UOHS R003/2004
Rozhodnutí: R003/2004 Instance II.
Věc možné porušení § 3/1 ZOHS-jednání účastníků ve vzájemné shodě při určení prodejních cen pekárenských výrobků
Účastníci DELTA PEKÁRNY a.s. ODKOLEK a.s. PENAM spol.s r.o.
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2004
Datum nabytí právní moci 7. 3. 2005
Související rozhodnutí S233A/03 , R020,21,22/03 , S233/03 , S233B/06 , R011-013/03 , R079/03 , R021,022,023/04 , S233E/03 , S233F/03 , S233G/03 , S233H/03 , S233I/03 , S233J/03
Dokumenty dokument ke stažení 114 KB


Č.j. R 3/2004 V Brně dne 4. března 2005
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 12. 2003 č.j. S 233A/03-7786/03-ORP ve věci porušení ustanovení § 21 odst. 4 a 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, podal účastník řízení-společnost DELTA PEKÁRNY a.s., se sídlem Brno, Bohunická 24, č.p. 519, PSČ 619 00, IČ 25 34 88 33, zastoupená na základě plné moci ze dne 12. 12. 20003 Mgr. Martinem Hájkem, advokátem v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, Jungmannova 24, Praha 1, PSČ 110 00, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle
§ 61 odst. 2 téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 12. 2003 č.j. S 233A/03-7786/03-ORP p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m. O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 30. 12. 2003 rozhodnutí č.j. S 233A/03-7786/03-ORP, v jehož první výrokové části deklaroval, že společnost DELTA PEKÁRNY a.s., se sídlem Brno, Bohunická 24, č.p. 519, PSČ 619 00, IČ 25 34 88 33 (dále jen "účastník řízení" nebo "DELTA PEKÁRNY") tím, že dne 19. listopadu 2003 neumožnila prověření všech obchodních záznamů uložených v elektronické podobě v prostorách účastníka řízení na adrese Ke Klíčovu 56/1, Praha 9-Vysočany, a dalším způsobem se odmítla podrobit provedení místního šetření dle § 21 odst. 4 a 5 zákona
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále též jen "zákon o ochraně hospodářské soutěže"), když pracovníkům Úřadu svémocně odňala dva z dokumentů převzatých v rámci místního šetření, porušila své povinnosti vyplývající pro ni
z § 21 odst. 4 a 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Za porušení povinností daných ustanovení, § 21 odst. 4 a 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže uložil Úřad účastníku řízení podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) téhož zákona pokutu ve výši 300 000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení rozklad, ve kterém předně namítá, že při výše uvedeném místním šetření se žádného porušení povinností plynoucích z ustanovení § 21 odst. 4 a 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže nedopustil a že při tomto místním šetření jednal v souladu s příslušnými právními předpisy, neboť jeho zaměstnanci pouze hájili svá základní lidská práva garantovaná zejména Listinou základních práv a svobod, jež se stala součástí ústavního pořádku České republiky usnesením ČNR č. 2/1993 Sb. (dále jen "Listina").
Z protokolu o průběhu místního šetření konaného dne 19. 11. 2003 podle účastníka řízení jednoznačně vyplývá, že zaměstnanci účastníka řízení s pracovníky Úřadu spolupracovali a poskytovali jim svou součinnost a v souladu se zákonem umožnili nahlédnout do Úřadem vyžádaných obchodních knih a jiných obchodních záznamů, pokud tyto měli k dispozici. Pracovníci Úřadu se však též domáhali zpřístupnění elektronické (e-mailové) korespondence uložené v notebooku pana Jedličky a RNDr. Krumphanzla, a to i poté, co byli opakovaně upozorněni, že tito zaměstnanci jsou oprávněni používat služební notebooky i k soukromým účelům, tudíž v nich je uložena i jejich soukromá korespondence, chráněná čl. 13 Listiny, podle něhož má každý právo na listovní tajemství.
Účastník řízení dále upozorňuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v otázce právní ochrany "soukromého života" a " korespondence" ve smyslu ustanovení čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), podle kterého má každý "právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence". S odkazem na Evropský soud pro lidská práva účastník řízení tvrdí, že je v této souvislosti irelevantní, zda zařízení pro přepravování zpráv (tj. telefon, notebook apod.) je čistě soukromé či zda bylo příslušné osobě přiděleno k plnění pracovních úkolů (tj. např. služební notebook jako v daném případě). Rozhodující je podle účastníka řízení pouze ta skutečnost, zda je používán k soukromým účelům a zda se v něm z tohoto důvodu nachází soukromá korespondence příslušné osoby.
