARD (od 1. května 2004 nabízený pod názvem Business Standard), v rámci kterých je zákazníkům v každém zúčtovacím období poskytována jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice finanční částka ve formě hovorového kreditu, do jehož výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť, (1. B.) cenové plány HOME INTERNET (od 1. ledna 2004 nabízený pod názvem Internet 780), Business 100, Business 300, Business 500, Business 100 ISDN (od 1. května 2004 nabízený pod názvem Business 100), Business 300 ISDN (od 1. května 2004 nabízený pod názvem Business 300), Business 500 ISND (od 1. května 2004 nabízený pod názvem Business 500), Telefon 120, Telefon 240, Telefon 70, Business 60, ISDN ADSL, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Business Internet (od 1. května 2004 nabízený pod názvem Internet Business 600), ISDN2 Internet 600 (od 1. května 2004 nabízený pod názvem Internet Business 600), ISND2 Internet 780, v rámci kterých jsou zákazníkům v každém zúčtovacím období poskytovány jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice volné minuty, do jejichž výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť, čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů dochází k vytváření bariéry pro rozvoj konkurence vázáním služeb na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům se službami poskytovaným na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených bytovým stanicím prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, na trhu poskytování přístupu bytovým stanicím ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi, na trhu poskytování přístupu podnikatelským subjektům ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi.
Zneužití dominantního postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES spočívalo podle prvoinstančního rozhodnutí rovněž (1. C) v době od 1. května 2004 v uplatňování cenových plánů Telefon Universal dialog a Business Universal dialog, v rámci kterých je pro vnitrostátní hovor stanovena minimální délka hovoru podléhající zpoplatnění na 1 hodinu za cenu 9,90 Kč bez DPH, v době od 1. září 2004 cenový plán Telefon Volno, v rámci kterého získávají zákazníci během prvních 30 minut provozu volání o víkendech, svátcích a mimo špičku zdarma, a cenový plán Telefon Víkend, v rámci kterého získávají zákazníci během prvních 30 minut provozu volání o víkendech a svátcích zdarma, čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů dochází k vytváření bariéry pro rozvoj konkurence vázáním služeb na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím, a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům se službami poskytovanými na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených bytovým stanicím prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí a na trhu poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
V době od 1. září 2004 zneužila podle rozhodnutí Úřadu společnost ČESKÝ TELECOM svého dominantního postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES dále tím, že uplatňuje (1. D.) nadstavbové balíčky Volno a Víkend, které mohou zákazníci užívat v kombinaci pouze s cenovými plány Telefon 70, Telefon 120, Telefon 240, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Internet 780, Telefon Universal a Telefon Universal dialog, což vedlo k diskriminaci zákazníků užívajících ostatní cenové plány určené pro domácnosti, které nemohou nadstavbové balíčky Volno a Víkend využívat.
Závěrem správní orgán prvního stupně deklaroval, že zneužití dominantního postavení společností ČESKÝ TELECOM na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES spočívalo rovněž v tom, že tato společnost uplatňuje v době od 12. května 2004 u cenových plánů Telefon Universal, Telefon Universal dialog, Business Universal a Business Universal dialog v rámci tzv. "balíčku Internet Expres" zvýhodněnou cenu za používání hlavní telefonní stanice, čímž bez objektivně ospravedlnitelných důvodů dochází k vytváření bariéry pro rozvoj konkurence vázáním služeb na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům se službami poskytovanými na trhu poskytování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi koncovým zákazníkům.
Za porušení článku 82 Smlouvy o založení ES byla účastníkovi řízení uložena pokuta ve výši 210 milionů korun. Jednání popsané v 1. výrokové části bylo společnosti ČESKÝ TELECOM do budoucna zakázáno. Současně byla společnosti ČESKÝ TELECOM uložena opatření k nápravě spočívající v povinnosti do 90 dnů od právní moci rozhodnutí upravit cenové plány uvedené v bodě 1. A. výroku rozhodnutí tak, aby nebyla zákazníkům poskytována jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice finanční částka ve formě hovorového kreditu, do jehož výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť, v povinnosti upravit cenové plány uvedené v bodě 1. B. výroku rozhodnutí tak, aby nebyly zákazníkům poskytovány jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice volné minuty, do jejichž výše je cena za uskutečněné hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť, v povinnosti ukončit poskytování cenových plánů uvedených v bodě 1. C. výroku rozhodnutí, v povinnosti umožnit všem koncovým zákazníkům užívajícím cenové plány určené pro domácnosti využívat nadstavbové balíčky Volno a Víkend a konečně v povinnosti ukončit uplatňování zvýhodněné ceny za používání hlavní telefonní stanice u cenových plánů Telefon Universal, Telefon Universal dialog, Business Universal nebo Business Universal dialog v kombinaci se všemi variantami služby Internet Expres. O splnění shora uvedených nápravných opatření je pak společnost ČESKÝ TELECOM povinna písemně Úřad informovat ve lhůtě do 30 dnů po jejich realizaci, nejpozději však do 120 dnů od právní moci rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení-společnost ČESKÝ TELECOM rozklad , ve kterém úvodem namítá, že napadené rozhodnutí obsahuje závažná pochybení ve skutkovém posouzení. Účastník řízení v rozkladu uvádí, že Úřad v napadeném rozhodnutí pomíjí přesný popis otázky procesu liberalizace na telekomunikačních trzích v posuzovaném období. Účastník řízení poukazuje na skutečnost, že se v důsledku plnění státní politiky a za cenu svých značných nákladů stal vlastníkem nejrozsáhlejší telekomunikační infrastruktury v ČR, přičemž stav, údržba a rostoucí náklady na uvedenou infrastrukturu a zejména technické nároky alternativních operátorů si vyžadují další investice. Společnost ČESKÝ TELECOM je toho názoru, že veškeré její tarify podléhají přímo nebo zprostředkovaně cenové regulaci a kontrole ze strany Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ"), a to včetně vztahů účastníka s alternativními operátory. Cenová rozhodnutí ČTÚ dosud závazně regulovala veškerou obchodní politiku účastníka řízení, přičemž v důsledku této cenové regulace nemůže účastník řízení efektivně amortizovat své investice do infrastruktury. Účastník řízení prakticky jen na vlastní náklady plnil veškeré povinnosti z Univerzální služby a současně za cenu svých dalších investic splnil veškeré své povinnosti, jako vlastníka telekomunikačních sítí ohledně liberalizace trhu telekomunikací. Z praktického hlediska se tak významně zasloužil o to, že v České republice působí hned několik významných alternativních poskytovatelů telekomunikačních služeb.
Společnost ČESKÝ TELECOM je toho názoru, že Úřad v napadeném rozhodnutí zcela opomíjí skutečnost, že jejím primárním konkurentem, a též alternativních operátorů, jsou mobilní operátoři. Prokazatelně klesající počty zákazníků operátorů fixní telefonie a úměrně tomu zvyšující se počty zákazníků mobilních operátorů jsou toho jasným faktickým důkazem. Jako jediný možný logický závěr musí podle účastníka řízení platit, že mobilní operátoři jsou přímými konkurenty účastníka ve velmi širokém portfoliu služeb, včetně služeb hlasových a vysokorychlostního připojení na Internet. Je skutečností, že takto se mobilní operátoři veřejně prezentují. Jakákoli argumentace tím, že fixní telefonie, díky nedostatku elementu mobility, fakticky nesoutěží s mobilní telefonií, postrádá dle účastníka řízení smysl. Podle společnosti ČESKÝ TELECOM tak musí platit, že služby nabízené mobilními operátory jsou "vzhledem k jejich vlastnostem, ceně a zamýšlenému způsobu užití" považovány běžnými konzumenty, tj. konečnými spotřebiteli, "za shodné, zaměnitelné nebo vzájemně zastupitelné" se službami nabízenými účastníkem řízení, přestože tato možnost substituce nemusí nutně platit naopak.
Společnost ČESKÝ TELECOM považuje za nesprávné Úřadem určené tržní podíly na některých pro toto řízení relevantních trzích. Skutečný tržní podíl společnosti ČESKÝ TELECOM na trzích vysokorychlostního přístupu na Internet nepřesahuje 40 %, přičemž tento údaj Úřad doposud žádným objektivním důkazem, včetně nezávislé analýzy, nevyvrátil. Úřad podle účastníka řízení nepřesně dovozuje tržní sílu společnosti ČESKÝ TELECOM na části relevantních trhů, resp. opomíjí její absenci na těchto trzích, a to zejména na trzích služeb poskytovaných v podnikatelském segmentu. Úřad v napadeném rozhodnutí opomenul uvést skutečnosti ohledně neexistence či nevýznamnosti uváděných "bariér" vstupu na trh. Na dotčených relevantních trzích působí několik silných alternativních operátorů, kteří svojí hospodářskou silou a moderní technologií fakticky vylučují možnost, aby účastník řízení měl na daných trzích dominantní postavení, resp. postavení, které by mu umožnilo chovat se nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích.
Podle účastníka řízení Úřad v napadeném rozhodnutí úplně opomíjí nezbytnou provázanost tzv. "přístupových" trhů s trhy "hovorného". Trhy hovorného jsou přímo provázané s trhy přístupovými a nelze tyto dvě skupiny trhů od sebe oddělit. Podle účastníka řízení rovněž platí, že účast na trzích přístupových bez účasti na trzích hovorného v praxi nedává pro podnikání společnosti ČESKÝ TELECOM smysl.
V další části rozkladu se účastník řízení věnuje otázce rebalancovaných cen. Podle společnosti ČESKÝ TELECOM lze konstatovat, že do doby, než byla ze strany ČTÚ zavedena cenová regulace regulující ceny měsíčního paušálu, který zahrnoval i hovorový kredit v Kč, účastník řízení nezvažoval Úřadem kritizovaný systém/strukturu cenových plánů zavést. Toto lze doložit i předchozí cenovou politikou společnosti ČESKÝ TELECOM, v rámci níž nebyly uplatňovány žádné cenové plány s hovorovými kredity. Teprve poté, co ČTÚ zavedl cenovou regulaci cenových plánů s hovorovými kredity (HOME MINI, HOME STANDARD a BUSINESS STANDARD) nebylo zcela logicky možné se nepodřídit i u dalších cenových plánů této základní změně v koncepční struktuře. Dále společnost ČESKÝ TELECOM uvádí, že většina (přibližně 60 %) koncových bytových účastníků používá regulované cenové plány HOME STANDARD a HOME MINI, tzn. cenové plány s hovorovými kredity, což ostatně vyplývá ze stanoviska ČTÚ. Neregulované cenové plány využívalo počátkem roku 2005 pouze necelých 40 % účastníků v segmentu bytových stanic. Úřadem dovozovaný negativní dopad na tržní prostředí se vztahuje převážně k plánům regulovaným ze strany ČTÚ.
Účastník řízení považuje za věcně nesprávné, že Úřad v napadeném rozhodnutí neporovnává situaci v České republice se situací v jiných evropských zemích; naopak irelevantní je argumentace Úřadu případem Deutsche Telekom, v jehož rámci Evropská komise posuzovala jiné jednání německého operátora, než jaké je předmětem správního řízení. Úřad podle účastníka řízení dále nepřesně uvádí, že tvorba tzv. neregulovaných cenových plánů je "pouze výsledkem vlastního podnikatelského rozhodnutí společnosti ČESKÝ TELECOM". Podle účastníka řízení lze uzavřít, že konstatování Úřadu ohledně údajné "volnosti" účastníka při tvorbě neregulovaných cenových plánů neodpovídá skutečnosti, přičemž musí platit, že pokud zavedení cenových plánů navazujících na HOME MINI, HOME STANDARD a BUSINESS STANDARD a obsahujících hovorové kredity bylo fakticky vynuceno cenovou regulací ze strany ČTÚ, pak fakticky vynucené používání tohoto principu účastníkem na tyto cenové plány navazující na cenové plány regulované ČTÚ nemůže být považováno za nezákonné. Úřad se podle účastníka řízení vůbec nevyjadřuje k absenci prvku tzv. "predatory pricing" při posuzovaném jednání společnosti ČESKÝ TELECOM.
Dále účastník řízení namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí nebere v potaz specifické podmínky na části relevantních trhů v rámci České republiky, když konstatuje, že společnost ČESKÝ TELECOM neměla žádné objektivně ospravedlnitelné důvody ke svému jednání. Úřad rovněž nesprávně uvádí, že v rámci balíčku Internet Expres je zákazníkům poskytována zvýhodněná cena cenových plánů Telefon Universal a Telefon Universal dialog, jakož i Business Universal dialog, a zcela pomíjí ustanovení zákona o cenách, podle kterých byly ceny prokazatelně sestaveny.
