Skno 1/99
Datum rozhodnutí: 26.05.1999
Dotčené předpisy:




Nejvyšší soud Skno 1/99

České republiky

R o z h o d n u t í

Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání konaném dne 26. května 1999 odvolání ministra spravedlnosti České republiky proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 1999 č.j. Ds 9/98-26 ve věci JUDr. L. S., předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové, a podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

Odvolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 1999 č.j. Ds 9/98-26 byl JUDr. L. S. uznán vinným:

1) přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. b) zák. č.

200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen PřesZ") a na úseku

ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. g) PřesZ, neboť

dne 23. července 1998 kolem 18.30 hod. řídil po předchozím požití nejméně jednoho

dvanáctistupňového piva vlastní osobní automobil zn. Škoda Felicia z

H. K. do místa svého trvalého bydliště v D., přičemž na silnici mezi obcemi

Ch. a H. vjel na pravou krajnici, dostal smyk, takže osobní automobil se dvakrát

obrátil přes střechu a skončil v protisměru v silničním příkopu, přičemž na něm byla

způsobena škoda ve výši přibližně 200.000,- Kč",

2) přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1

písm. ch) PřesZ, neboť po této dopravní nehodě se odmítl podrobit dechové zkoušce ke

zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou".

Při takto formulovaném výroku o vině uložil kárný senát Vrchního soudu v Praze JUDr. L. S. podle § 3 odst. 2 písm. b), c) zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen KárZ") a § 30 odst. 2 PřesZ jednak pokutu ve výši 10.000,- Kč, a jednak zákaz řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.

2

Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky odvolání, a to v neprospěch soudce, proti němuž se kárné řízení vedlo.

Ministr spravedlnosti se ve svém, v zákonné lhůtě podaném opravném prostředku, ztotožnil se skutkovým zjištěním kárného senátu Vrchního soudu v Praze. Nesouhlasil však s právní kvalifikací posuzovaného jednání, když odmítnutí dechové zkoušky po dopravní nehodě spojené s podezřením, že řidič před jízdou požil alkoholický nápoj, považoval u soudce za závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 KárZ. Odvolatel v této souvislosti poukázal na skutečnost, že JUDr. L. S. se této dechové zkoušce odmítl podrobit opakovaně, přičemž jako soudce by se měl právě proto, že při výkonu své funkce posuzuje jednání druhých, chovat v naprostém souladu s právními předpisy. V každé situaci, byť vyhrocené a pro něj nepříznivé, by se měl chovat v souladu se soudcovskou etikou tak, aby nebyla zpochybňována jeho úcta k zákonu a důvěryhodnost. I když u běžného občana by jednání, pro které byl JUDr. L. S. uznán vinným, bylo posuzováno pouze jako přestupek, u soudce jde o závažný disciplinární delikt, jmenovitě o závažné kárné provinění ve smyslu § 2 odst. 2 KárZ. Ministr spravedlnosti proto setrval na svém původním návrhu, aby uvedené jednání JUDr. L. S. bylo kárným soudem takto kvalifikováno a vzhledem k tomu aby mu namísto pokuty ve výši 10.000,- Kč bylo uloženo podle § 3 odst. 3 písm. c) KárZ kárné opatření - přeložení na soud nižšího stupně, konkrétně k Okresnímu soudu v Trutnově. Tak také vyzněl petit ministrova opravného prostředku.

