UOHS 078/2007
Rozhodnutí: R059-070,075-078/2007/01-45829/2015/310/ADr Instance II.
Věc Možné porušení § 3 odst. 1 ZOHS a § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. spol. ABB Power Technologies Management Ltd. , ABB Switzerland Ltd., ABB Ltd., ALSTOM (Société Anonyme), AREVA T&D SA, AREVA T&D Holding SA, AREVA T&D AG, Fuji Electric Holdings Co., Ltd
Účastníci ALSTOM (Société Anonyme) ALSTOM HOLDINGS ALSTOM Grid SAS ALSTOM Grid AG Fuji Electric Co., Ltd. Hitachi Ltd. Hitachi Europe Limited Japan AE Power Systems Corporation Mitsubishi Electric Corporation Nuova Magrini Galileo S.p.A. Siemens AG Siemens Aktiengesellschaft Österreich Siemens Transmission and Distribution Limited Toshiba Corporation VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co KEG ABB Management Services Ltd. ABB Switzerland Ltd. ABB Ltd. Schneider Electric SA
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 29. 12. 2015
Související rozhodnutí R059-070,075-078/06 , S222/06 , R169/08 , R182/08 , R179/08 , R178/08 , R163,189-193/08 , S222B-19348/06 , S222B-19051/06 , S222A-17514/06 , S222A/06 , S222c/06 , S222D/06 , S222F/06 , S222E/06 , S222G/06
Dokumenty dokument ke stažení 523 KB


Č j.: ÚOHS-R059-070,075-078/2007/01-45829/2015/310/ADr

22. prosince 2015



V řízení o rozkladech, které proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. S 222/06-3113/2007/710 ze dne 9. 2. 2007 ve věci porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, podali účastníci řízení:

a) ALSTOM (Société Anonyme) , se sídlem 3 Avenue Malraux, Le Sextant, F-92309 Levallois-Perret Cedex, Francouzská republika, právně zastoupená Mgr. Miroslavem Dubovským, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15
b) ALSTOM HOLDINGS (dříve AREVA T&D Holding SA, se sídlem 3 Avenue Andre Malraux, Le Sextant, F-92309 Levallois-Perret Cedex, Francouzská republika, právně zastoupená Mgr. Miroslavem Dubovským, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15
c) ALSTOM Grid SAS (dříve AREVA T&D SA), se sídlem Immeuble le Galilée, 51 esplanade du Général de Gaulle, 92907, La Défense Cedex, Francouzská republika, právně zastoupená Mgr. Miroslavem Dubovským, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15
d) ALSTOM Grid AG (dříve AREVA T&D AG), se sídlem Carl-Sprecher-Strasse 3, Oberentfelden, Švýcarská konfederace, právně zastoupená Mgr. Miroslavem Dubovským, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15
e) Fuji Electric Co., Ltd . (dříve Fuji Eelectric Holdings Co., Ltd. a Fuji Electric Systems Co., Ltd.), se sídlem Kawasaki-shi, Kawasaki-ku, Tanabeshinden 1-1, Japonsko, právně zastoupená JUDr. Vladimírou Glatzovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Husova 5
f) Hitachi Ltd., se sídlem 6-6, Marunouchi 1-chome, Chiyoda-ku, Tokio, 100-8010, Japonsko, právně zastoupená Mgr. Ivanou Halamovou Dobíškovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 1, V Celnici 4
g) Hitachi Europe Limited , se sídlem Whitebrook Park, Lower Cookham Road, Maidenhead, Berkshire SL6 8YA, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, právně zastoupená Mgr. Ivanou Halamovou Dobíškovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 1, V Celnici 4
h) Japan AE Power Systems Corporation , se sídlem 18-13, Soto-kanda 1 chome, Chiyoda-ku, Tokio , Japonsko, právně zastoupená Mgr. Ivanou Halamovou Dobíškovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 1, V Celnici 4
i) Mitsubishi Electric Corporation , se sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokio 100-8310, Japonsko, právně zastoupená JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem se sídlem Praha 1, Klimentská 46
j) Nuova Magrini Galileo S.p.A. , se sídlem Via Circonvallazzione Est, 1, 24040, Stezzano (BG), Italská republika, právně zastoupená JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Olivova 4
k) Siemens AG , se sídlem Wittelsbacherplatz 2, D-80333, Munich, Spolková republika Německo, právně zastoupená JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Olivova 4
l) Siemens Aktiengesellschaft Österreich , se sídlem Siemensstrasse 92, A-1210, Wien, Rakouská republika, právně zastoupená JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Olivova 4
m) Siemens Transmission and Distribution Limited , se sídlem Siemens House, Bracknell, Berkshire RG12 8FZ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, právně zastoupená JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Olivova 4
n) Toshiba Corporation , se sídlem 1-1, Shibaura 1-chome, Monato-ku, Tokio 105-8001, Japonsko, právně zastoupená JUDr. Ivo Jandou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 854/14
o) VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co KEG , se sídlem Penzinger Strasse 76, A-1141, Wien, Rakouská republika, právně zastoupená JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Olivova 4,
kde dalšími účastníky správního řízení jsou
p) ABB Management Services Ltd ., se sídlem Affolternstrasse 44, Curych, Švýcarská konfederace, právně zastoupená JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem se sídlem Praha 2, Italská 27
q) ABB Switzerland Ltd. , se sídlem Brown Boveri Strasse 6, Baden, Švýcarská konfederace, právně zastoupená JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem se sídlem Praha 2, Italská 27
r) ABB Ltd., se sídlem Affolternstrasse 44, Curych, Švýcarská konfederace, právně zastoupená JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem se sídlem Praha 2, Italská 27
s) Schneider Electric SA , se sídlem 43-45, boulevard Franklin Roosevelt, 92500, Rueil-Malmaison, Francouzská republika, právně zastoupená JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24
jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a na základě návrhu rozkladové komise,

rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. S 222/06-3113/2007/710 ze dne 9. 2. 2007 podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, r u š í m a správní řízení sp. zn. S 222/06 z a s t a v u j i .