V další části rozkladu uvádí účastník řízení námitky ohledně nesprávného právního posouzení skutkového stavu. Účastník řízení je toho názoru, že Úřad nevzal do úvahy neexistenci dominance, respektive absenci tržní síly na některých klíčových trzích posuzovaných v rámci tohoto správního řízení a zejména nesprávně dovodil, že je nutno posuzovat situaci pouze na trzích "přístupových". Z této situace poté vyvodil celkový nesprávný závěr ohledně dostatečnosti existence údajného zneužití dominance na tzv. "přístupových trzích". Současně účastník řízení dodává, že Úřad v rozporu se svým tvrzením neprokázal tzv. "vliv na obchod mezi členskými státy".
Podle společnosti ČESKÝ TELECOM nevzal Úřad do úvahy skutečnost, že plány definované ve výrokové části 1. B. a C. na straně 1 a 2 napadeného rozhodnutí již nebyly účastníkem řízení v posuzovaném období aktivně nabízeny a zároveň jím však nemohly být v této době jednostranně ukončeny, a že služby nejsou a nebyly účastníkem řízení poskytovány pod náklady. Dále Úřad nezohlednil stav vývoje na telekomunikačním trhu v posuzovaném období a zejména ignoroval existenci obrovských investic společnosti ČESKÝ TELECOM do telekomunikačních sítí. Nesprávně pak Úřad vyhodnotil otázku údajně ztížené možnosti přístupu alternativních operátorů do telekomunikačních sítí a dalších údajných "bariér".
Společnost ČESKÝ TELECOM namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí a řízení mu předcházejícím nevzal do úvahy účastníkem řízení již realizovaná nápravná opatření proaktivně reagující na výtky průběžně směřované účastníkovi ze strany Úřadu a rovněž účastníkem řízení navrhované závazky, respektive opatření podle článku 5 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o založení ES. Problematická se účastníkovi řízení zdá také otázka samotného načasování rozkladem napadeného rozhodnutí.
Pokud jde o vyhodnocení případu manželů Kastnerových, konstatuje účastník řízení, že Úřad zjevně bere za základ rozhodnutí skutečnost, že účastník řízení údajně nevyvrátil tvrzení svědků použité Úřadem za základ pro rozhodnutí. S odkazem na porušování vyšetřovací zásady podotýká účastník řízení, že naopak Úřad nevyvrátil tvrzení účastníka řízení ohledně případu manželů Kastnerových.
Podle společnosti ČESKÝ TELECOM rozhodnutí opomíjí Listinou základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) deklarovanou rovnost subjektů při podnikání a může vést k porušení dohody o vzájemné ochraně a podpoře investic mezi Českou republikou a Španělským královstvím.
Ve vztahu k procesním vadám řízení poukazuje účastník řízení zejména na skutečnost, že Úřad porušil základní procesní zásadu "ne bis in idem". Podle účastníka řízení nelze zjišťovat, zda shora specifikované cenové plány byly nebo případně jsou v rozporu s ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen "zákon" nebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže") nebo článku 82 Smlouvy o založení ES, a to ani ve vztahu k období před 1. květnem 2004, ani po tomto období, protože tato otázka již byla jednou pravomocně vyřešena rozhodnutím o zastavení řízení sp.zn. S 222/03 tak, že uplatňováním specifikovaných cenových plánů ke zneužití dominantního postavení nedošlo. Účastník řízení dále tvrdí, že v řízení podle ustanovení § 20a zákona o ochraně hospodářské soutěže ve věci aplikace článku 82 Smlouvy o založení ES nelze postihovat jednání, ke kterému došlo před 1. květnem 2004, tj. před vstupem České republiky do EU, respektive před účinností zákona č. 340/2004 Sb., který novelizoval zákon o ochraně hospodářské soutěže, a to ani nepřímo.
Účastník řízení dále namítá, že Úřad opakovaně porušil tzv. vyšetřovací zásadu. Podklady, na které Úřad v napadeném rozhodnutí odkazuje, jsou podle účastníka řízení z procesního hlediska do značné míry pro toto správní řízení nepoužitelné, zejména to platí v případě výslechů konkurenčních operátorů zjevně podjatých proti účastníkovi řízení. Naopak objektivní a nezávislé analýzy navrhované účastníkem řízení byly Úřadem jako důkaz bez dalšího odmítnuty. Účastník řízení je toho názoru, že rozkladem napadené rozhodnutí je založeno na celé řadě nepodložených ryze spekulativních a účelových, nijak neprokázaných tvrzení Úřadu a není naopak doloženo žádnou nezávislou objektivní analýzou učiněnou z popudu Úřadu, což řízení činí nepřezkoumatelným a zkracuje práva společnosti ČESKÝ TELECOM jako účastníka správního řízení.
Pokud jde o procesní vady řízení uvádí dále společnost ČESKÝ TELECOM, že předmět správního řízení byl nedostatečně určitě vymezen, čímž byla účastníkovi ztížena možnost hájit svá práva. Výrok rozhodnutí není podle účastníka řízení v části označené č. "4." na straně 3-4 vykonatelný. Podle účastníka řízení lze dovodit, že jednání společností ČESKÝ TELECOM, jež je předmětem správního řízení sp.zn. S 127/04, vůbec nepodléhá zákonu o ochraně hospodářské soutěže, ani článku 82 Smlouvy o založení ES. Aplikovatelnost výjimky podle článku 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES zakládá také výjimku podle § 1 odst. 3 zákona, a proto nelze na cenovou politiku účastníka řízení ohledně služeb zahrnutých do Univerzální služby použít ani zákon o ochraně hospodářské soutěže ani článek 82 Smlouvy o založení ES.
I když je společnost ČESKÝ TELECOM přesvědčena o tom, že z její strany nedošlo k porušení zákazu obsaženého v článku 82 Smlouvy o založení ES, považuje za nutné vyjádřit se i k odůvodnění Úřadem udělených sankcí. Účastník řízení je toho názoru, že Úřad opomenul zohlednit polehčující okolnosti, a to že účastník řízení nemá dominantní postavení na tzv. trzích hovorného, že mobilní telefonie je substitutem telefonie fixní, že spotřebitelé ze současné situace profitují a v žádném případě neutrpěli újmu, že účastník řízení kvůli cenové regulaci nemůže efektivně amortizovat své investice do infrastruktury. Úřad při uložení pokuty nevzal dále v potaz skutečnost, že veškeré tarify účastníka řízení podléhaly, respektive podléhají přímo či nepřímo cenové regulaci a kontrole ČTÚ, že Úřadem tvrzené bariéry buď vůbec neexistují nebo existují jen ve velmi omezené míře, a že na značné části posuzovaných trhů existuje delší dobu velmi výrazná konkurence. Podle účastníka řízení Úřad neprokázal, že byl fakticky v rovině ekonomické či jinak negativně ovlivněn obchod mezi členskými státy ES. Úřad nevzal dále do úvahy skutečnost, že účastník řízení skutečně a prokazatelně na zásadní výhrady Úřadu v mezích umožněných mu regulátorem reagoval. Ve výši uložené pokuty nebylo dále zohledněno, že cenové plány uvedené ve výrokových částech 1. B. a C. nebyly v období od 1. května 2004 již aktivně nabízeny, a že účastník řízení opakovaně navrhoval a navrhuje závazky/opatření podle článku 5 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003. Výše pokuty je tak dle společnosti ČESKÝ TELECOM neadekvátní posuzovanému jednání, přičemž mělo být zohledněno, že tato společnost nebyla Úřadem za žádné "obdobné porušení" doposud sankcionována.
Pokud jde o uložená nápravná opatření, konstatuje účastník řízení, že v míře umožněné mu cenovou regulací byla již tato realizována.
Na základě všech shora uvedených skutečností navrhuje účastník řízení-společnost ČESKÝ TELECOM, aby předseda Úřadu zrušil rozhodnutí Úřadu č.j. S 127/04-3210/05-OHS ze dne 20. 4. 2005 a správní řízení sp.zn. S 127/04 zastavil.
Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu, a to i nad rámec námitek uplatněných společností ČESKÝ TELECOM v rozkladu, jež je možné v zásadě shrnout takto:
Účastník řízení nesouhlasí jak s právními, tak věcnými závěry Úřadu obsaženými v rozkladem napadeném rozhodnutí a je toho názoru, že Úřad v rámci provedeného šetření zcela zásadním způsobem porušil povinnost uloženou ustanovením § 32 odst. 1 správního řádu, tj. přesně a úplně zjistit skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Zejména vytýká Úřadu, že závěry ohledně stanovení podílu účastníka řízení na vymezených relevantních trzích, respektive určení jeho dominantního postavení na těchto trzích, nemají oporu v provedeném dokazování. Úřad dle názoru účastníka řízení pochybil při posouzení zastupitelnosti pevné telefonie s telefonií mobilní. Z hlediska procesního vytýká účastník řízení zejména porušení základní zásady správního řízení "ne bis in idem".
I. Relevantní trh
Správní orgán prvního stupně vymezil z hlediska věcného (strany 8-13 napadeného rozhodnutí) ve správní řízení sp.zn. S 127/04 celkem 8 relevantního trhů, a to trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím, trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům, trh poskytování veřejných telefonních služeb určených bytovým stanicím prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, trh poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, trh poskytování přístupu bytovým stanicím ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi, trh poskytování přístupu podnikatelským subjektům ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi, trh zprostředkování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi provozovatelům veřejných pevných telekomunikačních sítí a poskytovatelům telekomunikačních služeb, a trh poskytování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi koncovým zákazníkům. Z hlediska geografického byl relevantní trh vymezen lokalitami na území České republiky, kde jsou nataženy veřejné pevné telekomunikační sítě. Po stránce časové pak jde o trhy trvalé.
Při stanovení podílu účastníka řízení na relevantním trhu, respektive zjištění existence dominantního postavení, vyšel Úřad z rozhodovací praxe Evropské komise a Evropského soudního dvora (rozhodnutí 27/76 United Brands v. Komise, [1978] ECR 1831; rozhodnutí 322/81 NV Nederlandsche Banden Industrie Michaelin v. Komise, [1983] ECR 3461), která stanoví, že dominantní postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES má soutěžitel disponující v posuzovaném období na daném relevantním trhu takovou tržní sílou, která mu dovoluje chovat se do značné míry nezávisle na ostatních soutěžitelích a/nebo spotřebitelích a tak omezovat efektivní soutěž. Významnými kritérii při stanovení tržní síly soutěžitele jsou nejen velikost tržního podílu, ale i odstupy od ostatních subjektů působících na trhu, vlastnictví technologií či sítí nebo existence rozvinuté prodejní sítě, právní nebo jiné překážky vstupu na trh pro další soutěžitele, stupeň vertikální integrace soutěžitelů či struktura trhu.
Správní orgán prvního stupně tyto skutečnosti v rámci správního řízení posoudil, přičemž dospěl k závěru, že společnost ČESKÝ TELECOM zejména s ohledem na tržní podíl ve výši cca 97 % zaujímá dominantní postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům. Z judikatury Evropského soudního dvora (rozhodnutí 85/76 Hoffmann-La Roche v. Komise, [1979] ECR 461) přitom vyplývá, že velmi vysoký tržní podíl překračující hranici 75 %, držený po relativně dlouhou dobu, je tak silnou indicií, že pro prokázání dominantního postavení není většinou třeba posuzovat další kritéria. Při stanovení dominantního postavení na těchto trzích vzal dále správní orgán prvního stupně v úvahu jednak vysoké tržní podíly, ale rovněž zohlednil, že společnost ČESKÝ TELECOM je bývalým monopolním poskytovatelem hlasových služeb na území České republiky a disponuje značnou tržní silou, která je dána kromě vysokého tržního podílu i jeho dlouholetým působením na trhu či vlastnictvím téměř celé veřejné pevné telekomunikační sítě, jež je pro ostatní operátory nezbytným zařízením, aby jejím prostřednictvím mohli i oni poskytovat koncovým zákazníkům například veřejné telefonní služby, ADSL či dial-up přístup k Internetu. Silné finanční postavení společnosti ČESKÝ TELECOM vyplývá v posuzovaném období například z navýšení podílu na 100 % v tuzemském mobilním operátorovi, společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Přestože tedy na těchto relevantních trzích působí kromě společnosti ČESKÝ TELECOM i několik dalších soutěžitelů, alternativních operátorů, konstatuji, že efektivní soutěž na trzích, kde má společnost ČESKÝ TELECOM tržní podíl cca 97 %, je do značné míry oslabena. Pokud jde o vlastnické zázemí alternativních operátorů, je třeba podotknout, že vlastnické zázemí soutěžitelů je pouze jedním z kritérií pro posouzení tržní síly. Rovněž tak nebylo opomenuto zohlednit technologický vývoj v telekomunikačním sektoru. Nelze tak vyloučit případné budoucí změny ve vymezení relevantních trhů oproti tomu, jak byly vymezeny ve správním řízení sp.zn. S 127/04, respektive v napadeném rozhodnutí.
