UOHS 065/2002
Rozhodnutí: R060-065/2002 Instance II.
Věc Koordinace cen distributorů PHM
Účastníci AGIP Praha, a.s. Aral ČR, a.s., Praha 4, V Parku 2294/2, PSČ: 14800 BENZINA a. s., Praha 7, Dělnická 12, PSČ: 17004 ConocoPhillips Czech Republic s.r.o., Praha 5, Pekařská 14/628, 155 00 OMV Česká republika, s.r.o., Praha 4, Budějovická 3, PSČ 140 00 Shell Czech Republic a.s., Po Pekárnami 2/878, 190 02 Praha 9
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
Rok 2001
Datum nabytí právní moci 24. 6. 2003
Související rozhodnutí R029-033/01 , S072/01 , R023-028/01 , S072A/01 , R150,154/08 , S72C/01 , R052/07 , S72B/01 , R052/07
Dokumenty dokument ke stažení 116 KB


Čj. R 60-65/2002 V Brně dne 16. 6.2003
V řízení o rozkladech, které proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 9. 2002 čj. S 72/01-1842/02-VO II podali účastníci řízení-společnost AGIP Praha, a. s., se sídlem v Praze 4, Pod Chodovem 1267/7, PSČ 149 00, IČ 41694058 (dále jen "AGIP Praha"), právně zastoupená JUDr. Petrem Novotným, advokátem advokátní kanceláře Rödl & Partner, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Platnéřská 2, PSČ 110 00, společnost Aral ČR a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 14, PSČ 140 00, IČ 64948978 (dále jen "Aral ČR"), právně zastoupená JUDr. Pavlem Svobodou, advokátem advokátní kanceláře WEINHOLD LEGAL, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Husova 5, PSČ 110 00, společnost BENZINA a. s., se sídlem v Praze 8, Trojská 13a, PSČ 182 21, IČ 60193328, (dále jen "BENZINA"), právně zastoupená prof. JUDr. Irenou Pelikánovou, Dr.Sc., advokátkou advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný a spol., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 39, PSČ 110 00, společnost CONOCO Czech Republic s. r. o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 14/628, PSČ 155 00, IČ 4579920 (dále jen "CONOCO Czech Republic"), právně zastoupená Mgr. Luďkem Vránou, advokátem advokátní kanceláře Linklaters, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 19, PSČ 117 19, společnost OMV Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Budějovická 3, PSČ 140 00, IČ 48038687 (dále jen "OMV Česká republika"), právně zastoupená Mgr. Karolinou Horákovou, advokátkou advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 1/193, PSČ 110 00, společnost Shell Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 2/878, PSČ 190 00, IČ 15890554 (dále jen "Shell Czech Republic"), právně zastoupená Mgr. Danielem Čekalem, advokátem advokátní kanceláře Linklaters, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 19, PSČ 117 19 Praha 1, jsem podle ustanovení § 59 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 9. 2002 čj. S 72/01-1842/02-VO II ruším a věc vracím správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 4. 9. 2002 rozhodnutí čj. S 72/01-1842/02-VO II, v jehož výrokové části I. deklaroval, že výše uvedení účastníci řízení v období od 28. 5. 2001 nejméně do konce měsíce listopadu roku 2001 upravovali ve vzájemné shodě prodejní ceny automobilového benzínu Natural 95, čímž porušili v období od 28. 5. 2001 do 30. 6. 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a v období od 1. 7. 2001 nejméně do konce měsíce listopadu 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále též jen "zákon" nebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže"), neboť tímto jednáním narušili hospodářskou soutěž na trhu automobilových benzínů dodávaných spotřebitelům prostřednictvím čerpacích stanic. Jednání ve vzájemné cenové shodě o prodejních cenách automobilového benzínu Natural 95 Úřad účastníkům řízení ve II. výrokové části podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona do budoucna zakázal a za porušení zákazu uvedeného jednání jim uložil pokuty, a to společnosti AGIP Praha ve výši 20 mil. Kč, společnosti Aral ČR ve výši 40 mil. Kč, společnosti BENZINA 98 mil. Kč, společnosti CONOCO Czech Republic 22 mil. Kč, společnosti OMV Česká republika ve výši 68 mil. Kč a společnosti Shell Czech Republic ve výši 65 mil. Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podali účastníci řízení podle ustanovení § 61 odst. 1 správního řádu včas rozklady. Vzhledem k obsáhlosti všech rozkladů a zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu prvého stupně k novému projednání, kteréžto rozhodnutí odůvodním dále, uvedu námitky účastníků řízení pouze ve stručném přehledu.
