Rt 654/1921
I. Bankovkový kolek jest v příčině svého porušení postaven na roveň papírovým i kovovým penězům.

II. Ke skutkové podstatě zločinu dle § 5 se nevyhledává, by padělané kolky byly přenechávány za účelem padělání peněz.

III. K otázce rozsahu přezkoumávání odvolacím soudem.

(Rozhodnutí Kr I 115/21, 19.12.1921)
Z odůvodnění:

Veřejnému roku bylo vyhraženo rozhodnutí o zmateční stížnosti obou obžalovaných, pokud uplatňovala důvod zmatečnosti č. 9 a) § 281 tr. ř. při rozh odování o tomto důvodu zmatečnosti platí i pro zrušovací soud ustanovení § 262 tr. ř., že totiž při posuzování trestního případu není vázán názory, projevenými o právní stránce činu ve zmateční stížnosti, a že neposuzuje trestný čin jen podle námitek ve zmateční stížnosti přednesených, nýbrž sám od sebe přezkoumává právní posouzení trestného činu v celém rozsahu.

Přes to tedy, že obžalovaní ve zmateční stížnosti neuplatňovali, že zákonem ze dne 22. května 1919, č. 269 sb. z. a n. obdržel kolek sloužící k okolkování bankovek rakousko-uherské banky zvláštní povahu a že se tedy nemůže ne něj nazírati ve všech případech jako na prostředek k napodobení a falšování peněz, zabýval se zrušovací soud touto otázkou.

§em 12 právě zmíněného zákona byl postaven kolek v příčině svého porušení, ať se již děje napodobením, paděláním nebo zfalšováním, na roveň kovovým i papírovým penězům, jejichž ochrany se týká § 1 a násl. cit. zákona. V tomto §u šlo tedy o to, aby bylo zabráněno vzniku falešných kolků a jejich rozšiřování stejnou sankcí, jako tomu bylo u peněz kovových i papírových, poněvadž jinak bylo by šlo v každém případě, když byly nepravé kolky zhotovovány, neb pravé kolky zfalšovány, jen o zločin podle § 5 cit. zák., což by však bylo ochraně peněz, které nyní se skládaly ze dvou součástek, z bankovky a kolku, nevyhovovalo.

Pro tyto případy ovšem pozbyl kolek povahy prostředku sloužícího k napodobení a ku zfalšování papírových peněz. Jiná jest však otázka, když kolek sám dostal se do oběhu jako nepravý a také dále jako nepravý byl vyměňován. V tomto případě nedějí se s falešným kolkem již žádné změny a není udáván také jako pravý.

Proto také nepřichází u obžalovaných v počet § 4 odstavec prvý (ve spojení s §em 12) cit. zák., jak za to má generální prokuratura, kdyžtě rozsudek právě nezjišťuje, že kolky byly vědomě za pravé udány. V tomto případě podržel kolek povahu prostředku sloužícího k napodobení, padělání papírových peněz, poněvadž obíhá jen jako označení bankovkové, nikoliv však jako zvláštní součástka peněz, které se má také jako peněžní součástky použíti. Tomu bylo pak právě tak v tomto případě.

Nalézací soud výslovně zjišťuje, že obžalovaný věděl, že má falešné kolky a že je také jako falešné dále svému bratru spoluobžalovanému Antonínu K-ovi odevzdal. I u Antonína K-a obsahuje rozsudek zjištění, že věděl, že běží o kolky falešné, a z rozsudku jest také viděti, že i tento obžalovaný prodával kolky jako falešné, přizpůsobiv se obchodu, který se v některých místech falešnými kolky vyvinul. Za takovýchto okolností byl kolek v rukou obou obžalovaných skutečně jenom prostředkem ku padělání papírových peněz, který jen rukama jejich prošel beze souvislosti s původním jeho padělatelem.

Zbývá tedy již jenom druhá námitka, kterou činí výslovně jen Emil K., která však platí i pro Antonína K-a, že totiž rozsudek vůbec nezjistil přenechání kolků za účelem padělání peněz. Zmateční stížnost vychází tu z předpokladu, že kolky nutno přenechati výslovně za účelem napodobení neb zfalšování peněz a že tento vztah mezi přenechávajícím kolky a druhou osobou musí býti zjištěn.

Náhled zmateční stížnosti je mylný. Znění § 5 cit. zák. přímo vylučuje, že by se ke skutkové podstatě přečinu tam vytčeného vyžadovalo, aby falešné kolky byly přenechávány za účelem padělání peněz, neboť v jednání takovém spočívala by již skutková podstata zločinu dle § 1 cit. zák. Objektivní známkou zločinu podle § 5 tr. zák. jest jen nepochybné určení ve smyslu způsobilosti prostředků k napodobení (padělání) atd. peněz. zjištění poměru k eventuelnímu padělateli třeba není. Jest to viděti již z té skutkové podstaty § 5 cit. zákona, kde jest trestným již ten, kdo si takové prostředky opatřuje a kde tedy vůbec ještě k nějakému vztahu k dalším osobám nedošlo.

Rozsudek výslovně zjišťuje, že oběma obžalovaným bylo známo, že jde o kolky falešné, a rozsudek také praví, že tyto kolky byly nepochybně určeny k porušení peněz. Tento názor jest správný, poněvadž se úkol falešného kolku nedá vůbec v soukromých rukách jiným způsobem určiti, (vyjímaje snad případy sběratelství, což pro případ přítomný nebylo včas tvrzeno a jakožto vyjímka nemůže býti předpokládáno), než-li jako nepochybný prostředek k napodobení, pokud se týče padělání peněz. Ježto je zjištěno, že si oba dva obžalovaní takovéto kolky opatřili a dále je přenechali, jest tím zjištěna řádně skutková podstata zločinu podle § 5 cit. zák., jenž nepředpokládá, aby nabyvatel falešných kolků skutečně jich také k napodobení, pokud se týče padělání peněz použil, nebo použití chtěl.