UOHS R003/2002
Rozhodnutí: R003/2002 Instance II.
Věc možné porušení § 3 odst. 1 ZOHS
Účastníci Česká lékařská komora
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozkladem napadené rozhodnutí změněno
Rok 2002
Datum nabytí právní moci 11. 3. 2003
Související rozhodnutí S099/01 , S099A/01 , S099B/01
Dokumenty dokument ke stažení 151 KB


Čj. R 3/2002 V Brně dne 17. 2. 2003
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 99/01-2655/01-VO II ze dne 4. 1. 2002 ve věci porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, podal účastník řízení Česká lékařská komora , se sídlem Dolní náměstí 38, 772 00 Olomouc, IČ 43 96 50 24, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 12. 9. 2001 JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 28, 110 00 Praha 1, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona,
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže čj. S 99/01-2655/01-VO II ze dne 4. 1. 2002
-ve výrokové části pod bodem 1. měním takto:
Česká lékařská komora, se sídlem Dolní náměstí 38, 772 00 Olomouc, IČ 43 96 50 24, tím, že poté, co její představenstvo uložilo ve dnech 11.-12. 5. 2001 a opakovaně
22.-23. 6. 2001 doplnit "Katalog nadstandardní péče", obsahující přehled služeb ambulantní zdravotní péče hrazených pacienty, o ceny služeb ambulantní zdravotní péče, tento katalog označený jako "Katalog dohodnutých služeb hrazených přímo nemocným v rámci ambulantní péče" dne 25. 7. 2001 umístěním na svých internetových stránkách a dne 4. 9. 2001 v aktualizované podobě rozesláním okresním sdružením lékařů České lékařské komory zveřejnila, přičemž v tomto katalogu uvedené ceny označila jako ceny minimální s tím, že by členy České lékařské komory měly být dodržovány, porušila ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, neboť toto jednání je zakázaným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, které může vést k narušení hospodářské soutěže na trhu služeb ambulantní zdravotní péče.
-ve výrokové části pod bodem 2. potvrzuji.
-ve výrokové části pod bodem 3. měním takto:
České lékařské komoře, se sídlem Dolní náměstí 38, 772 00 Olomouc, IČ 43 96 50 24, ukládá, se ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ukládá:
provést u všech verzí Katalogu a materiálů stejného charakteru uveřejněných pod odlišným označením takové úpravy, aby neobsahovaly ceny služeb ani návody na způsob jejich tvorby,
informovat přímo všechna okresní sdružení lékařů České lékařské komory a obvodní sdružení lékařů České lékařské komory v Praze a prostřednictvím časopisu Tempus Medicorum i svých internetových stránek také všechny členy České lékařské komory o tomto rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jakož i o zrušení cen služeb ambulantní zdravotní péče hrazených přímo pacienty příslušným orgánem České lékařské komory a o jejich vypuštění z Katalogu, na základě tohoto rozhodnutí.
Splnění nápravných opatření uložených v písm. a) a b) výroku tohoto rozhodnutí Česká lékařská komora provede a doklady o splnění nápravných opatření předloží Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve lhůtě 20 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 4. 1. 2002 rozhodnutí čj. S 99/01-2655/01-VO II, v jehož 1. výrokové části deklaroval, že Česká lékařská komora, se sídlem Dolní náměstí 38, 772 00 Olomouc, IČ 43 96 50 24, (dále též jen "účastník řízení" nebo "ČLK") tím, že její představenstvo na svém zasedání dne 11.-12. 5. 2001 a opakovaně na svém zasedání dne 22.-23. 6. 2001 rozhodlo doplnit vypracovaný "Katalog nadstandardní péče", obsahující přehled služeb ambulantní zdravotní péče hrazených přímo pacienty, o ceny těchto služeb, tyto služby s cenami zveřejnilo dne 25. 7. 2001 v dokumentu označeném "Katalog dohodnutých služeb hrazených přímo nemocným v rámci ambulantní péče" (dále též jen "Katalog") na internetových stránkách ČLK a rozeslalo jej (v novější verzi) dne 4. 9. 2001 všem okresním sdružením lékařů ČLK, přičemž ceny v Katalogu uvedené deklarovalo jako minimální doporučené ceny služeb (výkonů) s tím, že minimální cena by měla být členy ČLK dodržována, porušila ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon" anebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže"). Rozhodnutí představenstva ČLK o doplnění cen služeb ambulantní zdravotní péče hrazených přímo pacienty, které byly následně zveřejněny v citovaném Katalogu na internetových stránkách ČLK a Katalog rozeslán též všem okresním sdružením lékařů ČLK, je zakázaným a neplatným rozhodnutí sdružení soutěžitelů dle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) téhož zákona, které může vést k narušení hospodářské soutěže na trhu služeb ambulantní zdravotní péče.
