Rt 672/1921
Zločin veřejného násilí dle § 83 tr. zák.

Pro pojem spolupachatelství jest lhostejno, zda někteří z vniknuvších chovali se činně, jiní trpně.

"Nebezpečnou" jest vyhrůžka, byla-li pronesena za situace, kdy ohroženému nezbylo než se podrobiti cizí vůli.

(Rozhodnutí Kr I 1077/21, 31.12.1921)
Z odůvodnění:

Ke skutkové podstatě rušení míru domovního nevyhledává se, na rozdíl od rušení míru pozemního, násilného vpádu, nýbrž jen vniknutí do domu nebo do bytu osoby třetí. Stane-li se vniknutí do domu, jako v tomto případě, s více lidmi sebranými tím způsobem, že obžalovaní si vynutili o 1/2 9. hodině noční vstup do uzamčeného bytu správce L-a, když jim šafář se zdráhal otevříti, pak jest zjištěno dokonce i násilné vniknutí, tedy více než vyžaduje zákon o porušení míru domovního, který chrání dům a byt oprávněného již proti pouhému vstoupení osoby třetí, které se stalo proti vyslovené nebo domnělé vůli oprávněného.

V tomto případě zjišťuje rozsudek, že dne 13. prosince 1920 vniklo 9 obžalovaných do dvora a uzavřeného bytu hospodářského správce způsobem násilím a že následujícího dne, 14. prosince vstoupili do dvora další 3 obžalovaní, aby tam svémocně vykonávali hlídku a kontrolu. Jest tedy náležitost vniknutí do domu dána u všech 12 obžalovaných. Netřeba podotýkati, že i dvůr a hospodářské budovy i místnosti, stáje, stodoly atd. jsou pod ochranou práva domovního, stejně jako pokojné držení domu a bytu může býti předmětem rušení míru pozemního.

Pokud jde o druhou náležitost skutkové podstaty, vykonání násilí na oprávněném nebo jeho lidech domácích, jmění a statku (požadovanou k deliktu dle § 83 tr. zák.), dlužno uvésti, že vykonání násilí spočívá již v tom, že oprávněná osoby byla omezena na své vůli, svobodně se rozhodovati tím, že byla podrobena vnucené jí cizí vůli a cizí kontrole, a to následkem nebezpečí pohrůžky, kterou zákon klade na roveň násilí fysickému. K nebezpečné pohrůžce pak se nevyhledává, aby byla pronesena v každém případě zřejmě a výslovně, stačí úplně byla-li vytvořena taková situace, ve které oprávněnému nezbylo, než podrobiti se cizí vůli, jiným mu vnucené, nechce-li se vystaviti jiným, horším následkům. Taková situace byla dle zjištění prvního soudu v tomto případě, v němž ohroženému správci L-ovi nezbylo, než podrobiti se diktátu obžalovaných, trpěti ve dvoře dělnické hlídky, vykonávajícím kontrolu nad jeho hospodářstvím, snášeti omezení ve vlastním volném pohybu, podrobiti se zákazu jednání s úřady a četnictvem, podříditi se svémocným disposicím obžalovaných, a všemu, co jimi bylo nařízeno a žádáno, poněvadž měli vetřelci při naprosté fysické převaze dosti prostředků, by případný odpor správcův potlačili. Vývody zmateční stížnosti, odporující uvedeným zjištěním prvého soudu a obsahující libovolná tvrzení, v rozsudku nezjištěná (že se správce podrobil kontrole dobrovolně, že byl omezen ve svých disposicích a svobodném jednání bez přičinění obžalovaných), nezasluhují povšimnutí.

Na trestnosti všech obžalovaných ničeho nemění okolnost, že 3 z nich vystupovali aktivněji než ostatní, neboť rozsudek zjišťuje, že jednali všichni jako spolupachatelé na základě usnesení ve schůzi, v níž byli zvoleni za členy revolučního výboru, pokud se týče pověřeni konáním hlídek. I kdyby nebylo tohoto výslovného ujednání, vyplývá i jinak ze zjištění rozsudku, že všichni jednali vědomě za stejným úmyslem a vědomě spolupůsobili za týmž cílem (zabírání velkostatků pro dělnictvo). Z pojmu spolupachatelství však plyne, že všichni, kdož se k podniku ostatních přidružili, a byť i jen v některých případech při trestném jednání byli přítomni nebo na něm účastni, aniž by prohlásili, že s projevy nebo s jednáním ostatních nesouhlasí, dali tím nepokrytě na jevo, že se stotožňují s jednáním ostatních a zodpovídají za celkový výsledek společné činnosti. Proto také nelze v tomto případě, pokud jde o otázku viny, činiti rozdílu mezi těmi, kdož význačným způsobem vystupovali jako mluvčí a vůdcové, aniž vylučovati ze zodpovědnosti jednotlivé obžalované, kteří při jednání vůdců se správcem stáli v síni nebo na dvoře a chovali se více méně pasivně, nebo kteří se súčastnili pouze konání hlídek ve dvoře dne 13. prosince 1920, neboť i tito obžalovaní svou pouhou přítomností, po případě méně význačnou činností přispěli k bezpečnému provedení trestného činu, vzešlého ze společného úmyslu - v čemž právě spočívá podstata a nebezpečná povaha spolupachatelství.