ODŮVODNĚNÍ
I. Průběh správního řízení
1. Dne 12. 5. 2004 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad ) žádost společností ABB Power Technologies Management Ltd. a ABB Switzerland Ltd. o neuložení pokuty v rámci Programu aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut dle § 22 zákona u zakázaných dohod narušujících soutěž podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon ) [1] , v souvislosti s účastí společností skupiny ABB na kartelové dohodě uzavřené mezi hlavními evropskými výrobci plynem izolovaných spínacích ústrojí (dále též PISU ), spočívající v manipulaci nabídek a stanovování cen těžkého elektrického zařízení, vedenou pod sp. zn. P 239/04. Dne 28. 5. 2004 obdržel Úřad přípis, ve kterém společnost ABB předložila dodatečně získané důkazy o kartelové dohodě týkající se PISU. Obsahem toto podání byly kartelové dohody v listinné podobě a seznam kódových označení v seznamu projektů a kódová označení používaná v kartelových dohodách.
2. Po proběhlém šetření a komunikaci s Evropskou komisí bylo Úřadem se všemi společnostmi uvedenými v návětí tohoto rozhodnutí zahájeno dne 2. 8. 2006 pod sp. zn. S 222/06 z moci úřední řízení v dotčené věci, a to pro možné porušení § 3 odst. 1 zákona a možné porušení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon č. 63/1991 Sb . ).
3. Dne 9. 2. 2007 vydal Úřad rozhodnutí č. j. S 222/06-3113/2007/710 (dále též napadené rozhodnutí ), v jehož výrokové části I. A deklaroval, že účastníci řízení, společnosti: a) ABB Management Services Ltd. (právní nástupce společnosti ABB Power Technologies Management Ltd.), se sídlem Affolternstrae, P.O. Box 8131, CH-8050, Zürich, Švýcarská konfederace, (dále též ABB Management Servis ), b) ABB Switzerland Ltd., se sídlem Brown Boveri Strae 6, CH-400, Baden, Švýcarská konfederace, (dále též ABB Switzerland ), c) ABB Ltd., se sídlem Affolternstrae 44, P.O. Box 8131, CH-8050, Zürich, Švýcarská konfederace, (dále též ABB Ltd . ), d) ALSTOM (Société Anonyme), se sídlem 3 Avenue Malraux, Le Sextant, F-92300 Levallois-Perret, Francouzská republika, (dále též ALSTOM ), e) AREVA T&D SA, se sídlem 1 Place de la Coupole, 92084, Paris-La Défense, Francouzská republika, (dále též Areva T&D SA ), f) AREVA T&D AG, se sídlem Carl-Sprecher-Strasse 15036, Oberentfelden, Švýcarská konfederace, (dále též Areva T&D AG ), g) AREVA T&D Holding SA, se sídlem Rue Le Peletier 27/29, 75009 Paris, Francouzská republika, (dále též Areva T&D Holding ), h) Fuji Electric Holdings Co., Ltd., se sídlem Gate City Osaki, East Tower 11-2, Osaki 1-Chome, Shinagawa-Ku, Tokyo 141-0032, Japonsko, (dále též Fuji Electric Holdings ), i) Fuji Electric Systems Co., Ltd., se sídlem 1-11-2 Osaki, Shinagawa-Ku, Tokyo, Japonsko, (dále též Fuji Electric Systems ), j) Hitachi Ltd., se sídlem 6-6, Marunouchi 1-chome, Chiyoda-ku, Tokyo, 100-8010, Japonsko, (dále též Hitachi Ltd . ), k) Hitachi Europe Limited, se sídlem Whitebrook Park, Lower Cookham Road, Maidenhead, Berkshire SL6 8YA, Velká Británie, (dále též Hitachi Europe Limited ), l) Japan AE Power Systems Corporation, se sídlem Landic Shimbashi building, 8-3, Nishi-Shimbashi 3-chome, Minato-ku, Tokyo 105-0003, Japonsko, (dále též JAEPS ), m) Mitsubishi Electric Corporation, se sídlem 2-7-3, Marunouchui, Chiyoda-ku, Tokyo 100-8310, Japonsko, (dále též Mitsubishi ), n) Toshiba Corporation, se sídlem 1-1, Shibaura 1-chome, Monato-ku, Tokyo 105-8001, Japonsko, (dále též Toshiba ), o) Schneider Electric SA, se sídlem 43-45 boulevard Franklin Roosevelt, 92500 Rueil Malmaison, Francouzská republika, (dále též Schneider ), p) Siemens AG, se sídlem Wittelsbacherplatz 2, D-80333, Munich, Spolková republika Německo, (dále též Siemens AG ), q) Siemens Aktiengesellschaft Österreich, se sídlem Siemensstrasse 92, A-1210, Wien, Rakouská republika, jakožto právní nástupce společností VA Technologie AG a VA Tech T&D GmbH (dále též Siemens Aktiengesellschaft Österreich ), r) VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co KEG, se sídlem Penzinger Strasse 76, 1141, Wien, Rakouská republika, (dále též VA Tech Transmission & Distribution ), s) Siemens Transmission and Distribution Limited (dříve VA Tech Transmission & Distribution Ltd. se sídlem North Farm Road Tyne & Wear, Hebburn, NE31 1UP, Velká Británie), se sídlem Siemens House, Bracknell, Berkshire RG12 8FZ, Velká Británie, (dále též Siemens Transmission and Distribution ), t) Nuova Magrini Galileo S.p.A., se sídlem Via Circonvallazzione Est, 1, 24040, Stezzano (BG), Itálie, (dále též Nuova Magrini ), tím, že uzavřeli a plnili dohody obsažené ve smlouvě nazvané GQ-Agreement ze dne 15. 4. 1988 (dále též GQ-Agreement ), na jejichž základě koordinovali, a to i prostřednictvím výměny informací, své jednání ve vztahu k účasti na výběrových řízeních (projektech) týkajících se plynem izolovaných spínacích ústrojí stanovováním cen a cenové hladiny podávaných nabídek, udržováním stabilní úrovně svých tržních podílů na základě předem odsouhlasených kvót a vzájemným omezováním se v uzavírání licenčních smluv na výrobu plynem izolovaných spínacích ústrojí s potenciálními konkurenty, uzavřeli a plnili zakázané a neplatné dohody o určení cen, o fixaci tržních podílů, rozdělení trhu a o zamezení vstupu konkurentů na trh, čímž narušili soutěž na relevantním trhu plynem izolovaných spínacích ústrojí (PISU) pro aplikace nad 72 kV dodávaných samostatně nebo jako součást zapouzdřených rozvoden plynem izolovaných spínacích ústrojí na území České republiky, a to konkrétně účastníci řízení, společnosti: ABB Management Services, ABB Switzerland, ABB Ltd. v období od 1. 3. 1991 do 3. 3. 2004, čímž porušili v období od 1. 3. 1991 do 30. 6 .2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, ALSTOM v období od 1. 3. 1991 do 25. 9. 2003, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 25. 9. 2003 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Areva T&D SA v období od roku 1992 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od roku 1992 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona , Areva T&D AG v období od 14. 11. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Areva T&D Holding v období od 25. 9. 2003 do 3. 3. 2004, čímž porušil zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Fuji Electric Holdings a Fuji Electric Systems v období od 1. 3. 1991 do 30. 9. 2002, čímž porušili v období od 1. 3. 1991 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 30. 9. 2002 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Hitachi Ltd. a Hitachi Europe Limited, v období od 1. 3. 1991 do konce roku 1999 a dále od 2. 7. 2002 do 30. 9. 2002, čímž porušili v období od 1. 3. 1991 do konce roku 1999 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 2. 