Rt 645/1921
I. "Násilím" na věcech (§ 83 tr. zák.) jest jakákoliv svémoc, kterou se s věcmi nakládá způsobem, jejž oprávněná osoba připustiti nechce.

II. "Vniknutím ve smyslu § 83, druhý případ, tr. zák. může býti i pouhý vstup do cizího domu neb do cizího bytu. Není třeba, by pachatelé byli předem srozuměni.

(Rozhodnutí Kr II 583/21, 16.12.1921)
Z odůvodnění:
Nalézací soud sprostil obžalované z obžaloby pro zločin dle § 83 tr. zák. z těchto úvah:

1. Adolf. B.nejednal při vlezení do domu a odemknutí domovních dveří úmyslně, neboť úmysl, přestěhovati svůj (své matky) nábytek, zrodil se v něm teprve, když byl v domě;

2. obžalovaní nejednali - jak § 83 tr. zák. předpokládá - dle předchozí úmluvy, sjednoceni vůlí a společným úmyslem, rušiti pokojnou držbu majetku, neboť B. se rozhodl k přestěhování věcí teprve, když byl již v domě, E. byl zavolán jako svědek a Ema N. neměla o zamýšleném přesídlení vědomosti;

3. vyklizení školního nábytku z místnosti opatrovny není násilím ve smyslu § 83 tr. zák., jímž rozuměti jest - co do majetku a statku - jen poškozování věci;

4. E. nesúčastnil se násilí - a pomáhal pouze při skládání přivezeného nábytku;

Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tento sprošťující výrok. Nelze jí sice přisvědčiti, pokud dovozuje, že násilím ve smyslu § 83 tr. zák. bylo by bývalo již vynášení nebo vyvážení sena z domu; neboť toto by se nebylo dotýkalo věci cizí, ani věci, která dle vůle oprávněného držitele domu měla zůstati v domě, nebylo by se tedy příčilo vůli oprávněné osoby a nebylo by proto bylo svémocí.

Avšak jinak nelze právním výtkám stížnosti upříti důvodnosti. Násilnost vtrhnutí do cizí nemovitosti jest známkou pouze prvního případu zločinu dle § 83 tr. zák.; pojem vniknutí dle druhé věty § 83 tr. zák. nevyžaduje než, že vstup do cizího domu nebo do cizího bytu se stal proti projevené neb i jen předpokládané vůli oprávněné osoby nebo jejího zástupce; byť by tedy domovní dvéře nebylu už zamčené, vnikli ve smyslu § 83 tr. zák. obžalovaní do domu, bylo-li jim z prohlášení svědkyně W-ové nebo jinak povědomo, že oprávněný učitel F. nebo jeho zástupkyně nesvolují, aby do domu vstoupili.

Ze slov "s více sebranými lidmi" nelze dovozovati požadavek předchozí úmluvy pachatelů; jest proto bez významu, dostavili-li se Ema N. a E. před školu bez vědomí o zamýšleném přesídlení; stačí, vznikl-li třeba teprve na místě činu společný úmysl, vniknouti do domu a bylo-li pak vykonáno násilí; stačí zejména, vznikl-li tento úmysl v B-ovi teprve v domě a v spolupachatelích, když s nimi B. přivezený nábytek skládal a do domu vnášel.

Násilím na majetku nebo statku ve smyslu § 83 tr. zák. rozuměti jest nejen poškozování věcí, nýbrž jakákoliv svémoc, kterou se s věcmi nakládá způsobem, kterýž oprávněná osoba připustiti nechce; násilím bylo tedy i vynášení školního nábytku z místnosti opatrovny, ve které dle vůle oprávněných držitelů této místnosti a domu (školní správy a učitele F-a) měl zůstati; vynášení tohoto a vnášení přivezeného nábytku vzájemně se doplňovaly; jedním bez druhého nebylo by dosaženo účele použití proti vůli oprávněných dosavadní školní místnosti k obývání rodinou N-ovou; kdož jednali za tímto společným účelem ve společném úmyslu, zodpovídají jako spolupachatelé za celý výsledek činnosti všech, třebaže ten neb onen pachatel se súčastnil pouze té neb oné části celého děje; jest proto bez významu, nesúčastnila-li se některá z osob, do domu vniknuvších, vynášení školního nábytku.