Současně Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že právě na trzích poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům dochází ke zneužívání dominantního postavení společností ČESKÝ TELECOM. Ostatní Úřadem vymezené trhy jsou trhy, které byly jednáním rovněž významně ovlivněny, avšak k vlastní realizaci protisoutěžního jednání na nich nedošlo. Na základě shora uvedeného jsem došel k totožnému závěru jako správní orgán prvního stupně, že pro účely správního řízení sp.zn. S 127/04 nebylo třeba podíl účastníka řízení na zbývajících vymezených relevantních trzích určit.
Pokud jde o námitku účastníka řízení, že primárním konkurentem společnosti ČESKÝ TELECOM, ale i alternativních operátorů, jsou mobilní operátoři , konstatuji, že telekomunikační služby lze skutečně poskytovat prostřednictvím mobilních i pevných veřejných telekomunikačních sítí v obdobné kvalitě. Služby poskytované veřejnými mobilními telekomunikačními sítěmi jsou však nezastupitelné se službami poskytovanými prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě svými vlastnostmi a způsobem použití. Mobilní telekomunikační, tj. i telefonní, služby se vyznačují použitelností kdekoli, tedy i tam, kam pevná telekomunikační síť nedosahuje. Hlavním rozlišovacím znakem služeb poskytovaných prostřednictvím pevných a mobilních sítí je proto mobilita koncového zařízení, ale i uživatele těchto služeb. S ohledem na přenositelnost telefonního přístroje umožňuje mobilní telekomunikační síť zákazníkům užívat telekomunikační a telefonní služby s nepřetržitou dosažitelností jejich uživatele. Ztotožňuji se se závěrem správního orgánu prvního stupně, že mobilita jakožto hlavní rozlišovací znak mezi pevnou a mobilní telekomunikační sítí je v současnosti nepřekonatelnou překážkou toho, aby telekomunikační, zejména pak hlasové služby poskytované veřejnou mobilní telekomunikační sítí, byly zcela nahrazeny službami poskytovanými veřejnou pevnou telekomunikační sítí. Nad rámec již shora uvedeného pevné telefonní linky mohou být použity pro přístup k Internetu s mnohem vyšší kvalitou a přenosovou rychlostí než mobilní.
Tyto závěry se přitom opírají nejen o rozhodnutí Evropské komise (např. ve věci Vodafone/Airtouch, IV/M.1430 ze dne 21. 5. 1999; ve věci Vodafone Airtouch/Mannesmann, IV/M.1795 ze dne 12. 4. 2000; ve věci France Telecom/Orange, IV/M.2016 ze dne 11. 8. 2000; ve věci VodafoneGroup plc/Eircell, IV/M.2305 ze dne 2. 3. 2001), ale i o výkladová pravidla Evropské komise "Commission Guidelines on market analysis and the assessment of significant market power under the Community regulatory framework for electronic communications networks and sevices" (2002/C 165/03), ke kterým má Úřad ve své rozhodovací praxi při aplikaci článku 82 Smlouvy o založení ES povinnost přihlížet. Dle Evropské komise mobilní telekomunikační služby nemohou být zatím považovány za substituty služeb poskytovaných pevnými sítěmi. Pevné telefonní linky mohou totiž být použity pro přístup k Internetu s mnohem vyšší kvalitou a přenosovou rychlostí. Základní rozlišovací kritérium služeb poskytovaných prostřednictvím pevných a mobilních veřejných telekomunikačních sítí shledává Evropská komise rovněž v mobilitě (viz rozhodnutí ve věci Telia/Telenor, IV/M.1439 ze dne 13. 10. 1999; ve věci Telia/Sonera, M.2803 ze dne 10. 7. 2002).
Uzavírám tedy, že správní orgán prvního stupně při vymezení relevantních trhů nepochybil, neboť mobilní telefonní služby nejsou substitutem služeb pevné telefonie.
K námitkám účastníka řízení ohledně nesprávně určeného tržního podílu společnosti ČESKÝ TELECOM na trhu poskytování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi koncovým zákazníkům , pak uvádím následující. Jak jsem již uvedl shora, pro posouzení jednání společnosti ČESKÝ TELECOM v rámci správního řízení sp.zn. S 127/04 spočívajících ve zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES jsou podstatné dva trhy, a to trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům. Na obou těchto trzích společnost ČESKÝ TELECOM disponuje velmi výraznou tržní silou. Na ostatních relevantních trzích není přitom nezbytné velikost tržní síly, resp. tržních podílů účastníka řízení zjišťovat, neboť se jedná o trhy, na kterých k porušení soutěžních pravidel nedošlo. Současně zdůrazňuji, že o porušení článku 82 Smlouvy o založení ES by se jednalo i za předpokladu, že by účastník řízení dominantním postavením na těchto sekundárních trzích nedisponoval, případně kdyby tyto relevantní trhy byly vymezeny šířeji než v rozkladem napadeném rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené tak není třeba posuzovat vzájemnou zastupitelnost různých variant přístupu k Internetu, případně zkoumat, zda situace v České republice zakládá důvody pro vymezení relevantního trhu shodně jako v rozhodnutí Evropské komise ve věci Wanadoo (COMP/38.233 ze dne 16. 7. 2003). Evropská komise, která vydala rozhodnutí ve věci Deutsche Telekom (COMP/C-1/37.451, 37.578, 37.579 ze dne 21. 5. 2003) o několik týdnů dříve, vymezila relevantní trh s ohledem na odlišnosti panující v Německu obdobně, jako tomu bylo ve správním řízení sp.zn. S 127/04.
Pokud jde o námitku účastníka řízení ohledně nepřesně dovozené tržní síly společnosti ČESKÝ TELECOM na části relevantních trhů, resp. opomenutí absence dominantního postavení na trzích služeb poskytovaných v podnikatelském segmentu , plně odkazuji na již shora uvedené, a to konkrétně na skutečnost, že pro posouzení jednání společnosti ČESKÝ TELECOM ve správním řízení sp.zn. S 127/04 jsou podstatné dva trhy, a to trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům. Na těchto trzích není existence dominantního postavení společnosti ČESKÝ TELECOM zpochybnitelná. Vymezení ostatních relevantních trhů bylo třeba pouze s ohledem na stanovení dopadu tohoto jednání, a proto není třeba podíl účastníka řízení na nich stanovovat.
Společnost ČESKÝ TELECOM se v rozkladu velmi detailně vyjadřuje k existenci, respektive neexistenci bariér pro vstup na trh . K tomu uvádím, že podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "telekomunikační zákon"), konkrétně jeho ustanovení § 14 a následující, musel subjekt, který chtěl vykonávat telekomunikační činnosti, splňovat podmínky zde uvedené, mezi něž patří kromě jiného i finanční způsobilost; v případě, že by byly služby poskytovány i pomocí radiových kmitočtů, bylo vydání licence omezeno i jejich dostatečně volným počtem, případně také úspěchem ve výběrovém řízení vypsaném ČTÚ, existovalo-li více zájemců o licenci. Nelze proto v žádném případě dovozovat, že provozování telekomunikačních činností, včetně činností posuzovaných v rámci správního řízení sp.zn. S 127/04, není spojeno s administrativními bariérami. Současně nelze nepřipomenout, že společnost ČESKÝ TELECOM je 97 % vlastníkem pevné telekomunikační sítě na území České republiky, přičemž vybudování sítě paralelní představuje s ohledem nejen na finanční nákladnost, ale i např. problematiku zajištění pozemků, na kterých by byly budovány nové sítě, bariéru pro vstup na tento trh. V případě radiového připojení by kromě výše uvedeného rovněž bylo nezbytné zohlednit závislost na terénních nerovnostech-s ohledem na nutnost viditelnosti vysílače je možné využívat radiové připojení spíše v rovinatém terénu. Pokud jde o námitku účastníka řízení, že alternativní operátoři preferují využívání jeho sítě, aniž mu za to dle jeho názoru hradí dostačující částku, zdůrazňuji, že společnost ČESKÝ TELECOM měla do konce roku 2000 státem zaručený monopol na poskytování hlasových služeb s ohledem na nezbytnost dokončit digitalizaci své sítě a s tím související investice, přičemž tento monopol byl následně legislativně prodloužen o další dva roky, tj. teprve od 1. ledna 2003 již musela být zákazníkům v plném rozsahu umožněna služba volba/předvolba operátora dle tehdy platného zákona o telekomunikacích. Částky hrazené alternativními operátory za poskytované služby jsou přitom buď dohodnuty mezi účastníkem řízení a příslušným operátorem, nebo jsou dány cenovými rozhodnutími ČTÚ, která vycházejí z oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Rovněž této námitce účastníka řízení tak nepřisvědčuji.
Jedná-li se o dle účastníka řízení opomíjenou nezbytnou provázanost tzv. "přístupových" trhů s tzv. trhy " hovorného" , jsem si samozřejmě vědom toho, že k poskytování hlasových služeb je nezbytné disponovat možností vstupu do přístupové sítě, buď formou vlastnictví nebo pronájmu, jakožto podmínky pro provozování hlasových služeb. Z tohoto důvodu posuzoval Úřad dopady jednání společnosti ČESKÝ TELECOM ve správním řízení sp.zn. S 127/04 na následných relevantních trzích, zejména hovorného. Tím, že společnost ČESKÝ TELECOM přístupovou infrastrukturu vlastní, může do značné míry ovlivňovat další podmínky spojené s provozem hlasových služeb i pro konkurenci (poplatky za pronájem sítě, za službu volba/předvolba operátora, CS/CPS apod.). Nelze však jednoznačně konstatovat, že subjekt vlastníci infrastrukturu musí automaticky poskytovat i navazující služby poskytované na této infrastruktuře, jak ostatně vyplývá z oblasti energetiky, kde vlastnictví infrastruktury je odděleno od poskytování následných služeb. S námitkou účastníka řízení se proto neztotožňuji.
Ze všech shora uvedených důvodů se se závěry prvostupňového správního orgánu týkajícími se vymezení relevantních trhů a stanovení podílu účastníka řízení na nich ztotožňuji, přičemž zvláště odkazuji na část odůvodnění nazvanou "Relevantní trh" a "Postavení účastníka řízení na relevantním trhu" (strany 8-14 napadeného rozhodnutí), a námitkám účastníka řízení proti způsobu vymezení relevantních trhů, posouzení jejich charakteru a stanovení jeho tržní síly proto ze shora uvedených důvodů nepřisvědčuji.
II. Skutková podstata
Dále jsem se zabýval přezkumem námitek účastníka řízení proti zjištěnému skutkovému stavu, tj. skutkové podstatě správního řízení, kterou orgán prvního stupně shledal ve zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES (strany 50-59 napadeného rozhodnutí).
Ustanovení článku 82 Smlouvy o založení ES stanoví.: " S vnitřním trhem je neslučitelné, a proto zakázané, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy. Takové zneužívání může zejména spočívat:
a) v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek;
b) v omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů;
c) v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži;
d) v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí."
Prvním předpokladem pro posouzení jednání soutěžitele jako zneužití dominantního postavení je, zda předmětný soutěžitel na vymezeném relevantním trhu skutečně zaujímá dominantní postavení. Jak jsem již deklaroval shora, společnost ČESKÝ TELECOM zaujímá dominantní postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům.
Pro konstataci porušení soutěžních pravidel ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES je dále nezbytné prokázat, že soutěžitel svého dominantního postavení na trhu zneužil. Poslední podmínkou prokázání porušení článku 82 Smlouvy o založení ES je, aby zneužití mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy. Samotná existence dominantního postavení porušení soutěžních pravidel nezakládá.