7. 2002 do 30. 9 .2002 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, JAEPS v období od 1. 10. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Mitsubishi v období od 1. 3. 1991 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Toshiba v období od 1. 3. 1991 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Schneider v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., Siemens AG v období od 1. 3. 1991 do 31. 8. 1999 a dále od 1. 4. 2001 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 31. 8. 1999 a v období od 1. 4. 2001 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Siemens Aktiengesellschaft Österreich v období od roku 1995 do 13. 12. 2000 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od roku 1995 do 13. 12. 2000 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, VA Tech Transmission & Distribution v období od roku 1. 1. 2000 do 13. 12. 2000 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 1. 2000 do 13. 12. 2000 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Siemens Transmission and Distribution v období od 1. 3. 1991 do 13. 12. 2000 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 13. 12. 2000 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Nuova Magrini v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona.
4. Ve výrokové části I. B poté správní orgán prvního stupně deklaroval, že účastníci řízení, společnosti: ABB Management Services, ABB Switzerland, ABB Ltd., ALSTOM, Areva T&D SA, Areva T&D AG, Areva T&D Holding, Schneider, Siemens AG, Siemens Aktiengesellschaft Österreich, VA Tech Transmission & Distribution, Siemens Transmission and Distribution, Nuova Magrini, tím, že uzavřeli a plnili dohody obsažené ve smlouvě nazvané E-Group Operation Agreement for GQ-Agreement ze dne 15. 4. 1988 (dále též EGQ-Agreement ), na jejichž základě koordinovali, a to i prostřednictvím výměny informací, své jednání ve vztahu k účasti na výběrových řízeních (projektech) týkajících se plynem izolovaných spínacích ústrojí stanovováním cen a cenové hladiny podávaných nabídek, udržováním stabilní úrovně svých tržních podílů na základě předem odsouhlasených kvót a vzájemným omezováním se v uzavírání licenčních smluv na výrobu plynem izolovaných spínacích ústrojí s potenciálními konkurenty, uzavřeli a plnili zakázané a neplatné dohody o určení cen, o fixaci tržních podílů, rozdělení trhu a o zamezení vstupu konkurentů na trh, čímž narušili soutěž na relevantním trhu plynem izolovaných spínacích ústrojí (PISU) pro aplikace nad 72 kV dodávaných samostatně nebo jako součást zapouzdřených rozvoden plynem izolovaných spínacích ústrojí na území České republiky, a to konkrétně účastníci řízení, společnosti: ABB Management Services, ABB Switzerland, ABB Ltd. v období od 1. 3. 1991 do 3. 3. 2004, čímž porušili v období od 1. 3. 1991 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, ALSTOM v období od 1. 3. 1991 do 25. 9. 2003, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 25. 9. 2003 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Areva T&D SA v období od roku 1992 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od roku 1992 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Areva T&D AG v období od 14. 11. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Areva T&D Holding v období od 25. 9. 2003 do 3. 3. 2004, čímž porušil zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Schneider v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., Siemens AG v období od 1. 3. 1991 do 31. 8. 1999 a dále od 1. 4. 2001 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 31. 8. 1999 a v období od 1. 4. 2001 do 30. 6. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 7. 2001 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Siemens Aktiengesellschaft Österreich v období od roku 1995 do 13. 12. 2000 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od roku 1995 do 13. 12. 2000 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, VA Tech Transmission & Distribution v období od roku 1. 1. 2000 do 13. 12. 2000 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 1. 2000 do 13. 12. 2000 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Siemens Transmission and Distribution v období od 1. 3. 1991 do 13. 12. 2000 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 13. 12. 2000 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona, Nuova Magrini v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001 a dále od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004, čímž porušil v období od 1. 3. 1991 do 13. 3. 2001 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. a v období od 1. 4. 2002 do 3. 3. 2004 zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona.
5. Ve druhé výrokové části napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně dle § 7 odst. 1 zákona účastníkům řízení, vyjmenovaným v první výrokové části napadeného rozhodnutí, jednání dle této první výrokové části napadeného rozhodnutí do budoucna zakázal.
6. Ve třetí výrokové části napadeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně uložil za porušení § 3 odst. 1 zákona jednotlivým účastníkům řízení pokutu v souhrnné výši 979.221.000,-Kč (konkrétně společnostem: ALSTOM pokutu ve výši 85.581.000,- Kč, Areva T&D SA pokutu ve výši 69.552.000,-Kč, Areva T&D AG pokutu ve výši 58.926.000,-Kč, Areva T&D Holding pokutu ve výši 28.000.000,-Kč, Fuji Electric Holdings pokutu ve výši 44.408.000,-Kč, Fuji Electric Systems pokutu ve výši 44.408.000,-Kč, Hitachi Ltd. pokutu ve výši 54.600.000,-Kč, Hitachi Europe Limited pokutu ve výši 54.600.000,-Kč, JAEPS pokutu ve výši 44.408.000,-Kč, Mitsubishi pokutu ve výši 75.348.000,-Kč, Toshiba pokutu ve výši 70.762.000,-Kč, Siemens AG pokutu ve výši 126.588.000,-Kč, Siemens Aktiengesellschaft Österreich pokutu ve výši 88.816.000,-Kč, VA Tech Transmission & Distribution pokutu ve výši 44.408.000,-Kč, Siemens Transmission and Distribution pokutu ve výši 44.408.000,-Kč a Nuova Magrini pokutu ve výši 44.408.000,-Kč).
7. Orgán první správní stolice napadené rozhodnutí odůvodnil tak, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli a plnili dohody obsažené v GQ-Agreement a EGQ-Agreement, čímž koordinovali své jednání ve vztahu k účasti na výběrových řízeních týkajících se plynem izolovaných spínacích ústrojí stanovováním cen a cenové hladiny podávaných nabídek, udržováním stabilní úrovně svých tržních podílů na základě předem odsouhlasených kvót a vzájemným omezováním se v uzavírání licenčních smluv na výrobu plynem izolovaných spínacích ústrojí s potenciálními konkurenty. Tím dle Úřadu uzavřeli a plnili zakázané neplatné dohody o určení cen, o fixaci tržních podílů, rozdělení trhu a zamezení vstupu konkurentů na trh, čímž narušili soutěž na trhu plynem izolovaných spínacích ústrojí (PISU) pro aplikace nad 72 kV, dodávaných samostatně nebo jako součást zapouzdřených rozvoden plynem izolovaných spínacích ústrojí, na území České republiky.