Společnost AGIP Praha namítala vymezení relevantního trhu po stránce věcné a geografické, kdy výrobkově Úřad zúžil trh jen na benzín Natural 95, čímž podíly účastníků řízení na tomto trhu, navíc jimi nepřezkoumatelné, znamenaly širší rozměr narušení soutěže na trhu, který podle názoru účastníka řízení měl být posuzován jako jednotný trh s pohonnými hmotami. Vymezení po stránce geografické pak účastník řízení namítl s tím, že Úřad ignoroval dynamiku vývoje konkurence na místní úrovni, respektive má za to, že celostátní vymezení relevantního trhu je nesprávné a na podporu toho odkázal na praxi německého Spolkového kartelového úřadu, judikaturu německých soudů a italského Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a trhu. Z hlediska tržního podílu pak účastník řízení zejména namítl, že analýza trhu Úřadem je nedostatečná, neboť Úřad přehlédl přítomnost dalších soutěžitelů na trhu se srovnatelným podílem, tj. Esso, Total, Pap Oil, Robin Oil, jejichž chování je analogické s chováním účastníků řízení a dále význam "malých" soutěžitelů.
V dalším účastník řízení mj. namítl, že v rámci zájmového sdružení České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (dále jen "ČAPPO") nemá žádné klíčové, resp. čelné postavení, zástupce společnosti AGIP Praha není členem představenstva, ale jen některých pracovních skupin a konkrétního jednání dne 26. 10. 2000, které se zabývalo vlivem cenových změn pohonných hmot na výběr daní a na něž odkazuje odůvodnění napadeného rozhodnutí, se nezúčastnil. Účastník řízení se v rozkladu zabýval také statistickými formuláři zpracovávanými sdružením ČAPPO s tím, že se jednalo o výměnu statistických údajů o prodejích agregovanou formou, které se netýkaly prodejních cen a nemohly zakládat žádnou indicii o kontaktech, jejichž následkem by právě v této cenové politice bylo sladěné jednání účastníků řízení.
Z hlediska procesního účastník řízení vznesl zásadní námitky k vadám řízení, které porušily jeho práva. Námitky se zejména týkaly odepření seznámit se s drtivou většinou spisového materiálu s odůvodněním, že se jedná o obchodní tajemství ostatních účastníků řízení a jiných soutěžitelů, přičemž tyto podklady téměř výhradně sloužily jako podklad pro vydání rozhodnutí. V této souvislosti účastník řízení poukázal na výklad ustanovení § 23 odst. 3 správního řádu ve smyslu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci čj. 2A 4/99-46 ze dne 30. 8. 1999 a jurisprudenci EU-rozsudek ESD ve věci Hoffman-La Roche, v částech týkajících se práv účastníků řízení na obhajobu i v případech, kdy rozhodující důkazní prostředky o porušení zákona jsou jinými osobami označeny jako obchodní tajemství.
Ohledně uložení pokuty účastník řízení považuje za svévoli Úřadu odůvodnit značnou výši pokuty údajnými negativními účinky jednání účastníků na celé národní hospodářství bez jejich doložení s tím, že žádné ze zákonných ustanovení neumožňuje brát v úvahu takové okolnosti při vyměření pokuty a připomíná, že 46 čerpacích stanic společnosti AGIP Praha představuje pouze [ ] % všech prodejních míst v zemi, společnost prodala v roce 2000 pouze [ ] % z celkového množství a její podíl na trhu by se dále snížil v případě započítání dalších pohonných hmot, než je automobilový benzín Natural 95.
Závěrem účastník řízení navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo v řízení o rozkladu zrušeno.
Podobné námitky byly v zásadě vzneseny i ostatními účastníky řízení.