Za porušení zákona byla účastníkovi řízení podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona uložena ve 2. výrokové části pokuta ve výši 450 000,-Kč. Ve 3. výrokové části pak Úřad účastníku řízení uložil povinnost k nápravě, a to, aby její příslušný orgán zrušil rozhodnutí o doplnění Katalogu o ceny služeb ambulantní zdravotní péče hrazených přímo pacienty a rozhodl o vypuštění těchto cen včetně mechanismu jejich tvorby z Katalogu, informoval dále přímo všechna okresní sdružení lékařů ČLK a obvodní sdružení lékařů ČLK v Praze a prostřednictvím časopisu Tempus Medicorum i svých internetových stránek také všechny členy ČLK o tomto rozhodnutí Úřadu, jakož i o zrušení cen služeb ambulantní zdravotní péče hrazených přímo pacienty příslušným orgánem ČLK a o jejich vypuštění z Katalogu na základě tohoto rozhodnutí, a provedl u všech verzí Katalogu včetně obdobných Katalogů pod odlišným označením, nacházejících se na internetových stránkách ČLK, úpravy tak, aby neobsahovaly ceny služeb, ani odkazy na způsob jejich tvorby, přičemž stanovil přiměřenou lhůtu k jejímu splnění.
Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení včas rozklad. Účastník řízení namítá, že je mu ve výroku napadeného rozhodnutí kladeno za vinu, že jeho představenstvo mělo v měsících květnu a červnu 2001 vydat rozhodnutí o doplnění vypracovaného katalogu o cenu služeb, avšak takové rozhodnutí vydáno nebylo, když "Katalog dohodnutých služeb hrazených přímo nemocným v rámci ambulantní péče" na svém zasedání ani v měsíci květnu ani v měsíci červnu 2001 nepřijalo. V této době se podle účastníka jednalo pouze o materiál vypracovaný jedním členem představenstva ČLK, jež byl určen k připomínkování a který byl teprve podkladem pro možné budoucí rozhodnutí ČLK.
Účastník dále tvrdí, že ani na zasedání představenstva ČLK ve dnech 22. až 23. června 2001 nepřijala ČLK žádné rozhodnutí o doplnění vypracovaného Katalogu, když pouze uložila svému členu MUDr. Vedralovi " zapracovat do Katalogu připomínky JUDr. Macha, doplnit cenu a poznámku v případě, že se týká více odborností" . Účastník namítl, že stále šlo pouze o pracovní materiál představenstva ČLK určený k připomínkování, kdy k podpoře svých tvrzení citoval mimo jiné zápis ze zasedání představenstva České lékařské komory ve dnech 14. až 15. září 2001, ve kterém je obsažen údaj " katalog nadstandardních služeb-dokončit na příštím zasedání, ještě je nutné vyjasnit, zda je možné zde uvést doporučené ceny", z něhož je patrné, že teprve v září 2001 představenstvo konstatovalo, že je nutno ujasnit, zda lze či nelze do Katalogu uvést doporučené ceny služeb.
Zjevným omylem Úřadu uvedeným v napadeném rozhodnutí je podle mínění účastníka závěr, že dne 4. září 2001 byl Katalog i s cenami zaslán okresním sdružením ČLK e-mailem "již bez žádosti o připomínkování" , neboť na straně 4, řádku 10 tohoto e-mailu je uvedeno, že materiál lze stále připomínkovat.
Účastník konstatoval, že teprve dne 15. prosince 2001 představenstvo ČLK "Katalog nadstandardních služeb bez kódů a odborností" jednomyslně přijalo. Účastník v této souvislosti poukázal na skutečnost, že uvedení cen nebylo pro existenci Katalogu nijak relevantní, a s ohledem na stanovisko Úřadu v probíhajícím správním řízení bylo představenstvem ČLK v určité fázi po ukončení připomínkového řízení rozhodnuto tak, že předmětný Katalog byl vydán bez uvedení jakýchkoli doporučených či orientačních cen.
Účastník dále poukázal na údajně nepřesný výrok napadeného rozhodnutí, že představenstvo ČLK "tyto služby s cenami zveřejnilo dne 25.7.2001 v dokumentu označeném Katalog dohodnutých služeb hrazených přímo nemocným v rámci ambulantní péče na internetových stránkách ČLK a rozeslalo jej v novější verzi dne 4.9.2001 všem okresním sdružením lékařů ČLK, přičemž ceny v Katalogu uvedené deklarovalo jako minimální doporučené ceny služeb (výkonů) s tím, že minimální cena by měla být členy České lékařské komory dodržována", neboť představenstvo ČLK nezveřejnilo Katalog, který je předmětem správního řízení na internetových stránkách ČLK, ani nedeklarovalo ceny služeb jako minimální doporučené ceny. Účastník sice připustil, že Katalog byl i s doporučenými cenami a s poměrně zavádějící deklarací, že jde o minimální doporučené ceny, které by měly být členy ČLK dodržovány, na internetových stránkách ČLK zveřejněn, avšak nestalo se tak na základě rozhodnutí představenstva ČLK. Ke zveřejnění Katalogu došlo, jak účastník uvádí, naopak bez vědomí představenstva ČLK. Technickým a organizačním nedopatřením nebylo uvedeno, že se jedná o pracovní materiál určený k připomínkování členů ČLK.