8. Prvostupňový správní orgán shledal, že účastníci řízení svým jednáním realizovali tzv. bid rigging, tedy jeden z nejnebezpečnějších typů dohod zakázaných podle § 3 odst. 1 zákona, přičemž závažnost jednání účastníků dále zvyšuje fakt, že tohoto trvajícího deliktu se dopouštěli od 1. 3. 1991 nejméně do 3. 3. 2004, tedy po dlouhou dobu.
9. Účastníci řízení, společnosti ALSTOM, Areva T&D Holding, Areva T&D SA, Areva T&D AG, Fuji Electric Holdings, Fuji Electric Systems, Hitachi Ltd., Hitachi Europe Limited, JAEPS, Mitsubishi, Siemens AG, Siemens Aktiengesellschaft Österreich, Siemens Transmission and Distribution, VA Tech Transmission & Distribution, Nuova Magrini a Toshiba podali proti napadenému rozhodnutí včas rozklady.
10. Předseda Úřadu poté vydal dne 26. 4. 2007 rozhodnutí č. j. R 059-070, 075-078/2007/01-08115/2007/310 (dále též druhostupňové rozhodnutí ), kterým napadené rozhodnutí věcně potvrdil, formálně však upřesnil výrok napadeného rozhodnutí. Změny, které v první výrokové části napadeného rozhodnutí provedl, spočívaly toliko v upřesnění, resp. specifikaci jednání účastníků řízení, jež bylo shledáno jako protisoutěžní. Ostatní změny výrokových částí pak byly vyvolány změnou první výrokové části. Rovněž však snížil u dvou účastníků řízení (Areva T&D SA a Siemens AG) uložené pokuty.
II. Soudní přezkum správních rozhodnutí
11. Společnosti ALSTOM (Societé Anonyme), Areva T&D SA, Areva T&D AG, Areva T&D Holding SA, Fuji Electric Holdings Co., Ltd., Fuji Electric Systems Co., Ltd., Hitachi Ltd., Hitachi Europe Limited, Japan AE Power Systems Corporation, Mitsubishi Electric Corporation, Toshiba Corporation, Siemens AG, Siemens Aktiengesellschaft Österreich, VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co KEG, Siemens Transmission and Distribution Limited a Nuova Magrini Galileo S.p.A. podaly proti druhostupňovému rozhodnutí správní žaloby, a to v období od 26. 6. 2007 do 2. 7. 2007.
12. Řízení o jednotlivých žalobách byla Krajským soudem v Brně (dále též krajský soud ) spojena ke společnému projednání pod sp. zn. 62 Ca 22/2007 a v této věci byl dne 25. 6. 2008 vydán rozsudek, č. j. 62 Ca 22/2007-489, kterým tento soud druhostupňové i napadené rozhodnutí zrušil, a to pro údajné porušení zásady ne bis in idem. Úřad dle názoru soudu rozhodl o trvajícím deliktu, který již měl být předmětem řízení vedeným Evropskou komisí a o němž již bylo rozhodnuto rozhodnutím COMP/F/38.899 ze dne 24. 1. 2007. Úřad tak ve správním řízení měl posoudit opakovaně otázku, jež byla již před tím posouzena Evropskou komisí, neboť delikt trval i po 1. 5. 2004 a měl tak být posouzen jako celek podle právní úpravy účinné po tomto datu, přičemž nemělo být přípustné dělit deliktní jednání podle časových úseků nebo územní působnosti jednotlivých soutěžních úřadů.
13. Tento rozsudek Krajského soudu v Brně byl však následně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2009, č. j. 2 Afs 93/2008-920, v němž Nejvyšší správní soud shledal, že trestněprávní pojetí trvajícího deliktu jako jednoho skutku je v daném případě prolomeno zánikem výhradní národní jurisdikce (následkem vstupu České republiky do Evropské unie) a že je vyloučeno, aby podstatná část protisoutěžního jednání zůstala nepostižena jen proto, že jednání prochází obdobím před vstupem i obdobím po vstupu do EU a že jde o jednání deliktní podle národní i komunitární právní úpravy.
14. Po vrácení věci ke Krajskému soudu v Brně požádal tento soud Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí předběžné otázky o tom, jakým způsobem v dané věci doktrínu ne bis in idem vykládat, na základě článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Rozsudek Soudního dvora byl vydán 14. 2. 2012 pod č. C-17/10 a velký senát v tomto rozsudku vyslovil, že ustanovení článku 81 a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1 /2003 ze dne 16. 12. 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy musí být vykládána v tom smyslu, že nemohou být v řízení zahájeném po 1. 5. 2004 použita na kartelovou dohodu, jež vyvolala účinky v obdobích před 1. 5. 2004 na území členského státu, který přistoupil k Evropské unii k tomuto dni. Současně vyslovil, že pokud Evropská komise zahájí ve věci kartelové dohody řízení podle kapitoly III nařízení č. 1/2003, neztrácí tím orgán pro hospodářskou soutěž dotčeného členského státu podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 ve spojení s čl. 3 odst. 1 téhož nařízení pravomoc postihovat na základě vnitrostátního práva hospodářské soutěže protisoutěžní účinky, které tato dohoda vyvolala na území uvedeného členského státu v obdobích před jeho přistoupením k Evropské unii. Zásada ne bis in idem nebrání tomu, aby podnikům, jež se účastnily kartelové dohody, vnitrostátním orgánem, určeným pro ochranu hospodářské soutěže dotčeného členského státu, byly uloženy pokuty v návaznosti na účinky, které tato dohoda vyvolala na území tohoto státu v době před jeho přistoupením k Evropské unii.
15. Nato vydal Krajský soud v Brně dne 14. 6. 2012 rozsudek, č. j. 62 Ca 22/2007-2067 (dále také zrušující rozsudek krajského soudu ), kterým druhostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. V tomto rozsudku krajský soud neshledal, že se Úřad v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí dopustil procesních pochybení, v jejichž důsledku by bylo správní rozhodnutí nezákonné, proto veškerou žalobní argumentaci obsahující námitky proti procesnímu postupu Úřadu odmítl jako nedůvodnou. Dále se ztotožnil s vymezením relevantního trhu, kde uvedl, že cit.: v případě cenových protisoutěžních dohod a dohod rozdělujících trh, zakázaných podle jejich cíle, může být protisoutěžní charakter spolehlivě určen i bez precizního vymezení relevantního trhu [2] .
16. Krajský soud dospěl rovněž k přesvědčení, že skutek posuzovaný ve správním řízení sp. zn. S 222/06 se stal a šlo o kartelové jednání:
Aniž by zdejší soud podrobněji opakoval či parafrázoval jednotlivé pasáže z rozhodnutí žalovaného, z pohledu hmotněprávního posouzení lze tedy na základě shora uvedeného shrnout, že i zdejší soud má za prokázané, že se skutek popisovaný ve skutkové větě rozhodnutí žalovaného stal a že tento skutek je kartelovou dohodou, která měla protisoutěžní účinky i na českém území [3] byla prokázána existence komplexního systému cenových dohod, dohod o rozdělení trhu a dohod o omezování počtu soutěžitelů na trhu, které narušují soutěžní prostředí už ze své podstaty [4] .