Skutková zjištění
Ve správním řízení bylo zjištěno (strany 14-48 napadeného rozhodnutí), že účastník řízení uplatňuje cenové plány, které jsou upraveny v Ceníku vnitrostátních telekomunikačních služeb účinném od 1. ledna 2004 ve znění Dodatků č. 3 až 8. Každý z těchto cenových plánů obsahuje přitom platbu za používání telefonní stanice, tzv. měsíční paušál. Dle zjištění Úřadu je výše částky za používání telefonní stanice různá dle typu zvoleného cenového plánu. Platbu za používání telefonní stanice musí uživatel toho kterého cenového plánu platit každý měsíc bez ohledu na to, zda v daném zúčtovacím období realizuje volání či nikoli. V rámci cenových plánů HOME MAXI, HOME MAXI PLUS, BUSINESS STANDARD PLUS, BUSINESS MAXI, BUSINESS MAXI PLUS, ISDN2 BASIC, ISDN2 STNADARD, ISDN2 STANDARD PLUS, ISDN2 MAXI, ISDN2 MAXI PLUS, ISDN30 STANDARD získávají zákazníci v každém zúčtovacím období finanční částku ve formě tzv. hovorového kreditu , který je zahrnut do měsíčního paušálu a do jehož výše je cena za uskutečněné hovory (hlasové služby a volání na Internet) součástí tohoto cenového plánu a tyto hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť. S účinností od 1. ledna 2004 nejsou zákazníkům nabízeny cenové plány HOME MAXI, HOME MAXI PLUS, BUSINESS STANDARD PLUS, BUSINESS MAXI, BUSINESS MAXI PLUS, ISDN2 STANDARD PLUS, ISDN2 MAXI, ISDN2 MAXI PLUS a s účinností od 1. května 2004 není nabízen cenový plán ISDN2 BASIC. Tyto cenové plány však byly zákazníky stále užívány.
V cenových plánech HOME INTERNET, Telefon 70, Telefon 120, Telefon 240, Business 60, Business 100, Business 300, Business 500, Business 100 ISDN, Business 300 ISDN, Business 500 ISDN, ISDN ADSL, Business Internet, ISDN2 Internet 600, ISDN2 Internet 780 jsou zákazníkům poskytovány volné minuty , do jejichž výše jsou uskutečňované hovory součástí ceny za příslušný cenový plán a nejsou zákazníkům účtovány zvlášť. V případě cenových plánů Telefon a Internet 90+300 a Telefon a Internet 180+600 jsou volné minuty určené pro volání a pro přístup ke službám sítě Internet přes dial-up. Cenové plány Telefon Universal, Business Universal, ISDN2 Universal hovorový kredit ani volné minuty neobsahují. Od 1. května 2004 jsou dále zákazníkům nabízeny cenové plány Telefon Universal dialog a Business Universal dialog, které neobsahují žádný hovorový kredit ani volné minuty, avšak je v nich první hodina volání tarifována částkou 9,90 Kč bez DPH . S účinností od 1. května 2004 nejsou zákazníkům nabízeny cenové plány ISDN ADSL, ISDN2 Internet 780. Tyto cenové plány jsou však zákazníky nadále užívány. Cenový plán HOME INTERNET je od 1. ledna 2004 nabízen pod názvem Internet 780. Od 1. května 2004 pak došlo k následujícímu přejmenování cenových plánů, a to Business 100 ISDN na Business 100, Business 300 ISDN na Business 300, Business 500 ISDN na Business 500, Business Internet a ISDN2 Internet 600 na Internet Business 600, ISDN2 STANDARD a ISDN30 STANDARD na Business Standard, a ISND2 Universal na Business Universal.
Od 1. září 2004 jsou zákazníkům nabízeny cenové plány Telefon Volno, Telefon Víkend a nadstavbové balíčky Volno a Víkend. V rámci cenového plánu Telefon Víkend nejsou zákazníkům účtovány vnitrostátní hovory po dobu 30 minut o víkendu a svátcích a poté jsou účtovány minutovými sazbami dle ceníku tohoto cenového plánu, v rámci cenového plánu Telefon Volno pak mohou zákazníci volat vnitrostátně zdarma do 30 minut o víkendech, svátcích a mimo špičku . Počet takto realizovaných hovorů není v těchto plánech nijak omezen. K některým cenovým plánům typu Telefon a Internet, konkrétně Telefon 70, Telefon 120, Telefon 240, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Internet 780, Telefon Universal a Telefon Universal dialog, si mohou zákazníci přikoupit nadstavbové balíčky Volno a Víkend, umožňující volat po dobu 30 minut zdarma o víkendu a svátcích (Víkend) a dále i mimo špičku (Volno). U obou nadstavbových balíčků se hovory započítávají do volných minut hlavního cenového plánu.
Právní posouzení
Právním posouzením shora specifikovaných cenových plánů, respektive jejich uplatňováním, jsem dospěl k závěru, že společnost ČESKÝ TELECOM zneužila svého dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES na relevantním trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům.
Zneužití dominantního postavení společností ČESKÝ TELECOM spočívalo ve vázání služeb , a to měsíčního paušálu nabízeného na trzích, kde má silně dominantní postavení, a služeb nabízených na trzích, kde již postupně vzniká soutěžní prostředí (viz. níže Diagram: vázání služeb). Toto vázání služeb způsobuje, že společnost ČESKÝ TELECOM si pro sebe předem zajišťuje pevnou minimální část příjmů z hovorného a komutovaného přístupu k Internetu (dále jen "hovorné"), které dostane bez ohledu na to, zda zákazníci užívající ve správním řízení posuzované cenové plány služeb účastníka řízení skutečně v daném období využijí. Podstatná přitom je skutečnost, že zákazníci zakoupením cenového plánu obsahujícího hovorový kredit nebo volné minuty získají určitá volání "zdarma", přičemž tyto cenové plány jsou pro ně výhodnější než v daném okamžiku nabízené cenové plány společnosti ČESKÝ TELECOM, které hovorový kredit nebo volné minuty neobsahují, nebo než cenové nabídky za volání od jiných telekomunikačních operátorů. Pokud by zákazník provolal méně, než je hovorový kredit či volné minuty, je přesto povinen zaplatit plnou cenu měsíčního paušálu, do jehož výše se případné nevyčerpání celého hovorového kreditu (volných minut) nepromítne. Struktura posuzovaných cenových plánů přitom neumožňuje rozdělit platbu za hovorné a za pronájem telefonní linky. Lze se tak ztotožnit se závěry orgánu prvního stupně, že zákazníci jsou z tohoto důvodu méně ochotni realizovat odchozí volání přes ostatní operátory, neboť by přišli o něco, co již v rámci měsíčního paušálu získali "zdarma". Tímto jednáním skutečně dochází k omezování konkurence při poskytování telekomunikačních služeb, neboť ta by se za předpokladu neexistence protisoutěžního vázání služeb mohla rozvíjet rychleji. Neobstojí ani argument účastníka řízení, že zákazník si může vybrat cenový plán bez hovorového kreditu (volných minut), neboť zvolí-li si zákazník cenový plán bez těchto "benefitů", je cena za použití telefonní linky, tj. měsíčního paušálu vyšší. Např. cena měsíčního paušálu Telefon 70 ve výši 285 Kč bez DPH obsahuje 70 volných minut, naproti tomu stojí cenový plán Universal s měsíčním paušálem 495 Kč bez DPH, jehož součástí není ani hovorový kredit ani volné minuty.
Diagram: vázání služeb

Uzavírám proto, že uplatňováním cenových plánů specifikovaných ve výrokové části I. A. tohoto rozhodnutí, na základě kterých se zákazník předem společnosti ČESKÝ TELECOM zaváže měsíčně hradit určitou minimální stanovenou částku, jejímž zaplacením získává měsíční paušál obsahující hovorový kredit (volné minuty), získává tento zákazník agregovaný rabat . Agregovaný rabat za vázaný odběr služeb získává přitom zákazník rovněž v rámci cenových plánů typu Universal (výroková část I. B. tohoto rozhodnutí) obsahujících nižší cenu za minutu hovorného, resp. je zákazníkům účtována jednotná cena ve výši 9,90 Kč (bez DPH) za první hodinu volání, v rámci cenových plánů Telefon Volno a Telefon Víkend (výroková část I. B. tohoto rozhodnutí), kterými je zákazníkům společnosti ČESKÝ TELECOM umožněno volat vnitrostátně zdarma do 30 minut dle typu cenového plánu, a v neposlední řadě v rámci nadstavbového balíčku Internet Expres (výroková část I. C. tohoto rozhodnutí), kdy zvolí-li si zákazník v tomto balíčku cenový plán typu Universal, obdrží ho za zvýhodněnou cenu měsíčního paušálu (279 Kč bez DPH oproti 495 Kč bez DPH).
Pokud jde o nadstavbové balíčky Volno a Víkend (výroková část I. D. tohoto rozhodnutí), které mohou zákazníci společnosti ČESKÝ TELECOM využívat pouze s vybranými cenovými plány, a to Telefon 70, Telefon 120, Telefon 240, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Internet 780, Telefon Universal a Telefon Universal dialog, konstatuji, že toto jednání účastníka řízení představuje bez existence objektivních příčin diskriminaci zákazníků z řad domácností, které užívají jiné cenové plány. Zvolení jednoho ze shora uvedených nadstavbových balíčků je těmto zákazníkům účastníka řízení znemožněno.
Újma spotřebitelů, resp. jiných soutěžitelů
Pro posouzení daného jednání společnosti ČESKÝ TELECOM je dále nezanedbatelnou skutečností, že tato společnost své chování zaměřila na zákazníky z řad domácností, drobných podnikatelů a zákazníků užívajících ISDN připojení (list 88 šanon č. 3 správního spisu). Lze přitom konstatovat, že tito zákazníci pro společnost ČESKÝ TELECOM představují nezanedbatelný potenciál příjmů. Jak vyplývá ze shora uvedeného, chová-li se zákazník společnosti ČESKÝ TELECOM ekonomicky, provolá primárně volné minuty či hovorový kredit, jenž je součástí měsíčního paušálu za pronájem telefonní linky, a teprve poté zvažuje, zda pro svá další volání využije konkurenty účastníka řízení. Jelikož zákazník není informován, kdy volné minuty či hovorový kredit vyčerpal, přičemž u některých cenových plánů není možné převést nevyčerpaný kredit či minuty do dalšího měsíce, lze se ztotožnit s názorem správního orgánu prvního stupně, že zákazníci jsou méně ochotni realizovat svá odchozí volání přes ostatní operátory. Zákazníci musí rovněž volit, zda budou užívat cenový plán s hovorovým kreditem či volnými minutami, který má ve srovnání s cenovými plány bez kreditů či volných minut nižší cenu za měsíční paušál a v rámci kterého dostanou určité plnění "zdarma", a nebo zda zvolí cenový plán bez těchto "benefitů". Cenový plán bez "benefitů" je pro zákazníky s cenovým plánem obsahujícím hovorový kredit či volné minutu vždy méně výhodný. V souladu se shora uvedeným jsem tak dospěl k závěru, že jednáním účastníka řízení spočívajícím ve zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES je působena újma také jeho zákazníkům, neboť tito zákazníci nemohou s ohledem na netransparentní cenové podmínky srovnat výhodnost nabídek jednotlivých telekomunikačních operátorů.
Újma však byla způsobena primárně konkurentům účastníka řízení, tj. ostatním telekomunikačním operátorům, kteří se dostali do situace, kdy do značné míry právě v důsledku protisoutěžního jednání společnosti ČESKÝ TELECOM mohli vystupovat pouze v roli nevýznamné konkurence. Vázání služeb, a to měsíčního paušálu na trhu, kde má účastník řízení téměř monopolní postavení, a služeb nabízených na trzích, kde již postupně vzniká soutěžní prostředí (hovorné), tak vytváří situaci, kdy jsou zákazníci motivováni vyčerpat hovorový kredit či volné minuty obsažené v rámci daného cenového plánu a minimálně v rozsahu tohoto kreditu či volných minut nevyužívali služeb volba/předvolba operátora pro svá odchozí volání. Protisoutěžní jednání společnosti ČESKÝ TELECOM tak značně ztížilo možnost ostatních operátorů skutečně a účinně účastníkovi řízení konkurovat, čímž došlo ke zpomalení rozvoje zdravého konkurenčního prostředí, ze kterého by v konečném důsledku profitovali koneční spotřebitelé. Tyto závěry jsou přitom doloženy např. svědeckými výpověďmi ostatních operátorů, nebo vyplývají z petice 15 980 občanů, kteří namítali existenci volných minut či hovorového kreditu pro hlasové služby.