Chybný je podle názoru účastníka i závěr Úřadu, že zveřejnění Katalogu na internetových stránkách ČLK je v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť nedošlo k uzavření žádné dohody mezi soutěžiteli, ani k vydání žádného rozhodnutí sdružení soutěžitelů, a ani k žádnému jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě. Namítl, že jediné rozhodnutí představenstva ČLK o předmětném Katalogu bylo učiněno až dne 15. prosince 2001, a to o zveřejnění tohoto Katalogu bez uvedení jakýchkoli cen.
Nápravné opatření uložené účastníku v bodě 3. písm. a) výroku napadeného rozhodnutí o povinnosti zrušit "rozhodnutí o doplnění Katalogu o ceny služeb ambulantní zdravotní péče hrazených přímo pacienty a rozhodl o vypuštění těchto cen (včetně mechanizmu jejich tvorby) z "Katalogu dohodnutých služeb hrazených přímo nemocným v rámci ambulantní péče" (i všech jeho verzí)" , je podle názoru účastníka nevykonatelné, protože takové rozhodnutí nebylo nikdy učiněno a Katalog vydaný rozhodnutím představenstva ČLK ze dne 15. prosince 2001 žádné ceny ani mechanizmy jejich tvorby neobsahoval.
Za zcela chybný považuje účastník závěr Úřadu, že by doporučené ceny uvedené v pracovním materiálu byly způsobilé narušit soutěž ambulantních lékařů na trhu ambulantní zdravotní péče. Naopak konstatuje, že žádná soutěž ambulantních lékařů "o pacienty-pojištěnce" v České republice s ohledem na regulaci sítě smluvních zdravotnických zařízení zdravotních pojišťoven neexistuje, když přibližně 99% veškeré zdravotní péče poskytované v České republice pacientům je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a pouze cca 1% výkonů je hrazeno přímo pacientem.
Účastník připustil, že pokud byl až ve dnech 13. až 14. září 2001 teprve na internetové stránky ČLK do návrhu Katalogu doplněn text, že jde o pracovní verzi určenou k diskusi členů ČLK, šlo jistě o určité organizační pochybení, neboť tento text měl být na internetových stránkách ČLK od počátku. Ze zápisů představenstva ČLK z měsíců května a června 2001, které Úřad zkoumal a měl je k dispozici a které byly také zveřejněny na internetové stránce ČLK, je však zcela zřejmé, že šlo skutečně o pracovní materiál k diskusi a nikoli o rozhodnutí představenstva ČLK.
Dále účastník řízení namítl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že "si ověřil" skutečnost, že ještě 31. prosince 2001 byl na internetových stránkách ČLK zveřejněn Katalog i s cenami, přitom však Úřad neuvedl, kdo a jakým způsobem tuto skutečnost ověřil. Účastník dovozuje, že jde o nový důkaz-podklad pro rozhodnutí a právo vyjádřit se k němu bylo účastníku v rozporu s ustanovením § 33 správního řádu upřeno.
Účastník dále poukázal na údajně nesprávný výklad článku MUDr. Davida Ratha k problematice Katalogu v časopisu Tempus Medicorum č. 2/2001 (ve spisu l. č. 514-516), z něhož naopak vyplývá, že tvorba ceny je individuální záležitostí nabídky a poptávky a že jedinou regulací poptávky je přiměřená cena, kterou lékař s ohledem na rozsah poptávky nabídne.
Proti tvrzení Úřadu, že ČLK nesmí vést se svými členy diskusi o cenách zdravotní péče a takovou diskusi nesmí vést ani s pacienty, účastník namítl, že situace je opačná. Má-li ČLK plnit své poslání dle zákona č. 220/1991 Sb. v platném znění, měla by naopak takovou diskusi vést. Tento zákaz vést diskusi podle účastníka nevyplývá ani ze zákona o ochraně hospodářské soutěže a je v rozporu s ústavními principy České republiky.
Ceny hrazené ze zdravotního pojištění jsou dány jednak Seznamem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, jednak hodnotou bodu a výší úhrad zdravotní péče, o nichž je podle § 17 odst. 4 a 5 zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění, vedeno dohodovací řízení za účasti profesních sdružení poskytovatelů zdravotní péče a dalších subjektů, včetně profesních organizací zřízených zákonem. Pokud se ČLK účastní těchto dohodovacích řízení, musí vést se svými členy diskusi o tom, jaká stanoviska má v těchto dohodovacích řízení obhajovat. Podle názoru účastníka řízení Úřad nedostatečně zhodnotil specifika postavení ČLK a sektoru zdravotnictví. Účastník má za to, že diskuse, která byla prostřednictvím internetových stránek a okresních sdružení lékařů ČLK vedena o eventuálních cenách dohodnutých služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, nebyla v žádném případě způsobilá narušit hospodářskou soutěž.