17. Krajský soud přitom trvání kartelu dovodil pro celé vytčené období:

Za podstatné lze považovat to, že i nadále jsou mezi vybranými členy kartelu prokázány kontakty, i nadále jsou členové kartelu označováni shodnými kódy a nadále docházelo k přidělování projektů. Kromě toho nebylo prokázáno, že by kartel skutečně po nějakou dobu (v letech 1999 až 2002) vůbec nefungoval. Přestože se pozdějších schůzek účastnili pouze někteří členové, i na samotné schůzce, kde měl být zmíněn nový systém , byli přítomni někteří evropští i japonští výrobci z těch, kteří byli dřívějšími účastníky kartelu. Myšlenka původního globálního kartelu mezi týmiž výrobci zůstala nepochybně zachována i po roce 2002 [5] Nelze přehlédnout, že jednání před rokem 1999 (nebo 2000) i po roce 2002 bylo vedeno týmž záměrem, a sice manipulovat dodávky [6] .

18. Krajský soud tak uzavřel, že cit., ve vztahu k hmotněprávnímu hodnocení otázek spojených se samotnou existencí kartelu, s jeho dopady na české území a s participací jednotlivých skupin (koncernů) nejsou žaloby důvodné [7] . Soud tudíž shledal, že skutek posuzovaný ve správním řízení sp. zn. S222/06 se stal, a že tento skutek nese znaky správního deliktu-kartelové dohody, a dále že měl dopad na české území a je na českém území stíhatelný.
19. Pokud krajský soud přistoupil ke zrušení druhostupňového rozhodnutí, stalo se tak pouze proto, že nesouhlasil se způsobem, jakým byla dovozena deliktní odpovědnost jednotlivých účastníků řízení, což se podle soudu mohlo promítnout v chybně uložených pokutách, kdy jedna skupina mohla být znevýhodněna oproti jiným na základě vnitřního členění. Podle krajského soudu není zřejmé (a tedy podložené a přezkoumatelné), proč Úřad dovodil deliktní odpovědnost právě u těch subjektů, jak ji v napadeném rozhodnutí dovodil, ani proč vůbec vedl správní řízení právě s těmito subjekty, a jaký použil mechanismus pro dovození konkrétní odpovědnosti účastníků řízení. Z uvedeného důvodu musel přikročit ke zrušení druhostupňového rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu k novému projednání.
20. Na základě kasační stížnosti Úřadu přezkoumal popsaný rozsudek krajského soudu Nejvyšší správní soud a svým rozsudkem ze dne 24. 4. 2013, č. j. 2 Afs 50/2012-241 (dále také potvrzující rozsudek Nejvyššího správního soudu ) jej jako správný potvrdil. Nejvyšší správní soud se s názorem krajského soudu neztotožnil pouze v části, v níž vytkl Úřadu, že nestíhal některé subjekty, které se podílely na kartelu PISU na území České republiky. Dle Nejvyššího správního soudu opomenutí některých dílčích subjektů při vyvození odpovědnosti nezakládá důvod ke zrušení rozhodnutí, neboť tento postup nebyl diskriminační. Ve zbytku rozsudku neshledal Nejvyšší správní soud na závěrech krajského soudu žádnou vadu.
III. Pokračující správní řízení
21. Vzhledem k výše uvedenému zrušujícímu rozsudku krajského soudu se věc dostala znovu do fáze řízení o rozkladech proti napadenému rozhodnutí, a tudíž jsem se jí musel znovu, jsa vázán závazným právním názorem správních soudů, zabývat.
22. Po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též správní řád ) přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, popřípadě vyžadoval-li to veřejný zájem, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise a v souladu se závazným právním názorem vysloveným v rozsudcích soudů v dané věci jsem dospěl k závěrům uvedeným níže.
Použitá právní úprava
23. Původní správní řízení sp. zn. S222/06 bylo pravomocně ukončeno dne 30. 4. 2007 nabytím právní moci druhostupňového rozhodnutí. Toto rozhodnutí však bylo následně zrušeno posledním rozsudkem Krajského soudu v Brně, který nabyl právní moc dne 22. 6. 2012.
24. Pokud jde o procesní předpisy, rozhodné datum pro volbu znění právního předpisu je den nabytí právní moci zrušujícího rozsudku krajského soudu, tj. den 22. 6. 2012, kdy došlo k vrácení věci zpět správnímu orgánu k dalšímu řízení. Probíhající správní řízení se tedy procesně řídí zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném do 30. 11. 2012, tedy ve znění po novelách provedených zákony č. 340/2004 Sb., č. 484/2004 Sb., č. 127/2005 Sb., č. 361/2005 Sb., č. 71/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 155/2009 Sb., č. 188/2011 Sb. Zákon č. 360/2012 Sb., kterým je zákon č. 143/2001 Sb. novelizován s účinností od 1. 12. 2012, se na řešení procesních otázek v tomto řízení nepoužije, když dle čl. II tohoto zákona obsahujícího přechodná ustanovení se řízení, která nebyla před účinností tohoto zákona pravomocně skončena, dokončí podle dosavadních právních předpisů .
25. Co do použitého znění správního řádu, je situace obdobná. Rozhodné datum pro volbu znění právního předpisu je den 22. 6. 2012. Na základě toho by jím byl zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., č. 384/2008 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 227/2009 Sb. Vzhledem k absenci speciálních přechodných ustanovení zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb. a zákona č. 250/2014 Sb., a tedy vzhledem k nepravé retroaktivitě těchto procesních norem [8] se však nyní postupuje podle správního řádu tak, jak je účinný ke dni vydání tohoto rozhodnutí.
26. Co se však týče znění rozhodného pro hmotněprávní posouzení věci, zde je situace jiná. Je nutné vyjít z ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, z něhož plyne, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, přičemž pozdějšího znění zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Tuto zásadu je nutno aplikovat i na správní trestání [9] . Nejprve je tedy nutné určit, která právní úprava byla účinná v době spáchání posuzovaného deliktu.
27. V daném případě bylo konkrétně posuzováno jednání účastníků kvalifikované jako trvající správní delikt. Za okamžik spáchání-dokonání trvajícího deliktu-je nutno vzít datum, k němuž je ještě ve správním spisu doklad o trvání kartelu, tedy datum 3. 3. 2004. Z toho vyplývá, že správní delikt měl být dokončen za účinnosti zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění do 1. 6. 2004. Toto znění je rozhodné pro posuzování hmotněprávních otázek, včetně výpočtu lhůty pro uložení pokuty, která má v tomto případě zásadní vliv na výrok tohoto rozhodnutí. Vzhledem k výroku tohoto rozhodnutí není na místě další porovnání příznivosti pozdějších hmotněprávních úprav, neboť příznivější závěr pro účastníky řízení již nemůže být učiněn, když naopak dle znění zákona účinného od 1. 9. 2009 by závěr pro účastníky řízení takto příznivý býti ani nemohl pro odlišnou konstrukci lhůt.
Zánik lhůty pro uložení pokuty
28. Podle § 22 odst. 5 zákona v rozhodném znění lze pokuty podle odstavců 1 až 3 (za porušení zákona) uložit nejpozději do 3 let ode dne, kdy se o porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti stanovených tímto zákonem Úřad dozvěděl (tzv. subjektivní lhůta), nejpozději však do 10 let, kdy k porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti došlo (tzv. objektivní lhůta).
29. Počátek běhu subjektivní lhůty definuje Ústavní soud [10] , který dále odkazuje a potvrzuje jako správné judikaturní závěry učiněné např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2004 ve věci sp. zn. 5 A 1/2001, kde Nejvyšší správní soud pro počátek běhu subjektivní lhůty považuje za rozhodný okamžik, kdy má správní orgán vědomost o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní posouzení. Zákon nepředpokládá, že by muselo jít o informaci zvlášť kvalifikovanou nebo přicházející z určitého zdroje, musí však mít nezbytnou míru věrohodnosti a určitosti, aby na druhé straně nedošlo k zahájení řízení naprosto nedůvodného .
