Rt 640/1921
Při posuzování ústní výhružky (§ 99 tr. zák.) není rozhodným pouze její slovné znění, nýbrž dlužno přihlížeti ku všem okolnostem, za nichž byla pronesena.

(Rozhodnutí Kr I 150/21, 15.12.1921)
Z odůvodnění:
Proti odsouzení pro zločin veřejného násilí namítá zmateční stížnost krom nepříčetnosti, jež ovšem nemůže přijíti v úvahu, jednak, že na základě výpovědi svědkyně S. nemůže býti spolehlivě posouzena nebezpečnost vyhrůžky, když se osoba ohrožená sama svědectví vzdala, jednak, že vzhledem ku prostředí, v němž se příběh odehrál, nelze bráti slova, obžalovaným pronesená, doslovně a shledávati v nich nebezpečnou vyhrůžku, nýbrž spíše jen vyhrůžku zlým nakládáním dle § 496, pokud se týče § 525 tr. zák.

Ve směru prvuvedeném nelze shledati výtku stížnosti oprávněnou, poněvadž nebezpečnost vyhrůžky jest objektivní stránkou trestného činu, o níž nerozhoduje dojem ohroženého samého, nýbrž vnější okolnosti, v § 98 b ) tr. zák. naznačené, jež soud nalézací dle § 258 tr. ř. zjišťuje na základě každého způsobilého průkazu a oceňuje dle volného svého přesvědčení třeba i proti osobnímu dojmu ohroženého, jistě alespoň na něm nezávisle.

I okolností svědkyní S-ovou dosvědčené ve spojení s osobními průkazy obviněného byly proto způsobilým podkladem pro přesvědčení soudu nalézacího o nebezpečnosti vyhrůžky.

Za to však přisvědčiti jest názoru zmateční stížnosti, že při posuzování ústní vyhrůžky nelze uznati rozhodným jedině doslovné znění, nýbrž nutno hleděti k celému prostředí, jež často s sebou nese, že hrozící používá, zvláště ve stavu rozčilení, výrazů nejsilnějších, aniž skutečně právě dotyčným zlem hroziti chtěl, a aniž ohrožený výrazy ty též ve smyslu doslovném pojímal.

Tak i v tomto případě nelze dle okolností, za kterých vyhrůžka "Ty kurvo, ty nás chceš zavražditi, já zavraždím tebe" byla pronesena, shledávati v ní právě nutně vyhrůžku vraždou, jak učinil soud nalézací, aniž by zjištění to v rozsudku vůbec nějak byl odůvodnil. I slovo: "zavraždím" může dle okolností znamenati pouze hrozbu zlým nakládáním. A třebaže vyhrůžka zlým nakládáním, zvláště, byla-li provázena tak surovým nakládáním s ohroženou, jako v tomto případě, jež o vážnosti její nepřipouští pochybností, může vybočovati z rámce §§ 496, 525 tr. zák. a spadati pod pojem nebezpečné vyhrůžky dle § 99 tr. zák., přece nelze beze všeho míti za to, že hrozeno bylo právě "vraždou", na čemž zákon v § 100 tr. zák. činí závislou vyšší trestní sazbu, dle níž obžalovaný též byl odsouzen.