Společnost Aral ČR rovněž namítala věcné a geografické vymezení relevantního trhu s tím, že sám Úřad se přiklání k místnímu rozměru trhu, když hovoří o schopnosti menších soutěžitelů ovlivnit ceny místně. Skutečnost, že šest účastníků řízení má společný podíl podle distribuční sítě 35 % a 50 % podle objemu, přičemž zbytek ovládá přibližně 338 soutěžitelů, neukazuje na koncentrovaný trh. V této souvislosti konstatoval, že Úřad se vůbec nezabýval tím, jak se v rozhodné době chovali ostatní soutěžitelé, tj. Total, Esso, Slovnaft, Tamoil, Lukoil, PAP Oil, Robin Oil, kdy sám Úřad na str. 42 napadeného rozhodnutí uvádí, že ve srovnatelné době došlo k cenové anticipaci i jiných subjektů a cenová hladina byla zvýšena na celém tuzemském trhu.
K otázce své účasti v rámci sdružení ČAPPO účastník řízení mj. uvedl, že nemá zastoupení v představenstvu ČAPPO, pouze v pracovních skupinách, údaje tvrzené Úřadem jsou však chybné, na jednáních dne 7. 2. 2001 a 26. 10. 2000 nebyl přítomen, kopii e-mailu odeslaného ČAPPO dne 19. 6. 2001 společnostem Benzina a Shell svolávající mimořádnou poradu představenstva na téma "Publicita cen pohonných hmot na trhu v ČR dne 26. 6. 2000" neobdržel. Připomněl, že členství v ČAPPO nemůže být samo o sobě důkazem, že mezi jeho členy došlo k jednání ve shodě, resp. automaticky důkazem toho, že je naplněn některý ze znaků této skutkové podstaty. Nelze se spokojit pouze konstatováním, že v rámci zmíněné asociace docházelo mezi soutěžiteli k pravidelným kontaktům. Úřad je povinen dokázat výměnu informací mezi účastníky řízení ve vztahu k prodejním cenám PHM. Pokud jde o statistické formuláře zpracovávané ČAPPO, účastník řízení uvedl, že v celém informačním systému ČAPPO se nikde neobjevuje zmínka o cenách PHM, obsahem formulářů A a B byly vždy výhradně hmotnostní údaje v tunách, kdy předmětem evidence nebyly žádné jiné hodnotové údaje. Tyto údaje byly navíc do formulářů zpracovány souhrnně za všechny členy sdružení a jelikož nebyly individualizovány nemohly poskytovat představu o jednotlivých soutěžitelích. Formulář B v roce 2001 nebyl vůbec zpracováván. V další části rozkladu pak účastník řízení mj. namítl, že Úřad se nezabýval jinými vysvětleními cenového chování účastníků řízení než jednáním ve shodě.
Po stránce procesní účastník řízení namítal stejně jako společnost AGIP Praha, že mu nebylo umožněno seznámit se s většinou spisových materiálů s odůvodněním, že se jedná o obchodní tajemství ostatních účastníků řízení a jiných soutěžitelů, z čehož dovodil, že došlo k porušení jeho procesních práv. Svůj názor opřel o výše zmíněné judikáty Vrchního soudu v Olomouci a Evropského soudního dvora.
Závěrem účastník řízení navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo vůči společnosti Aral ČR v plném rozsahu zrušeno.
Společnost BENZINA v úvodu rozkladu shrnula své námitky tak, že podle jejího názoru Úřad v napadeném rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, porušil zásady správního řízení, a to zásadu materiální pravdy tím, že nezjistil spolehlivě a úplně skutečný stav věci, zejména nevzal v úvahu podstatné argumenty účastníků řízení, jimiž se snažili prokázat soulad svého jednání se zákonem a vysvětlit podmíněnost pohybu cen pohonných hmot v rámci soutěžního prostředí na trhu, dále zásadu zákonnosti, když konstatoval porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona a uložil účastníkům řízení sankci, přestože toto protiprávní jednání nebylo účastníkům prokázáno a konečně zásadu součinnosti tím, že účastníkům řízení neumožnil seznámit se s obsahem spisu na jehož základě rozhodl.
