Rt 658/1921
I. Zločin veřejného násilí dle § 83 tr. zák. Dorozumění spolupachatelů nemusí býti ani předchozí ani výslovné; stačí, uvědomí-li si teprve v okamžiku vniknutí vzájemnou shodu a souhlasný účel svého podnikání.

II. "Násilný vpád" jest předpokladem pouze při zločinu dle prvé věty § 83 tr. zák., při zločinu dle druhé věty téhož § stačí již pouhé "vniknutí".

(Rozhodnutí Kr I 390/21, 23.12.1921)
Z odůvodnění:

Vniknutí více sebraných lidí ve smyslu § 83 tr. zák. nepředpokládá ani výslovné dohody, tím méně pak předchozího srozumění se pachatelů; stačí úplně, vnikne-li více lidí i jen spontánně zároveň, svémocně a protiprávně do domu nebo do příbytku jiného a uvědomí-li si teprve v okamžiku vniknutí vzájemnou shodu a souhlasný účel svého podnikání, i v lidech, takto teprve od chvíle vniknutí vědomě spolupůsobících, dlužno spatřovati lidi, vedené společným zlým úmyslem, tedy lidi sebrané ve smyslu § 83 tr. zák.

Je pak samozřejmo, že ono uvědomění si vzájemné shody a souhlasného účele podnikání nemusí zevního výrazu dojíti nezbytně slovy, může se tak zcela nepochybně státi i pouhými činy konkludentními. Právně pochybený pak je i názor nalézacího soudu o násilném vpadnutí jako pojmového znaku skutkové podstaty dle druhé věty § 83 tr. zák. Rozsudek, který promíseně mluví jednou o vniknutí, jindy o násilném vpádu, zřejmě nerozeznává mezi obojí skutkovou podstatou § 83 tr. zák.

"Násilný vpád" v užším smyslu slova toho je skutkovým předpokladem pouze při zločinu dle prvé věty tohoto §u; ke skutkové podstatě dle jeho druhé věty stačí naproti tomu již pouhé "vniknutí" t.j. vkročení do cizího domu nebo příbytku proti vůli oprávněného. Není pak naprosto zapotřebí, aby snad ke vniknutí došlo přes skutkem uplatňovaný odpor oprávněného, stačí nejen, byla-li vůle oprávněného, proti níž vniknutí směřuje, nebo které nedbá, vyjádřena jakýmkoli jiným způsobem, nýbrž i, bylo-li ji vnikajícím pouze předpokládati, s ní i jen počítati .

Rozsudek, který zdůrazňuje, že nevyšlo na jevo, že by se byli demonstranti, vcházejíce do továrny, zprotivili nějakému protitlaku a že by jej byli musili odstraniti, vychází arci i tu opět zřejmě z mylného hlediska opačného, jemuž ostatně způsobem jakoukoli pochybnost vylučujícím propůjčuje výraz již tím, když v úvodě rozhodovacích důvodů jako pojmový znak zločinu dle druhé věty § 83 tr. zák. předpokládá vpadnutí násilné t.j. takové, že se každý odpor proti vetřelcům jeví býti marným.