Dle názoru účastníka řízení je tak s ohledem na právě uvedené skutečnosti zřejmé, že pracovníci Úřadu v daném případě jednali protiprávně již tím, že bez souhlasu příslušných zaměstnanců společnosti DELTA PEKÁRNY nahlédli do jejich korespondence (přičemž za součást e-mailové korespondence je s ohledem na platnou judikaturu Ústavního soudu České republiky nutné považovat již údaje o předmětu zprávy, odesílateli či dalších adresátech zprávy, o které tito zaměstnanci prohlásili, že obsahuje i jejich soukromou korespondenci. Pracovníci Úřadu navíc své protiprávní jednání umocnili tím, že bez souhlasu pana Jedličky si pořídili záznamy o zprávách, které byly z jeho strany výslovně označeny za jeho soukromou korespondenci.
Dále účastník řízení namítá, že výše uvedené porušení ústavně garantovaného práva na ochranu listovního tajemství, na soukromý život a korespondenci, nelze ospravedlnit odkazem na možnost zákonného omezení tohoto práva vyplývajícího z čl. 13 Listiny, jak ve svém rozhodnutí činí Úřad. Toto zákonné omezení ochrany listovního tajemství obsažené v § 21 odst. 4 a 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže se podle účastníka vztahuje pouze k soutěžitelům (v daném případě k účastníku řízení jakožto právnické osobě) a nelze jej rozšiřovat i na další osoby, tj. jeho jednotlivé zaměstnance, pokud jde o jejich soukromou korespondenci, byť uloženou na služebních noteboocích.
Účastník řízení dále odmítá argument Úřadu, že pracovníci Úřadu jsou povinni udržovat mlčenlivost o všech skutečnostech tvořících předmět obchodního tajemství nebo důvěrnou informaci, neboť tato skutečnost je z hlediska práva na ochranu listovního tajemství pánů Jedličky a Krumphanzla irelevantní.
Stejně tak je podle účastníka nepřijatelný argument Úřadu, že pracovníkům Úřadu mělo být umožněno veškerou e-mailovou korespondenci otevřít a pokud by dle obsahu jednotlivých zpráv usoudili, že se jedná o korespondenci soukromé povahy (tzn. poté, co by si ji přečetli), by takovouto korespondenci netiskli, resp. by ji neodnesli. Již toto nahlédnutí do soukromé korespondence je porušením práva na ochranu listovního tajemství.
Výše uvedeným jednáním Úřadu odůvodňuje účastník jednání pana Krumphanzla, který poté, co se ujistil, že postupem pracovníků Úřadu došlo k porušení jeho ústavně garantovaného základního lidského práva, a co nabyl dojmu, že bezprostředně hrozí další neoprávněný zásah do jeho práva na ochranu listovního tajemství, resp. soukromí, spočívající v tom, že jeho soukromá korespondence poté, co byla bez jeho souhlasu vytištěna, bude odnesena, využil svého zákonného oprávnění (§ 6 občanského zákoníku) a soukromou korespondenci zabavil.
Účastník řízení dále nesouhlasí s tvrzením Úřadu, že by porušení povinnosti dle § 21 odst. 4 zákona spočívalo též v jednání pana Jedličky, který v průběhu místního šetření odjel na dříve dohodnuté pracovní jednání a v této souvislosti si odnesl svůj služební notebook. Pracovníci Úřadu byli podle tvrzení účastníka řízení po zahájení místního šetření upozorněni na to, že pan Jedlička bude nucen ve stanovenou dobu služebně opustit kancelář (skutečnost, že se tento údaj neobjevil v protokolu z místního šetření je jedním z důvodů, proč zástupci účastníka řízení odmítli tento protokol podepsat), přičemž pan Jedlička až do svého odchodu s pracovníky Úřadu spolupracoval a umožnil prověřit všechny obchodní záznamy obsažené v tomto notebooku vyjma jeho soukromé korespondence chráněné listovním tajemstvím dle čl. 13 Listiny.
Závěrem účastník řízení odkázal na blíže nespecifikovanou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky s tím, že i e-mailové zprávy, získané v rozporu s čl. 13 Listiny, resp. čl. 8 odst. 1 Úmluvy, nelze používat jako důkazní prostředky. Proto Úřad nebyl oprávněn ve svém rozhodnutí o uložení předmětné pokuty vycházet z protiprávně získané e-mailové korespondence pánů Jedličky a Krumphanzla jimi označené za soukromou, stejně tak nebyl oprávněn ji použít ani v dalším průběhu tohoto či jiného správního řízení. Z tohoto důvodu jednáním účastníka řízení nemohl být zmařen účel šetření Úřadu ani zahájeného správního řízení.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti účastník řízení navrhuje, aby rozhodnutí Úřadu ze dne 30. 12. 2003 č.j. S 233A/03-7786/03-ORP bylo zrušeno v celém rozsahu.
Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Dne 2. 6. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony, a dne 7. 9. 2004 zákon č. 484/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 340/2004 Sb. Podle článku III odst. 1 Přechodných ustanovení se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Z tohoto důvodu je případ posuzován z hlediska zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění platném do
1. 6. 2004.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu bylo napadené rozhodnutí přezkoumáno v celém rozsahu a o námitkách vznesených účastníkem řízení v rozkladu uváženo následovně:
Z ustanovení § 21 odst. 4 a 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže stanoví, cit.: "(4) V řízeních vedených Úřadem podle tohoto zákona jsou soutěžitelé povinni podrobit se šetření Úřadu. Pro účely těchto šetření je Úřad oprávněn vyžadovat od soutěžitelů, a pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, od orgánu veřejné správy podklady a informace potřebné pro svoji činnost a prověřovat jejich úplnost, pravdivost a správnost. K tomuto účelu jsou zaměstnanci Úřadu oprávněni vstupovat na pozemky, do všech objektů, místností a dopravních prostředků, které jsou místem prověřování, nahlížet do obchodních knih a jiných obchodních záznamů, pořizovat si z nich výpisy a na místě požadovat ústní vysvětlení. (5) Soutěžitelé jsou povinni poskytnout Úřadu na jeho vyžádání úplné, správné a pravdivé podklady a informace ve lhůtě jím stanovené a umožnit jejich prověření způsobem podle odstavce 4. Tato povinnost se vztahuje rovněž na orgány veřejné správy, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.", jednoznačně vyplývá povinnost soutěžitelů poskytnout Úřadu v rámci jeho dozorové činnosti součinnost tak, aby bylo možno zjistit skutečný stav věci. Uvedenou součinnost soutěžitelů může Úřad vyžadovat nejen v průběhu správního řízení, ale rovněž při tzv. předběžném šetření. Případné nesplnění povinnosti soutěžitelů k poskytnutí Úřadem vyžádaných informací pak může být podle § 21 odst. 6 zákona stiženo sankcí.
Ve smyslu shora uvedeného ustanovení zákona byly přezkoumány námitky účastníka řízení proti postupu Úřadu při získávání informací při zahájení správního řízení sp.zn. S 233/03, kdy mělo dojít k porušení čl. 13 Listiny a rovněž čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Lze konstatovat, že právo na ochranu tajemství zpráv, podávaných mimo jiné i prostřednictvím e-mailu, plynoucí z čl. 13 Listiny jako ústavně zaručené právo svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody
a spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jíž je nutno chránit a respektovat. Soukromí každého člověka je hodno ústavní ochrany nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu zpráv, ale i ve vztahu např. k číslu volané stanice, datu a času počátku hovoru či doby jeho trvání (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 8. 1984 ve věci Malone proti Spojenému království). Lze přisvědčit námitce účastníka, že čl. 13 Listiny zakládá i ochranu tajemství o odesílateli e-mailové zprávy a dalších souvisejících údajů.
Ústavní pořádek České republiky však připouští průlom této ochrany, výlučně však v zájmu ochrany společnosti a ústavně zaručených základních práv a svobod jiných, jak lze dovodit ze znění čl. 13 Listiny: Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením . Znamená to tedy, že je přípustný pouze takový zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní moci, jestliže jde o zásah nezbytný ve výše uvedeném smyslu. Právní řád přitom prostřednictvím odpovídajících právních předpisů zajišťuje systém adekvátních
a dostatečných záruk nezbytnosti a účinnou kontrolu jejich dodržování (viz rozhodnutí Ústavního soudu č.j. II. ÚS 502/2000 ze dne 22. 1. 2001). Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 zákona v tomto případě představuje speciální zákonnou úpravu, která umožňuje Úřadu pořizovat často nezbytný typ důkazů pro plnění jeho funkce jako dozorového orgánu pro oblast hospodářské soutěže, zároveň však zaručuje šetřeným soutěžitelům účinnou kontrolu před neoprávněnými zásahy do jejich ústavně zaručených práv, když definuje pravomoci udělené Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže i způsob jejich provádění tak, aby jednotlivcům byla poskytnuta ochrana proti svévolnému zasahování.
