Rt 652/1921
I. Zavedením trestního vyšetřování pro jeden ze sbíhajících se trestných činů nepřerušuje se promlčení ostatních.

II. Spácháním nového trestného činu v promlčecí lhůtě vyloučeno je promlčení dříve spáchaného trestného činu, byť i trestní vyšetřování pro nový trestný čin bylo následkem promlčení jeho vyloučeno. Skutečnost, že nový trestný čin byl spáchán, může býti zjištěna buď v rozsudku, zprošťujícím pachatele pro promlčení z obžaloby pro tento trestný čin, nebo v rozsudku o dříve spáchaném trestném činu.

(Rozhodnutí Kr I 64/21, 19.12.1921)
Z odůvodnění:
Rozsudek shledává přerušení promlčení v tom, že stěžovatel byl zemským soudem trestním poprvé dne 12. června 1919, tedy před uplynutím jednoroční lhůty zodpovědně vyslýchán. Při tom však přehlíží nalézací soud, že, jelikož z věcně se sbíhajících trestných činů promlčuje se každý samostatně, nemůže přerušiti promlčení vyšetřování pachatele (§ 531 tr. zák.) vůbec, nýbrž jen pro onen trestný čin, o jehož promlčení právě jde.

V tomto případě, kde jde o dva různé případy předražování, nemohlo se býti spokojeno se zjištěním dne prvého zodpovědného výslechu vůbec, nýbrž zjistiti bylo den, kdy stěžovatel byl vzat ve vyšetřování pro onen skutek, jehož promlčení bylo zkoumáno.

Tu pak byl by soud nalézací zkoumáním spisů dospěl ku výsledku, že výslech dne 12. června 1919 týkal se jen předražování vůči Josefu R-ovi a jiných případů, jež pak nestaly se předmětem odsouzení. O předražování na Franku Sch-ovi děje se poprvé zmínka při výslechu Rudolfa Z-a dne 12. srpna 1919, podání Z-ovo, o němž vyslýchán byl stěžovatel zodpovědně teprve dne 12. července 1919, zmiňuje se jen o prodeji obilí a máku - o něm pak vyslechnut byl stěžovatel zodpovědně teprve dne 22. září 1919.

Zdali však do té doby uplynula již jednoroční lhůta promlčecí ohledně skutku, o němž rozsudek zjišťuje jen, že spáchán byl v době "mezi srpnem a říjnem 1919", nelze ovšem bez bližšího omezení zodpověděti ani kladně ani záporně. Na tom však závisí správnost či nesprávnost odsouzení stěžovatelova pro tento případ předražování, kdyžtě soud nalézací zjišťuje, že stěžovatel vyhověno bylo jinak všem podmínkám promlčení dle § 531 tr. zák., již proto bylo zmateční stížnosti obžalovaného ve směru tomto vyhověti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími důvody stížnosti proti správnosti odsouzení pro případ Sch-ův uplatňovanými. Jelikož pak není tu podmínek, jež by soudu zrušovacímu dle § 288 čís. 3 tr. ř. umožňovaly rozhodnouti ihned ve věci samé, bylo rozsudek zrušiti a věc vrátiti prvé stolici k opětnému projednání a rozsouzení.

Zrušení této části napadeného rozsudku má za následek i zrušení oné části tohoto rozsudku, která se týká předražování, spáchaného na Josefu R-ovi.

Dle § 531 c) tr. zák. podmíněno jest promlčení krom uplynutí času též skutečností, že pachatel nedopustil se v době promlčení ani zločinu ani přečinu ani přestupku. Byť i § 526 tr. zák. právě jako § 223 a 227 tr. zák. ohledně zločinů vyslovoval, že přečiny a přestupky i tresty jejich promlčením pomíjejí, nelze tomu rozuměti tak, že by bylo pokládati za to, že činy ty vůbec nebyly spáchány. Vždyť v podstatě totéž praví též §§ 225, 528 tr. zák. o výkonu trestu, což však nebrání tomu, by trestní zákon na jiných místech (na př. § 176 II. a) tr. zák.) nečinil opětné potrestání pro zločin podmínkou zločinné kvalifikace dalšího trestného jednání.

Účinek promlčení vystihuje spíše § 531, resp. 230 tr. zák. tím, že pomíjí "vyšetřování i trest pro skutek promlčený"; tím však ještě nepomíjí skutečnost, že se pachatel dotyčného skutku dopustil, na čemž jediné zákon činí závislou přípustnost dovolávati se promlčení. Ovšem nebránilo spáchání nového předražování v době promlčecí, aby nová doba promlčecí nezačala běžeti od doby, kdy nový trestný čin byl spáchán. Musí však v každém případě býti skutečnost, že nějaký trestný čin v době promlčecí byl spáchán, zjištěna.

Že toto zjištění musí býti učiněno soudem, jest na snadě, jest však otázkou, zdali se může státi pouze výrokem soudním, kterým byl pachatel odsouzen pro trestný čin v promlčecí době spáchaný, či zda se tak může státi i jiným výrokem soudním. Okolnost, že zákon žádá jen, aby bylo zjištěno, že se trestný čin v době promlčecí stal, nasvědčuje tomu, že stačí, když i výrokem osvobozujícím bylo soudně zjištěno, že se pachatel, který činí si nárok na výhodu promlčení trestného činu, v době promlčecí dopustil trestného skutku.

Stačí tedy, i když v osvobozujícím výroku soudcovském je zjištěno, že čin, spáchaný v době promlčecí a promlčení přetrhující, jest zde jak po stránce subjektivní, tak i objektivní, neb tím jest zjištěno, že se tento trestný čin stal. Tento postup souhlasí i se zásadou promlčení v trestním právu našem, poněvadž toto stojí nejen na stanovisku, že uplynutím lhůty stal se pachatel beztrestným, nýbrž žádá ještě další podmínky, by se stal beztrestným, a z těchto jest právě viděti, že žádá jeho polepšení.

Jestliže se však pachatel v době promlčecí dopustil nového trestného činu, dal tím dostatečně na jevo, že se nepolepšil, a nedbalo-li by se soudního výroku, který tento nový čin zjistil, nedbalo by se také toho, že se obžalovaný v době promlčecí nepolepšil, tedy oné druhé zásady, kterou se řídí trestní zákon v § 531 tr. zák. vedle zásady, že již uplynula určitá doba. Tento postup neodporuje také ani jinak trestnímu zákonu, ježto i jinde se podobné případy vyskytují, že třeba jest soudně zjišťovati trestný čin, ačkoli o něm právě v tom určitém případě není rozhodováno. Tak jest tomu na př., jestliže běží o odsouzení podílníka na krádeži a jest třeba ještě zjišťovati krádež samu.

Nejvyššímu soudu však právě není možno rozhodovati o té otázce, zda předražování na Františku Sch-ovi se stalo, ačkoliv rozsudkem nalézacího soudu jest zjištěno, že obžalovaný spáchal toto předražování v době mezi srpnem a říjnem 1918. Došlo totiž, jak svrchu uvedeno, ke zrušení tohoto výroku již z důvodu práva materielního, aniž by nejvyšší jako zrušovací soud přezkoumával právě toto zjištění po stránce formální.