Vliv na obchod mezi členskými státy
Pokud jde o otázku prokázání vlivu jednání společnosti ČESKÝ TELECOM, jež je předmětem tohoto správního řízení, na obchod mezi členskými státy, odkazuji prvotně na "Guidelines on the effect on trade concept contained in Articles 81 and 82 of The Treaty" (2004/C 101/07), které blíže charakterizují pojem dopad na obchod mezi členskými státy. Jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí (strana 59), článek 82 Smlouvy o založení ES je aplikován pouze na takové zneužití dominantního postavení, které má dopad na obchod mezi členskými státy ES. Dopustí-li se soutěžitel v dominantním postavení pokrývajícím území celého členského státu jednání, které má charakter zneužití dominantního postavení vylučovacího charakteru, pak takové jednání zpravidla ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Zdůrazňuji, že postačí, aby takový dopad byl jen potenciální. Způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy je přitom rovněž vylučovací zneužití, které ovlivňuje strukturu trhu uvnitř členského státu. Kombinace silného tržního postavení dominantního soutěžitele, tj. společnosti ČESKÝ TELECOM, a protisoutěžní povahy jeho chování pak naznačuje, že toto zneužití má ze své podstaty znatelný dopad na obchod. V souladu se shora uvedeným uzavírám, že jednání společnosti ČESKÝ TELECOM posuzované v tomto správním řízení má nepříznivé dopady na strukturu soutěže na společném trhu (rozhodnutí 27/76 United Brands, [1978] ECR 1831) a obchod mezi členskými státy Evropského společenství tak může být ovlivněn (rozhodnutí 56/65 Société Technique Miniere v. Machinenbau Ulm, [1966] ECR 337).
Dále jsem se zabýval jednotlivými námitkami účastníka řízení proti skutkovému a právnímu posouzení, jež nebyly dosud vypořádány.
Proces liberalizace na telekomunikačních trzích
Společnost ČESKÝ TELECOM v rozkladu namítá, že Úřad opomíjí přesný popis otázky procesu liberalizace na telekomunikačních trzích . K tomu předně uvádím, že společnost ČESKÝ TELECOM začala cenové plány, jež jsou předmětem posouzení tohoto správního řízení, aplikovat teprve s postupující liberalizací v sektoru telekomunikací, přičemž nové cenové plány zaváděla i v průběhu tohoto správního řízení, tj. v době, kdy jí jednoznačně byly známy námitky Úřadu proti uplatňování těchto plánů. Dospěl jsem proto k závěru, že ze strany této společnosti se jedná o obchodní politiku související právě s rozvíjející se liberalizací telekomunikačního trhu, která znesnadňuje vstup a další působení alternativních operátorů na relevantních trzích, jak bylo ostatně v tomto správním řízení prokázáno.
Cenová rozhodnutí ČTÚ
K námitce účastníka řízení ohledně plnění povinností vyplývajících společnosti ČESKÝ TELECOM z univerzální služby a jejímu vztahu k cenovému rozhodnutí ČTÚ č. 02/US/2001 konstatuji, že toto cenové rozhodnutí stanoví podmínky při zpracování maximálních cen za služby, které jsou součástí služby univerzální poskytované společností ČESKÝ TELECOM pro rok 2002. Z tohoto rozhodnutí jednoznačně vyplývají podmínky ohledně struktury cenových plánů následně regulovaných cenovým rozhodnutí ČTÚ č. 01/2002, a to konkrétně cenových plánů HOME STANDARD, BUSINESS STANDARD a HOME MINI. Tyto cenové plány však nebyly předmětem posouzení v rámci správního řízení sp.zn. S 127/04. Z tohoto rozhodnutí ČTÚ ani obecného závazku poskytování univerzální služby nevyplývá, že struktura ostatních, ČTÚ neregulovaných, cenových plánů musí být s těmito přímo regulovanými cenovými plány shodná. Cenová regulace vyplývající z rozhodnutí ČTÚ ve vztahu k univerzální službě se týká pouze tzv. koeficientu "M", který uvádí maximálně možné zvýšení cen společnosti ČESKÝ TELECOM, nikoli však skutečnost, že i ostatní, tj. neregulované cenové plány musí mít strukturu shodnou s plány přímo ČTÚ regulovanými rozhodnutím č. 01/2002.
Pokud jde o účastníkem řízení namítanou přímou či nepřímou regulaci cenových plánů, jež jsou předmětem posouzení v rámci tohoto správního řízení, dospěl jsem k závěru, že ČTÚ v rámci univerzální služby přímo reguloval, tj. stanovoval kromě konkrétních výší cen i strukturu, pouze v případě cenových plánů typu STANDARD, MINI (cenové rozhodnutí č. 01/2002) a ZERO (cenové rozhodnutí č. 02/US/2003). Žádné ze shora uvedených cenových rozhodnutí ČTÚ se strukturou jiných, než konkrétně uvedených cenových plánů nezabývá. Lze tedy uzavřít, že tato cenová rozhodnutí nestanovují společnosti ČESKÝ TELECOM povinnost uplatňovat i u ostatních cenových plánů stejnou strukturu, což ostatně vyplývá i z vyjádření ČTÚ (protokol o svědecké výpovědi ředitelky odboru ekonomické regulace ČTÚ, listy 343-349 šanonu č. I správního spisu), který uvádí, že společnost ČESKÝ TELECOM byla při tvorbě neregulovaných cenových plánů vázána pouze koeficientem "M", konkrétní struktura neregulovaných cenových plánů byla ponechána na svobodném rozhodnutí účastníka řízení. ČTÚ tedy strukturu neregulovaných cenový plánů neovlivňuje, pouze prostřednictvím koeficientu "M" zajišťuje, aby všechny ceny společnosti ČESKÝ TELECOM nevzrostly neúměrně vysoko jako celek. Rovněž tak zdůrazňuji, že strukturu regulovaných cenových plánů aplikovala společnost ČESKÝ TELECOM pouze u některých neregulovaných cenových plánů, které si sama tato společnost zvolila. Současně však na trh uvedla cenové plány s volnými minutami, s paušálním voláním nebo bez jakékoli obdobné formy zvýhodnění, např. cenové plány typu Universal, které z této struktury nevycházely. Tvrzení účastníka řízení tak považuji za účelové.
Rebalancování cen
Účastník řízení v rozkladu namítá, že Úřad opomenul otázku rebalancování cen, které dle jeho názoru nenastalo ani po účinnosti nového cenového rozhodnutí ČTÚ č. 01/2005. K tomu uvádím, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by rebalancování cen ospravedlňovalo protisoutěžní jednání společnosti ČESKÝ TELECOM. Vazba mezi rebalancováním cen a ospravedlněním jednání společnosti ČESKÝ TELECOM spočívajícím v uplatňování cenových plánů specifikovaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí nebyla shledána, což potvrzuje rovněž vyjádření ČTÚ. Na tomto místě poukazuji na rozpornost vyjádření samotného účastníka řízení, který uvádí, že rebalancovaná cena měsíčního paušálu činí pro všechny zákazníky, a to bez rozdílu, cca [ ] Kč bez DPH (obchodní tajemství společnosti ČESKÝ TELECOM), současně však sám účastník řízení předložil Úřadu dokument, kterým navrhoval měsíční paušál pro bytové stanice ve výši 276,47 Kč bez DPH.
Tzv. "predatory pricing"
Pokud jde o námitku účastníka řízení, že se Úřad v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjadřuje k absenci prvku tzv. "predatory pricing", konstatuji, že povinností společnosti ČESKÝ TELECOM, tj. soutěžitele v dominantním postavení, je nenabízet služby za podnákladové ceny. Jestliže by byla aplikace podnákladových cen společnosti ČESKÝ TELECOM prokázána, za předpokladu, že by jejím cílem byla eliminace konkurence, jednalo by se o další skutkovou podstatu zakládající porušení článku 82 Smlouvy o založení ES, případně o porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Skutečnost, že jednání spočívající v uplatňování "predatory pricing" nebylo společnosti ČESKÝ TELECOM v rámci správního řízení sp.zn. S 127/04 prokázáno, však neznamená, že se účastník řízení nemohl dopustit jiné protisoutěžního jednání, konkrétně protisoutěžního vázání služeb a diskriminace zákazníků. Námitce účastníka řízení z tohoto důvodu nepřisvědčuji.
Případ manželů Kastnerových
K námitce účastníka řízení ohledně případu manželů Kastnerových konstatuji, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že v rámci správního řízení nebylo shledáno dostatek důkazů pro konstatování, že postupem účastníka řízení vůči manželům Kastnerovým byl porušen článek 82 Smlouvy o založení ES. Společnost ČESKÝ TELECOM nebyla za toto jednání ze strany správního orgánu prvního stupně sankcionována, což ostatně vyplývá i z výroku rozkladem napadeného rozhodnutí či z části rozhodnutí zabývající se odůvodněním výše uložené pokuty.
Navrhované závazky, resp. opatření dle článku 5 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003
K námitce účastníka řízení, že Úřad nevzal do úvahy jím navrhované závazky, resp. opatření podle článku 5 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o založení ES , předně uvádím, že účastník řízení se nemůže dovolávat přímo článku 5 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003, které zmocňuje Úřad k přijímání určitých druhů rozhodnutí, ale pouze národní právní úpravy přijaté k implementaci tohoto ustanovení, tj. zejména ustanovení § 11 odst. 3 až 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Ze spisu správního řízení sp.zn. S 127/04 zcela jednoznačně vyplývá, že společnost ČESKÝ TELECOM byla Úřadem opakovaně vyzvána k tomu, aby přistoupila k nápravě protisoutěžního stavu a předložila případná nápravná opatření. Pokud jde o cenové plány neobsahující volné minuty nebo hovorové kredity navázané na měsíční paušál, konstatuji, že cenové plány např. typu ZERO sice neobsahují hovorový kredit ani volné minuty, avšak cena jejich měsíčního paušálu, tj. poplatku za používání telefonní stanice, je pouze o cca 20 Kč nižší než je cena například neregulovaného cenového plánu Telefon 70, jehož zakoupením získává zákazník 70 minut volání zdarma. Účastník řízení byl správním orgánem prvního stupně opakovaně ještě před vlastním zahájením správního řízení upozorňován, že za dostačující k vyřešení stávajícího protisoutěžního stavu způsobeného vazbou hovorového kreditu nebo volných minut na pravidelný měsíční paušál, tj. poplatek za používání telefonní stanice, nelze považovat zavedení neregulovaných cenových plánů bez hovorových kreditů či volných minut při současné existenci cenových plánů nabízených účastníkem řízení, které hovorový kredit či volné minuty v měsíčním paušálu obsahují. K argumentu účastníka řízení, že na základě připomínek Úřadu byly od 1. ledna 2004 a od 1. května 2004 zavedeny cenové plány typu Universal a Universal dialog bez hovorových kreditů, které dle vyjádření účastníka řízení obsahují plně rebalancované ceny, a došlo tak k nápravě protisoutěžního stavu, dále uvádím, že vzhledem k tomu, že měsíční paušál těchto cenových plánů činí u domácností a podnikatelských subjektů 604 Kč s DPH (495 Kč bez DPH) a v případě cenového plánu ISDN2 Universal 847, 90 Kč s DPH (695 Kč bez DPH), přičemž cenové plány typu Universal v měsíčním paušálu neobsahují jakékoli "benefity" ve srovnání s cenovými plány obsahujícími hovorový kredit, zákazníky vnímaný jako volání zdarma a zároveň v celé řádě případů i výrazně nižší paušál, nepovažuji tento argument z obdobných důvodů jako u cenového plánu typu ZERO jako opodstatněný.
Dále společnost ČESKÝ TELECOM přeložila Úřadu návrhy cenových rozhodnutí ČTÚ (listy 279-408 šanonu č. V správního spisu) upravujících mimo jiné i regulované ceny pro univerzální službu, ADSL propojení, zpřístupnění místní smyčky a svou prezentaci ohledně cenové strategie na rok 2005, a navrhl, aby tyto nové plány Úřad považoval za účastníkem řízení navržená opatření, která by měla přispět k rozptýlení jakýchkoli pochybností při vnímání cenových plánů účastníka řízení. Zde uvedené cenové plány však měly podléhat schválení ze strany ČTÚ. Na následném ústním jednání konaném dne 24. března 2005 (protokol z jednání; listy 11-25 šanonu č. IV správního spisu) pak účastník řízení svůj návrh pozměnil tak, že návrh jeho opatření spočívá v zavedení nového systému cenových plánů neobsahujících žádné z prvků vytýkaných společnosti ČESKÝ TELECOM v rámci správního řízení ze strany Úřadu a jejich nahrazení novým systémem cenových plánů. Základní podmínkou realizace tohoto opatření ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM bylo vydání příslušného cenového rozhodnutí ČTÚ v souladu s jeho působností.
Jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí (strany 63-66), článek 5 Nařízení Rady (ES) 1/2003 zmocňuje Úřad k tomu, aby v rámci řízení vedených pro porušení článku 81 a/nebo 82 Smlouvy o založení ES přijímal závazky. Dle ustanovení § 11 odst. 3 až 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže je pak možné takové opatření přijímat jen za podmínek, že účastníci řízení od podání návrhu na přijetí opatření do rozhodnutí Úřadu o přijetí takového opatření nesmějí postupovat způsobem, jenž je předmětem výhrad ze strany Úřadu. Konstatuji, že tato podmínka nebyla ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM splněna. Opatření touto společností navržená nelze dále přijmout za předpokladu, že zneužití dominantního postavení posuzované Úřadem mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. Jak je uvedeno shora, dospěl jsem v souladu s orgánem prvního stupně k závěru, že ve správním řízení sp.zn. S 127/04 k podstatnému narušení hospodářské soutěže došlo, a proto rovněž z tohoto důvodu nelze opatření navržená společností ČESKÝ TELECOM akceptovat. Za opatření ve smyslu článku 5 Nařízení Rady (ES) 1/2003 nelze dále považovat návrh cenového rozhodnutí jiného státního orgánu nebo následný postup účastníka řízení podmíněný vydáním těchto cenových rozhodnutí, neboť v případě, že ČTÚ vydá jakákoli cenová rozhodnutí týkající se služeb společnosti ČESKÝ TELECOM, jsou tato automaticky pro účastníka řízení závaznými a vynutitelnými daným správním orgánem. Ze stejných důvodů lze považovat i třetí modifikaci účastníka řízení navrhovaných opatření za irelevantní.
Současně podotýkám, že společnost ČESKÝ TELECOM mohla vlastním podnikatelským rozhodnutím přistoupit ke změnám ve struktuře svých cenových plánů, které na základě vlastního podnikatelského rozhodnutí zavedla, kdykoli před zahájením nebo v průběhu správního řízení tak, aby tyto již neobsahovaly hovorové kredity nebo volné minuty vázané na měsíční paušál za pronájem telefonní linky. Účastníku řízení nevyplývala žádná povinnost vyčkávat s takovou změnou na cenové rozhodnutí ČTÚ, což bylo ostatně podpořeno vyjádřením ČTÚ (list 344 šanon č. I správního spisu). Námitkám účastníka řízení v tomto směru proto nepřisvědčuji.
Neporovnání situace v České republice se situací v jiných evropských zemích
V další části rozkladu namítá účastník řízení, že správní orgán prvního stupně neporovnal situaci v České republice se situací v jiných evropských zemích , naopak jako irelevantní je dle jeho názoru argumentace případem Deutsche Telecom (COMP/C-1/37.451, 37.578, 37.579 ze dne 21. 5. 2003). Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí (např. strany 55-56), správní orgán prvního stupně se pečlivě zabýval porovnáním situace v České republice se situací v jiných evropských zemích. Vždy je však třeba mít na zřeteli stupeň liberalizace a další okolnosti tamního telekomunikačního sektoru. V napadeném rozhodnutí je např. obsažen poukaz na situace v Rakousku, kde tamní kartelový soud vyhověl návrhům rakouského soutěžního úřadu a uložil společnosti Telekom Austria AG pokutu za zneužití dominantního postavení tím, že v tzv. TicTac tarifech určených koncovým zákazníkům spojovala cenu za přístup do sítě s volnými minutami za volání.
Pokud jde o argumentaci Úřadu případem Deutsche Telekom , je třeba konstatovat, že smyslem tohoto odkazu nebylo poukázat na totožnou skutkovou podstatu, tedy margin squeeze, nýbrž na to, že i v rámci regulace existují situace, kdy má společnost této regulaci podléhající možnost provádět autonomní rozhodnutí, která mohou vést nebo vedou k narušení hospodářské soutěže. Společnost Deutsche Telekom zneužila svého dominantního postavení tím, že v rámci svého svobodného podnikatelského rozhodnutí úmyslně stanovila cenu za měsíční paušál na tak nízké úrovni, že jí ostatní operátoři nebyli ve vztahu ke koncovým zákazníkům schopni konkurovat. Obdoba s jednáním společnosti ČESKÝ TELECOM spočívala v tom, že cenové plány společnosti Deutsche Telekom byly regulovány ze strany německého regulačního úřadu v rámci tzv. price cap, kterým bylo stanoveno maximálně přípustné procento zvýšení ceny za všechny služby, které byly součástí balíku služeb a na něž se toto maximálně přípustné procento zvýšení cen vztahovalo. Na svobodném podnikatelském rozhodnutí společnosti Deutsche Telekom bylo, jakým způsobem ceny za jednotlivé položky v daném balíku služeb upraví. Společnost Deutsche Telekom si tedy mohla, obdobně jako účastník tohoto správního řízení v neregulovaných cenových plánech, stanovit sama, za jakou cenu bude poskytovat paušál, hovorné, apod. Součet celkového přípustného zvýšení nesměl však překročit price cap stanovený německým regulačním úřadem.
Rovněž s těmito námitkami účastníka řízení se tak neztotožňuji.
Závěr
Námitkám účastníka řízení proti zjištění skutkové podstaty zneužití dominantního postavení nepřisvědčuji. Problematiku přezkumu skutkové podstaty uzavírám s tím, že mám za prokázané, že účastník řízení porušil zákaz ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES, když uplatňoval ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí specifikované cenové plány k újmě nejen konkurentů, tj. ostatních operátorů, ale i spotřebitelů. Toto jednání účastníka řízení mělo přitom vliv na obchod mezi členskými státy EU. Pokud jde o změnu výrokové části 1. napadeného rozhodnutí, pak tuto jsem provedl nejen z hlediska formulačního tak, aby výrok byl srozumitelnější, zejména spojením původních výrokových částí 1. A. a 1. B. a zjednodušením označení cenových plánů, kterých se rozhodnutí týká, s tím, že jejich podrobnější popis je uveden shora (viz Skutková zjištění), ale rovněž v tom smyslu, že jsem tuto část výroku doplnil o výslovnou deklaraci, že článek 82 Smlouvy o založení ES byl porušen k újmě spotřebitelů, respektive jiných soutěžitelů, což bylo ve správním řízení spolehlivě prokázáno. Tato skutečnost je totiž nezbytná s ohledem na odůvodnění výše pokuty, když veškeré skutečnosti, jež jsou danému soutěžiteli kladeny za vinu, musí být uvedeny ve výroku rozhodnutí.
III. Procesní námitky
Porušení zásady ne bis in idem
Na základě stížností zákazníků a alternativních operátorů na cenové plány určené pro domácnosti, drobné podnikatele a zákazníky využívající ISDN připojení zavedené společností ČESKÝ TELECOM z února roku 2002 zahájil Úřad po provedeném šetření dne 13. listopadu 2003 z vlastního podnětu se společností ČESKÝ TELECOM správní řízení sp.zn. S 222/03 pro možné narušení ustanovení § 11 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Možné porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže spatřoval Úřad v tom, že společnost ČESKÝ TELECOM uplatňováním konkrétně specifikovaných cenových plánů vytváří bariéru pro rozvoj konkurence při poskytování veřejných telekomunikačních služeb určených domácnostem a podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Dne 1. května 2004, vstupem České republiky do Evropské unie, se i v České republice stalo pramenem práva právo komunitární. Problematika zneužití dominantního postavení je, principiálně shodně se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, upravena zejména v článku 82 Smlouvy o založení ES. Nařízení Rady (ES) č. 1/2003, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, ve svém čl. 3 odst. 1 stanoví, že pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na zneužití zakázané článkem 82 Smlouvy, použijí také článek 82 Smlouvy.
Z rozkladem napadeného rozhodnutí vyplývá, že orgán prvního stupně došel k závěru, že jednání společnosti ČESKÝ TELECOM, které bylo posuzováno ve správním řízení sp.zn. S 222/03, je způsobilé narušit obchod mezi členskými státy Evropské unie ve smyslu čl. 82 Smlouvy. Vzhledem k výše citovanému ustanovení článku 3 odst. 1 Nařízení 1/2003 tak byl orgán prvního stupně povinen aplikovat v dané věci též článek 82 Smlouvy. Správní řízení sp.zn. S 222/03 ve věci porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění, rozhodnutím č.j. S 222/03-4434/04-ORP ze dne 21. 7. 2004 zastavil, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, cit.: " S ohledem na výše uvedené skutečnosti, tedy vyšší právní sílu ustanovení čl. 81 a 82 Smlouvy ES než zákon č. 143/2001 Sb., přímou aplikovatelnost těchto článků, povinnost Úřadu aplikovat tyto články na případy jejich možného narušení, možnou způsobilost jednání ČESKÉHO TELECOMU narušit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 82 Smlouvy ES a v neposlední řadě se zohledněním práv a právem chráněných zájmů účastníka řízení na spravedlivém projednání této věci , rozhodl Úřad o zastavení tohoto správního řízení bez toho, aby o věci meritorně rozhodl . Rozhodnutí o meritu věci bude předmětem řízení vedeného pro možné porušení čl. 82 Smlouvy ES."
Zcela zásadní roli při posouzení námitky účastníka řízení ohledně porušení zásady ne bis in idem představuje problematika "totožnosti věci". Od té se pak odvíjí řešení dalších otázek, včetně případné překážky věci rozhodnuté (res iudicata), uplatnění principu ne bis in idem a též případné litispendence a spojení řízení. K problematice "totožnosti věci" se v rámci řešení problematiky věci rozhodnuté také vyjádřil Ústavní soud ČR ve svém nálezu č. II. ÚS 83/03 ze dne 25. března 2004 takto, cit.: "Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae ) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení (§ 103 o.s.ř.) Předpokladem ovšem je, že jde o totožnou pravomocně rozsouzenou věc. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení. O totožnost předmětu řízení jde v případě, že v novém řízení se jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, a to za podmínky, že tento důvod plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení. Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně "
Správní řízení sp.zn. S 222/03, které bylo rozhodnutím zastaveno, je nepochybně řízením o správním deliktu (právní doktrína rozumí správním deliktem protiprávní jednání subjektů správního práva, za které lze uložit správně právní sankci). Z výše cit. nálezu Ústavního soudu plyne, že podstatu skutku (skutkového děje) lze spatřovat především v jednání, a to ve všech jeho jevových formách, a v následku, který jím byl způsoben. Jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem patří mezi znaky objektivní stránky správního deliktu. Podstatu skutku by bylo možné v souladu s výkladem správněprávní odpovědnosti dále doplnit o subjekt, subjektivní stránku a objekt správního deliktu. Lze konstatovat, že totožnosti podstat skutku v rámci správního řízení sp.zn. S 222/03 a skutku v rámci správního řízení sp.zn. S 127/04 by přisvědčovaly subjekt a subjektivní stránka deliktu, kdežto objekt a minimálně jeden ze znaků objektivní stránky deliktu, tj. následek, jsou kvalitativně rozdílné. Pokud totiž objekt deliktu definujeme jako právem chráněný zájem, k jehož ochraně je soutěžněprávní materie určena, pak objektem správního deliktu postihovaného vždy na základě české vnitrostátní úpravy zákona o ochraně hospodářské soutěže bude "pouze" zájem na ochraně hospodářské soutěže či svobodná soutěž jako taková, kdežto objektem jednání postihovaného na základě komunitární soutěžní úpravy (Smlouva o založení ES, Nařízení Rady (ES) č. 1/2003) bude obchod mezi členskými státy, když zájem na ochraně hospodářské soutěže na společném trhu bude objektem vedlejším. Nejdůležitějším zájmem vyžadujícím ochranu v tomto případě jistě je obchod mezi členskými státy a zájmem chráněným až v druhé řadě právě ochrana hospodářské soutěže, resp. svobodná soutěž. Obdobně lze pak také argumentovat u následku deliktu, tedy ohrožení nebo porušení chráněného zájmu (objektu správního deliktu), který je v obou případech rozdílný. Dosud popsané ostatně také vyplývá z "dvojúrovňové" koncepce zákona o ochraně hospodářské soutěže prosazené zákonem č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon o ochraně hospodářské soutěže.