Další části rozkladu jsou pak věnovány zejména analýze ekonomických aspektů chování účastníků řízení, námitkám ohledně nepřezkoumatelnosti a diskriminační výše pokuty proti řízením Úřadu v minulosti a prekluze uložení sankce za jednání učiněná za účinnosti zrušeného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodnutí bylo vydáno, resp. sankce uložena po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Jako předchozí účastníci také společnost BENZINA namítla zkrácení svých ústavně zaručených procesních práv na spravedlivý proces, když jí byl v rozporu s příslušnými ustanoveními správního řádu odepřen přístup k většině spisového materiálu tvořícího podklad rozhodnutí s poukazem na ochranu obchodního tajemství jiných osob.
Závěrem společnost BENZINA navrhla, aby výrok I., II. a III. napadeného rozhodnutí byl ve vztahu k ní v celém rozsahu zrušen a řízení vůči ní zastaveno.
Účastník řízení společnost CONOCO Czech Republic v rozkladu akceptoval vymezení relevantního trhu, namítl pouze, že nebylo zohledněno rozdílné hledisko plošného a lokálního zdražování s tím, že společnost nikdy žádné plošné cenové změny nedělala. Odmítl závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí s prohlášením, že se žádným z účastníků řízení ani jinými soutěžiteli nejednal ve shodě, zejména pak ne ve vztahu k určování cen či jiným obchodním podmínkám. Poukázal rovněž na absenci odůvodnění stanovení okruhu účastníků řízení, do něhož nebyli zařazeni další soutěžitelé, jejichž chování odpovídá charakteru trhu tak, jak je tomu u účastníků řízení. V obsáhlém rozkladu se pak zabýval ekonomickými aspekty tohoto specifického trhu včetně vysvětlení své obchodní strategie v tzv. systému LOPS. Pokud jde o kontakty společnosti CONOCO Czech Republic s jinými účastníky řízení, účastník uvedl, že v představenstvu ČAPPO není zastoupen, žádného z jednání, z nichž Úřad nepřímo dovozuje indicie k jednání ve shodě, se nezúčastnil a nikdy nebyl přítomen žádným jednáním o cenách. Upozornil na určité nesprávnosti v tvrzeních Úřadu, např. ohledně pravidelného měsíčního setkávání pracovních skupin a dalších údajů v odůvodnění napadeného rozhodnutí, k otázce statistik ČAPPO se vyjádřil obdobně jako ostatní účastníci řízení, tzn. že se jedná o agregované údaje o množství prodaných pohonných hmot na trhu za příslušné kalendářní období, nikoliv údaje o jednotlivých členech ČAPPO.
Účastník řízení vyslovil názor, že Úřad porušil zásady předvídatelnosti a důvěryhodnosti rozhodnutí, zásadu hospodárnosti řízení, materiální pravdy, presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Dále uplatnil výhrady k vadám výroku i odůvodnění napadeného rozhodnutí pro jeho neurčitost, nepřehlednost a tudíž nepřezkoumatelnost. Namítl nedostatečně zjištěný skutkový stav, neúplnost dokazování, neprocesní získávání důkazů kladením kapciózních a sugestivních otázek. Stejně jako ostatní účastníci řízení namítl závažné porušení svého práva na obhajobu, neboť mu byla odepřena možnost seznámit se se všemi materiály, které byly podkladem pro rozhodnutí. V této souvislosti připomněl ustanovení § 23 odst. 3 správního řádu s tím, že hospodářské tajemství nelze pojmově ztotožnit s obchodním tajemstvím. Ohledně uložené pokuty namítl, že pokuta je výjimečně vysoká a diskriminující, aniž Úřad prokázal úmysl a závažnost jednání z hlediska dopadů na trh a ekonomiku.
Závěrem rozkladu účastník řízení navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a správní řízení zastaveno.
Účastník řízení společnost OMV Česká republika zpochybnila věcné a geografické vymezení relevantního trhu, neboť Úřad měl podle jejího názoru po stránce věcné zkoumat vzájemnou zastupitelnost zejména benzínů Natural 91 a Natural 98 s Naturalem 95, po stránce geografické pak Úřad dostatečně neodůvodnil vymezení trhu na trh celostátní, přičemž zjištěné ceny Naturalu 95 vykazovaly jen malé rozdíly v rámci regionů, ale relativně velké rozdíly v meziregionálním srovnání. Účastník řízení dále poukázal na existenci dalších soutěžitelů na relevantním trhu, jejichž působení Úřad nevzal v úvahu, zejména společnosti Total, Esso, Slovnaft, PAP Oil, Robin Oil. V dalších částech rozkladu pak účastník řízení rozporoval závěry Úřadu o naplnění skutkové podstaty jednání ve shodě s tím, že Úřad náležitě nezkoumal naplnění znaků této skutkové podstaty a proto ani nemohl zkoumat příčinnou souvislost mezi shodou a následným tržním chováním.