Úřad ve správním řízení vyslechl celkem šest lékařů, z nichž pouze člen představenstva ČLK MUDr. Martin Vedral, který byl sám navrhovatelem Katalogu, uvedl, že se cenami v něm uvedenými řídí. Podle účastníka tedy nebylo prokázáno, že by se orientačními cenami, které po určitou dobu byly v materiálu určeném k diskusi zveřejněny na internetové stránce ČLK, řídil byť jen jediný lékař či pacient. Nebylo tedy prokázáno, že by šlo o jednání jakkoli nebezpečné z hlediska možného ohrožení hospodářské soutěže.
Výši uložené sankce považuje účastník za neúměrnou a výrazně komplikující zákonné poslání ČLK, kdy poukázal na řadu kompetencí vyžadujících nezanedbatelné finanční prostředky. Dále uvedl, že ke dni 31. prosince 2001 činí dluhy ČLK celkem 9 488 652,69 Kč, přičemž zůstatek finančních prostředků určených pro činnost centra ČLK činí ke dni 15. ledna 2002 (tedy ke dni doručení napadeného rozhodnutí Úřadu) 2 305 364,-Kč. Připustil, že údaje uvedené na straně 23 až 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou sice věcně správné, avšak vytržené z kontextu celého hospodaření ČLK. Navrhl proto zvážit v případě závěru, že došlo k porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, stanovení pouze adekvátních jinak formulovaných zákazů a nápravných opatření bez uložení velmi citelné pokuty, která může ohrozit plnění funkcí ČLK stanovených zákonem.
Závěrem rozkladu účastník řízení s odkazem na shora uvedené důvody navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.
Správní orgán rozhodující v prvním stupni neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s ustanovením § 57 odst. 2 správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem tedy napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu, když jsem se nejprve zaměřil na základní principy, věcnou podstatu a z ní vyplývající materiální stránku možných protisoutěžních dopadů předmětného rozhodnutí sdružení soutěžitelů, abych mohl následně uvážit o jednotlivých námitkách obsažených v rozkladu a napadené rozhodnutí komplexně posoudit.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona "Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě , které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nebo pokud Úřad nepovolí svým rozhodnutím nebo vyhláškou z tohoto zákazu výjimku." Ustanovení § 3 odst. 1 zákona tedy stanoví tři samostatné typy jednání, jež zákonodárce z legislativně technického hlediska subsumoval pod legislativní zkratku "dohody", která jsou jednáním protisoutěžním. Jde o dohody soutěžitelů-tj. z hlediska výkladu zákona dohody v užším právním slova smyslu, rozhodnutí sdružení soutěžitelů a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo byť jen mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Pojem "rozhodnutí sdružení soutěžitelů" je v zájmu efektivní ochrany hospodářské soutěže konzistentně vykládán široce a zahrnuje nejen rozhodnutí, dohody, pokyny, usnesení orgánů sdružení či opatření jeho výkonných orgánů, ale také stanovy, vnitřní předpisy či návody na jednání. Z hlediska kvalifikace jako rozhodnutí protisoutěžní a tedy z hlediska subsumace pod ust. § 3 odst. 1 zákona nemusí jít nutně o rozhodnutí závazné pro členy sdružení. Stejně tak se nemusí jednat o konsensus všech členů sdružení. Z hlediska zákona pro protiprávnost takového jednání sdružení postačí, je-li způsobilé nahradit jinak samostatné a nezávislé rozhodování soutěžitelů, mimo jiné i v otázkách cenových. V případě cenového doporučení, byť nevynutitelného a zevnitř sdružení nesankcionovatelného pro případ jeho nedodržení, a z tohoto důvodu označovaného jako "nezávazné", jakoukoli formou stanovujícího ceny za jaké má být nabízeno či poptáváno určité zboží nebo služba, adresovaného členům sdružení, popřípadě i soutěžitelům mimo rámec sdružení, jde o doporučení ovlivňující jednotlivé soutěžitele na horizontální úrovni, jehož následkem může být jejich kartelizace. Ačkoli cenové doporučení nemusí vést k jednotnému, tj. zcela totožnému cenovému chování, nemá-li závazný účinek pro členy sdružení, je protisoutěžním z toho důvodu, že umožňuje členům sdružení identifikovat cenovou politiku konkurentů a z ní vycházet při tvorbě vlastních cen. Zvlášť negativní účinek pak mají cenová doporučení sdružení soutěžitelů publikovaná ve sdělovacích prostředcích, a to tím, že oslovují všechny soutěžitele na trhu daného zboží a současně spotřebitele mediálně připravují na zvýšení cen, ke kterému by jinak nemuselo dojít.
Principiálně tedy nelze na úvaze orgánu prvního stupně o aplikovatelnosti ustanovení § 3 odst. 1 zákona na posuzované jednání účastníka řízení nic podstatného vytknout. Účastník řízení je profesním sdružením lékařů, kteří z definice soutěžitele podávané ustanovením § 2 odst. 1 zákona nejsou nijak vyjmuti. Zveřejnění Katalogu je úkonem sdružení, jež je rozhodnutím adresovaným jeho členům, přitom sama skutečnost, že z uveřejněného Katalogu nevyplývá závaznost členů sdružení závěry v něm obsažené respektovat ani možnost vynutit si takové jejich jednání ze strany sdružení, nic nemění na protisoutěžním a tudíž protiprávním charakteru jednání účastníka řízení, jak je popisuji shora.
