Rt 655/1921
I. K otázce omylu.

II. "Vrchností" ve smyslu § 83 tr. zák. rozumí se vrchnost k tomu kterému úkonu povolaná.

III. Ku zločinu krádeže se vyhledává, by pachatel věděl, že odcizená věc jest věc cizí.

(Rozhodnutí Kr I 385/21, 19.12.1921)
Z odůvodnění:

Stížnost vytýká rozsudku, že nepřihlížel k subjektivní stránce činu, zejména k tomu, že všichni stěžovatelé byli přesvědčeni, že pozemky, o které jde, patří obci a že je tudíž právem zabírají, že neměl zření k dotčenému omylu omlouvajícímu obžalované dle § 2 e) tr. zák.

Ohledně zločinu dle § 83 tr. zák. jest tato výtka zřejmě bezpodstatna. Neboť, ježto § 83 tr. zák. označuje rušení pokojné držby nemovitostí, pokud se týče práv k ní se vztahujících opomenouc vrchnost násilným vpádem se sebranými lidmi zločinem veřejného násilí výslovně i tenkráte, když šlo pachatelům o to, aby se provedlo právo, na které si pachatelé nárok činí, jest zřejmo, že tvrzený omyl, kdyby jej rozsudek byl zjistil, nebyl by omyl skutkový, jaký jedině mohl by obžalované dle § 2 e) tr. z. omlouvati, nýbrž neznalost trestního zákona, jíž se dle § 3 tr. z. nikdo na svou omluvu nemůže dovolávati. Proto nejde, pokud se týče osvobozujícího výroku pro uvedený zločin, o skutečnost rozhodující, jejíž pominutí jedině mohlo by přijíti s hlediska § 281 čís. 5 tr. ř. v úvahu.

Uplatňování omylu uvedeného z hmotněprávního důvodu zmatečnosti brání však okolnost, stížností samou vytýkaná, že rozsudek zmíněného omylu stěžovatelů nezjistil. Též okolnosti, jichž se stížnost k odůvodnění zmatku dovolává, vzhledem k odsouzení pro zločin § 83 tr. zák., že totiž obžalovaní vykonávali je usnesení, jež obecní výbor, překročiv svou působnost, učinil, což prý vylučuje podmínku § 83 tr. zák., že se násilný vpád stal "s opomenutím vrchnosti", jsou zřejmě bezpodstatné.

Neboť že by obecní výbor byl v tomto případě vrchností povolanou, o niž jedině dle § 83 tr. zák. může býti řeči, sama stížnost netvrdí; okolnost pak, že zločin spáchán byl z návodu cizího obecního výboru, mohla by, kdyby jí tu bylo, přijíti v úvahu jen jako okolnost polehčující dle § 46 c) tr. zák. Že by se však zde byli nalézali obžalovaní i jen po stránce subjektivní v omylu, to soud nalézací nezjistil a neměl též příčiny v rozsudku zjišťovati, kdyžtě výslovně poukazuje v důvodech na to, že obžalovaný Josef S. byl tehdy sám obecním starostou, obžalovaný Jiří N. předsedou hospodářské rady, že posléze jmenovaný ve schůzi občanstva na podnět obecního výboru svolané, na to poukázal, že úřady o žádosti za vrácení pozemků velkostatku dosud nerozhodly, a že obžalovaný Josef Š., když ostatní účastníci schůze upozorněním Josefa F-a na nezákonnost zamýšleného jednání ve svém názoru a jeho přípustnosti byli zvikláni, zvláště důrazně se přičinil, aby je přes jich pochybnosti ku provedení činu přiměl. Ve směru § 83 tr. zák. jest tudíž zmateční stížnost zřejmě bezdůvodna a byla zavržena.

Jinak má se však věc ohledně odsouzení stěžovatelů pro zločin krádeže. Rozsudek sám poukazuje v důvodech na to, že šlo o pozemky, které alespoň dle náhledu občanů obci patří a svého času násilím velkostatkem byly jí odebrány neb, jak na jiném místě praví, odcizeny. Za takovéhoto stavu věci a vzhledem ku předpisu § 420 obč. zák. nebylo možno uznati obžalované vinnými zločinem krádeže, pokud nebyla řešena otázka, ve směru § 83 tr. zák. ovšem bezvýznamná, zda si byli obžalovaní též vědomi, že úroda z luk byla vůči nim věcí cizí. Neboť jen odejmutí věci cizí z držení a bez přivolení držitele pro svůj prospěch opodstatňuje krádež; jinak jde toliko o svémoc a poměr soukromoprávní. Rozsudek nejen otázku tu neřešil, nýbrž výslovně označuje tuto omluvu obžalovaných nezpůsobilou, aby učinila jednání jich beztrestným. Za takového stavu věci jest výrok soudu nalézacího, pokud uznává obžalované vinnými zločinem krádež, pokud se týče spoluviny na krádeži, právně pochybeným.