Když kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Pokud je o zjištění skutkového stavu věci, kárný soud Nejvyššího soudu se ztotožnil s odvolatelovým názorem, že kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl v ústním jednání úplné a formálně nezávadné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil, takže jeho zjištění, že JUDr. L. S. se dopustil jednání, pro které byl uznán vinným, odpovídá objektivní realitě. Odvolací kárný soud v tomto směru dotazem na JUDr. L. S. pouze potvrdil zjištění, že pokud jmenovaný soudce požil minimálně jedno dvanáctistupňové pivo v době od 16.00 do 16.15 hod. a jízdu s osobním automobilem započal po 18.00 hod., pak při jeho hmotnosti kolem 67 kg je zřejmé, že v době této jízdy mohl být ještě požitým alkoholickým nápojem, byť nevýrazně, ovlivněn a mohl proto ohrožovat zdraví lidí nebo poškodit majetek. Je tedy zákonná i ta část jeho posuzovaného jednání, jež byla kárným senátem Vrchního soudu v Praze kvalifikována jako přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ve smyslu § 30 odst. 1 písm. g) PřesZ. Stejně zákonná je i další použitá kvalifikace tohoto prvního skutku, a sice jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. b) PřesZ, když JUDr. L. S. se plně nevěnoval řízení osobního automobilu a vjel bezdůvodně na krajnici, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 1 písma) b § 8 odst. 2 vyhl. federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tj. obecně závazného právního předpisu o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a způsobil tak dopravní nehodu.

3

Jeho nejzávažnějším porušením zákona je bezesporu odmítnutí dechové zkoušky po této dopravní nehodě, což je zejména u soudce delikt, u něhož je třeba volit výraznější postih. V této souvislosti odvolací kárný soud zastává právní názor, že opakované odmítnutí této dechové zkoušky nemůže být považováno za zvlášť přitěžující okolnost, pokud je (jako je tomu i v posuzovaném případě) pouze setrváním přestupce na jeho, byť nezákonném stanovisku, odmítnout se této zkoušce podrobit. Na druhé straně nelze nehodnotit, že JUDr. L. S. se v tomto případě sice dopustil poměrně výraznějšího porušení přestupkového zákona, ovšem toto jeho jednání bylo zcela ojedinělé, když jinak je po občanské i pracovní stránce hodnocen velmi kladně. V této souvislosti nelze nehodnotit ani skutečnost, že mezi jeho přeložením na soud nižšího stupně, konkrétně k Okresnímu soudu v Trutnově, a posuzovaným deliktem, nelze najít těsnější souvislost, přičemž, jak vyplynulo z vystoupení zástupce předsedy Krajského soudu v Hradci Králové při ústním jednání odvolacího kárného soudu, u jmenovaného okresního soudu je v současné době plný stav soudců, kdežto u Krajského soudu v Hradci Králové je na trestním úseku řada soudcovských míst neobsazena.

I když odvolací kárný soud nehodlá ani v nejmenším zlehčovat závažnost důvodů obsažených v ministrově odvolání, neztotožnil se s jeho právním názorem, že při posuzování závažnosti jednání JUDr. L. S. uvedeného pod bodem 2) napadeného rozhodnutí nelze vystačit se soudem prvního stupně použitou kvalifikací přestupku podle § 30 odst. 1 písm. ch) PřesZ, ale že je třeba zvolit přísnější kvalifikaci závažného kárného provinění podle § 2 odst. 2 KárZ.

Pro správnost tohoto závěru svědčí i citelné sankce, které zákon umožňoval kárného soudu prvního stupně JUDr. L. S. za tento a za oba další přestupky uložit, a to jednak zákaz řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku, tedy v polovině rozpětí sazby § 30 odst. 2 PřesZ, a pokutu ve výši 10.000,- Kč, tedy ve dvou třetinách této zákonné sazby. Odvolatelem navržená sankce - kárné opatření v podobě přeložení na nižší soud, za tyto přestupky nejen nemůže být uložena (§ 3 odst. 3 písm. b) KárZ a contr), ale, jak již bylo uvedeno, byla by i nefunkční a nesplňovala účel tohoto kárného řízení.

Kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal rozhodnutí kárného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 1999 čj. Ds 9/98-26 ve všech směrech zákonné a spravedlivé, takže odvolání ministra spravedlnosti proti němu podle § 18 odst. 4 KárZ jako nedůvodné zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 26. května 1999

JUDr. Oldřich J e h l i č k a, CSc., v. r.

předseda senátu