Rt 632/1921
K souběhu zločinu veřejného násilí dle § 83 tr. zák. a zločinu veřejného násilí dle § 85 a § 98 lit. b) tr. zák.

(Rozhodnutí Kr I 767/21, 9.12.1921)
Z odůvodnění:
Pokud jde o obžalované Karla W. a spol. zjistil skutkově nalézací soud, že obžalovaní Karel W., Josef M. a Alois K. vyhrožovali při zabrání H-ovy továrny tamnímu úřednictvu okamžitým propuštěním, Karel W. mimo to majitelům firmy a řediteli C-ovi zabráním i ostatního jmění, tedy ublížením na majetku, by na úřednictvu vynutili konání, t.j. splnění nových mzdových požadavků, pokud se týče převzetí závodní radou, při čemž pohrůžka byla taková, že jí mohla v ohrožených hledě na okolnosti a osobní jich povahu a na důležitost zla, jímž pohroženo, býti vzbuzena důvodná obava, při čemž škoda, jíž pohroženo, převyšovala 2000 Kč a škoda, která by z vynucovaného chování a dopuštění byla vzešla, převyšovala 600 Kč.

Soud neshledal však v tomto jednání skutkové povahy zločinu veřejného násilí dle § 98 lit. b) tr. zák., jelikož prý jest jako násilí, spáchané na majiteli továrny a jeho lidech domácích (úřednictvu) částí skutkové povahy zločinu dle § 83 tr. zák., kterýmž obžalovaní uznáni byli vinnými, a nemůže jim prý proto býti ještě zvláště přičítáno. Ani zde tedy neuznává nalézací soud možnost souběhu zločinu dle § 83 tr. zák. a zločinu § 98 lit. b) tr. zák., maje nesprávně za to, že i když násilí na domácích osobách dosahuje skutkové povahy jiného zločinu, jako v tomto případě zločinu § 98 lit. b) tr. zák., je tato skutková povaha zahrnuta již ve skutkové povaze zločinu dle § 83 tr. zák.

Náhled tento odporuje však ustanovení § 34 tr. zák. Skutková podstata zločinu dle § 83 tr. zák., druhý případ tr. zák. byla v tomto případě naplněna vtrhnutím obžalovaných do továrny firmy H. a zabráním této továrny ve prospěch dělnictva, a vydáním různých svémocných opatření, týkajících se správy této nemovitosti (sesazením ředitele Jindřicha C., zabráněním jeho vstupu do továrny, obsazením telefonu, dáním rozkazů úřednictvu ohledně opatření a vyplácení peněz atd.).

Zrušovací soud vyslovil již v četných rozhodnutích, že již v pouhém zabrání cizí nemovitosti a ve svémocných úkonech uvedeného způsobu dlužno shledávati násilí na jmění a statku, poněvadž se tím odnímá oprávněné osobě právo volného nakládání s jejím majetkem, jež jí dle platných zákonů přísluší, takže již takovéto protizákonné a svémocné zasahování do majetkové sféry osoby oprávněné nelze označiti jinak než jako násilí. Vyhrožovali-li však obžalovaní kromě toho úřednictvu, pokud se týče majiteli továrny způsobem shora zjištěným, pak dopustili se vedle zločinu § 83 tr. zák. též zločinu vydírání dle § 98 t r. zák., jehož skutkové náležitosti nalézací soud jak v objektivním tak i subjektivním směru vzal za dány. Jdeť tu o dvojí trestnou činnost, z níž jedna spadá pod ustanovení § 83 tr. zák., druhá pak pod § 98 lit. b) tr. zák.