30. Shledávám, že Úřad obdržel dne 12. 5. 2004 žádost o leniency obsahující popis výrobku, jehož se týkala kartelová dohoda, popis účastníků dohody, popis základních znaků kartelu, jeho působení, organizace a realizace v České republice a dále informace o tom, že žadatel podal dne 3. 3. 2004 žádost k Evropské komisi o neuložení pokuty. Přílohou žádosti pak byla informace o jednáních účastníků kartelové dohody v období roků 2002 až 2004 a listinné důkazy o kartelové dohodě-překlad e-mailové korespondence mezi členy kartelu a seznamy projektů. Dne 28. 5. 2004 předložil žadatel o leniency dodatečně získané důkazy o kartelové dohodě týkající se PISU, a sice seznam projektů, které byly diskutovány mezi členy kartelu (zahrnující informace o projektech v České republice), a dále text obou kartelových dohod, GQ-dohody a E-GQ-dohody, včetně tabulky s vysvětlením kódových označení. Lze mít za to, že tímto okamžikem měl Úřad v tomto případě k dispozici dostatek informací k tomu, aby prima facie mohl dojít s dostatečnou jistotou k přesvědčení o tom, že mohlo dojít k protizákonnému jednání. Následujícího dne, tedy 29. 5. 2004, proto počala svůj běh subjektivní lhůta pro uložení pokuty, která uplynula o 3 roky později, tedy 29. 5. 2007 [11] . Z toho nutně vyplývá, že lhůta pro uložení pokuty již v tomto případě marně uplynula, čímž zanikla trestnost jednání vytčeného ve výroku napadeného rozhodnutí. Na tom nic nemění ani později vedené řízení před správními soudy, protože první žaloba byla podána teprve dne 26. 6. 2007 [12] , tedy právě teprve po uplynutí subjektivní lhůty.
31. Běh lhůty modifikuje ustanovení § 41 s.ř.s. tak, že Stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů (dále též "správní delikt") lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty po dobu řízení před soudem podle tohoto zákona neběží . V této souvislosti již Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 5 Afs 7/2011 ze dne 29. 3. 2012 ve věci Pekaři dovodil možnost aplikace § 41 s. ř. s. i přímo na běh lhůt dle § 22 odst. 5 zákona, a to tak, že cit.: Dle názoru zdejšího soudu je § 41 s. ř. s. aplikovatelný i v případech ukládání pokut dle § 22 odst. 5 zákona. Shodně s žalovaným je třeba zdůraznit, že pokud by do běhu prekluzivní lhůty bylo započítáváno řízení před soudem, stačilo by účastníkům správního řízení iniciovat soudní řízení, dosáhnout prekluze a vyhnout se tak následkům za spáchaný delikt . Nicméně v dané věci došlo k uplynutí subjektivní lhůty ještě dříve, než mohlo dojít k jejímu stavění dle § 41 s.ř.s.; stavěna byla toliko po dobu soudního řízení správního (26. 6. 2007 až 22. 6. 2012) lhůta objektivní.
32. Shrnuji tak, že ačkoliv správní soudy potvrdily, že posuzované jednání se stalo a že nese znaky správního deliktu, nechaly však nezodpovězenu otázku deliktní odpovědnosti za uvedený skutek, když tímto se měly znovu zabývat správní orgány. Vzhledem k uplynutí lhůty pro uložení pokuty a tím i dle Nejvyššího správního soudu [13] zániku trestnosti nelze v tomto správním řízení dále pokračovat a zabývat se onou odpovědností účastníků řízení. Z tohoto důvodu je nyní bezpředmětné se blíže zabývat jednotlivými námitkami účastníků řízení (které byly ostatně z velké části vypořádány také ve výše zmíněných rozsudcích správních soudů). Uzavírám tedy, že Úřadu marně uplynula lhůta pro uložení pokuty za předmětný delikt, čímž se nepravomocné prvostupňové rozhodnutí (ukládající správní sankci) dostalo do rozporu s rozhodnou hmotněprávní úpravou a musí být zrušeno. Vzhledem k tomu, že uplynutí lhůty pro uložení pokuty není překážkou odstranitelnou, je současně na místě správní řízení zastavit, jak výrokem tohoto rozhodnutí činím.
33. K průběhu druhostupňového řízení v této věci je nutno poznamenat, že rozkladová komise původně v návaznosti na zrušující rozsudky správních soudů obou instancí navrhla vydat rozhodnutí, jímž by byla vina vyslovena pouze vzhledem k mateřským společnostem (bude-li k tomu opora ve správním spise) a dále potvrzen výrok, jímž bylo plnění specifikovaných dohod do budoucna zakázáno, a zrušen pouze výrok, jímž byly účastníkům řízení uloženy správní sankce. Rozhodnutí by tedy deklarovalo odpovědnost za správní delikt pouze ve vztahu k mateřským společnostem a zapovědělo jim rovněž pokračovat ve vytčeném jednání.
34. Nicméně následně, v době kdy byly znovu posuzovány podklady shromážděné ve správním spise sp. zn. S222/06 ve snaze dostát závěrům správních soudů stran nutnosti přehodnotit otázku odpovědnosti za posuzované jednání, vydal Nejvyšší správní soud v jiné kartelové věci rozsudek sp. zn. 8 Afs 25/2012 ze dne 29. 1. 2015. V něm reagoval na to, že tamní stěžovatel mimo jiné namítal, že Úřadu marně uplynula lhůta pro uložení pokuty ve smyslu § 14 odst. 5 zákona č. 63/1991 Sb. Stěžovatel také tvrdil, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2009, č. j. 8 Afs 56/2007-479 vyplývá, že nelze vést samostatné správní řízení a vydat rozhodnutí pouze o protiprávním jednání v době, kdy již není možné uložit sankci za toto jednání. Stěžovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, že deklarace viny a uložení povinnosti do budoucna není uplatněním státní moci, ale pouze naplněním povinnosti popsat delikt jako jednání několika soutěžitelů.
35. Nejvyšší správní soud v této souvislosti na č.l. 375 rozsudku sp. zn. 8 Afs 25/2012 ze dne 29. 1. 2015 vyslovil názor, že zkoumaný delikt měl povahu trvajícího správního deliktu, tedy jediného skutku, od jehož ukončení ještě před vydáním správního rozhodnutí uplynula prekluzivní lhůta. Výslovně tedy uvedl, že:
157. Konečně je třeba odmítnout i názor žalovaného a krajského soudu, že marným uplynutím lhůty k uložení sankce podle § 14 odst. 5 zákona č. 63/1991 Sb. nezanikla současně i odpovědnost za správní delikt a žalovanému zůstalo právo deklarovat vinu .
158. Nejvyšší správní soud setrvale spojuje s marným uplynutím prekluzivní lhůty pro uložení sankce také zánik odpovědnosti za správní delikt, viz např. rozsudky čj. 6 A 99/2001-47, čj. 4 As 27/2004-71 nebo čj. 6 As 15/2011-73, na které poukázal i stěžovatel a). Tyto rozsudky se týkaly zákonů, které obsahovaly formulaci obdobnou § 14 odst. 5 zákona č. 63/1991 Sb., podle níž pokutu lze uložit v určité lhůtě. Nejvyšší správní soud k takto formulované lhůtě přistupoval jako ke lhůtě pro zánik trestnosti správního deliktu, nikoliv jen jako ke lhůtě pro uložení pokuty, která by neměla vliv na posouzení odpovědnosti a viny. V nyní posuzované věci soud neshledal důvod se od těchto závěrů odchýlit.
159. V této souvislosti lze také připomenout závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 56/2007-479, podle kterého výrok rozhodnutí sice může být vnitřně strukturován na jednotlivé části, ale nelze jej uměle rozdělovat na řízení o zjištění a zákazu dohody omezující soutěž, a na řízení sankční o uložení pokuty [ ] sankční ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže nemají sloužit pouze k pojmenování protiprávního jednání, nýbrž jejich primárním účelem je uložit za konkrétní nezákonné jednání konkrétní sankci (srov. také rozsudek čj. 5 Afs 7/2011-619). .