Správní řízení s účastníkem řízení bylo zahájeno pro možné porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona spočívající v uveřejnění Katalogu (ve spisu l. č. 89) na internetových stránkách ČLK dne 25. 7. 2001 s uvedením minimálních doporučených cen za jednotlivé služby ambulantní zdravotní péče, které mají být hrazeny přímo pacienty. Součástí Katalogu byl i způsob kalkulace minimální doporučené ceny výkonů, jež by měla vycházet z minimální ceny práce lékaře (tj. 500,-Kč za hodinu práce) a z ostatních nákladů spojených s tímto výkonem. Minimální cena by měla být dle dikce Katalogu členy ČLK dodržována, přičemž výjimečně může lékař či zdravotnické zařízení poskytnout tuto péči zdarma.
V průběhu správního řízení bylo Úřadem zjištěno, že vznik Katalogu, původně označeného jako "seznam nadstandardních služeb a výkonů" iniciovalo představenstvo ČLK, přičemž jeho zpracováním pověřilo MUDr. Vedrala, člena představenstva, a uložilo mu "předat do 23. 5. 2001 včetně návrhů orientačních cen některých výkonů, u nichž je stanovení ceny námi možné a arbitrární (bez kalkulace nákladů a odpisů atp.), tj. u výkonů založených převážně na vlastní práci lékaře." Z dikce úkolu uloženého na zasedání představenstva ČLK ve dnech 11. až 12. května 2001 je patrné, že účastník řízení si byl vědom zákonem určených hranic pro vlastní možnou tvorbu cen u služeb nehrazených z veřejného pojištění poskytovaných ambulantními lékaři v oblasti zdravotní péče. Představenstvo ČLK pak průběžně na svých zasedáních kontrolovalo plnění úkolů v souvislosti se zpracováním Katalogu (ve spisu např. l. č. 523).
Argumentaci účastníka, že se jedná o "vysloveně o technické a organizační nedopatření" , k němuž došlo "bez vědomí představenstva ČLK" , tak na straně jedné není možno přisvědčit, když přímo z vyjádření účastníka plyne, že měl povědomí o tom, že Katalog byl zveřejněn na internetu (ve spisu l. č. 198), a když zároveň připouští, že došlo při zveřejnění Katalogu k administrativnímu pochybení, nebylo-li uvedeno, že se jedná o pracovní materiál určený k diskusi; účastník si tudíž musel být vědom, v jakém znění byl Katalog veřejně dostupný. Byť tedy této námitce účastníka řízení v celém jejím rozsahu nepřisvědčuji, konstatuji, že pro posouzení jeho jednání z pohledu zákona není rozhodné, na základě jakého pokynu došlo ke zveřejnění ceníku s uvedením cen jednotlivých výkonů, tj. zda se tak stalo na základě rozhodnutí představenstva či jakéhokoli jiného orgánu sdružení. Za rozhodující je třeba považovat skutečnost, že takové zveřejnění nastalo, kdy jednotlivým soutěžitelům byl Katalog nezpochybnitelným způsobem umožňujícím cenovou politiku jednotlivých členů sdružení předem identifikovat a tím je ovlivnit při jejich soutěžním rozhodování dán na vědomí. Protiprávní jednání sdružení tak v tomto případě nenastalo v okamžiku, kdy bylo o doplnění Katalogu o ceny rozhodnuto, ale v okamžiku, kdy k takovému zveřejnění, byť nezávaznému a vůči členům sdružení z hlediska splnění nevynutitelnému, ve skutečnosti došlo. Z toho důvodu tedy 1. výrokovou část, která účastníkovi řízení vytýká i samotné rozhodnutí představenstva, nezbývá než změnit a protiprávnost tak deklarovat toliko ohledně samotného zveřejnění.