Uzavírám tedy, že vzhledem k tomu, že komunitární právo připouští paralelní aplikaci národního i komunitárního soutěžního práva, přičemž totožnost skutku v takovém případě není dána, nepovažuji námitku účastníka řízení ohledně porušení zásady ne bis in idem za oprávněnou.
Porušení zásady vyšetřovací
Správní orgán je v souladu s ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Jak vyplývá ze shora uvedeného, Úřad v průběhu správního řízení provedl řadu důkazů listinných, nařídil ústní jednání s účastníkem, vyslechl velké množství svědků. Všechny takto získané důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech v souladu se zásadou materiální pravdy. Je sice pravdou, že správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, z povinnosti účastníka řízení navrhnout na podporu svých tvrzení provedení důkazů (procesní součinnost viz ustanovení § 34 odst. 3 správního řádu) však vyplývá, že nelze správnímu orgánu vytýkat jako vadu řízení, nepřihlédl-li ke skutečnostem jemu neznámým, které podle povahy věci mohl uvést pouze účastník řízení, nebo k důkazu, který jen sám účastník řízení mohl nabídnout.
Správní orgán tedy sám určuje rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí. V této své volnosti je však omezen, a to v tom ve smyslu, že je povinen zjistit náležitě skutečný stav věci. Přezkumem spisové dokumentace, včetně závěrů správního orgánu prvního stupně, které vyjádřil v napadeném rozhodnutí, jsem neshledal žádného pochybení, a proto námitce účastníka řízení nevyhovuji.
Podklady pro rozhodnutí-podjatost svědeckých výpovědí alternativních operátorů, neprovedení navrhované analýzy, účelová a ničím neprokázaná tvrzení
Pokud jde o námitku účastníka řízení, že Úřad ve svých závěrech vyšel toliko z výpovědí svědků-alternativních operátorů, kteří jsou s ohledem na přímou konkurenci společnosti ČESKÝ TELECOM podjatí, konstatuji, že ze spisu správního řízení vyplývá, že účastník řízení podjatost alternativních operátorů v průběhu řízení nenamítal, přestože byl o konání jednotlivých výslechů vždy řádně a včas informován a prostřednictvím svého právního zástupce se jich účastnil. Dále poukazuji na skutečnost, že Úřad ve správním řízení přihlédl rovněž k petici "Boj proti monopolu ČESKÉHO TELECOMU" 15 980 občanů proti existenci volných minut a hovorového kreditu v cenových plánech účastníka řízení. K nabídce konkurenčních operátorů pro hlasové služby tito koneční spotřebitelé konstatovali, že ji lze využívat jen jako nadstavbu k cenovým plánům společnosti ČESKÝ TELECOM. Přezkumem celého spisu správního řízení jsem tedy dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně zajistil v průběhu správního řízení množství důkazů, a to nejen výpovědí svědků, zástupců alternativních operátorů, ale rovněž podkladů vyžádaných přímo od účastníka řízení, či výpověď zástupce ČTÚ atd. Tyto podklady pak v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů posoudil, přičemž uzavřel, že účastník řízení zneužil svého dominantního postavení ve smyslu ustanovení článku 82 Smlouvy o založení ES. Námitku ohledně podjatosti proto považuji za účelovou.
Společnost ČESKÝ TELECOM ve svém rozkladu dále zpochybnila použití podkladů, jež Úřad shromáždil v rámci správního řízení sp.zn. S 222/03. Ze spisu správního řízení vyplývá, že důkazy, které Úřad provedl v rámci správního řízení sp.zn. S 222/03 a na které odkazuje v napadeném rozhodnutí, se staly součástí správního spisu sp.zn. S 127/04. K samotnému průběhu zpochybňovaných výslechů svědků uvádím, že svědci byli vždy poučeni o svých právech a povinnostech, včetně předmětu správního řízení s tím, aby se jejich vyjádření vztahovala pouze k cenovým plánům, jež jsou předmětem tohoto správního řízení. Současně pouvažuji za nezbytné poukázat na skutečnost, že sama společnost ČESKÝ TELECOM odkázala např. na jednání konaném dne 16. září 2004 na dokumenty získané v průběhu správního řízení sp.zn. S 222/03, konkrétně na vyjádření zaslané účastníkem řízení Úřadu dne 4. června 2004.
K analýzám a důkazům navrhovaným účastníkem řízení uvádím, že ze spisu správního řízení vyplývá, že společnost ČESKÝ TELECOM navrhla provést důkaz ohledně relevantního trhu, který prvostupňový orgán nepovažoval za nezbytné provést z důvodu, že relevantní trh, kterého se měl dle účastníka řízení důkaz týkat, byl vymezen jako trh veškerých telekomunikačních služeb. Dle ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu má účastník řízení právo navrhovat důkazy a jejich doplnění. Úřad přitom není těmito návrhy účastníka řízení vázán (§ 32 odst. 1 správního řádu). Jak judikoval Nejvyšší správní soud (rozsudek č.j. 2 A 10/2002-OL-282 ze dne 13. 4. 2004), cit.: " z ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění, nelze dovodit povinnost správního orgánu provést všechny důkazy, které účastník navrhne, což jej však samozřejmě nezbavuje odpovědnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Jde tady o logickou provázanost zásady vyšetřovací a zásady materiální pravdy." Z ustanovení § 32 odst. 1 a 2 správního řádu tedy vyplývá právo účastníka řízení navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy, s tímto právem však již nekoresponduje povinnost správního orgánu provést všechny důkazy či jejich doplnění navržené účastníkem řízení. Ke splnění své povinnosti může účastník navrhovat důkazy. Správní orgán nemusí takové důkazy provést, jedině pokud rozhodne a náležitě odůvodní, že toho není třeba k řádnému a úplnému posouzení věci (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2A 10/2002-OL-282 ze dne 13. 4. 2004). Z uvedeného pohledu jsem přezkoumal nezbytnost provedení navržené analýzy a konstatuji, že vzhledem k tomu, že z dosavadního rozsáhlého dokazování jednoznačně vyplynulo, že účastník řízení na trzích poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům, na nichž ke zneužití došlo, dominantní postavení nepochybně zaujímá, provedení dalšího účastníkem řízení navrhovaného důkazu jsem neshledal jako nezbytné. Podstata zkoumaného jednání byla nepochybně prokázána již doposud zajištěnými důkazy. Nové důkazy by nepřinesly jiná zjištění. Podotýkám, že v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek č.j. 2 A 10/2002-OL-282 ze dne 13. 4. 2004) se Úřad navrženým důkazem zabýval, neshledal však jako účelné či nezbytné tento zajistit, což náležitým způsobem odůvodnil v rozkladem napadeném rozhodnutí (strany 61, 65 napadeného rozhodnutí).
Jedná-li se o námitku účastníka řízení ohledně účelovosti tvrzení Úřadu, konstatuji, že správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Důkazy takto získané hodnotí správní orgán podle jejich povahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Ustanovení § 34 odst. 5 správního řádu tak zakotvuje zásadu volného hodnocení důkazů, tzn. že závěr, který správní orgán učiní na základě provedených důkazů k tvrzením, která byla v průběhu správního řízení předestřena, je výsledkem jeho vnitřního myšlenkového postupu a přesvědčení. Hodnocení důkazů je povinností správního orgánu. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, správní orgán prvního stupně se velmi pečlivě věnoval zhodnocení jednotlivých důkazů, jež v řízení získal ("Skutková zjištění", strany 14-48 napadeného rozhodnutí), stejně jako jejich vzájemnému posouzení a vyvození z nich právně relevantních závěrů ("Právní posouzení případu", strany 48-59 napadeného rozhodnutí). Uzavírám tedy, že správní orgán prvního stupně nepochybil, neboť v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí uvedl veškeré skutečnosti, jež se staly jeho podkladem, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval (ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu).
Předmět správního řízení vymezen nedostatečně určitě
Společnost ČESKÝ TELECOM ve svém rozkladu rovněž uvedla, že předmět správního řízení byl nedostatečně určitě vymezen, čímž jí byla ztížena možnost hájit svá práva. K tomu uvádím, že z ustanovení § 18 odst. 1 správního řádu vyplývá, cit.: "Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu." Správní řád přitom nestanoví obsahové náležitosti oznámení správního orgánu účastníkům řízení. Z oznámení o zahájení správní řízení by však mělo být patrno, kdo jej činí a které věci se týká, což oznámení o zahájení, případně upřesnění předmětu řízení obsahovalo.
V souladu se shora uvedeným byl přezkoumán způsob zahájení správního řízení sp.zn. S 127/04. Správní řízení bylo zahájeno dne 12. 8. 2004, a to z vlastního podnětu Úřadu. Oznámení o zahájení správního řízení (listy 1-2 šanonu č. I správního spisu) obsahovalo sdělení, že možné porušení Smlouvy o založení ES, konkrétně porušení ustanovení článku 82 shledává Úřad v tom, že společnost ČESKÝ TELECOM uplatňováním konkrétně specifikovaných cenových plánů vytváří bariéru pro rozvoj konkurence při poskytování veřejných telekomunikačních služeb určených domácnostem a podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí. Dne 18. února 2005 došlo k upřesnění předmětu správního řízení navíc o uplatňování služby Internet Expres Optimal (protokol o vyjádření se k podkladu pro rozhodnutí; listy 268-270 šanonu č. V správního spisu).
Z předmětných listin je tak zřejmé, že Úřad zahájil správní řízení v souladu se správním řádem. Listiny totiž obsahovaly údaje o tom, kdo je činí, tj. Úřad, v čem je porušení zákona spatřováno konkrétním odkazem na ustanovení článku 82 Smlouvy o založení ES a v jakém skutku. Od tohoto vymezení se správní orgán prvního stupně v průběhu celého správního řízení neodchýlil, a proto se nelze s námitkou účastníka řízení ztotožnit. Součástí oznámení o zahájení správního řízení přitom nemohou ze své podstaty být např. konkrétní důkazy, které porušení zákona jednoznačně prokazují, když účelem správního řízení je právě takové důkazy obstarat.
Nad rámec již shora uvedeného poukazuji na skutečnost, že společnost ČESKÝ TELECOM byla s výhradami, jež Úřad vůči uplatňování cenových plánů měl, nepochybně seznámena již před vlastním zahájením správního řízení sp.zn. S 127/04. Např. na ústním jednání v rámci řízení sp.zn. S 222/03 konaném dne 18. prosince 2003 (listy 11-18 šanonu č. I správního spisu) sám účastník řízení potvrdil, že pravděpodobně již od roku 2002 mu jsou známy výhrady ke struktuře cenových plánů, zejména k tomu, že tyto cenové plány zahrnují hovorové kredity, resp. volné minuty na volání. Současně podotýkám, že v průběhu správního řízení nebyl předmět opakovaně rozšiřován, nýbrž upřesněn, a to s ohledem na skutečnost, že společnost ČESKÝ TELECOM i v průběhu správního řízení zavedla nové cenové plány, jejichž uplatňováním docházelo k porušování článku 82 Smlouvy o založení ES.
Námitky účastníka řízení týkající se nepřesně vymezeného předmětu správního řízení tak nepovažuji za důvodné.
Nevykonatelnost výroku 3. a 4.
Pokud jde o námitky účastníka řízení, že výrok rozhodnutí není v části označené číslem 3. a 4. vykonatelný, konstatuji, že výroková část 3. napadeného rozhodnutí zakazuje protisoutěžní jednání účastníkovi řízení v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže do budoucna. Výroková část 4. rozkladem napadeného rozhodnutí pak účastníkovi řízení ukládá opatření k nápravě (§ 23 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže). Obecně lze říci, že opatření k nápravě směřuje k nápravě závadného stavu, tj. k odstranění nepříznivých důsledků protisoutěžního jednání či k prevenci jeho opakování. V tomto rozhodnutí bylo opatření k nápravě, přes existenci cenového rozhodnutí ČTÚ č. 1/2005, na jehož základě společnost ČESKÝ TELECOM některé cenové plány posuzované v tomto správním řízení ruší, uloženo nejen z důvodu, aby se zamezilo uzavírání nových smluvních vztahů mezi účastníkem řízení a konečnými spotřebiteli dle cenových plánů specifikovaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí, ale rovněž z toho důvodu, aby se odstranilo uplatňování předmětných cenových plánů v rámci smluvních vztahů vzniklých přede dnem vydání tohoto rozhodnutí, stejně jako rozkladem napadeného rozhodnutí.