36. Nejvyšší správní soud tedy shledal, že pokud správnímu orgánu zanikne možnost uložit pokutu vůči určitému subjektu, je třeba mít za to, že tím zaniká odpovědnost tohoto subjektu za jemu vytýkané jednání, a není možné vůči němu ani deklarovat vinu. V návaznosti na tento rozsudek jsem věc opětovně předložil k posouzení rozkladové komisi, která s ohledem na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu přehodnotila svůj původní závěr a navrhla zrušit napadené rozhodnutí a řízení v dané věci zastavit. S tímto závěrem jsem se ztotožnil a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
IV. Závěr
37. Přestože rozsudky správních soudů potvrdily podezření Úřadu o protiprávnosti jednání posuzovaného v rámci správního řízení sp. zn. S 222/06, shledaly nesprávné určení odpovědnosti za posuzované deliktní jednání, a proto zrušily předchozí druhostupňové rozhodnutí a věc vrátily k dalšímu řízení. V tom však nelze pokračovat, neboť lhůta pro uložení pokuty již marně uplynula ke dni 29. 5. 2007 a dle recentního názoru Nejvyššího správního soudu to má za následek i zánik odpovědnosti za delikt jako takový. Jediným možným vyústěním takové situace je dle Nejvyššího správního soudu zastavení předmětného správního řízení. Proto jsem rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. právní zástupce společnosti ABB Management Services Ltd .
JUDr. Josef Vejmelka
Italská 27
Praha 2
102 00

2. právní zástupce společnosti ABB Switzerland Ltd
JUDr. Josef Vejmelka
Italská 27
Praha 2
102 00

3. právní zástupce společnosti ABB Ltd.
JUDr. Josef Vejmelka
Italská 27
Praha 2
102 00

4. právní zástupce společnosti ALSTOM (Société Anonyme)
Mgr. Miroslavem Dubovský
Na Florenci 2116/15
Nové Město
11000 Praha 1

5. právní zástupce společnosti ALSTOM HOLDINGS (dříve AREVA T&D Holding SA)
Mgr. Miroslav Dubovský
Na Florenci 2116/15
Nové Město
11000 Praha 1


6. právní zástupce společnosti ALSTOM Grid SAS (dříve AREVA T&D SA)
Mgr. Miroslav Dubovský
Na Florenci 2116/15
Nové Město
11000 Praha 1

7. právní zástupce společnosti ALSTOM Grid AG (dříve AREVA T&D AG
Mgr. Miroslav Dubovský
Na Florenci 2116/15
Nové Město
11000 Praha 1

