Rt 627/1921
Pokud může pachatelova bída přivoditi beztrestnost.

(Rozhodnutí Kr II 340/21, 5.12.1921)
Z odůvodnění.
Zmateční stížnost státního zastupitelství jest odůvodněna, pokud bere v odpor sproštění obžalované z obžaloby dle přečin dle § 23 čís. 4 cís. nař. čís.131/1917 ř.z. Že nepatrná inteligence obžalované, dojem, kterým působila při hlavním přelíčení a doznání její, nejsou s to, aby ať již každý pro sebe, ať již ve vzájemném spojení vylučovaly u pachatele zlý úmysl, leží na bíledni: zmenšená inteligence jeho a doznání mohou přicházeti v úvahu jen při výměře trestu jako okolnosti polehčující (§ 46 a), § 264 a) 1. tr. zák.)

Ale také nouzi, kterou se obžalovaná dle rozsudkového zjištění k činu svésti dala, staví nalézací soud neprávem na roveň takovému stavu, pro který by obžalované její jednání nemohlo býti přičítáno jako čin trestný, totiž stavu neodolatelného donucení ve smyslu § 2 lit. g) tr. zák. Rozsudek v tom směru zjišťuje, že obžalované bylo následky války zvlášť těžce trpěti; její manžel dlel v Rakousku, ji samu však zanechal v Československé republice, bez jakékoli podpory tak, že jsouc nemajetná, musila prý za nejobtížnějších poměrů se starati o sebe, své šestileté dítě a svou chorou matku.

Rozsudek poukazuje na nezaměstnanost velkého počtu mužů a zejména žen v kritické době a dovozuje, že tento zjev seslabuje případnou námitku, dle níž mohla si obžalovaná jako nádenice hledati výdělek. Nehledě k tomu, že si obžalovaná, jak zmateční stížnost státního zastupitelství vhodně připomíná, právě v kritické době, t.j. od dubna do srpna, v době polních prací, zaměstnání a tím i výdělek a prostředky k výživě opatřiti mohla, rozsudek sám půdu správnosti svého původního závěru, jakoby byla obžalovaná jednala z nouze, rovnající se stavu neodolatelného donucení, podrývá tím, že v dalším dovozuje, že se obžalovaná dala ke svému trestnému počínání svésti nejen naléhavým přemlouváním se strany Františka D-a, nýbrž i snadností, s jakou lze si v obvodu "drobného pohraničního obchodního styku v okresu slavonickém" opatřiti pasy a překročiti hranice, a příkladem, který denně před očima měla, kdy sta jiných prý klidně zde (v tuzemsku) nakupují a onde (v cizině) prodávají.

Rozhodovací důvody označují také jednání těchto poslednějších výslovně a správně za stejně protizákonné jako počínání obžalované. Bude na soudě, ba vyslovil se o tom, zda dávala obžalovaná před výdělkem, který by jí bývala skýtala poctivá práce nádenická, přednost zisku, který si pohodlněji opatřovala dle rozsudkového zjištění tím, že v tuzemsku vejce a máslo nakupovala a je prostřednictvím Františka D-a přes hranici do Rakouska, jmenovitě do Vídně dopravovala, kde oba jmenovaní věci ty prodávali, při čemž docilováno bylo cen přemrštěných a obžalovanou samotnou, jak rozsudek výslovně zjišťuje, i zisku.

Nouze může pachateli zaručiti beztrestnost jen tenkráte, dosáhla-li takového stupně, že ji přímo a způsobem, jemuž jinak, než spácháním trestného činu, čeliti nelze, ohrožen jest sám život pachatelův a snad i život osob, jemu zvláště blízkých. Hmotné poměry obžalované, zjištěné rozsudkem, nerovnají se však ani zdaleka tomuto zde právě nastíněnému stavu. Za účelem přesného zjištění, byla-li obžalovaná skutečně ve stavu nezbytí, jenž by ve smyslu § 2 lit. g) tr. zák. vylučoval přičítatelnost jejího počínání jako jednání trestného, třeba však zjistiti vhodným způsobem (dotazem u představenstva obce i četnictva) zejména, měla-li obžalovaná možnost si něco vydělati a jakým způsobem, příslušela-li jí podpora nezaměstnaných, a brala-li ji obžalovaná, poskytoval-li jí muž něco na její výživě a na výživu jejího dítka, Teprve tehdy, kdyby se vyšetřilo, že obžalovaná nebyla s to, nikde nic si vydělati, a že odnikud nepobírala podpory, mohlo by se mluviti o tom, že jednala v nouzi ve smyslu nezbytí. Zmíněným výrokem nalézacího soudu, že u obžalované nemůže býti řeči o zlém úmyslu, ježto obžalovaná, davši se k činu svésti nouzí, jednala prý ve stavu neodolatelného donucení, bylo tedy nesprávně použito zákona.