Procesní pochybení Úřadu účastník řízení spatřuje v tom, že nemohl v řízení účinně hájit svá práva, zejména vyjádřit se k podkladu napadeného rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění, když na základě nesprávného výkladu ustanovení § 23 odst. 3 správního řádu mu bylo odepřeno nahlédnout do drtivé většiny spisu včetně všech relevantních podkladů ze kterých Úřad při svém rozhodování vycházel, s odkazem na obchodní tajemství ostatních účastníků řízení. Tento postup Úřadu znamená podle účastníka řízení zásah do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Pochybení Úřadu spatřuje účastník řízení také v tom, že Úřad se nevypořádal s problémem časové působnosti zrušeného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů a nového zákona o ochraně hospodářské soutěže účinného od 1. 7. 2001. Vzhledem k tomu, že správní řízení bylo zahájeno 14. 8. 2001, Úřad podle účastníka řízení nebyl oprávněn posuzovat jednání, k němuž došlo přede dnem 1. 7. 2001 a ukládat za ně pokutu. Ohledně pokuty dále namítal, že Úřad nijak neprokazoval a tudíž ani neprokázal úmysl porušit zákon (když navíc v případě právnických osob je třeba úmysl, jakožto subjektivní stránku jednání, prokazovat vzhledem k jednání fyzických osob jednajících za právnickou osobu), neprokázal deklarované negativní dopady na trh a další oblasti ekonomiky.
V závěru rozkladu účastník řízení navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a správní řízení zastaveno.
Rozklad účastníka řízení společnosti Shell Czech Republic se v zásadní argumentaci v podstatě neodlišuje od rozkladu společnosti Conoco Czech Republic včetně závěrečného návrhu, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a správní řízení zastaveno.
Správní orgán rozhodující v prvním stupni neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s ustanovením § 57 odst. 2 správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí včetně správního spisu ve spojení s uplatněnými námitkami přezkoumal v celém rozsahu a dospěl k závěru, že rozhodnutí je nezbytné zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Důvodem tohoto postupu jsou zejména závažné procesní námitky vznesené všemi účastníky řízení o odepření správního orgánu umožnit jim nahlédnout do těch částí spisu, jež obsahovaly významné podklady pro rozhodnutí, respektive důkazy o vytýkaném jednání ve vzájemné cenové shodě, s tím, že jde o údaje tvořící obchodní tajemství jednotlivých účastníků řízení a dalších soutěžitelů. V tomto směru se v prvé řadě neztotožňuji s argumentací prvostupňového správního orgánu v odůvodnění rozhodnutí ohledně výkladu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci čj. 2A 4/99-46 ze dne 30. 8. 1999 v tom smyslu, že tento názor soudu byl vysloven jen ve vztahu k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Na výklad ustanovení § 23 odst. 3 správního řádu zmíněným soudem je třeba pohlížet obecně ve vztahu ke všem správním řízením, na jejichž procesní postup se vztahuje správní řád, nejsou-li procesní pravidla pro určitá řízení jednotlivě či vcelku upravena zvláštním zákonem. Z rozsudku vyplývá, že důvodem zrušení onoho žalobou napadeného rozhodnutí byla vada řízení, která mohla mít vliv na jeho zákonnost, přičemž za vadu řízení soud považoval právě odepření nahlédnout do částí spisových materiálů obsahujících údaje tvořící obchodní tajemství, čímž byl žalobce zbaven možnosti hájit svá práva případným navržením důkazních prostředků k prokázání svých tvrzení. Odepření nahlédnout do spisu či jeho části účastníkovi řízení jen s odůvodněním, že obsahuje obchodní tajemství, by podle názoru soudu bylo výrazným omezením možnosti obrany vůči postupům a rozhodnutím správního orgánu.