Pokud jde o odkaz účastníka řízení na znění čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod ve znění dodatkových protokolů, je třeba poukázat na to, že byť odst. 1 tohoto článku stanoví, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, odst. 2 téhož článku uvedená práva omezuje tím, že umožňuje státnímu orgánu do výkonu tohoto práva zasáhnout, je-li to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti, m.j. v zájmu národní a veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země a rovněž ochrany práv a svobod jiných. Zákon o ochraně hospodářské soutěže ve svém ustanovení § 21 odst. 4 a 5 takové zákonné omezení obsahuje a to v zájmu veřejnoprávní ochrany hospodářské stability a rovnováhy soutěže v České republice a rovněž v zájmu každého soutěžitele, který má právo na rovnou a férovou soutěž na trhu. Tomu pak na straně ostatních soutěžitelů odpovídá povinnost chovat se tak, aby tuto soutěž nenarušovali.
V daném případě pracovníci Úřadu v souladu s ustanovením § 21 odst. 4 a 5 zákona
o ochraně hospodářské soutěže nahlédli do seznamu přijatých zpráv a poté, co si učinili závěr o povaze zprávy, pořídili kopie vybraných dokumentů nacházejících se ve služebních noteboocích zaměstnanců šetřeného soutěžitele (členové vrcholného managementu společnosti-pan Jedlička jako generální ředitel, RNDr. Krumphanzl jako ředitel divize společnosti). Zaměstnanci účastníka byli opakovaně poučeni o tom, že zprávy soukromé povahy nebudou pracovníky Úřadu ani vytištěny, ani převzaty, byli rovněž poučeni
o povinnosti pracovníků Úřadu zachovávat podle ustanovení § 24 zákona mlčenlivost o údajích tvořících předmět obchodního tajemství nebo důvěrné informace, a to i po skončení pracovněprávního nebo jiného vztahu k Úřadu. V daném případě byly např. oba e-maily, zaměstnanci společnosti DELTA PEKÁRNY označené za soukromou korespondenci, zasílány vedoucími pracovníky účastníka řízení dalším vedoucím pracovníkům společnosti a dokonce i generálnímu řediteli konkurenční společnosti ODKOLEK a.s. Předmětem zpráv byl přitom "Action plan 2003, last version.doc" a "Overview of the current composition of the bodies of the Companies vhich should by changed" . Lze mít za to, že jde o zprávy s úzkým vztahem k podniku a k jeho soutěžnímu jednání, neboť byly zaslány více osobám a rovněž konkurenční, Úřadem zároveň šetřené, společnosti, a tedy významné pro vedené správní řízení sp. zn. S 233/03.
Při místním šetření dne 19. 11. 2003, pro jehož provedení byly splněny zákonné podmínky, lze jako věci významné pro správní řízení zajistit i výpočetní techniku a záznamová média, případně jejich kopie, i když existuje možnost, že zajištěné nosiče informací obsahují vedle záznamů o skutečnostech důležitých pro správní řízení i informace o skutečnostech, které se netýkají předmětu řízení a ke kterým se váže zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu č.j. IV. ÚS 2/02 ze dne 28. 3. 2002). V daném případě nemohlo ani tvrzení RNDr. Krumphanzla, že služební notebook obsahuje m.j. informace soukromého charakteru zabránit zajištění takových dokumentů, je-li dáno důvodné podezření, že se jedná o informace důležité pro správní řízení. Správní orgán je totiž povinen přesně a úplně zjistit skutečný stav věci (§ 32 odst. 1 správního řádu) a pro naplnění účelu správního řízení, jímž je ochrana hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení, nelze Úřadu bránit v plnění jeho povinností provést šetření, a to i záznamů v počítačových médiích, a zajistit ty záznamy, o nichž lze mít důvodně za to, že obsahují informace důležité pro správní řízení. Uvedené platí i v tom případě, jsou-li mezi služebními záznamy obsaženy i informace soukromého charakteru. Úřad proto nemůže být vázán pouhým prohlášením osoby, jež je uživatelem šetřených počítačových médií, že se v nich nachází také záznam soukromého charakteru, aniž by takový údaj mohl prověřit.