Nad rámec shora uvedeného k námitce účastníka řízení, že Katalog i s cenami byl v okamžiku jeho zveřejnění výslovně určen k dalšímu připomínkování, dále poukazuji na skutečnost, že při šetření u okresního sdružení lékařů ČLK v Brně konaného dne 25. 9. 2001 byl zajištěn dokument v kompletní verzi včetně úvodního listu s označením názvu Katalogu a s textem " Kalkulace minimální doporučené ceny výkonů vychází z minimální ceny práce lékaře (tj. 500,-Kč za hodinu práce). Minimální cena by měla býti členy ČLK dodržována " (ve spisu l. č. 139). Tento text je shodný s textem Katalogu uveřejněného dne 25. července 2001 na internetu (ve spisu l. č. 89). Toto znění Katalogu rozeslaného základním článkům ČLK neobsahuje žádnou zmínku o tom, že jej lze ještě připomínkovat, a bylo takto popsáno jako důkaz pro napadené rozhodnutí. Absenci takového údaje navíc potvrzuje i samotný účastník řízení, když na základě řízení zahájeného Úřadem doplnil dne 13. září 2001 již zveřejněný text Katalogu o informaci, že jde o nezávazný pracovní materiál, která údajně nedopatřením dosud na internetových stránkách uvedena nebyla. Konstrukce způsobu výpočtu minimální doporučené ceny výkonů, jež by měla býti členy ČLK dodržována, jakož i navržené ceny výkonů Katalog v této verzi stále obsahoval (ve spisu l. č. 105). Pouze připomínám, že i kdyby Katalog s cenami služeb rozeslaný adresně všem základním článkům ČLK obsahoval text, z něhož by bylo možno dovodit skutečnost, že jde o text toliko pracovní, nic by to na způsobilosti Katalogu ovlivnit cenotvorbu jednotlivých soutěžitelů-členů sdružení nezměnilo. Text obsažený v Katalogu, podle něhož " Kalkulace minimální doporučené ceny výkonů vychází z minimální ceny práce lékaře (tj. 500,-Kč za hodinu práce) a z ostatních nákladů spojených s tímto výkonem. Minimální cena by měla být členy ČLK dodržována. Vynímečně může lékař či zdravotnické zařízení poskytnout tuto péči zdarma" (ve spisu l. č. 105) popírá tvrzení účastníka řízení, že neměl v úmyslu ovlivňovat prostřednictvím uveřejněného Katalogu v uvedené verzi své členy při tvorbě ceny, když způsob výpočtu minimální doporučené ceny byl v Katalogu vědomě ponechán. Rovněž tak tento text ani nijak nezpochybňuje objektivní způsobilost údajů obsažených v Katalogu jinak férovou soutěž přinejmenším mezi členy ČLK narušit. Vycházím přitom ze skutečnosti, že dne 25. července 2001 byl na internetových stránkách ČLK zveřejněn Katalog obsahující navrhované ceny, které byly dále doplňovány, a tento byl rovněž rozesílán prostřednictvím e-mailu všem okresním sdružením lékařů ČLK (ve spisu l. č. 176). V časopisu ČLK Tempus Medicorum, který vyšel dne 15. listopadu 2001 (ve spisu l. č. 567a), byl sice zveřejněn Katalog bez uvedení konkrétních cen, což bylo zdůvodněno textem " Vzhledem k tomu, že Katalog je nyní prověřován Úřadem pro hospodářskou soutěž pro podezření z "kartelové dohody", předběžné doporučené ceny nezveřejňujeme " , nicméně stále zároveň obsahoval způsob stanovení cen služeb, když obsahoval text " Ceny výkonů by měly vycházet z ceny lékařské práce, kterou ČLK stanovila na 500,-Kč za hodinu ". Na internetových stránkách ČLK přitom byly ještě dne 31. prosince 2001 zároveň k dispozici obě verze Katalogu s cenami služeb ze dne 25. července 2001, tak i ze dne 12. října 2001 (ve spisu l. č. 572, 583).
Námitce účastníka, že žádná soutěž mezi ambulantními lékaři na trhu ambulantní zdravotní péče o pacienty neexistuje, a správnosti úvahy, podle níž si pacient bude soukromého lékaře vybírat podle výše cen dohodnutých služeb, taktéž nepřisvědčuji. Připouštím sice, že převážná část služeb ambulantní zdravotní péče je skutečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění, tento stav však neopravňuje profesní sdružení ke sjednocování cen na trhu služeb z veřejného zdravotního pojištění nehrazených. Mezi lékaři na trhu ambulantní zdravotní péče existuje velmi účinná soutěž, což dokládá také řada Úřadu zaslaných stížností ohledně podmínek výběrových řízení pro obsazení uvolněného místa v určité lékařské odbornosti či pro vstup lékaře na trh zdravotní péče, rovněž tak ohledně upřednostňování jen určitých zdravotní zařízení pro odborná vyšetření svých pacientů. Považuji proto za prokázané, že ceny služeb ambulantní zdravotní péče hrazených pacientem mohou ovlivnit rozhodování pacienta o výběru lékaře. V tomto smyslu bylo vydáno i napadené rozhodnutí Úřadu, se kterým se z hlediska prokázání potenciality narušení hospodářské soutěže ztotožňuji. Postačí-li podle ust. § 3 odst. 1 zákona pro deklaraci protiprávnosti jednání skutečnost, že dohoda "může vést k narušení hospodářské soutěže" ,pak takový stav považuji za prokázaný. Připouštím, že Úřad vyslechl jen zanedbatelný vzorek členské základny ČLK, kterým nezískal důkaz, že by členové ČLK ve své praxi již zohledňovali ceny uveřejněné v Katalogu. Jednání účastníka proto klasifikoval jako jednání potenciálně narušující soutěž. Neshledávám v této otázce jakýkoli rozpor mezi výsledky dokazování a závěrem obsaženým v napadeném rozhodnutí.
