Rt 622/1921
Ku pokusu (§ 8 tr. zák.) stačí po subjektivní stránce, by se pachatel vážně rozhodl, způsobiti zlo, jež jest se zločinem spojeno. Pokus nerozlišuje se od přípravného jednání větší silou pachatelovy zločinné vůle.

(Rozhodnutí Kr I 619/21, 2.12.1921)
Z odůvodnění:
Nalézací soud zjistil, že by byli obžalovaní bez příchodu Josefa F-a v provádění krádeže pokračovali, že od své činnosti (vniknutí do vyhlédnuté místnosti) upustili nikoliv z vlastního rozhodnutí, nýbrž proto, že byli vyplašeni; že obžalovaný Hugo S. ihned se vzdálil před Josefem F-em a že obžalovaný Jaroslav S., vida se v provedení činu ohroženým, s římsy seskočil.

Stížnost dovozuje, že rozsudkem první stolice zjištěná činnost stěžovatelů zakládá pouze beztrestné přípravné jednání; rozdíl mezi tímto a mezi trestným pokusem dlužno prý shledávati v různém stupni intensity vůle jednajícího vzhledem k činnosti rozhodné; je-li prý vůle pachatelova tak neurčitá, že nedopouští bezpečného úsudku o tom, že pachatel v rozhodném okamžiku bude stejně chtíti, jest prý co činiti s pouhým jednáním přípravným; k udání svědka Josefa F-a, že na mladíku, jež seskočil s římsy, bylo znáti, že má strach, že byl bledý, že dvakráte vydechl a že se podíval na svědka s vyvalenýma očima, jakož i z udání obžalovaného Jaroslava S-a, že se začal třásti dříve, než byl zpozorován, je prý zřejmo, že vůle S-ova byla ještě zcela neurčita, že nelze říci, že by byl v rozhodném okamžiku stejně chtěl.

Okolnosti uvedené nejsou však rozsudkem první stolice zjištěny a byly by i úplně bezvýznamny, neboť právní vývody stížnosti jsou mylny.

Přípravné jednání nerozlišuje od pokusu ve smyslu § 8 tr. zák. větší nebo menší intensita pachatelovy vůle, nýbrž okolnost, zda-li předsevzatý zevní čin vede ke skutečnému vykonání zločinu, t.j. směřuje způsobem, poznatelným i pro jiné osoby, k účinku, zákonem zakázanému.

Po subjektivní stránce požaduje proto pokus - jak vyplývá ze slova zlomyslník (§ 8 tr. zák.) ve spojení s ustanovením § 1 tr. zák. - toliko, aby se pachatel vážně rozhodl, způsobiti zlo, jež jest se zločinem spojeno -; zákon neposkytuje opory pro požadavek, nejasnými poněkud vývody stížnosti hájený, aby si byl pachatel uvědomil veškeré překážky a obtíže, které mu bude zdolati, a aby přes toto vědomí na zlém úmyslu setrval; požadavku takovému příčí se naopak zejména, že ustanovení § 8 tr. zák. zmiňuje se slovy: "pro překážku odjinud v to přišlou nebo náhodou" o takových okolnostech, střetnuvších se s vůlí a činností pachatelovou, které obecně, tedy ani pachatelem, nedaly se předvídati.

Na druhé straně nelze však vážnost rozhodnutí a zločinného úmyslu vyloučiti ani tehdy, když pachatel přikročuje k zevním činům v obavě, že nebude s to přemoci překážky a obtíže, nebo ve strachu, že bude při činu přistižen. Stačí proto po subjektivní stránce, že stěžovatelé - jak nalézací soud zjistil - na krádež se umluvili, zvláště když o vážnosti zlého úmyslu jejich svědčí zjištěná skutečnost, že si opatřili poměrně značným nákladem nástroje, způsobilé k vypáčení silné nedobytné pokladny.