Pokud jde o námitku účastníka, že omezení vyplývající z ustanovení § 21 odst. 4 a 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže se vztahuje pouze k soutěžitelům, tj. k účastníku řízení jako právnické osobě, a nelze jej rozšiřovat na další osoby, které v konkrétním případě jako soutěžitelé nevystupují, tj. jednotlivé zaměstnance účastníka řízení, lze uzavřít, že zákonné omezení práva na listovní tajemství dané ustanovením § 21 odst. 4 a 5 zákona
o ochraně hospodářské soutěže se vztahuje na šetřeného soutěžitele, tedy zejména na zaměstnance zodpovědné za chování tohoto soutěžitele-tzv. personální substrát právnické osoby. V konkrétním případě právě p. Jedlička a RNDr. Krumphanzl jsou těmi, kdo určují obchodní chování šetřeného soutěžitele. Je zřejmé, že smyslem místního šetření provedeného v sídle účastníka správního řízení sp. zn. S 233/03 nebylo zajištění soukromých listinných materiálů náležejících zaměstnancům účastníka, které jsou chráněny čl. 13 Listiny, resp. čl. 8 odst. 1 Úmluvy, nýbrž materiálů týkajících se výkonu jejich funkce osoby s řídící pravomocí či jmenované ve statutárních orgánech společnosti, jejíž činnost souvisí s předmětem správního řízení. Pan Jedlička ani RNDr. Krumphanzl neposkytli Úřadu při místním šetření řádnou součinnost při určení charakteru listinných materiálů, když odmítli rozlišit soukromou korespondenci a korespondenci související s jejich činností určující obchodní chování šetřeného soutěžitele a pouze namítali, že je zasahováno do jejich práva na ochranu soukromé korespondence. Za této situace nemohlo být cíle místního šetření dosaženo jiným způsobem, než prohlídkou všech dokumentů nacházejících se ve služebním notebooku a zajištěním i těch materiálů, které nasvědčovaly charakteru "obchodních záznamů", jak vyplývá z ustanovení
§ 21 odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Je vhodné podotknout, že pokud služební notebook zaměstnance účastníka řízení obsahuje i zprávy soukromé, měly být tyto jednoznačně odděleny od materiálů týkajících se obchodního vedení společnosti účastníka řízení. Práva pana Jedlička a RNDr. Krumphanzla ve smyslu čl. 13 Listiny provedeným místním šetřením nebyla tedy dotčena, neboť pracovníkům Úřadu, kteří šetření prováděli, je zákonem uloženo zachovávat mlčenlivost o skutečnostech souvisejících s činností Úřadu podle § 24 zákona. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že postup Úřadu při zajištění materiálů relevantních pro správní řízení byl veden tím způsobem, aby v co nejmenší míře zasahoval do základních práv a právem chráněných zájmů těch osob, s nimiž přímo není vedeno správní řízení, tedy zaměstnanců účastníka řízení, a nebyl tak v rozporu ani se zásadou hospodárnosti (§ 3 odst. 3 správního řádu). Námitkám účastníka řízení proti postupu Úřadu dne 19. 11. 2003 proto nelze vyhovět.
Posouzena byla rovněž námitka účastníka řízení, že RNDr. Krumphanzl poté, co zjistil, že bylo porušeno jeho základní lidské právo na ochranu listovního tajemství, pouze využil svého zákonného oprávnění (§ 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a přiměřeným způsobem tento hrozící zásah do svého práva na ochranu listovního tajemství sám odvrátil tím, že protiprávně vytištěnou soukromou korespondenci zabavil. V uvedeném případě se nejednalo o nutný zásah na ochranu práva, protože evidentně nedošlo k zásahu do žádného, a to ani ústavně zaručeného práva RNDr. Krumphanzla, jak již bylo osvětleno shora, naopak postup Úřadu byl zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Na základě shora uvedeného posouzení lze tedy uzavřít, že předmětné důkazy byly pro účely správního řízení pořízeny v souladu se zákonem. Zařazení takových důkazů do spisu
a jejich provedení je tedy nejen zákonné, ale i ústavně zcela přípustné.
Na okraj lze poznamenat, že přestože účastník řízení ve svém rozkladu namítá, že jeho výklad ochrany obchodního tajemství je v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora, případně Nejvyššího soudu České republiky, žádné konkrétní judikáty necituje a ani obecně neuvádí.
Po přezkoumání věci v celém rozsahu rozhodl předseda Úřadu ze všech shora uvedených důvodů a na základě návrhu rozkladové komise dle ustanovení § 61 odst. 2 správního řádu tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěž
Rozhodnutí obdrží:
DELTA PEKÁRNY a.s.
Bohunická 24, č.p. 519
619 00 Brno
Advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík
Mgr. Martin Hájek, advokát
Jungmannova 24
110 00 Praha 1
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 3. 2005 a stalo se vykonatelným dne 23. 3. 2005.