Účastník řízení v rozkladu dále namítl, že mu bylo upřeno právo vyjádřit se k podkladu rozhodnutí, když v rozhodnutí Úřad uvádí, že si "ověřil" ještě dne 31. prosince 2001, že byl na internetových stránkách ČLK zveřejněn Katalog i s cenami. S touto námitkou účastníka řízení nesouhlasím, neboť Úřad si před vydáním rozhodnutí toliko ověřil, zda dokument, jenž má založen ve spise a jenž slouží jako důkaz protiprávního jednání, je nadále veřejně přístupným. Se skutečností, že dokument je coby důkaz založen ve spise, stejně jako s jeho obsahem, byl účastník řízení seznámen. Pokud si veřejnou dostupnost tohoto dokumentu Úřad před vydáním napadeného rozhodnutí ověřil, aniž by na samotné skutečnosti, že dostupným je, zakládal protiprávnost jednání účastníka řízení, nejde o opatření důkazu nového, se kterým by účastník řízení měl být seznamován a nejde tak o jakékoli porušení procesních práv účastníka řízení.
Přezkoumal jsem dále účastníkem v rozkladu namítané důvody nevykonatelnosti nápravného opatření uvedeného ve třetí výrokové části pod písmenem a) a dospěl jsem k závěru, že námitce účastníka o nemožnosti splnění nápravného opatření uloženého účastníku v bodě 3. písm. a) výroku napadeného rozhodnutí je nutno přisvědčit, když v době vydání napadeného rozhodnutí Katalog skutečně ceny (včetně mechanismu jejich tvorby) neobsahoval. Uvedenou část výroku napadeného rozhodnutí orgánu prvého stupně jsem proto vypustil.
Podrobně jsem se rovněž zabýval namítanou výší uložené pokuty s ohledem na možné ohrožení plnění zákonem daných práv a povinností účastníka právě v důsledku uložené sankce. Vzhledem k možné opodstatněnosti námitek v rozkladu vznesených doplnil Úřad v tomto směru dokazování, když požádal účastníka o předložení dalších relevantních podkladů. K žádosti Úřadu byla účastníkem zaslána zpráva o hospodaření ČLK za rok 2001 (ve spisu l. č. 663), rozvaha a výkaz zisků a ztrát účastníka k 31. 12. 2000 (neboť za rok 2001 nebyla tehdy zbilancována) a dále dílčí bilance hospodaření za centrum ČLK (ve spisu l. č. 698 a 704). Z předložených podkladů vyplynulo, že Zpráva o hospodaření, kterou schvaluje Sjezd delegátů (jako nejvyšší orgán ČLK) se týká pouze hospodaření centra ČLK (nikoliv hospodaření jednotlivých okresních sdružení lékařů ČLK), byla předložena na sjezdu ČLK se stavem k 30. září 2001, a neodráží tak věrně roční hospodaření (ve spisu l. č. 663 a násl.). ČLK každoročně zpracovává rozvahu a výsledovku v účetní podobě pro neziskové organizace (Rozvaha a výsledovka založena ve spisu l. č. 698-702, na základě upozornění Úřadu opravená výsledovka založena ve spisu l. č. 704), a to za celé ČLK včetně hospodaření všech okresních sdružení lékařů ČLK, přičemž jednotlivá okresních sdružení lékařů ČLK samostatně daňová přiznání nepodávají. Největšími příjmy ČLK (jako celku) jsou členské příspěvky, které za rok 2000 činily 48 215 000,-Kč. Předpokládané příjmy z členských příspěvků v roce 2002 představují částku 55 898 500,-Kč (ve spisu l. č. 527). Dalšími příjmy jsou příjmy z pronájmu majetku, ze vzdělávacích akcí či z reklam, další příjmy ČLK pocházejí z darů. Příjmy z členských příspěvků se dle dohody v rámci ČLK dělí mezi cca 85 okresních sdružení lékařů ČLK a centrum. V roce 2000 bylo okresním sdružením lékařů ČLK přiděleno 59,69 % vybraných příspěvků na krytí jejich činnosti, přičemž centrum ČLK si ponechalo 40,37 % těchto příjmů. Splátky hypotečního úvěru ve výši 10 000 000,-Kč na pořízení budovy pro kanceláře ČLK v Praze zatěžují centrum ČLK a jsou uvedeny v jeho nákladech. Překlenovací úvěr ve výši 3 000 000,-Kč byl již splacen. Na základě vyhodnocení všech shora uvedených údajů, které provedl Úřad zvlášť pro celek ČLK a zvlášť pro centrum ČLK (ve spisu l. č. 712), lze učinit závěr, že bilance účastníka řízení vykazuje ke dni 31. prosince 2001 kladný hospodářský výsledek, a to 5 268 000,-Kč. Pro rok 2002 pak účastník dle předložených údajů předpokládal vyšší výběr členských příspěvků (cca 55 mil Kč) a přinejmenším tak lze předpokládat nezhoršení finanční situace ČLK. Neshledávám tak opodstatněnou námitku, že zaplacením pokuty ve výši 450 000,-Kč bude ohroženo plnění poslání účastníka řízení jako profesní komory zřízené na základě zákona. Pokuta v uložené výši není s ohledem na výsledky hospodaření účastníka řízení nijak likvidační, vytýkanému jednání je přiměřená, v rámci zákonného rozmezí možností pro uložení sankcí jde o pokutu, která zohledňuje předně funkci preventivní a nikoli represivní, a pokutu v Úřadem stanovené výši jsem proto potvrdil.