Interpretaci rozsudku nelze chápat natolik extenzivně, že správní orgán je účastníkovi řízení při nahlížení do spisu povinen zpřístupnit vždy a všechny údaje označené jinými za obchodní tajemství. Jsou-li však takovéto údaje významnými podklady pro vydání rozhodnutí ve věci, je v zájmu spravedlivého procesu nezbytné, aby správní orgán ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 správního řádu dal účastníkovi řízení možnost se s nimi seznámit. Rozsah předložení takovéto dokumentace a postup správního orgánu je individuální a závisí na charakteru dokumentace, kdy ne každé dokumenty nutně kumulativně splňují znaky obchodního tajemství, byť je jako celek takto účastník řízení formálně označí. V posuzovaném případě správní orgán prvního stupně za důkazy porušení zákona účastníky řízení považoval zejména grafické znázornění určitého cenového vývoje ve stejném čase u všech účastníků řízení, které zahrnul do pro účastníky řízení nepřístupných částí spisu, aniž v případě této dokumentace pro to byl důvod. Připouštím, že rozhodování správního orgánu prvního stupně bylo za takto projevené vůle účastníků řízení obtížné, správní orgán však postupoval nedůsledně, když postoj účastníků řízení v podstatě mechanicky respektoval do té míry, že jim nezpřístupnil grafy cenového vývoje ostatních účastníků, aniž s nimi tuto situaci projednal s tím, že odtajnění údajů, z nichž byly grafy zpracovány, závisí také na jejich součinnosti. Ani na straně účastníka řízení nelze spravedlivě trvat na právu nahlédnout do obchodního tajemství jiného, nedá-li souhlas k témuž ve vztahu ke své osobě. Je nasnadě, že pozice správního orgánu při rozhodování o povinnosti umožnit účastníkům řízení právo na obhajobu mezi jiným zpřístupněním důkazů, které byly podkladem pro deklarované porušení zákona, jsou-li údaje v nich obsažené označeny účastníky řízení či jinými osobami za obchodní tajemství, klade vysoké nároky na nalezení souladu mezi oběma povinnostmi, nelze se jich však zříci tím, že správní orgán v této věci přijme mezní řešení a účastníky řízení s významnými důkazy neseznámí vůbec.
Obdobné stanovisko zaujímám i ve vztahu k odůvodnění výše pokut. Dospěje-li správní orgán prvního stupně při novém projednání věci opětovně k závěru, že účastníci řízení se dopustili zakázaného jednání ve vzájemné cenové shodě a rozhodne o uložení pokut za toto jednání, bude třeba, aby přezkoumatelnosti a odůvodnění jejich diferenciace byla věnována větší pozornost než v napadeném rozhodnutí včetně seznámení účastníků řízení s podklady ze kterých při stanovení výše pokut vycházel.
Vzhledem ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání nepovažuji za nezbytné vyjadřovat se jednotlivě k ostatním námitkám účastníků řízení. Tyto námitky správní orgán prvního stupně vezme na zřetel při novém projednání věci a jsou-li důvodné, případné nedostatky, nepřesnosti či nesprávnosti v novém rozhodnutí odstraní. P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Rozhodnutí obdrží:
Advokátní kancelář Rödl & Partner, v. o. s.
JUDr. Petr Novotný, advokát
Platnéřská 2, 110 00 Praha 1
Advokátní kancelář WEINHOLD LEGAL, v. o. s.
JUDr. Pavel Svoboda, advokát
Husova 5, 110 00 Praha 1
Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný a spol.
prof. JUDr. Irena Pelikánová, DrSc., advokátka
Dlouhá 39, 110 00 Praha 1
Advokátní kancelář Linklaters, v. o. s.
Mgr. Luděk Vrána, advokát
Na Příkopě 19, 117 19 Praha 1
Advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges, v. o. s.
Mgr. Karolina Horáková, advokátka
Křižovnické náměstí 1/193, 110 00 Praha 1
Advokátní kancelář Linklaters, v. o. s.
Mgr. Daniel Čekal, advokát
Na Příkopě 19, 117 19 Praha 1
Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 24. 6. 2003 Údaje v rozhodnutí označené jako [ ] tvoří předmět obchodního tajemství.