Nedostatek plné moci Mgr. Doubravy
Namítá-li účastník řízení nesprávný postup správního orgánu prvního stupně ohledně posouzení plné moci Mgr. Doubravy, pak konstatuji, že plná moc Mgr. Petra Doubravy předložená Úřadu na ústním jednání konaném dne 16. září 2004 byla udělena, cit .: " aby se zúčastnil ústního jednání před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže České republiky v souvislosti se zahájením správního řízení proti zmocniteli pod č.j. S 127/04." (list 86 šanonu č. II správního spisu). Z toho je zcela zřejmé, že tato plná moc byla udělana pouze za účelem ústního jednání ve správním řízení a tudíž že neobsahovala zmocnění pro Mgr. Doubravu, jež by ho opravňovalo činit jiné než v této plné moci specifikované úkony. Námitce účastníka řízení tak nelze přisvědčit.
Jednání nepodléhá zákonu o ochraně hospodářské soutěže ani článku 82 Smlouvy o založení ES
K této námitce uvádím, že ustanovení komunitárního práva o zakázaných dohodách a o zneužití dominantního postavení (články 81 a 82 Smlouvy o založení ES) se zásadně uplatní ve všech sektorech, včetně sektorů regulovaných (viz rozhodnutí T-228/97 Irish Sugar v. Komise, [1999] ECR-II 2969); základní výjimku představují pouze soutěžitelé, kterým bylo svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského významu, tzv. "services of general economic interest". Na takové soutěžitele se soutěžní právo uplatní jen v rozsahu, který jim neznemožní tyto služby poskytovat (článek 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES). Podmínkou aplikace soutěžního práva, která má zvláštní význam právě v tzv. regulovaných odvětví, je v každém případě autonomní soutěžní jednání příslušných soutěžitelů. Pokud možnost autonomního jednání soutěžitele i přes sektorově specifickou situaci vyloučena není, soutěžní právo se uplatní (viz. rozhodnutí ve spojených věcech C-359/95 P a C-379/95 P Komise a Francie v. Ladbroke Racing, [1997] ECR-I 6265).
Jedná-li se o problematiku služeb obecného hospodářského významu, lze za ně v oblasti telekomunikací do jisté míry považovat tzv. univerzální služby (universal services). K tomu, aby se na poskytování takových služeb výjimka podle článku 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES vztahovala, je nicméně nezbytné jednak, aby soutěžitel je poskytující byl zmocněn zvláštním zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě, a jednak, aby omezení aplikace soutěžního práva bylo pro poskytování těchto služeb nezbytné a tomuto účelu úměrné, přičemž posouzení, zda jsou tyto podmínky splněny, musí být velmi přísné (viz rozhodnutí ve věci T-260/94 Aur Inter v. Komise, [1997] ECR-II 997).
Na základě shora uvedeného jsem dospěl k závěru, že společnost ČESKÝ TELECOM služby obecného hospodářského významu na území České republiky skutečně zajišťuje. Těmito službami však jsou ČTÚ regulované cenové plány, nikoli již plány neregulované, stanovené na základě svobodného podnikatelského rozhodnutí účastníka řízení. Současně nelze pominout skutečnost, že i kdyby se v případě neregulovaných cenových plánů jednalo o služby obecného hospodářského významu, výjimka dle ustanovení článku 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES se neaplikuje, neboť není splněna podmínka, že omezení aplikace soutěžního práva bylo pro poskytování služeb nezbytné a tomuto účelu úměrné.
S námitkou účastníka řízení se proto neztotožňuji.
IV. Pokuta
Dále jsem posoudil výši uložené pokuty, a to s ohledem na všechna kritéria stanovená § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, jenž je Úřad oprávněn aplikovat, a to ve spojení s ustanovením § 21a odst. 5 téhož zákona. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona stanoví, cit.: "Úřad může soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 nebo neplní závazky uznané podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 2. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování tohoto zákona." K tomu uvádím, že ve správním řízení bylo nepochybně prokázáno, že společnost ČESKÝ TELECOM porušila ustanovení článku 82 Smlouvy o založení ES. Podmínky pro uložení pokuty tak byly splněny.
Správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí (strany 67-71) v části týkající se pokuty zohlednil závažnost protisoutěžního jednání společnosti ČESKÝ TELECOM, a to i ve vztahu k újmě, jež byla způsobena nejen konkurentům účastníka řízení, ale i konečným spotřebitelům. Jako přitěžující okolnost byla posouzena skutečnost, že společnost ČESKÝ TELECOM přes opakované upozornění Úřadu na charakter jejího jednání zaváděla nové neregulované cenové plány, jež svou podstatou jsou zneužitím jejího dominantního postavení. S ohledem na opakované upozornění Úřadu ohledně protisoutěžního jednání společnosti ČESKÝ TELECOM, tj. účastník řízení byl opakovaně ze strany Úřadu informován o výhradách proti jeho konkrétnímu jednání, si účastník řízení byl vědom charakteru svého jednání, a nemohl se spoléhat, že svým jednáním nezpůsobí škodlivý následek, naopak věděl, že škodlivý následek způsobit může, a pro tento případ s tím byl srozuměn. Jednání účastníka řízení tak bylo ze strany správního orgánu prvního stupně adekvátně ohodnoceno jako jednání úmyslné. Jedná-li se o námitky účastníka řízení týkající se např. nedostatečného zohlednění, že společnost ČESKÝ TELECOM nemá dominantní postavení, že mobilní telefonie je substitutem telefonie fixní, či neprokázání fakticky v rovině ekonomické či jinak negativní ovlivnění obchodu mezi členskými státy ES, ztotožňuji se plně se závěry přijatými správním orgánem prvního stupně, jež jsem v části "Skutková podstata" podrobným způsobem právně relevantně posoudil.
Pokud jde o námitku účastníka řízení, že při ukládání výše pokuty nelze přihlížet k porušení práva v oblasti hospodářské soutěže obecně, konstatuji, že zákon o ochraně hospodářské soutěže ve svém ustanovení § 22 odst. 2 uvádí fakultativní výčet okolností, ke kterým je Úřad oprávněn a zároveň povinen při ukládání pokuty přihlížet. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona hovoří konkrétně o opětovném porušení zákona, a proto skutečnost, že k porušení zákona nyní došlo na jiném relevantním trhu či jiným protiprávním skutkem, než v předchozím případě, nemá žádnou právní relevanci. Ztotožnil jsem se proto se závěry správního orgánu prvního stupně, že opakované porušení soutěžněprávních pravidel je třeba zohlednit jako přitěžující okolnost při uložení sankce ve správním řízení sp.zn. S 127/04.
K námitkám účastníka týkajícím se uložené pokuty tedy konstatuji, že orgán prvního stupně nepochybil, přihlédl-li ke všem shora uvedeným okolnostem. Nicméně s ohledem na skutečnost, že Úřad vydal rozhodnutí č.j. S 222/03-4434/04-ORP ze dne 21. 7. 2004 (právní moci nabylo dne 7. 8. 2004), kterým bylo správní řízení vedené ve věci porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže zastaveno, jsem rozhodl o snížení uložené pokuty na 205 milionů korun. Pokutou postihuji jednání společnosti ČESKÝ TELECOM pouze od právní moci rozhodnutí o zastavení správního řízení sp.zn. S 222/03. Výroková část I. tohoto rozhodnutí tedy konstatuje, že k porušení článku 82 Smlouvy o založení ES došlo od 1. května 2004, tj. ode dne přistoupení České republiky k Evropskému společenství, pokutu však ukládám pouze za období od 7. 8. 2004. Z důvodu zkrácení délky protisoutěžního jednání, za kterou sankci ukládám, jsem pokutu snížil. Takto stanovenou výši pokuty shledávám jako přiměřenou závažnosti porušení soutěžních pravidel, když ve správním řízení bylo nepochybně prokázáno, že společnost ČESKÝ TELECOM zneužila svého dominantního postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES. Z hlediska závažnosti považuji dále za zásadní skutečnost, že újma byla způsobena nejen ostatním soutěžitelům formou vytváření bariéry rozvoje konkurenčního prostředí na relevantním trhu, ale rovněž konečným spotřebitelům, tj. zákazníkům z řad domácností a drobných podnikatelů, kteří z důvodu netransparentních cenových podmínek nemohli srovnat výhodnost nabídek jednotlivých telekomunikačních operátorů.
Závěrem konstatuji, že vzhledem k pokutám uloženým Úřadem v jiných správních řízeních v poslední době nepovažuji pokutu ve výši 205 milionů korun za neadekvátní, a to s ohledem na čistý obrat účastníka řízení dosažený za poslední ukončený kalendářní rok.
V. Opatření k nápravě
Správní orgán je oprávněn v souladu s ustanovením § 23 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže uložit, je-li to k zajištění účelu řízení nezbytné, opatření k nápravě, tj. uložit účastníkovi řízení, aby odstranil nepříznivé důsledky protisoutěžního jednání či jeho opakování. Jak jsem již uvedl shora, opatření k nápravě bylo v tomto správním řízení uloženo z toho důvodu, aby zamezilo uzavírání nových smluvních vztahů mezi účastníkem řízení a konečnými spotřebiteli dle cenových plánů specifikovaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí, a dále aby se odstranilo uplatňování předmětných cenových plánů v rámci smluvních vztahů vzniklých přede dnem vydání tohoto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. S ohledem na změnu výrokové části 1. rozkladem napadeného rozhodnutí jsem však změnil rovněž výrokovou část 4. tohoto rozhodnutí v tom smyslu, aby odkazy v uloženém opatření k nápravě odpovídaly tomuto novému znění.
VI. Závěr
Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností, kdy žádnou z námitek účastníka řízení nepovažuji za oprávněnou, uzavírám přezkum skutkové podstaty správního řízení sp.zn. S 127/04 závěrečným konstatováním, že účastník řízení skutečně zneužil svého dominantního postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům na újmu spotřebitelů i ostatních soutěžitelů-alternativních operátorů ve smyslu článku 82 Smlouvy o založení ES. Ztotožňuji se přitom se závěry orgánu prvního stupně, že uplatňování ve výroku rozhodnutí specifikovaných cenových plánů vytváří nejen bariéru vstupu potenciálních soutěžitelů na relevantní trh, ale i pro rozvoj již na trhu působící konkurence a současně také vedou k cenové diskriminaci zákazníků společnosti ČESKÝ TELECOM.
Po přezkoumání rozkladem napadeného rozhodnutí, a to i nad rámec námitek uplatněných v rozkladu, kdy jsem zjištěné skutečnosti hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jsem neshledal žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení ve věci anebo vrácení věci orgánu prvního stupně k novému projednání. Ve správním řízení sp.zn. S 127/04 bylo prokázáno, že účastník řízení, společnost ČESKÝ TELECOM, zneužila svého dominantního postavení na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům tím, že uplatňoval ve výroku rozhodnutí specifikované cenové plány, tj. bez objektivně ospravedlnitelných důvodů vázal služby a cenově diskriminoval některé ze svých zákazníků. Změna výrokové části 1. napadeného rozhodnutí, kterou jsem provedl, je změnou formulační, která by měla učinit výrok srozumitelnějším, zejména se jedná o spojení výrokových části 1. A. a B. a o zjednodušení označení cenových tarifů, kterých se rozhodnutí týká s tím, že jejich podrobnější popis je uveden v odůvodnění tohoto rozhodnutí v části "Skutková podstata", a dále o výslovné doplnění výrokové části I. o deklaraci, že ustanovení článku 82 Smlouvy o založení ES bylo porušeno k újmě spotřebitelů, resp. jiných soutěžitelů. Pokuta byla uložena v rozmezí zákonného zmocnění podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, její snížení, které jsem provedl, je odůvodněno zkrácením délky protisoutěžního jednání, za které je ukládána v souladu se shora uvedeným. Opatření k nápravě uložená výrokovými částmi 4. a 5. napadeného rozhodnutí jsem potvrdil s tím, že účastníkovi řízení ukládají takové povinnosti ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 zákona, jež by měly zabezpečit konkurenční prostředí na relevantním trhu.
Uzavírám tedy, že po přezkoumání věci v celém rozsahu jsem ze všech shora uvedených důvodů a na základě návrhu rozkladové komise ustavené dle § 61 odst. 2 správního řádu rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Martin Pecina, MBA
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
ČESKÝ TELECOM, a.s.
Olšanská 55/5
130 34 Praha 3
Advokátní kancelář Baker & McKenzie
Mgr. Tomáš Skoumal
Klimentská 46
110 02 Praha 1 Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 12. 2005 a stalo se vykonatelným dle jednotlivých výrokových částí. Údaje v rozhodnutí označené jako [ ] tvoří předmět obchodního tajemství.