Shora uvedeným způsobem jsem tedy uvážil o námitkách uplatněných účastníkem řízení v rozkladu, když žádné z námitek jsem nepřisvědčil do té míry, abych vyhověl návrhu účastníka řízení, který byl v podaném rozkladu obsažen. Z výsledku šetření Úřadu vyplývá, že na relevantním trhu, kde působí pouze soutěžitelé zapsaní do seznamu lékařů vedeného ČLK, sice nedošlo ke sjednocení jejich cenové politiky, hospodářská soutěž mezi nimi však přinejmenším omezena být mohla, když jednotlivé subjekty mohly předem jednoznačně předpokládat soutěžní chování svých konkurentů. Existuje riziko, že spotřebitelům, tj. v konkrétním případě pacientům, se mohlo dostat jen omezené možnosti vybrat si nabídku lékaře s nižší než dohodnutou minimální cenou, neboť všichni lékaři byli navrhovanými cenami přinejmenším ovlivněni. Sama potencialita narušení soutěže, jak uvádím shora, je důvodem kvalifikace jednání účastníka řízení jako zakázaného podle ust. § 3 odst. 1 zákona.
Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal i nad rámec námitek obsažených v rozkladu. V postupu Úřadu při vedení správního řízení a rozhodování jsem neshledal žádné skutečnosti, které by byly důvodem pro zrušení rozhodnutí a zastavení řízení, popřípadě pro zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval skutkovou stránkou věci a uvedl, jakými úvahami byl veden při posouzení účastníkem řízení předložených podkladů, o které opíral konstataci o porušení zákona účastníkem řízení. S úvahami Úřadu, jimiž byl veden při svém rozhodování, se s výhradou, která mě vedla ke změně výroku v jeho 1. části, věcně ztotožňuji. Postup Úřadu nebyl rovněž v rozporu s aplikací čl. 81 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské smlouvy a se souvisejícími judikáty Evropské komise, z nichž Úřad při posuzování věci podpůrně vycházel a na které na straně 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal.
Po celkovém přezkoumání věci podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem ve shodě se správním orgánem prvního stupně dospěl k závěru, že byla naplněna skutková podstata zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů podle ust. § 3 odst. 1 zákona, když došlo ke zveřejnění Katalogu na internetových stránkách ČLK a jeho rozeslání všem okresním sdružením lékařů ČLK, neboť Katalog obsahoval ceny služeb, přičemž ceny v Katalogu uvedené byly deklarovány jako minimální doporučené ceny služeb, jež by měly být členy ČLK dodržovány. Účastník řízení se tedy dopustil jednání, které je zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, které ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 3 odst. 2 písm. a) zákona, mohlo vést k narušení soutěže na relevantním trhu služeb ambulantní zdravotní péče. Výrokovou část 1. deklarující toto porušení jsem tedy v tomto smyslu podle ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu změnil. Navíc jsem ji i zpřesnil, neboť tato část výroku jako porušení zákona deklaruje rozhodnutí sdružení "podnikatelů", když skutková podstata porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona spočívá v daném případě v "rozhodnutí sdružení soutěžitelů". Dále jsem změnil 3. výrokovou část, když jsem vypustil opatření stanovené v této výrokové části pod písmenem a) z důvodů shora uvedených, a pouze formulačně zpřesnil ostatní uložená nápravná opatření.
Za shora popsaného stavu, kdy po přezkoumání napadeného rozhodnutí jsem dospěl k závěru, že účastník řízení shora popsaným způsobem porušil zákon o ochraně hospodářské soutěže a po zjištění, že Úřad při rozhodování o sankci za porušení zákona vzal v úvahu všechny polehčující okolnosti na straně účastníka řízení, jsem neshledal důvody, abych pokutu uloženou ve výši 450 000,-Kč snížil, popřípadě zrušil. Návrhu účastníka řízení na zrušení napadeného rozhodnutí jsem proto nevyhověl a napadené rozhodnutí v bodu 2. o uložení pokuty za porušení zákona potvrdil, neboť změny, které jsem ve zbylých výrokových částech provedl, samotnou protiprávnost jednání účastníka řízení a nebezpečí na hospodářskou soutěž nijak nesnižují.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
právní zástupce účastníka řízení
JUDr. Jan Mach, advokát
Vodičkova 28, 110 00 Praha 1
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 3. 2003 a stane se vykonatelným dle jednotlivých výrokových částí.