8. právní zástupce společnosti Fuji Electric Co., Ltd . (dříve Fuji Eelectric Holdings Co., Ltd. a Fuji Electric Systems Co., Ltd.)
JUDr. Vladimíra Glatzová
Husova 5
Praha 1
110 00

9. právní zástupce společnosti Hitachi Ltd.
Mgr. Ivana Halamová Dobíšková, LL.M.,
V Celnici 4
Praha 1
110 00

10. právní zástupce společnosti Hitachi Europe Limited
Mgr. Ivana Halamová Dobíšková, LL.M.,
V Celnici 4
Praha 1
110 00


11. právní zástupce společnosti Japan AE Power Systems Corporation
Mgr. Ivana Halamová Dobíšková, LL.M.,,
V Celnici 4
Praha 1
110 00

12. právní zástupce společnosti Mitsubishi Electric Corporation
JUDr. Alexandr César
Klimentská 46
Praha 1
110 00

13. právní zástupce společnosti Nuova Magrini Galileo S.p.A
JUDr. Martin Nedelka, Ph.D.,
Olivova 2096/4
Nové Město
Praha 1
110 00

14. právní zástupce společnosti Siemens AG
JUDr. Martin Nedelka, Ph.D.,
Olivova 2096/4
Nové Město
Praha 1
110 00

15. právní zástupce společnosti Siemens Aktiengesellschaft Österreich
JUDr. Martin Nedelka, Ph.D.,
Olivova 2096/4
Nové Město
Praha 1
110 00

16. právní zástupce společnosti Siemens Transmission and Distribution Limited
JUDr. Martin Nedelka, Ph.D.,
Olivova 2096/4
Nové Město
Praha 1
110 00

17. právní zástupce společnosti Toshiba Corporation
JUDr. Ivo Janda, Ph.D.,
Na Příkopě 854/14
Praha 1
110 00

18. právní zástupce společnosti VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co KEG
JUDr. Martin Nedelka, Ph.D.,
Olivova 2096/4
Nové Město
Praha 1
110 00

19. právní zástupce společnosti Schneider Electric SA
JUDr. Pavel Dejl, LL.M., Ph.D.,
Jungmannova 24
Praha 1
110 00

Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy


[1] V dané věci v uvedenou dobu šlo o zákon č. 143/2001 Sb., ve znění zákona ve znění do 1. 6. 2004.
[2] Viz str. 24 poslední odstavec citovaného rozsudku KS.
[3] Viz str. 37 poslední odstavec citovaného rozsudku KS.
[4] Viz str. 38 konec druhého odstavce citovaného rozsudku KS.
[5] Viz str. 40 třetí a část čtvrtého odstavce citovaného rozsudku KS.
[6] Viz str. 40 předposlední poslední odstavec citovaného rozsudku KS.
[7] Viz str. 59 bod V.5. citovaného rozsudku KS.
[8] Viz také např. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006-60, v němž NSS k řešení střetu staré a nové úpravy ve vztahu k běžícím řízením, připomněl obecně platnou zásadu nepravé retroaktivity procesních norem, tedy zásadu aplikace nových procesních norem pro dříve započatá řízení, ze které je třeba dovodit, že v daném řízení bylo nutno pokračovat dle pozdějšího zákona s tím, že právní účinky úkonů učiněných dříve zůstávají v platnosti.
[9] K tomu např. viz nález Ústavního soudu č. j. III. ÚS 611/01, v němž Ústavní soud vyslovuje, že k základním principům vymezujícím kategorii právního státu, kterým je i Česká republika (srov. čl. 1 Ústavy), patří princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinností (retroaktivity) právních norem. Přestože zákaz retroaktivity právních norem je v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod výslovně upraven jen pro oblast trestního práva (podle uvedeného ustanovení trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější), je nutno z čl. 1 Ústavy dovodit působení tohoto zákazu i pro další odvětví práva.
V rozsudku ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/2002-27, pak Nejvyšší správní soud upřesňuje, že rozhodnutí správního orgánu, které trestá podle starého práva delikt v době platnosti a účinnosti práva nového se naprosto nemůže obejít bez toho, aby důsledně porovnalo nové a staré skutkové podstaty deliktů, doložilo, že i podle nového práva jde ve všech případech o jednání trestné, a že postih podle nového práva není pro delikventa výhodnější. Na tom nic nemění ani intertemporální ustanovení požadující dokončení řízení podle dosavadních předpisů, neboť přechodná ustanovení tohoto typu neupravují hmotněprávní otázky.

[10] Viz např. v usnesení ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 192/05 Ústavní soud vychází z právní nauky, která k problematice určení počátku běhu lhůty uvádí, že za rozumný a udržitelný lze v této otázce považovat takový výklad, podle něhož počátek subjektivní lhůty je dán okamžikem, kdy Úřadu dojde podnět či kdy Úřad z vlastní činnosti zajistí informaci o možném protizákonném jednání, lze-li jej alespoň prima facie vyhodnotit jako důvodný a je-li bezprostředním důvodem pro zahájení předběžného šetření, které posléze vyústí v zahájení správního řízení podle příslušných ustanovení zákona, na jehož konci je účastníkům řízení uložena pokuta
[11] Pro úplnost poznamenávám, že druhostupňové rozhodnutí, později zrušené soudy, bylo vydáno dne 26. 4. 2007, tedy ještě před uplynutím této lhůty pro uložení pokuty.
[12] Šlo o žalobu společností ze skupiny Areva, krajským soudem přijatou dne 26. 6. 2007.
[13] Srov. rozsudek NSS sp. zn. 8 Afs 25/2012 ze dne 29. 1. 2015, kde v bodě 158 je konstatováno, cit.: Nejvyšší správní soud setrvale spojuje s marným uplynutím prekluzivní lhůty pro uložení sankce také zánik odpovědnosti za správní delikt, viz např. rozsudky čj. 6 A 99/2001-47, čj. 4 As 27/2004-71 nebo čj. 6 As 15/2011-73, na které poukázal i stěžovatel a). Tyto rozsudky se týkaly zákonů, které obsahovaly formulaci obdobnou § 14 odst. 5 zákona č. 63/1991 Sb., podle níž pokutu lze uložit v určité lhůtě. Nejvyšší správní soud k takto formulované lhůtě přistupoval jako ke lhůtě pro zánik trestnosti správního deliktu, nikoliv jen jako ke lhůtě pro uložení pokuty, která by neměla vliv na posouzení odpovědnosti a viny. V nyní posuzované věci soud neshledal důvod se od těchto závěrů odchýlit.